@DarknessDeStation

Darkness DeStation

Zeptat se @DarknessDeStation
300

To je podle tebe Česko vážně tak špatné?

Jsou lidi kteří jsou v Česku šťastní.
A jsou lidi kteří v Česku šťastní nejsou.
Já prostě patřím do té druhé skupiny.
Navíc tady mám přítele, dvě chlupaté děti, přátele, práci a spoustu plánů do budoucna. Rozhodně to všechno nehodlám opustit pro místo, ze kterého jsem kdysi potřebovala utéct.

Budete se nebo nechali jste se očkovat? Pokud ne jaké jsou vaše důvody proti? Pokud ano měli jste nějaké vedlejší účinky?

Mám za sebou první dávku a čekám na druhou. Dva dny mi nebylo zrovna nejlíp - horečka, bolest hlavy, slabost, ale rozhodně to nebylo nic co by se nedalo přežít. Z mého okruhu jsem byla výjimka, protože naprostá většina neměla buď žádné příznaky a nebo jenom lehčí bolest hlavy.
Co mě ale fascinuje a naprosto to nedokážu pochopit, je rozdíl mezi přístupem lidí tady a přístupem lidí v Česku. Tady se ostatních neptáme jestli jdou na očkování, tady se prostě jenom ptáme kdy. Když se ještě rozdávaly termíny, sázeli jsem se, kdo z nás půjde první. Bere se to jako naprosto normální část života. A vzhledem k tomu že očkování je dostatečný důvod k tomu, dostat v práci den volna, někteří z nás z toho udělali "treat yourself day".
A pak otevřu komentáře k nějakému příspěvku o očkování v Česku a mám pocit, že se vracíme do středověku - akorát místo čarodějnic se budou upalovat lidi, co se nechali očkovat. Chápu, jsou lidi, kteří se očkovat nechtějí, je to jejich volba a osobně rozhodně nemám potřebu snažit se změnit jejich názor. Ale vážně je třeba proti tomu takhle agresivně bojovat? Člověk by měl skoro pocit že na vás na každém rohu vyskakuje někdo s jehlou a snaží se vám píchnout něco, po čem zmutujete k nepoznání.

Zobrazit víc

Zase předstíráš že máš dokonalý vztah? Za jak dlouho zase budeš brečet až s tebou vyjebe 😂

Vždycky mě těší, když si ke mě najdou cestu lidi z mé minulosti, i když jsem je zablokovala nebo je alespoň ignoruju na většině sociálních sítí!
Nikdy a nikde jsem neřekla, že je můj momentální vztah dokonalý. Což bude prostě a jednoduše tím, že dokonalý není. Zřejmě sis trochu spletl/a pojmy s dojmy, protože vztahu, který mám já se říká funkční a zdravý.
Funkční a zdravý vztah znamená, že ačkoli máme oba svoje chyby, které se pak logicky projevují i ve vztahu, jsme ochotní na nich pracovat, pomáhat si, posouvat se výš a stávat se lepšími lidmi a partnery.
Funkční a zdravý vztah znamená, že ačkoli oba máme svoje chyby, navzájem se respektujeme i s danými chybami, nemáme potřebu druhého měnit a případné neshody spolu řešíme komunikací.
Funkční a zdravý vztah znamená, že nemám potřebu na sockách předstírat, že mám dokonalý vztah, protože jsem skutečně a reálně šťastná a nemám tak potřebu sobě, nebo komukoli jinému něco dokazovat.
Nu, a jestli se rozejdeme, tak zaprvé - můj nynější přítel není manipulátor, lhář, opilec, fetka, násilník, mladý blbeček který neví co chce ani někdo, kdo by podváděl (ano, můj vkus na muže rozhodně nebyl ten nejlepší), takže tenhle rozchod by rozhodně nebyl, jako ty předchozí.
A zadruhé - věř mi, že jediné co o tom ty budeš vědět bude "rozešli jsme se". Žádné detaily, žádné podrobnosti.

Zobrazit víc

+1 odpověď v: v "Není občas těžké mít vztah s cizincem? Přece jen jiná kultura, jiná mentalita a hlavně jiný jazyk. nechybí ti čeština? To, že s ním nikdy nebudeš moct mluvit svou řečí? Některé věci nebudeš moct říct čeksy? ( protože čeština je hodně pestrá a spousta věcí se nedá přeložit tak aby byl zachován význam"

Takže si akorát další tupá ovce která se poslušně následuje stado protože vláda řekla že NebEzpeČNý vIRus. Nechápu že jim to ještě někdo žere a dobrovolně se omezuje

Můj drahý/moje drahá,
velice mě těší, že daný "nebezpečný virus" nijak zásadně neovlivnil tvůj život. Vážně, jsem ráda že jediná starost kterou ti přinesl je to, co dělají náhodní lidé na internetu, které jsi nikdy nepotkal/a.
Bohužel, je mi líto že ti to musím říct, ne každý měl takové štěstí. My například jsme přišli o práci (přítel dokonce dvakrát) a o domov. Museli jsme se přestěhovat do jiné země a začít od nuly. Nebýt podpory našich rodin a přátel, právě teď bychom byli na ulici a umírali hlady. Rozhodně to není něco, čím bych si chtěla projít znovu.
Mám kamarády, kteří jsou/byli nakažení. Někteří z nich si i po vyléčení nesou problémy a neví, jestli se jich vůbec někdy zbaví. Mám kamaráda, který malém zemřel. Takže být nakažená rozhodně není něco, čím bych si chtěla projít. A rozhodně odmítám spoléhat na to, že zrovna já a lidé kolem mě budou mít lehký průběh.
takže, můj drahý/moje drahá, ty osobně si dělej co chceš. Klidně si riskuj - a já doufám, že ti to štěstí vydrží. Ne kvůli tobě, ale kvůli lidem okolo tebe. Ale prosím, nech si své stupidní názory pro sebe. Děkuji.

Zobrazit víc

+1 odpověď v: v "Co děláte teď většinu svého volného času? Když se nikam nemůže a tak?Zajima mě, jak to mají ostatní 😊"

Co děláte teď většinu svého volného času? Když se nikam nemůže a tak?Zajima mě, jak to mají ostatní 😊

Popravdě moc volného času nemám, protože jsem jedna z těch šťastnějších, kteří pořád můžou pracovat. Ale když nějaké volno mám, snažím se co nejvíc času trávit venku, chodit na procházky a prozkoumávat okolí, protože absolutně miluju místo, kde žiju a taky to poměrně prospívá mému zdravotnímu stavu. Naštěstí se nařízení u nás dodržujou (samozřejmě, najdou se i výjimky), takže ani na oblíbených místech není příliš mnoho lidí a všichni si svoje procházky můžeme užít bezpečně.
Pokud zrovna počasí nepřeje, snažíme se s přítelem pomalu a postupně vylepšovat náš domov, hrajeme deskovky a karetní hry a nebo jsme oba ztracení ve vlastním světě knížek, her, kreslení a tvoření.
Popravdě jediné co mi teď chybí je scházení se s přáteli. Ale pořád je to něco co jsem ochotná obětovat, pokud to znamená že se budeme moct vrátit do "funkčního" stavu o něco dříve.

Zobrazit víc

Co děláte teď většinu svého volného času Když se nikam nemůže a takZajima mě jak
+1 odpověď Přečíst si víc

Tenhle rok je skoro u konce. Taky máte pocit že jste letos vůbec nic nedokázali?

Tenhle rok je naprosto v pořádku nedosáhnout žádných velkých úspěchů. Tenhle rok je pro mnohé z nás největším úspěchem prostě to, že jsme přežili. Je třeba uvědomit si, že tenhle rok byl úplně jiný, než to co jsme doteď měli možnost zažít. Naše životy se změnily prakticky přes noc a nemůžeme s tím vůbec nic udělat.
Tenhle rok je rokem, kdy je třeba zaměřit se na malé úspěchy. Je úplně jedno, jestli je to získání a udržení nového vztahu (ať už partnerského nebo přátelského a nebo ukončení vztahu toxického. Stejně tak to může být vylepšení starého vztahu. Může to být třeba vytvoření něčeho, co vám udělalo radost. Může to být výlet na nové místo. Zvládli jste přechod do online světa, ať už v práci nebo ve škole? Gratuluju, máte na svém seznamu nový úspěch.
Můžou to být přečtené knihy, můžou to být dokumenty, zez kterých jste se naučili něco nového. Může to být ta nejmenší pomoc, kterou jste někomu poskytli.
A nebo to prostě může být taky to, že jste ráno dokázali vstát z postele a fungovat, protože tenhle rok zatočil s mentálním zdravím nás všech. Každý, i ten nejmenší úspěch se počítá.

Zobrazit víc

Rodiče nám nechtějí mě a přítelovi dovolit strávit Vánoce společně. Jak je máme přesvědčit aby nám to dovolili?

Nijak. Buďte 24. každý se svou rodinou, udělejte si hezký den, pořádně to oslavte, užijte si to a buďte vděční, že máte rodiny, kterým na vás záleží a chtějí s vámi trávit čas.
A pak si vyberte jiný den, který strávíte společně. Klidně si znova udělejte večeři, po které si rozdáte dárky a všechno to ostatní, co k tomu patří. Věřím tomu, že proti tomu vaši rodiče nic mít nebudou.
Vánoce totiž nejsou o datumu. Vánoce si můžete oslavit kterýkoli den v roce, protože proč prostě ne? Vánoce jsou o lidech, na kterých nám záleží. O tom na chvíli vypnout a strávit čas společně, udělat si radost bez všech těch starostí okolo.
Nikdy nevíš co se v životě může stát. Láska je skvělá věc. Ale ne vždycky vydrží tak dlouho, jak bychom chtěli. A kdo tu pak zůstane, aby tě podporoval? Ano, tvoje rodina. A může se stát, že z různých důvodů tady pro tebe nebude ani tvá rodina. A věř mi, to rozhodně není příjemná záležitost.
Chápu, že ve vašem věku tohle vypadá hrozně důležitě, ale jednou se těmhle malým válkám budete smát. Tak ukažte svým rodičům, že nejste děti, ale mladí dospělí. A že se umíte vypořádat s překážkami, přizpůsobit se a dělat kompromisy.

Zobrazit víc

Přišla jsem na to že mě přítel podvedl. Ale řekl mi že to byla jenom nehoda. Měla bych mu odpustit a zůstat s nim?

Nehoda? Dokážu si to živě představit.
"Víš zlato, to jsem si v Tescu jenom tak vybíral pečivo, nemohl jsem se rozhodnout mezi rohlíkem a houskou. No a najednou, zničeho nic, mi nějaká holka spadla přímo na penis! No tomu bys vůbec nevěřila .. přímo na penis! No a jak se jí lidi snažili ze mě zvednout, tak to nějak nešlo, víš? Takže jsme prostě omylem měli sex."
Nevěra/podvádění není nikdy nehoda. Může to být chyba, to samozřejmě ano. Jenže chyba je něco, čeho člověk lituje a snaží se to napravit. Ne něco, u čeho hledá výmluvy. Takže samozřejmě, můžeš mu odpustit a zůstat s nim - ale jedině v případě že máš potřebu nechat si znovu ublížit.

Není občas těžké mít vztah s cizincem? Přece jen jiná kultura, jiná mentalita a hlavně jiný jazyk. nechybí ti čeština? To, že s ním nikdy nebudeš moct mluvit svou řečí? Některé věci nebudeš moct říct čeksy? ( protože čeština je hodně pestrá a spousta věcí se nedá přeložit tak aby byl zachován význam

Nad tímhle jsem někdy nepřemýšlela. Což vlastně odpovídá na tvou otázku. Vůbec to neberu tak, že žiju s cizincem v cizí zemi. Žiju s absolutně úžasným mužem v zemi, která je teď mým domovem.
Každopádně čeština mi ve vztahu nechybí. Ne proto, že by moje angličtina byla naprosto bezchybná, to vůbec. Stále se učím. Nechybí mi proto, že mi přítel prostě rozumí, mnohdy i beze slov. V tomhle na jazyce nezáleží. Partneři mohou být oba rodilí mluvčí, mistři jazyka a mluvit celý den .. a přece si nemusí rozumět.
A co se kulturních zvyků týče, ono těch rozdílů není mnoho. Přece jen jsme oba z Evropy (a přítel žil v několika evropských zemích), a ne například z Evropy a Asie, kde by ty rozdíly byly mnohem větší.
Když už se ale nějaké rozdíly najde, opět nastupuje to, o čem jsem mluvila dříve - porozumění. Prostě si všechno vysvětlíme a případně najdeme vhodný kompromis tak, abychom oba dostali to, co chceme/potřebujeme a nikdo tím netrpěl.
Jak už jsem říkala asi tak milionkrát předtím, Česko mi nechybí. S přítelem jsem našla to, co mi celou dobu chybělo.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

Proč ses přestěhovala?

Long story short - Covid.
S přítelem jsme oba přišli o práci a věděli jsme, že nebudeme moct dostat novou, protože situace na Mallorce byla .. a pořád ještě je hodně špatná. A jelikož přítel ani nedostal pomoc od státu, na kterou ale měl nárok, dostali jsme se do bodu kdy jsme se buď museli přesunout a nebo jsme mohli skončit na ulici a umřít hlady.
Návrat do Česka nepřipadal v úvahu. Nejen že to tam nemám zrovna v lásce, ale ani bychom neměli kam jít a neměli bychom prakticky žádnou pomoc. Nehledě na to, že přítel neumí česky ani slovo.
Ve Skotsku jsme měli podporu větší, než o jaké se nám mohlo zdát, vlastní místo, jazyk není problém a brexit už taky ne, takže volba byla jasná.
+3 odpovědi v: v "Co ti pomáhá, když se necítíš v pohodě?"

A kde máš trvalý pobyt?

Pořád v Česku.
Po celé EU platí právo volného pohybu. Což znamená, že trvalý pobyt a nebo víza nejsou potřeba. Pokud je to třeba (vyřizování na úřadech, nebo v UK banky), stačí prostě prokázat, že žijete na adrese, na které žijete (účty, oficiální dopisy a pod.).
Ve Španělsku si ho vyřizovali snad jen lidé, kteří tam žili desítky let a měli tam děti. A samozřejmě ti, kteří ho potřebovali, protože nebyli z EU. Jinak všichni ostatní měli pořád trvalé bydliště ve své původní zemi.
A protože brexit, trvalý pobyt v UK budu potřebovat, ale jde získat až po pěti letech nepřetržitého pobytu. Zatím mám pouze povolení k dočasnému pobytu (na zmíněných pět let).
+3 odpovědi v: v "Co ti pomáhá, když se necítíš v pohodě?"

Ahojte, je tu niekto kto je momentálne v zahraničí? A tiež nemôže , nevie či ísť domov kôli tejto situácii?

Ahoj, jakožto osoba bydlící v zahraničí hlásím, že letos domů určitě nepojedu.
I když bych jela hrozně ráda, protože rodinu a kamarády už jsem neviděla skoro dva roky a taky bych ráda konečně ukázala příteli Česko, letos se to prostě nevyplatí.
Udělalo by mi to hodně velkou díru do rozpočtu, což si teď vůbec nemůžu dovolit. Protože peníze na zaplacení cesty/zábavu by se sice našly, ale rozhodně je můžeme použít na důležitější věci. Plus situace s prací je momentálně tak nejistá, že se rozhodne hodí mít úspory.
A rozhodně se mi to nechce dělat ani ze zdravotního hlediska. Má země je na tom poměrně dobře .. bohužel to samé nemůžu říct o Česku. Čím dál tím víc přátel mi píše, že jsou nakažení. A ačkoli většina z nich má mírnější příznaky, ne všichni mají to štěstí. A já rozhodně nechci ohrozit mou rodinu, přátele, přítele, sebe a nebo kohokoli jiného, koho na své cestě můžu potkat.
Raději si počkám až se celá tahle situace změní a pak pozvu přátele/rodinu na dovolenou a nebo přijedu já. Ale rozhodně to nebudu riskovat dřív, než to bude pro všechny okolo bezpečné.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

Nene, temi dalsimi zenami bylo mysleno napr. kolegyne atd. Kterej chlap se obcas nepodiva na jinou? Jinak jeho činy mi prokázaly, že je schopny pro me udelat mnoho, sex ještě nebyl.

Tak teď jsem poněkud zmatená. Proč se mě teda ptáš jestli se sexuální chtíč rovná lásce?
A promiň, ale na "Kterej chlap se občas nepodívá na jinou" jsem vážně alergická. Snad všichni se podíváme na atriktivní osobu, když se vyskytne v naší přítomnosti. Proč taky ne. To že jsme ve vztahu neznamená, že musíme oslepnout nebo se tvářit, že jsme oslepli. ALE!! drahá polovička opravdu nemusí vědět kdy a na koho se díváme a už vůbec k tomu nemusí slyšet žádný komentář. Naopak, drahá polovička by si vždycky měla být jistá, že je pro nás číslo jedna a že i když se občas podíváme na někoho jiného, vůbec nic to neznamená a nemá se čeho bát.
A TO ŽE MÁ NĚKDO PENIS NA TOM ABSOLUTNĚ NIC NEMĚNÍ. Penis nikomu nedává právo očividně zírat a pronášet komentáře jak před drahou polovičkou tak před "objektem" zájmu. Penis nikomu nedává právo jen tak mluvit o cizích ženách na které myslí a srážet tak sebevědomí drahé polovičky. Penis neomlouvá mizerný charakter a chování se jako idiot.
Nehledě na to, že je rozdíl mezi tím občas se podívat na atraktivní osobu, která se vyskytne v naší přítomnosti a mezi tím když člověk pracuje s osobou, která je pro něj natolik přitažlivá, že na ni musí myslet i mimo práci - a očividně dost na to, aby o tom věděla i jeho drahá polovička. To už je něco, co je mimo hranici tolerance.

Zobrazit víc

+1 odpověď v: v "Je pravda, že když chce muž sex a intimnosti jen s jednou ženou, tak ji doopravdy miluje a i kdyz ma v zivote i dalsi zeny, na ktere si obcas vzpomene, nic to neznamena? Proste je chtic sexu jen s jednou zenou laska?"

Je pravda, že když chce muž sex a intimnosti jen s jednou ženou, tak ji doopravdy miluje a i kdyz ma v zivote i dalsi zeny, na ktere si obcas vzpomene, nic to neznamena? Proste je chtic sexu jen s jednou zenou laska?

Ehm .. odkdy se sexuální chtíč rovná lásce? Sexuální chtíč je sexuální chtíč. Tečka. Konec debaty. Žádný hlubší význam.
Můžu chtít spát jenom s jednou osobou, i když k ní nic necítím, čistě jenom proto, že mě fyzicky přitahuje a jsme sexuálně kompatibilní. Žádné city, prostě jenom sex. Ani s tou osobou nemusím být kamarádka. Dokonce si o té osobě můžu myslet, že je to absolutní idiot .. a stejně můžu chtít spát jenom s tou osobou, protože momentálně toužím jen po sexuálním uspokojení a ničem víc. Nehledě na to, že někteří lidé v tomhle ohledu využívají zamilovanosti toho druhého, protože mají bez námahy nejen sex, ale i všechny ty výhody okolo.
Láska je mnohem, mnohem víc než tohle. ANO, sexuální chtít je/může být součástí lásky, ale rozhodně není ani její hlavní část. Je to jen něco, co jí doplňuje.
A ano, je normální, vzpomenout si na lidi ze své minulosti, i když má člověk zdravý vztah s osobou, kterou miluje. ALE, rozhodně není normální udržovat si takové lidi v životě a nebo na ně myslet tak často, aby si toho partner všimnul. Nedej bože o takových lidech svému partnerovi vyprávět.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

Taky se občas bojíš, že nejsi tak úplně sám sebou? A že v sobě něco jakoby potlačuješ a tím pádem nestihneš v životě to "něco" prožít, např. chceš zkusit dready, setkat se s přítelem atd, ale bojíš se o tom někomu říct, držíš to radši v sobě? Chápeš mě?

Pár let zpátky jsem s tímhle měla extrémní problém. Bylo tolik věcí, které jsem chtěla udělat, tolik věcí, které jsem chtěla změnit, ale nemohla jsem, protože moje hlava byla plná negativních myšlenek. Co když se to lidem nebude líbit? Co když se mi někdo vysměje? Co když nebudu dostatečně dobrá? Co když to nezvládnu? Co když se to nepovede tak, jak mělo? Co když .. ??
Občas jsem se donutila něco z toho udělat, ale většinou jsem z toho stejně neměla radost, protože jsem celou dobu akorát stresovala, abych to udělala co nejlíp, bála se že výsledek dopadne špatně a že všechno zkazím a nakonec přemýšlela o tom, co všechno jsem měla udělat jinak. I když vlastně všechno bylo v pořádku.
Teprve když jsem krůček po krůčku začala pracovat sama na sobě a začala ze svého života odstraňovat negativní vlivy, které mi znemožňovaly být sama sebou - a vůbec, normálně žít, byla jsem schopná začít žít, tak jak opravdu chci a být tou osobou, kterou opravdu jsem. Nebylo to lehké a stálo to hodně úsilí a času. ALE !! stálo to za to.
Takže jediná rada, kterou mohu poskytnout je do ničeho se nenutit a raději najít zdroj problému, se kterým pak můžeš pracovat. A pokud to bude třeba, vůbec se nemusíš stydět požádat o pomoc odborníka a nebo se bát kompletně odstřihnout některé lidi ze svého života. Protože - a tohle je velice cenná ráda - you don't have to set yourself on fire so you can keep others warm.

Zobrazit víc

Jak se da rozeznat, jestli je mezi zenou a klukem vztah, nebo kamaradstvi s vyhodami? Treba ja posledni dobou premyslim, co je mezi mnou a klukem. Mame se radi, ale uz jsme se dlouho nevideli, verim, ze se nepodvadime, ale jsem z toho "nestykani" takova nesva :/ diky za odpovedi

Nevím .. co třeba otevřít pusu a zeptat se/promluvit si o tom? Do vašeho vztahu nikdo jiný kromě vás dvou nevidí a podle nějakých "příruček" a návodů cizích lidí na netu to fakt nepoznáš.
A pokud máš pocit, že se ho na něco takového zeptat nemůžeš, protože by reagoval negativně, nebo bys ho tím ztratila, tak je to úplně jasné. Nejste ani partneři ani kamarádi.

Ahoj, dva roky zpět jsem se rozešla s přítelem. Ta chemie mezi námi se nějak vytratila, a moje city vesměs taky. V poslední době jsme se ale začali vídat, myslím na něj čím dál víc, a začínám mít pocit, jako bych se zamilovávala znovu. Myslíš si, že je šance, že by to napodruhé mohlo fungovat?

Ahoj, fungovat to může .. ale taky nemusí. Když nějaký vztah skončí, většinou jsou k tomu dobré důvody - a přesně na ty je důležité pamatovat. Ono to totiž ze začátku může vypadat, že se ten člověk kompletně změnil a všechno je teď lepší a nemůže se to pokazit. Jenže lidi se v základu většinou moc nemění a přetvářka nevydrží moc dlouho, takže se ty důvody, proč jste se prvně rozešli znovu vynoří .. což opět vede k rozchodu.
Dva roky jsou nejsou moc dlouhá doba na to, aby se člověk změnil, pokoj v jeho životě nedošlo k nějaké drastické události. Samozřejmě, pokud jste teenageři, vyvíjíte se a je pravděpodobné, že aspoň k minimálně změně došlo. I když osobně bych na to moc nesázela.
Co se mě osobně týče, tak já tohle vrácení se k ex moc nepodporuju. Nemám s tím dobré zkušenosti a neznám ani nikoho jiného, kdo by s tím měl jakékoli pozitivní zkušenosti. Jak už jsem říkala, když se s někým rozejdeš, má to svůj důvod a je velice nepravděpodobné, že se ten důvod prostě vypaří. A taky - pocit zamilovanosti není zrovna něco, čemu by člověk mohl věřit.
Takže pokud to chceš zkusit napodruhé, samozřejmě můžeš. Ale být tebou bych se připravila na to, že to nedopadne podle tvých očekávání.

Zobrazit víc

Řekl někdo na tvého partnera/ku, že se mu nelíbí? Např. můj kluk není úplně můj typ, ale mám ho ráda a bojím se, že se našim nebude líbit, jako má na to docela nedokonalosti.

To je vážně to jediné, co tě zajímá? Jestli se tvůj přítel bude ostatním líbit fyzicky? Tvůj partner není trofej, kterou si výstavíš někde na poličku a nebo kus oblečení, kterým se můžeš chlubit. Není to ani výstavní zvíře.
To znamená, že tě vůbec nemusí zajímat, jestli se líbí ostatním. Má tě zajímat to, jak funguje chemie čistě mezi vámi dvěma. Má tě zajímat to, jak se chová k tobě a k lidem, na kterých ti záleží. Má tě zajímat to, jestli tě ve vztahu a celkově v životě dělá šťastnou. A přesně tohle je taky to, co by mělo zajímat všechny ostatní kolem tebe - jestli se k tobě chová tak, abys byla šťastná.
Dokážeš si představit, že by za tebou přišel on a řekl ti, že tě nechce představit rodině a kamarádům, protože tě sice má rád, ale nejsi tak úplně jeho typ a máš docela nedokonalosti, takže se bojí, že tě nebudou mít rádi? Asi by to nebyl úplně příjemný pocit, že jo. Zkus se vcítit do jeho kůže, aby sis uvědomila, jak šíleně jsi ho tímhle dotazem ponížila.
A ano, naprostá většina mých kamarádek mi řekla, že se jim můj přítel nelíbí .. ale že jsou šťastné, že já jsem šťastná. A to je naprosto v pořádku, protože všichni máme jiné preference a rozhodně se za ně nemusíme stydět a nebo o nich lhát. Protože koneckonců, jediné na čem záleží je štěstí lidí, kteří jsou pro nás důležití.

Zobrazit víc

Vim, ze neexistuje neco jako "pravidlo" na tohle, ale po jake dobe je dle vas takovy "ideal" se s klukem poprve mazlit, prip. jak jste to meli vy? Ja jsem si s klukem psala pres rok, pak jsme se videli a na treba 8. setkani se ke mne pritulil. Nazor?

Nejlepší čas na to něco udělat je, když se na to cítíš a chceš to udělat (a teda v tomhle případě samozřejmě, když se na to cítí a chce to i druhá osoba). A je úplně jedno, jestli je to po prvním setkání a nebo po padesátém rande. Není nic špatného na tom, říct "Ne, ještě nejsem připravený/á" a stejně tak není nic špatného na tom říct "Jsem připravený/á" i když třetí osobě to může připadat brzo.
Jde jenom o tebe, tvoje tělo, tvoje potřeby a tužby (a samozřejmě ve vztahu i o tvého partnera, chápeme se, nebudu to už znova zmiňovat). Vůbec nezáleží na tom, jaký má na to názor někdo jiný. Jasně, pokud ještě nemáš žádné zkušenosti, je lepší trochu počkat, jít na to pomalu a zažívat všechny nové věci postupně. ALE! čekání ti nezaručí, že to bude lepší a nebo že to s danou osobou nedopadne špatně. Tudíž opravdu nemá cenu čekat roky "jenom abych si byl/a jistá".
Prostě poslechni svou intuici a svůj rozum. Pokud si nejsi jistá, promluv si se svou druhou polovičkou. Neboj se nových věcí. A pamatuj na to, jak jsi správně sama řekla, že "na tohle pravidla neexistují".

Zobrazit víc

Jo, ale třeba právě v tu chvíli, když se spolu baví, tak by chtěla mít představu co by chtěla ona, a když žádné nápady nemá, chtěla by se nechat inspirovat a poté he návrhnour příteli .

Moje odpověď je prakticky stejná. Promluvte si, řekni mu že chceš něco dělat ale nejsi si jistá co. Zeptej se ho na to, co by chtěl dělat on. Pokud se na ničem neshodnete, společně se podívejte na místa a události v okolí. Pokud mu nutně potřebuješ něco navrhnout, podívej se na místa a události v okolí sama a pak mu něco z toho navrhni. Vážně je to tak těžké myslet za sebe a komunikovat se svým partnerem?
+1 odpověď v: v "Jaké aktivity děláte nejradši s partnerem, když jste sami? Kam tak v létě chodíte, jezdíte? Mám pár nápadů, ale tak víte jak to je, nemůžu se rozhodnout, co bude nejlepší atd"

Jaké aktivity děláte nejradši s partnerem, když jste sami? Kam tak v létě chodíte, jezdíte? Mám pár nápadů, ale tak víte jak to je, nemůžu se rozhodnout, co bude nejlepší atd

Rozhodně se neptám cizích lidí na internetu, co nejraději dělají oni. Raději si promluvím s přítelem o tom, co bych chtěla dělat já a zeptám se ho, co by chtěl dělat on - z toho vybereme to, co chceme dělat oba (a taky to, co si časově a finančně můžeme dovolit). Pokud nikdo z nás zrovna nemá žádný nápad, společně se podíváme na akce, nebo zajímavá místa v okolí, kam bychom případně chtěli jít. A nebo se taky shodneme na tom, že jediné co zrovna chceme dělat, je válet se před televizí.
Vztah je o dvou lidech. O dvou lidech, kteří nefungujou jako jeden jediný organismus. To znamená, že komunikace je extrémně důležitá. Takže pokud neplanuješ nějaké překvapení, tak si o svých plánech prostě promluvte a naplánuje je SPOLEČNĚ. Protože znovu - není to o tom, co se zdá nejlepší tobě. Je to o tom, co je nejlepší pro vás oba.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

No my jsme si praveze psali o trojce a on napsal: "sice dost casto myslim na spoustu holek, ale" no proste ze by s nima hned nespal. Ale kdyz jsme spolu, verim, ze ma v hlave jen me. Udelal pro me dost hezkych veci, snad vic nez ja. To zni lip, ne?

Ne, nezní to líp.
Podívej, vztah je závazek (pokud jste se hned na začátku nedohodli na něčem jiném) dvou lidí, kteří se vzájemně doprovázejí životem, pomáhají si navzájem se zvedat výš ve všech směrech, stojí při sobě a dělají se navzájem šťastnými. Vztah je o vzájemné důvěře, pochopení a respektu .. a to i když jsou partneři od sebe xy kilometrů na dobu neurčitou. Pokud to tak není, tak daný vztah není funkční a potřebuje buď snahu obou (!!!!) stran zlepšit ho a nebo ukončit.
To v překladu znamená, že tvůj partner by na tebe měl myslet pořád, nejen když jste spolu. To taky znamená, že by neměl myslet na jiné holky (ale to neznamená, že bych je hned chtěl šukat vážně není výmluva nebo omluva) a už vůbec by ti to neměl oznamovat, jako by se vůbec nic nedělo. Taky to znamená, že by se tvůj partner měl snažit, aby ses i na dálku cítila milovaná a chtěná.
Kdybys ty sama měla pocit, že je všechno v pořádku, neměla bys potřebu psát mi a přesvědčovat mě o tom, jak je vlastně úžasný I KDYŽ ... Já vím, že chceš slyšet, že je to všechno v pořádku, aby ses vrátila do své vlastní malé komfortní zamilované bubliny. Ale ne, ono to není v pořádku a já ti pro tvé vlastní dobro nebudu lhát.
Ale jak už jsem řekla předtím, je to tvoje volba. Můžeš se s ním rozejít, ale nemusíš. Můžeš ho konfrontovat, vysvětlit mu co ti vadí a ubližuje, ale nemusíš. Můžeš v tom vztahu zůstat, všechno tohle mu tolerovat a doufat, že to nedopadne nějak špatně .. ale nemusíš. Je to tvoje volba .. ale nikdo to neudělá za tebe.

Zobrazit víc

On byl praveze celou dobu v poradku, hezke slova, hezke ciny, az ted, posledni mesic? je to proste takove jine, mozna je to tim, ze jsme se dlouho nevideli a nemame se na co tesit, protoze nevime, kde se uvidime. Ale fakt je mi smutno a doufam, ze to s nim nebude jen kratkodobe, nechci

Takže ty se trápíš, myslíš na něho, chceš s ním být a on je vůči tobě chladný, lhostejný a ještě ti oznámí, že myslí na jiné holky (ale pozor! neznamená to, že by je chtěl šukat).
Prosím tě .. prosím, najdi svou kamarádku sebeúctu a pošli ho do háje než ti ublížit ještě víc, než ti ubližuje teď. Vztahy jsou o něčem úplně jiném, než jenom o tom, šukat jednu osobu - a občas si ji namotat na prst nějakými hezkými činy a slovy. Já vím, že je to těžké, protože jsi zamilovaná a máš pocit, že on je celý tvůj svět. Ale věř mi - není. Venku tě toho čeká mnohem víc, než čekání na někoho, kdo si tě neváží.
Nevím kolik vám je, nevím jak dlouho jste spolu a nevím, jak dlouho jste se neviděli a v podstatě to ani vědět nepotřebuju, abych mohla říct, že tohle prostě nemá cenu. I kdybyste spolu byli pár měsíců, i kdybyste se většinu té doby neviděli .. kdyby vám na sobě záleželo, našli byste si cestu jak být spolu s těšili byste se na čas, kdy spolu budete moct být fyzicky. Plánovali byste, co budete dělat a jak co nejdřív zařídit to, aby se tahle situace nemusela opakovat. A jak jsi sama řekla, vy se nemáte na co těšit. Nemluví tohle tak trochu samo za sebe?

Zobrazit víc

+1 odpověď v: v "Je podle vás v pořádku, když vám partner rekne, ze dost casto mysli na spoustu holek? Sice se obhajil, ze to neznamena, ze by chtel hned sukat, ale nevim, jak se k tomu mam postavit, co si o tom mam myslet"

Je podle vás v pořádku, když vám partner rekne, ze dost casto mysli na spoustu holek? Sice se obhajil, ze to neznamena, ze by chtel hned sukat, ale nevim, jak se k tomu mam postavit, co si o tom mam myslet

Řekni mu, že taky poslední dobou čím dál tím častěji myslíš na jednu holku a že si myslíš, že bude lepší, když oba budete s těma lidma, na které myslíte. A nezapomeň dodat, že se ta holka jmenuje Sebeúcta.
Vážně. Opravdu si nemyslím, že by partnerka měla být jediná žena v životě muže. Pořád jsou tady příbuzné, kamarádky, partnerky kamarádů, kolegyně .. a to je naprosto v pořádku. Ani si nemyslím, že je špatně, když se muž podívá za jinou ženu - pokud tím nedegraduje svou partnerku. Sama se taky kolikrát "otočím" když kolem mě projde nějaká atraktivní osoba. A proč by taky ne.
Ale kdyby mi přítel řekl, že často myslí na jiné holky? Ne, s tímhle bych fakt v pohodě nebyla. Extrémně by mi to snížilo sebevědomí a rozhodně by to narušilo mou důvěru. A já chci mít vedle sebe někoho, kdo mé sebevědomí určitým způsobem zvedá a někoho, komu můžu věřit. Protože od toho vztahy tak nějak jsou.
V minulosti jsem chodila s blbečky, jako je tvůj přítel. A ani jednou to nedopadlo dobře, právě naopak. Odnášela jsem si z těch vztahů víc ran, než jsem byla schopná unést a silné lituju, že jsem ty lidi neopustila dřív. Mnohem dřív. Samozřejmě, rozhodnutí je na tobě. Ale být tebou, rozhodně bych začala přemýšlet nad tím, jestli ti ten vztah za to stojí a jestli by ti nebylo líp než něj.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

Volná otázka.

Jsem pyšná na mého muže. Na konci února jsem tohle miminko zapomněla na sluníčku a málem mi díky tomu umřelo. Zbylo na něm pár odrbraných šlahounů.
Můj muž mi tvrdil, že když ho nechám starat se o něj (já byla doma jen občas o víkendech), tak je jisté, že umře definitivně, protože vždycky zabil každou kytku, kterou mu někdo svěřil.
Uběhly dva měsíce a nejen že neumřelo, ale porostlo natolik, že jsem na něm mohla provést menší operaci a udělat z něj zase pořádnou, hustou kytku ❤️
Volná otázka

Co dělat, aby mě ostatní vnímali jako dospělou?

Dospělost je postupný proces, který se nedá nijak uspíšit (samozřejmě, jsou situace, kdy člověk prostě musí dospět dříve, ale většinou to není nic, co by se dalo ovlivnit). Nemůžeš se prostě jednoho dne probudit a říct si "Už je mi tolik a tolik, takže jsem dospělá a ostatní mě tak musí vnímat." Někteří lidé nedospějí za celý jejich život.
Člověk se musí (tedy, vzhledem k předchozí větě - měl by) postupně naučit kdo vlastně je, jaké má povinnosti, závazky a práva, jak reagovat na určité situace, jak vyřešit základní životní problémy, jak se o sebe postarat - a tím nemyslím jenom věci jako vyprat si, uvařit, vydělat peníze a podobně, ale také to jak se o sebe postarat po mentální stránce a milion dalších věcí. Pokud se tohle všechno pokusíš uspěchat, je tady velká pravděpodobnost, že se ti to v budoucnu velmi vymstí.
Takže pokud chceš, aby tě někdo začal vnímat jako dospělou, ukaž jim, že jsi více než ochotná začít se všechno tohle učit. Ukázat jim, že už nejsi dítě, kolem kterého musí všichni skákat, ale že jsi člověk zodpovědný za svůj vlastní život. Že se o sebe dokážeš sama postarat a vyřídit si své vlastní záležitosti.
A pozor! Tohle všechno neznamená, že se se vším musíš prát sama a nemůžeš požádat o pomoc. Naopak. Tohle je taky určitá část mentální dospělosti - nebát se požádat o pomoc, když to potřebuješ.

Zobrazit víc

Proč se říká, že člověk potřebuje aspoň 3 vztahy a až po nich to může vydržet delší dobu? Prostě proč?

Co je tohle za číčovinu? Kvalita vztahu opravdu nezáleží na počtu předchozích vztahů.
Jasně, s postupem času bychom se měli vyvíjet a učit se. Učit se co chceme a co nechceme - jak ve vztahu, tak v životě. Učit se co si můžeme vůči ostatním dovolit, jak se k nim chovat a jak si nastavovat vlastní hranice. Učit se porozumění, pokoře, jak lépe komunikovat atd, atd. To ale neznamená, že to tak skutečně funguje. Někdo může projít padesáti vztahy a neodnést si z nich absolutně nic. A někdo může už do prvního vztahu vstoupit jako skvělý partner, protože tyhle věci se člověk dokáže naučit i sám, bez drahé polovičky.
Nehledě na to, že lidé jsou různí - to co funguje u jednoho, nemusí fungovat u druhého a naopak.
Upřímně si nedokážu představit že bych poznala někoho nového a on se mě hned zeptal na počet (a případně kvalitu) mých předchozích vztahů a na základě toho se rozhodl, jestli budu dobrá partnerka nebo ne. Osobně jsem nikdy nechtěla žádné info o předchozí vztazích mých partnerů, protože jejich předchozí vztahy jsou minulost - minulost, do které nikdo nemá právo strkat nos (za předpokladu, že nijak neovlivňuje současný stav). Naopak, pokud někdo o svých předchozích vztazích mluvil až moc, vždy to pro mě byla výrazná červená vlajka.

Zobrazit víc

Na co jste pyšní?

Sama na sebe.
Nejen proto, že jsem napoprvé udělala naprosto perfektní koblihy.
Ale hlavně proto, že jsem po několika dnech konečně dokázala vstát, překonat depresivní epizodu do které jsem se dostávala a udělat radost jak sobě, tak i všem ostatním doma.
Na co jste pyšní
+1 odpověď Přečíst si víc

Preco dnes 18 rocne baby nechcu mat v buducnosti dieta 😑

A proč by měly chtít? Protože jedinou životní úlohy ženy je vyprdnout plod? Protože už v osmnácti si ženy musí být vědomy toho, že jejich nejdůležitější rolí je být chodící inkubátor?
Nežijeme v pravěku. Nepotřebujeme se rozmnožovat proto, abychom přežili. Naopak. Dostali jsme se do doby, kdy je pro naše přežití důležité, abychom se rozmnožovali méně. Mnohem méně. Už teď je nás tady víc, než by bylo dobré a každou sekundu máme víc narození, než úmrtí.
A to ani nemluvím o nynější situaci, díky které se řítíme do ekonomického krize. Což znamená, že spousta lidí bude mít problém postarat se sama o sebe, natož ještě o děti, které to všechno odnesou nejhůř.
Osobně jsem nechtěla děti v osmnácti a nechci je mít ani teď. Silné pochybuji, že bych je chtěla někdy v budoucnu. Nechápu lidi, kteří děti chtějí, ALE! rozhodně nemám potřebu jejich rozhodnutí zpochybňovat, kritizovat, zesměšňovat nebo jakkoli jinak komentovat. A tak nějak očekávám to samé od lidí na druhé straně. Všichni totiž máme jiné životní cíle, všichni máme jiné potřeby a nikdo nemůže očekávat, že se ostatní přizpůsobí jeho cílům a potřebám, protože prostě proto a proč by ne.

Zobrazit víc

Vadilo by ti, kdyby se tě tvůj budoucí partner/ka zeptal/a na počet sexuálních partnerů v minulosti? Případně, zda by sis došel/a na testy, zda nemáš pohlavní nemoc? Jak na tohle reagovat? Řekneš počet, dojdeš si na testy?

Kdyby za mnou můj partner na začátku vztahu přišel s tím, že chce abych šla na testy, dokázal mi to patřičně odůvodnit a nabídl se, že mi je zaplatí nebo zaplatí alespoň půlku, neměla bych s tím problém a šla bych.
Kdyby za mnou ale přišel s tím, abych mu nahlásila počet mých sexuálních partnerů a ještě k tomu chtěl, abych šla na testy, s největší pravděpodobností už by to nebyl můj partner.
Nikdy bych se svého partnera nezeptala na jeho bývalé (sexuální) partnery. Pokud nijak neovlivňují jeho (popřípadě náš) současný život, jsou součástí jeho historie, do které absolutně nemám právo strkat nos. Pokud se mi o nich z nějakého důvodu rozhodně říct sám, pak budiž. Ale je to čistě jenom jeho rozhodnutí a já na něj nemám vůbec žádný vliv.
A to samé očekávám od svého partnera. Pokud není schopný věřit mi už na začátku vztahu, kdy jsem mu k nedůvěře nedala žádný důvod, nevidím v našem vztahu žádnou budoucnost.

Zobrazit víc

Každý den mám takový pocit, že... můj život utíká velmi rychle a já ho nechávám utíkat. Je to jako bych už nežila. Je to karanténou, nebo se děje něco jiného?! Taky máte občas pocit, že nežijete, neužíváte si, jen jste na jednom místě, zaseklí, bez zážitků?

Tenhle pocit byl přesně jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla nevracet se "domů". Měla jsem tam pocit, že jsem jenom mrkla a byl za mnou další den, úplně stejný jako ostatní. I když jsem se to snažila změnit, nešlo to. Nakonec jsem se vždy vrátila do té samé smyčky, která mě ničila. Teprve až tady jsem zjistila, že bych na místě kde jsem žila, nikdy nemohla být šťastná. A stejně tak s lidmi, kteří tam žijí. Tím neříkám, že to jsou špatní lidé, nebo že jejich životy jsou špatné. Jen má představa o životě, životní názory a podobně se neshodují s jejich natolik, že to ničilo mou psychiku.
Pokud je tenhle pocit jenom chvilkový, asi bych to moc neřešila, jen bych se pokusila o nějakou změnu své rutiny, aby se můj život nějakým způsobem - i když jenom trochu - změnil. I to totiž dokáže udělat hodně.
Pokud máš ale tenhle pocit dlouhodobě a menší změny nepomáhají, začala bych být tebou hledat, co je v tvém životě špatně a jak to můžeš změnit k lepšímu. A pokud nebudeš schopná poradit si s tím sama, neboj se někoho požádat o pomoc. Neboj se jít k psychologovi, svěřit mu své problémy a nechat si s nimi pomoct. Mentální zdraví je až příliš důležité na to, abychom ho zanedbávali. A pečovat o něj, rozhodně není ostuda!

Zobrazit víc

Nechybí ti teď rodina? Nelituješ že jsi od nich tak daleko?

Ne. Absolutně ne.
Jasně, kdybych teď byla v Česku, byla bych na tom mnohem líp co se financí a určitých jistot týče. Ale po mentální stránce bych na tom byla asi tak milionkrát hůř a to je stav, do kterého už se nikdy nechci dostat.
V podstatě čím dýl tahle karanténa trvá, tím míň s mou rodinou komunikuju, protože komunikace s nima je značně jednostranná. Život mých rodičů totiž vůbec nebyl ovlivněn. Oba pořád mají práci, oba dělají přesně to, co dělali předtím. Jejich denní rutina je úplně stejná, jako předtím. Každý den mohou trávit venku na zahradě. A v jejich hlavě to, že oni jsou OK znamená, že já jsem taky OK a jenom si stěžuju i když se můj život obrátil o 180 stupňů a můžu přijít o všechno, co je pro mě důležité .. a hlavně to ani nemůžu ovlivnit.
Mí rodiče vždycky věděli všechno o mém životě mnohem líp než já a nikdy mě neposlouchali, natož aby se snažili pochopit mou situaci, ať už byla jakákoli. Teď si to uvědomuju mnohem víc než kdykoli předtím a mám toho upřímně dost. Už nikdy nechci mít takhle toxické lidi ve svém okolí .. natož mít je takhle blízko.
Když minulý rok umřela babička, v podstatě umřel i můj důvod vracet se "domů". Moje doma je teď tady. Moje rodina je teď tady. A i kdybych se teď musela vrátit, bylo by to jen na dobu nezbytně nutnou. To znamená než bych si vydělala dost peněz na to, abych se mohla přestěhovat za přítelem.

Zobrazit víc

Toto se líbí: PeTe #Bunney Sarah Łaurita
+3 odpovědi v: v "Dodržujete karanténu? Mě pozvala kamarádka na narozeniny a nevím, jestli mám jít, nebo ne. Jelikož moje kadeřnice pořád odkládá objednání, ale kamarádka by si pozvala x holek na oslavu. Tak co si o tom mám myslet? Nejradši bych nesouhlasila, jen nevím, jak to mám říct. Co byste dělali vy?"

A myslis, ze je to dobre, nebo ne?

Částečně ano, částečně ne.
Co se snižování počtu nakažených a počtu úmrtí týče, tak je vidět, že tenhle typ karantény funguje. V podstatě je to asi to nejlepší co Španělsko mohlo v téhle situaci udělat a je dobře že to nepodceňujou a neberou na lehkou váhu.
Ale co se ekonomiky a našeho mentálního zdraví týče, tak rozhodně ne. Značné množství lidí je v absolutně šílené finanční situaci a zatím to vypadá tak, že nebudeme moct pracovat až do jara příštího roku. Absolutně netušíme, co budeme dělat mezi tím. Jak budeme žít. Jestli si vůbec budeme moct dovolit tady zůstat. Co budeme dělat, jestli budeme muset odjet domů. A budeme mít doma nějakou práci? Budu se já pak moct přestěhovat za přítelem do Skotska? Tohle je v podstatě to jediné, co můžeme dělat - sedět doma na zadku a přemýšlet nad každým možným scénářem, přičemž ani jeden z nich není moc pozitivní.
Takže je to tak padesát na padesát. Nutné zlo, dalo by se říct. A teprve v budoucnu se skutečně ukáže, jak dobrá nebo špatná tahle opatření byla.

Zobrazit víc

+3 odpovědi v: v "Dodržujete karanténu? Mě pozvala kamarádka na narozeniny a nevím, jestli mám jít, nebo ne. Jelikož moje kadeřnice pořád odkládá objednání, ale kamarádka by si pozvala x holek na oslavu. Tak co si o tom mám myslet? Nejradši bych nesouhlasila, jen nevím, jak to mám říct. Co byste dělali vy?"

A ty teda karanténu dodržuješ?

Já jsem ve Španělsku. Tady buď můžeš dodržovat karanténu a nebo si můžeš užít střet s policií, který v lepším případě skončí pokutou (minimální částka se posunula z 600€ - 16 500kč na 2000€ - 55 000kč) a v horším případě vězením. A klidně taky pár ošklivýma modřinama, protože Španělská policie si rozhodně nebere servítky, pokud je někdo nerespektuje.
V podstatě tady máme blbý pocit i když jdeme jednou týdně na velký nákup, i když je to něco, co je dovoleno (tedy .. jedna osoba z domácnosti má dovoleno). Přítel měl problém dostat se do lékárny - zastavila ho hlídka a musel vysvětlit proč je venku a následně to prokázat. A to nemluvím o tom, že vůbec sehnat doktora, který by mu aspoň napsal antibiotika než bude moct vyřešit jeho problém pořádně byl solidní problém, protože všechny ordinace v okolí jsou zavřené. Nakonec se musel spokojit aspoň s diagnostikou po telefonu.
Náš režim se s tím českým vůbec nedá srovnávat.

Zobrazit víc

Toto se líbí: #Bunney PeTe Funboy Sarah Di
+3 odpovědi v: v "Dodržujete karanténu? Mě pozvala kamarádka na narozeniny a nevím, jestli mám jít, nebo ne. Jelikož moje kadeřnice pořád odkládá objednání, ale kamarádka by si pozvala x holek na oslavu. Tak co si o tom mám myslet? Nejradši bych nesouhlasila, jen nevím, jak to mám říct. Co byste dělali vy?"

Dodržujete karanténu? Mě pozvala kamarádka na narozeniny a nevím, jestli mám jít, nebo ne. Jelikož moje kadeřnice pořád odkládá objednání, ale kamarádka by si pozvala x holek na oslavu. Tak co si o tom mám myslet? Nejradši bych nesouhlasila, jen nevím, jak to mám říct. Co byste dělali vy?

Nejsem ta správná osoba, která by ti měla říct, jestli jít nebo ne. To je čisté jenom na tobě. Já ti můžu říct jenom to, že oceňuju, že přemýšlíš o tom co děláš a že jsi zodpovědná vůči sobě i svému okolí.
Každopádně na téhle situaci nevidím nic složitého. Prostě své kamarádce vysvětli, že bys sice přišla ráda, ale vzhledem k téhle situaci to nepovažuješ za dobrý nápad a rozhodně se necítíš na to být v blízkosti xy lidí. Zvlášť, když se zde nebudou dodržovat žádná "extra" opatření (tak nějak pochybuju že tam někdo bude myslet na roušky,rukavice, rozestupy a podobně).
Pokud je to skutečně tvoje kamarádka, tak to určitě pochopí a budeš se s ní moct domluvit na nějaké alternativě. Třeba si můžete udělat mini oslavu jenom ve dvou. Nebo ji můžeš přijít popřát/předat dárek dřív, než přijdou ostatní. A nebo se klidně zúčastni přes videohovor. Možnosti tady jsou.
No a jestli zareaguje negativně, bude se ti vysmívat že přeháníš a podobně, asi bych začala přemýšlet nad tím, jestli tahle osoba skutečně je tvoje kamarádka a nebo to jenom předstírá.

Zobrazit víc

+3 odpovědi Přečíst si víc

Cim to je, ze nedostupne holky jsou vice atraktivni? Jak mam byt tou nedostupnou holkou, jak se mam chovat?

Většina holek, které jsou "nedostupné" .. vůbec nedostupné nejsou. Jenom prostě mají sebeúctu. Znají svou vlastní hodnotu. Ví, že nemusí s každým a se vším souhlasit. Ví, že nemusí všem a všemu vycházet vstříc. Ví, že se rozhodně nemusí snažit všem se zavděčit. Ví, že to ony jsou tou nejdůležitější osobou, kterou v životě mají a nepotřebují nikoho jiného, aby se cítily dobře.
A proč je tohle atraktivní? Zeptej se sama sebe, jestli bys vedle sebe chtěla mít někoho, kdo se dá "koupit" za chvilku pozornosti a neustále sám sebe i všechno okolo zpochybňuje a nebo někoho, kdo zná svou cenu a dokáže stát na svých nohou tak pevně, že tě bez problémů podrží, když budeš padat.
A ne, tím rozhodně neříkám, že lidé kteří jsou nejistí a teprve se hledají jsou něco míň než lidi, kteří už sami sebe našli. Že by takoví lidé neměli být ve vztahu, nebo že by nemohli chtít být žádání.
Chci tím jenom říct, že je třeba nejdřív pracovat na sobě samém, než se v životě posuneme někam dál. Že je třeba nejdříve najít sám sebe, než najdeme někoho jiného. A že je třeba pracovat na příčinách a ne na následcích. Pokud budeš sebevědomí a sebeúctu jenom předstírat, lidé tě brzo prohlédnou a budeš tam, kde jsi byla předtím. A pravděpodobně na tom budeš hůř.
Tak se teď vykašli na ostatní a začni pracovat sama na sobě. Protože ty jsi ta osoba, která je ve tvém životě nejdůležitější. A dokud nebudeš spokojená a šťastná sama se sebou, nebudeš spokojená a šťastná ani s nikým jiným.

Zobrazit víc

Seriozni tema. Mate pocit, ze jste "o to prisli" s tim pravym/s tou pravou? Jak jste to v tu chvili poznali? Muj soucasny pritel je muj prvni a jak presne mam vedet, ze je ten pravy, kdyz ho nemam s kym porovnat? Jestli mi rozumite.

Ujasněme si tady něco jednou a provždy. Nic jako "přijít o to s tím pravým" neexistuje. A prví sex rozhodně není jedna z nejdůležitějších a nejzajímavějších věcí v životě, na kterou budeme všichni roky vzpomínat. I když to tak v té době může vypadat.
Ano, je důležité přijít o to v čase, kdy se sami cítíte připraveni a ne v čase, kdy o to přicházejí ostatní a "očekává se to" i od vás.
Ano, je důležité přijít o to s někým, s kým se cítíte dobře a komu na vás záleží.
Ne, není důležité být u toho perfektní a bezchybný.
Ne, není důležité myslet na to "jak by to mělo být". Má to být jenom tak, jak to chcete vy.
Je úplně jedno, jestli o tom přijdete s někým, s kým randíte od druhé třídy základní školy a nebo se prostě jenom rozhodnete vyspat se s někým zkušeným. Jediné na čem záleží je to, abyste si to užili a probudilo to vás v touhu svou sexualitu poznávat .. ne ji úplně zazdít, odevzdat někomu jinému a roky řešit traumata.
Jediné, co je u sexu důležité je to, aby to pro vás bylo příjemné a užili jste si to (a taky abyste byli opatrní, protože neplánovaně těhotenství a pohlavní nemoci nejsou ok, ale to už je trochu jiná debata).
Takže .. užila sis to? Cítíš se dobře? Chceš to zkusit znova? Gratuluji, tvůj první sex byl úspěch a už se tím vůbec nemusíš stresovat.
Neužila sis to? Něco bylo špatně? Máš nějaké pochybnosti ale nebojíš se zkusit to znova? Promluv si se svym přítelem a všechno s ním prober. Protože MLUVIT O SEXU A VŠEM OKOLO NĚJ JE ÚPLNĚ NORMÁLNÍ a tvůj sexuální život díky tomu bude mnohem lepší. A taky ne vždycky se všechno napoprvé povede úplně bez chyby.
Neužila sis to? Pořád ještě se cítíš špatně? Máš strach to zkusit znova? Promluv si se svým partnerem a pokus se mi všechno vysvětlit. Nenech se do toho nutit znova a klidně si promluv s někým zkušenějším a zeptej se ho, jestli tohle a tamto bylo v pořádku nebo jestli jste někdo z vás - ty nebo tvůj partner - udělali něco špatně.
Hlavně kvůli toho zbytečně nestresuj. Všechno se dá vyřešit.

Zobrazit víc

Jste pro, aby se zakázalo úplné vycházení ven? (vycházet ale jen v případě, že by to bylo nutné) Proč ano/proč ne?

U nás už tenhle režim dávno funguje. Můžeme ven jen pokud jdeme nakoupit do nejbližšího, do lékárny a nebo do nemocnice na domluvené, důležité schůzky. Nově zavedli i kontroly v obchodech, aby lidi nechodili často pro malé nákupy, ale jenom jednou týdně pro velký nákup. Za porušení těchto pravidel je pokuta 600 až 30 000 euro (16 500 - 821 000 Kč). A musím teda uznat, že už nám všem doma tak trochu hrabe a nemůžeme se dočkat, až budeme moct znova ven. Ale zároveň chápeme, že je to nutné, protože potřebujeme začít pracovat co nejdříve, abychom přežili a nedostali se do vážných problémů. Ono už totiž nejde jenom o zdraví, ale i o celou ekonomiku a naší budoucnost.
A ano, jsem ráda za to, jak přísné to tady máme, i když nám z toho hrabe. Protože značná část lidí nedokáže myslet dál, než za "JÁ, HVĚZDA KTERÁ JE STŘEDOBODEM VESMÍRU". Značná část lidí prostě nedokáže pochopit, že to není o tom, že jim někdo bere jejich svobodu, ale o něčem mnohem větším a důležitějším, co může mít hodně špatný dopad. Takže se prostě budou pořád scházet a pohybovat se venku, i když to není nutné a celou situaci zhoršovat. Je mi popravdě blbě, když vidím zprávy z UK a z ČR a když čtu to, co mi lidé z daných zemi píšou. V podstatě je to jenom "No tak nás trochu omezili ale no a co, budeme dělat jako by se nic nedělo".
Moje práce, práce mého přítele i práce prakticky všech mých přátel záleží na cestovním ruchu. S tím jak to momentálně vypadá začínáme propadat depresím z toho, že do jara 2021 nebudeme mít žádnou práci .. a to ani jaro 2021 vzhledem k ekonomické situaci není jisté.
Takže ne. Opravdu nemám pochopení pro domácí párty, bezdůvodné slézání se (a nuda fakt není důvod), flákání se kde to není třeba a sněhové vločky, pro které pravidla prostě neplatí a jsem pro to, aby se všude zavedla mnohem přísnější opatření, která by celou situaci pomohla vyřešit mnohem dříve.

Zobrazit víc

Taky jste někdy měli pocit, že nejste dost dobrými přáteli? Že si dost nevážíte svých kamarádů? Teď jsem se pohádala s kamarádkou, vyčítala mi, že na ni kašlu, protože jí nikdy nenapíšu jako první, takže rozhodla, že v našem přátelství bude pauza. Asi jsem jí fakt měla napsat, nejsem dobrá kamarádka

Svým kamarádům píšu, jenom když jim mám co říct - tzn. když jsou v mém životě nějaké novinky, o které se chci podělit, když jsem viděla, slyšela, četla nebo zažila něco, co je bude zajímat, chci s nimi probrat etc. Což znamená, že se někdy neozvu měsíc. Nebo i dva. Tři. Půl roku. Taky mám občas období, kdy si potřebuju vyřešit svoje problémy, takže na běžné věci ani neodepisuju. Jenom když zrovna někdo potřebuje s něčím poradit, pomoct nebo tak - to jsem k dispozici vždy.
Opravdu nemám potřebu s někým komunikavat jenom proto, abych komunikovala. Nebaví mě konverzace typu "Jak se máš, do děláš, co budeš dělat zítra, aha." Přijde mi to úplně zbytečné a popravě mě to unavuje a otravuje. Chápu, že někteří lidé mají potřebu socializovat se za každou cenu, ale já prostě ne. A nehodlám si na to ani hrát.
A mí kamarádi jsou s tím naprosto v pohodě. Ještě nikdy si na to nikdo nestěžoval. Naopak mnozí z nich oceňujou, že mi můžou kdykoli napsat, když něco potřebujou a nemusí se cítit blbě, ani když jsme spolu Třebíč už toho půl roku vůbec nekomunikovali.
Jestli to máš stejně jako já a tvoje kamarádka potřebuje kontakt mnohem častěji, tak nejsi špatná kamarádka, jenom prostě máte rozdílné povahy. A v takovém případě byste si to prostě měly vyříkat a pak podle toho dal normálně fungovat. Protože to prostě lidé ve vztahu - ať už je přátelský, rodinný nebo partnerský dělají. Řeší problémy. Neutíkají od nich a nezahřívají je nějakou pauzou. Upřímně? Co to vůbec je, pauza v kamarádství? To je snad největší blbost, jakou jsem kdy slyšela.

Zobrazit víc

Doufám, že klukům moc nevadí mírné ochlupení holek xd protože já takové mám u pysků trochu, jde to cítit, a nechci se tam holit, protože je to moc citlivé a bojím se, že se pořežu, a na laser a podobné věci nemám peníze :D

Prozradím ti tajemství, které ti velice usnadní sexuální život - sex v reálném životě není jako porno.
Ne, fakt nemusíš být pokaždé naprosto dokonale vyholená na všech částech těla kromě hlavy, nemusíš pokaždé čekat v sexy prádle a ne, nemusíš u toho vypadat, jako by tě zrovna někdo točil. V reálném životě jde o úplně jiné věci.
Je to tvoje tělo, dělej si s ním co chceš. Tudíž si sním nejlépe dělej právě to, co je ti příjemné, nijak ti to nepřekáží, ani neubližuje. Pokud se holit nechceš, tak to vůbec dělat nemusíš. Pokud se holit chceš ale nevíš jak, tak prostě použij Google. Žijeme v době kdy je na internetu milion návodů na všechno. A pokud chceš, tak si tam můžeš z chlupů klidně nechat vyholit roztomilé koťátko nebo co já vím, protože ono je to fakt úplně jedno a jde jenom o tebe, tvoje sebevědomí a tvoje pohodlí. To, jaký "střih" se líbí klukům tě vůbec nemusí zajímat, dokud nemáš stálého partnera. A ani ten by tě rozhodně neměl nutit do něčeho, co nechceš a je ti nepříjemné.
Vážně, nikdo tě v posteli nebude zkoumat lupou a kritizovat tě za každou nedokonalost, kterou najde. Chápu, že je to poprvé, takže máš velká očekávání a bojíš se. Ale, jak už jsem řekla dřív, reálný sex je primárně o něčem úplně jiném, než jen o vzhledu. Je o tom, abyste si to oba (všichni?) užili. A ačkoli je fajn udělat si to hezké a pro partnera se patřičně připravit, tak v 90% času na to stejně ani nepomyslíš, protože když to přijde, tak to prostě přijde. A věř mi, v takové chvíli bude to, jak zrovna vypadáš vypadáš to poslední, co by tě zajímalo.

Zobrazit víc

Tam se musí tolikrát přestupovat že to bude trvat 4 hodiny? 😱😱

Čtyřikrát až šestkrát. U některých spojů je to i přes pět hodin.
+2 odpovědi v: v "je v pohodě vztah, kdy se vidíme jednou za měsíc, někdy třeba za 2-3 měsíce? ale prostě píšeme si a je vidět, že se milujeme, jen moji rodiče mě k němu nechtějí moc pouštět, protože bydlí daleko a neznají ho, ale věřím, že v budoucnu bude líp na 100%"

Ty by jsi vztah na dálku zvládla?

Haha, s přítelem nás od sebe momentálně dělí přes 2000 kilometrů a ještě to tak nějakou dobu bude. Pak se to sice sníží na nějakých 90, ale i tak to pro nás bude znamenat skoro čtyřhodinové a dosti drahé dojíždění, takže se taky moc neuvidíme.
Na jednu stranu mě to absolutně ničí, protože jsem zvyklá být s ním denně a najednou je vedle mě jenom velké, prázdné nic. Jasně, píšeme si. A píšeme si často, ale to tak nějak nenahradí fyzickou přítomnost toho druhého.
Ale na druhou stranu to náš vztah posiluje. Zkoušíme (a plánujeme zkoušení) nové věci a mnohem víc plánujeme svou budoucnost, protože se na ni najednou o hodně víc těšíme. Navíc mi přítel snad denně dokazuje, že je to muž, o jakém se mi nikdy nesnilo a že je to ten nejlepší člověk, jakého bych si vedle sebe mohla přát.
Takže ano, vztah na dálku zvládám .. ale rozhodně ne s nadšením.

Zobrazit víc

+2 odpovědi v: v "je v pohodě vztah, kdy se vidíme jednou za měsíc, někdy třeba za 2-3 měsíce? ale prostě píšeme si a je vidět, že se milujeme, jen moji rodiče mě k němu nechtějí moc pouštět, protože bydlí daleko a neznají ho, ale věřím, že v budoucnu bude líp na 100%"

Za jak dlouho jsi s přítelem měla něco víc(líbání, sex) od te doby co jsi ho poprvé poznala? Byla to láska na první pohled?

S přítelem jsme se potkali v našem tetovacím studiu. Pak si mě přidal na fb, nějaký čas po tom mi zareagoval na stories, začali jsme si psát a o pět dní později jsme měli opileckou líbačku. Hned další den jsme se spolu vyspali.
Na našem seznámení a začátcích vztahu není nic romantického. Ani jeden jsme v té době vztah nehledali. Chtěli jsme si jenom nezávazně užívat. Jídlo, sex a žádný stres. Všechno se to vyvinulo tak nějak samo, postupně a přirozeně. Ani jsem si neuvědomila, že jsem zamilovaná, dokud nebylo pozdě. Původně byl totiž vztah to poslední, co bych v mém životě zrovna chtěla. A měla jsem díky tomu hodně bezesných nocí, kdy jsem přemýšlela na tím, jestli zůstat a po tom všem, čím jsem si prošla znovu riskovat vztah a nebo od všeho raději utéct.
A ani nemůžu říct, jak extrémně ráda jsem, že jsem zůstala. Bylo to totiž jedno z těch nejlepších rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala. Už od prvního dne jsem se s ním cítila líp, než s kýmkoli jiným předtím, i když jsem si to tehdy ještě nechtěla připustit. A teď, o rok později to přerostlo v něco, co jsem ještě nikdy necítila a neměla. Poprvé v životě mám někoho, s kým můžu být skutečně sama sebou bez toho, aniž by mě odsoudil nebo odhodil jako porouchaný kus šrotu. Někoho, kdo tady pro mě je, kdykoli ho potřebuju a dělá každý můj den lepší. Někoho, kdo mě posouvá nahoru a nestahuje dolů Někoho, s kým chci být ne proto, že bych měla pocit, že už si nikoho lepšího nenajdu a že sama bych to nezvládla. Ale proto, že skutečně chci a proto, že on mi za to stojí, i kdyby se dělo cokoli. Někoho, koho se nemusím bát skutečně a upřímně milovat.

Zobrazit víc

je v pohodě vztah, kdy se vidíme jednou za měsíc, někdy třeba za 2-3 měsíce? ale prostě píšeme si a je vidět, že se milujeme, jen moji rodiče mě k němu nechtějí moc pouštět, protože bydlí daleko a neznají ho, ale věřím, že v budoucnu bude líp na 100%

Vzhledem k tomu, že o vašem vztahu nevím nic jiného než to, že se nevídáte moc často, protože tví rodiče tvého přítele neznají, tak ti opravdu nedokážu říct, jestli je to v pořádku nebo ne.
Každý od svého vztahu vyžaduje něco jiného. Pokud je to pro vás dva takhle v pohodě, tak to prostě v pohodě je, a je úplně jedno, co si o tom myslí ostatní. Pokud máš nějaké pochybnosti, nejspíš by jste si o tom měli promluvit dřív, než pochybnosti přerostou v něco horšího a vyřešit to.
Z mé osobní zkušenosti vztahy na dálku nefungujou, pokud nejde jenom o dočasný stav a nebo pokud není jisté, že se to brzo změní a začněte se vídat mnohem častěji. Jasně, existujou i výjimky, které to zvládnou, ale moc takových není. Pokud totiž žijete na dvou rozdílných, vzdálených místech, žijete taky dva rozdílné a vzdálené životy. Takhle na dálku se vás vztah prakticky nemá jak vyvíjet. Zvlášť, pokud - jestli tomu rozumím správně - jste teprve teenageři. Což znamená, že se teprve vyvíjíte a hledáte, co chcete a nechcete - jak v životě, tak ve vztahu.
Takže pokud žádné pochybnosti nemáš a víš, že vás vztah má možnost vyvíjet se - přeju vám všechno nejlepší a doufám, že to vyjde co nejlépe. Pokud ovšem pochybnosti máš a tou budoucností si nejsi až zase tak jistá - promluvte si. A uvidíte, co se z toho vyvine.

Zobrazit víc

+2 odpovědi Přečíst si víc

Priznat neveru? Jen ulet...

Heh .. nepodvádět?
Na tohle není jednoduchá odpověď. Ty sám/sama musíš vědět, co dělat.
Byl to úlet v opilosti, kdy ses neovládal/a? Byl to úlet, protože jsi měl/a potřebu užít si jinde? Bylo to "přátelství", které se jednoho dne prostě zvrtlo? Byl to opravdu jen úlet? Lituješ toho? A jak moc? Myslíš, že se to v budoucnu může stát znova? Jak moc ti záleží na tvém partnerovi/partnerce? Jak dlouho trvá váš vztah? Randíte spolu? Nebo už spolu bydlíte, popřípadě máte děti nebo jiné závazky? Může se o tom tvůj/tvá partner/ka dozvědět odjinud? Myslíš, že by o tom chtěl/a vědět? Dokážeš s tou vinou žít? V tom všem si musíš udělat jasno.
Samozřejmě, někteří by řekli: "Jdi a řekni jí/mu to, je to fér a ty bys o tom taky chtěl/a vědět". Jenže život nikdy není takhle jednoduchý. Znám případy, kdy bylo dobré rozhodnutí nevěru zamlčet. Znám taky případy, kdy bylo stejné rozhodnutí katastrofou. A stejně tak případy, kdy bylo dobrým rozhodnutím o tom říct. A kdy to stejné rozhodnutí skončilo katastrofou.
Kdyby mě teď přítel jednorázově podvedl, zatím co je pryč, nebo zatím co já budu pryč, sama nedokážu říct, jestli bych o tom chtěla vědět. Jasně, bylo by to vůči mě fér a ocenila bych upřímnost. Ale taky by mě to extrémně ranilo, zničilo by to veškerou důvěru a nejspíš i náš vztah. Rozhodně by pro nás oba bylo jednodušší, možná i lepší, kdybych prostě nevěděla.
Takže promiň, ale neporadím ti. Ty sám/sama znáš nejlíp, jak svého/svou partnera/ku, tak váš vztah i sám/a sebe.

Zobrazit víc

Názor na piercing v jazyku, není to třeba nepříjemné při líbání či orálním sexu, může dojít i k úrazu? Výhody, nevýhody?

Piercingy v jazyku mám dva a jsou to moje lásky. Kdybych neměla malý jazyk a nebála se o zuby, šla bych i do třetího.
Výhodu mají úplně stejnou, jako všechny ostatní piercingy, které mám - cítím se s nima mnohem líp. Nevýhodou je, že s natrhnutým piercingem v jazyku se fakt hodně blbě jí a někdy i mluví. Taky je třeba co nejdřív po propíchnutí vychytat délku tyčinky, protože příliš dlouhá může do pár dní poškodit jak dásně, tak zuby. Příliš krátká může poškodit jazyk.
Co se orálního sexu a líbání týče, tam je to extrémně individuální. Hodně záleží na citlivosti i na šikovnosti. Jsou lidi, kterým to vadí, jsou lidi, pro které je to s piercingem lepší a jsou lidi, kteří ani necítí, jaký je mezi tím rozdíl. Pro mě osobně je to s nima mnohem zábavnější.
A co se úrazů při orálním sexu týče .. jsou místa, kde se může tyčinka "zaseknout" a natáhnout jak daná místa, tak jazyk. Údajně to není zrovna příjemná záležitost.

Zobrazit víc

Budeš vůbec slavit Vánoce?

Nejspíš ne. S přítelem jsme plánovali, že je strávíme spolu, ale nakonec musí odjet mnohem dříve, než jsme plánovali a naprostá většina mých přátel je v zahraničí, což znamená, že nejspíš budu na Vánoce i Nový rok sama.
A rozhodně neříkám, že mě to nemrzí, ale nehroutím se z toho. Tenhle rok, a hlavně poslední měsíc tady byly mnohem důležitější věci, které jsme potřebovali a ještě potřebujeme vyřešit, takže pro mě bude nejlepším vánočním dárkem klid, pohoda a žádný stres.
+4 odpovědi v: v "Též vás dneska zastihl sníh?"

Nepotřebujeme vánoce a svátky abychom se viděli s rodinou či přáteli. Ti opravdoví tě uvítají kdykoliv a ti lepší, kteří Tě chtějí skutečně vidět si udělají výlet za tebou.

Původně jsem se chtěla rozepsat .. ale moc se mi o mé momentální situaci nechce ani přemýšlet, natož abych o ní psala. Takže vám sem jen hodím fotku, řeknu že je to složité a poděkuju všem, co to chápou a jakýmkoli způsobem mě podporujou ❤️
Nepotřebujeme vánoce a svátky abychom se viděli s rodinou či přáteli Ti
+4 odpovědi v: v "Též vás dneska zastihl sníh?"

[100.] Krásná jubilejní otázka ❤️ ( V tomto případě mne opravdu dost zajímá váš názor, tudíž poprosím o co nejobsáhlejší odpověď ^^) Proč vlastně žít život, který je špatný? Proč se nepokusit ho začít znovu? Není lepší spáchat sebevraždu, než žít špatný život a získat možnost začít nanovo?

MatyasLorenz’s Profile PhotoBlackFlamia
No však jasně. Život totiž funguje stejně jako hry. Pokaždé když se zabijete, objevíte se na poslední uložené pozici a budete to moct zkoušet znova a znova, dokud nebudete spokojení. Rozhodně doporučuju vyzkoušet to!
A teď vážně. Uvědomuješ si, jak tohle zní lidem, kteří se svým životem bojují? Dokážeš si představit, že bys takhle osobně došla za někým, kdo trpí dlouhodobě nějakou fyzickou nebo psychickou nemocí, za někým, kdo přišel o vše co měl a musí všechno budovat znovu, za někým, kdo se těžce vymotavá ze špatné životní situace - za někým, kdo momentálně žije "špatný" život, a dala mu tuhle otázku? Uvědomuješ si, že to zní jako "Bože, proč se vůbec snažíš a bojuješ, se raději zabij a doufej, že po smrti je něco dobrého"?
Sebevražda není dobré řešení. A to říkám jako někdo, kdo se o ní pokusil a ve slabých chvilkách na ni ještě pořád myslí. Jasně, změnit svůj život je těžké. Občas je to šíleně těžké. Stojí to hodně času, energie a různých prostředků. ALE ty výsledky za to stojí. Mám kolem sebe hodně lidí, kteří se z absolutního dna dostali nahoru. Ne na vrchol, ale rozhodně výš, než kde byli původně. A je hrozně super sledovat je, jak šplhají výš a výš i přes všechny překážky. Absolutně si nedokážu představit, že by to někdo z nich prostě vzdal. Že by někdo z nich hodil všechny své problémy na své blízké, protože proč on by se měl snažit.
A nedokážu si ani představit, že bych to vzdala já sama. Protože ano, bylo by to jednodušší, ale nikdy bych nezažila věci, o kterých jsem před pár lety ještě ani nesnila. Nikdy bych nepoznala lidi, kteří mi ukázali, že život za to stojí a stejně tak stojí za to bojovat, aby byl lepší. Nikdy bych neměla možnost skutečně žít.

Zobrazit víc

To pro tebe rodina a kamarádi nejsou důležitější než počasí? To ti vůbec není líto, že je neuvidíš?

A já snad někde řekla, že nejedu do Česka jenom kvůli počasí? Ne, nevracím se kvůli úplně jiným věcem. Počasí je jenom jedna z mnoha těch, kvůli kterým jsem ráda, že jsem tenhle výlet zrušila.
Co se rodiny týče .. člen rodiny za kterým bych jela, i kdyby cokoli, už není mezi živými a s ostatními nemám až zase tak dobré vztahy na to, aby mi rvalo srdce, že je ještě nějakou dobu neuvidím. A přátelé .. naprostá většina mých přátel nežije v Česku. Ty, které bych opravdu chtěla vidět bych dokázala spočítat na prstech jedné ruky a všichni chápou, že tenhle rok prostě přijet nemůžu - nebo respektive mohla bych, ale na úkor něčeho, co opravdu nechci obětovat.
.
Česko. Místo kde jsem bydlela. Lidi se kterými jsem tam pravidelně přicházela do styku. Život jaký jsem tam měla .. nechybí mi to. A jsem extrémně ráda, že mi to nechybí a že nemám potřebu vytvářet si nějaké falešné vzpomínky na to, jak dobře mi tam bylo. A ačkoli mě to na jednu stranu mrzí, zároveň jsem hodně ráda, že všechny vazby, které jsem se svým bývalým životem v Česku měla, pomalu mizí. Že si tady tvořím svoje "doma" a svou vlastní rodinu. Že tady můžu být sama sebou a šťastná - což jsem kdysi nedokázala.

Zobrazit víc

+4 odpovědi v: v "Též vás dneska zastihl sníh?"

Též vás dneska zastihl sníh?

luna24601’s Profile PhotoSlečna Esterka z Gallifrey
Já jsem tak hrozně ráda, že letos na Vánoce nejedu do Česka. Vážně.
Pár dní tady máme mizerné počasí - jenom 15 stupňů, vítr, sluníčko sotva půl dne, občas prší a já jsem absolutně nepoužitelná. Potřebuju sluníčko. Teplo a světlo. Hodně sluníčka. Hodně tepla a světla.
Nedokážu si představit, že bych musela fungovat v tom počasí, které je v Česku.
+4 odpovědi Přečíst si víc

Prostor pro volnou otázku.

Žijeme ve světě, kde muži pracujícímu u ochranky stačí upozornit silně opilé ženy na to, že nemohou ničit cizí majetek a už je obviněn z obtěžování a vyhozen z práce. Zároveň žijeme ve světě, kdy je znásilnění omluveno tím, že "byla mimo a nijak extra se nebránila".
Můžete mi, prosím, někdo vysvětlit tuhle logiku?

Máte doma nějaké rostliny? Pokud ano, tak jaké?

Nebudu tady psát, kolik mám doma rostlin, protože se to číslo skoro každý týden zvyšuje. Každopádně mám takový ten základ těžce zabitelných rostlin - fíkusy, tradescantie, haworthie, echeverie, venus flytrap, avokáda, kalanchoe, kaktusy ..
A nutně se potřebuju pochlubit tím, že se mi konečně podařilo vypěstovat mango a marhaník z pecky ❤️
Máte doma nějaké rostliny Pokud ano tak jaké

Dokázala by si celý život žít s mužem, který nechce děti?

Tak vzhledem k tomu, že sama děti nechci, si tuhle otázku otočím .. a ne, nedokázala bych být ve vztahu s někým, kdo by děti chtěl. Dokonce už jsem se kvůli tohohle jednou rozešla, protože ačkoli to byl skvělý chlap, chtěl mít jednou velkou rodinu. Což je něco, co bych mu nikdy nedokázala dát a tudíž nemělo smysl plánovat společnou budoucnost. Nebo tedy pro mě osobně rozhodně nemá smysl setrvávat ve vztahu a něco budovat s někým, s kým by to stejně dříve nebo později muselo skončit.
A ne, donutit se k tomu mít děti, i když je nechci, pro mě rozhodně není možnost. Stejně tak jako očekávat, že se kvůli mě někdo vzdá svých životních cílů/potřeb. Tohle totiž není řešení, ale prima cesta do pekla pro všechny zúčastněné.

Jak se dnes máte?

StyxieS’s Profile PhotoStyxieS
Těžce se mi to přiznává, ale poprvé od doby co jsem přesídlila do zahraničí vím, jaké je to cítit se homesick.
Je ale poměrně smutné, že to není ani kvůli rodiny, ani kvůli přátel. Ani kvůli rodného města nebo známých míst. Je to pouze kvůli tomu, že v Česku jsem si mohla zajít k doktorce kdykoli jsem potřebovala, bez dojíždění mimo mé město, bez placení poplatků nebo dohadování se s pojišťovnou.
Tady, než abych šla k doktorovi, raději prostě doufám že neumřu. I když dnes spíš doufám, že nebudu umírat příliš dlouho.

Ke mi tvýho přítele upřímně líto.

Je ti mého přítele upřímně líto, protože mám sebeúctu.
Ok 🤷
+1 odpověď v: v "Co bys dělala, kdyby příteli vadilo že chodíš ven bez něj a nechtěl tě pouštět třeba i jenom s kamarádkama?"

Co bys dělala kdyby do tebe byl zabouchlý kluk, kterého chce kámoška? (on to ví, ji nechce) ty ho chceš, ale víš že by ji to zranilo...

Já se řídím tím, že ženské přátelství funguje nejlíp, když máte stejný vkus na alkohol a rozdílný vkus na muže, takže se mi tyhle situace nestávají. Nehledě na to, že z bezpečnostních důvodů moc ženských kamarádek nemám.
Ale i kdyby, tak bych si o tom s kámoškou promluvila hned jak bych věděla, že se nám líbí stejný kluk, a všechno si s ní vyjasnila, abychom předešly jakýmkoli budoucím problémům. Což jste vy dvě očividně neudělaly.
Kdybych už se dostala do téhle situace .. udělala bych úplně to samé. Všechno bych si to s ní na rovinu vyříkala a vyjasnila. Řekla bych jí, jak to cítím já, jak to cítí on, co všechno mezi námi proběhlo (i kdyby to měla být "jenom" konverzace) a zeptala bych se jí, co si o tom myslí ona. A teda taky bych se cítila trapně za to, že o tom nevěděla hned, jak se to stalo.
Pokud by měla s tím, že bych s ním něco měla problém, plně bych to respektovala, protože přátelství je důležitější než zamilovanost. Pokud by s tím problém neměla, dávala bych si hodně velký pozor, aby se pak necítila zanedbávaná, protože znovu - přátelství je důležitější než zamilovanost.
Mě osobně by rozhodně až zase tak nevadilo, kdyby moje kamarádka měla něco s klukem, který se mi líbí (jenom líbí, ne že bych s ním už něco měla a ona mi ho pak přebrala), protože nejde ovlivnit, do koho se zamilujeme a štěstí mých blízkých je mi přednější, než moje ego. Mnohem víc by mi vadilo, kdyby se mnou moje kamarádka nejednala upřímně a narovinu, protože pak bych musela hodně přemýšlet, jestli ji ještě vůbec můžu nazývat kamarádkou.

Zobrazit víc

Máš někdy pocit, že život nemá smysl?

Samozřejmě.
Skoro pokaždé, když se zhorší mé mentální zdraví, začnu mít pocit, že se můj život tak nějak .. zasekl. Že nikam nesměřuju. Začnu pochybovat o sobě i o všem okolo. Začnu mít pocit, že až udělám cokoli, nic se nezmění. Ať udělám cokoli, nikdy to nebude lepší. Čímž se mé mentální začne ještě víc zhoršovat a dostanu se do absolutně odporného začarovaného kruhu.
Ale pořád je to jenom pocit. Jenom pitomá fáze, která časem s trochou snahy pomine. Dobrá, občas je potřeba víc, než jen trocha snahy. Ale vždycky je tady něco, co se dá udělat. Vždycky je tady někdo, kdo pomůže. Vždycky je tady něco, kvůli čemu se vyplatí snažit se - i kdyby to ze začátku měla být jen maličkost.

Co bys dělala, kdyby příteli vadilo že chodíš ven bez něj a nechtěl tě pouštět třeba i jenom s kamarádkama?

Poslala bych ho do háje a šla ven, užívat si s kamarádkami.
Nejsem pes, aby mě můj přítel měl co pouštět na vycházky a ještě kontrolovat, kde, s kým a co můžu nebo nemůžu dělat.
To že jsi ve vztahu fakt neznamená, že ses automaticky stala něčím majetkem. Pořád jsi to ty, se svým vlastním osobním životem. Se svou rodinou, svými kamarády a svými koníčky. Samozřejmě přítel začne být součástí toho života .. ale ne jeho jedinou částí. Máš právo na svůj vlastní čas pro sebe a máš právo strávit ho jakkoli chceš. A tvůj přítel by to měl respektovat. Stejně tak, jako ty bys měla respektovat to samé u něj.
Takže si s ním o tom můžeš promluvit a zkusit to vyřešit. Ale vážně, jestli chceš jít ven, prostě mu o tom řekni a jdi. Bez výčitek. Buď ti začne věřit a nebo nemusíš litovat, že vás vztah skončil, protože vztahy bez důvěry nikdy nejsou dobré a funkční vztahy.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

Trávíš své volné chvíle raději sám/a, nebo ve společnosti přátel, rodiny či své lásky?

Mám za sebou pár poměrně náročných změn, takže momentálně nejraději trávím čas sama. Cestováním po ostrově, učením, péčí o stále nové a nové kytky, v knížkách a podobně. Jediná osoba, kterou jsem schopná snést je přítel.
Ale je mi jasné, že tohle se za chvíli změní a budu zase trávit většinu času s kamarády, lítat po akcích a poznávat nové lidi.
Trávíš své volné chvíle raději sáma nebo ve společnosti přátel rodiny či své

Byla bys schopná přerušit kontakt s tvou mámou, kdyby se k tobě chovala fakt hrozně? I když je to tvoje vlastní máma a víš, že tě v jejím životě potřebuje aby se měla dobře? Dokázala by ses vyrovnat s tím že by tě všichni ve tvým okolí odsoudili?

Je důležité vědět, že není žádnou povinností mít své rodiče (popřípadě jakéhokoli jiného rodinného příslušníka) rád. Rodiče, stejně jako každý jiný člověk v našem životě, si musí naši lásku a respekt zasloužit. Jenom ten samotný fakt, že nám darovali život, prostě nestačí.
Taky je důležité vědět, že svým rodičům za to, že nám dali život, nic nedlužíme. Bylo to jejich vlastní, svobodné rozhodnutí, které by mělo být naprosto nesobecké - tudíž by za něj neměli nic očekávat.
Takže ano, pokud by se ke mě má matka chovala natolik špatně, že by mi do života nepřinášela nic dobrého, naopak by mi ho ničila, neměla bych problém utnout s ní veškerý kontakt. A neměla bych kvůli toho výčitky, i kdybych věděla, že mě v životě potřebuje. A rozhodně bych neřešila, co si o tom myslí mé okolí. Protože lidé, kteří jsou mi v životě blízcí a záleží mi na nich, by věděli víc než dobře, proč jsem se rozhodla jak jsem se rozhodla.
Rodina jsou lidé, kteří by při sobě měli stát, podporovat se a chovat se k sobě co nejlépe. A pokud to takhle nefunguje s biologickou rodinou nebo některým jejím členem, není vůbec nic špatného na tom, vytvořit si rodinu novou - třeba "jen" z přátel a nebo se daného člena "zbavit". Člověk musí myslet i na sebe. Na svůj život. Na své psychické a fyzické zdraví. Byt tak trochu sobec - ale zároveň pamatovat na to, že pokud si chceme v našem životě někoho udržet, je třeba se k němu podle toho chovat. Jinak ho nemůže vinit za to, že odešel.

Zobrazit víc

Co bys dělala, kdyby si tě přítel nechtěl přidat do vztahu na fb? Ja už jsem z toho úplně zoufalá. Mám pocit že se za mě stydí.

Uhm .. nic? Sama nemám potřebu mít na fb označeno, jestli jsem ve vztahu, popřípadě s kým. A rozhodně to není proto, že bych se za svého partnera styděla. Spíš proto, že mi to přijde úplně zbytečné. Já mám ten vztah kvůli sobě, ne kvůli ostatním. Je pro mě důležité, že o mém partnerovi a mém vztahu ví mí dobří přátelé a rodina. Protože to jsou lidi, na kterých mi záleží a kterým záleží na mě, takže se o můj život aktivně zajímají. Proč by mi mělo záležet na tom, jestli o mém vztahu ví někdo, s kým jsem chodila na základku a už roky spolu nekomunikujeme a podobní lidé? Vážně neplatí pravidlo, že čím víc lidí o vztahu ví, tím lepší bude. To je absolutní blbost.
Takže pokud s tebou přítel normální chodí ven mezi lidi, nemá problém představit tě svým přátelům, případně i své rodině, pokud už je na to čas, tak bych se myšlenkou, že se za tebe stydí vážně vůbec nezabývala. Proboha, vždyť je to jenom facebook. Něco, na čem v životě absolutně nezáleží. To zaprvé.
Zadruhé .. zeptala ses ho na to? Poslala si mu žádost a po tom, co jí nepřijmul si za ním zašla a zeptala se ho proč? Protože nikdo jiný, než tvůj přítel ti na tohle odpověď vážně nedá. (A pokud jenom čekáš na to, až ti tu žádost pošle on a takhle to hrotíš, tak to raději ani nekomentuju.)

Zobrazit víc

Můžu se zeptat, jestli máš ty dermály ještě z Česka, nebo už z Mallorky? Přijde mi, že v ČR to moc salonů nedělá..

Úplně všechny piercingy mám z Mallorcy, ze stejného studia a skoro všechny i od stejného člověka.
Každopádně, pokud chceš dermály (a fakt je chceš), tak ti doporučuju si za dobrým studiem klidně dojet, i když to bude daleko. Měla jsem totiž čest se špatně píchnutými dermály i s dermály se špatnou aftercare poskytnutou studiem .. a nestojí to za to. Fakt ne.

Ty piercingy v jazyku máš teď nově? Můžu poprosit fotku?

Jo, jo. Mám je jenom pár dní.
Ty piercingy v jazyku máš teď nově Můžu poprosit fotku
+1 odpověď v: v "Můžu se zeptat kolik máš piercingů vlastně máš? A kde? A který bolel nejvíc a který nejmíň? Piercingy se mi hrozně líbí, ale bojím se té bolesti."

Jak se vyrovnat s rozchodem?

Je třeba si uvědomit, že váš vztah skutečně skončil. A taky to, že konec vašeho vztahu opravdu neznamená konec vašeho života. Což bude opravdu těžké, když budete sedět doma, vzpomínat na společně prožité chvíle, litovat se a přemýšlet, jak svého partnera dostanete zpátky.
Takže je třeba jít ven, trávit čas s kamarády, věnovat se nějakému koníčku, vyzkoušet něco nového, poznávat nové lidi, cestovat .. prostě zabavit si hlavu i tělo natolik, aby nechaly minulost být minulostí a užívaly si současnost a všechno to dobré, co pořád máte.
A HLAVNĚ, všechno co uděláte, dělejte jenom pro sebe. Ne proto, abyste někomu něco dokázali. Jinak to bude k ničemu a vyjde to úplně nastejno, jako byste seděli doma a utápěli se ve smutku.
Já vím, že tohle těsně po rozchodu může znít jako něco absolutně nereálného. Ale čím dříve se překonáte něco dělat, tím dříve se znovu budete cítit dobře. A čím častěji začněte něco dělat, tím jednodušší to pro vás bude.

Zobrazit víc

Můžu se zeptat kolik máš piercingů vlastně máš? A kde? A který bolel nejvíc a který nejmíň? Piercingy se mi hrozně líbí, ale bojím se té bolesti.

Mám jich celkem 12. V obou bradavkách, dermály mezi prsy, dva v jazyku, septum v nosu, tři v levém uchu a dva v pravém uchu.
Nejbolestivější .. to byl asi industriál. Ten jsem nakonec i musela vyndat, protože mému uchu se extrémně nelíbil. Nejméně bolestivé asi byly lalůčky nebo septum. Ty byly prakticky bez bolesti při vpichu i při hojení.
Ale nejvíce nepříjemný byl na 100% jazyk. Nemůžu říct, že by nějak extrémně bolel, ale při píchání prvního jsem málem omdlela už při vpichu. Upřímně už jsem se viděla na zemi s jazykem roztrhnutým jehlou. Druhý už jsem snášela lépe, ale i tak jsem musela ve studiu zůstat ještě půl hodiny, než mě pustili domů. První den jsem pak vůbec nebyla schopná zavřít pusu, kvůli otoku a dlouhým tyčkám. Mluvení obstarávaly moje poznámky v mobilu. A tekutá dieta taky nic moc.
Každopádně, i když je celá procedura ne zrovna příjemná, není se čeho bát. A to říkám jako někdo, kdo nesnáší jehly (a fanoušek bolesti taky nejsem). Pokud si najdeš dobré studio, o všem si tam s tebou rádi promluví, všechno ti vysvětlí a ukážou. Taky se budou snažit, aby ses při samotné proceduře cítila co nejlépe to jenom jde a trpěla co nejméně. Stejně tak ti rádi poskytnou následnou aftercare.
Jasně, za kvalitní služby si nejspíš připlatíš, ale rozhodně to nebudou vyhozené peníze. Protože ochotný přístup, zkušenosti a vysoké hygienické standardy stojí za každou korunu navíc.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

Ahoj Darkness. Na tvůj profil nyní narážím náhodně, vlastně po dlouhé době znovu. Mám radost že tu stále jsi, jsi jedna z těch stálic asku, moc jsi mě potěšila. PS: Pes se zastřeleným životem. A taky ten starý trapný Tiskař. :-)

Augustine Korps
Já ti dám starého trapného tiskaře! 😠
Skvělý tiskař, který tomuhle, teď už dávno mrtvému, místu dával smysl a přirostl mi k srdci i přes pouhé odpovědi.
(Tedy .. ahoj, těší mě, že tě těší, tvé znovuobjevení se mi zlepšilo den.)

Každý může být čím chce nehledě na to co taková píča jako ty řekne !!!

Super. Tak se zeptej sám sebe. Šel by si do restaurace a ochotně a bez stížností zaplatil za jídlo od kuchaře, kterého sice baví vařit, ale vůbec to neumí?
Šel by si do kadeřnictví a ochotně a bez stížností zaplatil kadeřnici, kterou sice tahle práce baví, ale zničí ti vlasy a účes?
Šel by si k tatérovi a ochotně a bez stížností zaplatil mu zaplatil, za to, že ti na pochybném místě, pochybnými nástroji vytetuje těžko identifikovatelný flek? Protože jeho ta práce taky určitě baví.
A šel by jsi takhle k fotografovi, doktorovi, dělníkovi .. kterého jeho práce baví, ale neumí ji? Asi ne, že? Takže znovu. Fajn. Dělejte si co vás baví. Ale nepovažujte se za něco, co nejste.
Mě strašně fascinuje, jak se určitá část z vás nedokáže smířit s tím, když je k vám někdo reálný. Když někdo říká něco, co absolutně nesouvisí s vašimi naivními představami o životě. Jako například to, že se z vás nikdo neposere sotva vylezete školu. Že jestli chcete něčeho dosáhnout, budete muset tvrdě dřít a ani tak se vám to nemusí povést - protože ne každý může být čím chce a nebo mít to, co chce.
A taky .. ne všichni mají stejné názory. A samozřejmě, jiný názor není automaticky správný názor. Ale je mi líto, i tak byste ho měli respektovat a chovat se jako civilizované lidské bytosti.

Zobrazit víc

+1 odpověď v: v ""Můžeš být čímkoli chceš" myslíš že je to pravda ?"

"Můžeš být čímkoli chceš" myslíš že je to pravda ?

Tohle je neskutečná blbost. Stejně jako "Dělej si co chceš nehledě na názory ostatních, hlavně že jsi šťastný." a podobně debilní rady.
NE, opravdu ne každý může být čímkoli si vysní. Samozřejmě, nikdo vám nezakazuje jít a zkusit si splnit své sny. Tohle je super věc, vyžaduje to hodně odvahy a obdivuju každého, kdo to udělá s následně na sobě a svých snech tvrdě pracuje. A jasně, když vám někdo řekne, že jste nula a nic nedokážete, tak není moc důvodů, proč toho člověka neignorovat.
ALE (!!) je extrémně důležité mít nějakou sebereflexi a lidi, kteří vám poskytnou zpětnou vazbu. Třeba .. dejme tomu, že rádi pečete dorty a podobné věci. Jenže vám to moc nejde a ostatní vám to upřímně řeknou. A vy, místo abyste se nad tím zamysleli, něco změnili a začali se v tomhle ohledu více učit a zlepšovat, budete se řídit těmi radami výše. Takže si otevřete vlastní cukrárnu a budete se divit, že vám tam prakticky nikdo nebude chodit. Přesně takovou logiku tyhle rady mají.
V dnešní hodně má hrozně hodně lidí, že mohou být čímkoli a není to pravda. Influenceři, umělci, tatéři (respektive tattoo artists, protože to druhé slovo je tam hodně podstatné), modelky, fotografové, spisovatelé .. a velice "usilovně" to zkoušejí. Ale už prostě nevidí, že kvalita jejich práce je prakticky nulová a nejsou ochotni poslouchat, co jim říkají ostatní .. i když by měli. To, že si vaši pozici koupíte opravdu neznamená, že jste jí dosáhli pomocí kvalitní práce. To, že udržíte strojek z vás nedělá tattoo artists. To, že dokáže něco načmárat na papír z vás nedělá umělce. To, že dokážete něco zamektat, někdo to upraví a udělá vám klip, to z vás opravdu nedělá zpěváky.
Jděte a pracujte na svých snech. Dělejte to co vás baví. Ale poslouchejte ostatní a nepovažujte se za něco, co nejste.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

Nechtěla bys do Česka jezdit častěji? Nejenom kvůli rodiny ale i kvůli přátelům nebo tak?

Ne, nechtěla.
Ještě do nedávna jsem měla jeden hodně velký důvod, proč se do Česka vracet. Snad bych i mohla říct, že to byl hlavní důvod, proč jsem se do Česka chtěla vracet. Ale ten teď navždy zmizel a když nad tím tak přemýšlím, tak se mi nechce zpátky ani na Vánoce. Ani na ten pitomý týden.
Jasně, těším se, až uvidím moje čtyřnohé lásky. Ano, bude fajn vidět matku, za předpokladu, že u toho nebude její manžel. Ano, pořád tam mám přátele, za které bych strčila ruku do ohně, i když by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Ale u těch bych byla nejraději, kdyby mohli přijet za mnou. A nejlépe tady zůstat.
Ne proto, že by se mi nechtěly dávat peníze za cestování. Ale proto, že celé to místo, kde jsem žila, je extrémně prohnilé a toxické. Minulý rok jsem ještě dala šanci některým lidem a místům, protože to vypadalo, že se změnili alespoň trochu k lepšímu. A jedinou odměnou mi bylo to, že mě znovu vyloženě vyfackovaly všechny důvody, proč jsem odtud odjela. A proč už se zřejmě nikdy nebudu chtít vrátit.

Zobrazit víc

+1 odpověď v: v "Jak casto navstevujes rodice?"

Jak casto navstevujes rodice?

Jednou ročně na Vánoce a Nový rok. Přibližně tak dvakrát do měsíce, někdy méně, výjimečně víckrát si napíšeme. Tenhle rok jsme si volali jenom jednou.
A musím říct, že takhle nám to vyhovuje a funguje mnohem víc a lépe, než když jsme se museli vídat denně nebo skoro denně.
+1 odpověď Přečíst si víc

Seš piča

Děkuji 🙃
Každopádně, děti moje milé, jdu vám znovu promluvit do duše.
Prosím, nikdy, ale opravdu nikdy se nebojte někoho požádat o pomoc, když to potřebujete. Já vím, je to těžké. Sama jsem ten typ, který s žádostí o pomoc čeká do poslední sekundy. ALE (!) hrát si na někoho, kdo si vždy se vším a za všech okolností poradí sám se skoro nikdy nevyplácí.
NE, nebude to vypadat, jako že jste slabí a neschopní. Naopak, přiznat si, že na něco nestačíte a že potřebujete pomocnou ruku vyžaduje určitý druh vnitřní síly a odvahy. NE, nebude to vypadat, jako že otravujete. Naopak, vaši blízcí jsou většinou rádi, když vám mohou pomoct a ulevit od problémů. Nikomu z nás přece nedělá radost, když se někdo z lidí na kterých nám záleží trápí. A "překvapivě", i mnoho "neznámých" rádo podá pomocnou ruku.
ANO, vždy je tady někdo, kdo vám ochotně pomůže. I když to tak nevypadá, VŽDY je tady někdo, na koho se můžete obrátit. Ať už jsou to vaši známí, internetoví známí, příslušné orgány a nebo naprostí cizinci. Stačí se jenom pořádně rozhlédnout.
Takže prosím .. prosím, pokud potřebujete pomoc, požádejte o ni, dokud není zbytečně pozdě. Překonat na pár minut svůj strach a své ego ke skutečně jednodušší a lepší, než si zbytečně prodělávat další problémy a zbytečně se ještě více trápit.

Zobrazit víc

Co děláš, když jsi smutná?

Jsem smutná.
Na smutku, pokud netrvá příliš dlouho není vůbec nic špatného a rozhodně není nutné s ním za každou cenu bojovat. Všichni občas máme zlé dny. Všichni se občas necítíme nejlépe. Všem se nám občas nedaří. Všichni jsme občas smutní. A tak to je naprosto v pořádku.
Ačkolo se tak hodně lidí snaží tvářit, tak nikdo nemá dokonalý život, který by si každý den užíval naplno a ve kterém by byl nonstop šťastný. Tohle je jen hloupá, extrémně hloupá iluze. A snažit se jí dosáhnout v realitě je ještě hloupější.
Takže pokud máte špatný den a jste smutní, tak prostě mějte špatný den, buďte smutní a vůbec se za to nestďte. Klidně si udělejte den pro sebe, vybrečte se, zalezte si do postele s knihou/seriály a ignorujte svět. A nebo si o tom naopak jděte popovídat se svými blízkými, nechte se obejmout a buďte prostě takoví, jací jste - reální.

Zobrazit víc

Aké máš plány na víkend?

Smile1239’s Profile PhotoSmile
Jsem opravdu neskutečně vděčná, že ačkoli nemám jedno ze svých nejlepších období, nechala jsem se překecat k poznání nových lidí a průzkumu těch méně turistických míst na Mallorce.
Sice mě to mentálně vyčerpalo natolik, že dnes zaručeně zůstanu zalezlá v posteli a budu se vyhýbat všemu a všem .. ale rozhodně to stálo za to a motivovalo mě to překonávat se častěji, i když to není lehké.
Aké  máš plány na víkend

Takže by to podle tebe mělo být povoleno?

Samozřejmě. Jak už jsem řekla, je to podle mě základní lidské právo, využívat výhod manželství a moct si adoptovat dítě. Nehledě na gender osob v páru. A ano, tím naznačuji, že mi je úplně jedno, jestli se chce vzít a společně vychovávat dítě muž, žena, někdo kdo se necítí být ani jedním, někdo kdo se cítí být obojím, někdo kdo své pohlaví změnil a nebo kdokoli jiný. Stejně tak je mi úplně jedno, jaké je složení těchto osob v páru.
Jediné co je důležité je funkčnost daného vztahu a to, že li lidé budou vychovávat své dítě dobře.
+1 odpověď v: v "Co si myslíš o manželství homosexuálů? A o tom, že by mohli adoptovat děti?"

Co si myslíš o manželství homosexuálů? A o tom, že by mohli adoptovat děti?

Manželství homosexuálů a adopce dětí homosexuály vůbec není důležitý problém. A tím samozřejmě neříkám, že by měli přestat bojovat ne za svá, ale prostě za lidská práva, která náleží všem.
Tím chci říct, že jediný problém jsou jako vždycky lidi a jejich komfortní zóny.
"Já jsem zvyklý/á na tohle a tohle, takže jinak to být nemůže."
"Pro mě je přirozené tohle a tamto, takže když je to jinak, je to špatně."
"Jsem líný/á o tom přemýšlet, nedej bože najít si nějaké informace, takže to musí zůstat takhle."
"Bojím se změn, takže se opovažte nějaké dělat!"
Vždyť valná většina populace je v takových "kontroverzních" věcech úplně stejná. Klidně bych mohla přirovnat tenhle problém k politice, klimatickým změnám, plýtvání a podobně. U většiny věcí by stačilo prostě jen začít používat hlavu, najít si informace a udělat jen minimální(!) změny k tomu, abychom ten svět měli zase o něco lepší.
Ale proč, když si můžeme sedět na tom svém pohodlném písečku, všechno ignorovat a nedělat nic. Ono to všechno přece nějak dopadne, že jo.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

Myslíte si, že dnešní svět mladých lidí ovládají sociální sítě? A co si myslíte o tom, že si 11ti léta holka vyrije na své tělo 'krásné holky nejí'? Proč si myslíte, že to vzniká a jaké jsou důvody?

Sociální sítě jsou dobrá věc a užitečný nástroj. Každého ovládají jen natolik, nakolik jim to člověk dovolí. A samozřejmě pokrok nejde zastavit, takže na tom, že "dnešní mladí" jsou hodně internetoví a nevrací se k životu v jeskyni nevidím nic špatného.
Ta špatná věc je to, že ve většině případů je nikdo nenaučil kriticky myslet. Nikdo jim neřekl, že ne vše co vidí, slyší a čtou je realita. Nikdo jim neřekl, že ne všechno je tak jednoduché, jak to vypadá. Nikdo jim neřekl, že to co se tváří skvěle, skvělé být nemusí. Nikdo jim neřekl, že to co vidí na internetu z většiny prostě není realita a do reality ani nejde převést. Prostě byli k internetu a sockám odloženi, aby se tak nějak vychovali sami.
To souvisí i s dnešním pojetím "krásy" (a ano, pro mě tady ty uvozovky prostě patří, protože to, co se dnes většinově považuje u žen a nejen u nich za krásné, je pro mě absolutně odporné). Jasně, jsou tady lidé, kteří se snaží šířit, že je možné být spokojený se svým tělem a že na reálném těle s veškerými jeho nedokonalostmi není nic špatného. Ale, buďme k sobě upřímní. Je více vidět a slyšet tyhle lidi a nebo různé napíchané, plastické a k tomu ještě vyphotoshopované hvězdičky? Odpověď je myslím jasná.
Samozřejmě, každý si se svým tělem může dělat co chce. ALE !! nikdo by úpravami svého těla neměla negativně ovlivňovat ostatní.

Zobrazit víc

https://ask.fm/LukasTefalSiftik/answers/158024042921?utm_source=copy_link&utm_medium=android Máš známé striptérky protože si s nima pracovala? 😉

Mám známé striptérky, protože mě s nima seznámil přítel.
Ale nebudu lhát, dělat striptérku by mi vůbec nevadilo. Tedy .. asi ne full time, ale jako přivýdělek nebo sezónní práce, proč ne?

Más nějakou radu, jak být spokojenější se svým vzhledem?

Jasně. Sledovat účty jako je tenhle. Hodně pomůže vědět jak falešný tenhle insta-famous svět je a že je nereálné dosáhnout v realitě stejného vzhledu jako na fotkách, nad kterými někdo strávil hodiny s photoshopem.
Más nějakou radu jak být spokojenější se svým vzhledem

Zaprcáme?😘

Prosím, PROSÍM, uvědomte si, že zvířata nejsou hračky, které můžete pár měsíců používat, chlubit se s nima na sockách a až se vám nebudou hodit, nenápadně se jich zbavit. Když si pořídíte zvíře, je to závazek na celý zvířecí život. Pokud už ho musíte dát pryč, mělo by to být pouze ze závažných důvodů a pouze pro dobro daného zvířete.
Je mi upřímně špatně z lidí, kteří si tohle buď neuvědomují, a nebo to pro vlastní sobeckost nerespektují. Když už víte, že si nemůžete dovolit mít zvíře dlouhodobě, tak si ho prostě nepořizujte a jděte raději pomáhat do útulků a organizací - takhle se dostanete do blízkosti zvířat a budete mnohem více prospěšní.
Prostě .. proboha. Používejte tu kulatou věc na krku! Vesmír se opravdu netočí jen kolem vaší osoby.

Podle asku působíš hrozně pragmaticky a seriózně co se lásky týče, takže mě hodně překvapilo že se tady najednou objevilo něco takhle romantického. Rozhodně je to ale příjemná změna!

Haha, něco romantiky v tom bude, ale hlavně to souvisí s mýma úzkostma a opatrností. Ono totiž vyspat se s někým nezávazně je pro mě mnohem jednodušší, než spát s někým ve vztahu. Vím, že to zní hodně divně, ale u nezávazného sexu není moc věcí, nad kterýma by se dalo přemýšlet. Když to nebude dobré, tak to nebude dobré a nikdo nic kromě "prošukaného" času neztratí.
U někoho, na kom mi záleží je ale těch věcí, o kterých se dá přemýšlet hodně .. právě proto, že mi na tom člověku záleží a nechci to nijak pokazit. Ze začátku vztahu, dokud nemám alespoň v některých věcech jistotu, prostě nejsem schopná "začít si" sama. Moje úzkosti mi totiž přehrávají tolik scénářů s mizerný koncem, že by pro mě v tu chvíli pravděpodobně bylo jednodušší dobrovolně si uřezat ruku.
Stejně tak už nemám potřebu "dát se" znovu někomu, kdo toho jen využije. Takže potřebuju cítit, že je v tom něco víc, než obyčejná píchačka. Takových vztahů už jsem si užila víc než dost a už jsem jiná příliš unavená na to, abych jimi procházela znovu.

Zobrazit víc

+3 odpovědi v: v "Co si myslíš o tom, když partner vyžaduje hesla od účtů a mobilu toho druhého?"

Jak to myslíš, že pro tebe sex není jen o fyzické rozkoši?

Sex jako takový pro mě je jenom o fyzické rozkoši. Pokud jde jen o úlety/přátelství s výhodami, tam to není o ničem jiném. Prostě se na sebe jen vrhnout, užít si to a pak si jít každý svou cestou.
Sex v dlouhodobém vztahu ale vnímám úplně jinak. Samozřejmě, pořád jde o to navzájem se co nejlépe uspokojit. Ale zároveň už tam jde i o určitý druh intimity. O určitý druh o sebeodevzdáníse. O určitý druh sebeodhalení se, nejen v tom smyslu, že si sundáte oblečení. Je to způsob, jak si být o něco blíž, zase trochu jiným způsobem.
Potřebuju mít absolutní jistotu, že v tomhle můžu se svým partnerem mluvit úplně o všem a že on ví, že se mnou může mluvit úplně o všem. Jistotu, že se před ním nemusím v ničem stydět. Jistotu, že se nemusím bát zkoušet nové věci. A hlavně jistotu, že "po" bude stejné jako "předtím".
Takže je hádám pochopitelné, že jestli v tomhle směru něco nefunguje, je to ve vztahu hodně velká překážka.

Zobrazit víc

+3 odpovědi v: v "Co si myslíš o tom, když partner vyžaduje hesla od účtů a mobilu toho druhého?"

Přítel mě podvedl. Sám se k tomu přiznal a prý to bylo jenom proto že byl opilý a slíbil mi že už to nikdy neudělá. Vůbec teď nevím co dělat. Co bys dělala ty?

Já osobně bych to pravděpodobně ukončila. Opilost pro mě není žádná omluva/výmluva. Nechci mít nic společného s lidmi, kteří neumí pít/pijí přes svůj limit i když ví, že tím riskují - ať už různé problémy, zdraví své nebo i svých kamarádů a nebo ztrátu důvěry svých blízkých. Nehledě na to, že nevěru jsem v minulosti odpustila dvakrát .. a nikdy to nedopadlo dobře.
Každopádně, já nejsem ty. Já tvého přítele neznám, nevím, jaké to mezi vámi je. Nevím ani, jakým způsobem tě podvedl. Takže zaleží jen na tobě, jestli jsi schopná mu znovu věřit, popřípadě ochotná žít ve strachu, že to kdykoli může udělat znovu. A nebo jestli tam někde uvnitř cítíš, že po tomhle už to mezi vámi nemůže dál fungovat - a k tomu ti jen mohu říct, že pokud tohle cítíš ale bojíš se s ním z nějakého důvodu rozejít, například kvůli samoty, tak s lidmi je to občas jako s náplastmi. Nejlepší je odtrhnout je rychle a zažít jen krátkou bolest než dobrovolně dlouhodobě trpět.

Zobrazit víc

Jaké jsou tak další důvody podle tebe k rozchodu krom toho, když partner/ka chce heslo od účtů a mobilu?

dumbshitttttt’s Profile PhotoCurious Butterfly
Tohle je hrozně, ale hrozně individuální, protože každý ve vztahu hledá něco jiného. To co pro mě může být důvodem k rozchodu, jiným vůbec nemusí vadit, naopak jim to může vyhovovat. Každopádně, co mě se týče:
1) Když svému partnerovi nemůžu věřit, nebo když můj partner nevěří mně. S tím se pojí i omezování a přehnaná kontrola.
2) Nulová podpora a snaha pochopit.
Jelikož jsem člověk s psychickými problémy, potřebuju někoho, kdo dokáže pochopit moji situaci a podpořit mě v tom, abych se s tím poprala. Ale nejde jen o psychické problémy, jde o cokoli. V životě jsou miliony situací, kdy jsou podpora a pochopení více než důležité.
3) Příliš velká závislost jednoho na druhém. Ano, jsme ve vztahu. Ano, nějakým způsobem sdílíme své životy. To ale neznamená, že jsme se stali jednou a tou samou osobou. Přecejen, máme nejen společné, ale i odlišné zájmy.
4) Nepřekonatelné problémy v sexuálním životě.
Sex je pro mě ve vztahu důležitý. A je pro mě důležité, abychom si ho oba naplno užívali. Není to pro mě totiž jen o fyzické rozkoši.
5) Jakákoli forma násilí.
Je úplně jedno, jestli jde jenom o "blbou" facku, slovní napadení nebo podobně. Je úplně jedno, jestli byl ten člověk opilý. Tohle je prostě konečná.
6) Tohle je vyloženě jenom můj osobní problém, ale potřebuju, aby byl můj partner jistým způsobem vůdce. Jakmile jsem v téhle pozici já, nikdy ten vztah nedopadne dobře a je pro mě tedy lepší ukončit to hned než čekat na špatný, samovolný konec.
7) Když můj partner nedokáže ocenit mou snahu a to co pro něj dělám. Nebo ještě hůř, když to bere jako samozřejmost.
8) Když mě vztah nikam neposouvá, naopak mě drží na místě nebo táhne dolů.
Ony všechny tyhle věci jdou většinou ruku v ruce. Asi bych i dokázala, kromě těchto hlavních věcí, vyjmenovat i další .. ale celkově jde prostě o to, že vztah má člověka dělat šťastným, posouvat ho dopředu a ulehčovat mu život. Pokud to tak není a nejde to už napravit, je čas říct sbohem.

Zobrazit víc

+3 odpovědi v: v "Co si myslíš o tom, když partner vyžaduje hesla od účtů a mobilu toho druhého?"

Co si myslíš o tom, když partner vyžaduje hesla od účtů a mobilu toho druhého?

Vztah bez důvěry nikdy nebude fungovat. A někdo, kdo vyžaduje hesla k vašim účtům, aby vás mohl kontrolovat, rozhodně není někým, kdo by vám věřil. A nebo někým, komu byste mohli věřit vy. A tím, že tomu člověku hesla dáte, se rozhodně nic nezmění. Akorát tím ublížíte sami sobě.
Upřímně, kdyby mi můj přítel řekl, ať mu dám hesla, hodně bych začala přemýšlet nad tím, že nejvyšší čas se rozejít, i kdyby jinak všechno fungovalo. Manipulátoři totiž vždycky začínají pomaličku a nenápadně.
Jasně, je v pořádku, když se sami rozhodnete z nějakého důvodu své účty/mobil sdílet. Ale jinak? Ne. Jedno velké ne a nic víc.
+3 odpovědi Přečíst si víc

Zmenila sa prezývka na asku :) a zmenil sa život ktorý žijem, pretože to nie je ružová záhrada, je to realita, kde musíme pátrať po fajnových zážitkoch a nových veciach :) nemám na teba viac otázok, len chcem odpovedať ako kedysi a pamätám že tej polrok dozadu som dostával zaujímavé otázky :)

DžejDžej
Oh. Otázky. Jo.
Zrovna teď přemýšlím, že bych je začala posílat znovu. Určitě už by nebyly každodenní, protože na to už nemám čas. Ale stále mám věci, na které bych se chtěla ptát.
Každopádně opravdu nevím, ještě uvidím, jestli mi to za to bude stát.
+1 odpověď v: v "Zdravíčko, po dlhej dobe som sa dostal k asku. Pamätáš si ešte osobu Morský pán? xD už som to musel zmeniť, veľa vecí sa zmenilo :)"

Zdravíčko, po dlhej dobe som sa dostal k asku. Pamätáš si ešte osobu Morský pán? xD už som to musel zmeniť, veľa vecí sa zmenilo :)

DžejDžej
Ahoj, upřímně se přiznávám, že si nepamatuju. Ale rozhodně si to neber osobně, protože já si podle přezdívky tady nepamatuju ani lidi, se kterýma se znám osobně nebo se s nima prakticky denně bavím. Ano - jsem přesně ten člověk, který zapomene něco jméno pět sekund po tom, co se mi ta osoba představila.
Ale o těch věcech, které se změnily, si ráda poslechnu!
+1 odpověď Přečíst si víc

A co podle tebe mají dělat holky co mají úzké rty?

A co je špatného na tom, mít úzké rty? Je to podle tebe nějaký handicap nebo co?
Nechápu, fakt nechápu tenhle trend "mít všechno co největší nehledě na to, jak to vypadá a všechno ostatní je špatně". Úzké rty jsou úplně normální a hezké. Stejně tak jako plné rty. Nebo jakékoli jiné rty.
Každopádně, pokud už se někdo s úzkými rty nedokáže smířit, tak ať už si aspoň připlatí a jde někam, kde mu je udělají fakt hezky a co nejvíc přirozeně. Zřejmě nikdy nepochopím co je přitažlivé na držce, která vypadá jak dva vytahané pysky napatlané rtěnkou (omluvuju se za upřímnost).
+1 odpověď v: v "Neber tohle prosím nějak špatně nebo jako urážku, ale strašně mi připomínáš pornoherecku Daphne Klyde😂"

Vzala jsi už přítele domů? Nebo plánuješ ho tam vzít?

Když jsem jela domů na Vánoce, byli jsme spolu teprve nějaké dva nebo tři měsíce, takže to rodiče ani nevěděli že vůbec někoho mám. Řekla jsem jim to teprve když jsem byla v Česku. A tenhle rok se mnou přítel určitě taky nepojede, protože má své vlastní plány.
A tak nějak asi nemůžu říct, že by mi to vadilo. Nikdo z mé rodiny totiž nemluví anglicky, takže bych musela 24/7 fungovat jako překladač. Taky bych přítele nikdy nemohla s rodiči nebo s někým jiným z rodiny nechat osamotě, protože by asi nebylo tak úplně fajn, kdyby na sebe mohli tak akorát zírat a usmívat se.
Jasně, těším se, že ho jednou vezmu do Česka, ukázat mu, jak to tady vůbec vypadá. Nechat ho poznat právě české pivo a jídlo. Užít si společně trochu jiné než to španělské prostředí. Ale co se představování rodině týče, nebude to úplně jednoduché.
A než se někdo zeptá, ani já jeho rodiče neznám. Pravděpodobně tohle léto poznám jeho matku, ačkoli zrovna tohle je něco, na co se opravdu netěším.

Zobrazit víc

+1 odpověď v: v "Přidáš fotku s přítelem? :)"

Neber tohle prosím nějak špatně nebo jako urážku, ale strašně mi připomínáš pornoherecku Daphne Klyde😂

Neuráží mě, že mě přirovnáváš k pornoherečce.
Uráží mě, že mě přirovnáváš k někomu, kdo má naprosto odporně napíchanou držku.
+1 odpověď Přečíst si víc

Myslíš, že má smysl zůstat ve vztahu který nefunguje po sexuální stránce? Jinak nám všechno funguje.

To všechno záleží na tom, jak moc je pro vás sex důležitý. A taky na tom, co vlastně je ten problém, protože na opravdu hodně věcech se dá pracovat, časem je tak nějak "vypilovat" a sejít se tam, kde vám to bude oběma vyhovovat. Jenom je prostě důležité o tom mluvit a zkoušet - ne nechat partnera aby si odbyl to svoje a pak si ostatním stěžovat, jak hrozné je to s ním v posteli.
Upřímně nechápu, proč si tolik lidí myslí, že komunikace k dobrému, respektive skvělém sexu vůbec není potřebná. Ono to vážně (většinou) nefunguje tak, že prostě skončíte do postele a zažijete sex svého života. Jste to VY, kdo se svým tělem žije celý život, tudíž jste to VY, kdo své tělo zná nejlépe. A překvapivě, ne všichni lidé jsou stejní a váš partner vám opravdu nevidí do hlavy, takže opravdu nemá návod k tomu, jak vás udělat co nejlépe.
Osobně mi vůbec nepřipadá těžké nebo nějak divné říct svému partnerovi, že mám ráda zrovna tohle a tohle, že tohle je to moje místo nebo že bych ráda zkusila tohle a tamto. Stejně tak mi nepřijde těžké nebo divné se ho zeptat, co bych si přál abych naopak udělala já nebo co by chtěl zkusit on. Naopak, přijde mi to naprosto normální a přirozené.
Každopádně, pokud by mi to ve vztahu po sexuální stránce nefungovalo ani po tom, co bychom se to oba snažili zlepšit, na nějakých 95% bych to ukončila. Nedovedu si představit, že bych s někým spala jenom z povinnosti. Nebo proto, že bych toho člověka nechtěla ranit. Nebo že bych se svým partnerem nespala vůbec.

Zobrazit víc

...

DarknessDeStation’s Profile PhotoDarkness DeStation
Jenom takové menší doplnění k mé předchozí odpovědi.
Ženy .. nebuďte stupidní krávy. To, že máte právo rozhodnout se kdo a co bude dělat s vaším tělem a podobně, ještě neznamená, že máte právo toho zneužívat.
To, že vás někdo osloví není obtěžování. Obtěžování je, když ten někdo nerespektuje, že nemáte zájem.
To, že vám někdo řekne, že vám to sluší, není nevhodný nevhodný komentář, natož obtěžování. Obtěžování je, když vám někdo řekne, že jste prcatelná kunda a nerespektuje, že se vám to nelíbí.
To že vám někdo podrží dveře, není obtěžování. Obtěžování je to, když vás následně plácne po zadku.
To, že se vám někdo s něčím snaží pomoct, není obtěžování. Obtěžování je to, když nerespektuje vaše "Ne, díky".
To, že vám někdo řekne ne nebo řekne že máte něco přestat dělat, není obtěžování. A už vůbec to neznamená, že máte právo jít a toho člověka nahlásit za sexuální obtěžování jenom proto, abyste se pomstily.
Vážně, dejte si to v těch vašich nemocných hlavách do pořádku.

Zobrazit víc

+3 odpovědi v: v "Mas chlulatou kundu?"

Záleží ti na tom, co si o tobě lidi myslí?

Samozřejmě že ano. Už dávno jsem vyrostla z té teenagerské "mámpíči" fáze .. která, buďme k sobě upřímní, je u většiny lidí předstíraná.
Jsem ráda za každý feedback který mi lidí dají - ať už jde o můj vzhled, o to, co dělám nebo o to, co sdílím. Jsem ráda, když mě někdo pochválí, ale stejně tak jsem ráda, když mě někdo zkritizuje. Pochvaly mi dávají motivaci pokračovat, kritika zase motivaci zlepšovat se.
Jasně, hodně jde o to, jak někdo svůj názor vyjádří. Pokud mi někdo řekne, že jsem hnusná, tlustá kurva, tak nad tím pokrčím rameny a za pár minut zapomenu, že se něco takového stalo. Pokud mi někdo normálně řekne, že si myslí, že jsem přibrala a nesedí mi to nebo že tahle změna vzhledu už je moc, ráda se nad tím zamyslím protože ti lidé mohou mít pravdu.
Stejně tak, když se něco chystám udělat, ráda si poslechnu, co si o tom myslí ostatní, protože už mě to taky párkrát zachránilo od poměrně velkých průserů.
Je to vlastně stejné jako se vším - je prostě prostě potřeba odfiltrovat si to užitečné od naprosto zbytečných výblitků.

Zobrazit víc

Volná otázka

Prosím. Prosím netrestejte lidi za chování, které chcete vidět častěji. Já vím, že s extrémními introverty je to těžké, ale když už se rozhodnou socializovat se, rozhodně to nemusíte komentovat něčím jako "No že ses taky pro jednou rozhodl/a ukázat se".
Když se vám někdo po dlouhé době ozve, fráze typu "Co se stalo že sis konečně vzpomněl/a?" taky není ideální.
Stejně tak, když lidé s úzkostmi - nebo kdokoli, udělá něco, co jim obvykle dělá problém, rozhodně to nepotřebuje komentář typu "No konečně. To to nemůžeš dělat častěji?" Nebo "Tak vidíš že to vůbec nebyl problém, tak už příště nehysterči".
Nejen že tím ubližujete té osobě, ale ubližujete tím taky sami sobě, protože tím naprosto snižujete šance, že byste se s tímhle "požadovaným" chováním setkali znovu.
Kdykoli někdo udělá nějaký krok dopředu, i kdyby byl sebemenší, pochvalte ho za to. Nestěžujte si, jako by to nebylo dost dobré. Vás to totiž stojí jen změnu věty - a opravdu si nemyslím, že je tolik těžké říct "Je super že jsi přišel/a!", "Jsem rád/a že ses ozval/a! Jak ses celou tu dobu měl/a?", "Jsem rád/a že se ti povedlo o co ses snažil/a!" nebo "Jsi dobrý/á že jsi to překonala!".
Tu osobu to absolutně demotivuje znovu se snažit. A bolí to. Šíleně to bolí, hlavně když se snažíte kvůli někomu a on vás za tu snahu akorát potrestá.

Zobrazit víc

Můžu se zeptat jakou chybu jsi udělala? Samozřejmě chápu jestli nechceš odpovídat.

Zeptat se můžete vždycky, od toho tahle stránka je 🤷
Každopádně, o některých věcech co se tohohle týče ještě pořád nejsem ochotná se bavit. Převážně asi proto, že se za sebe tak nějak stydím .. i když vlastně nemám proč, protože nic z toho nebyla vyloženě moje chyba.
O některých věcech už ale problém mluvit nemám. Například o mém ex "příteli". Přijde mi vtipné označovat ho za přítele, protože jím vlastně nikdy nebyl. Nutil mě do sexu s ním, i když už jsem s ním spát nechtěla. Pravidelně mi kvůli toho vyhrožoval a vydíral mě. Nespočítala bych, kolikrát jsem pod ním ležela, čekala až to skončí a přemýšlela nad tím, že takhle nějak se musí cítit kurvy - akorát že ony z toho mají aspoň ty peníze. Já z toho měla akorát psychické problémy. Vůbec ho nezajímalo, že mě to bolí a že mi, nejen psychicky, ubližuje. Každé moje "ne", "nechci", "dost" a "prosím" mu bylo akorát k smíchu.
Hodně, opravdu hodně dlouho mi pak trvalo znovu si uvědomit, že jsem něco jiného než akorát maso sloužící pro zábavu jiných. Udělala jsem pak kvůli toho hodně hloupostí, kterých doteď lituju .. ale aspoň už jsem se naučila nevyčítat si je.

Zobrazit víc

+3 odpovědi v: v "Mas chlulatou kundu?"

a tak isto to platí aj u mužov

Bože .. já úplně čekala, že se s tímhle někdo ozve. Samozřejmě že to platí úplně pro všechny, nehledě na věk, rasu, pohlaví, cokoli. Ale očividně jsem to včera chtěla adresovat jen ženám - z důvodu, o kterém jsem si myslela, že je naprosto lehce pochopitelný. Asi jsem se pletla.
+3 odpovědi v: v "Mas chlulatou kundu?"

Mas chlulatou kundu?

Děkuji osobě, která se tak pečlivě stará o stav ochlupení na mém těle, za volnou otázku. Přijde mi totiž poněkud důležité tohle říct.
Osoba, která je mi velmi blízká včera zažila svůj první sex. Na čemž by nebylo nic špatného .. kdyby ho zažila dobrovolně. Kdyby se z toho následně psychicky nezhroutila. A to vše jen proto, že se bála říct ne. Protože měla pocit, že tomu člověku přece něco dluží, když se k ní předtím choval tak dobře.
A bohužel, není první, ani poslední. Já udělala úplně stejnou chybu .. a tak bych vám tedy chtěla říct - holky dívky, děvčata, ženy a dámy. Vaše tělo je jen VAŠE. Je jen na vás, co komu dovolíte s ním dělat. Nemusíte se bát říct ne. Nemusíte se cítit provinile, když někoho nenecháte dělat vám něco, co se vám nelíbí. A rozhodně nikomu nic nedlužíte. I kdyby vám předtím jakkoli pomohl, NEJSTE POVINNÉ PLATIT MU ZA TO VLASTNÍM TĚLEM.
Je jedno, jestli se jedná o otravného typka v baru, který vám dělá nemravné návrhy a snaží se vás dotýkat a nebo jestli jde o někoho, kdo se tváří jako váš přítel a tlačí vás do něčeho, na co ještě nejste připravené. Máte veškeré právo říct ne.
A hlavně, jestli se jedná o vašeho "přítele", máte nejen veškeré právo říct ne. Máte taky veškeré právo tohohle člověka odstřihnout ze svého života. Bez výčitek, bez omluv, bez jakéhokoli špatného pocitu.
Tohle všechno totiž není o ničem jiném, než o obyčejné sebeuctě. O sebeúctě, kterou by měla mít každá z nás a kterou by nám nikdo neměl brát.
Takže prosím .. prosím, pamatujte si vše, co jsem teď řekla a především si na to vzpomeňte, jestli se někdy dostanete do podobné situace.

Zobrazit víc

+3 odpovědi Přečíst si víc

Měla jsi kvůli svým úzkostem problémy ve vztahu?

Upřímně, ale opravdu upřímně svého přítele obdivuju za to, že se mnou zůstal i po tom, čím si se mnou za začátku prošel.
Náš vztah v podstatě začal jako úlet. Takové příjemné zakončení léta. A jelikož to byl úlet a tím pádem pro mě vztah s ním ještě vůbec nebyl důležitý, absolutně jsem neřešila co a jak dělám. Když udělám něco špatně a pokazí se to .. tak co. Nijak mi to neublíží.
Jenže postupem času jsem si uvědomila, že už to není jenom sex a že toho člověka nechci ztratit. A s tímhle uvědoměním mé úzkosti vyletěly do nebeských výšin a začala jsem o sobě pochybovat úplně ve všem. ÚPLNĚ. VE. VŠEM.
Z módu tak trochu divná a tichá byl najednou mód naprosto divně šílená a neschopná říct jediné slovo. Desetkrát jsem přemýšlela o každém pohybu který jsem chtěla udělat, o každém slovu které jsem chtěla říct. Většinou jsem o nich přemýšlela tak dlouho, až jsem udělala/řekla něco úplně divného, vyloženě retardovaného, co jsem vůbec nechtěla. Kdykoli jsem se ocitla v situaci, na kterou jsem nebyla zvyklá, byla jsem extrémně útočná. Začala jsem se stydět za dvě tělo.
V noci jsem vedle něj ležela v posteli a přemýšlela, jestli se s ním raději nemám rozejít dřív, než stejně udělám něco, čím to totálně zničím. Na jednu stranu mi s ním bylo tak šíleně dobře a na druhou stranu jsem prostě chtěla utéct a někde se zavřít před ním i před celým světem, který mi tyhle stavy způsobuje. Často jsem díky tomu byla extrémně náladová. Naprosto bezdůvodně jsem brečela. Nedokázala jsem se vůbec v ničem rozhodnout.
Teprve až když jsem si na všechny běžné vztahové situace s ním znova zvykla, dokázala jsem se znova začít chovat jakž takž normálně. Předtím jsem mu bez zbytečného přemýšlení nedokázala dát ani pusu nebo s ním jít někam ven. Teď už panikařím jenom když na mě vytáhne nějakou novou šílenost nebo kámoše, se kterým bych se měla seznámit.
Což je pro mě hodně velký úspěch, protože všechny mé předchozí vztahy mé úzkosti a pochybnosti o sobě jen prohlubovaly.

Zobrazit víc

+1 odpověď v: v "Můžu se jen zeptat, jak jsi říkala, že ještě nejsi psychicky úplně v pořádku, jaký máš problémy? Jestli o tom nechceš mluvit tak to samozřejmě chápu."

A aspoň menší nápovědu čeho se ta práce týká nebo o ní vůbec nechceš psát..?😶😅

dumbshitttttt’s Profile PhotoCurious Butterfly
Tak .. asi můžu prozradit, že pracuju s lidma, za které mám hodně velkou zodpovědnost. A že je to práce, kterou by ode mě nikdo, kdo mě zná nečekal. A už vůbec by nikdo, kdo mě zná neočekával, že v ní budu jakkoli dobrá.
+3 odpovědi v: v "proč jsi nešla na VŠ?"

Tak to rovnou priznej ze tam delas kurvu

Jo, a tohle je přesně ono. Přesně kvůli lidem jako je tady anonym o mé práci odmítám mluvit, protože opravdu nepotřebuju aby si někdo dohledat víc infa a psal mé šéfové a ostatním lidem podobné sračky. Už se to takhle stalo jednou a opravdu mě překvapuje, že vás to ještě baví.
A ne, kurvu nedělám. Kdyby ano, nemám problém se k tomu přiznat. Přecejen je to práce jako každá jiná.
+3 odpovědi v: v "proč jsi nešla na VŠ?"

A prozradíš nám jakou máš práci? Jak si vyděláváš?

dumbshitttttt’s Profile PhotoCurious Butterfly
Omlouvám se, ale o tom tady mluvit nechci. Nemám problém na to odpovědět v soukromé zprávě, ale tady mě sleduje až moc lidí, kteří by mi díky téhle informací znepříjemňovali život. Stejně tak tady nehodlám zveřejňovat přesnou část ostrova kde bydlím, jména mých nejbližších kamarádů, mého přítele a podobně. Každopádně svou práci hodláme brzy měnit, takže až se tak stane, s radostí se o tom tady rozpovídám.
+3 odpovědi v: v "proč jsi nešla na VŠ?"

proč jsi nešla na VŠ?

Tuhle otázku absolutně, ale absolutně nesnáším. Není to tak, že by mi vadilo, že se na to někdo ptá. Ale kdykoli se tak stane, vybaví se mi celé to období .. a nemůžu zrovna tvrdit, že bylo příjemné.
Všichni, naprosto všichni ode mě očekávali, že na výšku půjdu. Nikdo ani na vteřinu neuvažoval o tom, že by to mohlo být jinak. Proč taky? Vždycky jsem dělala to, co se ode mě očekávalo. Chodila jsem na kroužky, protože se to ode mě očekávalo, i když mě nebavily. Chodila jsem na ně i v době, kdy akorát zhoršovaly všechny moje psychické problémy, protože se prostě očekávalo, že tam budu chodit. Šla jsem na střední, která se ode mě očekávala, i když jsem chtěla jít někam úplně jinam. Měla jsem výborné známky, protože se to ode mě očekávalo, i když jsem se v té době chtěla věnovat úplně jiným věcem. A jelikož jsem byla to extrémně talentované, nadané, inteligentní a chytré dítě, všichni očekávali, že půjdu i na výšku.
Jenže já nemohla. Věděla jsem, že jsem na tom psychicky momentálně tak špatně, že bych to nezvládla. Chtěla jsem si prostě jen vyřešit svoje problémy a teprve pak pokračovat ve studiu, pracovat, cokoli.
Jenže znovu. Všichni ode mě očekávali, že na výšku půjdu. A nebyli zvyklí, že říkám ne. Takže to celé vyústilo v můj absolutní mentální breakdown a z mého plánu odložit výšku na rok, se stalo absolutní ne, nikdy.
A ačkoli by asi nebylo špatné ji mi, svého rozhodnutí nakonec nelituju. Jsem totiž přesně tam, kde jsem celou dobu měla být.

Zobrazit víc

+3 odpovědi Přečíst si víc

Ahoj, mam kamarátku ktorú poznám už 6 rokov a teraz sa mi 3 mesiace neozvala, tak som jej napísala ze ako sa ma a ona ze mala zlé obdobie,nechcela ma zaťažovať a kedy sa stretneme Myslím si že keby sa jej neozvem ja, nenapísala by mi.Myslíš že sa mi vyhýba a chce sa stretnúť len preto zo slušnosti?

Obávám se, že v tomhle ti vůbec, ale vůbec neporadím, protože to ty sama musíš svou kamarádku znát.
Každopádně, zrovna já jsem přesně ten typ člověka, co když má nějaké problémy a necítí se dobře, prostě se všem přestane ozývat, dokud si to nevyřeší. V takových momentech se prostě nezvládám socializovat se. I když vím, že ty lidi zajímá co se mnou je a rádi by mi pomohli .. prostě to nedokážu. Potřebuju být sama a tím si tu energii dobít a teprve pak se znova začnu ozývat příteli, pak nejlepším přátelům a pak ostatním.
Samozřejmě pak ještě vzniká ta situace, že se cítím blbě, že jsem ty lidi ignorovala, takže mám strach se jim vůbec ozvat a musí to udělat oni. Což je celkem problém, když někdo ještě netuší, že to takhle mám.
Takže být tebou bych s tou kamarádkou ven šla. Normálně si s ní popovídali, zeptala se jí na to co, proč a jak a pak uvidíš, co z toho vznikne a jestli ji pořád můžeš považovat za kamarádku.

Zobrazit víc

Můžu se jen zeptat, jak jsi říkala, že ještě nejsi psychicky úplně v pořádku, jaký máš problémy? Jestli o tom nechceš mluvit tak to samozřejmě chápu.

Už roky bojuju s úzkostma. V podstatě už od dětství. Vždycky jsem byla takové to divné dítě, které moc nemluví, nad vším moc přemýšlí, bojí se dělat nové věci a raději se nechá dobrovolně upálit, než aby před větším množstvím lidí (např. 4) muselo dělat něco, či by se mohlo nepovést. Místo kamarádů jsem měla knížky a mou oblíbenou činností bylo tvářit se, že neexistuju.
V podstatě nic z toho se doteď nezměnilo, akorát se mi vždy střídají období, kdy jsem schopná poměrně normálně fungovat a období, kdy jsem schopná zemřít hlady, protože je to mnohem lepší než se vystavovat všemu tomu, co by mě mohlo potkat po cestě do obchodu.
Jsou věci, se kterýma mám problém pořád, nehledě na to, jaké mám období. To je třeba moje sociální neschopnost. Nechte mě samotnou se skupinou cizích lidí a já do pěti minut spáchám sebevraždu prvním dostupným způsobem.
Můj odjezd do zahraničí byl v podstatě ekvivalent toho, když vás někdo hodí do vody, abyste se naučili plavat - akorát já se tam hodila sama, prostě rozený masochista. A musím uznat, že částečně to rozhodně pomohlo, už jen proto, že jsem tady našla lidi, kteří podporují můj boj s touhle šíleností. Ovšem pochybuji, že by bylo reálné, aby veškeré mé úzkosti jednoho dne prostě zmizely, ať už bych udělala cokoli.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

Když mu na tobě nezáleží tak je jedné ze je mu jedno co děláš.

Tak to pardón. To já mu vyřídím, že jestli mi chce dát najevo, že mu na mě záleží, tak mě musí zamknout do kuchyně a pouštět mě ven jenom abych mohla jít do práce a uklidit zbytek bytu. A za každý, byť jen oční kontakt s mužem mi dát 50 ran bičem!
Prosím tě, tady máš fotku moře. Až mi zase budeš chtít napsat, tak se na ni nejdřív podívej, uklidni se a zkus začít používat takovou tu kulatou věc, která ti sedí na krku. Ten proces samozřejmě opakuj tak dlouho, dokud se ti to nepodaří.
Když mu na tobě nezáleží tak je jedné ze je mu jedno co děláš
+3 odpovědi v: v "Nemůžeš odpovídat častěji?"

Nějak jsi v tom výčtu zapomněla to tvoje chlastání kterým se tak chlubíš 😉😉😉

Haha, vy mě tady vždycky dokážete tak skvěle pobavit.
Nesnáším chlastání. Stupidní potřeba otupit si mozek jak nejlevněji to jde. Stejně tak nesnáším lidi, kteří se tím chlubí. Teda samozřejmě, v patnácti (ehm, osmnácti), kdy se začíná pít, byl frajer každý, kdo toho do sebe zvládnul nalít co nejvíc, udělat co největší hloupost a pak ráno neumřít. V tomhle období se to dá tolerovat .. ale je potřeba z toho vyrůst.
A já z toho vyrostla - už dávno. Ale nehodlám se nijak stydět za to, že si ráda vypiju. Že si po náročném dni sednu s kamarády na pláž (na bar, k ohni, etc.) a otevřeme si víno nebo si dáme drink. Že si s přítelem něco otevřeme k večerní pohodě a podobně. Absolutně nechápu, proč bych měla, když mi jistě druhý alkoholu chutnají a umím s ním rozumně zacházet.
Ale aby některým z vás mohla znovu prasknout žilka, tady máte další alkoholickou.

Zobrazit víc

Nějak jsi v tom výčtu zapomněla to tvoje chlastání kterým se tak chlubíš
+3 odpovědi v: v "Nemůžeš odpovídat častěji?"

A to příteli nevadí, že za tebou přijel kamarád a trávíš s ním čas? Ten můj by mě zabil.

To je mi upřímně líto.
Kamarád se s přítelem hned první den poznal a sám se ho zeptal, jestli mu nevadí, že tady za mnou přijel a na nějakou dobu si mě ukradne, abych mu dělala průvodce, než zase bude cestovat někam dál. Jediné, co mu na to přítel řekl je, že nevidí důvod, proč by z toho měl dělat drama, protože nemá jediný důvod mi nevěřit.
Já taky neřeším, když jde beze mě ven a je tam s kamarádkama.
Nebo když se po něm ve studiu snaží plazit cizí ožralé ženské, protože prostě vím, že se nemám čeho bát, protože mu můžu věřit.
A upřímně přiznávám, že už bych nemohla žít ve vztahu, kde by tahle stoprocentní důvěra nebyla, nedejbože ve vztahu, kde by mi přítel zakazoval se s někým vídat a podobně. Tímhle už jsem si prošla a děkuji, stačilo. Už jsem se poučila, že to byla extrémní chyba.
Na žárlivosti není nic špatného, ale všechno má svoje meze. To že jsou dva lidi spolu absolutně neznamená, že teď musí naprosto zapomenout na své předchozí životy a začít život nový, stoprocentně společný. To že jsou dva lidi spolu prostě jenom znamená, že teď svoje životy navzájem sdílí a pomáhají si posunovat se v nich dál. A právě důvěra je toho velkou součástí.

Zobrazit víc

+3 odpovědi v: v "Nemůžeš odpovídat častěji?"

Nemůžeš odpovídat častěji?

Můžu, ale nechci. Už tak mám problém rozdělit svůj čas mezi kamaráda, který za mnou přijel z Česka a cestování s ním, přítele a práci, natož abych si mezitím ještě hledala čas na ask. Reálný život je pro mě "bohužel" mnohem větší prioritou.
Nemůžeš odpovídat častěji
+3 odpovědi Přečíst si víc

Neříkej že bys nebyla radši kdybys měla dokonale tělo 😉😉😉😉 beztak i tvůj přítel by byl mnohem radši

Víš jaký je rozdíl mezi dokonalým tělem a normálním tělem? Úhel, světlo a programy na úpravu fotek (↓↓).
Tu tvoji instagramovou dokonalost můžu mít kdykoli. Ale víš co? Já jí fakt NECHCI. Fakt by mě nebavilo milionkrát kontrolovat každou fotku, jestli tam náhodou není vidět, jak vypadám doopravdy. Věnovat hodiny tomu, aby si lidi v realitě mysleli, že vypadám jako na Instagramu. Vůbec řešit, co si o mě proboha někdo bude myslet a jestli se fakt všem líbím. Být na prášky z každé nedokonalosti, z každého kila navíc. Stejně tak mého přítele by nebavilo řešit nějaké salátky a dietky, cvičení, tunu omítky a paranoiu z názoru ostatních.
Proboha, vždyť to není tak dávno, co jsem se potýkala s anorexií a se všemi těmi sračkami v mé hlavě .. a vy už se mi je tam snažíte cpát znovu. Tohle už je vyloženě choré.
Normálním ženy mají normální těla. Nikdo není dokonalý. A můžete to popírat jak chcete. Klidně se můžete snažit vytvořit iluzi opaku .. ale tuhle pravdu prostě nezměníte.

Zobrazit víc

Neříkej že bys nebyla radši kdybys měla dokonale tělo  beztak i tvůj přítel by
+6 odpovědí v: v "Máš ráda svoje tělo? Jak ses ho naučila mít ráda? Nebo proč ho ráda mít nemůžeš?"

Když jsi za vystrčená prsa tak co si myslíš o kojení na veřejnosti?

Je mi líto, ale to jsi tady trochu špatně, protože vystrčená prsa jsou něco, co opravdu nepodporuji.
Nicméně kojení na veřejnosti mi nijak nevadí. Tedy samozřejmě v rámci určitých mezí. Opravdu si nemyslím že by matky nemohly mít právo nakojit své dítě někde jinde, než doma. A opravdu si nemyslím, že by si s tím musely zalézt někam na záchody, do kabinek nebo se schovávat kde se dá.
Zároveň jsou ale místa, kde se to rozhodně nehodí a já to nepotřebuju vidět. Je mi jedno, že je to přirozené. Je mi jedno, že někteří lidi tenhle akt považují za něco nádherného. Já se na to prostě dívat nechci, protože je mi to až fyzicky nepříjemné.
Takže ano, matky, které mají respekt ke svému okolí a ačkoli kojí na veřejnosti nedělají z toho divadlo pro všechny okolo, mají i můj respekt. Nemám problém je ignorovat a dopřát jim jejich klid, případně s něčím pomoci. Ale matky, které žádný respekt nemají a akorát se vystavují .. ty absolutně nesnáším.

Zobrazit víc

Žádný rodič a hlavně žádná máma nelituje toho, že má dítě. Nečekané neznamená nechtěné!

Všichni jsme boží stvoření navzájem se milující, takže potrat je hřích .. a další podobně blbé kecy.
Jasně, všichni rodiče milujou svoje děti. Hlavně matky. Jak mi teda pak vysvětlíš existenci babyboxů? Jak mi vysvětlíš matky, které své dítě hned po narození vyhodily a nechaly zemřít? Jak mi vysvětlíš ty rodiče, kteří své dítě šikanují nebo ho dokonce utýrali k smrti? Jak mi vysvětlíš rodiče, kteří své dítě strčí na výchovu někomu jinému, nehledě na to kolik to stojí, jen aby se o něj nemuseli sami starat? Jak mi vysvětlíš rodiče, kteří se o děti nestarají ani finanční, natož aby jim věnovali svůj čas? Jak mi vysvětlíš plno takových podobných věcí? Tím, že je to jenom speciální druh rodičovské lásky? Určitě.
+6 odpovědí v: v "Můžu se zeptat, proč jsi tak jistě rozhodnutá že nechceš děti?"

Možná by ses mohla "vystavovat nepohodlí" proto, že chodit s vystrčenýma bradavkama není zrovna společensky vhodné. Říká se tomu soudnost.

Tohle mě upřímně pobavilo, protože to zní, jako bych si do všech triček vystřihla díry na bradavky a chodila je někde vystavovat. A můžu tě ujistit, že tohle rozhodně nedělám.
Každopádně, jestli běžně chodíš po ulici a kontroluješ ženám výstřihy, jestli mají nebo nemají podprsenku a jestli jim případně nestojí bradavky, mám takový pocit, že nejsi zrovna ten pravý nebo ta pravá, co by mi mohla říkat něco o společensky vhodném chování. Nebo už se snad stalo, že za tebou přišla nějaká náhodná žena na ulici a strkala ti svoje bradavky přímo pod nos? Jestli ano, o čemž silně pochybuju, dovol abych ti vyjádřila veškerou mou lítost.
+6 odpovědí v: v "Máš ráda svoje tělo? Jak ses ho naučila mít ráda? Nebo proč ho ráda mít nemůžeš?"

A nebála ses, že po tom v bradavkách ztratíš cit? Nebo to bude překážet při sexu?

Naopak! Nikdy jsem je neměla příliš citlivé, takže jsem doufala, že se jejich citlivost zvýší, což se naštěstí opravdu stalo. A co se sexu týče, piercingy rozhodně nepřekáží. Nepřekáží vlastně při ničem.
Teda pokud člověk není stejně šikovný jako já, ale tam už jde jenom o vlastní blbost a nešikovnost. Každopádně za ten rok co je mám se mi ještě nestalo, že bych si je nějak natrhla nebo kvůli nim něco nemohla dělat.
+6 odpovědí v: v "Máš ráda svoje tělo? Jak ses ho naučila mít ráda? Nebo proč ho ráda mít nemůžeš?"

To na tebe musí být přítel pyšný že všude vyvaluješ kozy

No jo. Hrozně se za mě, moje názory, rozhodnutí a vzhled stydí a proto se mnou chodí. To je přece jednoduchá logika.
Vy, tak hrozně inteligentní jedinci, jste mi tady opravdu chyběli .. ❤️
+6 odpovědí v: v "Máš ráda svoje tělo? Jak ses ho naučila mít ráda? Nebo proč ho ráda mít nemůžeš?"

Jak moc tě bolelo když ti propichovali bradavky? Nemyslím to nějak úchylně fakt mě to zajímá protože já bych se toho třeba bála.

Mě osobně propichování nebolelo skoro vůbec. Nebyl to sice nejpříjemnější pocit na světě, ale určitě bych neměla problém podstoupit to znova. Těch pár hodin poté už sice bylo horších, ale pořád to nebylo nic, co by se nedalo přežít. Teda pokud jsem se nemusela hýbat. Každopádně třeba takový industriál pro mě byl mnohem větší peklo.
Ono ale hrozně záleží na tom, jaký typ bradavek máš a jak snášíš bolest. To, co pro mě bylo jako nic, pro tebe může být absolutní peklo a naopak.
A taky, to hodně lidí zapomíná zmínit, i když je to hodně důležité - záleží na tom, kdo tě píchá. Je to dost blbé ale v dnešní době může být "tattoo artist" a "piercer" snad každý a podle toho to taky vypadá. Za tu dobu, co se bavím s kluky ze studia už jsem viděla tolik špatné práce, tolik špatné zanícené a zhnisané práce, že vám můžu stoprocentně potvrdit, že co se tetování a piercingů týká, je dobré udělat si výzkum recenzí a následně si raději připlatit, než pak litovat a trpět. Dobrá práce a skvělý přístup za ten čas a peníze opravdu stojí.

Zobrazit víc

+6 odpovědí v: v "Máš ráda svoje tělo? Jak ses ho naučila mít ráda? Nebo proč ho ráda mít nemůžeš?"

Když chodíš bez podprsenky tak máš očividně prsa se kterýma si to můžeš dovolit a s těma tvými "(ne)dokonalostma" to nebude tak horké 😉😉

Jejda. A můžeš mi prosím říct, jak mají vypadat ženská prsa, se kterými si ženy mohou dovolit nenosit podprsenky? Já si totiž myslím, že si každá žena, nehledě na to jaká má prsa, může dovolit chodit bez podprsenky, pokud je jí to tak pohodlnější a je úplně jedno, co si o tom myslí ostatní.
Takže znovu. Ne, nemám výstavní prsa. NEPOTŘEBUJU výstavní prsa. Nepotřebuju ani cpát svoje prsa do něčeho, co by jim pomohlo vypadat "lépe" a "přitažlivěji". Nepotřebuju s nimi totiž na někoho dělat dojem. Já jsem s nimi spokojená, přítel je s nimi spokojený a tím pro mě všechny estetické problémy končí.
Dál už jsou to jenom dvě hroudy tuku na mé hrudi, které dokáží být pořádně nepohodlné. A proč bych si sakra měla způsobovat další nepohodlí jen kvůli názoru ostatních? Proč by si jakákoli žena měla dobrovolně způsobovat nepohodlí jen kvůli názoru ostatních? Proboha. Jsou to jenom kozy, netočí se kolem nich celý svět.

Zobrazit víc

+6 odpovědí v: v "Máš ráda svoje tělo? Jak ses ho naučila mít ráda? Nebo proč ho ráda mít nemůžeš?"

A co je na ní podle tebe lepší? Co se ti nelíbí na americký angličtině?

dumbshitttttt’s Profile PhotoCurious Butterfly
Vždycky jsem se učila britskou angličtinu. Hodně mých přátel je z různých částí Anglie nebo v různých částech Anglie bydlí. Můj první "zahraniční" přítel mluvil britskou angličtinou. Takže k britské angličtině mám prostě mnohem blíž než k té americké a pokud se musím rozhodnout mezi britskou a americkou, britská bude vždycky jasná volba.
Upřímně ale asi neznám nikoho, kdo by mluvil čistě britskou nebo čistě americkou angličtinou. Stejně tak já nemluvím čistě britskou angličtinou. Rozhodně se sice pořád snažím držet té britské, ale jelikož žiju na místě, kde ji ne všichni používají, časem jsem začala používat to, co mám víc oposlouchané.
Každopádně americké zkracování a "zjednodušování" mi asi nikdy nepůjde přes pusu.
+6 odpovědí v: v "Můžu se zeptat, proč jsi tak jistě rozhodnutá že nechceš děti?"

A jakou máš radši angličtinu - britskou nebo americkou? Jakou mluvíš tedy?😏 A jakou mluví tvůj přítel? 😏

dumbshitttttt’s Profile PhotoCurious Butterfly
Britskou, rozhodně britskou!
+6 odpovědí v: v "Můžu se zeptat, proč jsi tak jistě rozhodnutá že nechceš děti?"

A teda jakym jazykem spolu mluvíte? Angličtinou nebo jakym jazykem?

dumbshitttttt’s Profile PhotoCurious Butterfly
Ano, anglicky. S naprostou většinou lidí se tady bavím anglicky. Zatím je to jediný jazyk ve kterém jsem schopná "pohodlně" komunikovat.
+6 odpovědí v: v "Můžu se zeptat, proč jsi tak jistě rozhodnutá že nechceš děti?"

Máš ráda svoje tělo? Jak ses ho naučila mít ráda? Nebo proč ho ráda mít nemůžeš?

Haha, buďme ohledně mého těla upřímní. Vážím trochu víc než bych měla. Mám mírnou celulitidu. A strie. Na mém břiše je vidět, že ráda jím. Nemám prsa pevná jako kámen a naprosto perfektně tvarovaná. Naopak. Na jednom místě na obličeji mám problémy s kůží. Mám zničené zuby. Dvojitou bradu taky nezapřu. Nemám lví hřívu. Zato mám kruhy pod očima. Nejsem dokonalá. Nikdy jsem nebyla. A nikdy nebudu.
A víte co? Takhle je to naprosto v pořádku, takhle jsem to prostě já. Samozřejmě, byly tady doby, kdy jsem chtěla být stejně dokonalá, jako všechny ty instanádhery a podobné. Jenže všechno tohle je čistá lež. Pouhá iluze. Každý dokáže být instanádhera, pokud si umí trochu pohrát s make-upem a photoshopem. A co si budem, hnát se za touhle iluzí, případně ji udržovat, vás šťastnější neudělá.
Já to vím. Já tuhle iluzi dokonalosti dlouho udržovala v reálném životě - a akorát mě to stalo zdraví. Zdraví, které je mnohem důležitější než krása. Já to zjistila příliš pozdě. Klouby v háji. Zuby v háji. Vlasy a nehty už nikdy nebudou jako dřív. Vše jen pro tuhle iluzi.
A teprve když jsem se přestěhovala, zjistila jsem, že na vašich (ne)dokonalostech vůbec nezáleží - většinou jste totiž jediní, kdo je řeší. A když je dokážete přijmout a naučíte se s nimi pracovat, můžete z nich udělat i své přednosti. Já třeba schválně ukazují svoje strie, když jsem opálená a jsou vidět, protože se mi líbí jaký netypický vzor vytváří. Propíchla jsem si bradavky, díky čemuž jsem se naučila mít svoje prsa natolik, že už rok nenosím podprsenku.
Nebudu vám tady říkat nic o sebelásce. Kašlete na všechny tyhle kecy. Nemusíte se milovat. Můžete mít horší chvilky, kdy se sebou máte problém. Ale vždy buďte sami sebou. Protože to je to, co je na vás výjimečné a krásné. To je to, co vás udělá šťastnými.

Zobrazit víc

+6 odpovědí Přečíst si víc

Tvůj přítel je Španěl? Nemáte problémy s komunikací když nemluvíš rodným jazykem?

Ne, přítel je Skot. A když jsme se potkali poprvé, tak jsem mu nerozuměla ani slovo. Tehdy mi připadalo, že buď budu muset vypadat jako úplně blbá a žádat ho, aby mi všechno desetkrát opakoval a nebo vypadat jako úplně blbá a sehnat si někoho, kdo mi to bude opakovat bez přízvuku, který mi tehdy připadal šílený.
Ale tehdy jsem měla problém snad s každým, kdo měl trochu výraznější přízvuk. Nebo mluvil moc rychle. Moc potichu. A tak podobně, protože tohle jsou věci, na které vás ve škole fakt nepřipraví.
Ale teď už je to v pohodě a rozhodně mi nepřipadá, že bychom měli s komunikací nějaké problémy. Jasně, občas se ještě pořád stane, že nevím, jak něco přesně říct, popsat nebo vyjádřit, ale vždycky si nějak pomůžu rukama nohama (nebo překladačem) stejně tak, když on na mě vytáhne nějaký slang nebo pro mě neznámou frázi. Každopádně se ještě nestalo, že bychom si v něčem nějak nerozuměli. A to už za sebou máme hodně čistě prokecaných nocí a složitých témat.

Zobrazit víc

+6 odpovědí v: v "Můžu se zeptat, proč jsi tak jistě rozhodnutá že nechceš děti?"

Nebojíš se že si s tímhle názorem nenajdeš chlapa?

To se opravdu nebojím, protože přítele už mám a ten, k velkému překvapení všech, děti taky nechce.
Ale i kdybych ho neměla, absolutně nechápu, proč bych se něčeho takového měla bát. Na světě je hodně lidí, kteří děti nechtějí a stále jich přibývá. Převážná většina mých přátel děti nechce a to to nejsou lidé kolem dvacítky, ale po třicítce, čtyřicítce.
Nevím, proč je pro vás tohle rozhodnutí tak těžké pochopit. Už dávno nežijeme v době, kdy bychom se museli rozmnožovat, abychom přežili. Tak proč by nutně každá žena měla chtít a mít děti? Vždyť to nedává smysl.
+6 odpovědí v: v "Můžu se zeptat, proč jsi tak jistě rozhodnutá že nechceš děti?"

Můžu se zeptat, proč jsi tak jistě rozhodnutá že nechceš děti?

1) Nemám ráda děti. Nikdy jsem neměla ráda děti. A nemyslím si, že někdy budu mít ráda děti. Nemám sice problém s nimi trávit čas, něco je naučit, hrát si s nimi .. ale to vše za předpokladu, že jsou dostatečně staré, aby se s nimi dalo komunikovat a že je to jen na krátkou dobu a pak je můžu vrátit rodičům.
2) Všechno okolo těhotenství mi připadá absolutně nechutné a odpudivé. Už jenom to, že bych si měla sáhnout na cizí těhotenské břicho je pro mě odporné. A představa, že bych tohle měla mít sama. Že by ve mě něco rostlo a decimovalo mé tělo .. To prostě ne. NE.
3) Porod a všechno kolem něj a po něm je úplně to samé. Nebojím se, že bych nezvládla porodit. Ženské tělo je pro to uzpůsobené a jsou tady doktoři, kteří by v případě problému pomohli. Ale je to pro mě naprosto odporná věc a dítě mi rozhodně nestojí za to, abych si tím procházela.
4) Děti jsou náročné. Na čas, na peníze, fyzicky, psychicky, celkově na všechno. Já mám ráda svůj život takový, jaký je. Mám ráda svou svobodu. Mám ráda své peníze. Nejsem ochotna obětovat tolik let ze svého života pro dítě.
5) Sama pořád nejsem psychicky úplně v pořádku. Ano, zvládám už v životě takřka normálně fungovat. Málokdy se stává, že bych měla nějakou .. krizovku. Ale pořád nejsem úplně v pořádku. A rozhodně si nemyslím, že někdo, kdo není úplně psychicky v pořádku by měl vychovávat děti. Co kdyby se stalo, že já bych padla na dno a nedokázala bych se o to dítě dostatečně postarat, protože bych sama potřebovala někoho, kdo by se postaral o mě? Zvlášť, pokud by bylo stejně labilní, jako já.
6) Znám víc než hodně rodičů, kteří litují, že mají děti. Zřejmě nikdo z nich by to neřekl na hlas, ale jde víc než hodně poznat, že chtějí zpátky ten život, který měli před dítětem. Rozhodně nechci dopadnout stejně - nejen kvůli sebe, ale i kvůli toho dítěte. Je totiž značně nezodpovědné nechat trpět lidskou bytost jen na úkor něčí vlastní hlouposti.

Zobrazit víc

+6 odpovědí Přečíst si víc

Ty chyby jsou, že poslední dobou se věnuje pc hře, ale i tak je ochotný za mnou přijet několik kilometrů (bydlí daleko), nejsme spolu sice oficiálně, zatím jsme jen něco jako dobří přátelé, ale prostě k sobě asiněco cítíme. Takže ta jeho "chyba" je, že se věnuje hře, ale furt si umí najít čas na mě.

Tak .. pro mě osobně je tohle jedna z těch věcí, kterou absolutně neřeším. Já sice chápu, že na začátku vztahu, když je člověk zamilovaný, chce být s tím druhým co nejvíce. Ale to opravdu neznamená, že by se kvůli nám měla naše drahá polovička vzdát svých koníčků. A je úplně jedno, jestli je to hraní her, sport, něco kreativního nebo cokoli jiného. Pořád je to část jejich života. Něco, co je baví a něco, co nemáme právo jim brát.
Takže pokud se ti jinak dostatečně věnuje, nemyslím si, že je chybou, že chce mít čas i jen sám pro sebe.
+2 odpovědi v: v "Dá se ve vztahu (nebo celkově) určitým způsobem poznat, že jsem si "sundala růžové brýle"? Prostě... jak poznám, že toho partnera vnímám "správně", bez růžových brýlí? Co když si ho pořád jen idealizuju? Co když je to jen slepá zamilovanost? (Holka, 17)"

Když si uvědomuju jeho chyby, znamená to, že nejsem nešťastně zamilovaná?

Vůbec.
Ono ještě dost záleží na tom, jaké chyby to jsou. Jestli to jsou chyby, nad kterými dokážeš mávnout rukou, které ti nijak neubližují a nedělají tě nešťastnou. Jestli to jsou chyby, s kterými dokážeš v klidu žít.
Znám hodně žen, které si chyby svých partnerů sice uvědomují a zároveň si uvědomují, že je jejich chyby tajnou dolů a ničí, ale ospravedlňují a omlouvají si je. Kvůli "lásky". Kvůli manipulace jejich partnerů. Kvůli strachu. Kvůli mnoha věcem, které je zbytečně drží hodně daleko od reálného štěstí. A mnohdy i od nejen od štěstí, ale i od normálního života, který by měl každý mít.
Proto jsem psala, že je nejen důležité o nich vědět, ale taky čistě a jasně přemýšlet.
+2 odpovědi v: v "Dá se ve vztahu (nebo celkově) určitým způsobem poznat, že jsem si "sundala růžové brýle"? Prostě... jak poznám, že toho partnera vnímám "správně", bez růžových brýlí? Co když si ho pořád jen idealizuju? Co když je to jen slepá zamilovanost? (Holka, 17)"

Dá se ve vztahu (nebo celkově) určitým způsobem poznat, že jsem si "sundala růžové brýle"? Prostě... jak poznám, že toho partnera vnímám "správně", bez růžových brýlí? Co když si ho pořád jen idealizuju? Co když je to jen slepá zamilovanost? (Holka, 17)

Hm .. všichni máme chyby a stejně tak všechny vztahy mají chyby. Všichni a všechno co se tváří dokonale je jenom obyčejná lež. Chtít něco, co je absolutně dokonalé, chtít být absolutně dokonalými je chyba.
Jednou z nejdůležitějších věcí, nejen na partnerském vztahu, ale i na jakémkoli jiném, je si ty chyby uvědomovat. Vědět o nich. Přiznat si je. Dokázat o nich čistě a jasně přemýšlet. Bez toho nejde na vztahu pracovat a udržovat ho .. zdravý.
Pokud tohle nedokážeš a tyhle chyby nevidíš nebo respektive odmítáš vidět, máš růžové brýle zamilovanosti a nebo hůř, jsi pod vlivem manipulátora.
Pokud si nejsi jistá, tak se zeptej svých kamarádů (kterým můžeš věřit), co si o tvém partnerovi myslí a pak si sama, v klidu někam sedni a popřemýšlej o tom, co ti řekli. Porovnej to s tím, jak to cítíš a vidíš ty. Oni totiž mnohdy vidí to, vůči čemu ty jsi slepá. Popřemýšlej taky o tom, jak se tvůj partner chová nejen vůči tobě, ale i vůči ostatním. Jak se chová a jak se cítíš, když jsi s ním a když spolu nejste. Klidně si všechny ty chyby a věci, které ti vadí vypiš. Dej si na to čas. Ujasni si, jestli se s ním dlouhodobě cítíš dobře, jestli ti vztah s ním něco dává, posouvá tě zpět a nebo jestli je to přesně naopak. Pokud si myslíš, že ti to pomůže, promluv si o tom s někým, kdo jeho ani tebe nezná.
A, což je stejně důležité, jako uvědomovat si své i partnerových chyby, je komunikace. Takže pokud pořád budeš na pochybách, zeptej se ho. Řekni mu, co ti vadí, v čem si na něm nejsi jistá. Zeptej se ho na jeho názor. Promluv si s ním o všem o čem potřebuješ. Občas je až překvapivé, kolik věcí se dá vyřešit obyčejným rozhovorem.
Každopádně, nevím proč, ale otázka na mě působí, jako bys byla nešťastně zamilovaná. Takže menší dodatek - pokud opravdu jsi nešťastně zamilovaná, neboj se odejít. Já vím, že to bude bolet. Vím, že se budeš bát, co bude dál. ALE, tohle všechno tě nějakým způsobem posune vpřed - k partnerovi, který za to skutečně bude stát.

Zobrazit víc

+2 odpovědi Přečíst si víc

Takže kdyby padesátiletej dědek chodil s pětiletým děckem tak to bude v pohodě protože jim to bude vyhovovat??? Dobrá jsi

Tyvole vy jste tady slušně na hlavu jebnutí.
Samozřejmě že to, co jsem napsala platí v mezi zákonů. A jestli to nechápete a potřebujete někoho, kdo by vám do puntíku vysvětlil co je špatné a co je správné, měli byste se již, pro své vlastní dobro, vyšetřit.
Já prostě jenom nemám potřebu řešit, jestli chodí dvacetiletá s padesátiletým, třicetiletá s dvacetiletým nebo prostě jakýkoli dospělý s jakýmkoli dospělým.
Protože, překvapivě, dospělí lidé mají možnost svobodné volby do které nikomu nic není. Vy do jejich života nevidíte a nedokážete posoudit, jestli jsou jejich rozhodnutí správná a nebo ne (samozřejmě v rámci zákonů a nějaké té morálky, to jen tak, pro ty pomalejší).
+1 odpověď v: v "Věkový rozdíl ve vztazích. Co je podle tebe ještě v pohodě a co už je příliš?"

To na tebe musí být mama pyšná že bys zabila vlastní dítě. Co bys asi tak dělala kdyby se ona rozhodla stejne ty pičo blbá?

Moje matka respektuje, že mám právo rozhodovat se o svém vlastním životě a nikdy by mě nenutila do něčeho, díky čemuž bych si ten život zničila.
A kdyby se rozhodla stejně, tak by mi to bylo jedno, protože bych neexistovala. Zato ty by ses musela vztekat nad jinou blbou píčou.
+4 odpovědi v: v "Názor na potraty?"

Názor na potraty?

Kocour
Mě tady zase bude chtít valná většina ukamenovat, ale za mě je prostě dobře, že tady ta možnost je. Ne, tím neříkám, že potraty jsou super věc, takže pojďme zabíjet děti. Tím chci říct, že je super, že (především) ženy můžou rozhodovat o svém těle a o své budoucnosti.
Ženy, pro které je těhotenství zdravotním rizikem. Ženy, které otěhotněly při znásilnění. Ženy, jejichž dítě by se narodilo vážně postižené/s vážnými zdravotními problémy. Ženy, které si dítě prostě nemohou dovolit. Ale i ženy, které děti nechtějí. Všechny by měly mít možnost volby.
I třeba já děti nechci. A i když jsem v tomhle ohledu hodně opatrná, tak vím, že žádná antikoncepce není stoprocentní. Takže jsem ráda, že mám aspoň nějakou pojistku a nebudu muset značně omezit svůj sexuální život, jen abych měla jistotu, že nebudu těhotná.

Zobrazit víc

+4 odpovědi Přečíst si víc

To ti kamarádi ani rodina nechybí?

Nebudu lhát že ne. Někteří členové mé rodiny mi skutečně chybí, ale všichni chápou, že tady je mi prostě líp a bylo by sobecké nutit mě zůstat v Česku jenom kvůli nim.
A co se kamarádů týče .. můj odjezd byl skvělý test toho, kdo je skutečně můj přítel a kdo se jen tak tvářil. Ale ano, i tak mám v Česku lidi, kteří mi chybí. Například @Bunneyx a @SajulinkaMucq , ty tady nemůžu nezmínit, protože to nejsou jenom kamarádi, ale moje životní lásky. A nebo třeba @LukasTefalSiftik bych s radostí ubytovala ve svém sklepě a s láskou krmila.
Stejně tak jako u pár dalších lidí, které tady nemůžu označit bych byla ráda, kdyby tady byli se mnou a oni by byli rádi, kdybych mohla být s nimi. Ale i oni chápou, že Česko je pro mě z mnoha důvodů jedno velké NE.
Takže kvůli nim prostě občas budu přežívat Česko. A budu neskutečně ráda, když oni budou moct přijet sem. A kdoví, možná si je sem časem opravdu nastěhuju.

Zobrazit víc

+1 odpověď v: v "Plánuješ se někdy vrátit do Česka?"

Plánuješ se někdy vrátit do Česka?

Ne. Ne, ne, ne, ne, ne a ne.
I kdybych se někdy rozhodla, že už na Mallorce nechci být, což teď opravdu nehrozí, odjela bych do jiné části Španělska nebo do jiné země.
Teď v zimě jsem byla v Česku nějaké necelé tři týdny, vidět rodinu, kamarády a tak .. a upřímně, málem jsem až brečela štěstím, když jsem přiletěla zpátky sem.
+1 odpověď Přečíst si víc

Co bys chtěl/a vzkázat člověku, který v tvém životě už není? Proč?

~Δ~
Kdybych opravdu měla vzkázat něco nejen jednomu člověku, ale všem lidem, kteří už v mém životě nejsou, tak bych jim asi chtěla poděkovat.
Ať už jde o lidi, kteří při mě stáli, pomohli mi, byli opravdovými přáteli, rádci a vůdci. Lidi, kteří mě nějak motivovali, ukázali mi cestu a cíl a nebo lidi, kteří byli do morku kostí parchanty, srazili mě na kolena a protáhli peklem.
Ať už jde o lidi, kteří byli v mém životě po dlouhou dobu a nebo o lidi, kteří se v něm sice jen mohli, ale přesto zanechali stopu.
Všem bych jim chtěla poděkovat za to, že v mém životě byli, protože i díky nim jsem teď tam, kde jsem. A já jsem tam, kde jsem ráda. I když to tady není dokonalé, i když já nejsem dokonalá a ani můj život není dokonalý, jsem tady ráda a jsem za všechno co teď mám neskutečně vděčná.

Takže v tom případě schvaluješ i vztah Ondry Vlčka? 😂😂😂

Tak já si po dlouhé době udělám čas, že si tady k tomu sednu a zodpovím alespoň na pár otázek, abych to tady tak úplně nezanedbávala. A hned při první "otázce" toho lituju a mám chuť tu aplikaci zavřít, smazat a už to tady znova nezkoušet. Paráda. Děkuju.
+1 odpověď v: v "Co si myslíš o tom když se někomu líbí výrazně mladší nebo starší kluci/holky? Tak +-10 let? Podle mě je to divný a úchylný."

[30.] Mnohým lidem připadá, že v některých určitých věcech byl středověk lepší než tato doba. Lidé byli slušnější, zručnější, více přívětiví. Jak se k tomuto vyjádření stavíte Vy? Souhlasíte s nimi? Chtěli byste si vyzkoušet život ve středověku?

MatyasLorenz’s Profile PhotoBlackFlamia
Týýjo. Úplně si umím představit jak někdo říká:
"Ježíši, chce se mi až brečet, jak je tahle doba hrozná. Každý si může cestovat beze strachu prakticky všude po cestě za neuvěřitelně krátkou dobu, může mít svůj svobodný názor a vybrat si práci, jakou chce dělat, dokonce i podnikat. Kéž bych žil ve středověku, kde bych se celý život nehnul z jednoho místa, musel držet hubu a makat do úmoru, jenom abych přežil."
A nebo:
"Je to odporné, že teď všichni musí dodržovat hygienu, jinak je společnost odsoudí a že máme funkční zdravotnický systém. O kolik lepší by bylo, kdybychom si mohli smrdět jak chceme a umřít na obyčejnou chřipku nebo mít nějaký ten mor!"
Nebo:
"Jaká škoda, že žijeme v míru a máme absolutní blahobyt. Kéž by mi jako chudému rolníkovi povraždili rodinu a sebrali všechny zásoby, na které jsem musel od úsvitu do soumraku dřít, protože právě probíhá válka a vojáci musí jíst."
Nebo:
"No není to nechutné, že si každý může nosit co chce a projevovat se jak chce? Že si můžeme vybrat své náboženství nebo popřípadě v nic nevěřit, na základě různých zdrojů? Hrozně bych si přála bych, abych žila ve středověku a má sousedka mě napráskala církvi jako čarodějnici, jenom proto že se mnou v domě žije lepší koza a mám hezčí vlasy! Muselo by to být úžasné být mučena a pak upálena!"
Musím ještě pokračovat nebo už to stejně nikdo nečte, protože jste všichni šli stavět stroje času a připravovat se na cestu?

Zobrazit víc

A jsi taky pro to aby homosexuálové mohli žít v manželství? Nemyslíš že je to výhrada jen pro může a ženu?

Samozřejmě, protože pokaždé, když dovolíme homosexuálům mít stejná práva, jaká mají heterosexuálové, umře nevinné, roztomilé koťátko, rozšíří se mor a vymře jedna mimozemská civilizace. Ti kdož plodí děti jsou totiž svatí a nikdo nesmí ohrožovat jejich pozici.
Meh.
Vážně? Výhrada jen pro muže a ženu? Proboha. Je to úplně stejné jako odpověď na první otázku. Je mi úplně jedno kdo uzavře manželský sňatek. Muž a žena, žena a žena, muž a muž, třeba i ty mořské sasanky. Pokud chtějí, tak nevidím jediný důvod, proč by jim to nemělo být dovoleno. Možná jsem totiž divná, ale manželství mi fakt přijde o něčem úplně jiném, než o tom, jestli jeho účastníci dokáží zplodit dítě.
+1 odpověď v: v "V poslední době je hodně často zmiňované, zda by měli mít homosexuálové děti. Jste pro, aby měli homosexuálové adoptované děti? Proč ano/ne?"

V poslední době je hodně často zmiňované, zda by měli mít homosexuálové děti. Jste pro, aby měli homosexuálové adoptované děti? Proč ano/ne?

Mě je úplně jedno, jestli dítě vychovává muž a žena, žena a žena, muž a muž, samotná žena, samotný muž, bezpohlavní jedinec a nebo mořská sasanka, co já vím.
Jediná důležitá věc je, aby rodičům na jejich dítěti, ať už je vlastní nebo ne, opravdu záleželo a dali mu všechno, co potřebuje, aby z něho vyrostl samostatný jedinec, schopný používat mozek a schopný normálně žít.
Na ničem jiném tak nějak nezáleží.
+1 odpověď Přečíst si víc

Ty seš hrozna píča! Jak můžeš někoho posílat na plastiku když ji nutně nepotřebuje?! Víš jak hrozný zásah do těla to je?!

Jo no. Teď bude celý život trpět a litovat, jak mohla poslechnout takovou píču jako jsem já, protože ji místo nosu naoperujou chobot a už nikdy nezplodí dům, nezasadí syna a nepostaví strom. Místo toho ji zavřou někde do zoo nebo do cirkusu .. a bože, jak jste mi vy ublížené, anonymní sněhové vločky, co musí mít vždycky pravdu chyběly 💕💕
Upřímně ti přeju, abys nikdy nepoznal/a jaké to je, když nějakou část svého těla nenávidíš natolik, že kdykoli poznáš někoho nového, nedokážeš se ani soustředit na to, co říká, protože jediné, nad čím přemýšlíš je to, jestli si tvé nedokonalosti všiml a jestli tě za ní odsoudil.
Jaké to je, když kvůli jediné nedokonalosti nevidíš všechno to dobré a krásné co na tobě je. Jaké to je, když se kvůli jediné nedokonalosti odmítáš fotit a dělat si vzpomínky nebo odmítáš místo tolik věcí, které se ti líbí, jenom proto že si myslíš, že by tvou nedokonalost akorát zvýraznily nebo prostě jen nezakryly. Jaké to je, když se nenávidíš za něco, za co nemůžeš. Když se nenávidíš za to, že to nemůžeš změnit i za to, že nedokážeš změnit své myšlení.
Upřímně ti to nepřeju, i když bys pak aspoň pochopil/a proč někomu říkám, ať se nebojí jít si za tím, co chce, i když to je třeba plastika, o které si ostatní myslí, že je zbytečná.

Zobrazit víc

Čeho se nejvíc bojíš?

Právě jsem se dívala na nějaké informace o můrách, abych se uklidnila tím, že lidi opravdu nežerou a tak .. a místo toho jsem zjistila, že existuje můra, která má až šestnáct centimetrů a v klidu si ji můžete splést s netopýrem.
Myslím že na téhle planetě už nechci žít.

Ahoj, nikdy se mi nelíbil můj nos. Vím že na světě existují i mnohem ošklivější nosy, ale já se se svým nikdy necítila dobře. Od osmnácti šetřím na plastiku, ale teď ve dvaceti, když už na ní mám, všichni mi říkají ať to nedělám a peníze utratím za něco rozumnějšího. Co bys dělala ty?

Ahoj, být tebou tak bych na plastiku určitě šla.
Podívej .. je to tvoje tělo. Nikdo kromě tebe nemůže vědět líp, jak se v něm cítíš. S čím si spokojená, s čím se dokážeš smířit a s čím se prostě smířit nedokážeš, i když se snažíš sebevíc. Je to tvoje tělo. Jsi to ty, kdo v něm žije a kdo v něm ještě nějakou dobu žít bude. Takže je důležité, aby jsi to byla právě TY, kdo se v něm bude cítit dobře.
Takže sice chápu, že tě od toho tvé okolí odrazuje, protože si myslí, že tvůj nos není ošklivý. Ale jejich názor není až zase tak důležitý. Protože znovu .. je to tvé tělo. Oni v něm nikdy žít nebudou a nepochopí, jak se cítíš. A to jak se cítíš, to jak jsi sama se sebou spokojená je to nejdůležitější.
Peníze budou, my nebudem. A ty si je očividně umíš vydělat, když chceš. A jestli si za tím stojíš už očividně několik let .. udělej to.
A jestli budeš chtít, tak pak dej vědět jak ses rozhodla, popřípadě jak to dopadlo 😊

Zobrazit víc

Co si myslíš o tom když se někomu líbí výrazně mladší nebo starší kluci/holky? Tak +-10 let? Podle mě je to divný a úchylný.

No myslím si, že jsem podle tebe divná a úchylná, protože muži mého věku mě nepřitahují a věkový rozdíl deseti let rozhodně nepovažuji za výrazný.
+1 odpověď Přečíst si víc

S tím piercingem v nose vypadáš jako kráva.

S lítostí tě budu muset informovat, že kruhy v nose nosí býci. A pokud vím, mezi nohama mi nic navíc nevyrostlo.
Budeš si muset najít jinou urážku .. a vůbec by nevadilo kdyby byla originálnější, než to co mi říká každý.

Jaký je návod na šťastný život?

Žádný návod na štěstí naštěstí nikdy neexistoval a nikdy existovat nebude. Štěstí je něco, co si každý musí najít sám a šťastný život zase něco, co si každý sám musí vybudovat. A ano, po cestě za štěstím čeká hodně překážek. Člověk často zakopne a při tom pádu padne do bahna tak hlubokého, že se z něj jen stěží dokáže dostat. Ale neznám nic dobrého, co by vám přišlo jen tak zaklepat na dveře, "Hej, tady jsem, tak si mě užij".
Pro mě osobně jsou štěstím karamelky schované v posledním šuplíku stolu. Chlap, kterému se říká miliony přezdívek, ale nikdy jménem. Každodenní jóga při východu slunce. Mallorca a zdejší lidé. Noční výhled z mé ložnice. Když se mi podaří naučit se něco nového nebo se v něčem zlepšit. Lidé ze studia a jejich práce (ano, ještě chvíli a bude ze mě cedník). Bullet journal. Vaření. Chvilky které mám jen pro sebe.
A spoustu dalších maličkostí, které ale dohromady tvoří jeden velký a důležitý celek, který mě dělá šťastnou a dává mi důvod jít každý den dál a znovu a znovu bojovat. Za nové, ale i za staré věci. A i když je ten boj občas těžký a dostává mě na dno (ano, to že jsem odjela za hranice neznamená že je všechno růžové a dokonalé), vím že za to prostě stojí.
Oh .. a ještě něco. Univerzální návod na štěstí naštěstí nikdy neexistoval a nikdy existovat nebude. Proto si pamatujte, že tím, že budete dělat věci, které dělají šťastným někoho jiného, sami sebe šťastnými neuděláte. Pravděpodobně vás spíš naopak udělají ještě více nešťastnými. Takže poslouchejte vlastní srdce a vlastní hlavu. Hledejte si vlastní cestu. A nevzdávejte se, ani když to teď nejde .. protože když se nevzdáte, ono to přijde. A slibuju, že to za všechny ty útrapy bude stát.

Zobrazit víc

ahoj, můžu se zeptat, jak jsi vydělala/ našetřila na tu cestu na malorcu? taky bych chtěla vycestovat, ale ty peníze nemám nebo spíš je asi neumím vydělat. do toho mám ted před sebou čtvrták a maturitu. kde jsi pracovala a jak jsi to zvládala při škole? jinak obdivuju tě

Ahoj, já si na cestu sem našetřila až po škole. Jsou tady ale i hodně levné možnosti, jak se dostat do zahraničí, takže jestli chceš, tak mi napiš na fb/insta a můžeme si o tom popovídat.

Dáte si nějaké předsevzetí do roku?

Život je hrozně zvláštní.
Jeden den s někým mluvíte, smějete se s ním, děláte blbosti a plánujete další.
Druhý den už jenom sledujete jak tu osobu odvážejí do nemocnice se šíleně odporným záchvatem. A jen o pár hodin později vám přijde zpráva, že je na přístrojích, protože se jí zastavilo srdce.
Život je hrozně zvláštní.
Dnes sice možná máte všechno. Ale hned zítra o to můžete přijít.
I když je vám jenom devět a do té doby jste byli úplně zdraví.
Tak jsem se tady jenom stavila připomenout vám to. Život je hrozně zvláštní. Ale taky může být hrozné krásný. Ať už je dlouhý nebo krátký. Tak žijte a užívejte si to, dokud máte tu možnost.

Se ti asi moc nedari když se tu ani nechlubis co ??? 😉😉😉😉

No jo. Daří se mi tak špatně, že jsem musela jít bydlet do lesa. A šlapáním si vydělám sotva na jídlo, natož na nějaký internet. Příspěvky na chudé samozřejmě vítám, pokud byste se někdo chtěli obětovat 😔
A nebo se taky mám skvěle a užívám si reálného života, takže na ten virtuální nemám až zase tolik času.
Abyste neřekli, tak si můžete vybrat.
Se ti asi moc nedari když se tu ani nechlubis co

Jaké máš zlozvyky?

Právě se už půl hodiny všemi možnými způsoby snažím dostat do zavařovačky s cizrnou.
Flašku vína jsem otevřela do minuty i bez otvíráku.
Chápu, nemůžu jít proti osudu. Alkoholismus je taky cesta.

Jak se citíš?

Pokaždé, když tady s někým mluvím o Česku, snažím se ho prezentovat co nejlépe. Ať už jde o zemi samotnou, o zvyky a tradice, (politice se obloukem vyhýbám) a nebo o lidi. I když na něho vzpomínám, snažím se vzpomínat jen v tom nejlepším. Přeci jen, to že pocházím z blbého místa ještě neznamená, že je blbé celé Česko.
A pak si jdu dát do restaurace pozdní oběd a první co mě tam čeká jsou dvě Češky, které pomlouvají číšníka za to, že je moc černý (a následně všechny hosty a kolemjdoucí za oblečení, výšku, mluvu a cokoli, čeho by si normální člověk ani nevšiml), a mezi tím ještě stíhají detailně probírat svůj sexuální život a řvát a chrochtat na celou restauraci.
Tak .. tak teda díky. Přesně tohle jsem potřebovala ❤

Proč jsi vlastně chtěla odjet z Česka?

Protože jsem to tam upřímně nesnášela. Ať jsem se snažila sebevíc dělat to, co mě baví, ať jsem se sebevíc snažila držet si kolem sebe jenom lidi, kteří mě netáhli dolů, ať jsem se sebevíc snažila najít si nějaký smysl, bylo to marné. Každý den pro mě bylo těžší a těžší vůbec se jen donutit ráno vstát a začít fungovat. Znova a znova jsem se v naivních nadějích zakopávala hlouběji a hlouběji do bahna, které mě pak nechtělo pustit ven.
Už dlouho jsem věděla, že budu muset vypadnout, jestli chci doslova přežít. A měla jsem jen dvě možnosti. Buď se přestěhovat do jiné oblasti v Česku a nebo odjet do zahraničí - což pro mě bylo jasnou volbou. Ne proto, že bych si jako jiní experti myslela, že kamkoli odjedu, tam si ze mě sednou na prdel, dají mi milionový plat a všechno najednou bude úžasné a dokonalé. Ale proto, že jsem chtěla poznat zase něco jiného. Získat nové zkušenosti. Naučit se nový jazyk a zlepšit si ty, které už umím. Potkat lidi s úplně jinou mentalitou. Někam se podívat. Něco zajímavého zažít. A nechat to co bylo daleko, daleko za sebou.
Netoužila jsem po luxusu a dokonalém životě. Bohatě mi stačilo něco, co mi zase vrátí vůli žít a něco, díky čemu zase poznám, jaké je to být šťastná.

Zobrazit víc

Ahooj

Každý večer si se sousedem děláme koupelnová pěvecká představení.
Dneska se nám povedlo dát si duet.
Nikdy jsme se neviděli, nikdy jsme spolu ani nemluvili. I přesto mam díky něho dobrou náladu na celý večer.
Je jistým způsobem zvláštní a jistým způsobem skvělé, jak málo lidem stačí k tomu, aby si vytvořili vztahy a dělali radost.

Proč jsi se nakonec rozhodla pro Mallorcu? (myslím, že před nějakou dobou jsi přemýšlela o Irsku či Islandu)

Ano, už dříve jsem chtěla odjet a měla jsem více možností. Ale bohužel, vždycky se stalo něco, kvůli čeho jsem to musela oddálit nebo úplně zrušit. Dokonce se mi i stalo, že už jsem měla sbalené kufry a musela jsem začít vybalovat.
A uznávám, že občas to byla jen má vlastní chyba, ale občas šlo o věci, které jsem nemohla ani minimálně ovlivnit. Koneckonců i na Mallorku jsem kvůli jistým problémům odjížděla o měsíc později. Ale to čekání za to rozhodně stálo!
Původně jsem sem jela hlavně kvůli příležitostem, které tady mám, kvůli teplu a kvůli tomu, že je Mallorca naprosto skvělá na cestování. Ale čím déle tady jsem, tím radši jsem za ten výběr i kvůli lidem. Přístupem, chováním a celkově mentalitou jsou mi tady mnohem blíž, než lidi, které jsem kolem sebe měla v Česku.
Jo .. a taky si mě naprosto získali jídlem. Ale tím by si mě nejspíš získali všude, kde by mi ho dali hodně.

Zobrazit víc

Ahoj, mám moc ráda tvoje odpovědi a mám otázku. Zajímalo by mě, jaká jsi byla jako teenager. Jinak hodně štěstí při novém startu na Mallorce, jsi skvělá. :)

Ahoj, děkuji a ještě jednou děkuji 😊
Jako teenager .. no, znát byste mě asi nechtěli. Měla jsem velice divoké a velice neúspěšné období hledání sama sebe. Byla jsem jedním z těch teenagerů, kteří si museli projít snad vším od těch naprosto nevinných věcí, jako je zlomené dětské srdíčko, neúspěšné přátelské vztahy a hledání svého stylu, až po věci, které tak úplně nevinné nebyly, jako například velice špatné partnerské vztahy, drogy a alkohol. Dokonce jsem i měla problémy s policií, což doteď vlastně většina lidí neví.
Hlavním problémem bylo, že jsem opravdu nevěděla, proč jsem taková, jaká jsem a co s tím dělat. Nechápala jsem, proč jsem zrovna já, ten v kolektivu nepříliš oblíbený odpadlík. Nechápala jsem, proč zrovna já nedokážu mít nikdy co říct a nedokážu pobavit nebo zaujmout ostatní. Nechápala jsem, proč mi ty věci, které ostatní dělali z většiny připadaly trapné a nepříjemné. Nechápala jsem to, co cítím. Nevěděla jsem, co vlastně chci a jak to dostat.
Takže jsem šla s davem a nutila se do věcí, které mi byly nepříjemné, abych mezi ostatní alespoň trochu zapadla. Nechala jsem se ponižovat a zesměšňovat, protože tak jsem byla alespoň na chvíli součástí party. A nebo jsem se naopak snažila co nejvíc vyniknout svým stylem, aby si mě alespoň někdo všimnul (a přiznávám se, že to bývalý hodně šílené kreace).
V raných pubertálních letech to bylo sice nepříjemné, ale nebyl to problém. Ten přišel až později, když jsem byla starší a poznala nové lidi. Protože abych mezi ně zapadla, začala vyloženě chlastat a experimentovat se vším možným. Pamatuju si jedny prázdniny, kdy jsem byla vylitá (v lepším případě jen to) klidně i týden v kuse. Nadělala jsem si neskutečně hodně problémů, které jsem si sebou potom táhla i do pozdějších let a nemohla se jich zbavit.Srovnávat jsem se začala až s koncem střední a i tak si některé problémy doteď nesu sebou.Ale nijak si to nevyčítám.Byla jsem hloupé, vyděšené dítě,kterému nikdo nepodal pomocnou ruku a zřejmě jsem si tím projít musela

Zobrazit víc

A vieš španielsky alebo anglicky? Máš zarezervované nejaké ubytovanie? A čo práca a finančné prostriedky?

Samozřejmě, nejedu úplně naslepo. Anglický umím dostatečně dobře, abych se dokázala nejen dorozumět, ale taky si poměrně příjemně pokecat o mnoha tématech. Práci i ubytování mám zajištěné a kromě toho mám i slušnou finanční rezervu.
Každopádně .. teď už pět dní bydlím, žiju a funguju. Na Mallorce. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem se jenom s pár základníma věcma vypravila přes půl Evropy a nechala celý svůj dosavadní život v Česku. Každé ráno se musím přesvědčovat, že se mi to jenom nezdá.
A .. bože, jsem tak šíleně šťastná. I za těch pouhých pár dní už se toho stalo tolik a každá další věc mě přesvědčuje o tom, že tohle bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy mohla udělat. Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem se cítila takhle spokojená a plná chuti do života. I všechny ty šílené psychické problémy, které mám, se teď zdají jako mnohem menší překážka.
Vážně lituju toho, že jsem neodcestovala už dříve.

Zobrazit víc

A vieš španielsky alebo anglicky Máš zarezervované nejaké ubytovanie A čo práca

Ahoj... mám menší otázku a vím, že ty jsi velice moudrá slečna a dlouho tě sleduji:) Nu, k otázce... Za 3 měsíce končím střední, a ráda bych šla ještě na jednu střední ohledne psychologie, jenže nevím, jestli na to mám a jestli to nebude pouze ztráta času:/ Byla bych vděčná za odpověd^^ Děkuju.

Ahoj, děkuji, děkuji 😊
Co se mě týče .. jdi do toho! Vážně, jestli víš, že by tě ta škola a celkově psychologie bavila a že tohle je to, co chceš, vůbec nad tím nepřemýšlej a neváhej. I kdyby se třeba nakonec ukázalo, že tě to nebaví tak moc, jak jsi myslela, nebo bys prostě jenom zjistila, že chceš v životě směřovat někam jinam, nebo bys to nezvládala vždycky z té školy můžeš odejít. Násilím tě tam určitě nikdo držet nebude a nikdo ti to ani nebude moct vyčítat - je to tvůj život a tvé rozhodnutí.
A i kdybys tu školu nakonec nedodělala, ztracený čas to určitě nebude. Bude to nová zkušenost do života, díky které zjistíš co chceš a co ne. Potkáš nové lidi. Zažiješ nové věci. A možná ti právě tohle pomůže dostat se tam, kde máš být. Každopádně se dostaneš někam dál než tam, kde jsi teď, což to je vždycky dobré.
Ale já pevně věřím, že to zvládneš a držím palce (a když budeš chtít, klidně mi napiš jak ses rozhodla, popřípadě jak jsi dopadla, budu jedině ráda 😊).

Zobrazit víc

Svět je nebezpečné místo a je třeba vědět, jak se bránit. Máš u sebe nějaký nástroj na obranu, ať už se jedná o nůž, teleskopický obušek, pepřový sprej atd.? Proc máš právě tento/ nemáš žádný? Dokázal/a bys ho použít? Víš něco o sebeobraně nebo bojových uměních? Které je podle tebe nejlepší a proč?

zvidavyclovek’s Profile PhotoZvídavý David
Ano, svět je plný nebezpečí. Každý den, každou hodinu, každou minutu se vám může něco stát. Můžete se sami zmrzačit. Může vás srazit auto. Mohou vás přepadnout a okrást/zabít/znásilnit. Může se stát úplně cokoli. A to je přesně ten důvod, proč na to vůbec nemyslím. Protože kdybych nad tím začala přemýšlet, už nikdy bych nemohla vytáhnout paty z domu. Vlastně bych si už ani nemohla uvařit večeři.
Samozřejmě, nemám potřebu nebezpečí přímo vyhledávat a když vím, že se budu pohybovat v oblasti, která je riziková, učiním jistá opatření. Například se snažím nechodit tam sama, popřípadě mít něco, čím bych se mohla chránit - většinou to šou klíče, protože když víte, jak je použit, dokáží napáchat hodně velkou škodu. K tomu mám "kurz" policejní sebeobrany, takže kdyby náhodou, snad bych si na něco v té chvíli dokázala vzpomenout.
Ale jinak .. opravdu netrpím přehnaným strachem. Už jenom proto, že mám s lidmi převážně dobře zkušenosti. Stopovala jsem po celé ČR a nikdo mi neublížil, právě naopak. Všichni mi ochotně pomáhali. Teď žiju v úplně jiné zemi a ještě se nestalo, že by se ke mě kdokoli choval špatně. Naopak jsou tady všichni neskutečně ochotní a přátelští, i když by mohli využít toho, že jsem cizinka. Kdykoli se mi kdekoli cokoli stalo, vždy se našel někdo ochotný pomoct.
Tedy shrnutí na závěr - být obezřetný je dobré, ale zbytečně zatěžovat svůj život strachem ne zbytečné, ne-li škodlivé.

Zobrazit víc

Jak se máte? Co nového?

Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že se vydám naprosto sama na cestu dlouhou 2400 kilometrů, abych začala nový život v cizině, vysmála bych se mu. Měla bych totiž problém dostat se vůbec jen z místa svého bydliště do Prahy, natož někam dál.
A přesto, i když mě mnoho neznámých věcí stále ještě děsí, zítra odlétám žít na Mallorcu. S jedním menším kufrem a malou taškou. S hlavou plnou nadějných snů.
Začít znovu. A snad .. snad začít konečně opravdu žít, nejen přežívat.
Jak se máte Co nového

Představte si, že jste vegany (z jakéhokoliv důvodu) a vychováváte malé dítě. To vás staví před rozhodnutí, jak jej krmit. "Skousnete" to a budete mu kupovat a připravovat maso, mléčné výrobky atd.? Nebo mu budete dávat veganskou stravu a riskovat, že mu tím můžete zruinovat zdraví?

Nikdy, ale opravdu nikdy by mě nenapadlo vychovávat svoje dítě ve stylu "Já jsem xy, takže ty budeš taky". A je jedno, jestli se to týká jídla nebo celkově životosprávy, víry v cokoli, životních přesvědčení nebo prostě čehokoli. To, že je to moje dítě ještě neznamená, že je to nějaký můj robot, který musí fungovat tak, jak ho naprogramuju. NE, je to samostatná lidská bytost, která má právo se svobodně rozhodnout na základě svých vlastních zkušeností.
Což v praxi znamená, že až budu mít dítě, budu se snažit, aby mělo co nejpestřejší stravu a aby o ní vědělo co nejvíce. Například, že neexistuje jenom jeden druh mléka a že jsou různé zdroje, ze kterých lze živočišné mléko a výrobky z něj získávat. To samé s masem. Protože není maso (jako blafy z velkovýroby) jako maso (kvalitní domácí produkt). Nebo taky aby vědělo, že nemusí dokola točit přílohy jako brambory, jeden druh sáčkové rýže a knedlík, ale že jsou tady mnohem rozmanitější a mnohdy také zdravější (a pro mě tedy chutnější) varianty. Nebo že existuje mnoho druhů zeleniny, ovoce, luštěnin, ryb, mořských plodů, ořechů atd.
Ukážu mu, že zdravé nemusí být nutně drahé a hnusné. Že stejné druhý jídel se dají mnohdy vařit vícero způsoby. Že mnoho věcí se dá vyrobit doma tak, že jsou nejen levnější a zdravější, ale taky chutnější, protože si je člověk udělá podle sebe tak, jak on chce. Že bez mnohých věcí se dá žít, že mnohé věci se dají nahradit.
A jestli se pak rozhodne, že bude vegetarián, vegan, nebo cokoli jiného, tak jediné co na tom budu řešit bude to, jestli ví jak se stravovat tak, aby mělo dostatek látek, které potřebuje. S radostí si s ním o tom promluvím, klidně s ním budu hledat různé informace a zkoušet recepty, to vůbec není problém. Protože budu vědět, že se proto rozhodlo samo, rozumem. Ne díky nátlaku svého okolí.

Zobrazit víc

Hlavně že ještě nedávno si tu kefrala jak není těžké být zdravá a spokojená a podobné sračky a sama se tady teď necháváš litovat 😉😉😉😉😉😉

Ne, starat se o své zdraví opravdu není těžké. Ne, starat se o to, aby byl člověk spokojený, ať už sám se sebou nebo se svým životem taky není těžké. A .. omluv mě, ale kde přesně jsem tady chtěla politovat?
Nejsem robot. Nikdo z lidí není robot. Když se něco pokazí, ať už jakoukoli příčinou v hlavě nebo v těle, nejde prostě jenom zajít do opravny, nechat si vyměnit součástky nebo se nechat přeprogramovat a pak vesele dál fungovat xy let - dokud znovu nenastane čas navštívit opravnu.
Ne, když se něco pokazí, většinou to bývá běh na dlouhou trať a nikdo člověku nezaručí, že se mu jeho problémy nevrátí, i když se zdá, že už je porazil. Problémy se prostě vracet můžou, s tím nikdo nic neudělá. Já to moc dobře vím. A právě proto, že to moc dobře vím, byla jsem na tu možnost připravená.
Takže místo toho, abych se hroutila, nechávala se litovat, sváděla všechno na ostatní a utápěla se v tom, stojím tomu čelem. Bojuju s tím a dělám všechno proto, aby mi co nejdřív bylo zase lépe a abych zase mohla normálně žít. A ne, NENÍ TO TĚŽKÉ. Je to otravné. Je to zdlouhavé. Občas je to vyčerpávající. Ale není to těžké. Stačí jenom chtít.
A - než tě to napadne - to, že někam napíšu, že je mi mizerně nebo že mám problémy, to není stěhování si ani potřeba nechávat se litovat. To je prostě jenom obyčejný fakt. Sdělení toho, jak to je. Nevidím totiž důvod, proč nepřiznat, že i já jsem občas slabá. Stejně tak, jako je občas slabý každý z vás.

Zobrazit víc

+1 odpověď v: v "Zbožňuju tvoje odpovědi😌 Kdo nebo co ti dělá největší radost?"

Zbožňuju tvoje odpovědi😌 Kdo nebo co ti dělá největší radost?

DannyK
Děkuji, děkuji 😊😊
Jelikož mám momentálně opět jeden ze svých krizových stavů, nemám nikoho ani nic, co by mi dělalo největší radost. Tedy kromě psa a koček, ale .. o těch tady mluvím dost, takže tohle už je známá věc.
Zato mám ale plno radostí, které mi pomáhají přežít ten. Například, když se normálně vyspím - což znamená déle než hodinu v kuse a méně, než šestnáct hodin v kuse a nebo když normálně jim - což zase znamená více, než vůbec a méně než "sežeru co vidím". Střední cesty pro mě totiž očividně přestaly existovat.
Nebo když s někým zvládnu delší dobu v kuse mluvit nebo jakkoli komunikovat a nerozbrečím se nebo z dané komunikace neuteču. A nebo celkově, když zvládnu vyjít do společnosti bez pocitu, že je to nejhorší mučení na světě.
Ono mi vlastně stačí už jenom to, když je venku hezky. A když můžu chvíli pozorovat rozmanitý život ptactva v našem krmítku. Jít se projít ven se psem. Chvíli lenošit s čičinama. Přečíst si knížku a na chvíli se dostat do jiného světa. Když se na mě venku někdo usměje a rozbije tu atmosféru nevrlého davu. Když mě někdo (upřímně) pochválí nebo mi (upřímně) polichotí. Když se mi podaří vidět něco, co nevidím tak úplně každý den - stačí, aby to byla i obyčejná srnka. Když někomu z těch, na kterých mi záleží, záleží alespoň trochu i na mě. Když si můžu dát čaj. Když mě někdo alespoň trochu chápe a nebo mi věří, že to zvládnu. Když se zase a znova naučím mít se o něco více ráda a věřit si. Když někomu udělám radost nebo někoho rozesměju. Když ..
Je toho spousta. Je to spousta drobností, kterých si já ani většina lidí nevšímáme, když jsme spokojení. Ale teď, teď si toho všímám milionkrát více a jsou to pro mě kotvy, které mě drží při životě a dodávají mi sílu prát se s tím vším dál a nakonec to znovu, jako už tolikrát předtím vyhrát.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

Bojíte se něčeho?

Právě jsem čtvrt hodiny stála na záchodě, protože kočka odněkud vyštrachala pavouka. Teda .. obří zrůdu v podobě pavouka. A ten se samozřejmě usadil mezi mnou a dveřma.
Já odmítala stoupnout na podlahu, protože mi bylo jasné, že v té vteřině by na mě skočil a pokusil se mě sežrat. Kočku samozřejmě pavouk, protože už se nehýbal, přestal zajímat a raději pozorovala mě, co to tam jako vlastně dělám.
Kdyby se ten parchant alespoň po té čtvrthodině nepohnul a kočka se nerozhodla milosrdně ukončit trápení nás obou, zřejmě tam stojím ještě doteď.
Ale jako né, ničeho se nebojím.

Spánek je většinou čas, kdy si člověk od všeho odpočine a nic ho netrápí. Většinou. Občas se z toho ale stane velice nepříjemný zážitek, ne-li až horor. Mluvím o spánkové paralýze. Pokud a ní máš nějaké zkušenosti, napiš prosím nějaký příběh. Jestli ne, poděl se, co si o tom myslíš.

zvidavyclovek’s Profile PhotoZvídavý David
Je to pár let zpátky, co jsem si prošla svou první spánkovou paralýzou. A ráda bych řekla, že to byla první a poslední. Jenže nebyla. Ráda bych tedy řekla, že jsem se s nimi alespoň naučila za to dobu vypořádat mnohem lépe než poprvé. Jenže nenaučila.
Pokaždé je to stejné. Někdy horší, někdy lepší, ale pokaždé nějakým způsobem stejné. Nejdříve obyčejné zmatení. Spíte? Něco se vám zdá? Nebo jste vážně vzhůru? Pokud ano, kolik je hodin? Nepodíváte se.
Nemůžete.
Začíná přicházet strach. Zdá se vám, že je kolem vás mnohem větší tma, než by měla být. Taková ta, kdy si nejste jisti tím, jestli máte vůbec otevřené oči. Chcete rozsvítit, protože se vám zdá, že se v té tmě objevují ještě tmavší stíny. Stíny, které pomalu dostávají tvar. Stíny, které se pomalu přibližují. Snažíte se rozsvítit a zahnat je.
Ale nemůžete.
Je to jen iluze, nebo vážně slyšíte .. ano, slyšíte zvuky. Odporné, nechutné, děsivé zvuky. Čím blíže jsou stíny, které už mají tvary, nad kterými nechcete ani přemýšlet, tím hlasitější jsou. Chcete .. ne, potřebujete udělat cokoli. Pohnout alespoň jedním, jediným prstem. Zachránit se. Jakkoli.
Ale nemůžete.
Myslíte si, že vaše panika a děs jsou na nejvyšším levelu. Ale jen do chvíle, než pocítíte jejich váhu na své posteli. Cítíte jejich odporný dech. Cítíte, jak se vás začínají dotýkat. Jen tak zlehka, jako by vás ochutnávali. Ječíte. Ječíte tak nahlas, že by to vzbudilo celé město. A možná by to i vzbudilo alespoň lidi ve vašem okolí, ale vy ječíte jen ve vlastní hlavě.
Víc totiž nemůžete.
Zmocnili se vás. Bojujete o každý doušek vzduchu. Tlačí vás neustále níž a níž, přes postel, přes zem, do neznáma. Týrají vás. Perou se o vás. Krmí se na vás, vysávají všechno to dobré, co máte. Kradou vám vaši vlastní identitu. Nechávají vás napospas bezejmennému šílenství.
Ale .. vážně je bezejmenné? Nemá náhodou stejné jméno jako to, co vás požírá i za slunných dní?
Mějte se na pozoru před svými démony. Nikdy nevíte, kdy po vás zatouží ..

Zobrazit víc

103. Smrt nebo Život? Čeho se více bojíš nového života nebo brzké smrti ? #F

Bunneyx’s Profile Photo#Bunney
Jsem se zase nedávno naštvala.
Ale fakt jako hodně.
Snad všichni už určitě někdy narazili na sociálních sítích na matky (či jiné členy rodiny), které prosí o příspěvky na své nemocné/postižené děti. A já, ačkoli je mám na zdi každou chvíli, je zdárně ignoruji. Jenže tentokrát mi to někdo poslal do chatu. A já to četla - bohužel.
Jednalo se o matku s dítětem, které má nevyléčitelnou nemoc, která mu znemožňuje žít normální život. Je jen minimální šance, že by se jeho stav mohl zlepšit a jeho léčba je samozřejmě značně nákladná.
To je samozřejmě tradiční problém, který mě nechává naprosto chladnou. To co mě vytočilo je to, že tahle matka dostatečně brzo věděla, že nebude mít zdravé dítě. Stejně tak věděla, že není schopná se o něj finančně postarat. A i přesto si ho nechala a má tu odvahu žebrat o finance všude, kde se dá. Aniž by věděla, že je skutečně sežene. Aniž by věděla, že bude schopná se o své dítě postarat a nenechá ho jen zbytečně trpět. Ale samozřejmě, nechala si jej jen proto, že ho tak strašně miluje.
Čímž se dostávám k pointě. Neděsí mě nový život. Neděsí mě nový život, pokud vím, že na něj bude dohlížet někdo, kdo si ho bude vážit. Stejně tak mě neděsí brzká smrt. Co má přijít přijde. A občas je smrt mnohem lepší než život.
Co mě skutečně děsí jsou ti (nebo ve více případech spíše ty), kdo nezodpovědně rozhodují o tom, kdo a jak bude žít a kdo tuhle šanci nedostane. Děsí mě ti, kdo sobecký rozhodují o tom, kdo zaslouží žít a kdo zemře, aniž by se zamysleli nad něčím víc, než jen sami nad sebou, nad svými vlastními potřebami a tužbami.

Zobrazit víc

Jaké máš plány na rok 2018? Co všechno od něho očekáváš?

Nemám.
Odmítám si cokoli plánovat. Odmítám se honit za nesmyslnými iluzemi, které mě tak akorát zklamou, když je neuskutečním. Odmítám být znovu naštvaná, když mě život zavede někam, kde jsem si myslela, že nechci být. Odmítám znovu přicházet o příležitosti jen proto, že lidem kolem mě se nezdály dostatečně vhodné .. nebo proto, že jim připadalo, že na to prostě nemám. Nechci se bát každého kroku do neznáma. Nechci se bát každého nového dne a toho, co přinese.
Chci konečně žít. Nejen chvilkami, kdy se "zblázním, utrhnu ze řetězu nebo mi přepne v hlavě", ale pořád. Chci poznávat nová místa i nové lidi. Chci dělat šíleně věci, aniž bych musela přemýšlet o tom, jak moc ovlivní mou budoucnost. Chci být šťastná, ať už budu kdekoli, s kýmkoli, dělat cokoli. Chci, až jednou budu stará, moct říct; "Ano, stálo to za to."
Až moc dobře vidím, jak se všichni kolem mě honí za něčím, co je všeobecně považované za dobré a vhodné, aniž by je to dělalo šťastnými a jak se to odráží v celém jejich životě. Až moc dobře vím, že jsem byla úplně stejná. Jenže o tomhle život opravdu není - a je škoda ho tím promarnit. Zvlášť když žijeme v době, kdy je nám přístupný celý svět. Kdy je nám přístupných tolik možností, že si je všechny ani nedokážeme představit.
Stačí se jen přestat bát.

Zobrazit víc

Jak je možné, že se malé děti seznámí s kýmkoliv během okamžiku, ale v dospělosti je to těžší? Jak jsi na tom ty se seznamováním? Je to hračka nebo to jde horko těžko? Pokud by byla šance, poznáš klidně každého? I třeba přes internet? Když ti někdo cizí napíše, odpovídáš nebo dotyčného ignoruješ?

zvidavyclovek’s Profile PhotoZvídavý David
Na dětech, minimálně tedy na těch malých, je krásné právě to, že si teprve utvářejí svůj vlastní pohled na svět. Ještě neřeší, jestli je někdo bílý, černý nebo zelený. Nezajímá je, jestli má někdo rád ženy, muže, hermafrodity, hlemýždě .. eh .. Nebo jestli je někdo bohatý nebo chudý, jestli má někdo patřičný styl, poslouchá stejnou hudbu, zajímá se o nějaký sport, techniku nebo psychologii. Všechno to jsou pro ně nepodstatné faktory. To všechno přijde teprve později. Teď je zajímá je jenom to, jestli se k nim ten člověk chová nějakým způsobem dobře. A pokud ano, proč by s ním pak nějakým způsobem nemohly trávit čas a poznávat ho? Proč by se zbytečně měly zabývat těmi předsudky, omezenými pohledy a touhou po dokonalosti, kterou trpíme my, když ony ještě nemusí.
Já osobně se, na rozdíl od mých dětských let, seznamuju ráda. Ráda budu s kýmkoli probírat cokoli od rozmnožování mořských koníků po otázku života, vesmíru a tak vůbec. Ráda věnuju cizincům svůj volný čas. Ráda se s někým půjdu opít a zažít dobrodružství, která nám po východu slunce nebudou dávat smysl a taktéž s někým ráda půjdu jenom tak posedět do kavárny nebo čajovny. Ráda nahlédnu do jejich duše a na oplátku je nechám nahlédnout do té mé. Ať už osobně a nebo přes internet. Přeci jen, právě na asku jsem poznala dvě osoby, které se staly nedílnou součástí mého života.
Seznamování se je totiž naprosto úžasná věc. To ty věci, které přicházejí pak to celé kazí.

Zobrazit víc

Je mi 14 a jsem tehotna. Co mam delat??

Já nevím, co takhle prostě příště začít šukat .. teda, abych náhodou někoho neurazila - co takhle prostě příště začít souložit teprve po tom, co se naučíš používat i mozek, nejen své pohlavní orgány?
Fakt začínám mít pocit, že by lidi měli dělat nějaké testy předtím, než jim bude dovoleno mít sex. Jsem sice zastáncem toho, že sex má být hlavně zábava, ale jako bohužel, ono je třeba vědět i něco víc, než jenom to, co kam strčit. Například to, že děti nenosí čáp a že "To je v pohodě, ono to vyteče." fakt není dostatečná ochrana. Opravdu si nemyslím, že by bylo v dnešní době až tak těžké zjistit si alespoň základní informace a možnosti a taky si nemyslím, že by bylo až zase tak těžké se k nějaké opravdu účinné a funkční ochraně dostat.
Ale na tuhle přednášku už je teď asi trošku pozdě, co? Takže abych se dostala ke tvému dotazu .. neřeknu ti, co máš dělat. Tohle je jen tvoje vlastní zodpovědnost. To TY a nikdo jiný, teď zodpovídáš nejen za svůj vlastní, ale i za naprosto nový a nevinný život. To TY a nikdo jiný, teď můžeš jediným špatným rozhodnutím zničit nejen svůj vlastní, ale naprosto nový a nevinný život. To TY a nikdo jiný, se teď budeš muset postavit vůči všemu, co přijde. Ať už se rozhodneš ten nový život přivést na svět a nebo ho ukončit hned v zárodku. A jen SEBE a nikoho jiného pak budeš moct za ta rozhodnutí obviňovat.
Ano, zní to krutě. Ale bohužel, všechno má své následky. Každopádně .. přeju štěstí, ať už se rozhodneš jakkoli.

Zobrazit víc

Pro slečny: Proč většina žen dělá obrovské haló ohledně postavy a pořád nejsou spokojené? Jsi ty spokojená se svou postavou? Co bys na sobě změnila? Pro pány: Vadí ti, když má holka pár kilo navíc? Jaká je tvá ideální ženská postava? Pro všechny: Foto vítáno, avšak nepožadováno.

zvidavyclovek’s Profile PhotoZvídavý David
Ach, až moc dobře si pamatuju své anorektické období. Odpor k jídlu, neustálý pohyb a hlídání každého gramu, který by na váze mohl konečně ubýt a nebo nedejbože přibýt. Upozorňování svého okolí na to, že jsem konečně zase zhubla a konečně jsem zase o něco krásnější .. ač taky o něco blíž k datu své smrti.
A co k tomu vedlo? Když pominu počáteční stres, díky kterého jsem začala hubnout, bylo to příliš nízké sebevědomí. Díky němu jsem se nechala zlákat hlasy těch, kteří tvrdili, že mi to teď tak sluší, když jsem zhubla. Díky němu jsem se sama přesvědčila, že jako tlustá jsem odporná a nikdo mě takovou nemůže mít rád. Díky němu jsem oslepla a ohluchla a běžela za tím, o čem jsem si myslela, že mi to kýžené sebevědomí konečně přinese. Jenže .. ono nepřicházelo. A tak bylo třeba pokračovat dál a dál.
Příliš nízké sebevědomí. Zákeřný nepřítel, mnohdy i vrah. Zdá se, že zabít ho je občas až příliš těžké. Zvlášť, když ve vašem okolí není nikdo, kdo by vám s tím mohl pomoci. Občas se zdá, že je prostě lepší poddat se mu a jít za tím průserem, za kterým vás vede ..
Jenže ten boj, i když je těžký, se vyplatí. Přinese vám totiž to nejdůležitější - štěstí. Moc dobře vím, že nemám výstavní postavu. Moc dobře vím, že mám na svém těle plno nedokonalostí. Moc dobře vím, že se mnohým nelíbím a připadám jim svým tělem ošklivá. Ale na tom absolutně nezáleží. Protože já sama se mám, i se svými nedokonalostmi a nedostatky, ráda taková, jaká jsem. Dokonce se mi některé z nich líbí a i kdybych mohla, nenechala bych si je odstranit.
A musím říct, že je to skvělý pocit, usínat bez nenávisti k sobě samé. Obdiv ostatních nebo pozornost falešného "vyvoleného" mu nesahá ani po kotníky.

Zobrazit víc

Pro slečny Proč většina žen dělá obrovské haló ohledně postavy a pořád nejsou

Co si myslíš o mladých matkach? (Cca 15-18)

Ve svém okolí mám, na můj vkus, až příliš mnoho takových matek. A jediné co můžu říct je, že jsou Matky s velkým m, matky a "matky"
Obdivuju Matky s velkým m, protoze to jsou ženy, které se skutečně vědomě rozhodly, že dítě chtějí (a teď nemluvím o tom, jestli to byla nehoda nebo ne) a rozhodly se mu dát vše co potřebuje a co si zaslouží, i když samy kvůli toho musely hodně obětovat. Věřím tomu, že z jejich dětí vyrostou skutečně plnohodnotné osobnosti, jenže bohužel, takových matek je skutečně jen minimum.
Nějakým způsobem respektuju matky, které se sice dokáží postarat o všechny základní potřeby dítěte a někdy mu dát i něco navíc, ale nedokáží se vzdát svého života takového, jaký byl předtím, než dítě měly. Takže často dělají věci, jimiž to dítě trpí - ač ne fyzicky, tak psychicky a nevěřím tomu, že většina těch dětí nebude mít následky. Otázkou je totiž jen to, jak vážné budou.
A samozřejmě, největší skupinou (alespoň v mém okolí) jsou "matky". Induvidua - ani ženy, ani holky, která dítě využívají jen pro své vlastní účely, nehledě na jeho potřeby a věřím tomu, že většina z nich lituje, že ho mají. Je mi špatně, když sleduju, jak pomocí vlastního dítěte vydírají své partnery, vymlouvají se na svou vlastní lenost a hloupost, jak se ho zbavují kdykoli mohou a jak z těch, mnohdy úžasných a chytrých dětí vyrůstá to, co z nich vyrůstá. A to říkám jako někdo, kdo děti nemá rád.
Hlavně ale nejvíc ze všeho nechápu, jak mohlo a stále může, v téhle době, kdy je tolik možností, jak se proti tomu bránit, nechtěně otěhotnět tolik holek. Chápu, stát se může vždycky i přes různé ochrany .. ale v takovém množství? Je mi líto, že si tyhle osoby neváží jak samy sebe, tak ani nového života.

Zobrazit víc

Co si myslíš o #MeToo ??

Na jednu stranu jo, je fajn, že se o tom mluví a že ženy mají pocit, že o tom vůbec mluvit můžou. I když teda mám pocit, že tohle popostrčení by potřebovala i mužská část populace. Na druhou stranu .. připadá mi, že se v tomhle směru všichni tváří, jako kdyby zrovna objevili Ameriku a mě to šíleně irituje.
Nevím, možná je to tím, že vyrůstám a žiju ve špatné společnosti. Městě. Oblasti. Ale stačí mi jenom zajít do hospody nebo do klubu, abych jasně a zřetelně viděla, že to co normální, slušný a inteligentní člověk považuje za sexuální obtěžování (Ať už jde o hlášky typu "tebe bych šukal" a podobně, pleskání po zadku, hrabání do rozkroku nebo očekávání sexu za jednu skleničku, což jsou ještě ty mírnější případy nebo ať už jde o skutečně vystupňovanou formu násilí a zneužívání opilých, jak žen tak můžu.), je tady považováno za naprosto normální. A pokud to někdo jako normální nebere, je považován za extrémně divného a mnohdy se mu ostatní i vysmějí za to, že je citlivka. Skutečně jen velmi málo lidí si uvědomuje, že pokud se někdo k někomu takhle chová, degraduje ho na pouhý kus masa, které poslouží k jedinému účelu a dál už není potřebné. Většina z nich si totiž myslí, že tohle maso by mělo být ještě rádo, že se o něj někdo zajímá.
A s tímhle přístupem vážně někoho udivuje, že je tady tolik takových příběhů? Že si snad každá druhá žena, a to jsem zřejmě ještě optimistická, zažila nějakou formu sexuálního obtěžování? Pokud ano, je načase otevřít oči a trochu se dívat kolem sebe, nejen pod svůj vlastní nos.

Zobrazit víc

Koho by si chcel/a mať každý deň vedľa seba ?

Svoje kočky?
Ale jinak nejspíš nikoho. Konečně jsem dospěla do fáze, kdy jsem se sebou naprosto spokojená a kdy si sama sebe stoprocentně vážím. Do fáze, kdy jsem si jistá tím, co chci a kdy nehodlám slevovat ze svých nároků jen proto, že to dělají ostatní nebo proto, že si někdo myslí, že na to nemám.
Uvědomila jsem si, že lidé, kteří vedle mě stáli mě akorát zpomalovali a drželi, abych nemohla růst, vyvíjet se a dostat se tam, kde chci a kde budu šťastná a spokojená. Netvrdím tím, že ti lidé byli nějak špatní a nebo že by mě drželi schválně. To jen já jsem se prostě mentálně posunula někam dál a nastal čas říct sbohem.
Momentálně jsem sama sobě nejlepším partnerem a přítelem. Nemám chuť ani potřebu na sílu hledat někoho, kdo by mi mohl a měl stát po boku a provázet mě životem. Věřím tomu, že se někdo takový objeví, až nastane ten pravý čas .. ale teď to ještě není.

Zobrazit víc

nedělej, že jsi bezcitná. sama sis zažila hromadu sraček a určitě bys v té době nechtěla slyšet jak to vůbec není těžké. mít denně na talíři jen šikanu kvůli postavě nemít nikoho kdo by se s tebou bavila ještě milion dalších věcí sama víš jaké to je ale ted děláš jako by ti nikdy nic z toho *

nebylo překážkou. Nehraj si na bezcitnou. sama víš, že to těžké je, ale to ti tuhle image nezajistí, když to přiznáš.
~~~~
Při čtení takových sraček mě vždycky zajímá, jestli vůbec umíte používat takovou tu věc, které si říká mozek nebo jestli vám vážně jde jenom o to slyšet, že jste máte pravdu. Že jste ty největší chudinky, kterým nikdo nemůže říct ani jedno špatné slovo. A je mi celkem blbě z toho, že ta druhá možnost zřejmě bude správná.
Opravdu nevím, kdy jsem si tady někdy hrála na bezcitnou, nebo kdy jsem si tady snažila budovat nějakou askovou image, protože to je asi tak poslední věc, na které mi záleží. Což tady teda neříkám poprvé. To jenom tak na úvod, teď k té důležitější věci.
Ano, prošla jsem si sračkama. A právě proto, že jsem si prošla sračkama vím, že nejlepší způsob, jak v nich zůstat je poslouchat věci typu "Máš pravdu, jsi chudák a máš to těžké. Ale neboj, ono se to nějak vyřeší", protože tím člověk získává pocit, že se sám od sebe stane nějaký zázrak, který ho z toho vytáhne a on sám nebude muset hnout ani prstem.
Pokud se někdo chce z té kopy sraček, ve které je, dostat, holt prostě musí zvednout svoji línou prdel, změnit myšlení a začít něco dělat, protože jinak to nefunguje. Není tady žádná dobrá víla, která mávne kouzelným proutkem a přinese vám dobrý život. A pokud jste v nějaké té kopě sraček, tak čím dřív vám někdo vrazi tu pomyslnou mentální facku, kterou vás dostane do reality, a kterou vás donutí něco dělat, tím líp. Protože se přestanete posunovat dolů a začnete se posunovat nahoru.
Doteď jsem neskutečně vděčná člověku, který mě nakopal do prdele a donutil mě něco se sebou dělat, protože nebýt jeho, prošla bych si ještě horšími problémy. Život prostě není procházka růžovou zahradou a nikdo vám dobrý život jenom tak nedaruje. Musíte se o něho rvát sami a něco to stojí.
Pokud je pro vás ale pohodlnější sice se koupat ve sračkách, ale alespoň nemuset nic dělat, prosím. Ale nečekejte po mě, že vám tyhle vaše iluze budu udržovat.

Zobrazit víc

Co jste dneska dělali? Užili jste si neděli? A zítra zase škola/práce ve čtvrtek máme aspoň státní svátek a co v pátek to jdete do školy nebo máte také volno?

D∆D
Drahý v úterý slavil dvacet. A jelikož jsem mu chtěla udělat takový trochu výjimečnější den, když už má ty kulatiny, vytáhla jsem ho do zoo, protože tam už několik let (stejně jako já) nebyl.
Sama jsem ani nečekala, jak geniální nápad to nakonec bude. Dětské části našeho já se skutečně vyřádily naplno a byl z toho jeden z těch dní, na které se ještě dlouho vzpomíná.
Co mě ten den ale skutečně pobavilo bylo, když jsme pak šli na obědovečeři a došlo na placení. Když totiž přišel číšník s účtenkou, vehementně ji strkal drahému i když já tam čekala s otevřenou peněženkou a penězma v ruce. Po tom, co mu drahý oznámil, že teda nebude platit on, ale očividně já, nejen číšník, ale polovina podniku na nás nejméně půl minuty civěla s otevřenou pusou, než jim došlo, že to asi není zrovna vhodné chování. Následně se nám sice dostalo ujišťování, že v téhle době je to přece už normální, když za muže platí žena, ale bylo opravdu vidět, že moc často se jim to tam opravdu nestává.
My to samozřejmě nijak neřešili, protože oba fungujeme na principu "Když nemáš ty, platím já, když nemám já, platíš ty, když máme oba, nějak se prostě střídáme" a drahému absolutně nedělá problém podat si moji peněženku a platit z ní, aniž by si to vůbec uvědomil, takže jsme na divné pohledy už zvyklí. V tak velkém měřítku to ale opravdu dokázalo pobavit.

Zobrazit víc

Co jste dneska dělali Užili jste si neděli A zítra zase školapráce ve čtvrtek

je těžké dnes dbát na své zdraví, když se to v dnešní době bere jako soutěž, kdo má míň kilo. Je těžké to ustát, když je každý, kdo má třeba jen o pl kila navíc ,,tlustý prase co si za to může samo" jasně že je hlavní zdraví, ale je těžké si tuto prioritu udržet když jsou lidi občas tak zlí

Ne, ani jedno z toho není těžké. Těžké si to děláte tak akorát vy sami, protože odmítate převzít zodpovědnost za svůj vlastní život.
Jste líní žít podle sebe. Nejste schopní si uvědomit, že jste to vy sami, kdo rozhoduje o tom, jak se budete mít a v jakém stavu budete. Odmítate si přiznat, že jste to jen vy sami, kdo rozhoduje o své budoucnosti. Odmítate pochopit, že jen vy sami můžete vědět, co je pro vás nejlepší, co vám dělá dobře, a co vás dělá spokojenými. Raději se spoléhate na to, co říkají ostatní lidé, kteří vás často ani neznají, protože když to pak náhodou nevyjde, máte to na koho svést. A to je pohodlné, že? A přitom kdybyste za sebe tu zodpovědnost přijali, zjistili byste, že je najednou všechno jednodušší a lepší. Protože sobě se zavděčit můžete lehce, ale lidem se nezavděčíte nikdy.
A ano, vím o čem mluvím, protože ještě nedávno jsem měla potřebu zhubnout poměrně extrémními způsoby jenom proto, že mi někdo řekl, že jsem přibrala a jsem tlustá. A i když se mi to dařilo, šťastná jsem rozhodně nebyla. Zatím co teď, když už se ostatními neřídím? Když mi někdo řekne, že jsem tlustá, jenom se zasměju, prohodím něco o tom, že dokud se nekutálím, je to v pohodě a s chutí si dám něco dobrého. A jsem takhle mnohem šťastnější nejen já, ale i lidé v mém okolí.
Takže zkuste přestat ostatní pohodlně obviňovat že všeho špatného, co se vám děje a začněte dělat něco sami se sebou, vážně vám tak bude líp.

Zobrazit víc

http://www.skinnyvscurvy.com/wp-content/uploads/2015/06/635584185984615205886715365_tess.jpg Líbí se ti? Myslíš si, že plussize modelky do modelingu patří?

Asi takhle. Nemám nic proti modelkám, které mají o nějaké to kilo míň, než by "měly" mít. A stejně tak nemám nic proti modelkám, které mají o nějaké to kilo víc, než by "měly" mít. Přece jenom nejsme všechny stejné a nemáme všechny ideální váhu a dokonalé rozměry. A je fajn, když i ženám, které prostě nebyly obdařeny tukovou vrstvou a ženám, které jí byly obdařeny o něco více, někdo ukazuje, že i ony se mohou mít rády takové, jaké jsou, mohou být se sebou spokojené a mohou vypadat dobře.
ALE, to všechno platí jen a pouze v rámci zdraví. Stejně tak jako anorexie, tak ani obezita do modelingu (a nejen do něj) nepatří. Oboje to jsou stavy, které nejsou zdraví prospěšné a nikdo by se do nich neměl dostávat, natož v nich setrvávat a cítit se dobře - ono totiž to, že se následky neprojeví hned neznamená, že se neprojeví vůbec. A přesvědčovat ženy o pravém opaku podle mě rozhodně není v pořádku a nechápu ty, kteří to podporují. Člověk, který se má opravdu rád totiž dbá především na své zdraví.

Zobrazit víc

httpwwwskinnyvscurvycomwpcontentuploads201506635584185984615205886715365tessjpg

Tuhle otázku vyuzij jak chceš. 🙈

Tea♡
Občas si člověk říká, že už se v životě vypořádal s tolika šílenými lidmi a s tolika šílenými situacemi, že kdyby mu do cesty život znovu postavil něco podobného, s přehledem a minimálními obtížemi by to zvládl.
Já si to říkala taky a zřejmě to byla šílená chyba, protože se život rozhodl dokázat mi, jak moc se pletu. A taky, že přijít k problému je v podstatě stejně jednoduché, jako mrknutí oka.
Jak už všichni, kdo mě sledují delší dobu, ví, nejsem zrovna přehnaně společenský člověk. Občas vyrazím na nějakou tu akci nebo něco vymýšlím s přáteli, ale jinak potřebuju, POTŘEBUJU, svůj klid. Dlouhodobě snesu pouze přítomnost osoby mně nejbližší a pokud už někomu odepisuju pravidelně a často, může to brát jako poctu.
A asi měsíc zpátky jsem šla na oslavu kamarádových narozenin. Naprosto neškodná záležitost. Parta lidí, kteří se znají už delší dobu a pouze pár nových tváří, jídlo, alkohol a zábava. Co by se asi tak mohlo pokazit, že ano.
Stačil jeden krátký rozhovor a pokazilo se všechno. Pár dní na to jsem měla zmeškaný hovor od neznámého čísla. A pak ten samý den ještě další. A další. A další. A další. Celkem jich bylo dvanáct za sebou. Další den znovu. A další den znovu. Pak nějaká ta smska. Několik dní v kuse.
A když přišla chvíle, kdy jsem si myslela, že už mám klid? Začaly mi přicházet zprávy od přátel, proč jim jistý člověk píše a zjišťuje si o mně info včetně mé adresy. Ze začátku nám to sice všem přišlo ještě tak trochu vtipné a dokázali jsme si z toho dělat srandu, ale asi se vážně začínám dostávat do bodu, kdy začínám mít tiky kdykoli mi zavibruje telefon. Kdy se začínám paranoidně rozhlížet a chodit do společnosti ještě méně než obvykle, jen abych ho nepotkala. A hlavně do bodu, kdy mě nic neděsí víc, než možnost, že se někdo z mých přátel prokecne nebo napíše někomu méně bystřejšímu a začne mi stanovat před dveřmi.
Jeden rozhovor a trocha normální zábavy. Nic víc. Vážně začínám mít pocit, že si prostě musím vyzkoušet naprosto všechno. A vůbec se mi to nelíbí.

Zobrazit víc

Co si myslíš o tom, že mohou homosexuálové adoptovat děti? :)

Mě je absolutně jedno, jestli si dítě adoptuje muž, žena, (doplňsi)-sexuál, (doplňsi)-gender, pár či jednotlivec, černoch, běloch, asiat nebo já nevím, co ještě. To jsou totiž všechno věci, na kterých absolutně nezáleží. Jediné, na čem opravdu záleží je to, aby to dítě mělo domov, kde hobudou milovat a ve kterém bude šťastné. Aby mělo někoho, kdo se postará o to, aby bylo zdravé a aby mělo vše, co potřebuje a ještě trochu navíc. Aby mohlo růst a rozvíjet se a žít plnohodnotný život.
Tohle je to, na čem opravdu záleží a co si bohužel plno lidí pořád neuvědomuje.

Co vy a vaše dlouhodobé vztahy? Cítili jste i po nějaké době od polovičky stejný zájem jako na začátku, nebo se vám zdálo, že vztah "ochladl"? Jak má vlastně vypadat "správný" dlouhodobý vztah?

Správný dlouhodobý vztah má vypadat tak, aby v něm byli oba (nebo všichni?) zúčastnění šťastní a spokojení. A to, jak si to zařídí, už je čistě jen na nich.
Já sama krátkodobé vztahy nevedu, protože mě to prostě .. já nevím, nebaví, nic mi to nepřináší a prostě nevidím jediný důvod, proč se do nich pouštět. Na druhou stranu, pořád je podle mě lepší být s někým ve vztahu krátce (a ani tím teda nemyslím pouhopouhý měsíc nebo tak), než být dlouhodobě ve vztahu, který neplní svou funkci a nic mi nepřináší.
Osobně mě strašně fascinuje, kolik lidí je ve vztahu prostě jenom ze zvyku. Nebo proto, že se bojí toho, být po určité době sami. Nebo proto, že nechtějí druhé osobě ublížit. Nebo proto, že už jsou spolu dlouho a vypadalo by to blbě, kdyby se rozešli. Nebo proto, že si myslí, že na nic lepšího nemají. Nebo proto, že někdo chce, aby byli spolu.
Fascinuje mě to a nechápu to, protože pro mě existují jenom dvě možnosti. Buď jsem ve vztahu s někým, na kom mi záleží, koho mám ráda a s kým v tom vztahu i v životě funguju a jsem s ním šťastná, nebo prostě ve vztahu nejsem. Každý by měl mít dostatek sebeúcty na to, aby nezůstával v něčem, co ho psychicky vysává a ničí, víc mu bere než dává, co ho nebaví, co mu nic nepřináší, co nefunguje a tak podobně.
Jo, kdysi jsem sice taky měla problém ukončit jisté vztahy. Ale to jsem byla mladá a šílené blbá a ještě navrch k tomu s psychickými problémy. A zpětně prostě vidím, že kdybych to utla minimálně o rok, dva dříve, byla by to ta nejlepší věc, kterou bych pro sebe mohla udělat. A upřímně si teda myslím, že všichni jednou z toho dítěte, které se bojí převzít zodpovědnost za své vlastní činy a bojí se starat se samo o sebe a dopřát si to, co si skutečně zaslouží, jednou musíme vyrůst. Už jen pro své vlastní dobro.

Zobrazit víc

ty bys zabila zdrave miminko jenom proto ze jsi neschopna a sobecka piča?! škoda ze tvoji rodice neuvažovali stejne!

Promiň, ale hodlám přivést dítě jedině do kompletní, fungující rodiny a do prostředí, kde bude za všech okolností zabezpečené a nic mu nebude bránit v tom, aby mohlo růst a vyvíjet se ve všech směrech. Bez stresu, bez zbytečných bloků, bez špatných vzorů.
Samozřejmě, kdybych teď měla dítě, dokázala bych se nějak postarat. Nějak. Jenže to je přesně to, co já nechci. Chci svému dítěti dopřát vše co si zaslouží. A rozhodně mi naopak připadá sobecké a nezodpovědné, když si někdo "pořídí" dítě, i když ví, že prostě není schopný mu dopřát už jen to, to co potřebuje, natož to, co si zaslouží.
Sama jsem z nekompletní rodiny a nemůžu sice říct, že jsem nějak vyloženě trpěla, matka se dokázala postarat. Ale odnesla jsem si z toho značně porouchanou psychiku, díky které jsem prošla mnohými sračkama. A když vidím děti většiny dnešních mladých matek samoživitelek? Divím se, že se nepokouší o sebevraždu už tak v pěti letech.
Takže jo, klidně si o mě říkejte, že jsem mladá piča, která neví o čem mluví, je neschopná, sobecká a bůhví co ještě. Já si budu stát za tím, že výchova dítěte prostě není jenom o tom postarat se, aby nějak přežilo a že raději zabiju pár buněk, než abych zničila potencionální úspěšný život.

Zobrazit víc

Kdybys teď byla těhotná a dítě se mělo narodit s vážným postižením, nechala by sis ho?

Kdybych teď byla těhotná, tak bych si nenechala ani zdravé dítě, natož dítě s vážným postižením.
Nicméně, i kdybych byla v situaci, kdy bych už nového, malého člena rodiny chtěla, kdyby se mi mělo narodit vážně postižené dítě, nenechala bych si ho. Fakt mi připadá sobecké přivést na svět někoho, kdo většinu svého života protrpí a nebude si moct užít prakticky ničeho, co mu svět nabízí. Zvlášť, když jeho rodiče ani nemají prostředky na to, aby se o něj plnohodnotně postarali a musí se spoléhat na to, že od někoho peníze sprostě vyžebrají.

Dokázala bys žít ve vztahu s člověkem, se kterým vám to neklape v sexu? Mám přítele, kterého mám hodně ráda a je super jenom ten sex prostě nefunguje.

Eh .. ne. Prostě ne. Tohle jsem musela řešit naštěstí jen jednou a skončilo to tím, že jsem se od toho člověka hodně rychle odstřihla. A bylo to to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat.
Ono .. jednou z podstatných věcí, je už jenom to, že ležet pod někým a čekat, až on si udělá svoje (a doufat, že to bude rychle), je úplně .. šílený pocit. A fakt nedokážu říct, jestli je to horší v případě, že toho člověka máte rádi a záleží vám na něm, nebo v případě přesně opačném. Mám zažité oboje .. a fakt je to něco, co bych nikomu nepřála.
Mimoto .. já už prostě můžu s klidem říct, že jestli to u mě nefunguje v posteli, nebude to fungovat ani dlouhodobě ve vztahu. Z více důvodů potřebuju, aby mezi mnou a mým partnerem fungovala stoprocentní důvěra a spolehlivá komunikace (a taky schopnost dělat ústupky a kompromisy, ochota zkoušet nové věci, sebeovládání a tak ..). A pokud to nefunguje ani v tomhle, jak by to pak mohlo fungovat ve vztahu a v opravdu vážných situacích?
Ale tohle rozhodnutí je jenom na tobě. Být tebou, tak pokud jsi s ním v jiných směrech šťastná, tak bych si s ním o tom v klidu promluvila, vysvětlila mu, kde je problém a co bych chtěla a pokusila se to nějak vyřešit. Buď se vám to podaří a nebo by ti to minimálně mělo pomoct rozhodnout se.

Zobrazit víc

Jak se vám poslední týden daří?

Čiči konečně začíná vypadat zdravěji.
Drahý mi slíbil, že jestli budu hodná, dostanu tričko s Rickem a Mortym.
Mám novou zásobu chlupatých a hebkých věcí ve kterých se můžu válet (a hlavně se mi konečně podařilo sehnat většinu věcí a vybavení, které jsem potřebovala).
Myslím, že víc už toho od tohoto týdne ani čekat nemůžu.
Jak se vám poslední týden daří

proc tady nejdriv kazes ze si vsichni maji delat to co chcou hlavne jak sou stastnk a pak tady nekomu prikazujes jak se ma ve vztahu chovat ??

Tak .. jakože cože?
Já .. teda nechci nic říkat, aby se to tady zase někoho třeba nedotklo, nebo tak, jo? (HaHa) Ale do háje, on je sakra rozdíl, když se někdo sám za sebe vezme a třeba si, co já vím, prožene hlavou kulku a nebo když někdo prožene hlavou kulku někomu jinému.
Je to sice extrémní případ, ale někteří z vás to asi takhle extrémně vysvětlit potřebujou, protože normální uvažování je nad vaše možnosti. Fakt, pokud jde čistě jen o vás dělejte si co chcete. Makejte na sobě, jděte si za svým štěstím a nebo si třeba kompletně zničte život a pak se i klidně zabijte, to už je mi upřímně jedno, protože jde o vás a o nikoho jiného. Ale pokud jste s někým v jakémkoli vztahu a tím pádem přímo ovlivňujete i život toho daného člověka, tak by bylo fajn vytáhnout hlavu z vlastní prdele a začít myslet i na ty lidi, které kolem sebe máte dřív, než jim ublížíte, zruinujete jim životy a dřív, než se na vás vykašlou, protože jim za to nestojíte.
Doufám, že teď už se chápeme. Teď teda k druhé části.
Nevím o tom, že bych někomu přikazovala, jak se má chovat? Když se mě někdo zeptá, co bych dělala, nebo co si myslím .. tak odpovím, co bych dělala nebo co si myslím. Jednoduchá logika. Nevím, co jiného čekáte? Že vás tady začnu litovat, za každou cenu vám potvrzovat, že jste chudáci, co mají pravdu a cítí se ublížení právem? Jestli tohle chcete, tak jste na fakt hodně blbém místě.

Zobrazit víc

Dokázal/a bys někoho zabít? Pokud ne, co by ti v tom zabránilo? Pokud ano, jak bys to provedl/a, aby tě policie nedopadla?

zvidavyclovek’s Profile PhotoZvídavý David
Uh .. já se předem omlouvám, protože tvou otázku mírně zneužiju.
Před chvílí jsem na fb narazila na příspěvek, ve kterém někdo řešil odebrání psů, nějakým bezdomovcům, u kterých žili v nesnesitelných podmínkách a sháněl pro ně nový domov. A jako obvykle jsem si projížděla komentáře, abych se podívala, jak se to řeší/vyřešilo.
Hodně mě potěšilo, když jsem viděla, kolik lidí je ochotných poskytnout týraným psům dočasný/trvalý nový domov nebo alespoň poslat finanční příspěvek. I díky tomu se celá situace vyřešila do několika hodin.
Pak jsem ale narazila na komentáře lidí, kteří byli zhroucení tím, jak někdo může řešit zvířata, když v naprosto stejných podmínkách žijí i lidé. A že by se tedy mělo pomáhat hlavně jim, ne těm zvířatům.
Tak jsem se nad tím tak nějak zamýšlela .. a došla jsem k názoru, že i kdyby tam ti lidi umrzli, zemřeli hlady, nebo umřeli na nějakou nemoc, čemuž bych se v takových podmínkách ani nedivila, nevyvolalo by to ve mě ani minimum lítosti. Kdyby i má jedna jediná koruna, nebo to, že pohnu prstem mělo takové lidi zachránit před smrtí, neudělala bych to.
Takže nemám sice důvod přemýšlet nad tím, jestli bych někoho dokázala bezdůvodně zabít (i když způsobů, jak to provést a jak zahladit stopy znám spoustu). Ale rozhodně vím, že smrt mnoha takových lidí by se mnou ani minimálně nepohla a neměla bych problém ji napomoct.

Zobrazit víc

Co říkáš na takové ty párové trička typu Queen&King a podobně? Chtěla bys něco takového?

Mě osobně to přijde jako strašná blbost. Přijde mi, že většina párů (ano, čest výjimkám), které si to kupují, chtějí víc něco dokázat svému okolí, než sami sobě. Jako takové hej, koukejte všichni na to, co máme a jak jsme spolu úžasní. A asi neznám jediný pár, který by to využil víc, než na jedno focení a hodně výjimečné nošení ve společnosti.
A tohle fakt není nic pro mě. Já nemám potřebu něco dokazovat okolí nebo si vůbec pořizovat něco, co je sice za účelem hezkého gesta, ale pak mi to akorát zbytečně leží ve skříni. Mám mnohem raději věci .. které mají opravdový význam a můžou mi dělat radost každý den. Nedávno jsem se třeba rozhodla, že si chci pořídit dva stejné kočičí hrníčky (a dvě stejné kočičí lžičky), ze kterých vždycky budeme pít společně čaj, jako takový .. rituál. Může to znít sice jako trochu šílená, malicherná blbost. Ale je to speciální, trochu šílená, malicherná blbost v šedi dne, která nám bude tvořit vzpomínky na příjemně prožité okamžiky. Něco, co bude jen mezi námi a vyvolá nám to úsměv na rtech, i když situace nebude zrovna nejrůžovější.
A nebo, pokud už jde o něco, co bych měla nosit, tak bych se mi líbily nějaké párové prstýnky nebo náramky, přívěsky nebo prostě cokoli takového malého, co pro nás bude mít nějaký význam a budu to moct mít pořád u sebe. Budu si na to moct kdykoli sáhnout nebo se na to podívat a vzpomenout si na toho druhého a zlepšit si tím náladu.
A ono vůbec nejde jenom o takové věci, jde o všechno, co nějakým způsobem vytváří vzpomínky s člověkem, na kterém mi záleží a které dokazují, že mi záleží na mě. O všechno, co pro mě má nějaký vnitřní význam. Mám doma poschoďovku (měla jsem kdysi sestru) a spím dole. A pod lamelama mám zastrkané fotky, lístky z kina, řetízek, plyšáky, placky, různé maličkosti, díky kterým se každé ráno budím s úsměvem, protože se mi hned vybaví lidé, pro které žiju a vzpomínky s nimi.
To je prostě to, o co u dárků a společných věcí jde. A to je přesně to, co podle mě párová trička nesplňují.

Zobrazit víc

❤ = 5 like?

Dneska si jedna z našich koček udělala z linky samoobsluhu a pustila se do kuřecího, které se tam rozmrazovalo. Když to matka zjistila, běhala za ní po celém baráku s masivním prkýnkem v ruce a řvala na ni ať se na sebe sakra podívá, že už tak je z ní tlustá koule, sud na nožičkách, že se za chvíli bude kutálet a ani kočičími dvířky neproleze, že se jí všechny myši budou smát a nikdo ji nebude mít rád a tak podobně.
Takže si tak říkám .. kdybyste někdy někdo chtěli zhubnout a potřebovali motivačního trenéra, klidně se můžete ozvat. Za menší poplatek vám svou matku klidně půjčím. (V případě potřeby je možno prkýnko vyměnit za váleček nebo nůž.)

Co bys delala kdyby ti tvuj kluk pul dne nebo skoro cely den neodepisoval ?? A kdyby chtel travit nektere vikendy bez tebe ?? Ja uz to takhle nezvladam

Nevím, no .. asi bych mu začala věřit a pořídila si nějaký vlastní život?
Promiň, ale to, že jsi s někým ve vztahu neznamená, že toho člověka vlastníš, nebo že máš na něj nějaké výhradní právo, nebo že je povinen trávit s tebou veškerý svůj volný čas. Na něco takového si pořiď otroka a ne partnera.
Nikdy by mě nenapadlo po mém partnerovi chtít, aby mi odepisoval celý den a nejlépe tak sekundu po tom, co mu napíšu já. Vždyť .. to by ani nešlo. Oba chodíme do práce a oba máme svoje povinnosti. Oba máme svoje přátele a rodinu. Oba máme nějaké svoje koníčky. Nehledě na to, že nehodlám riskovat, že se mi zabije v autě jenom proto, že mi musí odepisovat. Dle tvého vyjadřování chápu, že práce, povinnosti a řízení se vás dvou ještě týkat nebudou. Ale i tak. To bys po něm chtěla, aby se vzdal celého svého života a vykašlal se na školu jenom proto, aby ti mohl odepisovat? A jak kvalitní je asi tvůj vlastní život, když celý den sedíš nalepená na mobilu/počítači?
Stejně tak, co se týče víkendu. Povinnosti, přátelé, rodina, koníčky. A nebo taky únava, ta je taky důležitým faktorem. Povinnosti a rodina mají přednost. Občas si oba chceme dát s přáteli nějakou tu dámskou/pánskou jízdu. A měla bych snad nutit sebe do něčeho, co mě nebaví, nebo jeho, do něčeho co ho nebaví jenom proto, abych s ním mohla být? Ne. Měli bychom se navzájem nutit zůstat doma nebo se navzájem nutit někam jít, když je ten druhý unavený? Ne. Tak se prostě nějakou dobu neuvidíme. No a? Nehodláme se hned zítra rozejít, společného času bude ještě dost.
Partnerství je prostě o tom, tolerovat a akceptovat, že ten druhý má vlastní život, o který my nemáme právo ho připravit a o důvěře, díky které nepotřebuješ toho druhého neustále mít pod dohledem.
Vážně bys měla začít přemýšlet o tom, že je něco špatně s tebou a ne s ním a začít se sebou něco dělat. A nebo se s ním rozejít, protože s momentálním přístupem váš vztah stejně akorát dřív nebo později pošleš do kytek.

Zobrazit víc

Volný prostor pro vypsání toho, co ze sebe potřebuješ dostat.

zvidavyclovek’s Profile PhotoZvídavý David
Momentálně mě čeká .. nebo jsem spíše uprostřed rozhodování se o něčem, co značně ovlivní mou budoucnost. Součástí posunování se k definitivnímu rozhodnutí je pro mě i vzpomínání na minulost. Na doby, kdy jsem myslela jinak, než teď. A musím říct, že je mi ze sebe poměrně .. smutno?
Přiznávám se, že jsem kdysi neuměla prožívat. Prostě jsem proplouvala kolem určitých lidí a určitými situacemi. Všechno bylo tak nějak mimo mě. A když teď vidím, kolik mi toho uteklo ..
Všechny ty postranní pohledy, úsměvy a letmé doteky. Smích, sdílená radost a spokojenost. Vzájemná blízkost. Hloubka nočních rozhovorů. Všeříkající ticho. Pevná objetí. Kůže na kůži, pot a vzdechy znějící do noci. Radost z maličkostí. Starost a péče. Blízkost a souznění .. Ale také nepříjemné ticho. Slzy a výčitky. Odloučení. Neporozumění a hádky. Slova, která měla být vyřčena, ale ztratila se někde v nekonečnu a slova, která nikdy vyřčená být neměla.
Okamžiky, momenty a mžiky. Chvíle a chvilky, chviličky a nekonečna. Hodiny, roky, minuty a dny. Něco, co už se nikdy nevrátí, co se nikdy nebude opakovat a co jsem ztratila. Krátké záblesky paměti, nic víc.
Uz nikdy si nechci tyhle věci pamatovat jen takhle .. letmo. Tyhle chvíle si zaslouží, aby se při vzpomínání na ně, obnovily všechny pocity i necitujte. Zaslouží si, aby byly navždy uschovány, jako ty nejvzácnější poklady, protože jsou tím, co nás tvoří a tím, co nám nikdo nikdy nevezme.
A tak, prosím vás, žijte. Prožívejte. Prociťujte. Buďte teď. Věnujte svou plnou pozornost místům i lidem, kteří jsou s vámi na reálném místě a v reálný čas. Milujte. Nenáviďte. Bojte se. Buďte šťastní. Vztekejte se. Smějte se i plačte. Dělejte to celým svým srdcem a celým svým já.
https://youtu.be/TTxIuCm9LJsDarknessDeStation’s Video 141805583323 TTxIuCm9LJsDarknessDeStation’s Video 141805583323 TTxIuCm9LJs

Zobrazit víc

DarknessDeStation’s Video 141805583323 TTxIuCm9LJsDarknessDeStation’s Video 141805583323 TTxIuCm9LJs

Jaká byla ta Temná věž? Má cenu se na to dívat?

Meh .. asi stojí za to se na to podívat, aby si člověk udělal svůj vlastní názor.
Ale nebyla jsem z toho zklamaná jen já, jakožto člověk, který četl knížky, byl z toho zklamaný i člověk, který knížky nečetl, takže být vámi, rozhodně bych od toho nic extra neočekávala.
(Podrobnou recenzi vám tady dělat nechci, kdyby se na to chtěl někdo dívat, to jediné, kdybyste to fakt chtěli, tak na blog.)

https://ask.fm/DarknessDeStation/answer/141848606939?utm_source=copy_link&utm_medium=android Takže ti nevadí ani zlatokopky a podporuješ je, jo?

Jo, jo, pravidelně chodím po městě s transparenty, pořádám demonstrace a zakládám petice, jen abych zlatokopkám získala jejich práva a zastavila jejich odsuzování a šikanu tak vzniklou. Nechcete se ke mě někdo přidat?
Bože .. Co mě je po nějakých zlatokopkách? Každý, zdůrazňuji KAŽDÝ člověk, který zneužívá jiné je pro mě kretén, co si žádnou podporu nezaslouží. A je jedno, jestli se jedná o peníze nebo o cokoli jiného. Ale pořád nemám důvod, proč bych tyhle lidi měla řešit, pokud přímo neubližují mě nebo mým známým. Taktéž, pokud dva lidi fungují ve vztahu, kdy jeden značně finančně podporuje toho druhého a oběma to vyhovuje .. není to moje starost. A ani nikoho jiného, je to jen čistě mezi těma dvěma lidma. Jednoduché, že?
Navíc, vy jste schopni nazvat zlatokopkou každou která odmítá žít v chudobě jen pro mužovo zlaté srdce. Vlastně jsem pro vás zlatokopka i já, protože odmítám vést vztah nebo nedejbože žít s někým, kdo si není schopný vydělat si na kvalitní život. A tím opravdu nemyslím jít makat do fabriky za minimálku, po šichtě se ožrat, večer ošukat svou ženušku, pořídit si haranta a pár půjček a celý proces opakovat do nekonečna, i kdyby mě takový člověk viděl jako naprostou bohyni (což bych stejně člověka, který by mě takhle viděl nechtěla), raději bych si to šla hodit, než takhle žít.
Nope, chci vedle sebe člověka, který se dokáže postarat jak o sebe tak později i o ostatní členy rodiny. Chci někoho, kdo má nějaké sny, vize a cíle a hlavně někoho, kdo je dokáže realizovat. Chci někoho, kdo chce něco zažít, vidět kus světa a zkoušet nové věci a opět všechno tohle realizovat, nejen brečet, že by chtěl. Chci člověka, který se nelekne problému a je schopný mu čelit a vyřešit ho, člověka, který si nenechá srát na hlavu a člověka, který je schopný posouvat se výš a výš. A k tomu všemu hold peníze a schopnost vydělávat je patří. Chci prostě člověka, který je v tomhle stejný, jako já. A ne nějakého neschopného blba, který by pro mě byl jen zbytečnou přítěží.

Zobrazit víc

Prvním 3 10 lajků ?

Návod, jak ošetřit kočce akné:
1) Počkejte, až se bude vaše kočka zdát v dobré náladě.
2) Vybalte si ze sáčku obě injekční stříkačky s přípravkem.
3) Dejte si na prst první přípravek a opatrně ho naneste na místo (v mém případě bradu), postižené akné.
4) Ošetřete si škrábance, do kterých se vám dostal daný přípravek a sundejte kočku ze skříně.
5) Spacifikujte kočku do polohy, ve které se nemůže hýbat.
6) Věnujte sekundu ticha oblečení, které je celé roztrhané a od krve, takže už jej nikdy nepoužijete. Taktéž věnujte sekundu nadávkám, že nemáte minimálně dvě ruce navíc.
7) Znovu naneste přípravek na prst a poté na bradu kočky.
8) Zavažte si roztrhané žíly a další vážná poranění, malé rány nechejte být, na ty není čas, protože ..
9) .. musíte hlídat kočku, aby si přípravek nesmyla. Doporučuji hodit ji dostatečně velký kus masa, to ji na potřebnou dobu zabaví. A taky jí to dostane zpoza skříně.
10) Připravte si ručník, misku s vodou a druhý přípravek.
11) Nenápadně se přibližte ke kočce a zabalte ji do ručníku tak, aby se nemohla hýbat.
12) Smyjte ji vodou první přípravek a naneste přípravek druhý.
13) Utíkejte. Schovejte se dřív, než se kočce podaří dostat se s ručníku.
14) Pokud jste nestihli utéct, ošetřete si rány. Vlastně, i pokud se vám podařilo utéct, ošetrete si rány, které jste utržili při dostávání kočky do ručníku. A nezapomínejte, že stále musíte hlídat kočku, aby si přípravek sama nesmyla. Doporučuji mít po ruce druhý, raději ještě o něco větší kus masa.
15) Připravte si ručník (můžete použít ten samý, který jste použili poprvé, pokud z něj nezbyly jen cáry čehosi) a misku s vodou.
16) Sundejte kočku ze stropu. Doporučuji mít při tom dlouhý, několikavrstvý rukáv i noháv, tlusté rukavice a ochrané brýle.
17) Zabalte kočku do ručníku a smyjte ji druhý přípravek.
18) Opakujte první část bodu 14.
19) Nechte kočku uklidnit se v noře, kterou si vytvořila pod vaší podlahou.
20) Proste bohy o smilování, abyste přežili další aplikaci.

Zobrazit víc

Prvním 3 10 lajků

Myslíš si, že by měli muži platit za ženy? Minimálně alespoň na začátku vztahu?

Mě je tak nějak upřímně jedno, jestli platí muži za ženy, ženy za muže, nebo jestli na to mají třeba nějakého speciálního otroka. Tohle je totiž individuální záležitost každého páru. A pokud už člověk buduje nějaký ten vztah, nějaké to partnerství, domluvit se na financích by snad neměl být až takový problém, ne? Chápu sice, že ze začátku je to trochu složitější a mnohým se to může zdát jako trapná situace. Je to pochopitelné, když jsme všichni vychováni v něčem jiném a něco jiného očekáváme. Je to pochopitelné, když mluvit o penězích často bývá tabu. Je to pochopitelné, když teprve začínáme s "dospělým" životem. Ale proboha, když si neumíte vyřešit a dohodnout se na takové maličkosti, jak pak chcete řešit skutečné problémy?
Mě osobně třeba vyhovuje, když ve vztahu funguje, co se financí týče, nějaká ta rovnováha. A to i když jde třeba jen o randění před "oficiálním vztahem" nebo přátelství. Mám na mysli takové to, když se neřeší, kdo bude platit. Prostě jeden z vás vytáhne peněženku a udělá to. Takové to, když ani jednomu není trapné říct tomu druhému, aby dneska platil on, nebo že dneska by chtěl platit na půl. Takové to, když nemusíte mít strach svěřit tomu druhému svou peněženku a své peníze. A nebo nemusíte mít strach toho druhého o ty peníze požádat. Takové to, když jeden na tom zrovna není finančně nejlíp a ten druhý ho v tomhle směru nějakým způsobem podrží. Takové to, když nemusíte řešit, jestli se vám investované peníze nějak vrátí, protože prostě víte, že navzájem účinně fungujete. Prostě takové to, když téma "finance" není něčím trapným, o čem se nikomu nechce mluvit, ale přirozenou součástí vztahu.
A rozhodně není těžké takového stavu dosáhnout. Stačí k tomu jen dvě věci: mít vedle sebe dospělého, mozek používajícího jedince a umět otevřít pusu. Nic víc.

Zobrazit víc

Kdy jste se naposledy cítili čiře, nefalšovaně, skrz naskrz šťastní?

Skrytá dáma
Dneska. Dneska jsem byla čirě, nefalšovaně a skrz naskrz šťastná.
Dneska jsem měla pocit, že je zase všechno v pořádku. Že je zase všechno tak, jak má být.
Začínám se podezřívat, že jsem znova zamilovaná.
A pokud jsem znovu zamilovaná, řítím se plnou parou vpřed do pekla. Ale aspoň se tam řítím s úsměvem.
Kdy jste se naposledy cítili čiře nefalšovaně skrz naskrz šťastní

Proč se sebou podle tebe lidi neuměj být spokojený?

Protože to většinu z nich nikdy nikdo neučil.
Už od mala nás mezi sebou nechávali soutěžit, aby se vědělo, kdo je ten nejlepší. A chtělo se po nás, abychom byli těmi nejlepšími a vynikali nad ostatními. Ale zároveň, abychom nebyli nejlepší a nevynikali moc, protože přece jen jsme museli zapadat do nějakých těch norem a ostatní by si kvůli nám třeba mohli připadat blbě a méněcenní.
A jelikož jsou děti velice upřímně a umí tak být i kruté, hned ze začátku jsme dostali lekci, že odlišnost se trestá.
Nikdy jsem nepoznala větší vymývárnu mozků, než základku. Protože mít vlastní názor se nehodí. Musíš přijmout naše názory a naše pravidla, jinak budeš potrestán.
A ani v dospělosti to není lepší, protože málokdo si nechá ujít tu příležitost, aby vám připomněl, že jste moc takoví a moc málo takoví. A že podle něj byste měli být takoví a takoví a chovat se takhle a takhle. Málokdo si nechá ujít příležitost zkritizovat vás, protože kritizovat je mnohem jednodušší, než chválit. A kritizovat jiné je mnohem jednodušší, než kritizovat sebe.
A to ani nemluvím o různých reklamách, magazínech, televizních programech a jiných věcech.
Málokdo, v tomhle světě, kde nám diktují, jací bychom měli a neměli být (a ještě se na tom často ani neshodnou), dokáže přijít na to, že to, jak ho vnímá a co mu diktuje okolí, je naprosto nepodstatné. K životu nedůležité. Málokdo o tom dokáže vůbec jen začít přemýšlet. Málokdo je taky ochoten pracovat na sobě sám pro sebe a být nezávislý na svém okolí, protože to prostě není pohodlné. A pohodlnost je přece to hlavní, o co tady jde.

Zobrazit víc

Pardon ale fakt jsem vyšťavená a nenapadá mě ani jedna normální otázka, takže vám dám "volnou otázku" ⭐ Fakt sorry😂

Madelivy’s Profile Photoʙᴀʀᴜɴᴄᴇ
Já vím, já vím, zase se opakuju. A s největší pravděpodobností už to nikoho z vás nebaví, ale ..
Cestujete, poznávejte nová místa a nové lidi. Získávejte nové zážitky. Plňte si své sny a jděte si za svým srdcem. Dělejte šílenosti, na které se pak budete stydět i vzpomínat. Učte se nové věci a zapomínejte nebo si připomínejte ty staré. Udělejte si čas jenom sami pro sebe. Překonávejte své strachy. Čelte výzvám a prostě .. žijte. Reálně žijte. Užívejte si všeho, co vám život nabízí.
Ten čas, který promrháte tím, že se budete bát, budete líní, nebudete si věřit a budete vidět všechno černě už vám nikdy nikdo nevrátí. Samozřejmě, občas všichni máme nějaké ty špatné chvilky. Občas všichni selžeme. Občas nás všechny srazí život na kolena. Ale to není důvod, proč bychom se měli vzdávat. Proč bychom se měli vzdávat toho, co máme a co můžeme mít. Proč bychom se měli vzdávat vlastního života.
Jděte a dělejte si radost. Dělejte radost lidem, na kterých vám záleží a nechte ty samé lodi, aby dělali radost vám. Užívejte si každé chvilku, kterou si jen užívat můžete, dokud můžete. Dokud tu příležitost máte. Protože to všechno může v jedné jediné sekundě skončit .. a nikdo vám nevrátí těm čas, který jste promrhali. Nikdo vám nedá příležitost znovu napravit ty chyby, které jste udělili. Už nikdy. Nikdo. Znovu nic.
Tak se prostě zvedněte a jděte dělat to, co vás dělá šťastnými a to, co vás naplňuje. Protože to není hřích, ale ta nejlepší věc, jakou můžete udělat.

Zobrazit víc

Pardon ale fakt jsem vyšťavená a nenapadá mě ani jedna normální otázka takže vám

Svěřuješ se svými problémy? Máš někoho, komu věříš a říkáš mu vše? Pokud ne nebo není zrovna k dispozici, co děláš?

zvidavyclovek’s Profile PhotoZvídavý David
Já jsem taková .. prostě samostatná jednotka, která jde skrz všechno a všechny, nehledě na to co a jak. Teda .. takový @LukasTefalSiftik by vám s přehledem zvládl povyprávět celou story of my life a ješte by to mohl doprovázet fotkama a můj (ne)přítel/(ne)kamarád/prostě někdo, jehož vztah se mnou je naprosto neidentifikovatelný, má taky docela přehled o mém životě i mých problémech, ale jinak ..
Nikdo se ke mě ještě nedokázal dostat tak blízko, abych ho dokázala dlouhodobě snášet (párkrát zajít ven, občas si napsat okey, ale jinak mi dejte pokoj je typický typ vztahu, který s lidmi ve svém okolí vedu), natož abych se někomu dokázala svěřovat se svými problémy a věřila tomu, že mě nějakým užitečným způsobem podpoří nebo mi dokonce poradí.
Jsem sama se sebou spokojená. Znám se. Vím, co potřebuju a co chci. Vím co mě tahá ke dnu a čeho se mám vyvarovat. Vím, kde mám svoje hranice a limity a vím, které z nich chci zachovat a které z nich chci překračovat. Vím, co mě dělá šťastnou. Vím, jak se odrazit ode dna a jak na sobě pracovat. Takže většinu těch menších problémů dokážu vyřešit přímo zapochodu, aniž bych se jimi nějak zatěžovala. A co se větších problémů týče? Udělám si ráno čas, zajdu si zaběhat, sednu si s čajem někde na louku a pozorujíc východ slunce to všechno sama se sebou proberu a udělám si pořádek v hlavě. Už hodně dlouho se mi nestalo, že bych si nedokázala poradit sama. A stejně tak už se hodně dlouho nestalo, že bych si poradila špatně.

Zobrazit víc

Ahoj, dáváš ještě každodenní otázky? :)

Klára Hrbáčová
Ahoj, otázky ještě pořád dávám, jen o každodenních absolutně nemůže být řeč, protože odmítám upřednostňovat ask před reálným životem.
Každopádně, pokud někdo z vás otázky chce, pořád stačí lajknout tohle -> https://ask.fm/DarknessDeStation/answer/115531656667?utm_source=copy_link&utm_medium=android a budete je dostávat.
Jen je prostě budu posílat pouze, když budu mít volnou chvíli.

Staráš sa o svoj vzhľad ? Alebo je ti v podstate jedno ako ťa berie tvoje okolie ?

DidaWaaat’s Profile PhotoDanielle
Je mi upřímně jedno, jak mě bere moje okolí. Proč by mě to mělo zajímat? S lidmi, které si držím blízko sebe, už jsme se viděli v takových stavech a situacích, že už nás nemůže snad nic překvapit nebo odradit a vážně nemáme problém se kolem sebe pohybovat nějak neupravení. A co se ostatních týče? Ti můj život netvoří.
Starám se o sebe čistě jen proto, že sama chci. A chci ne proto, abych někomu něco dokazovala, na někoho dělala dojem nebo se na někoho snažila hrát divadlo, ale proto, abych se cítila spokojeně a pohodlně. Díky tomu se taky můžu řídit tím, na co se cítím a někdy tak strávit v koupelně vyloženě dny jen tím, že na sebe patlám masky, krémy, olejíčky a podobné blbosti, hodiny vybírat outfity a tvořit si makeup a jindy si zase jenom sotva prohrábnout vlasy kartáčem, vyčistit si zuby, hodit na sebe nějaké extrémně pohodlné oblečení a ani jeden den nebýt ve stresu, že to bude něco, na co u mě mé okolí není zvyklé nebo snad něco, za co by mě mé okolí mohlo odsoudit.
Hodně lidí si neuvědomuje, že to prostě není o tom, být každý den vymóděný do posledního detailu. Je to o vnitřní spokojenosti. Protože člověk, který je se sebou spokojený, bude vypadat dobře i s rozcuchanými vlasy a v "domácím" oblečení, zatím co někomu, kdo o sobě pochybuje, nepomůžou ani všemožné vychytávky. Zní to sice jako nějaký náběh na šíleně pozitivní motivační (a stupidní) citát, ale bohužel, je pravda, že jde opravdu hodně poznat, co ze sebe vyzařujeme a že tím také celé své okolí ovlivňujeme.

Zobrazit víc

Pokud si za tím člověk jde, nejsou to spíše cíle než sny? Protože pokud člověk doopravdy jen doufá, že se jednoho dne splní, pote sny zůstanou jen naší představou a dostojí svému jménu jako sny ve spánku. Narozdíl od cílů, kde člověk musí něco udělat a projevit vlastní iniciativu.

zvidavyclovek’s Profile PhotoZvídavý David
Ono hodně záleží na tom, jak to člověk vnímá. Pro někoho můžou být sny něco nedosažitelného, co je pouze v jejich mysli nebo v tom horším případě něco, co můžou jen závidět ostatním. Bohužel mám pocit, že tohle jsou pak ti lidé, kteří nemají ani žádné cíle, ale to už je trochu jiné povídání.
Pro mě jsou sny představy toho, co bych jednou chtěla dosáhnout. A oproti cílům, ke kterým se dostanu za chvíli, mají jednu velkou, dalo by se říct výhodu. Jsou to sny. Něco .. ne příliš neurčitého, co se neustále formuje - když jsem byla malá, bylo mým snem cestovat. Jakkoli a kdekoli. Jak jsem postupně rostla a nějakým způsobem se rozvíjela, rozvíjely se i mé sny. Mým snem už nebylo cestovat jakkoli, ale určitým způsobem. Mým snem už nebylo jenom chvilkově navštěvovat nějaká místa, ale opravdu je poznat. A momentálně je mým snem cestovat určitým způsobem po určitých zemích tak dlouho, abych poznala její kulturu, zvyky a lidí, kteří v ní žijí. V podstatě nechci být jen turista, ale chci být součástí dané země a její kultury. A i tohle všechno se neustále ve větších či menších detailech mění s tím, jak se mění můj pohled na svět, díky získaným zkušenostem.
Cíle jsou pro mě něco určitého. Určitá věc, kterou mám naplánovanou a za kterou si jdu a moc se při tom nerozhlížím vpravo ani vlevo. Něco, co je přesně stanoveno právě proto, aby se neoslabovala moje vůle toho dosáhnout. Jsou to pro mě v podstatě .. příčky žebříku, na kterém stoupám ke svým snům. Když dosáhnu jednoho, teprve pak si plánuju další, v závislosti na tom, jak se změnila má situace a dosažením toho prvního. V průběhu se vyvíjí jen málokdy.
Kdysi jsem v těchto dvou věcech sice taky neviděla rozdíl, ale postupem času jsem zjistila, že tohle rozdělení mi opravdu pomáhá něco aktivně dělat a nejen pasivně čekat, až se něco stane. A hlavně mě opravdu posouvá tam, kde chci být.

Zobrazit víc

(Volna otázka pro vaše myšlenky) Rád bych připomněl, že mé otázky mají více podotázek, tak prosím odpovídejte na všechny části, pokud je stále chcete dostávat. Pokud už nechcete, stačí napsat buď do odpovědi nebo mně do otázky.

zvidavyclovek’s Profile PhotoZvídavý David
Před chvílí jsem si pročetla pár odpovědi o snech a celkem mě zarazilo to, že hodně lidí argumentovalo tím, že už jsou dospělí a proto si své sny nemůžou splnit. Protože rodina, partneři, přátelé, práce, povinnosti. Nebo že tím jak dospěli zjistili, jak byli naivní, když si mysleli, že by si své sny někdy mohli splnit.
Podle mě je to teda hrozná blbost. Nebo spíš neskutečně blbá výmluva. To že je člověk dospělý neznamená, že nemůže snít a své sny si plnit. Všechno je to jenom o tom, co doopravdy chce. Samozřejmě nemluvím o tom, že někdo sní o tom, že mu jednoho krásného dne narostou křídla nebo o něčem podobném. Ale pokud někdo sní o tom, že bude cestovat, věnovat se nějaké kreativní záležitosti, nebo nějakému (nezvyklému) koníčku nebo o tom, že rozjede kariéru v nějakém oboru .. tak proč prostě sakra ne? Pokud člověk opravdu chce, tu cestu si k tomu najde.
Rodina, přátelé a partner by ho v tom měli jedině povzbuzovat s povzbuzovat ho. A pokud ne .. je zřejmě na čase začít přemýšlet o tom, že je na lidech, kterými se obklopuje něco špatně. A co se práce týče? Pokud je někdo šikovný, vždy tady pro něj byla, je i bude. Stejně tak, jako peníze. A povinnosti? Naše povinnosti si v 90% určujeme my sami. Neříkejte mi tedy, že s nimi nejde něco udělat.
Všechno je to prostě jen o tom, že si nevěříte. O tom, že se bojíte udělat ten netradiční krok, který se od vás neočekává. Krok, který neodpovídá stereotypu. O lenosti, protože tomuhle kroku byste museli věnovat značné úsilí. O tom, že chtít a "chtít" je prostě rozdíl.
Takže příště, až se zase budete vymlouvat na vše okolo, co vám brání plnit si své sny, zkuste zapřemýšlet nad tím, jestli si tou jedinou překážkou náhodou nejste vy sami.

Zobrazit víc

Potrpíte si na zdravou stravu, nebo jíte všechno, ale v menším množství? Proč?

Nemůžu o sobě tvrdit, že jím zdravě. Protože .. no, prostě nejím. Každopádně o sobě alespoň můžu tvrdit, že nejím jako absolutní hovado. A to se taky počítá.
Když člověk nějakou tu dobu nejí, nehezky se mu to podepíše na těle. A když do toho přidáme ještě i stres a pár dalších drobností, jako jsou přemíra alkoholu, "nevhodných" prášků a podobně, je zaděláno hodně velký problém. Problém, který už nikdy zcela nenapravíte.
Proto jsem se nedávno rozhodla, že začnu jíst tak, abych svoje tělo už víc takovým způsobem netýrala. Už předtím jsem sice začala jíst tak, abych přibírala, ale .. to nebylo tak úplně ono. Pořád se mi stávalo, že jsem jídlo vynechávala, občas snědla minimum a občas se zase přežírala.
Teď jsem přešla na trochu jiný režim. Například jsem se naučila snídat. Nejčastěji ovecné vločky s ovocem, rozinkami, semínky (chia, sezam, atd.), mlékem a medem, protože to je něco, co si můžu připravit den předem, klidně i do větší nádoby, takže pak nemusím ve čtyři ráno tajtrlíkovat po kuchyni a řešit, co budu jíst. A i mě se to původně zdálo jako šílená blbost, ale ona ta snídaně udělá šíleně hodně.
Naučila jsem se taky mít každý den jedno kvalitní, nejlépe teplé jídlo. Občas mám sice chuť se na nějaké vaření vybodnout, vzhledem k tomu, kolik další práce mám a jak jsem po šichtě unavená, ale zatím se mi podařilo ani jednou nevynechat. Navíc si většinou i vařím na víc dní, takže se to dá.
V podstatě to byla jen malá změna (i s tím, že jsem kromě práce přestala jíst sladké a zbytečně neustále něco užírat), ale i tak mi to hodně pomohlo. Ano, orgány, ani klouby už nikdy nebudu mít v pořádku. Ale cítím se mnohem, mnohem líp. A to nejen díky pocitu, že pro sebe něco dělám.
Mimochodem, zjistila jsem, že nechápu, jak někdo může tvrdit, že nejí kvalitně jen proto, že je to drahé. Ano, uznávám. Za jídlo člověk utratí nejvíc. Ale je polovina měsíce, já mám každý den kvalitní jídlo a ještě jsem od minulého měsíce neutratila ani litr. Kde teda potom asi bude chyba.

Zobrazit víc

Potrpíte si na zdravou stravu nebo jíte všechno ale v menším množství Proč

Pozoruješ hvězdy? Fascinuje tě noční obloha?

Sáruš
Jsem noční tvor. V noci funguju tak o 200% lépe, než přes den. Vždycky, když mě čeká nějaká důležitá nebo těžká práce, plánuju si ji tak, abych ji mohla udělat v noci. I když chci něco tvořit, nechávám si to na noc, protože vím, že to zvládnu mnohem lépe.
Často si i klasický denní režim přehazuju tak, abych přes den spala a v noci fungovala. I Když pak trpím, když musím znova fungovat i přes den, nedá mi to, protože v noci je mi prostě líp.
A rozhodně pro mě neexistuje nic lepšího, než sedět v noci venku a zírat na hvězdnou oblohu. Ať už sama a přemýšlet při tom o všem možném i nemožném, tvořit si v hlavě úplně nové světy a nebo s někým a vést při tom hluboké rozhovory, jaké je člověk schopen vést právě jen uprostřed noci, s flaškou dobrého vína.
Vlastně .. pokud by mě někdo takhle v noci vytáhl ven s tím, že jdeme popíjet a pozorovat hvězdy, považovala bych to za to nejdokonalejší rande všech dob, protože není nic, co by tomuhle mohlo konkurovat.

Zobrazit víc

Pozoruješ hvězdy Fascinuje tě noční obloha

Od tebe bych teda očekával něco lepšího než takovou podřadnou práci.

Očekával/a bych, že v tom budeš lepší. Očekával/a bych, že se zachováš jinak. Očekával/a bych, že budeš mít lepší výsledky. Očekával/a bych, že uděláš tohle. Očekával/a bych, že budeš chtít něco víc.
Tyhle kecy poslouchám už od útlého dětství. Nikdy jsem v ničem nebyla dostatečně dobrá, nikdy jsem nic neudělala správně. A víš co? Jediné, co k tomu můžu říct, je nasrat.
Už nikdy se nehodlám zabývat odsouzením ostatních a ničit sama sebe, jen proto, že by všichni chtěli, abych žila podle jejich představ, nehledě na to, jestli jsem šťastná nebo ne. Dělala jsem to až příliš dlouho na to, abych si ověřila, že mi to nikdy nic dobrého nepřinese. Právě naopak. Teď už dělám jenom to, co mě baví a to, co mě dělá šťastnou. A pokud se to někomu nelíbí, je to čistě jenom jeho problém.
A mimochodem, vážně by mě zajímalo, jak si představuješ práci, která není podřadná. A hlavně, jestli ty sám takovou práci děláš.

Zobrazit víc

Čo presne si ma človek myslieť ak si bývalý partner týždeň po rozchode nájde niekoho nového

Upřímně .. jak já to mám vědět?
Lidi nejsou roboti. Nejsme sériově vyráběné kusy. Každý stejný, každý se stejnou minulostí. Ne. Všichni máme rozdílné povahy a zkušenosti, takže každý jednáme z jiného důvodu.
Někdo může mít týden po rozchodu někoho nového proto, že ho prostě baví skákat ze vztahu do vztahu, užívat bez nějakých povinností, zodpovědnosti a závazků.
Někdo může mít týden po rozchodu někoho nového proto, že mi minulý vztah byl už dlouho nefunkční, nebyla v něm láska, jen prostě trvalo ho ukončit a s novým člověkem už mu bylo dlouho líp, tak to s ním chtěl zkusit.
Někdo může mít týden po rozchodu někoho nového proto, že prostě neví, co chce.
Někdo může mít týden po rozchodu někoho nového proto, že minulý vztah byl peklo a potřebuje, aby ho z toho někdo dostal.
Někdo může mít týden po rozchodu někoho nového proto, že ten rozchod prostě sám nezvládá a potřebuje někoho, kdo by mu pomohl se přes to přenést.
Někdo může mít týden po rozchodu někoho nového proto, že se svému bývalému partnerovi chce pomstít a nějak mu ublížit.
Někdo může mít týden po rozchodu někoho nového proto, protože prostě jeho důvody, o kterých já nevím.
Ono prostě nejde hodit všechny tyhle lidi do jednoho pytle a dát na něj nějakou nálepku s popisem, co si o nich všech, do jednoho, myslet. Takže pokud už mi píšete podobné otázky, zkuste být trochu konkrétnější. Děkuji.

Zobrazit víc

Jsou podle vás nějaké věci, které by o sobě dva lidé, kteří jsou spolu ve vztahu, vědět neměli? Které?

KristynaJi’s Profile PhotoKristy William
Nechápu?
Když uz se rozhodnu vést s někým vztah, tak je to snad někdo, komu o sobě můžu říct naprosto cokoli. I když jsou to věci, na které nejsem zrovna pyšná, stydím se za ně a podobně. A zároveň je to někdo, komu můžu věřit, že mi taky všechno řekne, i když to pro něj nemusí být dvakrát příjemné. Jinak by ten vztah snad ani neměl cenu. Tedy .. dle mého skromného mínění by ji určitě neměl.
Samozřejmě, jsou věci, které o sobě partneři vědět můžou, ale nemusí. Například, kdo byl jejich nejlepší kamarád v první třídě nebo to, že dneska jeden z nich snědl na snídani dvě porce místo jedné a podobné nepodstatné věci, které jejich partnerský život v podstatě nijak neovlivní.
Ale jinak .. já osobně jsem třeba ve vztahu zastáncem absolutní upřímnosti. Mnohem raději si poslechnu tu nepříjemnou pravdu, protože v takovém případě se ještě dá všechno nějak normálně vyřešit, než abych poslouchala nějaké sladké lži, které by stejně nakonec praskly, protože v tom případě by pro mě ten člověk ztratil na hodnotě a už bych asi ani neměla chuť s ním vůbec něco řešit. Natož, abych mu dokázala znovu plně důvěřovat.
Ja vlastně ani nechápu, jak někdo může tvrdit, že někoho miluje a je s ním šťastný, když tomu člověku vlastně ani nedůvěřuje natolik, aby k němu byl upřímný. Nebo pokud má potřebu dělat věci, které před ním musí tajit. Vždyť to se navzájem naprosto vylučuje.

Zobrazit víc

Takže kdyby tvoje dítě sedělo celý den za počítačem, bylo by ti to jedno, protože nikdo nemá právo mu to zakazovat?

"Kdyby tvoje dítě" už se pomalu začíná řadit mezi stejné legendy jako "a co jsi dokázal ty?!" a podobné.
Nicméně, každý, kdo můj ask alespoň chvíli sleduje ví, že nejsem milovnice dětí. A už vůbec nejsem zastáncem bezhlavého množení se. Takže pokud někdy budu mít vlastní dítě, rozhodně to nebude ten "ups" případ a nebude to ani proto, že bych to dítě měla mít, protože je to zvykem. Ne, bude to ve chvíli, kdy budeme oba, já i můj partner připraveni převzít zodpovědnost za úplně nový život. Ve chvíli, kdy na to budeme mít možnosti a prostředky. Ve chvíli, kdy opravdu budeme chtít.
A vážně si myslíš, že s tímhle přístupem své dítě prostě jenom odložím k televizi nebo počítači? Ne. Hodlám ho opravdu vychovávat. Udělat z něj plnohodnotnou lidskou bytost, která, i když je malá, dokáže používat tu kulatou věc, kterou nosí na krku. Hodlám mu ukázat veškeré možnosti, které má, co se jeho volného času a rozvoje týče. Ať už půjde o různé kroužky, hry nebo metody učení se (překvapivě ano, děti se rády učí). Hodlám se mu věnovat, snažit se, aby si to dětství užilo naplno. Ať už třeba doma na koberci nebo na nějakém výletě. Hodlám ho už od mala učit a zvykat na to, že má nějakou zodpovědnost a povinnosti, kterým je třeba dostát. A to nejen vůči ostatním, ale hlavně i vůči sobě.
A pokud by mi i přesto potom řeklo, že ho nic z toho nebaví a chce celý den sedět u počítače, tak ano, nechala bych ho. Bylo by to pro mě sice zřejmě zklamáním, ale pokud by to bylo to, co opravdu chce, budiž. Rozhodně bych ho na sílu nenutila dělat něco, co nechce, co ho nebaví, nebo dokonce něco, co je mu nepříjemné, jenom proto, že já jsem matka a musím vědět nejlíp, co moje dítě chce a potřebuje. Ne, protože tohle jsou kecy. Žádná matka nemá právo na sílu kovat ze svého dítěte někoho, kým není, jen proto, že ona prostě měla jiné představy.

Zobrazit víc

Jak donutit lidí a hlavně děti sedět míň u počítačů, telefonů a internetu? Jak je donutit aby chodili ven?

Nechápu, proč bych měla někoho do něčeho nutit. Je to volba každého z nás, jak budeme trávit svůj volný čas. Nehledě na to, že se rozhodně nedá říct, že člověk, který tráví většinu svého času venku, tráví svůj čas kvalitně. A stejně tak se nedá říct, že člověk, který tráví hodně času na počítači/mobilu svůj čas kvalitně netráví. Každého baví něco jiného a každému něco jiného vyhovuje. Nedá se říct, že tohle a tohle je dobré pro všechny a tohle a tohle je pro všechny špatné.
Já osobně třeba na mobilu a na internetu trávím času opravdu hodně a rozhodně na tom nevidím nic špatného. Proč taky, když většinu toho času trávím sebevzděláváním se. Momentálně jsem se třeba začala doučovat druhý jazyk na vyšší úroveň a učit se jeden úplně nový jazyk. Což se snad v životě vždycky hodí, ne?
A zároveň to, že trávím hodně času na internetu neznamená, že svůj čas neotrávím i venku. Víkendy většinou patří kamarádům, prosluněné dny zase procházkám se psem, výletům, válení se na zahradě s knížkou a podobně. Mám to prostě vyvážené přesně tak, jak mi to vyhovuje a nikdo nemá právo mi do toho nějak zasahovat.
A to snad platí pro všechny. I pro tebe. Všichni tráví čas tak, jak chtějí. Je jen na nich, aby zhodnotili, jestli je to pro ně opravdu dobré a něco jim to dává nebo by měli svůj režim nějak změnit. Je to jen jejich problém, jestli se jim jejich minulost nějak vymstí. A stejně tak jako oni, nebyl/a bys nadšená, kdyby ti do tvého času někdo mluvil nebo aby tě někdo dokonce nutil ho trávit nějakým způsobem, který se zrovna jemu zdá správný. Nebo snad byl/a? Pochybuji.

Zobrazit víc

to ze muze byt nekdo stastny i bez vztahu rikaji akorat chudaci ktere nikdo nechce 😉😉

No jo. A nebo taky lidi, kteří ví, co je to sebevědomí, sebedůvěra, sebeúcta a tak celkově prostě znají vlastní hodnotu.
Já tak nějak asi úplně nechápu, o co vám jako jde. Sama jsem nějaký ten pátek nezadaná a rozhodně je mi lépe, než když jsem byla s partnerem, se kterým jsme nebyli kompatibilní. A tím neříkám, že jsme měli špatný vztah, nebo že by on byl špatný člověk. Jenom jsme si prostě nesedli a projevovalo se to takovým způsobem, že jsme v tom vztahu nemohli pokračovat. Což se holt prostě občas stává. Nechápu, proč bych kvůli toho měla skočit do náručí prvního dalšího člověka, který se naskytne, nehledě na to, jestli k němu něco cítím, jestli je mi s ním dobře nebo jestli to mezi námi nějak funguje. Vážně, proč? Abych se mohla chlubit tím, že jsem chtěná? Abych tím něco dokazovala bývalému? Abych nemusela převzít zodpovědnost za svůj život a mohla své problémy hodit na někoho jiného? Ne, děkuji, o to opravdu nemám zájem.
To si raději všechno sama urovnám v hlavě, najdu si nové cíle, za kterými jít a budu si naplno užívat toho, co mi život přináší. A že toho není zrovna málo. Stačí jen, aby člověk nebyl úplně slepý a chtěl si ten život užívat .. a okamžitě k tomu najde spoustu příležitostí. Ja sama se třeba za tu dobu, co jsem nezadaná, skoro nezastavila. Pořád někde jsem, něco dělám nebo jsem s přáteli (tedy .. většinou jenom prostě pořád někde jsem nebo něco dělám, protože prostě život introverta) a vlastně ani nemám čas myslet na nějaké negativní a naprosto zbytečné sračky.
A jo, neříkám. Když se objeví někdo, s kým si budu rozumět, s kým budu šťastná a kdo bude šťastný se mnou. Někdo, s kým mi bude dobře a ke komu budu něco cítit, tak proč ne? Vztahu se bránit nebudu. Ale rozhodně ho nehodlám násilně hledat nebo se prodávat pod cenou a pak litovat.
Aneb .. ono prostě jen stačí používat tu kulatou věc, kterou máte na krku předtím, než něco uděláte.

Zobrazit víc

Máš z niečoho, nejakú traumu?

Z lidí z našeho města. Mentalita většiny těch, co se tady vyskytují je .. naprosto nepochopitelná.
Dneska mi psala kamarádka, že se sem na pár dní přijela podívat za kamarády a za rodinou, tak jestli bych s ní nezašla někde na jídlo, na skleničku a tak. Což mi samozřejmě vůbec neznělo jako špatný nápad, takže hodinu na to, už jsme seděly v naší oblíbené hospůdce a probíraly veškeré novinky. Jenže znáte to. Donesou vám jídlo, vy zmlknete a začněte vnímat okolí.
"No .. já teď jako byla dva roky na tom pracáku, jo? A teď mě ty vole poslali makat do tý firmy ale ty píčo, na to se jim můžu leda tak vysrat a jdu zpátky na podporu." Matka dvou malých dětí (které mezitím požíraly nějaký bordel ze země a motaly se po cestě), zahalená v oblaku dýmu, "mírně" opilá. Podotýkám, že byly dvě hodiny.
Pár dní předtím. Kamarádka sedí na zahrádce u baru, je kolem šesté a z okna hospody naproti vypadne jakýsi dědula, který ho na ni a její kamarádky na férovku vytáhne a mává s ním na všechny strany.
Moje tradiční cesta do práce, ve společnosti dvou mladých "mužů" a jejich rozhovorů typu: "No a jak dodělám školu, tak půjdu na pracák a budu si žít jak největší král, kámo."
Nedávný rozhovor se známým: "A proč nejdeš pracovat tam, když se ti tady nelíbí? Tam bys měl lepší pracovní podmínky i lepší plat a na tvoji pozici zrovna nabírají." "Já nevím, však to je jedno."
A tohle nejsou výjimky. Najít tady člověka, který by byl jiný, je umění. Všem jde tady jenom o to, jít do třineckého Mordoru vydělat si na chlast a cigára .. případně brát na chlast a cigára dávky a našukat si pár dětí, kterým předají tohle vnímání světa. A tohle jim naprosto stačí ke štěstí a nechápu, proč by měli chtít něco víc.
Všichni, kteří něco víc chtěli, se už dávno odstěhovali. A já se jim nedivím, protože kdybych za chvíli taky neodjížděla, tak si to nejspíš budu muset jít někam hodit.

Zobrazit víc

Proč se musí jednat o vztah heterosexuální? Já mám třeba lesbický vztah už přes 2 roky a jsem neskutečně šťastná...

Protože to byla ironie a narážka na to, jak omezené vnímání světa někteří lidi mají?
C'mon, naučte se prosím číst. Ne jenom zírat na písmenka, ale fakt číst, děkuju.
Jo a když už nic .. tak tady máte aspoň sůvu. Jenom tak, pro lepší den, protože proč prostě ne.
Proč se musí jednat o vztah heterosexuální Já mám třeba lesbický vztah už přes 2

"Dej člověku masku a on ti ukáže své pravé já." Myslíš, že je to pravda? Například Ask a anonymní otázky, ukazují tím někteří, co je doopravdy zajímá a na co by se tě jinak nezeptali? Co ty a moc anonymity? Využíváš ji?

zvidavyclovek’s Profile PhotoZvídavý David
Jako u všeho, šíleně záleží na.
Jsou lidé, kteří jsou se sebou spokojení, smíření a mají zdravou dávku sebevědomí, takže se nebojí sdílet své názory, ať už jsou jakékoli a ptát se na cokoli, co je zajímá. Stejně tak jsou schopní přijímat názory ostatních, i když nejsou jen pozitivní a něco si z nich vzít a vhodně reagovat na otázky, které jsou třeba i nevhodné. Takoví, i když je jim nějaká maska nabídnuta, ji s úsměvem odmítnou.
Jsou tady lidé, kteří to sebevědomí nemají a bojí se, jak by okolí jejich myšlenky mohlo přijmout. Bojí se odsouzení a tak anonymity využijí jako prostředek pro získání sebevědomí a cestu jak se naučit fungovat sami za sebe.
Jsou tady lidé kteří prostě jen netouží po pozornosti a anonymitu využívají jako úkryt.
Jsou tady lidé, kteří anonymitu využívají k tomu, aby ukázali to nejhorší co v nich je, léčili si své komplexy a ubližovali ostatním.
A pak jsou tady lidé, kteří tohle zvládají i bez anonymity a jsou na tohle své chování hrdí.
Všechno je to jenom o lidech. Ale rozhodně bych neřekla, že anonymita a masky, automaticky se rovná práva tvář člověka, i když některým rozhodně dodává větší odvahu a drzost. Všichni totiž vždy ukazujeme jen to, co v danou chvíli a daným lidem ukázat chceme. A to že se někde chováme takhle a jinde takhle, ještě neznamená, že obojí nemůže prezentovat naše pravé já.

Zobrazit víc

Může být podle vás člověk šťastný i bez partnera?

Ne, rozhodně ne. Být ve vztahu je tou nejdůležitější podmínkou pro šťastný život. Bez toho to prostě nejde. A samozřejmě, že se musí jednat o vztah heterosexuální a na celý život za všechny okolností. I kdyby vás někdo jakkoli týral a byli jste jakkoli nespokojení, jste ve vztahu a to znamená štěstí. A nezapomeňte tomu říkat láska, že jo.
Vážně, jakým orgánem přemýšlíte, že vás dokáže taková otázka napadnout? Samozřejmě, že člověk může být šťastný, i když je bez partnera. Člověk by dokonce měl být šťastný i když je bez partnera, protože teprve ve chvíli, kdy se dokážeme postarat sami o sebe, přijmout zodpovědnost za své činy a být spokojení a šťastní sami se sebou a se svým životem, můžeme dělat šťastným a spokojeným někoho jiného a vést plnohodnotný vztah bez zbytečných sraček a bez zbytečného ubližování jiným i sobě sama.
Ale jo, samozřejmě. Já vím, že většina z vás tohle nezná, protože jste zvyklí, že je to všechno o vás. Že za vás někdo převezme zodpovědnost. Že se o vás někdo postará. Že někdo všechno vyřeší. A že vy nebudete muset hnout ani prstem. Že kdykoli se vám stane něco špatného, můžete to svést na někoho jiného. Jste příliš pohodlní na to, abyste používali tu kulatou věc na krku a přemýšleli o svých vlastních potřebách a tužbách, nedejbože dělali něco pro to, abyste je naplnili. Ne, raději slepě jdete za tím, co společnost říká o tom, jací musíte být a co musíte mít. Raději si pak prostě jen stěžujete, než aby jste udělali jeden obyčejný krůček z komfortní zóny a byli fakt šťastní a spokojení .. a dělali šťastnými a spokojenými i lidi, kteří jsou kolem vás.
Být nezadaný je super. Stejně jako je super být ve vztahu. Oboje má své pro a proti a oboje si jde patřičně užít. Jen pro to holt bohužel musíte něco udělat.

Zobrazit víc

Čisto teoretická otázka ; predstav si ze si tehotná a zistia ze tvoje dieťa má nejakú mentálnu chorobu (napr downov syndróm ) (dúfam že sa ti to nikdy nestane!!!) nechala by si si ho? zvládla by si starostlivosť o takéto dieťa?

"Nějakou mentální chorobu" je příliš rozsáhlý pojem, i když za něj uvedeš jeden příklad, protože tady šíleně hodně záleží na. Kdyby mě dítě mělo nějakou mentální chorobu, zajímala bych se nejdříve o to, jestli by bylo schopno plně vnímat okolní svět. A pokud ano, jestli by bylo schopné v budoucnu plně samostatně a nebo jen s minimální pomocí fungovat. A nezajímala bych se o to jen u doktorů, ale i u lidí, kteří takto postižené dítě nebo přímo u lidí, kteří takto postižení jsou. Pokud by některá z odpovědí na tyto otázky zněla ne, dítě bych si nenechala.
Vím totiž, jaké je to starat se o dítě, které je těžce mentálně postižené a svět nevnímá vůbec nebo jen částečně. Mám takové známé a sama matka toho dítěte mi řekla, že kdyby věděla, že jeho život bude vypadat takhle, šla by okamžitě a bez váhání na potrat. A že všichni, kteří tvrdí, že matky které takto "zabíjí" své dítě nemají srdce, by si měli alespoň na chvíli zkusit, jaké to je se o takové dítě starat. Vy totiž děláte první poslední .. v podstatě obětujete celý svůj život od narození dítěte až po vaši smrt (a co s ním bude pak, až vy se moct starat nebudete?), zatížite tím celou rodinu, finančně se naprosto zruinujete, protože s žádnou pomocí nemůžete počítat, psychicky se dostanete na samotné dno .. a jediné, co se vám za to dostane je pohled na vaše dítě, jak zírá do zdi a slintá si na hrudník. Nevíte, jestli vás alespoň nějak vnímá nebo je úplně mimo. Nevíte, jestli je šťastné nebo jestli trpí. Nevíte, jestli má vše co potřebuje nebo jestli mu něco neschází. Nevíte nic. A co je tohle za život? Jak té rodiny, tak toho dítěte ..
A taktéž znám někoho, kdo je celý svůj život odsouzen na pomoc ostatních a taky to není žádná procházka růžovou zahradou, žít celý život s výčitkami, že všechny neustále jenom otravujete a s obavami, co byste dělali, kdybyste něco potřebovali a náhodou nebyl po ruce nikdo, kdo by vám mohl pomoci.

Zobrazit víc

Jak se poslední dobou máte? Nad čím nejčastěji přemýšlíte a co plánujete do blízké budoucnosti?)

NancyWinchesterBlack’s Profile PhotoChronický Masturbátor ♎
Je to šílený pocit, když si konečně zase dáváte život do pořádku, cítíte se být šťastní a užíváte si plánování dalších dní a v té chvíli se někdo vrátí. A vy ho bez toho, aniž byste nad tím vůbec přemýšleli, zcela instinktivně uvítáte do zpět do svého života.
Prvních pár dní se všechno zdá v nejlepším pořádku. Dokonce se cítíte ještě šťastnější a máte pocit, že vám vše hraje do karet a nic se nemůže pokazit. Jenže pak vás realita zase tvrdě srazí na zem a ukáže vám, že pokazit by se mohlo všechno. Že nic není tak jednoduché, jak vám to připadalo. A nejhorší na tom je, že vy prostě nevíte a máte šílený strach to zjistit.
Po večerech jen tak ležíte a představujete si cobykdyby. Doufáte ve všechny z možností, které vás napadnou, ale zároveň se jich děsíte. Přemýšlíte, proč jste místo odpovědi nezvolili ignoraci a původní cestu. Máte výčitky vůči sobě, vůči druhé osobě i vůči svým známým. Přistiháváte se při tom, že měníte a rušíte plány, které jste považovali za jisté. Přestáváte se chovat přirozeně a kontrolujeme každý svůj krok, každé své slovo .. každý svůj nádech a výdech.
Utíkat do knižního světa pomáhá. Částečně. Za těch pár dní jsem přečetla tolik knížek, co teď normálně nepřečtu ani za měsíc. Ale i tak jsem některé stránky musela číst znovu a znovu, abych konečně začala vnímat děj. Opít se, nejlépe s přáteli pomáhá, protože mozek si vezme dovolenou a nezdají se vám žádné sny. Ale vím, že za chvíli ty zásadní otázky budu muset položit, i když se odpovědí na ně tak příšerně bojím. Protože už teď je pro mě těžké tvářit se, jako že nic, když jde vlastně o celý můj budoucí život. A já si nedokážu ani představit, jak by se mohl vyvinout, až zjistím .. ani nevím, co bych to vlastně měla zjistit.
Takže kdyby mi teď někdo dokázal říct, jak se vlastně mám a co plánuji do nejbližších dní, byla bych mu velmi vděčná. Protože já to, stejně jako mnoho dalších důležitých věcí, prostě nevím.

Zobrazit víc

Volná otázka

Mé páteční já si na víkend naplánovalo plno věcí, které je třeba udělat a které by udělat chtělo. Mé páteční já předpokládalo, že mé sobotní a nedělní já s nadšením uklidí a udělá pořádek nejen v tom, v čem je třeba, ale i ve všem ostatním. Že s nadšením nejen vypere várku oblečení, které běžně nosím, ale i oblečení, které hodlám darovat dál. Že nejen navaří, ale vyzkouší i nějaký nový recept a bude péct. Že se s radostí vrhne na všechno to učení, které ho čeká a ještě navíc udělá pořádek v papírech, vyřídí co je třeba a připraví si věci na pondělí. Že se s nadšením vrhne na cvičení a půjde si i zaběhat, ať už bude jakékoli počasí. Že se s nadšením vrhne na vyrábění všech těch věcí, které musím do určitého termínu dodat. Že se pustí do všeho toho vyřizování s lidmi, které je třeba udělat a vyřídí všechny pochůzky.
Jenže mé večerní páteční a sobotní já se rozhodlo, že bude mnohem lepší celý víkend propít a protančit a problbnout s přáteli, následky čehož trpí mé současné, nedělní já. Které se zase rozhodlo, že trpí až příliš na to, aby bylo schopno cokoli dělat a že bude nejlepší jenom tak ležet, ztrácet čas a nadávat na bolavé a nepoužitelné části těla.
A jak se tak blíží večer, začínám přemýšlet o mém budoucím já. Mé budoucí já mě určitě musí nenávidět už teď. A já doufám, že i přesto to bude mé lepší já, které bude mnohem zodpovědnější a nadšenější ze své práce a ze svých povinností a nerozhodne se věnovat se něčemu zabavnějšímu. A to hlavně proto, že už si to prostě nemůže dovolit. Na důkaz toho, jak mu věřím a toho, že na něj myslím a lituji ho, bych mohla ještě dneska alespoň jednu z těch věcí udělat a ulehčit mu.
Jo, to určitě udělám.
Možná.
Lidi, myslete na svá budoucí já.

Zobrazit víc

můžeš mi k tomu podat svůj pohled? http://www.boredpanda.com/girl-not-shaving-legs-morgan-mikenas/?utm_source=facebook&utm_medium=link&utm_campaign=omg

Bee.
Kk, tohle už vidím poněkolikáté. A ještě pořád nechápu, o co jako vlastně jde. Tak se nějaká ženská prostě rok neholila. Jedna ženská z mnoha, protože "no shave" už je poměrně starou záležitostí (a taky celkem šíleným trendem, když vezmeme v potaz barvení si ochlupení v podpaží). Je to něco, co už takřka nikdo neřeší. Buď se prostě někdo holí, protože mu to tak vyhovuje a nebo se neholí, protože mu to tak vyhovuje. Tím to končí. Není na tom co řešit. A pokud už to někdo řeší, je mi ho upřímně líto.
Samozřejmě, nemám nic proti lidem, kteří ostatním ukazují, že není nutné jít s trendy s zapírat díky nim to, kým doopravdy jsme. Nemám nic proti lidem, kteří ostatním ukazují, že být jiný je v pořádku. Nemám nic proti lidem, kteří jistým způsobem bojují proti zbytečnému odsuzování. Právě naopak, takové lidi plně podporuji a obdivuji je. Ale .. to jsou lidé, kteří jsou nějak handicapovaní, mají nějakou poruchu nebo nemoc, skutečně myslí jinak než ostatní a mají s tím ve společnosti problémy nebo se s nimi život nemazlil a prošli si peklem. Jsou to lidé, kteří mají skutečné problémy, které překonali a motivují a pomáhají ostatním, aby je překonali také. Jsou to lidé, kteří jsou sví a mají ostatním co dát.
Tohle mi dalo tak akorát možnost zakroutit hlavou a protočit oči.

Zobrazit víc

Povíš nám i ty nějaký milostný příběh?

S radostí se podělím o ten poslední.
Nedávno jsem, jako každé ráno, spěchala od vlaku do práce. Byla jsem otrávená zpožděním vlaku, deštivým počasím i tím, že jsem začínala být nemocná. Už zase. A navíc mi cestu blokoval nějaký pan černý deštník, které ho jsem prostě nemohla obejít, ať jsem se snažila jakkoli. Zrovna ve chvíli, kdy už jsem ho chtěla naštvaně poprosit, jestli by mi neuhnul, se otočil a naprosto mě odzbrojil nejen dokonalým úsměvem, ale hlavně tím, že to byl od hlavy až po paty chlap mých snů.
A jak jsem tam tak na něj konsternovaně zírala a pomalu se také začínala usmívat, natáhl nade mě deštník, zasmál se a řekl mi, že když už mě takhle zdržoval, tak mě aspoň kousek doprovodí, abych nemokla.
Nakonec mě nedoprovodil jen kousek, ale až do práce, i když měl jít na úplně opačnou stranu. Celou cestu a ještě značnou dobu před mou prací jsme si povídali namačkaní pod jedním deštníkem (kterým mě chránil nejen před deštěm, ale i před procházejícími opilci a dalšími podivnými existencemi, protože rána v našem městě bývají zajímavá) jako staří přátelé a jako ostýchaví milenci. Rozešli jsme se ale jako ti, kým jsme doopravdy byli - jako cizinci.
Naše setkání trvalo pouhou chvíli. Neznám jeho jméno, nevím o něm, kromě toho, že to byl vážně chlap mých snů, nejen vzhledem, ale i hlasem, inteligencí a myšlením, naprosto nic. A přesto ve mě zanechal víc, než ve mě někteří dokázali zanechat za měsíce a roky vztahů.
Ani nevím, jestli mám skutečně doufat v to, že se ještě někdy potkáme nebo mám raději jen snít, jak by to dopadlo, kdybychom se ještě někdy setkali a možná, kdo ví, se setkávali i dál.

Zobrazit víc

A tvoji rodiče ví že chceš odjet? Co si o tom myslí?

Samozřejmě, že mí rodiče ví, že chci odjet. Řekla jsem jim o tom prakticky hned, když jsem se rozhodla. Tehdy mi matka řekla, že pokud si to všechno zaplatím sama a nebudu po nich absolutně nic chtít, je to moje věc. Když jsem se s ní o tom snažila mluvit podruhé, udělala že mě hloupé a neschopné děcko a neskutečně mě zesměšnila. A když jsem se s ní o tom chtěla pobavit potřetí .. ještě než jsem vůbec stačila něco říct, vytočila mě takovým způsobem, že jsem veškeré další pokusy definitivně vzdala. Takže až budu odjíždět, velice bych se divila, kdyby mí rodiče věděli alespoň to, do jaké země, na jak dlouho a co tam budu dělat. Pokud by jim to teda neřekl někdo jiný, o čemž silně pochybuju.
Ono je sice všeobecně známo, že se svými rodiči nemám dobré vztahy, a já vím nejlépe, jak moc nedobré jsou, ale tohle upřímně překvapilo i mě. Nečekala jsem od nich sice žádnou podporu nebo pomoc, ale čekala jsem alespoň ten minimální zájem. Zřejmě mám poněkud odlišné představy o rodičovství, protože si nedokážu představit, že by mi vlastní dítě odjelo někam pryč a já ani nevěděla kde. (Natož abych mu ještě házela klacky pod nohy, aby si nemohlo splnit své sny.)
Ale co se týče zbytku rodiny, babička, která mi v podstatě rodiče supluje, mě plně podporuje. Není sice moc nadšená z toho, že jí odjedu (a kdyby bylo po mém, už se ani nevrátím), ale ví, že je to něco, po čem neskutečně toužím a tak dělá vše, aby mi pomohla. A se strejdou a s tetou (kteří jsou pro mě v podstatě také náhradní rodiče) jsem o tom sice ještě nemluvila, ale vím, že mě také budou podporovat a pomáhat mi, protože vždy dělali vše pro to, abych si mohla plnit své sny a žít tak, abych byla šťastná.

Zobrazit víc

Em. Už myslím po 3. nebo po 4. bych rád dostával otázky. :) Like mám a info jsem si přečetl. ^^ Troufám si říci, že odpovědi by měli být trochu promyšlenější, jelikož už to neberu jen jako "zábavu pro chvilku nudy." :)

Kio~~
Omlouvám se, ale momentálně otázky neposílám, protože na to prostě nemám čas. Domů se většinou dostanu až kolem desáté večer a přes den mívám jenom pár minut volného času - které se snažím alespoň občas využít k nějaké té odpovědi.
Každopádně, ve sledování tě mám (stejně tak jako všechny ostatní, kdo mají o otázky zájem), takže kdyby se mi nečekaně vyskytl nějaký ten volný čas (a nějaká ta energie navíc), určitě vám otázky budou chodit.
Jinak se ještě jednou omlouvám, že jsem nedala vědět, jak to teď mám, ale vážně je teď na mě toho moc a úplně mi to vypadlo z hlavy.

Kam se přesně chystáš? Já bych sama chtěla jednou vycestovat, aspoň na pár měsíců, ale chybí mi k tomu odvaha a dobrá angličtina a taky dostudovaná škola. Což ovšem neznamená, že se toho snu vzdávám, jenom je to pro mě v 16 nerealizovatelné. 😊

Zatím to vypadá, že pojedu na rok do Nizozemí nebo na Island. Nedokážu říct, v kterou zemi doufám víc, protože chci procestovat a poznat obě stejně. I když teda uznávám, že mě trochu děsí Islandské podnebí .. je to příliš krásná a zajímavá země na to, abych ji nechtěla kvůli takové malichernosti prozkoumat.
Každopádně, nedodělaná škola ani angličtina, která není na mistrovské úrovni, ti ve vycestování nebrání, právě naopak. Jak jsem to teď všechno zkoumala, dostatečně jsem si ověřila, že studenti mají nepřeberné možnosti, jak i při škole vycestovat a zlepšit si jazyk, aniž by museli utratit miliony. A upřímně, čím dříve člověk vycestuje, i když jenom po dobu dvou měsíců, přes prázdniny, tím lépe. Nejen kvůli toho, že si zlepší jazyk a možná se přiučí i nějaký další, což je v dnešní době neskutečná výhoda, ale taky prozkoumá jiné kultury, které následně bude moct porovnat s tou naší a zjistí, jestli mu tenhle životní cestovatelský styl sedí a nebo jestli by třeba nechtěl odcestovat natrvalo.
Nehledě na to, že jakékoli cestování člověku přinese jedny z nejlepších zážitků v životě. A zážitky jsou něco, co už vám nikdy nikdo nevezme. Stejně tak, jako zkušenosti, které s tím souvisí. Hlavně pokud se po čase vykašle na agentury, průvodce a všechny tyhle turistické blbosti a začnete poznávat lidi, kteří v dané zemi žijí a uděláte si průvodce z nich. Pokud skutečně začnete poznávat danou zemi, její kulturu, zvyky a tradice. Kvůli tomu vlastně nemusíte ani do ciziny - stačí cestovat po Česku.
A že nemáš odvahu? Blbost. Máš ji, jenom ji v sobě prostě musíš objevit. A věřím tomu, že pokud opravdu vycestovat chceš, vycestuješ. Klidně třeba i příští rok. Budu ti držet palce.

Zobrazit víc

Jaký je tvůj názor na youtubery, to, že tak moc ovlivňují mládež a že se z nich dělá něco "víc"? Jinak jsi strašně super, můj vzor a máš úžasné názory a odpovědi :)

Abych pravdu řekla, youtube jde tak nějak mimo mě. Jediný, koho fakt sleduju, když už na to mám čas a dostupnou WiFi, je Agrael. A mám takový pocit, že ten asi takovým tím průměrným vzorkem českého youtube nebude. Nebo se teda občas ještě dívám na nějaká ta videa o cestování .. ale to do toho asi taky zapadat nebude.
Ale hej, zřejmě ten průměrný vzorek ani nepotřebuju, abych na tohle dokázala mít nějaký názor, protože tohle je pořád jedno a to samé dokola. Vždycky tady budou lidé, kteří to mají v hlavě v pořádku, dokáží uvažovat (sami za sebe), dokáží si srovnat priority a kteří vyhledávají to, co je nějakým způsobem motivuje, posune je to dál a smysluplně to náplní jejich čas. A vždycky tady budou lidé, kteří budou takoví .. hm .. no, trochu opožděnější a budou potřebovat někoho, kdo jim bude říkat, co dělat a co si myslet. Někoho, kdo jim bude určovat priority a životní cíle. Protože bez někoho, kdo by s nimi v podstatě cíleně manipuloval a vedl je jako ovce, by nedokázali existovat. Někteří z toho sice ještě vyrostou .. ale většina z nich ne.
Tohle jsou věci, které žádný youtube nezmění. Ta druhá skupinka lidí si totiž vždy dokázala najít své špatné vzory, vůdce a osobní bohy i v době, kdy žádný youtube neexistoval. Jen se o tom prostě tolik nemluvilo. I tak si ale stačí trochu projít dějiny a musí být všem, kdo vlastní mozek, naprosto jasné, jak tohle funguje. Je to všechno dané výchovou, geny i prostředím, ve kterém vyrůstáme. A pochybuji, že by se to dalo změnit - tak proč to taky zbytečně řešit, pokud se nejedná o nějaké extrémní případy?
Jinak velice děkuji a ještě jednou děkuji. A i když si nemyslím, že bych mohla být pro kohokoli vzorem, neskutečně mě těší, že tyhle moje bláboly tady mají alespoň pro někoho pozitivní přínos.

Zobrazit víc

Já zkušenosti z cestováním nemám, ale čeká mě něco podobného. Mohla bych se zeptat v kolika jsi se takto rozhodla a co tě k tomu vedlo? Můžeš se rozepsat:)

Je mi dvacet. A ti, co mě už nějakou tu dobu sleduji ví, že jsem v životě zažila pár hodně nehezkých situací. Vždy jsem za ně vinila především sebe a možná i právě díky tomu jsem se z nich nakonec dokázala dostat. Vzhledem k tomu mě ale samozřejmě už dříve (netuším, kdy to bylo poprvé) napadlo, že bych odtud mohla prostě zmizet a začít nový život někde úplně jinde. Jenže mě tady vždycky něco drželo. Rodina, přátelé, partner/ka, škola, finance, povinnosti. Ale momentálně jsem se ocitla v situaci, kdy mi nic jiného, než vycestovat a usadit se jinde, nezbývá.
Tedy .. mohla bych tady zůstat. Mám kde bydlet, práci, část rodiny, která je vážně skvělá, i přátele. Mohla bych si tady zase začít něco s někým budovat. Ale vím, že by mě tady nic dobrého nečekalo. Byl by to jen ten samý kolotoč, který by možná zase začínal štěstím .. ale taky by zase končil něčím, co by mě absolutně zničilo. A to už vážně nehodlám riskovat, protože jsem dostala poslední ránu, kterou jsem ještě schopná unést. A chci zbytek své energie věnovat něčemu, co mě opravdu zase postaví na nohy a udělá mě šťastnou. Opravdu a dlouhodobě šťastnou.
Babička říká, že mám toulavé boty, po svém otci, který mizel velice často. Hlavně, pokud se objevil nějaký problém. Ale já, na rozdíl od něj, nechci od svých problémů utíkat, ale konečně je vyřešit. Přestat se konečně obětovat pro ostatní a začít žít jen sama pro sebe - a to bez výčitek. Chci něco pořádného zažít, procestovat kus světa. Chci se učit a poznávat nové věci. Splnit si nějaké ty bláznivé sny. Zaplnit tu prázdnou díru, kterou v sobě mám, něčím užitečným a smysluplným.
I když vím, že to nemusí dopadnout dobře .. raději budu riskovat takhle, než riskovat to, co by mě čekalo tady. A navíc .. odmítám se zabývat nějakým coby kdyby. Prostě vycestuju a jak to dopadne, tak to dopadne. Kdybych se vám tady už nikdy neozvala, alespoň budete moct vymýšlet záhadné teorie o tom, co nebo kdo mě sežral. Ty nejlepší určitě ze záhrobí nějak ocením 😁

Zobrazit víc

Like=názor?

Děti moje milé, jelikož hodlám nejpozději do měsíce opustit ČR (nebo být v té době minimálně v procesu vyřizování své cesty), minimálně na rok, ale nejlépe navždy, opravdu hodně bych ocenila, pokud byste se se mnou podělili o své zkušenosti, pokud nějaké s dlouhodobým odcestováním do zahraničí máte. Popřípadě, pokud byste mi rovnou doporučili agentury zajišťující práci. Nebo prostě cokoli, co s tímhle souvisí.
Sice už mám asi jasno v tom, jak by mělo všechno probíhat, ale přeci jen, všechny dostupné informace se hodí.
Předem děkuji všem, kteří se ozvou a pomůžou mi 😊

Volná otázka

Asi teď budu nechutně pozitivní a motivační a tak podobně, ale jde tady o něco, co vám potřebuju předat. Něco, co jsem si znovu uvědomila a na co by člověk neměl nikdy zapomínat.
Jsme to my, kdo rozhoduje o našem životě. My a nikdo jiný. Samozřejmě, život přináší náhody, ať už dobré, či zlé. Ale je jen na nás, jak se k těm náhodám postavíme. Je jen na nás, jestli svůj život prožijeme tak, aby za něco stál a my byli šťastní nebo jestli jej prostě jen nějak přežijeme. A já osobně si myslím, že život je na nějaké přežívání příliš krátký. A že každý z nás má v sobě to, díky čemu jej může naplno prožít.
Přestaňte se trápit minulostí. To, co se stalo v minulosti už nikdy nezměníte, i kdybyste sebevíc chtěli. Můžete se trápit jak chcete. Můžete prolévat moře slz. Můžete mít záchvaty vzteku. Ale minulost zůstane stejná. To nejlepší, můžete udělat, je vzpomínat na dobré věci, smířit se s těmi špatnými, poučit se z nich a stát se silnějšími. Být rádi, za své tehdejší hloupé a chybující já. Protože právě to vás posouvá dál a dělá z vás toho, kým jste.
Přestaňte se bát budoucnosti. Jak neustále říká Roland ze série Temné věže Stephena Kinga, kdykoli se někdo strachuje o budoucnost: "Voda bude, pokud bůh dá." Je to ta nejlepší odpověď, na všechno "co kdyby". Odpovězte takhle na všechna, která trápí vás a začnete trochu riskovat. Začněte dělat to, co vás baví, i když vás od toho ostatní odrazují a i když si třeba myslíte, že na to nemáte. Dokud to totiž nezkusíte, nezjistíte to. A pokud byste na to opravdu neměli? No a? Alespoň jste to zkusili, získali nové zážitky, zkušenosti, možná potkali nové lidi a můžete se vrhnout na něco dalšího, co vám dělá stejnou nebo podobnou radost. Nikdo vás nenutí kvůli budoucnosti trpět něco nebo někoho kdo vás ničí. Nikdo, kromě vás samotných.
A z těchto dvou bodů vyplývá bod třetí - začněte žít přítomností. Začněte svůj život prožívat. Jakmile se do toho jednou pustíte, uvidíte, že je to vlastně šíleně lehké ..

Zobrazit víc

Kde chceš být za dvacet let? Jak vidíš svou budoucnost?

Kdysi bych dopodrobna popsala, kde chci za dvacet let být. S kým chci žít, jestli chci nebo nechci děti, případně kolik, kde chci žít a jak by měl vypadat můj dům/být, jakou práci chci dělat, jaké přátele chci mít a podobně. Hodně dlouho jsem si v hlavě udržovala tuhle jasnou představu a za tím vším, co jsem si přála, jsem si tvrdě šla. Jenže .. pak se najednou něco pokazila a já zjistila, že budoucnost, kterou jsem si vysnila, se nikdy nebude moct stát realitou. A najednou jsem nevěděla, jak dál. Nejdříve jsem se zasekla na mrtvém bodě a pak už jen padala níž a níž, aniž bych věděla, jak se z toho dostat.
Pak jsem ale začala stopovat, poznala pár hodně zajímavých a moudrých lidí a uvědomila jsem si, že tohle dlouhodobé plánování je k ničemu. Ne, to není přesné. Je jen k tomu, aby vás zbytečně svazovalo, omezovalo a v mnoha ohledech i ničilo. Je k tomu, aby vám bránilo skutečně žít.
Takže když se mě teď někdo zeptá, kde chci být za dvacet let, jak vidím svou budoucnost nebo jak si plánuju svůj život, má odpověď je prostá. Chci být šťastná s člověkem, kterého miluju. Je mi jedno, kde to bude. Jestli tady v Česku nebo někde na druhé straně země. Jestli v luxusním/domě, bytě nebo v nějaké naší malé díře. Je mi jedno, jestli budeme nebo nebudeme mít děti, jakou práci budeme dělat a jaké lidi kolem sebe budeme mít. Je mi to jedno, pokud budeme oba šťastní. Už se nikdy nechci hloupě omezovat a připravovat si tak jedno zklamání za druhým. Nechci se bát riskovat. Chci skutečně žít. Využít všeho, co mi život nabízí.

Zobrazit víc

Ty se bavíš se svýma bývalýma??

Samozřejmě, že ano. Ono totiž to, že se s někým rozejdu nebo to, že se někdo rozejde se mnou, ještě nutně neznamená, že je ten druhý absolutní zmrd, kterého je třeba co nejvíce pomluvit a nikdy už se na něj nepodívat. Samozřejmě, že se v mém životě našlo pár lidí, kteří pro mě byli nehoráznými chybami a u těch mi bylo jedno, jak to s nimi ukončím. Hlavně, že to s nimi nějak ukončím a už s nimi nebudu mít nikdy nic společného. Natož se s nimi zamotávat do nějakého vztahu typu "pomluv druhého co nejvíc můžeš". To fakt ne. Šlo mi jen o to, dostat je pryč ze svého života a to co nejrychleji a neradikálněji, aby se nemohli vrátit.
Ale jinak? Nechápu, proč bych s někým měla přerušovat kontakt jen proto, že se nám ve vztahu něco prostě vytratilo. Vždyť lidé, se kterými jsme chodili, jsou lidé, se kterými jsme strávili spoustu času. Spoustu krásného času. Jsou to lidé, se kterými se dobře známé a rozumíme si. Takže pokud nás nijak nezradili, tak proč se proti nim ve zlém obracet? Proč je odstřihávat ze svého života? Třeba bývalá, o které jsem mluvila v odpovědi o kousek níž, je pro mě láska doteď, i když třeba jen v kamarádském smyslu. Náš vztah byl experiment vzniklý z přátelství. A proč bychom se jen proto, že nevyšel, měly připravovat o to skvělé, co jsme spolu měly?
Lidé jsou ve vztazích strašní sobci. Nezajímá je nějaká láska, důvěra nebo podobné věci. Zajímají se o sebe. A podle mě je to škoda hlavně pro ně, protože tak přicházejí o spoustu skvělých lidí, které by kolem sebe mohli mít. Pro mě vždycky bylo důležité to, aby se lidé, na kterých mi záleží měli dobře. Vždy mi záleželo na tom, abych kolem sebe měla lidí, kterým můžu věřit a se kterými mi je dobře a rozumím si ji. A tak jsem vždy přepracovála milostné vztahy, které nefungovaly, ve vztahy přátelské. A i když to občas znamenalo nějakou tu bolest, byla to jedna z nejlepších rozhodnutí v mém životě, protože jsem si u sebe udržela ty pravé lidi a vznikla mezi námi neuvěřitelně skvělá přátelství.

Zobrazit víc

Jak na tom jste, nebo jste byli s povinnou školní četbou a s následnými zápisy do čtenářského deníku?

Jsem člověk, který hodně čte. Který opravdu hodně, hodně, hodně moc čte. Vlastně čtu kdykoli, když mám volnou chvilku, kterou zrovna nechci věnovat něčemu jinému. Při čekání na spoj, ve frontě v obchodě, při vaření, při jídle. A navíc se nebráním skoro žádnému žánru a rozhodně u knížek nehledím na to, kdy byly napsány.
Ale jakmile něco přečíst musím, tak je na 95% jasné, že to nepřečtu. I kdybych sebevíc chtěla (jako že většinou opravdu nechci), tak mě to prostě nebaví, i kdyby to byla knížka sebelepší. I když jsem si připravovala seznam děl k maturitě, tak jsem si tam dávala buď to, co už jsem četla a nebo to, co si můžu pohodlně připravit pomocí internetu. I když tam totiž byly knížky, které jsem si přečíst chtěla (a po maturitě jsem je opravdu přečetla), věděla jsem, že jakmile je mám v kanónu, prostě je přečíst nedokážu.
Na základce jsem měla štěstí v tom, že jediné, co po nás chtěli, byl nějaký určitý počet knih za nějaké určité časové období. Tituly ale určeny nebyly. Takže jsem většinou měla zapsaných knih o hodně víc, než bylo třeba, protože samotné zapisování a hodnocení knih mě bavilo - a baví doteď.
..
Jinak bych chtěla poděkovat všem, kdo mi doporučili nějaké knihy. Sestavila jsem si díky vám seznam o 150 položkách a postupně se jím prokousávám. A rozhodně jsem zatím nebyla zklamaná, právě naopak. Takže děkuji a ještě jednou děkuji.

Zobrazit víc

Co si přejete?

Aby byl některým matkám zakázán přístup mezi ostatní lidi. A taky na sociální sítě.
Chápu sice, že jsou matky tím, co porodily nadšené a chtějí se pochlubit. Chápu taky, se s ostatními matkami chtějí podělit o zkušenosti a tak různě si o svých dětech povídat. Chápu to. A toleruju to. Ovšem .. některé matka společně s dítětem porodily i svůj mozek. A ty už tolerovat nedokážu.
Včera jsme se s bývalou rozhodly, že si někde skočíme na jídlo a konečně spolu zase strávíme nějaký ten čas i bez toho, abychom byly v jiné dimenzi. Zapluly jsme tedy do své oblíbené hospůdky, probíraly události posledních dní, vymýšlely nemožné teorie a těšily se na jídlo. Jenže ve chvíli, kdy nám ho přinesli a my zmlkly, abychom se do něj pustily, jsme bohužel začaly vnímat okolí. Bohužel proto, že kousek od nás seděly dvě mladé matky a povídaly si o stolici svých potomků. Samozřejmě velmi detailně. Požádaly jsme je tady, jestli by se, pokud už se o tomhle chtějí bavit na veřejnosti a hlavně mezi lidmi, kteří jedí, nemohly bavit alespoň tak, aby to neslyšeli všichni okolo. Prý nemohly. Vytasily se na nás s nějakými žvásty o toleranci a podobných blbostech. A tohle fakt sakra ne. Jsem tolerantní člověk. Jsem šíleně hodně tolerantní člověk. Ale jen do chvíle, kdy mi to, co dělají ostatní negativně neovlivňuje život. A povídání doslova o sračkách při obědě do téhle kategorie spadá.
Nevím, jestli je to nějaký psychologický jev typu "nejsem matka, ale píča a chci, aby to všichni věděli" nebo tak něco. Nevím a je mi to jedno. Myslím, že je namístě ještě pořád zachovávat nějaké společenské normy a že existuje spoustu míst, kdy si matky mohou o svých dětech povídat (A co jen povídat. Je spoustu míst, kde si klidně můžou klidně sdílet fotky blitek a sraček svých děcek, když mají to nutkání.) tak, aby tím neobtěžovaly ostatní. Já, a nejen já, nehodlám nikoho tolerovat a respektovat jen proto, že je to matka, případně rodič. Nehodlám tolerovat a respektovat nikoho, kdo si toleranci a respekt nezaslouží.

Zobrazit víc

Co momentálně děláte?

Neniče si tělo. Nikdy si neničte vlastní tělo.
Právě je půl třetí ráno a já už dvě hodiny prostě jenom ležím, probuzená ze spánku šílenou bolestí. Připadá mi, jako by si někdo vzal milióny jehel a všechny mi je zuřivě bodal do kolen a do kyčlí. A pak mi tam vzniklými otvory nalil lávu. A pro jistotu si do toho ještě zabušil nějakou palicí. A pak se mi snažil celou nohu rozervat na milión kousků.
Nic na to nepomáhá. Žádné tabletky proti bolesti. Žádné masti a zábaly, ať už chemické nebo čistě přírodní. Už nepomáhá ani teplo. To nejjednodušší a přesto nejúčinnější, co mi vždy alespoň trochu ulevilo. Ne, můžu jenom ležet a doufat, že mě to za chvíli prostě přejde. Což nemusí. Klidně můžu startovat den s holí, bez které se neobejdu, protože budu mít místo nohy jen nepoužitelnou končetinu plnou bolesti. Ten další klidně může vypadat stejně, stejně, jako mnoho dalších.
A proč to všechno? Jenom proto, že jsem prostě chvíli nejedla. Jenom z vlastní blbosti jsem si připravila roky nikdy nekončící bolesti. Můžu sice klidně brát milióny různých přípravků a myslet si, že pomáhají. Protože přeci jen, hej, jsem mladá. Všechno se mi ještě hojí rychle. Ale ne. I kdyby se mi zdálo, že už je to sebelepší, tyhle noci mě vždy přesvědčí, že není. A nikdy nebude.
Takže .. neničte si tělo. A netýká se to jen ana blbek a jim podobným, které není a myslí si, že jim to nic neudělá. Neničte si tělo. Nijak. Je to to nejcennější co máte a nedají se k němu dokoupit náhradní díly. Starejte se o sebe jak nejlíp můžete, protože se sebou budete žít celý život. A stačí maličkost. Něco, o čem si budete myslet, že vám nemůže ublížit a budete celý život trpět a nikdo vám nebude moct pomoci. A po tom hádám nikdo netouží ..
Věřte mi. Hloupé experimenty za ty noci probrečené bolestí a zoufalstvím z beznaděje za to nestojí ..

Zobrazit víc

Jaký žánr knih máš ráda? Abych se tu nerozepisovala o něčem, co tě nezajímá. (nemyšleno nijak zle).

Já na žánr u knížek nějak moc nehledím. Dobrá knížka je dobrá knížka, nehledě na to kdo, nebo v jakém žánru ji napsal. Je sice fakt, že moc nemusím romantiku (i když opět, dobře napsaná knížka je prostě dobře napsaná knížka) a takové ty .. příliš jednoduché knížky, po těch sahám jen, když nemám v dosahu nic lepšího, ale jinak opravdu nemám problém skákat od historických ke sci-fi, od sci-fi k hororům a od těch třeba zase k fantasy a thrillerům a poezii a detektivkám a tak.
Pokud byste někdo chtěli pro přehled, co tak většinou čtu nebo se taky chtěli nechat inspirovat, tak: http://www.cbdb.cz/uzivatel-50453-darknessdestation i když tam teda ještě pořád není všechno a pořád doplňuju.

Konečně někdo kdo to vyjádřil úplně přesně. Rozešla jsem se s partnerem, protože byl platonicky zamilovaný do mé kamarádky. On pořád mele že to není důvod, ale nedokáže pobrat jak šíleně a méněcenně se kvůli tomu může člověk cítít. Já pocity nevydržela a nevidím důvod proč se do toho nutit. Nevěřím.

Děkuji ..
Ono je to všechno strašně složité. Co ale musím uznat je fakt, že člověk si občas ani neuvědomuje, že to, co s někým třetím vede přerostlo v nějaký vztah, ať už třeba jen na té platonické, citové úrovni, a že už je vlastně nevěrný. Já osobně třeba věděla, že přítel dává své city jiné slečně ještě dřív, než si to uvědomil on. Bylo to na něm šíleně poznat. Bylo šíleně moc poznat, že už nejsem ta jeho jediná, ale že se pomalu dostávám na druhou kolej. A přitom on sám si to uvědomil asi až nějak měsíc po tom, co jsem si to uvědomila já. Bylo by ode mě tedy zřejmě dost hloupé, kdybych mu to nějak vyčítala, obviňovala ho z toho nebo tak něco. Občas se tyhle věci prostě stávají. A vzhledem k tomu, že mi nikdy nebyl nevěrný úmyslně a většinou se ve všem zachoval fér, tak proč si kazit zbytky toho dobrého, co mezi námi zbylo.
Ovšem samozřejmě, i tahle "neúmyslná nevěra" (jo, zní to šíleně blbě) prostě zanechá své následky. Pocity méněcennosti a výčitky co člověk udělal špatně. Co mu chybí, že to jeho partnera nutí hledat to jinde. Ztráta sebevědomí. Nedůvěra v budoucí vztahy. Neschopnost znovu někomu věřit. Strach, že se to všechno stane znovu. Bezmoc, když neví, jak to všechno změnit. A hlavně šílený pocit prázdna. Jako by z vás váš partner tím, že vás prostě a jednoduše postupně vyměňoval, něco vyrval. A je opravdu těžké to něco získat zase zpátky, bez dalších ztrát a bez další bolesti.
Každopádně, patří ti mé uznání za odvahu takový vztah ukončit, protože já to nedokázala. Což je vlastně šíleně ironické, vzhledem k tomu, že jsem v sobě poté našla sílu mu s jeho novým vztahem pomáhat a podporovat ho.

Zobrazit víc

Co ve vztahu považujete za nevěru?

Hannibal
Nevěra je pro mě utajované navázání vztahu s třetí osobou. A je jedno, jestli je to vztah čistě sexuální, platonický nebo rovnou partnerský. V případě platonického vztahu ani nemusí dojít k fyzickému kontaktu. Jakmile se jedná o vztah mimo partnerství, je to nevěra.
Lidi o mě často říkají, že jsem ve vztahu příliš benevolentní. Že svému příteli dovolím úplně vše a tím mu jen dávám prostor pro to, aby mě mohl zvesela podvádět, aniž bych o tom měla nejmenší tušení (podvádění není to samé, co nevěra .. i když tím samozřejmě netvrdím, že podvádění je v pořádku). Nevadí mi, když se otočí za jinou slečnou (zvlášť, když za to opravdu stojí a ještě mě na to upozorní), nevadí mi, když si beze mě vyrazí s kamarády někam ven a jsou tam i holky, nevadí mi, když se baví se svými bývalými a nevadí mi, když chodí ven s kamarádkami. Nevidím prostě jediný důvod, proč by mi to vadit mělo. Věřím mu, že mě nepodvede. A kdyby mi byl nevěrný, velmi brzy bych to poznala.
Ano, kdysi jsem také žárlila, zakazovala, prokazovala a hlídala. Myslela jsem si, že když vás partner podvede, je to to nejhorší, co se vám může stát. Jenže pak jsem si zažila, jaké to je, když je vám váš/e partner/ka nevěrný/á - a to hned několikrát. A to mě donutilo naprosto změnit svůj pohled na svět a hlavně na vztahy. Podvádění totiž není v porovnání s nevěrou ničím. Když vás někdo podvede, je to v porovnání s nevěrou jenom jako hloupé píchnutí do prstu. Když je vám někdo nevěrný, je to totiž jako by vám někdo vrazil kudlu přímo do srdce. A ještě tam s ní pořádně zaštrachal, aby se ujistil, že to pořádně bolí. Podvádění je jen o hloupé touze, která prostě na nějakou dobu převládne. Nevěra, to jsou city, které by měly patřit vám. Jenže nepatří. A vy nejste ani natolik hodnotní, aby vás o tom vaše drahá polovička informovala.
Nevím, mám tady nějak málo písmenek na to, abych skutečně dokázala vyjádřit, jaký je v tom rozdíl. Na to, abych dokázala vyjádřit, jak moc nevěra ve skutečnosti bolí a jaké zanechává následky ..

Zobrazit víc

Dobré ráno a krásny víkend vám prajem! 😊 (Toto je viac-menej voľná otázka)

Jelikož se mě spousta vás ptá na věci ohledně toho, jaké to je být introvertem a jak jako introvert řešit různé životní situace, na blogu se objevila nová rubrika. A za předpokladu, že budu mít čas, dokonce do ní budu i přispívat. Slibuji.
Každopádně, jedná se jen o můj pohled a o mé vlastní domněnky a postupy, které fungují u mě. Rozhodně to neberte jako nějaké oficiální vyjádření studovaného psychologa/psychiatra.
http://darknessdestation.blog.cz/1702/telefonovani
Jo a taky už se mi snad podaří být aktivní na stránce: https://m.facebook.com/darknessdestation

Svátek zamilovaných! Jak jste oslavili Valentýna? Pochlubte se, co pro vás vaše drahé polovičky připravily!

Upřímně, nemám Valentýn ráda. Nebo .. ne že přímo Valentýn, proti tomu svátku jako takovému nic nemám, spíš nemám ráda to, jak o něm lidé smýšlejí a jaká očekávání a předsudky si na jeho základě vytvářejí. Přijde mi to šíleně omezené. Stejně tak, jako to, co se děje kolem narozenin, svátků, výročí a podobných událostí.
Nikdy by mě nenapadlo očekávat, že jakmile bude 14.2., přítel mi automaticky bude kupovat nějaké dárky, kytky a bůhví co ještě a bude se moct přetrhnout, aby mě celý den obskakoval a dělal vše, co mi na očích vidí. Proč? Když bude chtít, bude tyhle věci dělat kdykoli v roce a nebude se řídit nějakým hloupým datem. Nebude se do toho nutit jen proto, protože nějaké hloupé datum. Osobně mi třeba různé maličkosti v průběhu celého roku udělají mnohem větší radost, než nějaké velké .. ale většinou prázdné gesto vyvolané datem.
Taky upřímně nechápu to odsuzování typu "vy jste spolu nebyli a on ti nic nekoupil, takže určitě nemáte dobrý vztah" a podobně. To se jako kvalita vztahu odvíjí od jednoho jediného dne? To bych, vzhledem k tomu, že jsem ten den měla s holkama dámskou, alkoholickou jízdu, musela mít vztah naprosto příšerný, na pokraji rozkladu. Což mi tedy opravdu nepřijde, na to si totiž ve svém vztahu připadám až příliš spokojená a šťastná.
Stejně tak nechápu, proč bych někomu měla kupovat dárky na Vánoce nebo na narozeniny když si to třeba momentálně nemůžu dovolit. Nebo proč bych měla někomu kupovat dárek, když mu ho kupovat nechci. Jenom proto, že ostatní tvrdí, že je to slušnost? Ne. To ho raději koupím někomu, komu ho koupit chci a udělám tak radost člověku, kterého mám opravdu ráda. Nebo narozeninové oslavy. Proč? Když ji pořádat nechci, tak ji prostě nepořádám a nikdo mi k tomu nemůže nic říct. Až budu chtít, tak své přátele někam pozvu nebo uspořádám nějakou akci. Ale teprve ve chvíli, kdy opravdu budu sama chtít.
Celé to ovlivňování a řízení se daty i proti své vůli mi prostě připadá šíleně hloupé a zbytečné.

Zobrazit víc

Nepridala by si tvoju fotku z detstva? Vôbec si ťa neviem predstaviť ako dieťa.

Moc fotek z dětství nemám. Už ve velmi brzké době se u mě projevila extrémní nechuť k focení se, takže vyfotit mě bylo umění už od mých dětských let.
Každopádně, alespoň tohle jsem někde vyhrabala. To nahoře je jedna z nejvzácnějších fotek, které mám, protože brzy po jejím vyfocení už jsem byla bez otce a nic kromě pár fotek mi po něm nezůstalo.
No .. a dole jsem to divné dítě vlevo. Vpravo je moje bývalá nevlastní sestra a uprostřed dcera nejlepší kamarádky mé matky. V té době pro mě byla něco jako sestřenice.
Není to sice nic extra, ale i tak doufám, že jsem tvé představivosti trochu pomohla 😊
Nepridala by si tvoju fotku z detstva Vôbec si ťa neviem predstaviť ako dieťa

Najlepší spôsob, ako začať konverzáciu?

Introverti to mají ve světě extrovertů těžké. Po všech lidských bytostech se požaduje, aby byly přátelské, komunikativní, asertivní a tak celkově společenské. Takže být introvertem je tak trochu jako snažit se vyhrát běžecký závod pouze s jednou nohou. Tím neříkám, že to nejde. Tím pouze říkám, že je třeba brát ohled na to, že máme handicap.
Mě osobně se málokdy podaří začít konverzaci. Většinou ten problém začíná už jen u toho, že žádnou konverzaci začít nechci. Většina konverzací nejen s cizinci, ale i s přáteli se totiž řídí pravidly small talku a mě povídání o ničem přijde zbytečné a unavující. Chápu sice, že někteří lidé takto dokáží brebentit celý den, ale nikdy nepochopím proč, ani jak, ani co je na tom tak strašně baví. A začínat konverzace na nějaké smysluplné, důležité téma taky není zrovna jednoduché. Nejen proto, že je většinou těžké ho najít, ale také proto, že většina lidí chce prostě small talk a nic vážnějšího.
Takže pokud to má někdo stejně, jako já, mohu vám doporučit dvě věci. Tou první je studovat, studovat, studovat a studovat. A to jak teorii, tak praxi. Najít si co nejvíce materiálů o lidském chování, o verbální i neverbální komunikaci a podobných věcech, cpát si to do hlavy a později to zkoušet v praxi. Ovšem než se dostanete do bodu, kdy najdete odvahu vyzkoušet pravdivost svých poznatků, můžete v realitě alespoň pozorovat, protože tím se taky naučíte spoustu užitečných věcí. A pokud vytrváte a nevzdáte se po prvních neúspěších, po čase na vás nikdo nepozná, že by jste byli těmi, kdo pomalu nedokázal říct ani to "ahoj".
A nebo si taky můžete najít extrovertního partnera, který většinu konverzace odvede za vás (taky tě miluju, zlato). Což váš problém sice tak úplně nevyřeší, protože jakmile budete někde bez něho, zase se vám vrátí vaše staré konverzační problémy, ale může to být váš odrazový můstek pro učení se. Mě osobně to pomohlo neskutečným způsobem, protože jsem získala sebevědomí, které mi chybělo k tomu, abych začala mluvit sama.

Zobrazit víc

Upadám do depresí i když nechci a jsem momentálně šťastně zadaná... Přes den je vše v pořádku, ale v noci mě přepadá pocit bezcennosti, smutku a zklamání z ničeho.. Jsem normální? Děkuji předem za radu.

Nechápu, proč bys neměla být normální.
Očividně je v tvém životě prostě jen něco špatně. A rozhodně to nemusí být tvůj partnerský vztah, i to, jak jsi napsala, že jsi šťastně zadaná mi zní poněkud podezřele. Může jít o vztahy v práci/škole nebo o samotnou práci/školu. Může jít o rodinné vztahy nebo něco, co sis získala v dětství a projevilo se to až teď. Má matka mi svou výchovou třeba věnovala pocity méněcennosti. Nebo spíše rovnou bezcennosti. A taky jsem až v pozdějším věku přišla na to, čím je to způsobeno a jak to řešit.
Takže pokud tě to hodně trápí, rozhodně bych ti doporučovala řešit to. Nemusíš hned vyhledávat odbornou pomoc. Můžeš že začátku zkusit jen někomu napsat (pokud nemáš komu, můžeš klidně napsat i mě, ráda se pokusím pomoct ti) a popovídat si s ním. Zkusit s ním rozebrat svůj život a své pocity. Jen velmi málo lidí dokáže psychologicky rozebrat sebe sama a popovídat si s někým může opravdu hodně pomoci.
Pokud by to nepomohlo, obrátila bych se být tebou na odbornou pomoc dříve, než to přeroste do něčeho mnohem horšího. Což sice nemusí .. ale může. A není důvod to zbytečně riskovat. Navíc na pomoci odborníka, jak si mnozí myslí, není nic špatného. Já sama lituju, že když jsem trpěla podobnými problémy, nevyužila jsem jí. Jsem sice schopná poměrně přesné sebeanalýzy, ale věřím tomu, že kdybych si o svých problémech promluvila s někým jiným, s někým, kdo by se na ně díval z odborného hlediska, dalo by mi to mnohem více.
Nehledě na to, že deprese mohou mít i fyziologický původ nebo je můžeš mít dědičné. A s tím si člověk opravdu sám neporadí a znovu, rozhodně není nic špatného na tom, když vyhledá pomoc v případě, že ji potřebuje. Právě naopak. Lidi, kteří zbytečně trpí, i když nemusí jen proto, že se bojí požádat o pomoc, považuji za velmi slabé jedince.

Zobrazit víc

Jak to, že když říkáš, jak jsi hubená a přes to všechno, čím sis prošla a jaké máš problémy, tak máš tak velká prsa?

Jak to, že sice umíš psát, ale neumíš číst?
Stačilo by si přečíst jen pár posledních odpovědí a hned by ti došlo, pokud nejsi úplně blbý/á, že už nebojuju se svou váhou, ale pouze s následky svého počínání, jako jsou právě například zničené klouby a se svou hlavou. Jasně jsem tady psala, že se mi podařilo přibrat (a ne, opravdu to nebyly jen dvě hloupá kila, ale bylo jich víc, než patnáct) a většina z toho mi šla do prsou a do zadku. Takže tvůj dotaz považuju za hloupý a naprosto zbytečný.
Ale hádám, že souvisí s předchozí otázkou, týkající se mé úvodní fotky na fb (kterou vám tady samozřejmě přidám, abyste nemuseli hledat, o čem je to řeč). A mohu tě ujistit, že příteli rozhodně nevadí, že ji tam mám. Právě naopak, byl to on, kdo mi navrhoval, abych si tam dala podobnou fotku, na které jsem byla mnohem více obnažená. Ale jelikož to pro mě nepřicházelo v úvahu, protože fotky, které posílám svému příteli mají rozhodně jiný účel, než jakousi .. sebereprezentaci, tohle byla přijatelná alternativa.
A rozhodně na ni nevidím nic špatného. To, že mi jde vidět výstřih .. bože, no a? Tohle je výhled, který má většina lidí, kteří mě běžně potkávají. Rozhodně nebudu nosit roláky jen proto, aby někoho náhodou nepohoršovalo, že mám prsa. Nebo si hlídat každou fotku, aby mi tam nešel vidět ani milimetr kůže. A že mám podvazky a obojek? Znovu k tomu můžu říct jen: no a? Jsou to věci, které běžně nosím a už ke mě tak nějak patří. Tak proč bych se za to měla stydět?
Lidi běžně přidávají mnohem horší fotky, ale nikdo to neřeší, protože je přidávají běžně. Já jednou přidám něco provokativního, ne pornografického a všichni se můžou zbláznit. Upřímně mi to přijde celkem vtipné a je podle toho poznat, jak málo mě většina lidí zná, protože já jsem provokativní člověk. Ať už povahou, názory nebo právě oblékáním. Patří to ke mě a rozhodně si nemyslím, že by to bylo něco špatného, něco, za co bych se měla stydět nebo něco, co by mě mělo donutit zamyslet se nad sebou.

Zobrazit víc

Jak to že když říkáš jak jsi hubená a přes to všechno čím sis prošla a jaké máš

Taky jsem si prošla PPP. Střídání anorexie a bulimie. Ale zvracení na prázdno jsem teda nikdy nezažila. Díky bohu, protože co čtu od tebe, fuj a fuj. Jak jsi na tom teď? Už ses z toho vyhrabala?

Tak ono každému člověku, který jen trochu rozumně uvažuje, dojde, že nejde prostě jenom tak z ničeho nic přestat jíst. Jenže slečny, které vedou tyhle ana stránky a pokoušejí se hubnout tím, že nejí, působí natolik inteligentně, že se divím, že se uz dávno třeba nenabodly na vlastní vidličku, neupálily na svíčce, nebo tak. Ono stačí jen chvilku číst ty jejich výplody a člověku se z toho narovnávají mozkové buňky.
Já osobně si tohle zvracení na prázdno taky že začátku nezažila. Přestala jsem jíst hlavně kvůli stresu a celkově špatnému psychickému stavu, takže mě postupně prostě chuť na jídlo přecházela a tělo si na to poměrně dobře .. respektive až moc dobře zvykalo. Tyhle šíleně stavy přišly až později, kdy už jsem opravdu vědomě jíst nechtěla. Takže mi třeba někdo pár dní jídlo vyloženě tlačil do krku a jakmile přestal mít možnost to dělat, opět jsem začala hladovět a přišlo tohle. Nebo jsem se v dobách, kdy už jsem si pomalu zase navykala jíst, hladověním a tímhle peklem trestala.
Ale většina slečen, které chtějí hubnout anou, nemají opravdovou anorexií, prostě neberou ani nejmenší ohledy na to, co to bude dělat s jejich tělem. Vlastně by ty ohledy ani brát nemohly, protože neví, co tím svému tělu způsobí. Což je částečně dobře, protože to mnoho z nich hned na začátku, než se to stane vážným problémem, odradí.
Jinak co se mého stavu týče, už minimálně měsíc v kuse normálně jím a nemám ani ty nejmenší výčitky. A to ani když na posezení sním celou čokoládu. Takovou tu velkou milku. A k tomu zmrzku a tak. Ale právě před měsícem jsem měla výkyv, kdy jsem zase hladověla a musela s tím poměrně těžce bojovat, takže vím, že rozhodně ještě nejsem v pořádku a může mě to kdykoli přepadnout znovu. Každopádně jsem ale nehorázně ráda za ta stále se prodlužující období klidu.

Zobrazit víc

Přestat jíst není sranda. Zkoušela sem to a nešlo mi to :( nemáš na to nějaký návod? :(

Samozřejmě, že na to mám "návod". Za tu dobu, co nejím, respektive co jsem nejedla, už jsem si na to vypracovala poměrně dost účinný systém. Ale rozhodně se o něj nehodlám dělit.
Raději se vyjádřím k tomu, že přestat jíst není sranda (opravdu jsem do předchozí odpovědi to "myslí si" nepsala jenom tak). Vážně nechápu ty vaše naivní představy o tom, že prostě jednoho krásného dne přestanete jíst, sníte si maximálně nějaký ten jogurt, piškotek nebo já nevím, co to teď do sebe cpete, zhubnete a pak se všechno vrátí do starých kolejí. Tohle je pohádka, které fakt můžou věřit jenom puberťačky bez mozku. Takhle to totiž ve skutečnosti rozhodně nefunguje.
Vaše tělo je zvyklé na to, že mu pravidelně dodáváte potravu a když přestanete, dá vám značně najevo, že se mu to nelíbí. Pokud to děláte poprvé, mělo by trvat jen pár hodin, než vám začne být špatně. Což je stav, který se dá poměrně dobře přežít, pokud máte dostatečnou vůli. Pak ale přichází jedna z těch nejkrásnějších částí a to je zvracení z hladu. Ono zvracení samo o sobě je hnus, ale když v tom žaludku něco máte, prostě to vyhodíte a máte klid. Když v něm ale nemáte nic, můžete i hodinu klečet nad záchodem a naprázdno dávit a svíjet se v bolestech, které to provázejí. To vtipné na tom je, že pokud to chcete zastavit tím, že se najíte, pravděpodobně to nepomůže a vyhodíte i to, co jste do sebe pracně nacpali a vyvoláte jen další vlnu dávení naprázdno.
A pokud vás ani tohle neodradí, upřímně vám přeju zažít, jaké to je zvracet na prázdno tak dlouho, až začnete zvracet krev. Protože tohle je jedna z těch chvil, které si budete pamatovat do konce života. Jak jen klečíte nad mísou, svíjíte se bolestí a najednou vám z držky visí provazce krve smíchané se žaludečními šťávami a absolutně netušíte co a proč se to děje a jaké to bude mít následky.
A pokud vám tohle přijde nechutné, mohu vám s radostí oznámit, že tohle je ještě jedna z těch příjemnějších věcí, které se vám budou dít, když přestanete jíst.

Zobrazit víc

V čem dělají lid nejvíc chyby? Proč se vše nemůže "jen tak" vymazat a dát do stavu, než jsme udělaly chybu? Jakou největší chybu jste udělaly vy sami?

Chyby jsou v životě důležité. Bez nich by se většina z nás nedokázala posunout dál. Nedokázala by se poučit. A opakovala by ty samé chyby znovu a znovu. V podstatě jsme všichni jako malé děti se zápalkami. Milionkrát nám mohou opakovat, že když si s nimi budeme hrát, spálíme se. Ale jen mizivé procento z nás je opravdu odloží a nevyzkouší si na vlastní kůži, že je taková hra opravdu nebezpečná. A přeci jen, je lepší spálit se o zápalku, než jednoho krásného dne skočit do ohně.
Ve svém životě mám k tomu krásný příklad. Kdybych už jako mladá nezažila, jaké to je být ve vztahu, kde vás někdo jen využívá ve svůj prospěch, psychicky i fyzicky vás týrá, manipuluje s vámi a celkově vás ničí, zřejmě bych ve svém pozdějším životě skončila s někým takovým, ale vázána společným bydlením, dětmi a podobně a tedy neschopna odejít. Musela jsem se sice takto spálit dvakrát, ač mě mnozí varovali .. ale nakonec jsem za to ráda, protože kdyby se to nestalo, mohla bych dopadnout mnohem hůř. Místo toho jsem však našla odhodlání na sobě pracovat a stát se někým lepším, čímž jsem zavřela cestu všem podobným manipulátorům a tyranům. Protože je vždy jen a jen na nás, koho si do svého života pustíme.
Hádám že všichni máme ve svém životě takovou Achillovu patu, která nás vede od jedné chyby ke druhé. A rozhodně není třeba se za ní stydět, ať už se týče čehokoli. Každá chyba nám dává prostor, možnost a hlavně motivaci pracovat na sobě a zlepšovat se. A pokud jich využijeme, je tady reálná možnost, že jednoho dne budeme v tomto ohledu lepší nebo se mít mnohem lépe než ti, kteří si podobnými chybami a tedy i problémy neprošli.
Neberte tedy chyby, které děláte jako nepřízeň osudu a nelituje se, za jejich následky. Využijte je, jako skvělou životní příležitost.

Zobrazit víc

Proč je vlastně spousta devčat dobrovolně 'Ana' a chtějí mít nebo mají stránku o Anorexii? Jaký na tohle máte názor?

Většina holek, které jsou "ana" vůbec neví, co to vlastně anorexie je. Kdybyste se jich zeptali, jak to vypadá v hlavě takové anorektičky, nebo jaké má to, že nejíte následky, maximálně by vám něco okopírovaly z internetu nebo si vymýšlely blbosti. Mysli si, že přestat jíst je vlastně celkem sranda. Ze je super dělit se s ostatními o to, kolik toho dnes (ne)snědly a brečet, když náhodou sní o piškotek více. Myslí si, že až to bude třeba, budou moci znovu začít jíst. Myslí si, že je za to budou lidé obdivovat. A to je ten největší problém, chtějí totiž hlavně upoutat pozornost a je jim v podstatě jedno, jak to udělají.
Ale budiž. Většinou se jedná o mladé holky, které to za chvíli, ostatně jako každý trend, přejde. A jejich těla se tedy dokáží s následky toho, co mu prováděly, poměrně brzo, maximálně s minimálními následky, vyrovnat. Ať si tedy dělají co chtějí, všichni jsme v mládí prováděli hlouposti. Problém je v tom, že u některých to opravdu přeroste v psychickou nemoc. A skončí tak nejeden život.
Už tak je smutné, že mnoho mladých lidí propadá následkům téhle nemoci kvůli mnohem vážnějším věcem, například šikaně. Natož aby jí propadalo mnohem více mladých lidí, jen kvůli hlouposti a lenosti. Ano, lenosti, protože všichni máme na výběr, jestli se sebou budeme něco dělat tou přirozenější, zdravou cestou s reálnými výsledky a nebo jestli propadneme sebelítosti a té nezdravé cestě, která nás zničí - a ještě k ní navádět ostatní, k jako nejlepší věci na světě.
Upřímně, pohrdám takovými lidmi. Nic jiného si podle mě totiž nezaslouží. Pokud by ničili jen sami sebe, budiž. Je to jejich hloupost. Pokud k takovým věcem ale navádějí a jiné a pomáhají jim ničit se .. ne, tohle už se rozhodně nedá nijak tolerovat a odpouštět.

Zobrazit víc

Trochu ti tady naruším téma o vraždění, protože by mě zajímalo, jak na tom teď jsi s PPP. Jestli je to moc osobní, tak promiň, ale už dlouho jsi mi v tomhle motivace a držela jsi mě, abych do toho nespadla, jenže už jsi tady o tom dlouho nepsala, tak mě napadlo, jestli bys zase nemohla ..

Uh .. jak na tom jsem? Sama nevím. Jakože .. jím. A jím poměrně normálně. Dokážu se na sebe podívat do zrcadla i bez toho, abych se začala nesnášet za to, jak jsem přibrala. Dokonce se mi má postava i líbí. Jenže stačí jeden špatný den nebo jedna hloupá poznámka, která ani nebyla myšlena nějak špatně a všechno se mi to vrací a musím s tím znovu bojovat. Jídlo se mi začíná hnusit a nedokážu do sebe nic dostat. Já se sama sobě hnusím za to, jak vypadám, a nikdo mi to nedokáže vymluvit. Zrovna nedávno jsem měla stav, kdy jsem se zase vyhladověla natolik, že mě museli odvést do nemocnice, protože jsem na prázdno zvracela tak dlouho, až šla ven i krev.
Ale rozhodně už jsou tahle období kratší. Mnohem kratší. To poslední trvalo možná měsíc a možná ani to ne. Už se ovládám mnohem víc, než kdysi. A navíc mám kolem sebe konečně lidi, kteří mě chápou a dokážou mi pomoct. Nejen tím, že do mě cpou jídlo, ale hlavně psychicky. I tak je to ale pořád nehorázně těžké do toho nespadnout zase úplně. Mám už to v hlavě tak zakódované, že se toho prostě nedokážu trvale zbavit. Jednou se mi to možná podaří, ale to bude zřejmě trvat ještě hodně dlouho ..
A co se jinak mého fyzického stavu týče, sice se mi konečně podařilo přibrat (a to převážně do prsou a do zadku, takže si nemám moc na co stěžovat), ale jinak je to pořád to samé. Problémy s koleny, i když na ty teď beru koňské doplňky a začínají pomáhat, problémy se zuby, problémy se žaludkem. Vzhledem k nedostatku potřebných látek často omdlévám a občas mívám i záchvaty. Nedaří se mi dát do pořádku vlasy, které se mi kompletně zničily (i když jsem teď objevila něco, co mi konečně zase dává naději .. i když po tom, kolik věcí mi už dávalo naději už tomu nechci věřit až příliš).
A tak celkově se v tom všem prostě pořád motám od toho lepšího, k tomu horšímu a nedokážu se z toho dostat ven. Ačkoli je to mnohem lepší, než když to bylo celou dobu jen v tom špatném ..

Zobrazit víc

A postižení lidé mají nebo nemají právo na život? Jen by mě vážně na to zajímal tvůj názor, nechci zde zase rozjíždět nějaké diskuze :D

Proč by postižení neměli mít právo na život? Vždyť jsem právě v předešlé odpovědi psala, že jsou jednou ze skupin, na kterou by se mohlo vydělávat. Ono je totiž strašně super, že i když někdo nemůže "normální" cestou, snaží se a hledá jiné vesty, kterými by to mohlo jít. A z vlastní zkušenosti mohu říct, že tu alternativní cestu skoro vždy najdou. Občas k tomu sice potřebují pomoct, ale najdou ji a drží se ji. Zrovna nedávno, snad minulý týden jsem narazila na pána, který všemožnými cestami ukazoval, jaké to je žít s postižením a že i když to postižení máte, není třeba se vzdávat. A to je podle mě strašně super.
Jediný problém mám s lidma, kteří můžou, ale nechtějí a zneužívají svého postižení a matky, které porodí postižené dítě, o kterém věděly předem, i když ho nemůžou zabezpečit. Ale ani první skupině bych rozhodně neupírala právo žít. U těch je to jen na facku a odebrání výhod, aby se starat museli. Přijde mi extrémně nechutné, když někdo zneužívá toho, že je postižený jen proto, aby jej všichni poskakovali i když se o sebe může z většiny postarat sám.
A co se těch matek týče .. mám problém s každou matkou, která přivede na svět dítě, i když ví, že se o něj nebude moct postarat. A když mu už jen provedením na svět zaručí doživotní utrpení .. takovými lidmi neskutečně pohrdám a nemyslím si, že by zasloužili jakoukoli pomoc. Bylo to jejich vědomé rozhodnutí, tak ať se s ním vyrovnají samy.
A ač bych se chtěla věnovat ještě jedné skupině, nezbývá mi místo. Takže jen poznamenám, že tady začínáte hodně solidně překrucovat má původní slova. A že s takovým přístupem můžete jít do pryč, pokud to nebudou slušné dotazy, jako tenhle.

Zobrazit víc

tak my ti svuj názor cpat nemuzeme ale ty nam ho jako cpat muzes ??!?!! si naormalni? ?!!?!?

Kk, takže vy přijdete na můj profil, anonymně mi napíšete svůj názor, čímž dáváte najevo, že mám reagovat na něco, za co vy se vlastně stydíte .. a když to udělám, tak vám vnucuju svůj názor.
Víte co? Tady máte psa na kočičím škrabadle a jděte raději dělat něco užitečného.
A nebo vzhledem k tomu, co se tu teď děje, se jděte třeba zabít. Sebevražda je taky řešení, že jo.
tak my ti svuj názor cpat nemuzeme ale ty nam ho jako cpat muzes  si naormalni

A já si zase myslím, že nejsme bohové, abychom mohli rozhodovat o tom, kdo má a kdo nemá právo žít, ať už ten člověk udělal jakékoli hnusy. Ano, i mé rodině lidé ubližovali, i tu mou nejbližší rodinu jeden člověk totálně zničil, přesto bych v životě nevypustila z pusy, že nemá právo žít.

Upřímně, po větě "nejsme bohové, abychom mohli rozhodovat", se mi oči protočily někde doprostřed hlavy a nechtěly se vrátit, protože tohle je fakt jeden z nejpitomějších argumentů, které znám. Jakože .. já vám vaše názory ani přesvědčení neberu. Myslete si co chcete, věřte si čemu chcete, ale tohle mi tady fakt necpěte.
Pokud nejsme bohové, abychom mohli rozhodovat o něčím osudu, tak vlastně ani nemáme právo někomu omezit svobodu, léčit ho, mít děti, aniž bychom se jich předem zeptali, jestli chtějí existovat, protože je to zásah do jejich osudu nebo jít na potrat. A ne, nezveličuju to. Všichni jsme dostali nějakou tu svobodnou vůli, ale taky i zodpovědnost a je jen na nás, jak s ní naložíme. Pár dní zpátky jsem tady psala o tom, že svoboda není o tom, že si můžeme dělat co chceme, ale o tom, že se můžeme rozhodnout. A stejně tak, jako se někdo může rozhodnout, že se bude chovat jako odpad, ohrožovat ostatní a znemožňovat jim normálně fungovat, tak se společnost může rozhodnout, že je vhodné ho potrestat, aby tak varovali ostatní, kteří by chtěli dělat to samé. A vzhledem k tomu, co se ve světě děje, ty tresty očividně nejsou dostatečně velké.
Opravdu nemám problém s tím říct, že jsou lidé, kteří si nezaslouží žít, protože by tady bez nich bylo líp. Upřímně mám pocit, že s některými lidmi to ani jinak nejde. A proč na lidi, se kterými to jinak nejde zbytečně vynakládat úsilí a finance. Ale budiž, pokud se vám to nelíbí, klidně bych nebyla proti nějakému systému pracovních táborů, kde by lidé pro společnost nijak neužiteční nebo ji ničící vydělávali peníze na věci, které jsou skutečně třeba. Například vrahové a násilníci by mohli vydělávat na rodiny, kterým ublížili. A nebo by se mohlo vydělávat na léčbu nemocných a postižených (ne, na matky, které si nechaly postižené dítě i když věděly, že ho finančně nezvládnou) a nebo právě na záchranu zvířat. Ale hádám, že tohle mnoho z vás taky označí za nehumánní.

Zobrazit víc

Koľko máš rokov ? Ak sa bojíš to povedať, tak stačí keď napíšeš či máš od 15-20, 20-25 atd.

Proč by se měl člověk bát říct, kolik mu je? Ještě na profilu, který není anonymní a člověk si buď na něm nebo na dostupných sociálních sítích může všechny podobné informace dohledat?
Je mi 20.

Myslíš si že je dobrý nebo špatný nápad vrátit se k ex?

Záleží na. Šíleně hodně záleží na. Zažila jsem situaci, kdy to bylo jedno z mých nejhorších životních rozhodnutí. A ještě stále si zažívám situaci, kdy to bylo jedním z mých nejlepších (snad životních) rozhodnutí.
Problém je v tom, že lidé se nemění. Mohou se nejak učit, tlačit na povrch ty dobré a pohřbívat ty špatné stránky. A nebo taky naopak. Ale nemění se. Vždycky budou v těch hlavních věcech stejní a nikdo, ani oni a už vůbec ne vy, to nezmění.
Může se stát, že s někým skočíte do vztahu chvíli po tom, co se znáte a nenaučíte se spolu za tu krátkou dobu fungovat. Nebo máte nějaký blok z předchozího vztahu, popřípadě oboje. Takže se rozejdete, protože to prostě nefunguje, i když vám na sobě stále záleží, máte se rádi a funguje mezi vámi nějaká ta přitažlivost. A může se stát, že pak zůstanete alespoň přáteli a právě v té době se mnohem lépe poznáte a naučíte se spolu fungovat. Překonáte vsechny své bloky a vaše přátelství se opět přeformuje do vztahu - tentokrát už plné funkčního. A v takovém případě není na návratu k bývalému nic špatného, právě naopak.
Pokud si ale s někým zažijete peklo nebo naprosto nefunkční vztah i po tom, co už jeden druhého perfektně znáte, pak opravdu ne. Já vím, že druhá strana většinou tvrdí, jak se změnila a že dá všechno do pořádku. A že to tak opravdu může chvíli vypadat, ale je jen minimální pravděpodobnost, že to tak opravdu bude. Na nějakých 99,99 procent, to znovu sklouzne do starých kolejí a vy toho budete litovat. V některých případech opravdu hodně litovat. Protože takhle se vracet chtějí většinou lidé, kteří vás nějakým způsobem využívali či zneužívali a chtějí v tom pokračovat. Kdysi jsem si sice taky myslela, že tohle snažení se je láska .. ale ne, není. V některých případech se opravdu nevyplatí žít pro minulost, i když v ní mohlo být dost dobrého. Protože kdyby toho dobrého bylo dost, stále by to pokračovalo. Aneb .. proč vracet něco, co vám víc bralo, než dávalo, když můžete mít to, co vám víc dává, než bere.

Zobrazit víc

Na světě je i spoustu dobrých lidí, takže si myslím, že tvé myšlení je choré. Nemůžeš odsoudit všechny kvůli chybám ostatních. Každý má právo na život..dokonce i "zlý" lidé.

Kk, takže až tebe nebo někoho z tvé rodiny nebo z tvých blízkých někdo znásilní, brutálně zmlátí, dožene k trvalým psychickým problémům nebo dokonce zabije, tak o něm řekneš, že si zaslouží žít, aby něco takového mohl provést i dalším lidem, protože proč prostě ne? Protože s takovými lidmi je nám tady líp, že jo.
Pokud ano, tak není choré mé myšlení, ale to tvé. Navíc, všichni, kteří mě už nějakou tu dobu sledují, ti potvrdí, že jsem extrémně hodný, chápavý a tolerantní člověk. Ze kdykoli můžu, poradím a pomůžu, pokud je to v mým silách. Že nikdy nejsem bezdůvodně hnusná, neubližuju, pokud to není zbytečně nutné a všechno se snažím brát s nadhledem a pochopit i z druhé strany. Jenže právě díky mé povaze, se dostávám do kontaktu s lidmi, kteří si prožili doslova peklo. Peklo, které jim způsobili jiní lidé. A věř mi, že pokud budeš s takovými lidmi chvíli pracovat, okamžitě se tvůj názor na to "že právo žít mají i zlí lidé", okamžitě změní. A to my jsme na tom, co se chování vůči ostatním týče, ještě hodně dobře, i když s tím, co takřka denně vídám, se tomu moc nechce věřit. Zkus se podívat do jiných zemí, kde jsou na tom hůř a uvidíme, jestli ti tvůj názor zůstane. Navíc, je teprve 14 ledna a já už teď pomáhám řešit následky zvířecích vánočních dárečků. Kdybys před dveřmi našel/a zmrzlé štěně v kaluži krve, taky bys nad tím jen pokrčil/a rameny a řekla si, že ten kdo ti ho tam "nechal" to určitě myslel dobře? A to jsou nechtěné zvířecí vánoční dárečky ještě jenom střípkem z toho nejmenšího zla.
Zkus se trochu zajímat o to, co se děje a co vlastně my lidé způsobujeme. Vlastně ne. Zkus se o to zajímat pořádně a zkus pomáhat a pak mi přijď do očí říct, že si všichni lidé, i ti zlí, zaslouží žít. Upřímně se na to těším.
A taky by mě zajímalo, kde jsem psala, že by se mělo v rámci záchrany planety vyvraždit veškeré lidstvo. Mluvila jsem jen o tom odpadu, kteří přináší jen to zlé a nic dobrého. A to je velký rozdíl.

Zobrazit víc

Možná jsem nepochopila jak to myslíš, takže se předem omlouvám. Ty říkáš že někteří lidé jsou odpad? Že by se měli raději zabít a své peníze, ostatky vložit na záchranu zvířat?

Samozřejmě, že ne. Jak bych mohla? Vždyť na světě neexistuje nic jako šikana, znásilňování, války, násilí, týrání zvířat i vlastního druhu, netolerance a bezohlednost, vraždění, bezdůvodné ničení všeho možného a tak.
Takže si rozhodně všichni lidé zaslouží žít a být svobodní, protože nedělají nic jiného, než že pomáhají celé planetě i všemu jejímu obyvatelstvu jen prosperovat, že jo.

Ahoj, klidně pokračuj v přesvědčování lidí, aby se zabili. Někdo to dělat musí, že. 💗

WorldIsWeirdPlace’s Profile PhotoH.A.N.G.man
Ahoj, promiň, ale já nechci lidi prostě jenom přesvědčovat, aby se zabili, to by byla škoda 😔
Chci přesvědčovat zbytečný a hloupý odpad lidstva, že by bylo mnohem lepší jak pro ně, tak jejich okolí, kdyby věnovali všechny své peníze mé budoucí záchranné stanici pro divoké čiči a jiná zvířátka a až pak se zabili a věnovali své ostatky jako krmení. A myslím, že tady anonym by mohl být prvním adeptem.
Jinak pokud by se někdo chtěl stát mým společníkem v tomto podniku, ráda ho zasvětím do detailů.

Jaký je tvůj názor ohledně toho jestli by chlapi měli nebo neměli platit za ženské?

Můj názor je takový, že je na každém, jak si to nastaví a nikdo by se neměl řídit nějakými hloupými pravidly, protože už dávno nežijeme v době, kdy je muž jediným živitelem rodiny a žena pouhou chudinkou za plotnou. Není nic špatného na tom, když žena platí sama za sebe nebo i za muže. Vždy jde hlavně o situaci, ne o hloupá pravidla.
Upřímně, co se mě týče, přijde mi hloupé, aby žena očekávala, že za ní muž zaplatí, ať už se jedná o pade za kafe nebo stovky za luxusní večeři. Muži nejsou chodící peněženky a je ubohé se k nim takhle chovat. Osobně nemám ráda, když za mě někdo platí. Pokud mě vyloženě pozve - a to ještě jen jednou za čas, tak budiž. Ale jinak? Kamarádi za mě sice nikdy nemají problém platit, protože ví, že bych nebyla schopná toho využít, ale většinou to musí dělat tajně. Jsem totiž svéprávný, dospělý, vydělávající člověk. Znám hodnotu peněz. Tak proč bych o ně měla připravovat lidi, které mám ráda a záleží mi na nich, jen proto, že prostě můžu?
Ve vztahu je to sice něco jiného, protože přítel za mě platit chce, bere to jako samozřejmost. A mě samotné by přišlo hloupé, kdyby za mnou ve vztahu partnerka chodila a neustále do mě hučela, že si chce všechno platit sama. Přišlo by mi, jako by si toho prostě .. nevážila, i když by to myslela dobře. Takže ho nechávám, ale ani tak nemám nikdy problém vytáhnout peníze a zaplatit. A udělám to ráda a ochotně. Stejně tak se mu to snažím vracet i všemožnými jinými cestami. Protože nikdo by ve vztahu neměl jen dávat a nedostávat a naopak, nikdo by neměl jen dostávat a nedávat.
Taky by mě nikdy ani nenapadlo, jak to mají některé ve zvyku, přijít za ním a říct "to chci, kup mi to", ještě zvlášť s ohledem na to, že platí takové ty každodenní věci, které se sice zdají malicherné, ale stojí hodně. Pokud chce mít žena nějaké manýry - ať už make up, oblečení nebo knihy, měla by si na ně vydělat sama a nežebrat o ně. Samozřejmě, pokud se jedná o dárek z mužovy vlastní iniciativy, je to v pořádku. Ale využívání opravdu ne.

Zobrazit víc

Co je to štěstí?

Když konečně najdete v knihovně normální knížku v angličtině. Normálně tam totiž není nic, kromě návodu, jak se stát dokonalým milencem, rady pro matky s pubertálními dcerami a příběhy pro pubertální dcery. Bez mozku.
Co je to štěstí

Napište mi seznam vašich osobních "deep dark fears". Jsem zvědavá, na čem se shodnem! (Nejde o klasické strachy, ale o strachy typu např. že mi někdo přejede bruslemi prsty na rukou, že mě skalpuje větrák,... chápete :D)

Monica
Vždycky, když se kočka nedívá na mě, ale za mě, nebo sedí a zírá na nějaké místo nebo do jiné místnosti, vždycky mám strach že tam něco je. A nedokážu se donutit podívat se tam, abych se přesvědčila, že tam nic není .. protože co kdyby tam fakt něco bylo?
Občas, když jdu v noci kočkám otevřít okno, aby mohly dovnitř, mám strach, že když vytáhnu roletu, bude se tam šklebit nějaký obličej (dostat se k mému oknu je prakticky nemožné, pokud nejste kočka).
Občas mám pořád ještě strach, že když půjdu v noci na záchod, vyskočí z něho na mě zmutované dítě se žábrami a plovacími blánami. A zuby. Ostrými zuby. (Tohle je následek přečtení jedné hodně odporné povídky. Je to sice už pár let zpátky, ale pořád se mě to drží.)
A taky se šíleně bojím pavouků. Ale ne takovým tím klasickým stylem, ale mám strach, že když nějakého zabiju, ostatní se mi přijdou pomstít. A nebo že na mě nějaký skočí, vleze mi do nějakého tělesného otvoru, založí si tam rodinu a všichni mě budou postupně zevnitř požírat.
Nebo mám ještě strach zvedat telefony. A nebo někam volat. U blízkých lidí je to ještě v pohodě, ale jinak? To už je asi fakt lepší nechat se sežrat ozubeným, zmutovaným rybím dítětem. Možná.
A tak celkově mám takových blbostí strašně hodně, i když si na to všechno teď nevzpomenu. Každopádně přítel to se mnou má hodně veselé.

Zobrazit víc

Sebevražda klasifikována je stále vražda sama sebe, jelikož je to vražda, tak je to bráno jako zločin. Tito lidé často končí v psychiatrických léčebnách ač nechtějí. Zde se snaží za různých metod člověka změnit. Že se nesmíme zabít je dáno nepřímo. Aktuálně to celé beru obecně, chtěl jsem znát názor

JustAnotherTroll’s Profile PhotoMikeFreestyler
Vy si to tak trochu představujete (ano, tímto reaguji na všechny co mi psali) jako Hurvínek válku, ne? Svoboda fakt není o tom, že cokoli uděláte, tak vám to projde. A je jedno, jestli tady mluvíme o tom, že někdo někomu ukradne lízátko nebo že někdo vyvraždí polovinu světové populace. Nejsme tady sami, takže nějaká pravidla a řád tady být musí. Nebo by se vám líbilo, bát se vyjít z vlastního, raději zabarikádovaného baráku, protože by se mohlo vraždit, krást, znásilňovat a já nevím co ještě, dle libosti? O tom fakt pochybuju. Lidská společnost musí nějakým způsobem fungovat. Jinak bychom se tady už dávno všichni navzájem vyvraždili.
Takže ne, svoboda není o tom, že si děláte co chcete. Svoboda je o tom, že se můžete rozhodnout, co uděláte Jestli budete dodržovat pravidla, která jsou tady nějakým způsobem stanov hoená, jestli se přesunete někam, kde tato pravidla neplatí a nebo jestli je porušíte a budete nést následky. Nikdy za váma nepřijde a neřekne vám tohle to musíš a tohle zase nesmíš. Ne. Můžou maximálně říct tohle bys měl a tohle neměl. Jestli to uděláte je na vás a na nikom jiném. Takže jestli se chcete zabít, prosím, jen do toho. NIKDO VÁM TO NEZAKAZUJE.
A větu "Tito lidé pak často končí v psychiatrických léčebnách, ač nechtějí." fakt upřímně nechápu. To jako chcete říct, že je špatně, když na vás někomu záleží? Že kdyby se pokusil zabít někdo, na kom vám záleží, ale nepovedlo se mu to, tak byste mu pomohli k tomu, aby se o to akorát pokusil znova? Nesnažili byste se pomoct mu vyřešit jeho problémy tak, aby mohl zbytek života prožít šťastný a spokojený? Jestli ano, tak je mi vašich blízkých upřímně líto. Zvlášť, když k depresím a následným sebevražedným tendencím může vést i nějaký lehce vyřešitelný fyzický problém. S tímhle přístupem byste vlastně rovnou mohli zlikvidovat všechny psychicky nemocné lidi, protože podle vaší logiky by jim tak očividně bylo lépe, než kdyby se vyléčili a mohli po svém prožít zbytek života.

Zobrazit víc

Máme opravdu takovou svobodu jakou nám říkají, že máme? Proč nám tedy zakazují se zabít?

JustAnotherTroll’s Profile PhotoMikeFreestyler
A kdo ti to prosím tě zakazuje? Nevím o tom, že by byly sebevraždy nějak zakázané. Když chceš, tak prostě jdi a zabij se. Ale doporučuju ti o tom nikomu neříkat a vybrat si nějaky spolehlivý způsob (hlavně neskákej pod vlak, pro lidi, co se musí někam dostat je to následné několikahodinové zpoždění poměrně nepříjemné), jinak bys toho mohl dosti litovat. Když chceš, tak klidně jdi někde vystřílet polovinu nějakého města. Nikdo ti to nezakáže. Máš naprostou svobodu v tom, co uděláš. To rozhodnutí, jestli si ochotný nést následky je jenom na tobě a na nikom jiném.
Vážně, má tohle být nějaký blbý vtip nebo tak? To si chceš ještě stěžovat na to, že tě má někdo rád a nechce o tebe přijít, nebo co? Nesnáším podobné kecy a otázky. Jestli chcete, zvedněte se a jděte se zabít. Sice po sobě zanecháte lidi, které to zničí, ale to už je vaše věc. A pokud se nechcete zabít, tak na sebe přestaňte tímhle dementním způsobem upozorňovat a začněte svoje problémy normálně řešit. Tímhle stěžováním si na to, jak máte špatný život a jací jste chudáci tak maximálně otravujete svoje okolí a vrháte špatné světlo na ty, kteří skutečně trpí a mají problémy. Na ty, kterým se pak vysmívají, když potřebují pomoct, protože si myslí, že hrají divadlo, stejně jako vy. Vy, kteří si užíváte plácání se ve vlastních sračkách. Vy, kteří se akorát chcete litovat a vystavovat na odiv svoje uměle zvyšované "utrpení".
Každý den se s takovýma lidma setkávám a mám jich už plné zuby. Sama jsem taky neměla lehký život a měla jsem nehezké problémy. Ale zvedla jsem se, vyřešila je a jsem šťastná. Mám v životě to, o čem se mi ani nesnilo. A chci ostatním pomáhat, aby toho mohli dosáhnout taky. Aby mohli překonat svoje problémy a být šťastní. Užívat si naplno života, který je krásný. A nikdo mi nevymluví, že není. Jenže musím ztrácet čas s takovými, jako jste vy. Protože kdekoli se najde jeden člověk, ochotný pomoct, nalepí se na něj deset takových chronických stěžovačů, energetických a emočních upírů a na ty, kteří tu pomoc skutečně potřebujou se nedostane.
Zamyslete se trochu nad sebou a udělejte se sebou něco. Nejen pro vaše vlastní dobro, ale i pro dobro vašeho okolí. A jestli to něco, bude právě ta sebevražda, tak hodně stěstí, není to tak lehké, jak se může zdát.

Zobrazit víc

Jak dlouho musí, podle vás, trvat vztah, aby mohl pár říct "jsme spolu dlouho"?

Michal Pošvic
To se pohled mě nedá určit. Možná by se dalo říct, že lidé, kteří projdou období prudké zamilovanosti, která přechází po pár měsících (buďme optimisté a řekněme v průměru tak šesti) a vydrží poté spolu ještě stejné časové období (tedy dalšího půl roku), jsou spolu dlouho. A nebo by se dalo říct, že lidé, kteří spolu projdou celkové období zamilovanosti (cca dva, tři roky, ale opravte mě, pokud se pletu) a vydrží poté spolu ještě stejné časové období, jsou spolu dlouho. Protože období zamilovanosti, kdy máte růžové brýle se podle mě počítat nedá. Jenže problém je v tom, že u každého tohle období trvá jinak dlouho. A navíc jsou lidé, jako já, kteří tu prudkou zamilovanost tak nějak .. přeskakují. Takže "být spolu dlouho", je pro každého individuální pojem. Který se ještě navíc odvíjí i od zkušeností daného člověka.
A popravdě řečeno, pro mě je to, jak dlouho spolu nějaký pár je, je šíleně nepodstatná informace. Já vím, že v dnešní době je moderní předhánět se, kdo je spolu déle, jako by na tom záležel celý vztah. Ze je pro hodně lidí strašně důležité, dávat všem najevo, že už jsou spolu takhle a takhle dlouho, jako by ani sami nevěřili, že by něco takového mohli dokázat. Ale k čemu jinému je tenhle údaj (ještě kromě slavení výročí, což je ale soukromá záležitost), dobrý? K ničemu. A rozhodně se podle něj nedá určit kvalita vztahu, jak si mnozí myslí. Znám páry, které jsou spolu desítky let a přesto bych si nedovolila říct, že mají vůbec nějaký vztah. Jsou to jen dva lidé, kteří spolu na nějaké úrovni existujou, popřípadě jen přežívají nebo dokonce i trpí. Jsou to lidé, kteří jsou spolu že zvyku, z jakési setrvačnosti nebo i ze strachu. Což rozhodně nezní, jako povídání o vysněném vztahu každého z nás, i když tam hrajou roli vysoké časové údaje, že?
Takže opravdu ne, není důležité, vydržet spolu dlouho. Důležité je, vydržet spolu dlouho, a být šťastní. Podporovat a naplňovat toho druhého. Netoužit po někom a něčem jiném. Teprve to opravdu stojí za zmínku.

Zobrazit víc

Přidej fotku kterou jsi vyfotil/a (je jedno jestli sebe ,zvíře nebo věc) a myslíš si že se ti opravdu povedla

Uh, nemyslím si sice, že se mi povedla, ale .. vynahradím to tím, že to obkecám.
Miluju lidi, kteří dělají takové věci. Kteří dělají takove maličkosti, které se zdají snad trochu hloupé a zbytečné, ale nejsou. Tenhle "hloupý a zbytečný" lísteček mi totiž opravdu změnil náladu. I když jsem byla po práci unavená s naštvaná a šíleně mrzutá, stačilo tak málo, abych se usmála a alespoň trochu mě tyhle negativní pocity přešly.
Jednoho člověka stojí snad ani ne minutu času a skoro nulovou námahu, něco takového udělat. Stojí ho to tak málo a přesto může desítkám lidí pomoct k úsměvu a lepší náladě.
Rozdávat dobrou, pozitivní náladu není těžké, složité ani namáhavé. Skoro nic to nestojí a nic to nevezme. Tak proč ji rozdává tak málo z nás? Proč si přes den nenajdeme alespoň chvilku času, abychom někomu udělali radost? Když už ne cizím lidem, tak alespoň těm, které máme rádi a záleží nám na nich? Proč jsou tyhle věcí vzácností .. ?

Zobrazit víc

Přidej fotku kterou jsi vyfotila je jedno jestli sebe zvíře nebo věc a myslíš si

Píšeš, že máš odpor k mužům já to mám přesně naopak. Mám odpor k holkám někdy si sama přijdu špatná proto že jsem holka. Nensáším ostatní holky mám z nich strach a nedokážu se s nimi bavit máš to až takhle s chlapama? Dost by mě zajímalo čím to je

BlackPretty13’s Profile PhotoRinKagamineCZ 鏡音リン
No .. ono je to takové složitější. Když jsem byla malá, matka měla přítele, který pomalu nedokázal ani žárovku vyměnit. A o nějakém společenském chování nebo schopnosti samostatně myslet se u něj taky moc mluvit nedalo. Můj děda byl alkoholik, který trávil celý den z domu, často ho museli hledat po hospodách a tahat v noci nebo nad ránem domů a nakonec se ještě od babičky odstěhoval k naprosto cizí ženské - taky alkoholičce. Můj první přítel .. dejme tomu, že mé poprvé nebylo zrovna dobrovolné (doteď to nerada říkám na rovinu), násilné chování a ponižování bylo na denním pořádku a podobně. Můj vlastní otec nás s matkou opustil, když jsem byla ještě mimino a moje jediná vzpomínka na něj je, když ho u nás hledala policie.
A to byly takové ty mužské vzory, díky kterým jsem si vytvářela své mínění o veškerých lidech mužského pohlaví. Vlastně ani po zbytek života jsem se nesetkávala se zrovna dobrými zástupci tohoto pohlaví, což raději ani moc rozebírat nebudu. Navíc se našlo i pár žen, které mě v tomhle názoru jen utvrzovaly. Takže pokud mi chlap nedokáže, že je fakt chlap, který si dokáže v životě poradit, má nějaké to chování a umí samostatně myslet .. prostě ho tak nějak nedokážu brát vážně. A má to se mnou celkem dost těžké, protože mu svůj názor dávám značně najevo. Není to tím, že bych měla nějakou zvláštní potřebu osoby mužského pohlaví ponižovat, vysmívat se jim, znevažovat je a podobně, ale prostě už to mám tak hluboko v sobě, že se toho nedokážu zbavit.
Ironicky k tomu všemu, je většina mých přátel mužského pohlaví. Mám vlastně asi jen .. dvě, tři kamarádky a plno kamarádů. Nějak si toho s holkama moc nemám co říct a ani mě moc nebaví zábava v jejich společnosti. Hodně lidí už si ze mě dělá srandu, že jsem se i naučila myslet jako chlap, abych si i v tomhle směru dokázala poradit bez nich. Každopádně i mým kamarádům trvalo, než si u mě vybudovali nějaký ten respekt a postavení, ve kterém momentálně jsou.

Zobrazit víc

Sláviš Vianoce, keď si ateistka? Ak áno, ako?

Upřímně, uvažuju, že letos Vánoce vůbec slavit nebudu. Normálně je sice slavím, moje víra s tím nemá nic společného - přeci jen, pro valnou většinu lidí už jsou pouhým zvykem, ze kterého se náboženské prvky naprosto vytratily, ale nějak mi tenhle rok vůbec nedochází, že už by nějaké vánoce měly být. A to je naši chtějí slavit dneska, protože zítra pracují. Nedokážu si představit, že v pět přijedu z práce a hned si půjdu sednout k večeři. Můj mozek to jaksi nedokáže zpracovat a odmítá, že by Vánoce měly být teď. Pořád má pocit, že budou až tak za měsíc nejdříve.
A nehledě na to, i tak pro mě Vánoce už pár let nemají moc velký význam. Něco mi prostě chybí k tomu, abych z nich měla radost a měla tu pravou vánoční náladu. Naše oslavy Štědrého dne mi příjdou spíš jako frašky. Nic, o co by člověk stál. Stejně tak, návštěvy příbuzenstva. Nebaví mě sledovat ty přetvářky. Nebaví mě být o svátcích s lidmi, kteří pro mě ani nejsou rodinou a můj vztah k nim je přinejlepším pouze neutrální. O tomhle pro mě vánoce nejsou. Celé je to pro mě v podstatě jenom .. společenská povinnost, kterou je lepší pro vlastní klid splnit.
Věřím tomu, že až budu mít vlastní bydlení a vlastní rodinu, někoho, koho mám ráda, záleží mi na něm a někoho, s kým chci trávit svůj volný čas, to kouzlo vánoc se mi zase vrátí. Bude pro mě mít smysl slavit je a snažit se, aby byly příjemné jak pro mě, tak pro mé blízké. Ale do té doby ..

Zobrazit víc

Vie tvoja rodina, že si bi? Ako na to reagovala?

Mám se svými rodiči takový vztah, že o mě neví prakticky nic. Nikdy jsem s nimi neměla dost dobrý vztah, ani jsem k nim neměla dostatek důvěry na to, abych se jim s něčím svěřovala nebo přiznávala. I když už došlo na situaci, kdy jsem to musela udělat, tak jsem to odkládala, co nejdéle to šlo. A nejlépe tak dlouho, až se to nakonec vyřešilo nějak jinak a já jim to vůbec říkat nemusela. Občas, výjimečně se sice stane, že spolu mluvíme, ale to mě stejně ani tak 75% času neposlouchají.
Z toho jasně vyplývá, že se u nás doma žádný coming out rozhodně nekonal. Nikdy jsem ani neměla příliš velkou potřebu vodit si partnery nebo partnerky domů. Naopak jsem se tomu vždy snažila vyhýbat. Nějak se proste necítím dobře, když mám svou drahou polovičku v přítomnosti mých rodičů. Nikdy se sice nestalo nic, co by tenhle pocit zapříčinilo, ale stejně. Není mi to příjemné. Ale možná i tak se mohlo stát, že si nějakým způsobem domysleli, že mě přitahují i ženy. Přeci jen, mam k mužům jakýsi .. odpor a pohrdám jimi, nemůžu se toho zbavit a často do dávám dost značně najevo. Stejně tak, jako svou náklonnost k ženám. I tak si ale myslím, že by je to stejně moc nezajímalo.
A co se zbytku rodiny týče (babička a strejda s tetou), nikdy jsem s nimi o tom nemluvila, ale vím, že by to vzali naprosto v klidu a v pohodě a jediné co by je zajímalo by bylo to, jestli jsem šťastná. Zbytek by pro ně byl naprosto nepodstatný. V tomhle mám opravdu štěstí, protože ať za nimi přijdu s čímkoli, vím, že mě vždycky podpoří a pomůžou mi.

Zobrazit víc

Volná otázka.

Potřebuju víc dní, jako byl tenhle.
Děcka, přestaňte se vymlouvat na to, že nemáte s kým a kde jít, na počasí, na zdravotní stav nebo nedejbože na to, že se vám nechce a jděte ven, poznávat nové věci a zažívat nová dobrodružství. Přestaňte se vymlouvat, sami sebe tak připravujete o úžasné věci.
Volná otázka

Jste ve vztahu hodně žárliví? Máte potřebu svému partnerovi nebo partnerce něco zakazovat nebo přikazovat? A naopak je váš partner žárlivý? Zakazuje nebo přikazuje vam něco? Myslíte si, že je to dobré?

Nežárlím. A už vůbec nemám potřebu příteli něco zakazovat, přikazovat nebo já nevím co. Teda jako jo, jediné co mu přikazuju je to, aby si na sebe dával pozor, aby se mu nestalo. Ale, proboha, je to svobodný jedinec se svou vlastní vůlí, úsudkem, potřebami, touhami a preferencemi. I když jsem jeho přítelkyně, nemám právo mu něco zakazovat nebo přikazovat. Už vůbec ne nic z takových těch věcí, co se ve vztahu obvykle zakazují, jako je chození ven a na akce, bavení se s tím a tímhle člověkem a podobné věci. Je to jeho vlastní věc a svobodné rozhodnutí, co s kým a kde bude dělat. To on sám ví, jaké to bude mít následky a sám musí vědět, jestli je to to, co opravdu chce. A já mu věřím, že ke mě v tomhle směru byl a vždycky byl upřímný a nemusím se z jeho strany bát nějakých zbytečných podrazů.
Absolutně nechápu, jak jsem kdysi mohla žít na nějakém jiném principu a být jako něčí majetek. Protože s tímhle přístupem to ani nebyl vztah, nehledě na to, že se tak nedá ani dlouhodobě žít. Vztah fakt není o tom, že někoho vlastníte a můžete si s ním dělat co chcete, nehledě na to, jak se cítí a jestli se mu to líbí, nebo ne. Samozřejmě, můžete vyjádřit svůj nesouhlas a o něco ho poprosit, to je ale vše. Pokud chcete někoho vlastnit a chcete, aby vás poslouchal na slovo, poříďte si psa. Ale pokud chcete vztah, stavějte ho na lásce, důvěře, porozumění, komunikaci a upřímnosti. Jinak to prostě nejde. Jakou cenu mají ty vztahy, kdy se bojíte partnerovi něco říct, protože nevíte, jestli je to dobře nebo špatně a hlavně se bojíte následků? Jakou cenu mají ty vztahy, ve kterých se necítíte dobře a jste omezování? Jakou cenu mají vztahy, které ani nejsou vztahy ..
Vážně, nelezte do vztahů pokud nic necítíte, jenom s někým chcete být, pokud nenávidíte sami sebe a nevěříte, pokud si chcete jenom léčit komplexy a podobně. Pak jenom zbytečně ubližujete druhým a nic dobrého to nepřinese.

Zobrazit víc

"Asexuál" ako by si takého človeka charakterizoval, ako si ho predstavíš ? Myslíš, že spolu ľudia dokážu fungovať v partnerskom vzťahu s úplnou absenciou sexu ? Dokážeš si to predstaviť vo svojom živote ? A vôbec.. na akú úroveň vo vzťahu staviaš sexuálny život?

Každý může mít fungující a šťastný vztah a nezáleží na tom, jestli je to heterosexuál, homosexuál nebo právě asexuál. Záleží jen na tom, jestli si člověk najde partnera. Je jasné, že stejně jako si člověk, který miluje něžný sex nebude hledat někoho, kdo žije bdsm, tak asexuál si nebude hledat někoho, kdo potřebuje být uspokojen nejméně desetkrát denně. Uznávám, že někteří lidé to s jejich orientací, fetiši, preferencemi a podobně, mohou mít poněkud těžší, to ale neznamená, že je nemožné, aby měli fungující a šťastný vztah, nebo šťastný život, pokud vztah nevyhledávají a netouží po něm.
Upřímně si nedokážu představit, že bych měla žít, nebo jakkoli fungovat ve vztahu s partnerem, se kterým bychom si po sexuální stránce nerozuměli. Nechápu lidi, kteří takhle mohou být. Přeci pokud partneři netrpí absencí touhy po jakémkoli sexuálním kontaktu, je sex poměrně důležitou částí vztahu. Opravdu netvrdím, že je tím nejdůležitějším, ale důležitý je. Je to jedna z našich základních potřeb a opravdu si nemyslím, že bychom ji měli uspokojovat jen z principu nebo z povinnosti. Pokud už bychom ji měli se svým partnerem uspokojit (ať už stálým nebo jen sexuálním), měli bychom si to užít oba (resp. všichni zůčastnění). Nikdo by nikoho do ničeho neměl nutit, nikdo by neměl dělat nic proti své vůli, ani by nikdo neměl dělat nic, co ho nebaví.
Sex je vlastně i něco, co částečně perfektně ukazuje skrytá já člověka. Při sexu perfektně poznáte, jestli váš partner náhodou není naprostý sobec nebo někdo, kdo si potřebuje kompenzovat nějaké komplexy. Zvlášť, pokud zacházíte i mimo konvenční praktiky, protože mnoho z nich vyžaduje naprostou důvěru a perfektní komunikaci a porozumění.

Zobrazit víc

Ja s tebou v niektorých tých veciach o tých mužoch a ženách súhlasím, ale len by som podotkla, že na spoločných záchodoch a izbách nie je nič divné. Na Slovensku/Česku aj hej, ale študujem v Anglicku, máme intráky zmiešané, záchody na školách spoločné a vôbec s tým nie je problém, skôr naopak 🙂

KaliSedilekova’s Profile PhotoCaroline Caerulus
Věřím tomu, že s tím není problém .. ve vašem věku,na intru a ve společnosti normálních lidí. Tohle by ani mě samotné nevadilo.
Ale u těch dětí je to přeci jen trochu jinak. V určitém věku přichází stud i před stejným pohlavím, natož před tím opačným. Věřím tomu, že malým dětem je úplně jedno, kdo jak vypadá, ale s počínající pubertou a přibývajícími odlišnostmi .. to jsme si snad zažili všichni, jaké to je.
Navíc, taky si nedokážu představit, že by to takhle mělo fungovat všude a pořád i u těch dospělých. Možná by se to dalo zařídit, jenže lidé jsou nepředvídatelní a věřím tomu, že by se vyskytly i hodně nepříjemné situace.

Nedávno jsem četl názor, že děti by neměly být vůbec oddělovány na základě pohlaví. Že by měly mít společné záchody, při tělocviku společné šatny, na táborech společné pokoje a koupelny atd. Že prý by jim to pomohlo v jejich budoucí socializaci. Jaký je váš názor?

Michal Pošvic
Vždycky jsem si myslela, že schopnost socializace záleží na charakteru člověka a ne na jeho pohlaví. Mám takový pocit, že člověku, jehož introvertní složka je značně převládající je úplně jedno, s kým ho budete vychovávat na jedné hromádce, stejně po společnosti nijak toužit nebude a bude se stranit. Nebo se maximálně přetvařovat, že je ve společnosti rád. Stejně tak lidé, kteří si prošli něčím, čím se pozměnil jejich psychický vývoj a byli tak odlišní od ostatních ve skupině. Tím že nahrnete obě pohlaví na hromádku to prostě nesmažete.
Všeobecně mi tohle celé prostě přijde jako hloupost. V době, kdy si člověk může vybrat kým chce být, kdy ženy můžou vykonávat "mužskou" práci a muži zase tu "ženskou", kdy je tady dokonce možnost změny pohlaví a kdy se nemusíte stydět za svou orientaci a můžete si vybrat co a kdo vás přitahuje, mi přijde poněkud zbytečné lidi připravovat o individualitu jejich pohlaví. Zvlášť, když internet i televize poskytují plno informací o těchto "odlišných" lidech, takže se s tím děti setkávají od raného věku a přijímají to jako naprosto normální věc a vyhýbají se tím předsudkům, jaké by mohli mít ti, kteří se s tím setkali teprve v dospělosti. Sama si nedokážu představit, že bych měla v dětství, kdy jsem pořádně nevěděla kdo jsem, neznala jsem své tělo a objevovala jsem taje sexuality, tohle měla sdílet s osobami mužského pohlaví. Přiznejme si to na rovinu, přeci jen jsme, muži i ženy jiní. A je jedno, jestli se jedná o muže v ženském těle nebo o ženy v těle mužském. Ať už se jedná o heterosexuály, bisexuály, homosexuály nebo kohokoli jiného. Muži a ženy prostě nejsou to samé (tím netvrdím, že je jedno z pohlaví lepší než to druhé). A tahle individualita by podle mě měly být zachována.
Hlavně děti, když takhle objevují, jsou neskutečně zvědavé. A už vidím, jak učitelky nebo kdokoli, kdo by měl děti na starost, by uhlídal každý pokoj a všechny děti, aby svou sexualitu nezačaly objevovat mnohem rychleji, než by bylo zdrávo. Přeci jen, hranice 15 let tady není určena jen tak ze srandy. A pokud ji někdo překročí o rok, o dva, tak ještě dobrá. Ale malé dítě? Jeho psychiku to může narušit na celý život.
Vážně nevidím jediný důvod, proč tohle nějakým způsobem měnit. To už bychom rovnou i my dospělí měli mít společné záchody, koupelny a pokoje. Vlastně už bychom před sebou rovnou mohli chodit nazí. V podstatě, když teď tak nad tím přemýšlím, je to hrozné okrádaní o soukromí. Protože naše tělo je naše soukromá věc .. a mělo by záležet jen na nás, jestli, kdy a s kým se to rozhodneme změnit.
Celé se mi to nelíbí a vidím na tom strašně negativ, ale ani jedno pozitivum. Některé věci by měly zůstat tak, jak jsou ..

Zobrazit víc

Rika holka co se reze a co byla anorekticka. Fakt jsi me hrozne zklamala doted jsem te melo za chytrou a rozumnou ale s tim je konec. Vis ne kazdy je takovy hrdina jako ty. Vsechno posuzujes jen pres sebe a na zaklade tvych zazitku ktere mozna byly hruzy ale rouhodne jsi nenesla vsechny hruzy sveta

Říká holka, co se řezala a byla anorektička. Říká holka, co právě kvůli toho, co si zažila pomáhá lidem, kteří jsou v podobné nebo stejné situaci, jaké byla ona. Říká holka, která chodila ve svém volném čase do nemocnice a jezdila do cizích měst, pokud to bylo v jejich silách, aby pomohla lidem, kteří to potřebovali. Říká holka, která se setkala s mnohem těžšími životními osudy, než měla sama. A hlavně to říká holka, která o sobě nikdy netvrdila a ani o sobě nikdy nebude tvrdit, že je hrdinka nebo že snesla všechny hrůzy světa. Nedovolila bych si to už jen z úcty k lidem, kteří si tyhle hrůzy světa zažili - a dostali se z nich právě proto, že neztráceli čas tvrzením, že to nejde.
Fakt už nemám chuť ti tady něco vysvětlovat, když to ani nechceš pochopit. Takže ti jen popreju krásný zbytek života a ať se všem těm, podle tebe neresitelnym situacím vyhneš. Nebo ať najdeš jejich řešení. Měj se.

Zobrazit víc

Takze kdyz nekomu umre mamka a zustane s otcem co ho mlati ma to reseni? Kdyz se s nekym kdo nema pratele a fungujici rodinu rozejde partner ktereho miloval? Kdyz rodina nema penize aby zaplatila detem obedy a koupila si leky? Kdyz je nekdo tezce nemocný a nedari se ho vylecit? Vsechno nema reseni

Hele, a když jsi anorektička, selhávají ti orgány, tvůj přítel tě mlátí a znásilňuje, máš pouhých čtrnáct let, rodiče se o tebe nestarají a musíš se živit sama a přitom se ještě starat o nemocného člena rodiny, má to řešení?
A když máš těžkou, neléčitelnou nemoc, všichni ti říkají že nemůžeš normálně žít a každý den musíš bojovat jak se svou nemocí, tak s předsudky ostatních a jejich výsměchem, má to řešení?
A když jsi dítě feťáků, od malička závislé a se silným sklonem podléhat novým závislostem, odsouzené společností, bez jakékoli podpory rodiny nebo přátel, má to řešení?
A padesát milionů dalších různých podobných případů .. mají řešení?
Člověk jako ty řekne ne a bude se dál topit ve svým výmluvách a očekávat, že zasáhne jakási boží ruka, nebo nevím v co se teď věří, a všechno se náhle k lepšímu obrátí a bude žít šťastný a spokojený život. Člověk, který není píča - stejně jako všichni, které jsem tady jmenovala, se na všechny tyhle kecy vykašle a svou situaci prostě vyřeší. I když to je hodně těžké a zdá se to až nemožné, jde to. Neskutečně mnoho lidí je důkazem, že to jde a jsou silnou motivací k tomu, aby i ostatní své problémy začali řešit.
Vážně, zkuste místo těch keců o tom, že to nejde a hledání výmluv proč to nejde, věnovat čas raději přemýšlení o tom, proč by to jít nemohlo. Věnujte čas hledání řešení a ne dalších problémů. Věnujte čas zlepšování svého života a ne litování se. Protože tímhle si vážně nepomůžete.

Zobrazit víc

Nojo... každý má potřebu si nědy stěžovat veřejně i ty! Tak co tady nadáváš co si o sobě myslíš? To je snad každého věc jak se projevuje a nikdo do toho nemá právo kecat šak nikdo nikoho nenutí aby mu pomáhali když někoho něco nezajímá má to prostě nechat být a kdyz neco nema reseni ma si dat facku?

Hm .. přijde mi celkem zvláštní, že někteří lidé sice umí psát, ale už neumí číst.
Nikde jsem tady nepsala o tom, že mi vadí, že si někdo občas na něco postěžuje. Sama to dělám a nevidím na tom absolutně nic špatného. Nejsme stroje a každému se občas stane, že má blbý den nebo se dostane do blbé situace. Což jsem, pokud se nepletu (a vím, že se nepletu) psala v prvním odstavci. To zaprvé. Za druhé, pokud se někdo nějak veřejně vyjadřuje, každý, ke kterému se toto vyjádření dostane, má právo se k tomu také vyjádřit. Stejně, jako ty ses teď vyjádřil/a k tomu, co jsem napsala já. A přitom by ses taky mohl/a řídit svou vlastní radou a ignorovat to, co se ti nelíbí a nesouhlasíš s tím.
Věř mi, že až jednou v životě potkáš někoho z těch lidí, o kterých jsem se zmiňovala a pochopíš pár základních životních pravd, pochopíš, proč vůči nim zaujímám takový negativní postoj. Nedá se normálně, slušně a šťastné žít, pokud je máš v okolí, protože z tebe budou vysávat vsechno sílu, kterou jim budeš ochoten/a poskytnout. A ano, vím moc dobře o čem mluvím, protože bylo období, kdy jsem se také topila v hodně hnusných sračkách a byla příliš líná se z nich vyhrabat - i když jsem do toho nikdy netahala okolí. A bylo období, kdy jsem kolem sebe měla plno takových lidí a byla jsem příliš slabá poslat je do pryč. Což je ale irelevantní. To podstatné je tady to, že jsem se nakonec z těch sraček dostala. Pochopila jsem, že dokud se svým životem něco neudělám já sama, nikdy nebudu šťastná. Že pomoc ostatních je sice skvělá, ale pokud si nepomůžeš hlavně já sama, nepomůže mi nikdo. Je to hlavní věc, kterou se řídím a která pomáhá jak mě, tak ostatním, které ve svém životě mám. A to je to, co mi dává právo na tyhle lidi nadávat. Zvlášť, pokud si moc dobře uvědomují, co dělají.
Jo .. a zklamu tě. Všechno má řešení. To, že jsi líný debil už je jiný problém.

Zobrazit víc

Volná otázka.

Nesnáším lidi, kteří si neustále stěžují a litují se. Ano, moc dobře vím, že každý z nás se může dostat do nějaké nepříjemné situace a že může být těžké ji vyřešit. A nemám problém někoho vyslechnou a pokud je to v mých silách, pomocí mu, když se do takové situace dostane. Ovšem jedině, pokud daný člověk o pomoc opravdu stojí a chce se svou situací něco dělat. V takovém případě je to v pořádku a nevidím jediný důvod proč odmítat. A taky chápu, že někteří lidé ve svém okolí nemají ty, kterým by se mohli vypovídat nebo někoho, kdo by jim pomohl a tak své problémy vypouští na sociálních sítích, jako je třeba právě ask nebo osloví někoho cizího, z této sociální sítě. To je také v pořádku, i když už ne úplně ideální.
Ale bože .. když někdo na sociálních sítích každý den vypisuje, jaký je chudák, případně jeden den vypisuje, jaký je chudák a druhý den se tváří jako největší hrdina, aby z něho hned třetí den zase mohl být chudák, pak ještě vypisuje vám a chce, abyste jen přikyvovali a litovali ho .. to je něco na moje nervy. Zvlášť, když ještě tomu člověku vyjmenuji xy možností, jak by svou situaci mohl alespoň částečně zlepšit, ale on si najde stejný počet výmluv - a ještě o jednu víc.
Pokud už jste líní se svým životem něco dělat a chcete se jen utápět v sebelítosti, případně ještě hůř - chcete aby někdo všechno udělal za vás, vrazte si raději pár facek a neotravujte okolí. A pokud už se rozhodnete své okolí otravovat, nedivite se, až jednou někomu dojdou nervy a na rovinu vám rekne, jak to s vámi je. A klidně veřejně. Protože tohle vážně není nic jiného, než projevení .. značně otravné projevení vaší ubohosti.

Zobrazit víc

A ty dokážeš být sama?

Nemám s tím ten nejmenší problém. Naopak, dokážu si to patřičně užít. Ono totiž i když jste ve vztahu, jde si užívat života. Ale když se v jednu chvíli rozhodnete, že se vám chce cestovat, za půl hoďky už stojíte u cesty a o několik hodin později svému partnerovi napíšete, že jste na druhém konci republiky, nedejbože v jiném státě, asi by vás za to příliš nepochválil. A když jsem sama, žiju jedině takovým stylem života, kdy nevím, co v následující minutě udělám. Neskutečně to miluju. Vznikají tak jedny z nejlepších zážitků.
Nechápu, jak jsem kdysi na svém vztahu mohla být závislá a nedokázali si představit být sama. Nechápu, jak jsem se kdysi vůbec jen mohla cítit špatně, už jenom z té představy, že bych byla sama. Protože, co by na to řeklo okolí, že jo. A co bych vlastně měla dělat? Jak se zabavit? S kým se bavit? Vždyť mít vztah je dnešní společností v podstatě vyžadováno. Byla jsem neskutečně hloupá. A to je ještě hodně mírné vyjádření tohohle stavu. Je mi hodně líto všech, kteří se v něm nacházejí. Nejen proto, že je to nepříjemné, ale také proto, že vás to může hodně rychle dovést k člověku, který vám zruinuje život, protože tyhle stavy velmi rychle vytvářejí závislosti. Což přitahuje tyrany a manipulátory. Druhou stránkou je samozřejmě časté střídání partnerů .. o čem se snad rozepisovat nemusím.
Jsem opravdu ráda, že co se tohohle týče, udělala jsem si v hlavě jakýsi .. úklid a myslím, že se teď nacházím naprosto v ideálním stavu. Dokážu si naplno užít svou samotu (nehledě na to, že právě tohle je skvělý prostředek, jak si v hlavě udělat pořádek), ale taky dokážu milovat celým sdrcem, vést plnohodnotný vztah a dát se v něm do posledního kousku, pokud vím, že mi za to ta osoba stojí - a že po tom, co jsem si zažila, už si na to dávám pořádný pozor.

Zobrazit víc

Aký máš vzťha k sociálnym sieťam typu facebook, instagram, ask? ✨🙏🏾🗣 Môžu zničiť priateľstvá a vzťahy? Čo myslíš?👀👥

Poradňa.
Nesnáším, když někdo tvrdí, že sociální sítě ničí vztahy. Je to neskutečná blbost. Sociální sítě jsou jen prostředky, které nám dávají více či méně užitečné možnosti. A je jen na nás, na nikom jiném, jak je využijeme. Jestli nám něco dají nebo vezmou.
Udržovat vztahy všeobecně, je těžké. A je úplně jedno, jestli se jedná o vztahy rodinné, partnerské či přátelské. Všichni, kteří do daného vztahu musí mít vhodné předpoklady pro to, aby jej mohli udržet funkční. Pokud tyto předpoklady nemají a nejsou schopni na sobě pracovat, není reálné, že by vztah vydržel být takovým, aby všichni jeho účastníci byli šťastní a spokojení. Ano, možná vydrží, ale v takovém stavu, že by bylo lepší, kdyby skončil. A tohle platí jak o realitě, tak o virtuálním životě.
Uznávám, že sociální sítě mohou rozpad vztahu urychlit. Přeci jen, anonymita a neosobnost dělají mnoho z nás značně necitilivějšími. Mnoho lidí má pocit, že to, co se děje na internetu je jen hra, která nijak neovlivňuje reálný život a neuvědomují si, co vše mohou způsobit. Takže také svádějí ke lžím a podvodům, protože se díky nim zdají mnohem jednoduššími. Ale i tak je to vsechno prostě jen o lidech a o projevení toho, jací jsou. Lidé, kterým "sociální sítě zničí vztah", by si jej neudrželi ani v realitě. Lidé, kterým na jejich vztahu záleží, s jeho udržením nebudou mít problémy a ještě sociální sítě využijí k tomu, aby svůj vztah byl nebo si jej usnadnili, pokud je to třeba - například, když se delší dobu nemohou vidět osobně.

Zobrazit víc

Ná to že se tu tvaris jak bys byla bůh ví jaká celebrita tak ti moc praní k narozeninám nepřišlo 😉😉😉😉😉

A .. vám už fakt jako definitivně úplně .. odešel mozek do pryč? Nebo jste prostě jenom nějaká chyba ve výrobě? Nebo jako já nevím, jak jinak by normální člověk mohl něco takového vyplodit.
Nikde a nikdy se netvářím, jako bych byla celebrita. Nikdy a nikde se ani netvářím, jako bych byla vůbec třeba jen nějak známá. Protože nejsem. A ani nechci být. Nestojím o to, aby mě znala kvanta lidí. Nestojím o to, aby se mi každý vrtal do života, obracel a probíral každou věc, kterou udělám a každé slovo, které řeknu. Nestojím o to, aby se mi někde vrtal do soukromí. Neříkám sice, že být známy nemá svoje výhody .. ale nepotřebuju je. A za tuhle cenu po nich ani netoužím. To zaprvé.
Zadruhé .. je mi vás fakt strašně líto. Můžete mi prosím vysvětlit to, jak pro vás může být důležité, kolik veřejných přání k narozeninám přišlo někomu, koho jste v životě neviděli? Jak můžete trávit čas tím, že něco takového sledujete? To nemáte vlastní životy? Nějaké záliby, kterým byste se mohli věnovat? Nebo lidi, kterým na vás záleží a vám záleží na nic, se kterými byste trávili čas? Pokud ne, měli byste trochu popřemýšlet nad tím, že je ve vašem "životě" něco vážně šťastně.
A .. i tak že budu muset zklamat. Přišlo mi víc než dost úžasných přání. Všichni ti, kteří mi mohli nějakým způsobem popřát osobně, to udělali. Dokonce mě donutili moje narozeniny slavit, což obvykle nedělám a postarali se mi o naprosto perfektní den. Všichni ti, co mi popřát osobně nemohli, mi zavolali, poslali sms nebo napsali zprávu. Vzpomněli si všichni, pro mě důležití, lidé. Vzpomněli si dokonce i ti, o kterých jsem si myslela, že už na mě dávno zapomněli. A napsali mi i ti, o kterých jsem si ani v nejmenším nemyslela, že by to mohli udělat. A víš co? Tohle je pro mě mnohem víc, než hromada veřejných a mnohdy falešných přání od lidí, kteří to udělali jenom tak, aby se neřeklo, protože se to prostě dělá.
(Tímto taky děkuji i všem ostatním, kteří mi popřáli ať už tady nebo na fb. Děkuji, vážím si toho.)

Zobrazit víc

Všetko najlepšie :) ako plánuješ stráviť deň?

Děkuji 😊
Částečně jsem slavila už o víkendu, částečně budu slavit příští víkend, takže tohle pro mě bude úplně obyčejný den. Před chvílí jsem přijela z práce, mám v plánu uklízet a večer snad skončím u knížky s nějakým dobrým vínem.

Napište sem něco pozitivního, prosím..

Ta divná..
Předevčírem jsme byli venku a kamarád mi půjčil čiči. A tak tam všichni seděli a bavili se, zatím co já jsem seděla kousek bokem, věnovala se čiči a jenom jsem je poslouchala a sem tam, výjimečně něco prohodila.
A i když mi řekli, že jsem neskutečně divná, stejně mě zbožnujou a mám čiči slíbenou i na příště.
Mám boží kámoše. I když jsou to Teda neskuteční idioti .. stejně jsou boží.
Napište sem něco pozitivního prosím

Myslíš, že by se měly děti o své rodiče, až budou staří, povinně starat?

Ne? Tohle je strašná blbost. Dobrý rodič umí vychovat své děti tak, aby se o něj, v případě, že to bude třeba, starat chtěly a přišlo jim to jako samozřejmost. Dobrý rodič zajistí svým dětem natolik dobré dětství, které jim nezavdá jediný důvod, proč by se o něj neměly postarat stejně, jako on o ně. Dobrý rodič naučí své děti morálním zásadám a hodnotám, aby pomohly každému, kdo to potřebuje, pokud to dokáží a nijak je to neomezuje nebo nevyužívá. A pokud tohle dobrý rodič udělá, je pro něj zákon, přikazující jeho dětem péči o něj, naprosto zbytečný.
Ale řekněte mi, kolik takových rodičů doopravdy existuje. Znám ve svém okolí snad jen dvě rodiny, ve kterých to harmonicky funguje a jejich děti mají vše to, co potřebují a vyrostly z nich, nebo věřím že se vyrostou, úžasní lidé. Většina rodičů však ze svých dětí vychovává rozmazlené haranty, kteří si nedokáží poradit se svým vlastním životem, natož aby si dokázali poradit s péčí o někoho jiného. Nebo se o své děti vůbec nestará A nechává je napospas vlastnímu osudu, ať už je jakýkoli. A nebo jim dokonce ubližuje, fyzicky, ale hlavně i psychicky, což jim může opravdu hodně zkomplikovat celý život.
A teď mi řekněte, proč by se takové děti měly o své rodiče starat. Dluží jim snad něco? Ne. Všechny tyhle typy, i ten první, se o sebe nakonec musely postarat samy a to v době, kdy by na něco takového neměly ani pomyslet. A to, že je jejich rodiče přivedli na svět? Ne, to jim nedluží ani v nejmenším. Nebyla to jejich volba. Byla to sobecká volba jejich rodičů, že z hloupých důvodů - například proto, že se to od nich očekávalo nebo nechtěli být ve stáří sami, přivedli na svět život, o který se nedokázali postarat a zabezpečit mu vše, co by měli nebo život, který ani nechtěli a možná mu dokonce dávali za vinu svůj vlastní zpackaný život.

Zobrazit víc

Něco o tom, že mi nikdo nerozumí... :/

Hlavním problémem lidí, kterým nikdo nerozumí je to, že to jsou především oni, kdo si nerozumí.
Taky jsem to tak měla. Obviňovala jsem celé své okolí z toho, že se mi nedaří, že nejsem šťastná a že mě nepřijímá. Nesnášela jsem je. Pak jsem začala obviňovat sama sebe, že všechno pokazím, nejsem v ničem dobrá a nikomu dobrá. Už jsem nesnášela nejen své okolí, ale i sama sebe. Brodila jsem se vlastním smutkem a neštěstím jako odporným, hustým, lepkavým a smradlavým bahnem. Obviňovala jsem všechny a všechno z toho, že mě nedokáží pochopit a pomoct mi z něj ven a tak jsem ho lepila na další a další lidi ..
Nevěděla jsem, kdo jsem. Nevěděla jsem co potřebuji, ani co chci. Nevěděla jsem, ani co nechci. Nevěděla jsem, kam směřovat. Nevěděla jsem co se sebou a svým životem. A teprve ve chvíli, kdy jsem začala poznávat sama sebe, uvědomila jsem si, jak jsem byla hloupá. Nikdy vás nikdo nedokáže plně pochopit, protože každý člověk je individuál. Všichni cítíme, myslíme a prožíváme jinak. To, co někoho složí na kolena, jiný přejde mávnutím ruky. To, co někdo považuje za zajímavé, toho si jiný nevšimne. To, co jednomu dělá radost, jiný nechápe. Ale pokud pochopíte a poznáte sami se a bude se takhle i přijímat, už nikdy vám to nebude vadit. Protože budete vědět, že to právě vy jste ti nejdulezitejsi ve svém životě a že to právě vy jste ti jediní, kteří vám mohou poradit a říct, jak dál. Jak změnit sebe i svůj život tak, abyste byli zdraví, šťastní a spokojení.
Vykašlete se na obviňování, bezdůvodný smutek a pocit nepochopení. Začněte na sobě pracovat, poznávejte se a uvidíte, že se všechno rázem změní k lepšímu.

Zobrazit víc

Čo si dnes spravil/a pre seba?

LenJaAja’s Profile PhotoA¥A ˇ^ˇ (Ἶρις)
Už od víkendu se snažím udělat si doma pečlivý úklid. Nemám na to moc času, tak hodinku až dvě denně, ale z jistých důvodu chci a potřebuji zbavit se věcí, které nevyužívám, nepotřebuji a nebo k nim nemám silnou citovou vazbu. Jde to sice poměrně těžce, protože co kdybych tohle a tohle někdy v budoucnu potřebovala, že jo, ale jde to.
Dneska jsem se zrovna dostala ke skříni, kterou jsem už několik let neotevírala. Skladovala jsem v ní totiž své staré hračky - protože ty se hodí vždycky. A zrovna teď je můžu věnovat svému dvouletému bratranci. Na některé je sice ještě moc malý, ale když už vydržely tak dlouho, za tu chvilku, než poroste se jim nic nestane. Každopádně to byla neskutečná nostalgie probírat se těmi plastovými a dřevěnými zvířátky, plyšáky a všemožnými i nemožnými blbůstkami, se kterými jsem si kdysi hrála. Dokonale se mi ty momenty vybavují a vzpomínám i na další hračky, které jsem měla, ale už dávno zmizely v zapomnění.
No a teď .. teď tady prostě jenom sedím uprostřed kostek lega a stavím si baráček. O kousek dál se povaluje domino, protože, panebože, domino vždycky bylo skvělá věc, daly se s ním dělat úžasné věci. A pamatujete na mikádo nebo jak se to jmenovalo? Takové ty barevné tyčky, které se vysypaly na hromadu a musely se vytahovat tak, aby se nerozsypaly. To tady sice nemám, ale nějak se mi to spojuje s tím dominem. Jo a mám tu i deskovky, takže baráček bude mít i obyvatele v podobě jakýchsi dřevěných barevných hus a panáčků z člověče nezlob se.
Je to úplně perfektní pocit, na všechno se vykašlat a vrátit se do dětských let. A je jedno, jestli vám je dvacet, jako mně, nebo třicet, čtyřicet, padesát .. je a vždycky to bude neskutečně super. Takže vřele vám doporučuju, až zase budete mít chvilku času, probudit v sobě a svých přátelích to dítě, které v sobě máte a znovu si užít to, na co už mnoho z nás zapomnělo. Já sama to odteď pro sebe budu dělat častěji.
Tak. A teď si jdu dostavět svůj baráček.

Zobrazit víc

☼ Jaký máte názor na spojitost známek ve škole a inteligence člověka? ☾

Somewhere
Je student, který celé dny i noci hledí do učebnic a sešitů a šprtá a šprtá a šprtá, v hodině nevynechá jedinou informaci. Je student, který se učí jednou za uherský rok a při výuce skoro nikdy nevnímá. Oba jsou na tom prospěchově stejně.
Je student, který učiteli leze do zadnice, dělá mu hop sem hop tam, podporuje jeho názory a své nemá. Je student, který nepřijímá falešné autority, odmítá dělat poskoka a nemá problém oponovat vhodnými argumenty názoru učitele a vyjádřit svůj vlastní názor. První student je na tom prospěchově mnohem lépe.
A teď si představte, že se vám do ruky dostanou pouze známky těchto lidí a máte určit, kdo z nich je inteligentnější, chytřejší, cokoli. Zvládli byste to? Ne. Známky totiž nemají a nikdy ani neměli s inteligencí, popř. chytrostí nic společného. Je to jen něco, co napomáhá "fungování" systému a hlavně něco, co se dá neskutečným způsobem zneužít.

Zobrazit víc

http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/139343333339 tim chces jako do pice rict ze si nemame vyznavat lasku ?!

Tím chci jako "do pice" říct, že se máte vykašlat na hloupá slova bez významu.
Tím chci říct, že vaše "miluji tě", by mělo obsahovat veškerý cit, který do něj můžete dát.
Tím chci říct, že si máte lásku dokazovat především činy.
Tím chci říct, že byste se ke své drahé polovičce měli chovat tak, aby se cítila milována celou dobu, nejen když ji to zrovna říkáte slovy.
Tím chci říct, že se máte vykašlat na triviální gesta a udělat něco, co má pro vás oba skutečný význam.
Tím chci do píči říct, že nemáte sedět na prdeli za kompem nebo na mobilu a útočit na všechno, co si špatně vyložíte, ale máte jít za těmi, na kterých vam záleží, věnovat jim veškerý čas, který můžete a dokázat jim, co pro vás znamenají dřív, než bude pozdě.
Snad už se chápeme.

Proč jsou lidé tak nešťastní, když je všude tolik krás a důvodů ke štěstí?

Protože neumí být šťastní. Ani neví, že by šťastní být mohli. Už od mala jsou jim vtloukány do hlav různé vzorce toho, jak funguje svět. Bylo jim jasně řečeno, co musí mít a jací musí být aby mohli být šťastní, proto se za tím bezhlavě ženou, i když jsou to cíle, které je třeba vůbec nenaplňují, a nevšímají si toho, co jim štěstí opravdu přináší. Jen málokdo si dokáže uvědomit, jaké je to celé hloupost a přeprogramovat své myšlení tak, aby mohl štěstí skutečně dosáhnout.
Nejlepším příkladem je, když vás rodiče nutí být ve všem perfektními, jinak jste pro ně zklamáním. A vy pak děláte vše pro to, abyste vyhověli jejich požadavkům. Nezáleží na tom, jestli vás to třeba nebaví nebo vás to nějakým způsobem ničí. Pokud jim nebudete dost dobří, nebudou šťastní a nebudete moct být šťastní ani vy. A v pozdější době to budete vnímat stejně. Pokud nebudete splňovat požadavky lidí, na kterých vam záleží, nebudou šťastní a nebudete moct být šťastní ani vy.
Takových a podobných věcí v sobě máme zaryto nepřeberné množství. Pokud nebudeš mít takového partnera a takovou partnerku a nebudeš mít rodinu, nebudeš šťastný/á. Pokud nebudeš mít tolik a tolik peněz, nebudeš šťastný/á. Pokud nebudeš mít takové vzdělání a takovou práci, nebudeš šťastný/á. A pokud se jich nezbavíme a nenaučíme se myslet nijak, nikdy nebudeme moct být skutečně šťastní. Vždy budeme žít pro sny a cíle jiných, ne pro ty naše.
O to smutnější je, že je vlastně šíleně lehké tohle všechno změnit. Jakmile si totiž uvědomíte, že to vy jste ti hlavní a že právě od vašeho štěstí se odráží všechno ostatní, jde to v podstatě samo. Všechny tyhle vzorce náhle zmizí. Už vás nebudou zajímat názory lidí, na kterých nesejde. Uvidíte něco pozitivního ve všem, co vám život přinese. Všude budete nacházet něco, z čeho budete mít radost.
A hlavně si uvědomíte, že štěstí není nekonečný extatický pocit. Ale životní síla, která vám pomáhá jít dál, i když se nedaří.

Zobrazit víc

Jak často potřebuješ slyšet "miluju tě"?

No .. tak minimálně třikrát denně, raději i víckrát, jinak se s tím člověkem okamžitě rozejdu, protože ke mě určitě nic necítí.
Jako vážně, co je to za stupidní otázku? To už je teď vážně moderní říkat "miluju tě", jen proto aby se splnil určitý počet za den/týden/měsíc? Nebo jen proto, aby to lidé viděli? Nedej bože jen kvůli lajkům? Tohle jsem upřímně nikdy nepochopila. Jaký smysl má říkat si "miluju tě" tak často, plýtvat jím, až zevšední a není v tom žádný význam ani cit? To už vyjde nastejno, jako by to nebylo vyřčeno vůbec.
Osobně potřebuju slyšet "miluju tě" tak často, jak často mi to chce má drahá polovička říct. Sama to taky říkám, jen když to opravdu chci říct, protože jenom tehdy do toho dám opravdu veškerý cit, který v tom má být. A je jedno, jestli je to třeba dvakrát za týden nebo jednou za měsíc. Protože i v době, kdy to neslýchám, vím, co ke mě přítel cítí. Protože existuje mnoho jiných důvodů jak to vyjádřit. Milióny a milióny drobností, maličkostí i větších věcí, které se berou jako samozřejmost, ale samozřejmostí nejsou. A jakmile si jich začněte všímat, už nikdy nebudete potřebovat okázalá gesta nebo slyšet co pět minut "miluju tě", abyste si byli jistí.

Zobrazit víc

Čo pre teba znamenajú celebrity?

LenJaAja’s Profile PhotoA¥A ˇ^ˇ (Ἶρις)
Uh .. pro mě neznamenají absolutně nic. Zajímají mě jen jako umělci a to co tvoří, ne jako lidé s jejich soukromými životy.
Ale nedávno se na fb objevilo přiznání o tom, že kdyby daná slečna měla tu možnost, vyspala by se se svou oblíbenou celebritou i kdyby měla přítele a bylo by ji jedno, že ho ztratí. V komentářích to pak přiznalo i plno dalších slečen a ostatní jim ještě říkali, jak jsou odvážné, že to přiznaly. A jakožto zvědavec jsem si to pak ověřila u některých mých známých, které jsou zadané už tak rok, dva. Jestli by byly schopny obětovat svůj vztah pro jednu noc se svým idolem ze světa celebrit. Byly.
Upřímně naprosto nechápu, jak by někdo mohl obětovat svůj vztah, ještě k tomu dlouhodobý vztah, ve kterém všechno klape, pro jednu noc s někým, kdo je prostě jenom slavný. Co by to těm lidem přineslo? Pocit uspokojení z toho, že zradili člověka, který je miluje a dělá pro ně první poslední, kvůli někoho, pro koho jsou jen zábava na jednu noc? Že ztratili roky s někým, s kým byli šťastní, pro jeden prchavý okamžik? Nějakou vnitřní výhru, že to zrovna oni dělají kurvu někomu, koho chcou statisíce či miliony? Nebo .. fakt nevím, nechápu to. Přijde mi to neskutečně stupidní a odporné.
Celkově tohle zbožňování celebrit prostě nechápu. Pokud už nějakou celebritu uznávám, tak pro její tvorbu, veřejné činy nebo prostě pro to, co dokázala. Můžu si ji vzít jako svůj vzor toho, čeho bych chtěla sama dosáhnout, ale tím to prostě končí. Rozhodně si nebudu plánovat, že ji jednoho dne unesu a budu s ní žít a podobné blbosti. Ještě chápu, když to dělají děti. Ale dospělí lidé, kteří už by v té hlavě měli něco mít? Vždyť kromě veřejného projevu a toho, co sami odhalí jsou to naprostí cizinci a mělo by to tak zůstat. Všichni máme právo na soukromí a všichni bychom ho měli respektovat. A tím, že je někdo slavný, se tohle právo rozhodne neruší.

Zobrazit víc

Ahoj, prosím, chci radu..je mi 15, přítelovi 20, jsme spolu už 2 roky...miluju ho a všechno, ale připadá mi že tak promarňuju svoje mládí..jiní holky maj kámoše apod a já mám 2 roky přítele a příjde mi že prostě promarňuju své mládí...

Nechápu? Buď někoho miluješ, chceš s ním být a dokážeš si život s ním dostatečně užít - protože vztah ti v tom, aby sis mohla života a mladí užívat, rozhodně nepřekáží. Můžeš mít přítele a zároveň kamarády. Můžeš mít přítele a zároveň lítat po koncertech, akcích, cestovat, zkoušet nové věci, plnit si sny, cokoli. A nebo prostě s někým jsi, protože už si na něho zvyklá a ve skutečnosti chceš něco úplně jiného. Což mi podle toho, co píšeš, přijde jako ta pravděpodobnější verze. Protože "jiné holky mají kamarády a já mám přítele" mi rozhodně nepřijde jako argument, který by použil někdo, kdo svou druhou polovičku miluje.
Vaším hlavním problémem - a to nejen tvým, ale i mnoha dalších lidí, je to, že neumíte mluvit. Nedokážete si říct co chcete, po čem toužíte, co vám vadí a nebo co vám chybí. Proč za svým přítelem prostě jednoduše nezajdeš a neřekneš mu, jak se cítíš? Proč za ním nezajdeš a neřekneš mu, že ti ve vašem vztahu něco chybí, abyste společně nalezli nějaké řešení? Pokud tě miluje a je s tebou rád, určitě ti vyjde vstříc. A pokud ne a oba chcete něco jiného, nebo pokud to nebude ani tak fungovat, alespoň se nebudete zbytečně trápit a půjdete si za tím, co v životě skutečně chcete a potřebujete.
Vážně nechápu, proč se tak bojíte dát najevo své potřeby a touhy nebo vztek a nespokojenost. Vždyť jsou to naprosto přirozené věci. A druhý člověk do vás prostě nevidí (i když je to Teda romantická představa mnoha žen). Nedokáže se vám podívat do hlavy, takže od něj nemůžete očekávat, že vám bude dávat to, co chcete a potřebujete, když mu neřeknete, co to je. Nemůžete očekávat, že přestane dělat věci, které vám vadí nebo že něco nějakým způsobem změní, když se budete tvářit, jako že nic. Takhle to v životě nefunguje. Ani v partnerském, ani v přátelském, ani v rodinném vztahu. Ani v práci nebo ve škole. Naučte se tu držku otevřít, když je to třeba a uvidíte, že se vám bude žít mnohem líp.

Zobrazit víc

Před pár minutami jsem se setkala s názorem, že šikanovaný člověk je vlastně hrozná sračka, protože se nechá zadupat do země. Jaký na to máte názor vy?

Silný člověk je pro mě ten, který se dokáže zvednout ze dna, vyrovnat se se sebou i se svým životem, umí si určit reálné hodnoty, své cíle a to, po čem skutečně touzi, jít si za tím a dokáže vnitřně růst a budovat si svou pozici ve vnějším světě bez toho, aby nějak ubližoval druhým nebo bez toho, aby je nějak omezoval. To na osobu šikanátora příliš nesedí, že? Pro mě je tedy neuvěřitelně slabou osobou ten, kdo šikanuje. Vlastně je mi takových lidí i celkem líto. Protože s takovým stylem života nikdy nebudou šťastní. I když budou mít svůj uměle vybudovány respekt a roli alfa samce, vždy jim bude něco chybět. Dokud si neuvědomí, jakou chybu tímhle dělají a nepokusí se vyřešit si své vlastní problémy, změnit sami sebe i svůj pohled na svět. Jsou to pro mě neuvěřitelně smutné existence. Což ovšem samozřejmě neomlouvá to, co dělají.
Naopak ti, kteří jsou šikanováni silnými jsou a většinou v ještě silnější vyrostou. Málokdo, kromě těch, kteří si šikanou prošli, si dokáže představit, jaká tahle situace je. Kdyby si ji zažili, nikdy by nic takového, jako to, že ten kdo je šikanován je hrozná sračka, nepronesli. Šikana totiž dokáže složit i ty nejsilnější a nejvyrovnanější jedince a není na tom nic, za co by se měl člověk stydět. Nátlak, stres, strach a vůbec celkově jen nepříjemné prostředí, ve kterém se musíte pohybovat na vás organismus působí hodně nepříznivě a vy s tom nedokážete nic udělat. Zvlášť, pokud vam tohle nepříjemné prostředí někdo vytváří cílevědomě. V některých případech nemusí pomoct ani to, že se tomu, kdo vam nějakým způsobem ubližuje, postavíte. Někdy opravdu nezbývá než jen odejít někam, kde se vaše podmínky zlepší.

Zobrazit víc

Vadilo by ti, kdyby tvůj partner chtěl hrát na počítači v době, kdy by měl být s tebou? Jak bys to řešila?

Absolutně ne? Nijak? Nevidím jediný důvod, proč bych to měla nějak řešit. U nás už to je klasika.
Vždycky říkám, že partneři by měli umět nejen být spolu, ale taky nebýt spolu, i když spolu jsou a být spolu, i když spolu nejsou.
Co se prvního případu týče, chápu, že když jste čerstvě zamilovaní, chcete spolu být 24/7 a dělat všechny ty úžasné romantické věci. Jenže tohle je stav, který po nějaké době prostě přejde. A kdybyste spolu měli i poté být 24/7 a dělat všechno společně, za chvíli byste se navzájem sežrali. Proto je důležité umět vyvážit čas, který pro sebe máte, kdy se věnujete sobě navzájem, kdy jste sice spolu, ale individuálně se věnujete tomu, co vás baví (třeba hry na počítači nebo četba, protože prostě nemůžete svého partnera připravit o jeho individualitu) a vlastně ještě čas, kdy se společně věnujete svým přátelům (je to dost mizerný stav, když si vaši přátelé s vaším partnerem zrovna moc nerozumí), což je taky šíleně důležitá věc. Už jsem si tak nějak ověřila, že tenhle trojúhelník je jednou z těch věcí, které udržují pevný a fungující vztah. Pokud ho samozřejmě umíte vyvážit tak, aby vám oběma vyhovoval. Pokud ne, je chyba někde v komunikaci mezi vámi a je třeba to raději dříve než později vyřešit. A že pouze tím, že spolu mluvíte, se dá vyřešit takřka všechno.
Co se druhého případu týče, vždycky se může stát, že budete muset být nějakou dobu odloučení (a nemyslím tím třeba jen týden, ale delší dobu) a budete se muset spoléhat pouze na sociální sítě. A v dnešní době už se to sice moc nezdá, ale udržet vztah jen přes písmenka, sem tam nějaký hovor není zase tak lehké. Nejen, že si musíte dostatečně věřit, aby vám to všechno nezničila jen mnohdy zbytečná podezřívavost, ale také se budete muset podporovat a držet nad vodou, zajímat se o sebe a udržovat svou lásku tak, jako byste byli spolu. Přičemž k tomu většinou slouží neverbální komunikace, kterou smajlíci ani zdaleka nedokáží nahradit.

Zobrazit víc

Moha bych od tebe, prosím, zase dostávat otázky? Tedy pokud na mě máš ještě místo. :)

Samozřejmě, že můžeš. 😊 Jen bohužel nemám odhalovací superschopnosti, tak mi prosím napiš ještě jednou a bez anomymu 😊

http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/130033160155 zajímalo by mě jestli si za tu dobu vzhledem k tomu co sis zažila změnila názor?

Doteď si pamatuju důvod, proč mě bývalý poprvé napadl, respektive hodil se mnou o zastávku. Špatně jsme se tehdy domluvili na místě setkání a na něj se nešlo dovolat, takže jsem chtěla jet domů. A on si samozřejmě domyslel bůhví co a dřív jednal než myslel. A všechny jeho ostatní důvody pro to, proč mě napadal a mlátil, byly stejně pitomé. V den mého maturitního vyřazení mě třeba napadl jenom proto, že jsem si dovolila se s ním rozejít (protože se ke mě choval jako neskutečné hovado) a najít si někoho, kdo je lepší než on.
A i přesto, že jsem si tímhle prošla, si stojím za tím, že žena by se měla chovat jako žena. Tedy tak, aby muži přišla už jen myšlenka na to, že by ji měl uhodit, odporná. Pokud se tak nechová a chová se jako něco, co se dá stěží přirovnat k lidské bytosti a nejde to vyřešit v klidu, pouhou domluvou nebo jiným mírumilovným způsobem, pak nevidím důvod, proč by muž neměl právo takovou bytost uhodit. Samozřejmě tím nemyslím zmlátit ji do krve, ale taková facka nebo poněkud tvrdší chování je v pořádku.
Třeba nedávno se strašně řešilo, že kamarád si přijel pro svou sestru do klubu, vrazil ji facku a násilím ji odvlekl domů. A skoro nikdo nebral ohledy na to, že ji bylo sotva čerstvých patnáct, byla opilá tak, že ani nevnímala, plazilo se tam po ní nějaké individuum a když ji její bratr chtěl po dobrém odvést, napadla ho. A to je jen jeden z možných případů, které se mohou stát, ve kterých to po dobrém nejde a kdy je muž v právu, pokud vůči osobě ženského pohlaví použije přiměřeného (!) násilí.
Samozřejmě, pokud je to někdo jako můj bývalý, kdo je schopný uhodit ženu naprosto bezdůvodně (protože tyhle blbosti se jako důvody rozhodně brát nedají), je to pouhý ubožák, kterého by měl někdo rázně poučit o vhodném chování.

Zobrazit víc

Odpovídej víc prosím.

Poslední dobou nemám moc čas a nebo jsem příliš unavená na to odpovídat a nechci své odpovědi odfláknout, takže obávám se, že to asi nebude možné. Přes týden tady zřejmě nebudu vůbec. Některé věci holt mají přednost.
Ale vzhledem k tomu, že mám konečně zpátky svůj mobil, můžete mě sledovat na stránce https://m.facebook.com/darknessdestation/ , která víceméně slouží místo mého soukromého fb, protože tam nepřidávám kvůli některým lidem skoro nic. Hlavně tam ale přidávám věci a postřehy které mě nějak zaujaly a mohly by zaujmout i vás. A kdybych si našla čas napsat něco na blog, určitě se to tam objeví taky.
Nebo na snapchatu darknesdestaton, kde přidávám fakt každou random blbost, ze svého života. Takže je to ideální pro ty z vás, které věčně zajímá můj soukromý život, který na asku nezveřejňuji.
Jinak blog, insta a osobní profil na fb, kdybyste se mnou chtěli nějak komunikovat, jsou samozřejmě v popisku.

Zobrazit víc

Co si myslíte o domácím násilí? Kluci, dokázali by jste někdy uhodit ženu?

†Stay Strong†
Když jsem naposledy cestovala stopem na delší vzdálenost, setkala jsem se s jednou slečnou z nejmenované skupiny. Už delší dobu jsem s ní komunikovala a sledovala, jak se vyvíjí její životní příběh. V šestnácti i přes ochranu otěhotněla a byla závislá na svém příteli, který ji i její dítě živil. Na povrch bylo všechno v pořádku. Vypadal jako vzorný partner, který svou partnerku i jejich dítě bezmezně miluje. Ale v soukromí s ní manipuloval a fyzicky i psychicky ji týral. Dostal ji do takového stavu, kdy si myslela, že si takové chování zaslouží a mlčky a pokorně snášela všechny útrapy. Všeho se pro něj vzdala a ponižovala se tak, jak by nikdy žádná lidská bytost neměla.
Pak naše komunikace na nějakou dobu ustala, a když jsem se jí ozvala s tím, že mám v plánu navštívit její město, překvapilo mě, že souhlasila, protože tohle je jedna z věcí, které by ji její partner rozhodně nedovolil a vůbec jsem netušila, co mě čeká. A když mě pak přivítala veselá a očividně šťastná žena, nechápala jsem, jak za tak krátkou dobu dokázala dosáhnout takové změny. Vyprávěla mi, že by ho zřejmě nechala takhle ji týrat do doby, než by ji zabil, což byla skutečně reálná hrozba. Ale jednoho dne sáhl i na jejich dceru. V ten samý den sbalila sobě i dceři věci a odešla od něj i za cenu, že nebudou mít kde být a za co žít.
Co nakonec zjistila a co vzkazuje všem, kteří žijí s takovým partnerem? Zaprvé, vždy máte někoho, kdo vám pomůže, když to potřebujete, i když se vám zdá, že jste úplně sami. Vždy. A nemusíte se bát požádat o pomoc, protože tu občas potřebuje každý. Zadruhé, každý tyran je silný, když má koho týrat. Jakmile jej však opustíte, stane se z něj malé bezmocné děcko, které udělá cokoli, abyste se k němu vrátili. Protože on vas nutně potřebuje. Jenže v moment, kdy zkusíte žít bez něj, bude to dělat zbytečně, protože vy už ho k životu nikdy potřebovat nebudete. Nemusíte se tedy ani v nejmenším bát pustit jej.

Zobrazit víc

Jak se i přes své problémy udržuješ v dobré a pozitivní náladě?

Ono je to všechno hlavně o myšlení. Je to volba každého z nás, jestli se ráno probudíme a řekneme si "tohle je a bude hnusný den, už teď mě všechno štve" a nebo "dneska to bude skvělý den a nikdo mi dobrou náladu nepokazí, ať bude chtít sebevíc". A všechno ostatní už se odvíjí ze stejného principu. Je to jenom na
vás, jestli budete všechno okolo sebe, a možná i sami sebe nesnášet a myslet jedině negativně nebo jestli se naučíte pozitivnímu přístupu k životu a naučíte se sami sebe i to co okolo sebe máte milovat - nebo změnit to tak, abyste to milovat mohli.
Ano, ze začátku je to těžké. Budete přesvědčeni že s tím, v jaké jste teď situaci to prostě nejde. Ale z vlastní zkušenosti a zkušenosti mnoha dalších vám mohu říct, že to jde. Musíte jen přestat pasivně přijímat vše, co se vám přihodí a nechávat to být. Jakmile s tímhle přestanete a začněte s tím něco dělat - snažit se to zlepšit či změnit, začněte pracovat sami na sobě a na svém životě, zjistíte, že je vlastně naprosto jednoduché být šťastný a pozitivní. Samozřejmě i tak vždy přijdou těžké momenty, nic jako nekonečné, extatické štěstí neexistuje. Těžké chvíle k životu patří a je to dobře. Ale vy se naučíte s nimi bojovat a brát si z nich ponaučení tak, abyste se stejným nebo podobným chybám příště vyhnuli a nebo se prostě "jen" budete stávat silnějšími.
Já, třeba když ráno vstanu, tak ještě než vylezu z postele, udělám si v hlavě seznam věcí, za které můžu být teď, v tuhle chvíli vděčná. Věcí, že kterých můžu mít radost. Dobrých momentů, na které se přes den můžu těšit. A vytěsním si z hlavy všechny negativní myšlenky. Může se to zdát jako blbost, ale každé ráno tak vstávám s úsměvem a je opravdu velmi těžké smazat mi ho z tváře. Taky mi trvalo, než jsem se to naučila, říkala jsem si, že nic pozitivního, dobrého a toho, za co můžu být vděčná není. A teď je z toho pro mě rituál a každý den nacházím nové a nové pozitivní věci, které ve svém životě mám.
Jak už jsem říkala. Je to jen o myšlení a vašem přístupu.

Zobrazit víc

Tvůj kluk..vybrala by sis mezi klukem, kterej je sice hodnej, milej, pozornej, udělal by svoji princeznu všechno, jenže není moc pěknej..a mezi klukem, kterej sice je pěknej, ale chová se jako ten největší děvkař a zmrd? Koho by sis vybrala?

Absolutně nechápu vaše kritéria pro výběr partnera. K čemu vám je, že je někdo pěkný (fakt mi prosím někdo definuje, jak takový člověk vypadá, když je to pro každého individuální), hodný, milý, pozorný a bůh ví co ještě, když vás nepřitahuje, nerozumíte si s ním, nemáte spolu nic společného, nic k němu necítíte a tak celkově s ním prostě nedokážete nijak existovat.
To vážně chcete s někým do konce života žít jenom proto, že se k vám chová hezky, i když vás třeba vůbec nepřitahuje? Nebo s někým, kdo vás sice přitahuje, ale vůbec si s ním nerozumíte? Nebo s někým, kdo se nedokáže postarat sám o sebe, natož o někoho jiného, jen kvůli nějakému dalšímu hloupému, výše vyjmenovanému kritériu? Nedej bože, vytáhnout to do extrému "No a co, že mě podvádí a bije, hlavně že máme hodně lajků"? Protože i takoví existují.
Něco takového bych osobně nikdy nedokázala. Každý večer usínat a každé ráno se probouzet s tím, že je vedle mě člověk, jehož přítomnost mě nijak nenaplňuje, nic mi nepřináší a neposouvá mě někam dál a výš .. ne. Už nikdy víc. Je to jedna z nejhorších věcí, jaké mohou být.

Zobrazit víc

Zde máte prostor pro Vaše myšlenky/pocity, a pro to co Vás trápí. Je jen na Vás, jak tuto "otázku" využijete..

Ta díra v tom závěsu se udělala úplně sama, že jo. Přítomnost kočky a děr po drápech je čistě náhodná.
Zde máte prostor pro Vaše myšlenkypocity a pro to co Vás trápí Je jen na Vás jak

1. Mám 15 a pamätám si ten úžasný pocit keď som bola zamilovaná. Chvíľu som s jedným chalanom bola no skončilo sa to tak rok dozadu a náš neviem či to môžem nazvať vzťah trval možno mesiac aktuálne sme kamoši. Som prváčka na SŠ a dúfala som že sa s niekým dám dokopy alebo tak no nie.

2.Nie že by sa mi chalani nepáčili/nepriťahovali ma ale proste nie som zamilovaná.Myslíš že proste mám ešte čas alebo som nejakým spôsobom necitlivá?A aj keď mi niekto je sympatický a páči sa mi tak si proste s ním neviem/nechcem predstaviť život.Myslíš že sa niekedy v budúcnosti normálne namilujem?
~~~~
Zdravím. Měla jsem, tedy ještě mám, ale už ho nemusím příliš řešit, stejný problém. Dlouho jsem nechápala, o čem to všichni lidé mluví, proč jsou z jiných lidí tak pobláznění. Připadala jsem si divná, protože jsem nic takového nikdy necítila. Vždy jsem s někým byla jen proto, že mi s ním prostě bylo dobře a nakonec jsem si s nim vybudovala nějaký ten vztah. Ale ty úžasné pocity, které údajně prožívali ostatní tam nebyly.
Teprve až když jsem poznala svou bývalou, jsem se poprvé zamilovala a všechno pochopila. A když jsme se pak rozešly, byla jsem zoufalá a myslela si, že už nikdy nikoho takového nenajdu. Že budu mít opět vztahy, ve kterých bude vše jen poloviční (tím neříkám, že ony vztahy byly špatné, ale prostě to nebylo ono). A dlouho to tak pro mě bylo, i když jsem si namlouvala, že jsem našla opravdovou lásku, byla to jen iluze. Dokonce jsem měla i období, kdy jsem nebyla vůbec schopná navazovat nové citové vazby. Jakékoli. Byla jsem v tomhle ohledu dokonale mrtvá.
Až teď, skoro po pěti letech jsem se znovu opravdu zamilovala a znovu opravdu miluji. Takže být tebou, nijak bych to neřešila a netrápila se tím. Na tom, že nejsi schopná se co týden zamilovat do jiného není nic špatného (a na tom, že si s někým nedokážeš představit budoucnost už vůbec ne, to je záležitost dlouhodobých vztahů, ne zamilování se). Naopak, viděla bych v tom spíše výhodu. Máš tak alespoň možnost vyhnout se hloupým, plytkým, krátkodobým vztahům, které ti do života nic nedají a naučíš se opravdu bojovat za to, na čem ti záleží. A hlavně si to patřičně užít, až se někdo, kdo ti znovu umožní cítit lásku, objeví. Možná si chvíli počkáš, ale nakonec to všechno příjde, nemusíš se bát.

Zobrazit víc

Máš ještě pořád nějaké problémy nebo už ses ze všeho definitivně dostala? Myslím jako anorexii, depresívní stavy a tak?

Samozřejmě, že mám. Tohle nejsou věci, u kterých by stačilo lusknout prstem a zmizely by. Pořád ještě mám dny, kdy se mi jídlo hnusí a hnusím se sama sobě a nedokážu do sebe nic dostat, protože si připadám tlustá a slabá, že s tím nedokážu nic dělat. Dny, kdy jíst zapomínám, protože mé tělo je prostě ještě pořád zvyklé bez jídla fungovat. Dny, kdy se nesnáším a mám pocit, že všichni nesnášejí mě. Že dělám všechno špatně a za všechno špatné můžu. Že jsem absolutně blbá a neschopná. Dny, kdy se bojím vyjít z domu a mám problém dostat se z bezpečné zóny postele, protože prostě celý svět. Dny, kdy nedokážu vydržet ve společnosti lidí, protože si paranoidně myslím, že mě všichni sledují, soudí každý můj krok, vysmívají se mi a chtějí mi ublížit. Že schválně narušují můj osobní prostor. A dusím se mezi nimi. Dny, kdy se mi vracejí všechny odporné věci, kterými jsem si prošla a všechno se to na mě navaluje a nemůžu od toho nijak utéct ani s tím nic dělat. Dny, kdy mám pocit, že bych měla celou svou existenci ukončit, protože je to to, co si všichni přejí.
A kromě toho jsou tady samozřejmě i zdravotní komplikace, které mi zůstaly po tom, jak jsem si zbídačila tělo. Například zničeny žaludek. Nemůžu jíst rychle, protože to nezvládá a pak akorát neustále zvracím a dostávám se do nálad, kdy jíst odmítám (s čímž mám poslední dobou fakt velké problémy, protože se u mě začíná objevovat záchvatové přejídání). Nebo klouby, které nesnesou žádnou větší zátěž, bolí mě při změně počasí nebo třeba jen prostě proto, že se jim zrovna chce, i když poslední dobou se to po tom, co jsem začala jíst Alavis MSM pro koně (doporučuju), zlepšilo, pořád je to neskutečné peklo. A pár dalších, méně podstatných věcí.
Ale se vším už jsem se naučila nějakým způsobem bojovat, zvládat to a podchytit dřív, než se to dostane do stádia, kdy už bych to nedokázala ovládat a utlumit. A jakmile tohle člověk jednou zvládne, s každým dalším pokusem je to lehčí a lehčí, pokud tedy opravdu chce se sebou něco dělat a nevyžívá se ve své tragédii a v lítosti ostatních.
Neskutečně mě těší, že tuhle změnu nepociťuju už jen já, ale začínají si ji všímat i lidé v mém okolí. Poslední dobou často slyším, že jsem se začínám zlepšovat a už na mě tyhle pitomé stavy ani nejdou moc poznat. Samozřejmě, zřejmě nikdy už nebudu jako člověk, který měl to štěstí a tyhle věci jej minuly, ale skutečně už se blížím stavu, kdy jsem schopná prakticky úplně normálně fungovat. Taky už začínám být ráda za to, že jsem přibrala a pochválení křivek a kil navíc, které jsem nabrala, se pro mě stává poklonou a ne urážkou, jak to bylo kdysi, kdy mi šlo jen o vystouplé kosti. Konečně jsem si uvědomila, o kolik lépe vypadá zdravé tělo oproti tělu někoho, kdo právě vylezl z koncentráku.
Takže i když tyhle problémy pořád mám, jsem tak šťastná, jak jen momentálně můžu být a věřím tomu, že teď už je budu jen čím dál tím víc dostávat do útlumu a nebudou se mi vracet a znovu mě ohrožovat.

Zobrazit víc

Čo je podľa vás ťažšie : pozerať sa niekomu do očí a hovoriť o svojich pocitoch k nemu alebo sa pozerať niekomu do očí a tá dotyčná osoba ti hovorí o svojich pocitoch k tebe ?

V dnešní době se všichni šíleně stydí a bojí projevit své emoce. Všechno je takové .. šíleně neosobní. Nikdo vás nepozve na rande, jdete prostě ven. A i když už "chodíte ven" nějakou tu dobu a sem tam padne nějaký ten polibek, možná se spolu i vyspíte, pořád nevíte na čem jste. A nemůžete se ani zeptat. Takže celou dobu jen deptáte, jak to ten druhý cítí a jestli si snad i můžete dovolit projevit své vlastní city. A když už to uděláte, bude to raději přes internert, protože jinak už to přeci ani nejde. Samozřejmě, celý tenhle proces se nemůže obejít bez toho, aniž byste sdíleli jeden obrázek o nešťastné lásce za druhým. A pokud to nevyjde? Prostě odstraníte přezdívky na messengeru, vzájemně se bloknete, aniž byste si vysvětlili proč, jak a co a tím to celé končí.
Osobně tohle nějak .. nechápu. A poměrně dost se mi to hnusu, abych pravdu řekla. Jsem nejraději, když mám všechny tyhle věcí ohledně citů se všemi ve svém okolí vyřešené. Nevidím absolutně nic špatného na tom, když k někomu něco cítím a on mi to neopětuje, nebo naopak. Není to nic, kvůli čemu by se měl jeden druhému vysmát, nějak ho ponížit nebo se s nim přestat bavit. Naopak je mnohem lepší, když je to všechno vyřčeno a vyřešeno, než aby námi viselo pitomé napětí nejistoty a očekávání a vystupňovalo se natolik, až by nám zničilo celý vztah.
Třeba vím, že můj nejlepší kamarád mě miluje už nějakých šest let a vůbec nám to nebrání v přátelském vztahu. Jednoho dne to z něj, když jsme se šli projít, prostě vypadlo, tak jsme si sedli, popovídali jsme si o tom a všechno vyřešili, hlavně to co ano a co ne a jak to bude dál. To bylo před třemi lety. A nedávno jsme oba uznali, že je to mnohem lepší, než kdyby to mezi námi viselo, protože to už bychom se spolu možná ani nebavili a přišli o všechny ty šílené zážitky. Stejně tak můj přítel věděl, co k němu cítím už v době, kdy jsme byli jen přátelé. A taky nám to nijak v čistě přátelském vztahu nebránilo. Právě naopak. Ještě jsem mu přála štěstí s jinou slečnou a pomáhala mu, co to šlo. Což bych nedokázala, kdybych měla hrát nějaké hloupé divadlo.
Takže ti nedokážu říct, co je horší, protože pro mě je obojí stejné a nevidím v tom nic hrozného, tak jako ostatní. Je to prostě přirozená součást lidských vztahů, nic víc.

Zobrazit víc

Co je nemožné?

Rozvázat/zavázat si glady, ve stejné místnosti, ve které se nachází vaše hyperaktiví kočka.
Použít umyvadlo, ve stejné místnosti, ve které se nachází vaše hyperaktivní kočka.
Něco najít, ve stejné místnosti, ve které se nachází nebo nacházela vaše hyperaktivní kočka.
Vlastně dělat cokoli, ve stejné místnosti, ve které se nachází vaše hyperaktivní kočka.
Co je nemožné

Jistě tu tahle otázka už někdy byla. Jenže já se ptám znova. Jaký je tvůj názor na eutanazii? Stejně tak jaký máš názor na potrat?

Já jsem stoprocentně pro. V jisté fázi se mi totiž umělé prodlužování života přestává líbit. Tedy, nejen, že se mi přestává líbit, začíná se mi hnusit. V dnešní době se už z vět "Neměli bychom psát čárku tam, kde život napsal tečku.", stala obyčejná fráze, týkající se vztahů, kterou bezmyšlenkovitě používá takřka každý. Ale ono na tom vážně něco je.
Kdysi, když jsem ještě byla malá, někdo blízký mi umíral na rakovinu. Když už byl převezen do nemocnice, bylo jasné, že zemře, a já za ním chtěla jít, bylo mi to zakázano. Prý že bude lepší, když si uchovám vzpomínky pouze z období, kdy byl daný člověk plně zdravý. Nechápala jsem to a vztekala se, přišlo mi to nefér, že za ním všichni mohli, jen já ne. Pochopila jsem to teprve o pár let později a nakonec za to byla vděčná. Protože situace se opakovala. Jenže tentokrát tady nebyl nikdo, kdo by mi v návštěvách umírající zabránil, bohužel.
Sledovat, jak nějaký váš blízký trpí a postupně se proměňuje v živou mrtvolu, která už ani vaším blízkým není, ale je pouhou vzpomínkou - něčím odporným, klidně to řeknu na plnou hubu, co jen vzdáleně připomíná člověka, kterého jste znali a milovali, je jednou z nejhorších věcí. A čím hůř je dané osobě, tím hůř je i vám. Hnusíte se sami sobě za to, že se vám hnusí daná osoba. Nedokážete si vybavit, jaká byla před tím, než se tohle stalo. Vidíte jen ty trpící oči v mrtvém obličeji. Už nikdy tam nechcete znovu jít, ale přesto jdete a tváříte se, jako by nic. Smějete se, i když uvnitř umíráte spolu s onou osobou. Přejete si, aby to už skončilo, i když se za ty myšlenky nenávidíte. A nemůžete dělat nic. Ani ji zázračně vyléčit, ani ji pomoct tam, kde by to všechno skončilo. Můžete jen vzájemně trpět. Nic víc.
A jakého je to pro samotného člověka, který takto umírá? Který takto naprosto zbytečně trpí s vědomím, že takto trápí i vás? Nechci si to ani představovat. Nedivím se lidem, kteří páchají sebevraždu proto, aby se tomuto .. hnusu vyhli. Naopak je plně chápu. Tohle bych nikdy, ale opravdu nikdy nechtěla podstoupit. Je to jedna z věcí, kterých se nejvíc děsím, že by se mi mohly stát. Každý člověk by měl mít na výběr, jestli chce žít nebo zemřít. A nikdo by mu v tom neměl bránit. Zvlášť v takových případech.

Zobrazit víc

Nechápu jak dokážeš brát všechno tak v klidu. Já kdybych někomu řekla že ho miluju a on mě odmítl tak měsíc jenom ležím zalezla v posteli a brečím. Natož abych se s nim dokázala bavit jako ty.

Rozhodně neberu všechno v klidu. Vždycky se najde nějaká situace, která mě nějak rozhodí, u které nevím jak reagovat a jak ji vyřešit nebo taková, která mě nehorázně naštve. Ale už jsem si prostě prošla věcmi, které mě naučily, jak co nejlépe vést veškeré vztahy, které si lidmi mám a hlavně které lidi si chci držet po svém boku a které chci mít od sebe co nejdál.
Nedokázala bych mít vedle sebe někoho, komu nemůžu plně důvěřovat a někoho, kdo nevezme v pohodě všechno, co mu řeknu, ať už je to pozitivní nebo negativní. A je jedno, jestli se jedná o kamarády, přítele nebo rodinu. Důvěra a komunikace jsou prostě ty nejdůležitější základy, na kterých se staví vztahy. Nemám problém svým blízkým říct, že se zrovna zachovali jako ti největší kreténi, vysvětlit jim proč s požádat je, aby to už nedělali. A to samé očekávám taky od nich. Absolutně nebetu takové to chování jako "nelíbí se/ubližuje mi to, ale budu držet hubu a doufat, že si to ten člověk uvědomí". Ne, já si vždycky všechno vyříkám na rovinu, i když to není příjemné a nemusím se pak bát, že o ty lidi zbytečně přijdu nebo že mezi námi bude vidět něco, co nám naše vztahy pokazí.
Stejně tak jsem se naučila, že je zbytečné vztekat se a trápit se nad věcmi, které nejdou změnit. Je lepší se s nimi smířit s prostě jen změnit úhel pohledu. Proč to brát jako "nemiluje mě, tak se budu litovat a nenávidět ho za to", když to můžu brát jako "nemiluje mě, ale je to úžasný člověk, tak proč ho kvůli takové hlouposti ztratit". Všechno je to jenom o tom, jak se na věci díváš a co s nimi chceš dělat. Není to na osudu nebo na náhodě nebo já nevím na čem, je to prostě na tobě. Ty si vybíráš, koho vedle sebe budeš mít a koho ne. S kým budeš a nebudeš vycházet. Co tě bude a nebude ničit. O co příjdeš a co ti zůstane. Jestli se poučíš a posuneš dál nebo zůstaneš místě budeš opakovat hloupé chyby.

Zobrazit víc

Nemala si problém komunikovať, randiť a flirtovať s ľuďmi, ktorý sa ti páčili?

Nikdy jsem neměla problém komunikovat s jedinci. Právě naopak, miluju takové konverzace. Je to jedna z těch věcí, které třeba zbožňuju na stopování. Možnost vést konverzace na všechna možná i nemožná témata s člověkem, kterého vidíte poprvé v životě a nikdy už ho neuvidíte znovu. Takovým lidem klidně můžete odvykládat svůj životní příběh, své problémy (a většinou tak i přijdete na řešení) nebo nejhorší trapasy, aniž byste se museli bát, že to pro vás bude mít nějaké následky. A stejně tak máte možnost dozvědět se spoustu zajímavých věcí.
I když jsem někde ve skupině, je konverzace s jedinci moje jediná možnost nějak komunikovat. Většinou mám vedle sebe jednu osobu, se kterou se většinu času o něčem bavíme a jen občas se nějakým způsobem, aby to nebylo vůči ostatním blbé, zapojuju do skupinové zábavy. A takhle pak v pohodě zvládám celou dobu mezi větším množstvím lidí, i když jinak by to pro mě byl neskutečný problém a zřejmě bych musela vyloženě utéct.
A co se týče komunikace s lidmi, co se mi líbí nebo k nim cítím něco víc, tak to jsem hrotila naposledy někdy na základce. Teď už to absolutně neřeším a moje chování to nijak neovlivňuje. Většinou přesně vím, co si ke komu můžu a nemůžu dovolit s tím se řídím. Taky nemám problém na rovinu říct, co cítím, protože když už to chci někomu říct, vím, že to není idiot ale člověk, co to nějakým způsobem vezme v pohodě, i kdyby on ke mě necítil nic. A taky vím, že to nenaruší naše vztahy, protože si všechno jako rozumní, dospělí lidé vyříkáme a nebude mezi námi viset nic, co by nám naše (třeba) přátelství znemožňovalo vést.
Ale to už je fakt všechno o tom, že si u sebe držím jen lidi, kteří to mají v hlavě opravdu srovnané a o ostatní se prakticky nezajímám. A o tom, že vím, že ani já sama nejsem úplně blbá, takže se nemusím bát konverzovat i s cizími lidmi.

Zobrazit víc

Ahoj, prepáč, keď ruším, ale asi si mi prestala dávať otázky a ja by som ich od teba veľmi rada dostávala. Neodpovedám síce moc rychlo, ale veľmi rada ti budem na nich odpovedať.

Ahoj. Momentálně mám svůj mobil na reklamačce a dokud mi nepřijde zpátky (což by mělo být snad příští nebo další týden), otázky nejspíš nebudu moct posílat. Všem se vám omlouvám, pokusím se něco poslat, pokud budu mít tu možnost, ale pochybuji, že by se mi to podařilo.

Jak brali tvoji rodiče žes měla anorexii?

Už delší dobu nemám s mými rodiči (mám vlastní matku a nevlastního "otce", který pro mě není rodina, takže se nedivte, že budu mluvit jen o ní) zrovna nejlepší vztah. Vlastně s nimi nemám skoro žádný vztah, takže tohle nikdy neřešili.
V době, kdy už jsem byla natolik hubená, že se o mě začínali bát i učitelé a lidé, se kterými jsem se moc nestýkala a nebudovala si s nimi nějak úžasné vztahy, moje matka to všechno naprosto ignorovala. A to na rozdíl od nich viděla i moje propadlé břicho, lezoucí žebra a ostatní kosti. Když už jsem na tom byla tak zle, že jsem nezvládala ani běžné úkony každodenního života a co chvíli jenom na prázdno zvracela, řekla mi, že je to můj problém. Vlastně jsem před ní klidně mohla chodit s dořezanou, krvavou rukou a nijak ji to nezajímalo.
Ale asi bych ani nechtěla, aby tyhle věci nějak řešila. Je to pro mě v podstatě cizí člověk, který o mě skoro nic, kromě základních údajů neví. Už mám prostě rodinu jinde a od ní mám veškerou podporu a pomoc, kterou potřebuju.

Zobrazit víc

to ze laska neboli je nehorazna picovina !!

Ne, není. Taky jsem si to kdysi myslela, ale láska jakožto čistý cit tě ani bolet nemůže.
Bolí tě vždy akorát očekávání vůči druhému. Většina lidí to bere tak, že když někoho milují, má vůči nim ten člověk určitou povinnost. Musí je milovat taky, nesmí být s nikým jiným, musí vůči jejich citům brát ohledy, atp. Ale to je hloupost. Člověk, kterého milujete vůči vám nemá ani tu nejmenší povinnost. Jsou to jen vaše hloupé představy. A právě ty představy vás zraňují. Stejně tak, pokud jste ve vztahu, nezraňuje vás láska, ale to, že druhý zradí vaši důvěru nebo opět to, že se nechová tak, jak vy si představujete (hlavně když mu neřeknete, že od něj zrovna tohle chování očekáváte, že).
Pokud se takových hloupých představ a očekávání vzdáte, láska vás zraňovat nemůže. A ano, říkám to z vlastní zkušenosti, protože jsem byla jen kamarádka s někým, koho jsem milovala, přála jsem mu, aby byl šťastný s jinou slečnou a jediné, co mě na tom všem zraňovalo bylo to, že mi lhal. A to jen proto, že já sama jsem si namlouvala, že mu alespoň za tu pravdu stojí.
A když už jsme u toho, nechápu lidi, kteří jsou rádi, že je s nimi někdo alespoň z lítosti nebo vydírání, protože jim stačí, že jsou s někým, koho milují. Ale už je nezajímá, že je ten druhý ne a není s nimi šťastný. Když přece někoho miluju, chápu jeho touhy a potřeby a musím pochopit, že já nemusím být jejich součástí. Ale to už trošku odbíhám od tématu, že ..

Zobrazit víc

Volná otalzka, nikdy jich není dost..

Děcka .. nebuďte ve vztahu prostě jenom proto, aby jste byli ve vztahu. Já chápu, že dnešní společnost si na vztazích zakládá a vtlouká vám do hlav, že musíte ve vztahu být, abyste mohli být štastní, ale je to blbost. Právě touha po vztahu a očekávání, která společnost vytváří dělá lidi nešťastnými.
Neustále poslouchám, jak je někdo s tím a tímhle nešťastný a jak neskutečně trpí. A když se zeptám, proč od něj tedy neodejdou, když se dané problémy podle nic nedají nijak vyřešit, svádějí to na "lásku", zvyk a strach, že už si nikoho jiného nenajdou. Ale tohle je prostě hloupost. Láska není to, co nás bolí nebo nutí dělat hloupé věci, za to mohou očekávání, často zkreslená právě vlivem společnosti. A trpět jen proto, že jste na někoho zvyklí? Když jste si zvykli na tohle, zvyknete si i na jiné věci/osoby. Stejně tak je hloupostí zabývat se otázkou "Co když už si nikoho nenajdu?". Nemusíte skákat ze vztahu do vztahu. Proč taky? Můžete být štastní, i když jste nezadaní. Ke štěstí potřebujete hlavně sami sebe, ne jiné. A nějaký ten člověk se vždycky časem objeví. Možná, že právě ten pravý, kterého byste minuli jen proto, že byste skočili do vztahu s nějakým idiotem - jen proto, abyste byli ve vztahu.
Myslete taky trochu svou hlavou. Řiďte se svým vlastním štěstím. A ne tím, co vám vtloukají do hlavy ostatní. To, že jste nezadaní neznamená, že jste méněcennou bytostí, to ani v nejmenším. Právě naopak tím můžete dokázat, jak silnou osobností jste, že se dokážete vymanit z okovů toho, co všichni očekávají a být štastní svým vlastním způsobem. Dokázat svou vlastní cenu tím, že nebudete jen lehce ziskatelná věc, ale osobnost, která si pečlivě vybírá, koho po svém boku chce a nechce mít.

Zobrazit víc

co te v posledni dobe nejvic potesilo?:)

Terezjuklova’s Profile PhotoTerezka
Tohle. Skoro nikdy si nehty nelakuju a když už, tak jenom proto, aby se neřeklo, protože si je stejně do pár hodin někde odřu a nebaví mě dávat si na to pozor a starat se o ně. Vlastně na to ani nemám čas (a lakovat si nehty, když máte dvě kočky je taky dost sranda).
Ale předevčírem jsem se nudila, začala si hrát a vzniklo z toho tohle. A je to fakt poprvé, co jsem z těch nehtů tak nadšená, že si na ně dávám pozor a nevadí mi starat se o ně.
co te v posledni dobe nejvic potesilo

Ako si sa stala introvertom? A bola si iná (pre iných) od mala?

Introvert a divná jsem pro lidi už od mala. Už jsem se tak narodila. I když tady byla období, kdy jsem dokázala svou inroverzní složku osobností potlačit, vždycky tady bylo něco, co lidem nepřipadalo tak úplně normální a měla jsem problém začlenit se do skupiny. Kdysi jsem se s tím ještě snažila bojovat a být jako ostatní nebo jsem na to úplně kašlala a od všech se izolovala. Na střední jsem se ale konečně smířila s tím, že jsem jaká jsem a naučila jsem se nějakým způsobem normálně fungovat.
A vím, že tohle je něco, s čím má hodně introvertů problémy. A nejen introvertů, jedná se třeba i o lidi s nízkým sebevědomím. Připadají si jiní, odstrčení, méněcenní. Protože neschopnost fungovat stejně, jako extrovertní a sebevědomá část populace může hodně ubližovat. Zvlášť, pokud jste jediní, kdo nezapadli do skupiny. A ano, je to těžké, ale nesnažte se kvůli toho měnit. Buďte takoví, jací jste a využívajte vlastností a schopností, které extroverti nemají až tak vyvinuté.
U mě osobně je to třeba schopnost poslouchat a porozumět. Nejsem sice schopná mít věčně otevřenou držku a bavit okolí, za to za mnou ale všichni chodí kdykoli, když si potřebují popovídat, něco vyřešit. Jsou rádi za moji společnost, protože ví, že je vždycky pochopím a pomůžu jim. A právě tohle je jedna z těch věcí, díky kterým mě mají rádi a díky kterým jsem si u nich vybudovala nějaký respekt. I když jsem tak strašně divná.
Takže vážně, nesnažte se měnit a zavděčit se tím, že se budete snažit být stejní, jako ostatní. Buďte sami sebou a využívejte svých předností. A i když vás budou mít někteří lidé za podivíny, vždycky se najdou i takoví, kteří vás mezi sebe vezmou a budou vás mít rádi právě pro to, že jste tak jiní. Hlavně tak budete mnohem šťastnější, než kdyby vás lidé brali kvůli nějaké přetvářky.

Zobrazit víc

Nevim jestli si to tady nekde psala, nenasla sem to, ale jak si ty sama zacala s anorexii? jestli to je moc osobni tak se omlouvam

Takhle přímo jsem tady o tom zřejmě nepsala nikdy. A pokud jsem se o tom zmínila, rozhodně to nebylo se stejným nadhledem, jaký mám teď. Každopádně bych ale nikdy neřekla, že jsem s anorexií "začala", ona se u mě prostě rozvinula. Nejvíce za to mohl stres, můj bývalý přítel a můj vlastní pefekcionismus. Zřejmě tam byly i jiné faktory, ale tohle bylo to hlavní.
Měla jsem jedno takové období, kdy jsem byla natolik ve stresu a fyzicky i psychicky vytížená, že jsem na jídlo neměla čas, jíst jsem zapomínala a vlastně jsem ani chuť jíst neměla. Neměla jsem chuť ani náladu na nic. Což logicky vedlo k tomu, že jsem začala ztrácet na váze (na začátku jsem měla kolem 60kg). Jednalo se sice jen o pár kilo, maximálně tak pět, ale bylo to na mě poznat a lidé mi začali říkat, že jsem krásně hubená, že mám skvělou postavu a že mi to teď hrozně sluší.
A jelikož mi můj přítel sebevědomí strategicky srážel, dělalo mi to neskutečně dobře. A vedlo mě to k tomu, abych začala hubnout úmyslně. Úmyslně jsem se zatěžovala natolik, abych na jídlo ani nepomyslela, i když jsem si to ještě ani sama neuvědomovala. V té době nastoupil na řadu můj perfekcionalismus, který mě hnal stále dál a dál, jenom proto, abych mohla slýchat, jak hubená jsem a jak mi to sluší, protože sama jsem si to o sobě myslet nedokázala. Jenže když jsem se dostala lehce pod 50kg, začala jsem nad tím ztrácet kontrolu.
Začala jsem veškeré jídlo rozdávat a vyhazovat, jen občas jsem něco málo snědla, aby to nevypadalo divně, ale nenáviděla jsem se za to a bylo mi špatně už jen z pohledu na jídlo, natož když jsem ho do sebe musela cpát.
Začala jsem tedy na váze ztrácet extrémně rychle. Za hodně krátkou dobu jsem se dostala pod 40kg. I když mi lidé začali říkat, že už vůbec nevypadám zdravě, že vypadám jako kostra, brala jsem to od nich jenom jako závist a chtěla hubnout dál a dál, i když už mi šlo o zdraví. To byla asi ta nejhorší fáze, do které se to rozvinulo, než jsem se začala zase dávat dohromady.

Zobrazit víc

Jak poznat, když nemáte na maturitu? Nějáké návrhy na uklidnění před zkouškami? Jak si dodat sebevědomí? (Já prostě vím, že to neudělám :D)

Elu
Hele .. já vím, že rodiče a učitelé vás ohledně matury neskutečně stresují a popisují ji jako tu nejhorší a nejtěžší zkoušku ve vašem životě, kterou musíte zvládnout hned napoprvé a s co nejlepšími výsledky, ale kašlete na tyhle jejich kecy. Ano, maturita je jedna z těch důležitých zkoušek, které je třeba zvládnout, ale není to žádné kruté mučení a pokud ji dáte třeba až na druhý pokus a na čtyřky .. tak no a co? Nikdo se vás na tohle vživotě nebude ptát. Všechny bude zajímat jenom to, jestli maturitní vysvědčení máte, nebo ne. Já taky odmaturovala až napodruhé a svět se nezhroutil. Zhroutili se akorát lidé kolem mě, kteří byli zvyklí na to, že odvádím perfektní výsledky a to, že jsem v té době měla poměrně hnusné problémy je nezajímalo. Ostatní nad tím mávli rukou stejně jako já. Hlavně už jen proto, že maturita je hodně o štěstí. Neovlivníte jestli si vytáhnete špatnou nebo dobrou otázku a také vás nikdo ze "špatného výběru" nemůže obviňovat.
Tím samozřejmě neříkám, abyste se vykašlali na učení a přípravu a spoléhali jen na štěstí, to zase ne. Jen kvůli toho nestresujte. Takové ty myšlenky jako "Určitě to neudělám, nezvládnu to a nemám na to." jsou, i když přirozené, naprosto zbytečné. Kdybyste na to opravdu neměli, učitelé by vás ke zkoušce s největší pravděpodobností ani nepustili nebo vám to alespoň dali řádně najevo. Navíc, u samotné zkoušky vám budou pomáhat, abyste to zvládli. Možná více ze sobeckých důvodů, než kvůli vám, ale to už vám může být jedno, ne? A pokud jste opravdu celý čas v lavici neprospali, možná sami sebe nakonec překvapíte, kolik toho ze sebe vysypete (i když celou dobu budete mít pocit, že nevíte absolutně nic, ale to je normální).
Vážně, není to tak strašné. A hlavně v životě jsou mnojem důležitější věci. Jedničky na maturitním vysvědčení vám úspěch v životě opravdu nezaručí. Ten si budete muset vydobýt úplně jinými schopnostmi než učením se hromady, většinou neužitečných informací.
(Každopádně ale držím všem maturujícím palce 😊.)

Zobrazit víc

Co si myslíš o tom, jak teď některé youtuberky mluví o tom jak měly anorexii?

Na jednu stranu je fakt strašně dobře, že o tom mluví kdokoli, kdo má s anorexií a celkově PPP jakékoli osobní zkušenosti, zvlášť pokud jsou tyhle problémy vyvolány vlivem společnosti, protože jsou stále vážným rizikem pro mnoho lidí. Zvlášť proto, že většina lidí považuje PPP jen za nemoc popsanou někde na internetu. Je to pro ně něco vpodstatě nereálného, co se podle nich nemůže jim ani nikomu z jejich blízkých stát. Ale může a měli by si to dobře uvědomovat, protože právě tohle uvědomění a tak i včasné rozpoznání příznaků může je nebo jejich blízké zachránit.
Taky to možná donutí k zamyšlení některé internetové hrdiny, když uvidí, že ty ubohosti které dělají, mají reálné následky a není to jen hloupá hra, které se všichni nakonec zasmějí. Ano, u některých lidí to tak sice být může, ale někoho by to mohlo stát život. A žít s vědomím toho, že člověk přičinil o něčí smrt nebo v lepším případě "jen" o něčí psychické problémy asi nebude něco, o co by každý stál.
Na druhou stranu, každý veřejně známý člověk by měl počítat s tím, že se najde někdo, kdo na něj a jeho blízké bude útočit. A že takový člověk rozhodně nebude jen jeden, ale bude jich mnoho. A pokud ví, že má se snášením takových útoků problémy, měl by podniknout nějaké kroky, které by mu pomohly je zvládat, protože brečet pak, že lidi jsou svině a způsobili mu tohle a tohle mu absolutně v ničem nepomůže. Naopak to může ještě přitížit. Dle mého skromného názoru by se měl každý nejdřív vyrovnat a smířit se sám se sebou, poznat se, než se bude nějak veřejně prezentovat, protože už jen tímhle jednoduchým krokem jde předejít mnoha problémům.

Zobrazit víc

Co vy a závislosti? Jste na něčem/někom závislí (počítá se i závislost na rodičích/práci/partnerovi a pod.)? Je nějaká závislost, která je pro vás reálnou hrozbou nebo nějaká, která vás vyloženě děsí? Nějaká, které jste se už zbavili nebo nějaká, které byste se zbavit chtěli? Jaká?

Nejvíce jsem, pokud pomineme základní potřeby, závislá sama na sobě, na svých vlastních schopnostech, a dokonale mi to vyhovuje. Bydlím sice stále u rodičů, ale v podstatě se domů chodím jen vyspat nebo tady přetrpím pár hodin, ale většinou nic víc. A i kdyby mě z domu vyhodili, dokázala bych se o sebe postarat. V podstatě tady zůstávám jen proto, že je to pro mě z hlediska financí ještě alespoň trochu výhodné.
Upřímně, představa, že bych měla být závislá na jiné osobě mě neskutečně děsí. Samozřejmě, v porovnání třeba se závislostí drogovou nebo alkoholismem je to ve většině případů ničím. Jenže s takovými věcmi už mám dost zkušeností na to, abych si s nimi jakkoli zahrávala, tudíž nemám strach, že bych jim mohla propadnout. Jenže se závislostí na lidech je to jiné. Té můžu propadnout kdykoli, aniž bych si všimla, jak se to stalo. Už několikrát jsem si zažila, jak nepříjemná taková závislost (psychická i z hlediska financí a pod.) dokáže být, a opravdu si nedokážu představit, že bych si tím měla projít znovu.
Nedokázala bych třeba být s partnerem, který by mě živil, i když by mi to nijak nedával znát a dopřával mi vše, co bych chtěla. Rodiče už mě dostatečně poučili o tom, jak rychle se lidé dokáží změnit a jak neskutečně odporné je, když váš život záleží na tom, jestli se nad vaší ubohostí někdo slituje a budete tak moct uspokojit alespoň své základní potřeby nebo jestli budete mít vůbec v noci kde spát. Možná bych to takhle vydržela chvíli, než bych se zase postavila na vlastní nohy. Ale dlouhodobě? To opravdu ne. Stejně tak už bych nikdy nechtěla být s partnerem, na kterém bych byla závislá psychicky. Ty pocity (dost jsem se o nich už na asku i blogu rozepisovala, takže dnes to přeskočím) a ničení sama sebe .. nevím, jestli bych to znovu zvládla.
Stejně tak mě šíleně děsí představa toho, že by můj život byl závislý na přístrojích. Že bych pomalu umírala a možná už dávno měla být mrtvá, ale tyhle odpornosti by mě dál nutily dýchat a trpět. A já bych s tím nemohla nic dělat, jen celé dny ležet a sledovat, jak mě ostatní začínají nenávidět a přát si, aby to už všechno skončilo, protože oni sami už to nedokáží vydržet a jak za tyhle myšlenky nenávidí taky sami sebe. Za což bych se zase nenáviděla já, protože bych jim tohle způsobovala a to vlastně úplně zbytečně. Už jsem si to z jedné strany zažila a nikdy bych si to nechtěla zažít i ze strany druhé. Smrt je v tomhle případě přijatelnějším a mnohem příjemnějším řešení.
Jinak snad nejsem závislá na ničem. Možná je to tím, jak mě jakékoli závislosti děsí. Ne proto, že bych slabá a lehce jim podléhala, ale proto, že vím jak šíleně odporné jsou a co vše dokáží způsobit. Proto, že vím, že i to co se ze začátku tváří nevinně dokáže napáchat neskutečné škody.

Zobrazit víc

Povyprávějte mi o nějakém vašem nedávném trapasu, ať se taky trochu pobavím na cizí účet :)

Monica
Celkem často, když jsem delší dobu doma, jedu na autopilota a absolutně nevnímám, co dělám, takže se mi denně stává tolik minitrapasů, že už to ani moc neregistruju. Nedávno se mi však povedly dva mistrovské kousky.
~ Šla jsem s kamarádkou po městě a zase mi nechtěl fungovat mobil. Jenže tentokrát jsem něco nutně potřebovala a tím pádem jsem měla nervy úplně v háji. Takže když na mě promluvila, celkem nahlas jsem na ní vyštěkla něco ve stylu "Nemůžeš chvíli počkat?! Já fakt nemůžu za to, že ten blbý, hnusný, černý zmrd zase nechce pracovat." V tu chvíli nastalo hrobové ticho, což mě donutilo zvednout hlavu od mobilu. Kousek od nás stála partička tmavších spoluobčanů, kteří už od pohledu vypadali, že byste s nimi nechtěli mít nic společného. Všichni z nich mě upřeně a ne zrovna přátelsky pozorovali. Já pozorovala je. Všichni ostatní těkali očima mezi námi. Tedy ti, kteří se nedusili zadržovaným smíchem.
Musím říct, že má schopnost odněkud hodně rychle zmizet je vskutku mistrovská. A taky si od té doby dávám pozor na to, co mi vypadne z držky, nerada bych přes ní totiž dostala.
~ Opět s kamarádkou, jsme šly do tesca. O něčem jsme velmi zapáleně debatovaly a byly jsme do toho plně zabrány, takže jsme si jaksi nevšimly, že se ty úžasné, skleněné dveře neotevřely a napálily jsme to přímo do nich. Měla jsem pocit, že mi v tu chvíli explodovala hlava. Sekundu po nárazu se totiž ozval zvuk, který by tomu odpovídal, naštěstí to však byl jiný šťastlivec, který se rozhodl otisknout svůj obličej vedle těch našich. Jen z druhé strany. Samozřejmě to bylo v době, kdy tam bylo plno lidí. Takže z obou stran stály smějící se skupinky, které se neustále zvětšovaly. Alespoň nikomu nevadilo, že nemůžou dovnitř, ani ven. Jen já teď asi budu chvíli nakupovat jinde.

Zobrazit víc

Co vás v tuhle chvíli znepokojuje?

Monica
Před předevčírem a předevčírem malá prospala celý den. I když to pro ní není obvyklé, víceméně jsem si toho nevšímala a myslela jsem si, že noc mezi těmito dvěmi dny byla někde venku. Jenže předevčírem jsem si ji na noc vzala k sobě a v moment, kdy jsem ji položila na postel, byla jako mrtvá. To už mi přišlo poměrně zvláštní, protože většinou si se mnou ještě chvíli hraje a teprve pak zahajuje proces ukládání se, který u ní tradičně trvá i půl hodiny.
V průběhu noci už jsem začínala být poněkud na prášky, protože se ani nehla. I když jsem ji posunula, nebo dala na druhou stranu, neukládala se a nehledala si co nejpohodlnější pozici, jako obvykle. Jenom si slabě postěžovala a ležela tak, jak ji člověk položil. A ráno? To už pro mě byla konečná, protože se sotva vymotala z postele, aby se šla vyprázdnit a pak prostě jen seděla uprostřed pokoje, naprosto mimo realitu, už nedokázala udělat ani krok. Musela jsem ji přenést zpátky do postele, kde zase do sekundy usnula.
Nechtěla ani žrát, nic. Přes den jsem ji postupně musela ručně krmit po malinkých kouscích a vodu do ní dostávat po kapkách. A i když jsem večer předčasně slavila dvacítku, co hodinu jsem ji odbíhala kontrolovat. I když zase celý den prospala a byla apatická, v noci už alespoň začala příst a byla schopná alespoň nějakého pohybu. Bylo to sice jen pár kroků, aby se ke mě zavrtala, ale i tak, byl to krok k lepšímu.
Dneska ráno už vypadá zase o něco líp, už se ji podařilo alespoň nějakým způsobem se dopotácet (chůzí to opravdu nazvat nelze) k misce s vodou a už začíná vnímat dění kolem sebe, takže snad se ji podaří nějak se zregenerovat a pokud ne .. v pondělí nás čeká návštěva veterináře. Ale snad to nebude třeba, protože i Buchtič (má druhá, starší kočka) byl dva dny úplně mimo a teď už je v pohodě, malému organismu snad jen trvá léčení o něco déle. Ale i tak teď umírám strachy, protože už předtím jsme tady měli podezření na to, že nám někdo tráví kočky, protože jich tady několik bez zjevných příčin zemřelo (včetně naší třetí, nejstarší kočky Štěněte). A rozhodně mi nepřijde normální, aby byly obě kočky, ve stejnou dobu v takovém stavu.
Držet ty dvě potvůrky doma nemůžu, nejsou to domácí kočky. Takže vážně doufám, jestli tady opravdu takový *píp* je, že velice brzy zemře nějakou velice pomalou a bolestivou smrtí. Protože už jenom sledovat, jak jsou mé kočky v takovém stavu, je pro mě jedna z nejhorších věcí, co můžou být. A jestli jim tohle někdo způsobuje schválně .. ne, nedokážu to pochopit a ani mít s takovým člověkem jakýkoli soucit. A rozhodně nechápu, proč by měl žít a tohle dělat ..

Zobrazit víc

Děje se něco, že neodpovídáš?

Omlouvám se, že vás zase zanedbávám, ale tak nějak doháním to, co jsem o prázdninách zameškala. Začala jsem zase cestovat stopem a potkala jsem strašně hodně super lidí, takže teď trávím dny tím, že jen tak bezcílně cestuju a vracím se, lozím po horách, nechávám se provádět cizími městy, přespávám na divných místech a tak celkově dělám spoustu divných, ale skvělých věcí a nebo prostě jenom tak někde s někým sedím a vedeme hodinové debaty o našich životech, i když se vidíme poprvé v životě a už se zřejmě nikdy neuvidíme znova. A když už jsem teda doma, tak se věnuju jisté části mé rodiny a snažím si dát nějak do pořádku ty dospělácké záležitosti, i když mi to všechno šíleně leze krkem. Je mi až moc skvěle na to, abych se takovými věcmi chtěla zatěžovat, ale vím, že si to nemůžu nechat přerůst přes hlavu.
Navíc mi teď stejně odchází mobil a mám nějaké problémy doma, takže když se chci dostat na wifi, musím sedět u sebe v pokoji na okně a chytat ji od sousedů, jinak mám smůlu. Ale jelikož jsem teď záhadně zbohatla, k prostředku měsíce by mi měl přijít nový mobil a měla bych mít vyřešený i problém s internetem. Navíc patnáctého dodělávám maturitu, takže už zřejmě bude čas se trochu uklidnit a budu se tady tomu věnovat trochu více. Jo a taky mám pár předpřipravených věcí na blog, ale budu je ještě upravovat, takže taky dřív jak v polovině měsíce nebudou. Momentálně budou spíš jenom otázky, protože těch mě teď napadá celkem dost.
Ale to je jedno, jen jsem vám chtěla říct, že se neděje nic špatného a že jsem se na vás nevykašlala. A že kdyby někdo z vás cokoli chtěl nebo potřeboval, klidně mi můžete psát na fb a tak, já si s vámi ráda popovídám. A nebo kdybyste někdo chtěli, což chtěli, akorát mi to zatím nikdo nenapsal bez anonymu, stačí napsat, domluvit se a klidně za vámi můžu přijet a můžeme se sejít.
*začátekpozitivníhovýblitku*
A hlavně, děti moje milé, užívejte života, dokud můžete. Nenechte se nikým omezovat a dělejte to, co vás baví. Buďte s lidmi, které máte rádi. Buďte sami sebou. A prostě neztracejte čas blbostma a tím, co za to nestojí a buďte štastní. Stojí to za to, věřte mi.
*konecpozitivníhovýblitku*

Zobrazit víc

Děje se něco že neodpovídáš

nehorazne me irituje jak si porad slunickova a prezentujes se tim jak si se vsim strasne vyrovana a jak super zivot mas. uplne me to odrazuje cist tvoje odpovedi i kdyz jako uplne blba nejsi

Tohle mě celkem rozesmálo. Protože určitě nejsem sluníčková, nejsem se vším smířená a nemám super život.
U všech sociálních síti jde jenom o to, co člověk vypustí ven. A jak už jsem říkala, já si své soukromí hlídám. Navíc jsou podle mě věci, které na internet a tedy široké veřejnosti, ať si kdo chce říká co chce, prostě nepatří. Vy tedy vidíte jen určitou část mého života. Nedovolila bych si prezentovat mé současné problémy, když je teprve řeším, nemám nad nimi nadhled a nemůžu je tedy nijak objektivně hodnotit a něco z nich ostatních předat. Protože když už rady mluvím o problémech, které jsem měla, je to právě proto, abych lidem ukázala, co se za danou problematikou skrývá a že se to dá zvládnout. Ne proto, abych si postěžovala nebo se snad litovala. Právě proto to vypadá, jako bych byla se vším smířená. Protože vy ty věci, se kterými smířená nejsem nevidíte. To ale neznamená, že neexistují. Je jich plno a s některými se zřejmě nesmířím nikdy.
Stejně tak tady nehodlám brečet například nad podmínkami ve kterých žiju, nad tím, že si nemůžu dovolit jisté věci nebo že mi něco nevychází a nad svými dennodenními problémy. Proč bych to měla dělat? Nic to neřeší, lidem to nic nedá (možná kromě škodolibé radosti, že se mají líp) a navíc, spadá to pod mé soukromí. Samozřejmě, občas se stane, že mám chuť se vypovídat a nevadí mi vypustit to ven. Ale jinak? Ne, proč? To se mnohem raději podělím o pozitivní události v mém životě, protože to třeba může někoho inspirovat nebo u něj alespoň vyvolat úsměv.
A tím se dostáváme k mému "sluníčkaření". Já prostě mnohem raději budu ukazovat lidem pozitivní přístup k životu, vtloukat jim do hlav, že se dá dívat na svět i z té dobré stránky a že všechno se dá brát jako životní lekce, která nás posune dál, než abych jim tady vypisovala, jak je všechno na nic, hnusné a blbé a že bych se raději měla zabít, a že by se raději měli zabít oni a co já vím co ještě za blbosti. V realitě jsem realista (to zní strašně blbě) a skeptik. Když si ke mě kamarádi chodí pro radu, vážně neslýchají "všechno bude v pořádku" ale spíš "kazíš si vlastní život a jestli s tím nehodláš nic dělat, tak já budu sledovat jak si nabiješ držku a pak ti možná pomůžu, pokud se budeš sám/a snažit postavit na nohy", protože vím, že v životě fráze o tom, jak všechno bude v pořádku nefungujou. Buď se sám člověk postará o to, aby to v pořádku bylo, nebo si nemůže stěžovat, že to v pořádku není.
Takže se na to zkus podívat z tohohle pohledu. A pokud tě to bude dál iritovat ale budeš si dál myslet, že "úplně blbá nejsem", můžeš mi napsat třeba na fb a já ti ráda ukážu i mou méně pozitivní stránku.

Zobrazit víc

Ahoj, přítel po mě chce abych se skoro ve všem změnila. V chování stylu oblíkání, tom jak se maluju a tak. A já ho mám sice strašně ráda ale moc se mi do toho nechce. Co bych měla dělat? Vím že asi neodpovíš ale rada od tebe by mě fakt potěšila protože jsi můj vzor ...

Ach jo. A proč s tebou potom je, když tě chce celou změnit? Kvůli představy toho, jaká bys mohla být, až by tě předělal k obrazu svému? To asi není moc v pořádku, nemyslíš?
Jediný důvod, pro který by ses měla měnit je ten, že ty sama chceš. Jen to a nic jiného. Sama jsem se měnila a pokoušela měnit jen proto, že to po mě lidé chtěli. A přišlo mi to v pořádku, protože mi na nich záleželo a chtěla jsem jim vyjít co nejvíce vstříc. Přišlo mi správné pracovat na sobě a tím zlepšovat daný vztah. Jenže pak většinou nastávaly tři zásadní problémy. Ty osoby to neocenily, někdy si toho ani nevšimly. Já se necítila dobře .. vlastně jsem se cítila naprosto mizerně, protože jsem to nebyla já. A když přišlo na to, aby dané osoby udělaly něco pro mě, i když se jednalo o maličkosti, nestála jsem jim za to. Byly to tři věci, které mě ničily a nemyslím si, že by sis je chtěla zažít také.
Navíc, bylo by to na mě znát. Bylo na mě znát, že dělám něco proti své vůli a nejsem opravdu šťastná. Jistým způsobem to totiž z člověka vážně vyzařuje (Nad tím jsem přemýšlela hlavně dneska, když jsem potkala někoho, koho jsem delší dobu neviděla a snad jako první jsem od něj slyšela, že vypadám úplně jinak, že jsem zkrásněla). A odrazovala jsem tak od sebe ostatní lidi, které jsem měla ve svém okolí, ty lidi, kteří mě mají rádi takovou, jaká skutečně jsem, a začala přitahovat typy lidí, kteří mě tě jen táhli ke dnu. A věř mi, to ti za to nestojí.
Samozřejmě, je v pořádku vyjít partnerovi vstříc, když něco chce nebo se mu něco nelíbí. V každém vztahu je totiž prostor pro to, neustále něco měnit a zlepšovat. Jenže v rámci mezí. A pokud tě má skutečně rád (bože, slova "mám tě rád" od doby, kdy jsem zjistila, že zatím co já je používám ve významu citů, jiní je využívají ve významu "mám tě rád asi stejně jako nějakou věc, stejně jako ji tě budu mít, dokud budeš fungovat tak, jak mi vyhovuje, pak tě vyhodím", naprosto nesnáším) bude se snažit najít s tebou nějaký kompromis tak, aby to vyhovovalo vám oběma, nejen jemu a případných změnách ti bude pomáhat a podporoval tě. A pokud to tak není, je načase říct sbohem. Jo, bude to bolet. Pořádně to obrečíš. Ale nakonec zjistíš, že to byla ta nejlepší možnost. Pár probrečených dní/nocí je lepších, než ztracených několik měsíců/let.
S přítelem si určitě promluv, řekni mu jak to cítíš a pokuste se to nějak vyřešit. Rozhodně ale nedělej nic, co by tě činilo nešťastnou. Později bys toho jen litovala a mohlo by ti to přinést problémy, kterých by ses jen těžce zbavovala.

Zobrazit víc

Ahoj přítel po mě chce abych se skoro ve všem změnila V chování stylu oblíkání

Priestor pre akékoľvek myšlienky, vyjadrenie, obrázok, ... Ako využijete túto "otázku" je len na vás. 🍃

Do háje, lidi, kašlete na to. Nemusíte být za všech okolností perfektní a cítit se skvěle. Nemusíte si hrát na hrdiny, které nic nesloží. Nemusíte předstírat, že všechno zvládnete sami a nepotřebujete ničí pomoc. Jen tím ubližovujete sami sobě, nic víc.
Všichni máme právo občas se cítit mizerně. Neužitečně. Zbytečně. Zbaběle. Ošklivě. Hloupě. Bezcenně. Smutně. Ztraceně. Naštvaně. Jako páté kolo u vozu. Nepochopeně. Nešikovně. Všichni máme právo mít občas blbý den. Všichni máme právo učit se a nezvládnout vše hned napoprvé. Všichni máme právo dělat chyby a něco podělat. Všichni máme právo požádat o pomoc. Máme právo na to, být nedokonalí.
Všichni se občas potřebujeme cítit mizerně. A občas je to v pořádku, teprve když je to pořád nastává problém. Tak to pusťte ven a neničte sami sebe. Učte se, i když vám to ze začátku nepůjde, žádný učený přeci z nebe nespadl. A kdo ví, možná jednou budete patřit mezi ty nejlepší. A i kdyby ne, alespoň budete dělat to, co vás baví. Nesnažte se být za každou cenu dokonalí, protože to není nikdo, ani ti, co se tak tváří. Mějte se raději rádi takoví, jací jste. Bude vám pak mnohem líp.

Zobrazit víc

Čo romantické, poetické by ste chceli zažiť alebo ste zažili? Či už sami, s partnerom, s priateľom, s rodinou, so psom... Opíšte mi to.

Původně jsem si říkala, že tohle bude jedna z otázek, na kterou nebudu schopná odpovědět, ale pak se mi vybavilo, že tady vlastně něco takového je. A já si na to velmi ráda zavzpomínám.
Občas mám chuť prostě vypadnout. A občas je ta chuť tak silná, že se vážně sbalím a odjedu na nějaké náhodné místo. Někdy jen na pár hodin, někdy na pár dní. Někdy klasicky vlakem nebo autobusem, někdy stropem. Někdy se společností, ale většinou sama. A někdy sama zůstanu, ale někdy se mi podaří na někoho narazit.
A tak se jednou stalo, že jsem s partou lidí, které jsem viděla poprvé v životě přespávala pod širákem na místě, o kterém jsem předtím ani netušila, že existuje. A mezi těmi lidmi se našla jedna osoba, se kterou jsem se večer, ač mi ze začátku přišla extrémně nesympatická, vypařila od ostatních o něco dál.
Seděli jsme u vody, popíjeli ukradené víno a nad námi byly milióny hvězd. Zezadu se k nám nesl hovor, zpěv a smích ostatních. Někdo hrál na kytaru. Debatovali jsme nad smyslem i nesmyslem života. Smáli se. Byli příjemně opilí. Mlčeli jsme. Pozorovali hvězdy. On mi recitoval mou nejoblíbenější část z Máje, o které jsem nikdy nevěřila, že by ji někdo mohl znát nazpaměť. Užívali jsme si okamžiku. Čas jako by se na nějakou dobu zastavil. Voda byla příjemná. A pak se hvězdy pomalu vytrácely, když slunce začalo bojovat o své místo na obloze ..
Po tom, co jsem se s nimi rozloučila už jsem ho nikdy neviděla. A přesto mě dokázal ovlivnit a zanechat mi něco, co lidé, které znám roky nedokázali. Život je občas zvláštní. A to je strašně fajn.

Zobrazit víc

Voľná otázka.

Di
Nebaví mě vztahy, které okolo sebe mám. Nebaví mě, jak mi lidé neustále říkají, jak touží po té pravé lásce na celý život a přitom jediné, co doopravdy chtějí, je mít odškrtnuté všechny body v jakémsi stupidním seznamu. "Je hezký/á? Má dokonalý makeup? Má výstavní postavu? Má peníze? Můžu se s ní/m chlubit? Je dokonalý/á?"
Nebaví mě, jak si pak neustále stěžují, že by se jejich polovička měla změnit v tomhle a tam tom, i když to nejsou žádné zásadní věci. Jak ji to neustále vnucují a přesvědčují ji, i přes její protesty. Jak pak i všem ostatním vykládají, že je v tomhle a tomhle špatná a že to asi jako klapat nebude, pokud se sebou něco neudělá. A že oni sami jsou vlastně strašní chudáci.
Nebaví mě ta bezduchá "Samozřejmě, že ano." na otázku, jestli ke své polovičce vůbec něco cítí a prázdná "Hm .." pokud se jich zeptáte co. Proč proboha lézt do vztahu, ve kterém není žádný cit nebo je v něm jen jeho iluze? Prostě jen proto, abyste s někým byli? Aby se neřeklo? Aby prostě někdo zaplnil to prázdné místo vedle vás, dokud si nenajdete někoho vhodnějšího?
Nebaví mě ty lži a výmluvy, které pak přicházejí. Všechny ty údajně milosrdné lži, které akorát všechno zhoršují. To to vyhýbání se a ticho, které nastává, protože vaše polovička už ví, i když si to nechce připustit. Falešné úsměvy a předstíraná snaha spravit něco, co nebylo nikdy v pořádku.
Nebaví mě to, protože se mě to také začíná dotýkat, i když je to něco, čemu jsem se vždy chtěla vyhnout. A vlastně také vždy úspěšně vyhýbala. Takže .. kašlete na to, vážně. Přestaňte se pokoušet vést tyhle parodie na vztah dřív, než opět a zase někomu ublížíte. Protože takhle to dopadne vždycky.

Zobrazit víc

Proč si lidé ubližují?

Proč si lidé ubližují navzájem? To je jednoduché. Protože jsou příliš zahledění do sebe. Zajímají je jejich touhy, jejich sny, jejich problémy, jejich pocity, jejich potřeby, oni sami a nic víc. Všichni jsme sobci, alespoň v nějakém směru. Což je vlastně dobře, protože je třeba myslet i na sebe a nejen na ostatní. Nic se ale nemá přehánět. A upřímně, bezdůvodně (někdy se tomu samozřejmě vyhnout nejde) někomu ubližovat kvůli vlastnímu sobectví mi příjde extrémně ubohé a hlavně hloupé. To co ze sebe člověk vydá se mu vždy nějakým způsobem vrátí.
Ovšem zajímavější otázkou pro mě je, proč vlastně lidé ubližují sami sobě? Vždyť my sami jsme ti, kdo bychom se k sobě měli chovat nejlépe. Budeme spolu totiž muset žít celý život. Nemůžeme před sebou nikam utéct. Proč si tedy fyzicky i psychicky ubližovat? Proč se ničit? Nedává to smysl. I přesto si však někteří lidé ubližují denně. A někteří si to vyloženě užívají. Topí se ve své vlastní bolesti a nějakým zvráceným způsobem si to užívají. Jde snad jen o to, že litovat se je jednodušší, než vynaložit nějaké úsilí? Nebo o ten pocit falešného bezpečí, když kolem sebe díky strachu stavíme různé bloky?
Sama jsem taková kdysi jistým způsobem byla a teď to nechápu. Změnit své myšlení a způsob života alespoň nějakým způsobem je vlastně celkem jednoduché. Stačí chtít a pracovat na sobě. Jakmile s tím člověk jednou začne, stane se to pro něj mnohem silnější drogou, než jeho vlastní bolest. Samozřejmě, někdy to člověka i něco stojí. Jsou totiž i věci, které je těžké změnit. Zvlášť, když je doprovází šílený strach. Ale není i tak lepší se s tím poprat? Překonat sama sebe? Dokázat sama sobě, že na to mám? Otevřít si nové cesty v životě?
Samozřejmě, že je. Tak proč? Proč se někteří tak výživají v sebeterorizování? Proč dobrovolně rujnují své životy? Tato odpověď by mě zajímala mnohem více.

Zobrazit víc

Jaký máš názor na to jak teď Klimešová pořád někoho řeší? Třeba Rumanovou a Biasol?

Tahle otázka už mi tady straší poměrně dlouho. Jak už jsem několikrát říkala, Sáru nesleduju, protože mi prostě přijde příliš obyčejná a nezajímavá na to aby mě nějak zaujala, takže jsem absolutně netušila, co je tohle za další nesmyslnou žabomyší válku. Ale dneska ji někdo z těch které sleduju něco lajkl a protože je všechno lepší, než psát maturitní práci, projela jsem si její profil. A .. panebože, lidi, vy jste šílení. Beze srandy, měli byste se jít léčit. Po tom, co jsem viděla tohle jsem si projela profily i ostatních askových "celebrit" a je mi fakt špatně.
Tohle vůbec není o tom, že Sára pořád někoho řeší. Tohle je o tom, že někdo z vašich askových hvězdiček napíše na někoho názor (což tady ostatní lidé dělají běžně) a to vy z toho začínáte dělat války. Řešíte každé slovo, které daná strana napíše a překrucujete si je tak, aby se vám hodilo. Neustále vypisujete co ten a tenhle a vyloženě žijete každým jejich písmenkem. Máte pocit, že jakmile je někdo trochu známější, musí mít automaticky stejný názor jako vy, abyste mohli pomlouvat (protože ano, vy z názorů děláte pomluvy), společně s ním. A pokud stejný názor nemá, berete to jako osobní urážku a vyrážíte bojovat za svého oblíbence proti tomu, kdo vás tak strašně zklamal.
Vážně, zamyslete se trochu nad sebou. Obviňujete svoje .. meh, modly z toho, co děláte vy sami. Oni totiž nedělají nic jiného, než že odpovídají na to, co jim VY píšete. A chápu, že jim tohle všechno vyhovuje, protože to pro ně znamená jen popularitu a z ní plynoucí výhody navíc. Ale od vás je to jen projev debility a zoufalé závislosti na životech jiných, ze kterých se oni živí. Bez vás by nebyli nic. Závidíte jim úspěch a to, že jsou populární a přitom jim to všechno zajišťujete právě vy. A z toho je mě osobně špatně. Nikdy bych se nechtěla dostat na úroveň těchto lidí, protože opravdu nesnáším parazity, přiživující se hlupáky. Chci mít kolem sebe lidi, které opravdu zajímá můj názor a ne to, jak ho mohou využít a veškeré detaily mého soukromého života.
Tímhle samozřejmě nenarážím na všechny, kteří tyhle známé lidi sledují, kdyby to zase někomu nedošlo. Ale většina z vás by se vážně měla sama nad sebou zamyslet. A to pořádně.

Zobrazit víc

Máte nejakú motiváciu napríklad... na cvičenie 💪 alebo iné veci? 🙊 Podeľte sa o ňu 😃❤👑✏

Otazky2163’s Profile PhotoHlasuj!
Kdysi jsem dělala věci proto, abych byla někomu dost dobrá, abych se někomu líbila, abych se někomu vyrovnala, nebo abych někomu cokoli. Taková motivace pro mě ale nikdy nebyla dostačující. Vždy jsem to po nějakém krátkém časovém úseku vzdala, ať už se jednalo o cokoli. A hlavně, byla jsem nešťastná. Ničilo mě to. Nejen proto, že jsem vlastně něco dělala proti své vlastní vůli, ale můj neúspěch mě okrádal o sebevědomí, touhu pokračovat nebo s něčím začít a podobně.
Tudíž, tohle je mou motivací číslo jedna. Už nikdy nebýt takovou, jaká jsem byla kdysi. Chci dělat věci už jen proto, že mě baví. Proto, že mě samotné něco přinášejí, třeba to, že jsem více spokojená sama se sebou. Dělat věci proto, že jsem díky ním šťastná. Nehledět na názor lidí, kteří mi za to nestojí a už vůbec se takovými lidmi nenechat ovlivňovat. Nejsem někomu dost dobrá? Někomu se nelíbím? Porovnávají mě neustále s jinými a vycházím z toho pro ně negativně? Pak je to pouze jejich problém. Já sama sobě dobrá jsem. Já se sama sobě líbím. A já nemám potřebu porovnávat se s jinými, protože jiní nejsou já.
S tímhle také přišla má motivace číslo dvě. Ten skvělý pocit, když překonám sama sebe, v něčem se zdokonalím nebo se třeba něco naučím. Ten skvělý pocit, když vím, že dnes jsem zase o něco lepší než včera. Ten skvělý pocit, když vidím, že má práce přináší výsledky. A je jedno, že se třeba jedná o věci, které by pro ostatní mohly být malicherné, zbytečné nebo snad i hloupé. Pro mě totiž takové nejsou a můj názor a pocit je tady ten, na kterém záleží.
"Dělám to pro sebe." Nejlepší motivace, jaká může v tomto ohledu být.

Zobrazit víc

-

DarknessDeStation’s Profile PhotoDarkness DeStation
Když si někteří z vás tak strašně stěžují, že mi nevidí do soukromí a ani se na něj nemohou ptát, tak dneska se vám vyjímečně budu (budeme) plně věnovat zde @LukeeeSs Tak využijte šance, pokud nějakou máte. Pozdější připomínky budu opět ignorovat.

Co říkáš na sbírání pokémonů ? :) Taky jsi tomu podlehl/a ? Nebo ti to přijde jako blbost ? :)

Terezjuklova’s Profile PhotoTerezka
Původně jsem neměla v plánu odpovídat, protože tohle všechno jde tak nějak mimo mě. Doteď jsem nepochopila co je na tom vlastně tak úžasného a ani nemám v plánu to zjišťovat. Jako jo, asi je fajn, že to některé vytáhne ven, donutí je to něco dělat a vytváří to komunitu, ale já venku trávím času dost, pohybu mám víc než dostatek a je mi špatně už jen ze samotného slova "komunita", natož abych do nějaké chtěla patřit. Takže pokud mi to nikdo necpe, delejte si co chcete, když vás to baví a nikomu to neubližuje.
Každopádně, co mě neskutečně fascinuje a baví je lidská potřeba něco nesnášet a odsuzovat. Chápu, že některým může lézt na nervy, že už je to všude, ale .. vždycky se něco takového najde. Ať už jsou to pokémoni nebo jakákoli jiná blbost. A vždycky máte možnost to prostě ignorovat, pokud se vám to nelíbí nebo vás to nezaujalo a věnovat se něčemu, co považujete za lepší, dokud momentální vlna neopadne a nenahradí ji nějaká jiná. Samozřejmě, nikdo nikomu nezakazuje vyjádřit svůj názor, i když je negativní.
Teď ale přichází ta zábavná a fascinující část. Ještě jsem, co se nějakého trendu týče snad neviděla konstruktivní negativní názor. A nebo možná viděla, ale spočítala bych je na prstech jedné ruky. Vážně nechápu, proč je pro některé tak těžké si nejdříve něco vyzkoušet a pak říct "Nelíbilo se mi to/nezaujalo mě to, protože .." Je to jen proto, že tím nezískají tolik liků, jako když z něčeho udělají nejhorší věc na světě, aniž bys věděli, o čem to vlastně mluví, protože když přesně tohle udělají, ihned je podpoří xy dalších lidí, kteří dělají to samé? Nebo je to snad jen pouhá touha jít s davem? Neschopnost vytvořit si vlastní, konstruktivní názor? Nadávat na něco je totiž vždy ta nejméně náročná cesta. Nechápu. Opravdu ne. A příjde mi to neskutečně vtipné. A poměrně poučné o charakteru a inteligenci člověka. Meh.

Zobrazit víc

Na stupnici od 1 do 10, kdy 1 je nejmíň a 10 nejvíc, jak moc vás baví váš život? Proč? A co se dá udělat pro to, aby to bylo ještě lepší?

NancyWinchesterBlack’s Profile PhotoChronický Masturbátor ♎
Je pět ráno. A já sedím, zabalená v dece, na zahradě, s velkým hrnkem čaje a na klíně mi spí Malá. Příjemně unavená, po tom, co jsem byla běhat, sleduju východ slunce. Po dlouhé době to totiž opravdu východ slunce je. Ne, že by mi déšť vadil, ale už ho bylo moc. A tohle je opravdu příjemná změna. Což je ale poněkud irelevantní. Hlavní je to, že jsem šťastná.
Když si vzpomenu na to, v jakých hnusech jsem se topila ještě nedávno a když si pak uvědomím, o jaký kus jsem se posunula .. nechápu to. Jsem úplně jiný člověk. Ale jsem za to ráda. Teď mám prakticky vše, co jsem kdy chtěla. Ano, mohla bych mít sice tohle a tam to, a mohla bych teď být někde úplně jinde. Mohla bych a někteří by to považovali za splněny sen. Mohla bych, ale já prostě nechci. Jsem nadmíru spokojená s tím co mám a víc nechci.
A tak mi nezbývá, než dát svému životu 10/10 (i když za pár dní to bude spíše tak 100/10). Jsem šťastná, mám to, co chci a potřebuji a mám plno dalších možností. Můžu se kdykoli zvednout a dál si plnit své sny a pracovat na sobě, až mě tahle chvilka klidu omrzí. Už mě nic netahá na dno. Právě naopak.
Vyhrála jsem svou novou šanci. Svůj nový život. Své štěstí. Co víc si může člověk přát?

Zobrazit víc

Na stupnici od 1 do 10 kdy 1 je nejmíň a 10 nejvíc jak moc vás baví váš život

Jak bys vysvětlila dítěti homosexualitu?

Já a zbytek party stojíme na autobusové zastávce. Máme ještě celkem dost času, než mi pojede autobus domů, a tak se ještě chvílí bavíme. Kamarádi se jako správně zamilovaný pár drží za ruce, sem tam se obejmou nebo políbí. Žádné pouliční porno, vše v rámci mezí. Přeci jen, mezi lidmi se tehdy moc neukazovali, protože to ještě bylo v době, kde byla homosexualita poměrně dost tabu. Jelikož ale byli mezi námi, kteří jsme věděli, že jsou do sebe zamilovaní ještě dřív, než si to přiznali oni a plně jsme je podporovali, nebáli se být trochu uvolněnější.
Když v tom se z vedle stojícího hloučku čekajících ozval dětský hlas, " Mami, a proč se ti pánové drží za ruku a objímají?". Všechny hlavy se otočily na matku a čekaly, jak se s touhle situací vypořádá. Matka vypadala, jako by si v tu chvíli přála být kdekoli jinde, než tady. Nejlépe tak na Marsu. Ale klučina v typickém dětském "A proč?" věku na ní dál zvědavě hleděl. Dál zvědavě hleděli všichni ostatní lidé. Ani my jsme nevěděli, co říct. Poněkud nás ta otázka zaskočila. A pánové, náš sladký, zamilovaný pár, také vypadali, že by se s onou matkou nejraději zajeli podívat kdekoli, jen dostatečně daleko od toho místa.
Pak se však odněkud ozvalo, "Protože se mají rádi.". Klučina nad tím chvílí přemýšlel, pak pokýval hlavou, prohlásil, "Aha" a o celou situaci náhle ztratil zájem. My jsme si oddechli. Kamarádi si oddechli. Všichni (tedy až na pár jedinců, ale ti se najdou vždy) okolo vypadali s odpovědí poměrně spokojení, i když bylo vidět, že nějaké to drama by je potešilo víc. Matka vypadala, že je těsně před omdlením.
No a mě, když na to teď tak vzpomínám, to příjde jako to nejlepší vysvětlení, které tomu dítěti mohl někdo poskytnout. A mám takový pocit, že takové vysvětlení by se mělo poskytovat všem dětem.

Zobrazit víc

Proč tady nepřidáváš nic o svém příteli ani o vašem vztahu? Já nevím třeba fotky, zážitky, fakty, co k němu cítíš a tak stejně jako ostatní. Se za něho stydíš nebo co?

Upřímně, je mi vás líto. Každého, kdo takhle přemýšlí, a že vás teda není málo. Máte pocit, že pokud nějaký vztah není vedený online a veřejně přístupný všem, nemůže fungovat. Že vlastně nemůže ani existovat. Musíte mít neustále na očích vztahy ostatních a přitom se nedokážete starat o vztahy vlastní. Jenže já vám něco o těch sluníčkových párech, které tak obdivujete, něco řeknu. Ve skutečnosti tak sluníčkové nejsou. Některé samozřejmě ano, ale většina z nich za tou slupkou online dokonalosti reálně hnije. Drží je pohromadě jen to, že nemohou dát světu vědět, jak je to doopravdy. Čas spolu tráví jen proto, aby se mohli pochlubit fotkami a přikrášlenými historkami - i když ve skutečnosti si tak maximálně udělali ty fotky a pak se pohádali nebo ignorovali. Veřejně si možná píšou vyznání lásky, nad kterýma vy můžete ochat a achat, ale do očí si z toho neřeknou ani slovo. A pokud si myslíte, že ze mě mluví jen závist, tak vás musím zklamat. Mluví za mě pouze zkušenosti, protože takových párů znám opravdu plno.
Taky je mi líto každého, kdo si myslí, že na asku sdílím celý svůj život. Že tady bezmyšlenkovitě plácám všechno, i ty nejsoukromější záležitosti. Že díky tomu, co tady píšu můžete přesně do puntíku říct, kdo jsem. Bohužel vás ale budu muset zklamat, protože na mém asku není bezmyšlenkovitého nic. Pečlivě si vybírám, co vám můžu dovolit vidět a co si nechám pro sebe, protože to spadá k věcem, které se mnou můžou sdílet jen někteří lidé. Ti, kteří mě znají osobně a ti, na kterých mi záleží. Protože, možná vás to překvapí, ale některé věci jsou náhle mnohem lepší a mnohem víc si je užijete, když přestanete myslet online a začnete je sdílet jen s těmi, se kterými je sdílet máte. A nebo k věcem, které na net nepatří, ať si kdo chce říká co chce. Nebo k věcem, o kterých prostě nechci, abyste věděli. A pokud to, že tady píšu o věcech, kterýma jsem si prošla, berete jako odhalování soukromí, tak vás znovu musím zklamat. Pro mě to tak není. Pro mě je to prostě jen sdílení zkušeností, které mohou někomu pomoct. Nic víc.
A pokud se tady opět našel nějaký inteligent, který pořád nechápe, co jsem tím chtěla říct (a ano, já vím, že takoví se tady najdou vždycky), nesdílím nic ze svého vztahu, ne proto, že bych se styděla, ale proto, že prostě nechci. Nemám potřebu dělat ze svého vztahu soukromý majetek, na to mi na něm až moc záleží. Mám jiné, lepší a důležitější hodnoty, než dělat ze svého života a lidí v něm prostředek pro "internetový fejm". Neláká mě váš způsob života. Nehledě na to, že se tady jedná i o soukromí jiné osoby, nejen mě. A pokud už se stane, že tady něco sdílet budu, bude to jen proto, že budu já sama chtít. Ne proto, že to po mě budete chtít vy. A bude to pouze nějaká povrchová záležitost. Jen zlomeček reality. Nic víc.

Zobrazit víc

Ako znášate dotyky? Vadí vám ak vás niekto zo známych len tak vyobíma,pohladí... ? Kedy vám fyzický kontakt vyslovene prekáža, a naopak, kedy po ňom priam túžite? Máte vo svojom okolí človeka, ktorého dotyk, alebo len predstava neho vám príde odporná ?

Nesnáším, když na mě někdo sahá. Už to sice snáším líp, než kdysi, ale stejně. Pořád nesnáším, když na mě někdo sahá. A při dotyku některých lidí pořád mívám náběh na panický záchvat. U některých mi stačí už jen to pomyšlení a .. ne, fuj. Potřebuju mít kolem sebe určitý prostor, do kterého mi nikdo nezasahuje. Takovou bublinu klidu. Pro mě je vlastně sahání na cizí osobu bez dovolení nebo osobu, která si to nepřeje, extrémně neslušné. Asi stejně, jako byste někomu prostě jen tak bez dovolení vlezli do bytu. Obojí je stejné narušování osobního/soukromého prostoru.
A chápu sice, že jsou tady lidé, pro které je vyhledávání fyzického kontaktu tak přirozené, že si to ani neuvědomují. Že vás prostě musí obejmout, když vás po dlouhé době vidí. Že na vás musí sahat, když s vámi mluví, protože tím zdůrazňují něco, na co jsem doteď nepřišla. Že u vás musí stát tak blízko, že stojí pomalu ve vás. Že když vás oslovují, musí na vás přitom také sáhnout. Chápu to. Ale nevidím jediný důvod, proč by to pro ně mělo znamenat, že nemusí respektovat to, že některým lidem to vadí. A ještě říkat, že takoví lidé jsou divní. Pro mě jsou zase divní oni a taky se raději snažím najít nějaký kompromis a zdvořile jim vysvětlit, že nechci, aby mi narušovali můj osobní prostor. A opravdu nenávidím, když to pak někdo bere jako pobídku k tomu, aby můj osobní prostor narušoval schválně. Jako by to byla ta nejvtipnější věc na světě. Ha, ha, ha.
Samozřejmě, najdou se i vyjímky, jako třeba můj přítel, u kterého mi fyzický kontakt nevadí. Právě naopak. Pak jsou tady lidé, u kterých jsem tak nějak .. neutrální. Kontakt s nimi sice nevyhledávám, ale pokud už k němu dojde, nijak mi to nevadí a nemám problém to snést. Většinou je to proto, že už dané osoby znám dlouho a tak nějak jsem si zvykla. Ale jinak prostě nope. Stejně tak, jako já beru v potaz to, co vadí ostatním a snažím se jim vyjít vstříc, očekávám, že to samé budou dělat také oni.

Zobrazit víc

Zlatooo? :O Dones mi prosím něco k jídlu, mam šílený hlad :'(

Lukes :)
Tomuhle se říká dokonalá ukázka lásky. Já kvůli něho marodím, ani se o mě nepostará, protože to přeci zvládnu sama, ale pozor na to, on má hlad. Už podruhé se dneska začínám cítit uraženě.
Takze víš co? Zvládneš se o sebe postarat sám :* já pořád čekám na to slíbené léčení :D

stejnak nejsi zadana. zadne fotky, statusy ani komenty pod fotkama a nekdo ti ma tyhle lzi verit? ze ti neni blbe hrat vztah jenom aby domin zarlil!! ale vis co? jemu to je u pici! ten si na tebe ani nespomene!!

Tak jestli máš tu potřebu, tak si s mým imaginárním přítelem o našem imaginárním vztahu a o tom, jak ho údajně využívám klidně můžeš popovídat. ( @LukeeeSs )
A jelikož já jsem hodná duše, prozradím ti tajemství. Nekteří lidé dokážou žít - skutečně žít - i bez toho, aby každý svůj krok cpali na net.
stejnak nejsi zadana zadne fotky statusy ani komenty pod fotkama a nekdo ti ma

Jelikož si myslím, že jste všichni už potkali nějakou lahev/krabici s alkoholem, podělte se s námi o vaše první/poslední alkoholové dobrodružství. (Gabrieli, já vím, že jsi opilý, tak se pokus vybrat nějaké zajímavé, ne tvé běžné noci.)

Hannibal
S náběhem na angínu (aneb slovy mého přítele "Pojď do toho, nebudeš nemocná.") jsem léčena jak jinak než chlastem. Vidím to jako náběh na příjemný večer. Obávám se, že jinak jsou všechny mé alkoholové příběhy .. tak nějak soukromé.
Ale tyhle prázdniny budou očividně jedny z nejlepších za tři roky. Taky už jsem toho už teď vypila víc jak za celé tři roky. Ztracené tři roky. Meh.
Jelikož si myslím že jste všichni už potkali nějakou lahevkrabici s alkoholem

Paranormalita. Spiritualita. Napíš mi k tomu niečo. Niečo, čo ťa zaujíma, čo sa ti stalo, či prečo si (ne)myslíš, že to sú výmysly. Čokoľvek, čo ti napadne.

Hm .. příhodná otázka. Zvlášť k nedávné noci. I když se nejspíš nejedná o nic paranormálního, spirituálního ani podobně (tedy alespoň já to tak nevidím .. odmítám to tak vidět, na rozdíl od ostatních), nejedná se o nic normálního ani příjemného. Rozhodně to není nic, co bych někomu přála.
Mívám problém s reálnými, živými sny. Kdysi jsem s nimi mívala tak velký problém, že se mi řadily mezi reálné vzpomínky. Často se mi pak stávalo, že jsem konfrontovala reálné lidi s tím, co se mi zdálo, přesvědčená o tom, že to bylo skutečné. Ale kromě toho, že jsem vypadala jako naprostý idiot a budila se nevyspaná, to vlastně nic nebylo.
Problém byl někde jinde, ale často právě s tímhle souvisel. Stávalo se mi, že se mi zdál takový reálný sen a pak jsem se "probudila". Tedy já měla pocit, že jsem vzhůru - ležela jsem ve své posteli, všechno časově i pocitově odpovídalo. Tedy kromě toho, že jsem měla strach. Neskutečný strach, že ve svém pokoji nejsem sama. Snažila jsem se rozsvítit a najít něco, díky čemu bych poznala, že se nejedná o realitu, ale o sen. Nedokázala jsem to. Dokázala jsem jenom ležet a cítit, jak je to něco pořád blíž. Nemohla jsem se ani probudit. Jediné co mi zbývalo bylo ležet a čekat. Cítit čím dál tím větší strach. A pak už mi najednou, z ničeho nic vždy něco sedělo na hrudi a já nemohla dýchat. Někdy jsem mohla jen ležet a dusit se. Jindy jsem se v tu chvíli mohla začít hýbat, ale to bylo možná ještě horší, protože si mě to vždycky chytilo a vycházelo z toho jakoby chladné pobavení. Chladné pobavení nad mým panickým strachem a bezmocí. Upřímně, nikdy v životě jsem se nebála víc. Nikdy. Už to nebyl ani strach, bylo to prostě zděšení. Oproti tomuhle je "strach", který zažívám v realitě absolutní nic.
Vždy jsem se pak "probudila" chvíli předtím, než jsem přestala dýchat úplně. "Probudila", protože to nebylo jako probuzení, jen jsem prostě najednou mohla dýchat a volně se hýbat. Až do rána jsem pak seděla v rohu postele, obalená v dece, kývala se dopředu a dozadu, snažila se začít normálně dýchat a čekala na ráno. Neopovažovala jsem se ani rozsvítit. Neopovažovala jsem se udělat nic. Dozvuky onoho děsu, který jsem cítila mi to nedovolovaly. Celý den a někdy i dva mi pak bylo špatně. Bolela mě hlava, někdy jsem měla i horečky, bylo mi na zvracení. A hlavně, měla jsem pocit nevysvětlitelného hnusu. Jako by na mě něco ulpělo a já to nemohla smýt. A pokud to bylo po snu, kdy jsem se mohla "bránit" (asi stejně, jako mrskající se ryba, právě vytažená z vody), měla jsem na sobě plno modřin a škrábanců. Nevím, jestli jsem si je všechny způsobila sama. Nevím, jestli jsem sama prostě jen zadržovala dech. Nevím to a asi to raději ani vědět nechci. Raději se spokojím s tímhle vysvětlením, než do toho rýpat. Momentálně jsem prostě spokojená s tím, že už se to stává čím dál tím méně často.

Zobrazit víc

Máš se ráda taková, jaká jsi?

Nedávno jsem stála před zrcadlem a pozorovala své tělo. Spleť jizev a jizviček, strií, různých hlubokých či mělkých škrábanců, ran a ranek, příliš viditelné žíly, díky kterých už se mě lidé i několikrát ptali, jestli nejsem nějak nemocná. A říkala jsem si, že to není hezké. Není to hezké, ale je to zvláštní, nějakým způsobem zajímavé. Je to má součást a mě se to líbí. Vlastně už si ani nedokážu představit, že bych tyhle věci neměla. Nebyla bych to bez nich já. Dokonce už jsem i přestala nosit na ruce tkaničku, která mi zakrývala jizvy. Sice tam teď mám opálený bílý pruh, který svítí do okolí a všechny přitahuje, ale je mi to jedno. Beru to jako pouhé oznámení "Prošla jsem si peklem. A i když jsem zakolísala, zvládla jsem to a je to za mnou."
Kdysi jsem na sobě tyhle věci nesnášela. Styděla jsem se za ně. Hlavně za ty, které už jsem nemohla změnit, jako byly strie, jizvy a žíly (na rukou mi to nikdy moc nevadilo, právě naopak, ale na jiných místech to občas vážně bývá celkem děsivé). Schovávala jsem je jak se jen dalo. Stejně tak, jako některé části těla. Myslela jsem si o nich, že jsou ošklivé a tak jsem je skrývala, raději i sama před sebou a neexistovalo, že bych je ukázala. Například chození na bazén pro mě bylo naprostým tabu. Teď už to beru jinak. Proč bych se měla cítit špatně za své tělo, když to co se mi nelíbí, můžu prostě změnit? Můžu cvičit a pracovat na sobě, dokud nebudu spokojená. A to co změnit nemůžu? Řídím se heslem, že když něco nemůžu změnit, pořád můžu změnit pohled, kterým se na to dívám.
Vím, že mám své chyby. Tohle a tamto by mohlo by lepší, tohle by tady nemuselo být, tohle by mohlo být zase jiné a tak dál. A občas si na ně taky pěkně zanadávám. Ale vím, že nikdo není dokonalý a nikdy nebude. Touha po dokonalosti přináší jen smutek a o ten já nestojím. Tak proč se za ní hnát? Proč za nějaké zdání dokonalosti utrácet nehorázné peníze? Proč věčně jen brečet nespokojeností? Nechci kvůli téhle iluze ztratit svou přirozenost. Nechci se kvůli téhle iluze cítit špatně. Tak, jako tolikrát předtím. Nechci dokázat lidi zaujmout tím, kým nejsem. Nechci je zaujmout iluzí. Chci je zaujmout tím, kým jsem. A pokud se tak někomu nebudu líbit .. no a co? Nikdo se nikdy nelíbil všem a mě stačí lidé, které kolem sebe teď mám. Nepotřebuji davy, protože ty přinášejí jen potíže.
Vlastně bych to celé mohla shrnout tím, co mi nedávno řekl kamarád. "Za posledních pár dní si neuvěřitelně zkrásněla. A není to tím, že bys na sobě provedla nějaké fyzické změny, to vůbec. Je to tím, co máš v sobě.Byla bys krásná i v pytli od brambor, s rozcuchanými vlasy a špinavá. Protože bys na tom neviděla nic špatného, nestyděla se za tu nedokonalost a dokázala se cítit dobře. A kdyby ne krásná, byla bys alespoň přitažlivá. To je důvod, proč se za tebou na ulici každý otáčí, usmívá se na tebe a lichotí ti. Protože z tebe krása a přitažlivost vyzařují. Máš něco, o čem si většina lidí může nechat jen zdát."

Zobrazit víc

Volná otázka.

Girl_In_Black
Včera si mě adoptovalo měsíční, kočičí mimino. Dnes jsme spolu podnikly první odvážnou výpravu ven. Malá ulovila motýla a já si rozbila držku.
Jen jméno ještě nemá. Původní majitelé ji sice pojmenovali Ester, ale to se nám s přítelem extrémně nelíbí.
Volná otázka

Tvoje poslední odpověď mi hodně zlepšila náladu, je hodně optimistická a motivační. Chci se zeptat, jak jsi to dokázala? Co byl ten impuls? Já se pořád snažím, ale vždycky spadnu jen do toho snažení se a nekonání :(

Upřímně, původně jsem s tím, být šťastná a chovat se tak, abych šťastná být mohla, taky měla problém. Neustále mi v hlavě zněl hlas mého bývalého přítele a říkal mi "nesmíš, nemůžeš, nemáš na to, nezasloužíš si to" a podobně. A já vážně měla pocit, že bych takové věci dělat neměla a že si prostě nezasloužím být šťastná. A navíc tady byly mé vlastní pochyby. Ležela jsem doma v posteli, objímala deku a říkala si, "co když, co kdyby a co jestli". Hlavně "co když to zase dopadne stejně" a "co jestli to nedopadne dobře" hrály tu největší roli. Hlavně díky nim jsem se nedokázala zvednout a začít něco dělat.
Naštěstí jsem ale člověk, který miluje a dokáže ocenit maličkosti. I jen jedna jediná drobnost mi dokáže zlepšit náladu. Takze jsem taky maličkostmi a drobnostmi začala.
A dělala jsem plno věcí, které ostatním přišly jako pouhé hlouposti. A nebo rovnou blbosti. Ani bych už nespočítala, kolikrát jsem slyšela věcí typu "Tohle normální lidi nedělají. Proč tím ztrácíš čas? Jsi vůbec normální? Dělej raději lepší a užitečnější věci." a podobně. A to šlo třeba jen o to, že jsem chodila běhat tak, abych stíhala východ slunce. A uznávám, že ze začátku mě to poněkud deptalo. Když se k tomu ještě přidaly mé stavy, často zůstalo jen u takových začátečních pokusů. Ale pak .. já nevím. Zřejmě jsem se naštvala. Proč já bych nemohla být šťastná když ostatní jsou? Proč bych pořád měla žít pro ostatní a nemohla žít pro sebe? Proč bych měla dělat věci, které ostatní očekávají, když mě nedělají šťastnou? Mě taky příjde opíjení se, vymetání akcí a nezávazné vztahy jako neskutečná blbost a nikomu to necpu.
Začala jsem žít tak, jak jsem doopravdy chtěla. A zřejmě by mi to vydrželo jen pár dní, tak jako vždycky, kdyby mi můj současný přítel neřekl "Měla bys to dělat častěji." Od té doby, kdykoli mám nějaké pochyby, vzpomenu si na tahle slova a vím, že mám právo na to, žít tak, jak chci já. Mám právo, být šťastná.
Takze ti můžu doporučit dvě věci. Najdi si to, co tě bude bavit a bude tě dělat šťastnou nehledě na názor lidí. Lidem se nikdy nelíbí, když je někdo šťastný svým vlastním způsobem, protože většina z nich to sama nedokáže. A udržuj si kolem sebe jen lidi, kteří tě v takovém chování budou podporovat. Těch, kteří tě jen brzdí se zbav. Možná, že to ze začátku bude bolet, ale věř mi, nakonec nebude litovat. A třeba ve všem začínej jen po malých krůčcích. Nemusíš do ničeho skákat po hlavě, i když ani to rozhodně nemusí být špatné. Když se budeš snažit, svůj způsob si najdeš. A pokud se něco nevydaří .. bez špatného by to dobré existovat nemohlo. Všechno jsou jen cenné zkušenosti a věci, které tě o to víc nutí vážit si toho dobrého.
Hlavně nezapomínej na to, že všichni máme právo být štastní. Všichni máme právo být štastní svým vlastním způsobem. Ne někdy potom, ale teď hned a v tuhle chvíli. A lidé, kteří nám v tom brání za to nikdy nestojí.

Zobrazit víc

Stalo se něco ?

Už po několikáté píšu odpověď a ještě se mi ji nepodařilo napsat tak, abych s ní byla spokojená. Snad teď už to konečně nějak půjde. Každopádně, stala se jedna podstatná věc. Začala jsem žít. A to opravdu naplno. Za ty dva týdny, co jsem tady nebyla, jsem toho stihla víc, jak za celé tři roky.
Začala jsem jednat naprosto spontánně. Odmítám si teď připouštět jakékoli coby kdyby a nemůžu/neměla bych protože. Už kolem sebe nemám žádné lidi, kteří by mě nějak omezovali. A můžu vám říct jediné. Takhle šťastná už jsem hodně dlouho nebyla. Chodím běhat třeba uprostřed noci, když mám na to náladu a pak se hodiny, sama jen s okolním klidem a čajem dívám na hvězdy a nechávám své myšlenky utíkat do pryč. V šla jsem do knihovny a poslepu si vybrala první knížku, která mi padla do ruky. Je sice úplně mimo můj vkus, ale stejně ji hodlám přečíst - nebo se o to alespoň pokusit. Usmívám se na všechny lidi v okolí a i když si většina z nich myslí, že jsem psychicky narušená, není nic lepšího, když mi někdo úsměv oplatí. Deset minut po tom, co jsem přišla domů z brigády, jsem už vyrážela na radovánky, o kterých jsem předtím ani nevěděla, i když jsem počítala s tím, že za chvíli půjdu zpátky, protože přeci jen, tři roky jsem se s těmi lidmi neviděla. A nakonec jsem byla doma ve čtyři ráno, v celkem slušné náladě a nejen, že jsem se bavila se starými známými tak, jako bychom se neviděli den, poznala jsem i dost nových, skvělých lidí. Nastoupila jsem do náhodného autobusu, vystoupila na náhodné zastávce a šla zpátky domů pěšky, i když jsem absolutně nevěděla, kde to vlastně jsem. Naprosto náhodně jsem se seznámila s naprosto neznámými lidmi. Jenom tak, protože proč prostě ne. I když jedna má část umírala strachy a panikou. Protože cizí lidé a cizí prostředí. Ale znovu. Proč prostě ne? Strachy se mají překonávat. A zítra vyrážím na Sleszkou noc, o čemž jsem se vlastně rozhodla teprve před chvílí. Vůbec netuším, kde budu spát, nebo jak se vlastně dostanu domů, nebo tak. Ale to už se nějak vyřeší samo.
Ale tohle vás zřejmě moc nezajímá, že. To, co by vás mohlo zajímat je to, že nic není úplně bez chyby a já mám stále několik problémů. Patří tam i mé problémy doma, díky kterým teď nemám přístup na wifi. Proto jsem tady tak dlouho nebyla. Ovšem i tohle už se mi podařilo nějakým způsobem vyřešit a tak vám zase budou chodit otázky, zase budu odpovídat a znovu budu přispívat na blog. Měla bych začít být aktivní i na facebookové stránce. Sice ne pravidelně, ale něco lepší než nic, no ne?
A zase nejsem z spokojená, protože tahle odpověď pořád neříká všechno, co bych říkat měla. Ale už na to kašlu, protože bych zřejmě neodpověděla vůbec. Hlavní je, že se nic špatného nestalo, jsem šťastná a znovu se vám nějakým způsobem začnu věnovat.

Zobrazit víc

Volná otázka.

Vysvětlete mi prosím někdo, jak může nějaký rodič pustit dítě k cizímu psu, aniž by se jeho majitele zeptal, jestli si ho jeho dítě může pohladit a jestli mu daný pes nic neudělá. Vážně, vysvětlete mi to někdo, protože já to absolutně nechápu. Nejen, že by se tomu dítěti mohlo něco stát, a to třeba i omylem, kdy by psa prostě vylekalo nebo mu nějak ublížilo (třeba mu omylem sáhlo do oka), protože děti tyhle věci prostě nevnímají, ale příjde mi to asi stejně slušné, jako kdyby někdo přišel k nějakému cizímu dítěti a začal ho hladit po hlavě a říkat "Ty ši ale klášná/ý holšiška/chlapešek". Ne, vážně v tom pro mě není rozdíl. A netýká se to jen psů, což je ale asi nejčastější případ, ale všech zvířat.
Jak někdo může proboha pustit své dítě do ohrady k cizím koním? Tohle zrovna nedávno řešila kamarádka. Když si šla vyzvednout kobylu, po ohradě ji pobíhali dva parchanti a jejich rodiče si je ještě fotili. Ovšem samozřejmě, kdyby se jim něco stalo, nebude to vina rodičů, ale její a jejich koní. I když vlezli na cizí, oplocený pozemek. A když je požádali, aby si své děti zavolali, protože tam nemají co dělat a mohlo by se jim něco stát? Ještě ji seřvali, co si to k nim dovoluje.
Taky nechápu, proč existuje něco, jako cedulky s nápisem "nekrmit", když jsou očividně úplně zbytečné. Když už chce být někdo dobrák a těm zvířatům něco donést, proč se rovnou neporadí s majiteli zvířat, co jim můžou donést? Vždyť pak by se s největší pravděpodobností mohli domluvit i na tom, že jim to ti lidé mohou dát osobně, pokud to bude bezpečné. Je to mnohem lepší řešení, než lézt na cizí pozemky nebo házet něco přes plot a s největší pravděpodobností zvířatům dost nehezky ublížit.
A to už ani nemluvím o těch, kteří se takhle snaží zvířata otrávit úmyslně. Jakože .. proč? To jim to zvíře nějak ublížilo jenom tím, že žije? Nebo jim to snad připadá jako strašná sranda? Co kdyby jim někdo otrávil člena rodiny. Taky by se smáli? Nechápu. Prostě .. nechápu a zřejmě ani nikdy nepochopím.

Zobrazit víc

Dneska trochu pozitivněji .. když už tady na vás zase tak trošku kašlu. Mehm. Já se polepším, vážně.
http://darknessdestation.blog.cz/1606/o-svetle-ve-tme
A když už jsem u blogu, chtěla bych poděkovat všem, co mi tady napsali svůj názor, nějakým způsobem mě podpořili a podobně, neskutečně hodně to pro mě znamená. A pokud máte nějaké dotazy, chcete si o něčem promluvit nebo tak, nemusíte se bát přidat si mě na fb a napsat. Ti, kteří už to udělali vám mohou potvrdit, že to ve zdraví přežili a dokonce jsem na ně byla i milá. A rozhodně se nemusíte bát, že byste otravovali. Naopak, jsem ráda, když napíšete. Tady na takové věci totiž nechci moc odpovídat, protože někteří jedinci z mého okolí se pomalu dusí každým mým slovem a mě pak opravdu nebaví, co z toho vzniká.

moc jsem te nemusela, ale tedkom tedmom mas u me veliky obdiv a respekt :)

Jo .. nemusí mě hodně lidí a většina jen proto, že o mě nic neví a raději poslouchají kecy pana "svatého a bezchybného". Což v podstatě moc neřeším, je to každého věc, čemu věří.
Ale když už jsme u něj, takhle pan "svatý a bezchybný" dokazuje svou lásku a řeší problémy. Aneb, dneska jsem si zahrála na hadrovou panenku, trochu si polítala a dala si rande se zemí. A jak to tak vypadá, zřejmě zítra opět navštívím nemocnici, protože se mi díky němu opět zhoršil jeden starý problém a momentálně tak trošku umírám bolestí.
Ale to jen tak, tady lidi v okolí stejně pravda moc nezajímá :).
moc jsem te nemusela ale tedkom tedmom mas u me veliky obdiv a respekt

Tancos te bil? Slysela jsem ze bije i Karinu ale zapira to.

Myslím, že z toho, co jsem psala na blog, to jde poznat dost jasně.
A víš, co jediné ti řeknu k těm dvěma? Karma funguje a každý dostal, co si zasloužil. Ona, já i on :)

ubozacko !! jde ti jenom o litost !! neumis zaujmout jiank ?!!

Víš, abych byla upřímná, lidí jako ty je mi poměrně dost líto. Nedokážete si přiznat realitu. Vidíte jen to, co vám vaše omezenost dovolí a už jen pomyšlení na to, že byste se na svět mohli dívat jinak vás šíleně děsí. Stejně tak, jako lidé, kteří vaši omezenost nesdílejí.
Kdybych stála o lítost, vypadá to úplně jinak. Co pět minut bych tady psala, jaký jsem chudáček, jak strašné je to, co se mi stalo, jak mě nikdo nechápe a jak to nezvládám. Psala bych tady naprosto zbytečná vyznání lásky, detailně popisovala, jak mě to všechno strašně ničí a podobné blbostk. Ale dělám to snad? Ne. Moc dobře vím, že bych tím jen ubližovala sama sobě a o to vážně nemám zájem. Stačí, že to dělali jiní.
Ne, já o lítost nestojím ani v nejmenším. Nechci se utápět v tom, co se stalo. Chci se posunout dál, pracovat na sobě a být šťastná. Nedívám se na to, co se mi stalo jako na něco, co mi zničilo život. Dívám se na to, jako na ponaučení. Tím, že jsem se dostala na dno jsem také získala možnost odrazit se od něj - a využila ji. Dneska už jsem úplně jinde, než jsem byla před několika týdny, i když se chvíli zdálo, že to opravdu nezvládnu. Jsem mnohem silnější a více jsem toho získala, než ztratila.
To, že píšu a budu psát o tom, co se mi stalo, co jsem prožívala a jak jsem to řešila, to není snaha zaujmout. Je to snaha varovat a popřípadě ukázat těm, kteří si prošli něčím podobným, že se to dá zvládnout a že není třeba vzdávat se. Protože sama moc dobře vím, že tohle jsou věci, které dokáží neuvěřitelně pomoct. A když mám možnost pomoct ostatním, proč bych to nemohla udělat, zvlášť, když mě to nic nestojí?
A pokud to někteří vnímají stejně, jako ty, necpěte mi to prosím pod nos. Nemám nic, proti konstruktivní kritice či rozumnému názoru, ač je třeba negativní. Ale ubohé, zoufalé výkřiky, od ubožáků, kteří neumí používat mozek, mě opravdu nezajímají.

Zobrazit víc

Záleží ti na tom, co si o tobě povídají či myslí druzí lidé?

Džejkob
Kdyby mi na tomhle záleželo, nejspíš už se dávno dívám na kytičky zespoda. Vážně, tohle je ta nejrychlejší cesta, jak si ze života udělat takové velmi nepříjemné, soukromé peklo.
Vím to moc dobře, protože tohle byla jedna z věcí, která mi dopomohla k mým stavům. Kdysi jsem na názoru ostatních stavěla celou svou existenci. Dělala jsem vše pro to, abych se lidem zavděčila a neudělala bych nic, co by mě v jejich očích stavělo do špatného světla. A bylo mi úplně jedno, že jsem dělala věci, které pro mě byly nepřirozené, nelíbily se mi nebo se mi dokonce hnusily. Bylo mi jedno, že jsem to nebyla já. Co na tom záleželo, když jsem mohla být alespoň na chvíli součástí jakéhokoli kolektivu? Když jsem alespoň na chvíli mohla být jako ostatní?
Hodně špatné uvažování. Jsem ráda, že tohle už mě opustilo. Já sama, a nikdo jiný, jsem si teď soudcem, rádcem i oporou. Nikdo už mi nemůže lézt do hlavy a vkládat mi tam negativní myšlenky. Což ale neznamená, že bych nebyla schopná a ochotná vyslechnout si názory ostatních. S tím nemám problém, právě naopak. I kdyby to byl názor negativní, může mi přinést něco pozitivního. Třeba motivaci v nějakém směru na sobě pracovat. Jen už na nich prostě nestavím svou existenci a jsem tak mnohem šťastnější. Můžu si dělat a říkat co chci, nosit si, co se mi líbí a nemusím se zdržovat ve společnosti těch, které nemám ráda, nesnáším je nebo se mi vyloženě hnusí. A hlavně, začala jsem si věřit a mít se ráda, což mi značně zlepšilo život.
A to, co si lidé říkají za mými zády? To ani nestojí za zmínku. Tomu se lze jen smát.

Zobrazit víc

Už je ti líp?

Už je mi mnohem líp. Nejsem sice ještě uplně zdravá a mívám takové .. výpadky, kdy se mi zase všechno vrátí v plné míře, ale už to není nic dlouhodobého. Pomalu už se vším začínám být vyrovnaná a začíná mi být dobře. Aby taky ne, když teď mám vedle sebe někoho, kdo se o to stará.
Každopádně, co, proč a jak, celý poněkud ubohý příběh se bude objevovat zde -> darknessdestation.blog.cz

.

DarknessDeStation’s Profile PhotoDarkness DeStation
Děti moje milé, jelikož vás tady poslední dobou poněkud zanedbávám a nevypadá to, že by se to v nejbližší době nějak změnilo, (protože mé zraví, psychické i fyzické, si ze mě zřejmě dělá srandu - jeden den je mi líp a druhý jsem ve stavu "do pár vteřin budeš mrtvá nebo si alespoň budeš přát, abys byla") rozhodla jsem se pro vás udělat soutěž, abych vás nějak, v období kdy tady nebudu nebo budu, ale ne moc často, nějak zabavila. A protože mám momentálně, kvůli praktickým, ve výrobě plno bločků s touto obálkou, budete mít také o co soutěžit.
A jelikož jde každému něco jiného a já nejsem člověk lakomý, budete se moct zúčastnit ve více "kategoriích" - fotografie, literární tvorba (byla bych ráda spíše za povídky, ale pokud mi budete posílat i jiné literární útvary, nebude to žádný problém) a pokud bude zájem, také kresba. Téma je volné. Vaši tvorbu mi do konce měsíce (31.5.2016) posílejte na email (darknessdestation@gmail.com). A vzhledem k tomu, že vše následně půjde na mou stránku na facebooku, nezapomeňte dopsat vše, co chcete aby bylo zveřejněno spolu s vaší tvorbou (např.: vaše jméno, jakožto autora).
Jak už jste asi poznali, hlasování bude probíhat pomocí lajků. Ovšem pokud budu mít osobního favorita, bude oceněn také. Stejně tak, pokud by se v jedné kategorii zúčastnili pouze dva, nebo tři lidé - budou oceněni i bez soutěže. A pravděpodobně do té doby budou k dispozici i jiné ceny, takže si budete moct vybírat.
.
.
.
To je asi tak vše, co bych vám chtěla říct k soutěži. Co se otázek týče, pokud na to budu mít energii, pokusím se je co nejčastěji to půjde posílat, ale nemůžu vám nic slíbit, protože můj mozek je momentálně mimo službu. To samé platí pro odpovědi. Pokud budu moct, pokusím se, ale hádám, že v takových chvílích budu spíše dělat vše pro to, aby vám byl co nejdříve k dispozici blog.

Zobrazit víc

Děti moje milé jelikož vás tady poslední dobou poněkud zanedbávám a nevypadá

Budu na tebe zítra myslet❤️ Určitě to zvládneš:)

Chtěla bych všem neskutečně moc poděkovat za podporu, co se maturity týče (a i za přání brzkého uzdravení a ostatní skvělé věci, které jste mi přáli), protože právě možná i díky vám při mě stálo stěstí. A to štěstí opravdu neskutečné, díky kterému mám ústní velmi úspěšně za sebou. Čeština za jedna, angličtina za jedna, předvýrobní příprava za jedna, tisk a dokončovací zpracování za dva. Ani se mi nechce věřit, jak skvěle to nakonec dopadlo. Teď už jen praktické, v září obhajoby (bohužel, má situace mi nedovolila odevzdat maturitní práci v jarním termínu) a mám to všechno za sebou!
Takže ještě jednou děkuji a za odměnu se mi pro vás podařilo zprovoznit blog - odkaz na něj vám dám zároveň s prvním článkem.

Co se ti stalo :O pokud se mohu zeptat ? :)

Jsem tady ochotna mluvit o hodně věcech, týkajících se mého soukromého života, ale tahle mezi ně nepatří. Možná, že se tady o tom zmíním až za nějakou dobu, když už budu úplně (tedy tak, jak to půjde) v pořádku. Ale teď .. nope.
Ale je celkem vtipné, že předevčírem jsem tady psala, že už je mi líp a jsem teoreticky celkem v pořádku a přitom se mi včera před zahájením maturit podařilo zkolabovat (i když mi teda rozhodně nevadilo, že jsem o zahajování díky tomu přišla) a dnes je mi asi ještě dvakrát hůř, než včera. Takže si vlastně zítra budu tleskat už jen za to, že nepozvracím maturitní komisi nebo za to, že si před nimi nebudu dávat rande s podlahou. Pokud tam tedy dojdu, že. Co už, když se daří .. (Kdybyste mi zítra někdo chtěli držet palce nebo tak, tak mi to peklo začíná zítra ve 12, to jen tak, mimochodem.)

Zobrazit víc

Jak je to s tebou a tvými otázkami?

Fyzicky jsem na tom momentálně celkem dobře. Respektive se uzdravuju poměrně rychle, takže už by mi další návštěva pekla hrozit neměla. S psychikou už to je trochu horší, ale snažím se víceměně fungovat nějak normálně, takže se snažím odpovídat i posílat otázky, i když vím, že nejsou tak kvalitní, jak by být měly. Ale i přes snahu normálně fungovat vím, že ještě nejsem natolik v pořádku, aby se nemohlo stát, že zase na pár dní budu úplně mimo provoz. Takže je to teď takové všelijaké ..

Co tě v poslední době nejvíc naštvalo?

Sarus11’s Profile PhotoSarah
Jako obvykle, lidská debilita. Nikdy nepochopím (a jsem za to ráda), myšlení (pokud se to tak tedy vůbec dá nazvat), některých jedinců. Jedinců, kteří se ani nedají nazývat lidmi.
Já totiž vážně nedokážu pochopit, jak někdo může nechat zabít kočku, která je naprosto zdravá a mohla by klidně ještě hezkých pár let žít, jen proto, aby mohl svým dětem pořídit kotě, které budou mít na hraní. Jenom to, že už je starší a nemá o hru s jejich parchanty zájem, je neopravňuje k tomu, aby ji prostě a jednoduše zabili. Navíc je to jejich domácí mazlíček, se kterým několik let žijí. To k ní jako nic necítí? Protože pokud vím, pro normální lidi jsou jejich mazlíčci součástí rodiny. Ne vlnou hračkou pro jejich parchanty, kterou odstraní, když už se jim nehodí.
Pro mě je to úplně to samé, jako kdyby někdo zabil své rodiče (prarodiče jejich dětí) jen pro to, že se jejich dětem nechtějí věnovat 24 hodin denně a nebudou s nimi běhat maratóny, aby je vyměnil za nějaké cizí lidi, kteří pro jejich děti budou hop sem, hop tam. Člen rodiny, jako člen rodiny. A je úplně jedno, jestli je to člověk nebo zvíře. Ani jeden není věcí nebo hračkou.
To samé je to, co se teď stalo kamarádce. Její sousedi koupili svým dětem minulý rok psa. Na hraní, samozřejmě. Jenže štěně odrostlo, děti ztratily zájem (a zřejmě dostaly novou, lepší hračku) a nikdo se o něho nechtěl starat. Pro rodiče to byla zbytečná přítěž. Takže ho s největší pravděpodobností někde zavezli a vyhodili s tím, že nenajde cestu zpátky. Jenže našlo. Kamarádka ho našla, jak se potuluje kolem baráků, špinavé, vyhublé, v katastrofálním stavu. Prý takhle bloudilo alespoň týden.
Sousedi samozřejmě popřeli, že by to bylo jejich štěně, i když je poznalo a snažilo se k nim lísat a oni nedokázali vysvětlit, kam se jejich pes tak najednou ztratil. Celá tahle dojemná scénka byla završena tím, že do něj sousedovic spratek kopl, protože taková špína se ho nemá co dotýkat.
Takoví "lidé" by se vážně měli raději zabít a věnovat veškerý svůj majetek na záchranu a pomoc zvířatům. Není nic lepšího, co by mohli udělat. Záchrana planety holt vyžaduje oběti.

Zobrazit víc

Mohla by si písať otázky na tému rodina život škola priatelia, priateľ

Co zní líp? To co jsi napsal/a ty nebo otázka "Mohla by si prosím občas posílat otázky i na téma .. ?". Já oaobně mám totiž pocit, že tahle verze ve mě vyvolává mnohem více ochoty vyhovět.
Každopádně ale nechci posílat otázky, které už jsem posílala kdysi, otázky, které tady posílá skoro každý nebo otázky, na které mě nezajímá odpověď. Můžu něco zkusit vymyslet, ale nic neslibuju.

Kde se daj koupit ty chia s granátovým jablkem v mangovém pyré? :D

Já si je kupovala přímo ve vlaku, což ti asi moc nepomůže.
Ale stačilo mi pár sekund googlování a našla jsem ti lepší odpověď ( http://www.titbit.cz/salat/chia-s-granatovym-jablkem-v-mangovem-pyre).

Zijes nebo prezivas ?:)

Terezjuklova’s Profile PhotoTerezka
Cestování, knížky týkající se psychologie (v tašce mám ještě psychologii lži a emoční inteligenci, aneb rozšiřuji svou sbírku), chia s granátovým jablkem v mangovém pyré, ovocné mixy a nekonečná zásoba čaje zdarma. Co víc si přát?
Zijes nebo prezivas

Je to jenom můj pocit, nebo je většina gayů trochu natvrdlá, s nižším IQ? Nebo je to jen tím, že ti chytřejší nemají potřebu to řvát do světa?

To, jestli někdo řve nebo neřve do světa, jaké je orientace, nemá s inteligencí moc společného. Tady jde hlavně o to, jak je se sebou kdo smířený. A věř tomu, že i vysoce inteligentní lidé mohou mít problém smířit se se sebou. Na tohle má totiž vliv mnohem více faktorů. Například to, v jakém prostředí člověk vyrůstal a v jakém prostředí se pohybuje nyní, jací lidé jej obklopují, jeho EQ a podobně.
A všichni máme různé způsoby, jak se s něčím vyrovnat a vypořádat. Pokud jsme tedy neměli to štěstí, že jsme si peklo v podobě boje sama se sebou nemuseli prožívat. Někteří lidé třeba vedou dvojí život, kdy před jednou stranou plně přiznají, kdo jsou a před druhou stranou hrají osobu, o které si myslí, že jim bude vyhovovat. Někteří to v sobě zase dusí a popírají to. A někteří to zase vyřvávají do světa s tím, že od ostatních potřebují slyšet, že je to v pořádku a normální. Což sice může být poněkud otravné, ale co byste dělali vy, kdybyste zjistili, že jste "jiní"? Okamžitě a bez problémů se s tím smířili? O tom silně pochybuju.
To ale samozřejmě platí jen pro ty, co jinou orientaci skutečně mají a ne pro ty, co se tak tváří, aby byli zajímaví. Tady už to o nízké inteligenci opravdu je. O opravdu nízké inteligenci. Protože když za vámi příjde holka s tím, že si dneska dala pusu s holkou, takže je bisexuálka jako vy a očekává, že ji za to budete snad obdivovat nebo co a nebo když někdo prohlašuje, že je hrdý homosexuál, ale sex s osobou stejného pohlaví si nedokáže představit, natož s takovou osobou žít, to už skutečně není normální. Ale bohužel, i takoví lidé mezi námi existují. A pokud nás nějak přímo nekonfrontují, myslím si, že je rozhodně lepší je odignorovat, než se nad nimi vztekat.
Pak mě ještě napadá případ "známých" homosexuálů z asku. Protože pokud vás tady sleduje více lidí, stačí jednou říct, že jste jiné orientace a v tu chvíli vámna dané téma začne chodit 100 otázek denně. A pokud na ně odpovídají normálně, proč by ne? Ask je přeci od toho, aby aby lidé odpovídali na to, na co se jich lidé ptají. A pokud vytahují nějaké záležitosti ze svého intimního života a podobně, to už není jen jejich problém, ale i problém mnoha heterosexuálů, kteří se tady vyskytují. A je to stejně nechutné u obou skupin (s vyjímkou těch, ke kterým už to tak nějak patří a nepůsobí to u nich nijak negativním dojmem, ale takové lidi tady znám asi čtyři).
(A k LGBT skupinám už jsem se vyjadřovala kdysi ..)

Zobrazit víc

Podla mňa sa nemáš dovod ospravedlňovať 😊 mne pride, že niektori ludia nechápu to, že ask nie je povinnosť ale vlastná vôľa sem chodiť. A to, že si o sebe nedala vedieť... Veď predsa nie si ich majetok aby museli vedieť z akého dôvodu si neodpovedala na asku a necitala si odpovede 😏

Nevím, beru to tak nějak jako slušnost, předem oznámit, že někde delší dobu nebudu, nebudu k dispozici nebo něco dělat, když s tím jiní lidé v podstatě počítají nebo na to čekají. Beru to tady v jisté míře jako závazek. Když už jsem slíbila, že otázky posílat budu, tak bych je posílat měla - a s tím samozřejmě souvisí i čtení odpovědí, protože jinak by pro mě bylo zbytečné otázky posílat. Když už si někdo dá práci s tím, že mi posílá otázky, měla bych odpovídat. Když už mě někdo sleduje, měl by mít důvod proč. A když už o své nepřítomnosti nemůžu informovat předem, opět beru jako slušnost, že se omluvím a uvedu alespoň nekonkrétní důvody (detaily o tom, co se mi přihodilo bych sem nenapsala, ani kdyby mi za to platili), proč se tak stalo.
Samozřejmě vím, že to není moje povinnost a vůbec bych to nemusela dělat. Zvlášť, když mi chodí otázky tohoto typu. Ale příjde mi fér jednat slušně s lidmi, kteří jednají slušně se mnou. S lidmi, kteří se slušně ptají a starají se, co se mnou je a s lidmi, kteří sami jsou schopni napsat mi, když nemohou odpovídat, potřebují pauzu, s askem končí a podobně, aby mi nepřidělávali práci navíc. Aneb jednej s lidmi tak, jak chceš, aby jednali oni s tebou. A pak už je jedno, jakou otázku k tomu využiju.
Snažím se zakládat celý tenhle profil i veškeré mé jednání s lidmi, ať už na internetu nebo v realitě, na slušnosti. Už mám ověřeno, že je to mnohem lepší způsob, než arogantní posílání lidí do různých tělních otvorů a jednání s nimi jako s odpadem. A i když mi oni neoplatí stejnou mincí, ale chovají se ke mě právě takhle, pořád nevidím důvod, proč se ponižovat na jejich úroveň. Je to jejich problém, ne můj. To oni se připravují o možnosti, ne já.

Zobrazit víc

Ahoj, chtěla bych se zeptat.. Jak jsi přišla na Tvé uživatelské jméno? :O

Kdysi, v dávných, pradávných dobách mi ho vymyslel kamarád, abych mohla tajně publikovat (ne, nic z mé tehdejší tvorby nenajdete). Absolutně netuším, jak na to přišel, ale ono je to vlastně jedno. Už pár let ke mě tahle přezdívka patří stejně, jako mé pravé jméno a to je to hlavní.
Ahoj chtěla bych se zeptat Jak jsi přišla na Tvé uživatelské jméno O

Mám na tebe otázku. Dnes jsem se na hodině opět někoho zastala a byla jsem vyučující označena za tu špatnou, avšak ostatní ve třídě se mnou souhlasili - nicméně nikdo nic neřekl. Má otázka tedy zní - Proč se někoho zastávat, když vás lidi nebudou mít rádi tak i tak? Není lepší být hajzl?

imagina®y friend
Promiň, ale celé to na mě působí tak, jako by ses dané osoby zastala jen proto, aby tě ostatní měli rádi, ocenili to a abys stoupla v jejich očích. A opět promiň, ale takové lidi já nemám ráda. Dokonce se mi i celkem hnusí. Protože pokud někdo pomáhá takovým stylem, je jasné, že jakmile jeho pomoc nikdo neuvidí, prostě se na ní vykašle nebo si sám bude zvedat ego ubližováním, ponižováním a podobně. A jakmile na něm spočinou pohledy ostatních, opět bude hrdinou. Meh, tohle je pro mě neskutečný hnus a takoví lidé jsou pro mě jen odpadem. Stejným odpadem, který se někoho nezastane jen proto, protože se to tak líbí falešným autoritám, jakými jsou například právě učitelé, kteří si své komplexy musí léčit na svých žácích.
Pokud už chci do háje pomáhat, tak to snad dělám proto, abych pomohla ne? Tady jde veškerá sobeckost stranou, protože o té pomoc není. Pomoc je o těch, kterým je třeba pomoct. A je jedno, jestli je to člověk, zvíře, rostlina, nebo kámen. Někdo, kdo vám to může oplatit nebo ne. Někdo, koho znáte nebo je pro vás cizincem. Jestli vás někdo vidí nebo o tom budete vědět jen vy a ten, komu pomáháte. Jestli vás za to budou mít rádi nebo vás budou nenávidět. Tohle všechno jsou naprosto nepodstatné věci.
Nevím, jestli jsi opravdu taková, jak se podle této otázky a předchozího textu zdá nebo si to jen špatně podala, což by bylo vzhledem k omezenému počtu znaků pochopitelné. Ale tvé otázky jsou naprosto mimo, protože někoho, kdo chce opravdu pomáhat by nikdy nenapadly. A pokud někdo pomáhat nechce, tak ať to prostě nedělá.

Zobrazit víc

čteš odpovědi lidí co jim dáváš ty otázky vůbec?

Od čtvrteční noci jsem mírně indisponovaná. Respektive poměrně dost indisponovaná. A i když už jsem alespoň doma, pořád mi není zrovna dobře a nějak nemám náladu (a moc ani možnost, protože mozek si po tom, co se stalo, vzal oprávněnou dovolenou) se asku věnovat.
Tím se chci omluvit, že jsem neodpovídala, neposílala otázky a ani si nečetla vaše odpovědi (A ano, pokud se nestane něco takového, jako teď, odpovědi si čtu vždy!) . Bohužel, některé věci v jistých situacích prostě musí jít stranou.
Nevím ani, jak to bude v následujících dnech. Mám pro vás nachystané nějaké otázky, takže ty by vám chodit měly, i když vám nemůžu slíbit žádnou pravidelnost. Možná se tady občas objeví i nějaká má odpověď, ale .. nevím. Nějak se na to necítím a nechci plácat nesmysly. Nu, uvidíme.
Každopádně se ještě jednou omlouvám, že jsem jen tak, z ničeho nic, bez jediného slova zmizela a pokusím se co nejdříve obnovit původní režim.

Zobrazit víc

Tak jak maturita? A chystáš se někam na vejšku? :-)

Dnes jsme psali AjPP. A .. podělala jsem to úplně neskutečným způsobem. V první části jsme měli psát recenzi filmu a absolutně mi to nesedlo, takže jsem tam tvořila úplně neskutečné věci. Upřímně doufám, že se mi to podaří vyžehlit didakťákem, což by snad neměl být problém, protože ani jeden ze zkušebních jsem nedala hůř jak na jedna s minimem chyb. Ale uvidíme, zítra mě čeká didakťák a slohovka z češtiny (což jestli podělám, tak se půjdu odstřelit) a teprve ve středu didakťák z aj.
Každopádně, co přesně budu dělat po maturitě ještě nevím. Ono to všechno záleží na tom, jak se bude vyvíjet má momentální situace, ale dva základní plány mám. Buď tady zůstanu a budu rovnou pracovat - a je mi celkem jedno kde, pokud to budu zvládat a bude tomu odpovídat plat - a budu se snažit co nejdříve se osamostatnit, přestěhovat se (a samozřejmě najít si práci v místě bydliště), něco si našetřit na výšku a věnovat se jisté osobě.
A nebo se hned po maturitě sbalím a odjíždím pryč. Nejdřív zřejmě za kamarádkou do zahraničí a pak se uvidí, co se kde vyskytne nebo, pokud budu cestovat stopem, v což doufám, kde se vyskytnu já. A s největší pravděpodobností už se pak do Čr vůbec nebudu vracet, protože mám tu možnost v zahraničí zůstat. Což by pro mě taky bylo naprosto nejlepším řešením, pokud už mě tady nebude nic vázat. Což zřejmě nebude. A až si dostatečně zlepším jazyk (a budu mít dost peněz), samozřejmě se chci dál věnovat studiu.
A co chci studovat? Jednoznačně psychologii. Neskutečně mě baví vrtat se lidem v hlavě. A jelikož jsem asociální introvert, kterému něco jako empatie (k cizím lidem, což jsou prakticky všichni) absolutně nic neříká, je to pro mě momentálně taky jediný způsob, jak přežívat ve společnosti. Nedokážu totiž vhodně reagovat na chování ostatních. Tedy, nedokázala bych, kdybych neměla odpozorované a ověřené základní vzorce lidského chování a nevěděla bych, jaké reakce očekávají.
V podstatě své okolí vnímám tak trochu jako laboratorní krysy, které můžu pozorovat a občas na nich provádět své pokusy. Zní to možná hnusně ale .. díky tomu, co jsem si prožila je to tak nějak přirozený následek. Ale to už je trochu vedlejší. Každopádně chci tohle všechno vytáhnout na poněkud vyšší úroveň. Samostudium je sice fajn, ale není to tak úplně ono. Navíc, pokud bych pak měla možnost pracovat v oboru, plně by mi to vyhovovalo.
Ale uvidíme, jak to všechno dopadne ..
(A děkuju všem, co mi drží palce!!)

Zobrazit víc

Hlásím se o vaření! ^^ Pokud sneseš vegetariánskou kuchyni, tak budu věrně jíst tvá jídla, dokud neprasknu (A že to bude trvat). Akorát nevím, čím ti budu platit :(

Curse
Sakra, nečekala jsem, že se vás ozve tolik. Ale tím líp! Každý ocení něco jiného, takže se na všechny dostane a všichni si příjdou na své. Takže se klidně hlaste dál, založím si svou vlastní gurmánskou skupinu. (A neboj, vegetariánskou kuchyni zvládám s přehledem a dokonce ji mám ráda!)
A dokonale mi bude stačit, když mi budete fandit a držet palce u maturit (od zítřka písemné, za dva týdny ústní a chvíli na to praktické, ble). To je to jediné, co teď potřebuju.

s kym ted chodis? a jak dlouho s nim jsi? jinak preju :)

Nu .. teď už nechodím s nikým. Zřejmě mám v sobě něco, co lidem brání milovat mě a nutí je zneužívat mě. Ale co už. Stalo se a nemám důvod kvůli toho brečet. Na to už jsem s tím až příliš dlouho smířená.
Akorát mi teď chybí někdo, komu budu moct vařit. Hlásí se někdo dobrovolně?

Dáš prosím recept? :3 http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/135833737691

Samozřejmě :)
Recept je naprosto primitivní. Stačí smíchat 300g nutelly, 130g mouky a vejce, udělat z těsta kuličky a dát na pět minut (osobně to teda dělám by vočko, ale mělo by to být pět) do trouby (180 °C). Nutella samozřejmě nemusí být originální, ale v takovém případě bude mít těsto jinou konzistenci a pokoušet se z něho upéct něco, co by alespoň trochu připomínalo cookies je úplně zbytečné. Ale stačí, když těsto rovnoměrně rozprostřeš na celý plech a pak rozřežeš.
Miluju takové jednoduché recepty právě proto, že se s nimi dá experimentovat snad neomezeným způsobem. Tady do těsta většinou přidávám kousky čokolády, oříšky nebo rozinky. Už jsem ale taky dělala verzi, kdy jsem dovnitř strčila kousek banánu nebo jahody. Nebo je taky skvělou možností udělat je měkčí, přilepit je k sobě krémem a nahoru pomocí čokolády nebo nutelly, pokud zbyde, přilepit čerstvé ovoce. Takže si s tím jde opravdu krásně pohrát, když člověk chce. Ale chutnají skvěle i bez úprav :)

Zobrazit víc

like-každodenné otázky ?

Dnes jsem měla takovou milou, prokrastinační chvilku, kdy jsem odmítala cokoli dělat a namlouvala si, že se přemlouvám k učení. A během ní jsem si jen tak projížděla zeď na asku, bezcílně se proklikávala z jednoho profilu na druhý a ani moc nevnímala, co to vlastně čtu. Ale jelikož je ask opravdu kouzelné místo, brzy se z bezcílného brouzdání stalo cílené zkoumání.
Nevím, proč je teď poslední dobou v módě strkat všude svoje fotky ve spodním prádle, případně i bez něho a kroutit se před foťákem jako někdo, kdo si na čelo rovnou může napsat "Chci ho tam strčit". Upřímně si myslím, že když je někdo hrdý na svou postavu, dá se ukázat i jinak. Stačí si projet profily různých, vypracovaných holek na instagramu.
Nicméně budiž, víc už jsem se k tomu vyjadřovala jindy, a stejně je to věc těch holek, takže to proč a jak tady řešit nechci. Mě zaráží spíše to, že nepočítají se zpětnou vlnou. Pokaždé, když něco uděláte, nějakým způsobem se vám to vrátí. A je to přesně jako zrcadlo. Nevrátí se vám nic jiného, než odraz toho, co uděláte. Takže jestliže někde dáte "strč mi ho tam" fotku (a upřímně, přesně tohle jsou fotky, které se kdysi prodávaly uchylům různě na chatech a podobně), je jasné, že lidé podle ní budou soudit a dají to jasně najevo. A samozřejmě, najdou se i lidé, kteří budou chválit. Ale nejsem si jistá, jestli je právě u nich opravdu proč stát o chválu.
Nedokážu si představit, že bych usilovala o nějakou ženu a pak zjistila, že už ji nahou viděli všichni kromě mě a ještě je na to pyšná. Obávám se, že i kdybych byla sebevíc zamilovaná, v tu chvíli by mě to dokonale přešlo. Protože taková holka pro mě prostě nemá žádnou hodnotu (nebavime se teď o případech, které už jsem kdysi zmiňovala). Protože tohle je prostě porno zdarma a nic víc. Protože tohle je pro mě jenom jiný druh kurvení se. Kdysi "děvky" spaly s ostatními za peníze, dneska děvky zdarma roztáhnou každému, kdo si řekne. Kdysi děvky své polonahé/nahé fotky prodávaly, dnes je s nadšením veřejně rozvěšují všude, kde to jen jde.
Znovu .. ať si dané osoby dělají co chtějí. Ale ať se pak nediví zrcadlovým reakcím, které pak přijdou.

Zobrazit víc

nechces kurva zacit odpovidat ?!?!

Hm .. mohla bych začít odpovídat. Ale mám taky něco jako reálný život. A i když mi na asku záleží, jsou věci, které mají přednost.
Například, co si myslíš, že můj přítel ocení víc? Odpověď tady na asku nebo to, když mu něco upeču?
nechces kurva zacit odpovidat

Napište prosím něco na téma "Vše, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil/a v/od ..". Originalita a humor jsou samozřejmě vítanými prvky.

Vše, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučila od své kočky.
1) Pokud nestojíš o něčí přítomnost nebo se ti něco nelíbí, dej to jasně najevo. Pokud to nepomůže .. nu, drápy v obličeji jsou také skvělým argumentem.
2) Pokud ti někde není dobře nebo si tě někdo neváží, prostě se seber a odejdi. Vždy se najde místo, kde ti bude dobře a někdo, kdo si tě bude vážit.
3) Špatné dny se dají prostě zaspat. Ráno vždy vše vypadá jinak.
4) Předení je lék na každou psychickou bolest. (I když, pokud jste člověk, chvíli vám trvá, než se to naučíte.)
5) Pečlivě pozoruj a buď vždy ve střehu do té doby, dokud si nebudeš 100% jistá, že se můžeš uvolnit. Je to nejlepší taktika.
6) Vždy dělej to, co chceš ty. Ne to, co chtějí ostatní. Nejsi tady pro to, abys sloužila. Jedinou přípustnou možností je spolupráce nebo vzájemný obchod.
7) Jediný, kdo je tvým pánem jsi ty sama. Nikdo jiný. Za všech okolností.
8) Většina lidí ti nestojí ani za mávnutí ocasem (doplňte si vhodnou lidskou končetinu) a jediný pohled, natož za ztrácení času nebo za nervy v háji. Na to nikdy nezapomínej.
9) Občas není na škodu, jen tak si sednou do krabice a čumět do zdi. Ať už si o tom ostatní myslí cokoli.
1o) If fits .. I sits.
11) Tvé teritorium, je tvé teritorium. Bez výjimek.
12) Jediná bytost, kterou kdy budeš opravdu potřebovat, jsi ty sama. Poznej se a nauč se, mít se ráda a všechno ti půjde mnohem líp.
..
A ještě pár dalších, které sem možná ani nechci psát. Ale pro představu to myslím stačí.

Zobrazit víc

Máš nějakou speciální techniku, jak se učit? (Ne, vůbec nepotřebuju poradit :D)

Jasně, že jo. A opravdu ti doporučuju učit se tak, jako já. Lepší technika neexistuje. Ukážu ti to na mé momentální situaci.
Už před nějakou dobou jsem si zjistila termín zkoušení, ale celou dobu jsem na to kašlala. Teprve dneska jsem si řekla, že bych se na to teda jako mohla podívat, když jsem zkoušená už zítra.
Samozřejmě jsem zjistila, že nemám šanci se to naučit, protože jsou to dva roky učiva. Takže jsem si připravila pořádnou zásobu kafe, otevřela si zápisy, smířila se s probděnou nocí a když už mám ten dobrý pocit, že jsem pro to něco udělala, sedím tady na asku a doufám, že si vytáhnu jeden ze tří okruhů (z devíti), ve kterých alespoň vím, co je.
Jo a to, že za necelý měsíc maturuju mě nijak nebere, samozřejmě. Proč se stresovat. Meh ..

jaky je tvůj názor na pomluvy?zkus se rozepsat prosim, drive jsem mela hrozny deprese ze školy, z kamarádů, kteří neustále meli potřebu me rozebírat, proc? nechápu. asi maji nudnej život, jsem silnejsi než dřív..v hlavě toho mám víc, nejlepší je to ignorovat nebo máš taky nejaky nápad?ja ignoruju

Když mi tahle otázka přišla, upřímně mě to rozesmálo. Ne, kvůli otázky samotné, ale kvůli toho, že jsem nedávno problém, týkající se pomluv musela řešit (tedy .. "řešit", ale k tomu se ještě dostaneme).
Vlastně problémy s pomluvami řeším už tak nějak od prvního stupně základky. Protože jsem moc chodila v černé, moje matka si dovolila vzít mě na Noc plnou hvězd (bývalý rockový/metalový fesťák), moc málo jsem jedla a určitě jsem tím pádem byla anorektička (přitom jsem jenom odmítala jíst školní svačiny, protože se jíst ani nedaly), moc jsem četla a podobně. Ale mým hlavním problémem bylo to, že jsem se nikdy moc nebavila s lidma. Ani když jsem se delší dobu musela potkávat s větší skupinou lidí, nedokázala jsem s nimi mnohdy navázat ani lehce přátelsky vztah. Vždy to byli jen dva nebo tři vyvolení a tím to končilo, což na mě vždy všem vadilo nejvíc. Nu nakonec se tohle všechno klasicky vyvinulo ve věci jako feťačka, alkoholička, děvka a podobně. Občas se vůbec divím, co všechno jsou někteří lidé schopní vymyslet.
Každopádně, úplně ze začátku mi to bylo naprosto jedno. Prostě malé děcko, které má svoji knížku a ostatní se můžou jít zahrabat. Později, když jsem se dostala do takového toho, ehm "společenského" věku, jsem si začala uvědomovat, že je zřejmě něco špatně. A začala jsem to řešit. Což bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Psychicky jsem na tom, kvůli toho, byla hodně špatně. Dokonce jsem měla i značné problémy .. kvůli kterým jsem se pak dostala do jiných problémů, ale to už je jiná kapitola.
A dnes, když si na to období vzpomenu, musím se smát. Protože dnes jsem za pomluvy vlastně částečně i vděčná. Vždy, když se mě někdo zeptá, jestli je pravda, co říkal ten a ten, řeknu jak je to doopravdy a následně vždy dodávám "Buď věř mě a náš vztah (přátelsky i partnerský) může pokračovat nebo věř jim a rovnou se k nim můžeš přidat. Mě je to jedno, buď vedle mě zůstane člověk, kterého vedle sebe mít chci nebo odejde někdo, o koho není proč stát." A stejně tak, je to v tomhle smyslu výhodné, když mě chce poznat někdo nový. Protože buď odsune pomluvy stranou a bude mě opravdu chtít poznat takovou, jaká jsem nebo je to opět prostě jen někdo, o koho není proč stát. Všechno špatné je pro něco dobré.
Jinak samozřejmě všechny pomluvy ignoruju. Nemám proč se jimi zabývat. Když se někdo nudí a nedokáže svůj život vyplnit ničím lepším, než tímhle, tak je to sice strašný chudák, ale co mě je po tom? Proč já bych se měla zabývat životy chudáků, když mi to, co dělají absolutně nemůže ublížit. Jednou, jedinkrát se stalo, že jsem si to s danou osobou šla vyřešit z očí do očí a nebylo to zrovna moc pěkné (takže to doporučuju dělat jen v případě nejvyšší nouze), ale jinak .. proč se zbytečně zabývat něčím, co můžu využít ve svůj vlastní prospěch.

Zobrazit víc

nazor na hadku mezi @SarahKlimesova a @bibirumanova?

Mě tyhle žabomyší války strašně baví. Vážně. Kdyby někdo toužil vidět čistou lidskou debilitu, tak u takových "válek" k tomu má dokonalou příležitost. Protože to, co jejich, ehm .. "fanoušci" předvádí je naprosto fascinující. Jak dokonale může lidskou mysl ovládnout něco takového, jako je počet lajků.
Nevím, jestli si to neuvědomujete nebo prostě nedokážete žít bez falešných model a je vám to jedno, ale Sarah, Biana a všechny vaše další opěvované askové celebrity jsou jen naprosto obyčejnými lidmi. Kdybyste si dali tu práci a prošli si ostatní, méně známé askové profily, tak najdete desítky účtů lidí, kteří jsou chytřejší, talentovanější, hezčí, zajímavější .. než tyto osoby. Jediným jejich problémem je to, že nemají hodně lajků (a nepotřebují si je ani získávat stejným způsobem, jako výše zmiňování). A kdo z vás by si takové "obyčejné" osoby všiml, že? Ne, váš mozek nefiltruje všechno na lajky. Má hodně lajků? Je to bůh/bohyně. Je milionkrát lepší než ti s hodně lajky, ale sám lajků mnoho nemá? Ignorance, nezájem.
Je vážně strašně vtipné, jak jste vyloženě posraní z každého jejich kroku a nenecháte si ujít jedinou příležitost, jak jim vlézt do zadku nebo si na nich léčit své komplexy. Jak jste udělaní i z věcí, které všichni děláme denně, ale u nich je to samozřejmě něco výjimečného. Jak raději prožíváte jejich životy, než abyste žili ty svoje. Jak z nich sami vytváříte to, na co pak nadáváte.
Na jednu stranu je to fakt vážně vtipné, na tu druhou to zřejmě nikdy nepochopím. Možná to bude tím, že mám příliš ráda svůj vlastní život na to, abych dokázala dobrovolně žít životu jiných lidí. A taky mám zřejmě naprosto jiné hodnoty, takže nikdy nebudu moct obdivovat lidi, kteří si svou popularitu staví na tom, co tyto osoby.
(A pokud by to zase a opět někdo nepochopil, nenarážím na normální lidi, kteří prostě rádi sledujou jejich sociální sítě a nedělají to, o čem jsem mluvila, mehm ..)

Zobrazit víc

mudis byt hned tak hnusna kdyz ti nekdo jenom neco napise?!

Tak jakože pardon, tak se teda velmi neupřímně omluvuju.
Ale jestli něco fakt nesnáším, tak je to tenhle přístup. A nikdy na něho nehodlám reagovat nijak mile, protože si to absolutně nezaslouží. Několik let jsem si jenom kvůli tomuhle vyloženě ničila život a kdybych se ho včas nevzdala, tak už bych tady s největší pravděpodobností ani nebyla. Žít s "proč něco dělat, když to stejně nemusí dopadnout dobře" se prostě nedá.
Když si vzpomenu na ty dny, kdy jsem jenom ležela v posteli, neschopná se vůbec jenom pohnout, hodiny čuměla do stropu .. protože proč bych se měla zvedat a něco dělat, když venku je plno dalších lidí, kteří mi budou podkopávat nohy? Když stejně nejsem dost dobrá k tomu, abych něco dokázala? Když štěstí stejně nevydrží věčně? Ty doby, kdy se mi hlavou honilo plno takových blbostí a přicházela jsem kvůli nim o roky života, o zdraví, o příležitosti, o lidi okolo sebe.
Bože .. kdybych s takovým přístupem vedla i svůj vztah, tak by rozhodně nebyl delší než měsíc, pokud vůbec. A lépe by na tom nebyl ani ten další. Vlastně žádný ze vztahů, které bych vedla by na tom nebyl lépe. Ale místo toho mám vztah, který přežil vztahy všech ostatních, kteří říkali to oblíbené "stejně se rozejdete" a podobně. A proč? Protože ke svému vztahu přistupuju tak, jako by neměl skončit nikdy, i když vím, že klidně může skončit v příští sekundě.
A i kdyby, tak co? (Okey, nebylo by mi to jedno, ale všichni snad chápeme, jak to myslím.) Budu mít úžasné vzpomínky a cenné zkušenosti. Stejně tak jako z většiny věcí, které jsem za poslední dobu konečně udělala. Z věcí, kterých rozhodně nelituju, i když za ně občas dost nehezky platím. Ale do háje, já nechci přežívat, ani umírat. Chci žít. A to, jak už jsem říkala, se s tímhle přístupem nedá.

Zobrazit víc

Co nechápeš? (nechápej to, jak chceš) ^^

Shini_Gamicek’s Profile PhotoThe Inner Light ✪
Upřímně, nechápu některé matky. Jako nevím, jestli zároveň s dítětem porodily i mozek, nebo tak, ale takové osoby by se prostě měly jít léčit a ne mít dítě.
Většinou, když chodím ze školy, doprovází mě Potvor (malý, černý kočičák od sousedů) s tím, že já se s ním chvíli budu mazlit, popřípadě i trochu hrát a on mě pak doprovodí domů. Už se to stalo naší rutinou. A zrovna jsem dneska přemýšlela nad tím, jestli mě zase bude čekat, když jsem vyšla ze zatáčky a viděla jsem, jak ho nějaké dítě tahá po cestě za zadní nohu a ocas. Samozřejmě takovým způsobem, že se absolutně nemohl bránit. A nad ním stála jeho matka a smála se tomu. Jako by to byla ta nejlepší a nejúžasnější dětská hra na světě. Deset z deseti matek doporučuje.
V tu chvíli jsem u nich stála a ještě slušně se té, ehm .. "matky" ptala, co je na tom podle ní vtipného a jestli by svému potomků nemohla říct, aby toho nechal. Po odpovědi "Ne, proč bych měla? Vždyť si jen hraje. Vždyť se podívej, jak je roztomilý!" jsem se oficiálně rozhodla, že buď opustím tuhle planetu nebo vážně jednou vyvraždím polovinu lidstva. Ale stejně jsem ji ještě, velmi milým tónem, řekla, že jestli ji to přijde roztomilé, tak jejího potomka taky chytnu za nohu a trochu ho po té cestě potahám a uvidíme, jak moc se tomu bude smát.
Když na mě začala řvát, ani jsem se nenamáhala s odpovědí a šla si popovídat s harantem. V tu chvíli ho měla ve spárech a Potvor mohl utéct. "Loučila" se se mnou s tím, že ji je opravdu líto mých budoucích dětí. Opravdu nevím, jakou jinou odpověď než to, že nemusí, protože já na rozdíl od ní nebudu píča, co učí své děti týrat zvířata, čekala.
Každopádně Potvor to odnesl jen "pár odřeninami", se kterými nebylo těžké si poradit. Ale i tak. Upřímně doufám, že doma nemají žádná zvířata. A že ona si minimálně zlomí nohu nebo tak něco.

Zobrazit víc

Ahoj..dle mého máš neskutečně zajímavé jak otázky tak odpovědi. Čtení něčeho tak smysluplného je vážně milou změnou po čtení jiných askových profilů (s vyjímkami). :) A aby to byla otázka.. Jak se dnes (či až si to přečteš) máš? Neberu to jako bezduchou otázku..vážně mě to zajímá.

personifikace
Ahoj, děkuji :)
Když jsem tak včera ležela na příteli, pomalu usínala a byla myšlenkami tak nějak všude, najednou mi došlo .. do háje, vždyť já jsem vlastně šťastná. A nešlo jen o štěstí chvilkové (i když je fakt, že v tu chvíli jsem štěstím pomalu umírala), ale o to opravdové, dlouhodobé štěstí.
Vždyť za normálních okolností bych v tu chvíli ležela doma s depresívními stavy, nenáviděla svou existenci i celý svět, ze všeho se obviňovala, utápěla se ve vlastních myšlenkách, zřejmě se ničila i fyzicky a .. samé takové hezké věci. Ale .. ale tohle už se strašně dlouho nestalo. Ani si nepamatuju, kdy naposledy. Samozřejmě ještě mívám takové ty miniaturní záchvaty, kdy nedokážu vylézt z postele a čelit světu a nedokážu mimo domov normálně fungovat, ale oproti tomu, jaké to bylo kdysi jsou to už jen stále slábnoucí stíny, nic víc. Stíny, které se mnou sice budou vždy, ale dají se ovládat.
Podařilo se mi to, v co jsem původně ani nedoufala. Podařilo se mi vyléčit a vytrénovat vlastní mysl. Jsem .. jsem o hodně silnější, než jsem byla kdysi. Věcem, kvůli kterým jsem se hroutila, se teď jen vysmívám. Podařilo se mi zbavit se všech, které jsem ve svém životě nepotřebovala (a je mi bez nich o tolik líp!). Konečně jsem sama sebou, bez všech hloupých masek. A to se mi původně všichni smáli, že mé věčné psychologické rozbory sebe sama mi nic nedají. A kde jsou teď oni a kde jsem já?
Ale uznávám, chybělo mi to. Fakt mi to chybělo. A vlastně jsem chyběla sama sobě. Všechny ty věci, které ke mě vždy patřily a já se jich musela vzdát. Vstávání brzo ráno, jen proto, abych si mohla zaběhat a vidět východ slunce. Noční kreslení v mém oblíbeném křesle s předoucí kočkou na opěradle. Psaní všeho možného i nemožného, ta možnost nechat myšlenky vklouznout na papír. Zkoušení různých receptů a experimentování v kuchyni (musím se pochlubit - dokonce se mi i podařilo přibrat!). Blbosti s přítelem, jako pikniky v dešti, noční dovádění na dětských hřištích, praní se o jídlo a milióny a milióny dalších věcí.
A zřejmě už tady plácám blbosti, ale poslední dobou si vážně víc než dřív uvědomuju, co mám (a koho mám). A to co mám mi dokonale stačí. Dělá mě to tak šťastnou, jak jen můžu být. A je fajn vědět, že konečně šťastná být můžu - že si v tom sama nebráním.

Zobrazit víc

si pica ze tu omlouvas neveru?! kazdy kdo podvede je obycejny curak! kdyz kurva neni nekdo ve vztahu spokojeny tak at se de radsi kurvit a nenici toho druheho!!!

Podívej. Můj přítel by ti mohl potvrdit, že já jsem prostě člověk, který problémy ve vztahu (na kterém mi záleží, samozřejmě), prostě řeší. Nemám ve zvyku před nimi utíkat, protože vím, že bych si tím absolutně nepomohla. Právě naopak.
Pokud ve vztahu vznikne nějaký problém (nebo se objeví něco, co problém signalizuje - například právě to, že partner podvede), chci vědět proč a kdy daný problém vznikl, jestli se dá nebo nedá vyřešit a pokud ano, jak by se mu do budoucna dalo předcházet. A zřejmě se mi ještě nepodařilo narazit na problém, který by se vyřešit nedal. A že už jsme si s .. přítelem (Meh .. dohle slovo prostě nevyjadřuje jeho roli v mém životě, ale na lepší jsem zatím nepřišla. To jen kdyby se zase někdo ptal, proč to váhání.), vzhledem k našim povahám a nepěkným zkušenostem z minulosti, prošli pěknými sračkami.
Já prostě vážně nevidím důvod, proč opouštět někoho, na kom mi záleží a ke komu něco cítím jen proto, že se vyskytl nějaký řešitelný problém. Problém, na kterém mám s největší pravděpodobností chybu i já sama, protože ve vztahu to je vždycky o dvou, nikdy o jednom. A zvlášť, když každý vyřešeny problém znamená silnější vztah a cenné zkušenosti do budoucna.
Samozřejmě, pokud se objeví nějaký problém, který se řešit nedá - tedy například to, že by už se mnou přítel být nechtěl, je jasné, že ho nijak držet nebudu. I když mě budou zajímat důvody proč, vztah který pro jednu stranu plně skončil, skončil i pro stranu druhou. Ale jinak .. přijde mi hloupé utíkat.
A teď si zase prosím přečti to, co jsem ti psala níž a možná to i pochopíš. A taky si prosím uvedom, že tam mluvím o tom, když někdo podvede, ne o nevěře. Protože tohle jsou dvě naprosto rozdílné věci. Děkuji.

Zobrazit víc

Screen z messengeru ?

K čemu ti to bude? Vážně. Nedokážu pochopit, proč chcete po cizím člověku, aby vám ukázal seznam lidí, se kterými si píše nebo část konverzace s nějakou osobou. To si pak honíte nad tím, že jste někomu nahlédli do soukromých věcí nebo co?

Když kluk podvede holku. A není to poprvé,co někoho podvedl. A pak chce druhou šanci. Co si o tom myslíš?

Jestli po mě chceš, abych ti řekla, jestli mu tu šanci dát nebo ne, tak to bohužel udělat nemohu. Informace "podvedl, není to poprvé, chce druhou šanci" totiž rozhodně nestačí k tomu, abych si na tuto situaci mohla udělat nějaký názor. Samozřejmě - spousta lidí by mohla říct, že kluk který podvede a není to poprvé je prostě debil, co neudrží péro v kalhotách (Nebo jazyk v puse? Netuším, co vlastně udělal.), baví ho ubližovat a podobně. Jenže z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že to tak není. A nejen z vlastní. Znám mnoho dalších lidí, kteří si podobnými situacemi prošli. A snad nebyly dvě, které by měly stejnou příčinu. Z některých mužů se nakonec stali takřka dokonalí partneři a někteří se honí za sukněmi dodnes.
Jsou lidé, kteří pro vážně vztahy nejsou stavění a nikdy už se v tomhle nezmění. Pamatuju si třeba, když jsem byla jako malá s našima v hospodě (vždycky jsem tam s nima ráda chodila, protože se tam scházeli jako stará parta a vždy vyprávěli zajímavé historky a většina z nich mě nebrala jako malé děcko, takže jsem si s nimi mohla i skvěle popovídat) a byl tam jeden místní podivín. Už ani nevím, jak se s nim naši seznámili, ale nakonec pil s nima a vyprávěl jim svůj příběh. Nikdy v životě neměl vážný vztah. Ženy si do svého života postel vždy jen na chvíli a nikdy toho nelitoval. Nežil pro lásku k ženám nebo k rodině. Žil pro lásku k cestování a fotografování. A že procestoval opravdu velký kus světa a fotil naprosto úžasně.
Nicméně pak jsou tady lidé, kteří vážný vztah nemohou vést, ne proto, že by nechtěli. Ale proto, že nemohou. Ať už za to můžou vlivy z dětství (jako třeba nedostatek lásky, špatné vzory a pod.) nebo vlivy z pozdější doby (zrada, odmítnutí a pod.). A takového člověka pak mohou hluboké city děsit, protože takové pocity a chování vůči své osobě nezná a neví jak na ně reagovat a utíká k něčemu, co zná lépe. Nebo pokud ho raníte, bude se takto "léčit". Možností je opravdu hodně. Nikdy nevíte, čím vším si člověk v minulosti prošel a jak moc ho to poznamenalo. Naštěstí, tohle jsou všechno věci, které se dají řešit. Buď konverzací (ano, vážně dokáže vyřešit většinu problémů) nebo s pomocí psychologa.
A nebo je člověk samozřejmě mladé tele a prostě jenom zkouší. Ale to už musíš vědět ty. Ty ho znáš, ty víš jaký je, ty s nim můžeš mluvit (a hlavně ho poslouchat) a zjistit, v čem je problém. Ty musíš vědět, jestli tě miluje a bude se sebou případně chtít něco dělat a jestli ho miluješ ty a budeš mu v tom pomáhat, i když to mnohdy bude opravdu těžké. A nebo jestli bude lepší vykázat ho ze svého života, protože už to nemá cenu. V tomhle já opravdu radit nemohu.

Zobrazit víc

Co nejšílenějšího si v poslední době udělala?

Šla jsem běhat ve čtyři ráno. Se slušnou zásobou čaje. A čekala jsem uprostřed pole na východ slunce.
No dobře, nejšílenější na tom bylo to, že jsem věděla, že když to udělám, zase mi kompletně odejdou klouby a nebudu moct chodit. Jinak takové věci dělám docela často. Nebo jsem spíše kdysi dělala. Je to perfektní rituál, když si člověk potřebuje vyčistit hlavu a uspořádat myšlenky. Běh vám pomůže uklidnit se a pak už máte všechen čas světa na sebe a na své myšlenky. Navíc, na východu slunce a na probouzející se přírodě je něco .. uklidňujícího. Něco, co vám dodá novou energii a zlepší náladu.
Když nad tím tak přemýšlím, asi to zase začnu dělat pravidelně. Jít následně (naprosto nevyspaná) do školy je sice za trest .. ale stojí to za to.

Tak co, těšíte se na léto? Už máte nějaké plány na letní prázdniny?

Mám jeden velký cestovatelský sen. Chci si sbalit jen ty nejnutnější věci, foťák a s pár korunami v kapse vyrazit pryč. Cestovat jen stopem a pěšky, bez žádných konkrétních plánů - i kdybych třeba měla přespávat někde na lavičkách nebo se jen spoléhat na ochotu lidí. Chci prostě na chvíli žít bez pravidel, nevázána lidmi a povinnostmi, vidět kus světa. Zažít a poznat nové věci, potkat nové lidi. Poznat život takový, jaký je. Chci to zachytit a vyprávět o tom. Předávat to dál, možná někoho inspirovat.
Nu .. a vzhledem k tomu, jak se všechno vyvíjí mě tady zřejmě za chvíli nebude mít co držet. Takže po maturitě by se mi mohlo podařit tenhle sen uskutečnit. Dříve, než bude příliš pozdě a budu se znovu muset vrhnout do víru povinností.
Takže jo, tohle by mohlo být vážně skvělé léto.

zaujímal by ma váš názor na sex vo vzťahu. kedy je dobre ho mať? čakáte s priateľom alebo idete na to po pár dňoch, týždňoch? aký máte názor na sex po svadbe? myslíte si že je vpohode ak niekto ma vzťah dlho ale bez sexu? skúste sa rozpisat.

Pravý čas na sex ve vztahu je tehdy, když jsou na to oba (všichni?) partneři připraveni a oba (všichni) to opravdu, bez donucení chtějí. A je jedno, jestli to bude trvat, dny, týdny, měsíce nebo roky. To už je věc každého páru. A jelikož k tomu není co víc říct, zřejmě je čas na další příběh, který se této věci týká. Aneb začíná to nevinně ..
Jak mnozí víte, jsem členkou komunity lidí týraných, šikanovaných, zneužívaných, nemocných (anorexie, deprese ..) a podobně nebo lidí, kteří si těmito věcmi v minulosti prošli. A nedávno se k nám přidala nová slečna, jejíž příběh bych vám teď s jejím svolením, jako varování, chtěla říct.
Ze začátku byli úžasným párem. Takovým, kterému všichni závidí. On se k ní choval jako k té nejvzácnější princezně. Ze začátku .. dokud nepřišla otázka sexu. On chtěl, ona ne. Nejdříve to toleroval, dával jí čas, který chtěla, ale postupně na ní byl čím dal tím hrubější, až to nakonec vedlo ke znásilnění. A to mu zase tolerovala ona, protože ho přeci milovala a chtěla, aby byl šťastný. Po čase ho však omrzela a začal ji nejprve podvádět, nakonec se s ní rozešel.
Slečna na tom samozřejmě po takových zkušenostech nebyla zrovna psychicky nejlépe. A není se čemu divit, tohle by zničilo každého z nás. O to hůř ji bylo, když zjistila, že je těhotná. Ale i když o tom uvažovala velmi dlouho, rozhodla se dítě si nechat. Svého bývalého přítele stále milovala a přeci jen, byl to nový život. Nový živit, kterému věnovala celé své srdce. Znovu začínala být šťastná. Bohužel, její bývalý přítel se o tom dozvěděl a požádal ji, jestli by s nim nešla ven. Prý aby si promluvili. Myslela si, že se k ní chce vrátit nebo alespoň bude chtít vídat své dítě. Opak byl pravdou. Obvinil ji z toho, že je kurvou a na něj rozhodně otcovství házet nebude, že mu nebude špinit jméno. Řekl ji, že ji nic platit nebude a že s ní nechce mít nic společného. A i když mu všechno odkývala, surově na ní zaútočil, následkem čehož potratila.
Těžké deprese, sebepoškozování, anorexie, prášky, výsměch, nepochopení, neúspěšná léčba v psychiatrické léčebně a mnohem víc. Všechno stále dokola několik vzácných let jejího života. Kvůli jednomu, jedinému idiotovi. Dnes už je na tom naštěstí lépe. Potkala někoho, kdo ji opravdu pomohl a stále pomáhá. Přesto už nikdy, nikdy nebude úplně v pořádku. Navždy už bude poznamenána.
A holkám/ženám, které jsou ve vztahu s někým, kdo je omezuje, do něčeho nutí nebo dělá cokoli podobného vzkazuje jediné. Raději si samy a dobrovolně zlomte srdce, než abyste si zničily život. I když to vypadá nevinně nebo to není tak brutální, jako můj případ .. i tak vás to navždy poznamená. A ten idiot vám za to nestojí. Někde na vás zatím čeká někdo, kdo vás bude opravdu milovat. Dejte mu tu šanci. Neztrácejte čas s někým, kdo vám nic dobrého nedá.

Zobrazit víc

panebože tohle je ten nejúžasnější ask 😍😍😍 Ty názory Tvoje! ❤ Proč doprčic posílaj ty kkt takový picoviny, abychom Tě hejtovali?! Asi nemají co dalšího na práci.. nudí se..protože Ty jsi skvělý člověk! Akorát Ti závidí! #FightForDarknessStation❤

♡Merry Christmas with Kirsten♡
Chtěla bych poděkovat všem, co se mě nějakým způsobem zastali, napsali mi něco milého a podobně. Jako vždy, nebudu na vše odpovídat a děkovat každému z vás. Přeci jen, nemám ask od toho, abyste tady četli nekonečný počet opakujících se "děkuji". Vše jsem si ale četla a opravdu mě to potěšilo, zlepšilo náladu a opravdu si toho cením. Stejně tak, jako jakékoli jiné podpory. Tudíž .. děkuji, děkuji, děkuji.
Také bych se chtěla omluvit, že jste touto "stránkou" byli otravováni. Někdo mou existenci zřejmě opravdu nedokáže vydýchat, ale stále to není důvod pro to, abyste byli obtěžování. A i když na tom mám jen nepřímou vinu, opravdu se omluvuju.

ahoj, aké dlhé máš vlasy? na tej poslednej fotke vyzerali dosť dlhé 😄

Ahoj, no .. asi tak do poloviny zadku, možná trochu víc. Občas se mi teda stává, že si na ně kleknu a jednou, když jsem se předklonila a nedala si pozor, tak jsem si je i přišlápla. Každopádně si je teď ale budu trochu zkracovat, protože už mi nerostou a následně si je budu nechávat dorůst až pod zadek, protože mám neustále pocit, že jsou příliš krátké.

like= 10 likes prvým trom?

Někteří z vás zřejmě vnímají to, že se blíží apríl. Osobně tohle za normálních okolností nevnímám a neřeším, protože většina aprílových vtipů mi přijde naprosto stupidní. Ostatně, většinou jsou stejně stupidní jako lidé, kteří je provádějí (čest výjimkám). Ovšem nyní se mi podařilo narazit na něco tak stupidního, že jsem nejprve odmítala uvěřit tomu, že opravdu vidím to, co vidím. Na facebooku byla reklama na falešné těhotenské testy, jako aprílový vtípek pro partnera či rodiče.
Upřímně, kdybych tohle svému partnerovi udělala, tak ne že by mě následně zabil on - musela bych se zabít sama, protože jsou věci, o kterých se opravdu nežertuje. A upřímně si vůbec ani nedokážu představit tu situaci, že by tohle nějaká žena svému partnerovi udělala, ten by zareagoval kladně a těšil by se na to, že bude otcem a následně by zjistil, že to celé byl jen vtip. Nedokážu si představit ani situaci opačnou, kdy by partner nereagoval zrovna kladně, byl tím vystaven stresu, zvlášť pokud by ještě ani nebyl plnoletý a těžkému rozhodování a opět by nakonec zjistil, že je to jen vtip. Vážně si nedokážu a raději ani nechci představit, jak by se takový muž musel cítit. Zato vím jedno. Byl by to neskutečný chudák, protože by chodil s někým bez mozku. (Ano, v diskuzi pod reklamou se objevovaly i osoby, které toto svému partnerovi provedly. A přišlo jim to vtipné i přes to, že většina z nich už s daným partnerem nebyla. To myslím mluví za vše.)
Nehledě na to, že některá individua falešné testy využívají ve svůj prospěch a jsou skutečně schopna předstírat těhotenství jen proto, aby dosáhla, čeho chtějí. A tohle už není jen stupidní. Tohle je naprosto odporné.
A kdyby mi s něčím takovým přišla domů dcera? Rozhodně by mi to nepřišlo vtipné. Bylo by to pro mě jen znamením, že jsem jako rodič naprosto selhala. Zřejmě bych se za sebe musela stydět, že jsem něco takového vychovala.
Dobře. Možná jsem vážně trochu "suchá" a nevím, co je to humor, ale .. ne. Tohle prostě ne. Tohle už překračuje jisté hranice a dámy, kterým to skutečně připadá vtipné by se sebou měly něco dělat. Možná ještě nebude natolik pozdě, aby se naučily myslet.

Zobrazit víc

Ahoj. jsem taky z malého města a zajimalo by mě jak lidi reagujou na tvuj styl. Protože ho mam podobny a tady se na me všichni divaji strašně hnusně a pomlouvaji, takže nemuzu nosit to co bych chtěla. A nevim, jak bych to mela vyresit tak kdybys měla nějakou radu ..

Zrovna dneska se mi podařilo vyděsit nějakou slečnu natolik, že pomalu couvala, jen proto, aby mě měla pořád na očích. Zřejmě měla dojem, že kdyby se jen na chvilku otočila skočím na ní a dám si rande s jejími orgány. Občas mě někteří lidé obcházejí, velmi nenápadně si o mně něco šeptají (většinou u toho ještě nezapomanou ukazovat prstem, jako by to byli dětmi a já nějakým zajímavým zvířátkem v zoo), jedna paní mě dokonce zastavila a ptala se mě, jestli se za mě jako rodiče nestydí. Takové a podobné věci se mi stávají takřka denně. A aspoň jednou týdně se ke mě donese, že ten o mě říkal tohle a ten zase tamto. Vtipné je, že do očí už se mi ale nikdo z nich nepodívá. To asi, aby je neposedl démon nebo tak .. Meh.
Každopádně tohle je něco, co absolutně neřeším. I když je fakt, že občas je to trochu otravné, zvlášť to ukazování prstem, nevidím důvod, proč bych to řešit měla. Kdybych to dělala, snad nikdy bych si na sebe nevzala to, co doopravdy chci. Ale jšou to věci, ve kterých chodím já, ne oni. A já se v nich cítím dobře a líbí se mi, je to absolutně nemusí zajímat. Nestojím o to, aby mě pro můj vzhled davy uctívaly. Mě stačí, když se líbím sobě a jednomu člověku (a tomu se stejně nejvíc líbím nahá, takže tady není co řešit). Na druhou stranu uznávám, že když mě někdo zastaví proto, aby mi ohledně mého vzhledu řekl nějakou lichotku nebo aby se zeptal, odkud některé věci mám, rozhodně si na to nestěžuju.
Kdybych to měla shrnout, kdykoli budeš nějak vybočovat z davu, budou tady lidé, kterým se to nebude líbit a někteří z nich to budou dávat znát. Ale na tom nezáleží, na takové lidi kašli. Záleží jedině na tom, jestli se líbíš sama sobě a cítíš se v tom co nosíš pohodlně. Na to, jestli jsi spokojená s tím, jak sama sebe prezentuješ. Když splníš tady ty jednoduché požadavky, vždy se také najde někdo, kdo tvou individualitu ocení. A hlavně ty budeš se svým životem mnohem více spokojená. Nezdá se to, ale tyhle věci dělají opravdu hodně.

Zobrazit víc

Ahoj jsem taky z malého města a zajimalo by mě jak lidi reagujou na tvuj styl

Kladnou odpovědí na tuto otázku pečtíš svůj osud a akceptuješ následující čelinž: lidi, i anonymní, ti do otázek můžou psát názory na tebe, a ostatní se tě smí neanonymně ptát na tvůj názor na ně. Nebo někomu neanonymně napiš o názor na tebe. (Pro ty povznesený nad ostatní lidi je tohle blank space)

A já myslela, že mi kdokoli může svůj názor napsat kdykoli. Stejně tak, jako se na jejich názor kdykoli můžu zeptat já.
Sakra. Takže jsem jim za to měla trhat hlavy, když to udělali? Nu nic, tak příště.

Co to vlastně znamená být chytrý? Je chytrost založená na známkách či vysvědčení ze školy? Je člověk, který má samé jedničky automaticky chytrý? Své odpovědi zdůvodni.

~Δ~
https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=1099329473441921&substory_index=0&id=1073710732670462 <-- i když je to tam napsáno, ještě jednou chci zmínit, že se jedná pouze o můj osobní pohled.

Jaky máš názor na imigrantskou krizi?

Včera se nám vylíhla kuřata. Matka mě strašně nadšená tahala z postele, ať se na ně jdu podívat. A když jsem tam tak ještě rozespalá stála a dívala se na těch osm žlutých a jedno černé kuře, samozrějmě mě nenapadlo nic lepšího, než se na matku otočit a říct, "Jé hele, my máme doma imigranta!".
A upřímně, tohle je jediný imigrant, o kterém jsem ochotná se bavit.

KNIHY... Naprosto odstrčené od dnešního světa. Proč už děti nečtou knihy? Má to na ně nějaký vliv? Čteš knihy ty?

Rozhodně bych neřekla, že jsou knihy od dnešního světa odstrčené. A taky bych neřekla, že dnešní děti knihy vůbec nečtou.
V úterý jsem byla v papírnictví, protože jsem si musela koupit materiál na obálku knížky, kterou jsem vyráběla. A jediné papírnictví, ve kterém se dá právě tenhle materiál sehnat, je spojeno s knihkupectvím, které je bohužel v přední části (na jednu stranu výlety do knihkupectví miluju, protože prostě knížky, na tu druhou je nesnáším, protože mě deprimuje, že si nemůžu alespoň jednu z nich koupit). A když jsem se jím snažila projít, v podstatě to nešlo, protože tam byl neskutečný počet lidí. A nejen dospělých, ale i dětí. Jedna holčička se dokonce odmítala hnout, protože si knížku, kterou držela v ruce chtěla buď přečíst na místě, nebo si ji odnést domů. (Mimichodem, u dětí to záleží jen na rodičích - nebo osobě tuto funkci zastupující. Buď je ke čtení vedou nebo ne. Nic jiného v tom není.)
Stejně tak když dojíždím, nebo když někde čekám na spoj, rozhodně nejsem jediná, která v tu chvíli čte. Takových lidí je plno. A nejsou to nutně jen ti, kteří z batohu vytáhnou nějakou bichli. Já si s sebou knížky taky netahám, nechci riskovat, že by se jím něco stalo, ale mám plno knih stáhnutých v mobilu.
Je možná fakt, že se dnes čte o něco méně. Což je pochopitelné, vzhledem k tomu, že nyní máme mnohem více zdrojů zábavy. Ale nemyslím si, že by se četlo zase o tolik méně. Ti, kteří četli už předtím, budou číst dál a budou k tomu vést i svoje děti. Ti kteří nečetli číst nebudou a jejich děti na tom zřejmě budou stejně. V tomhle je to stejné, jako kdysi. Jen dnes máme k dispozici internet a všechno je mnohem více vidět. Takže i to, jak se někteří tím, že nečtou vyloženě chlubí a nebo to, jak jsou někteří, i následkem tohoto, naprosto negramotní.

Zobrazit víc

Aký máš nazor na to čo sa stalo v Bruseli ?

Omlouvám se, ale i když na tuhle událost a všechny podobné situace názor mám, z jistých důvodů ho zde nechci prezentezovat.
Ráno jsem nad tím ale přemýšlela a říkala jsem si, kde se asi tak ztratili všichni ti, kteří si dávali vlajky na profilovky a všude cpali hastagy #prayfor.. ? To zemřelo málo lidí na to, aby to v nich vyvolalo lítost? Byly to pro ně příliš malé útoky na to, aby jim stály za pozornost? (A je fakt, že tentokrát hodně lidí ani neví, že se něco stalo.) A já měla pocit, že předtím tvrdili něco o naprosté upřímnosti a snaze pomoct, hm ..
V tomhle ohledu mi lidské chování opravdu přijde poněkud ubohé.

Prosimtě, můžeš mi říct, jaká je učinější pomoc zvířatům než je nezabíjet?! To je asi trochu kravina, co jsi napsala, ne?!

Hanča
A už je to tady zase. Prosím, přečti si to ještě jednou. Opravdu přečti - ne vezmi si z toho to, co se ti líbí a zbytek ignoruj. Děkuji.

jaky mas nazor na vegetariany/vegany?

Bože .. tahle slova teď nemůžu ani slyšet/vidět. Nemám nic proti vegetariánům/veganům, ale dneska mě jisté osoby postrádající mozek vytočily takovým způsobem, jak už se to dlouho nikomu nepovedlo.
Zase jsem si dovolila něco okomentovat a v tom stylu, že není třeba nikomu vegetariánství/veganství nutit, protože jsou tady i jiné - a podle mě účinnější cesty, jak pomoct. Ať už zvířatům, či přírodě. V tu chvíli mi bylo vytčeno, že jsem jenom tupý vrah a nemám právo se k tomu vůbec vyjadřovat. Že oproti daným osobám jsem totální odpad, žeru mrtvoly a nikdy jsem nic pro zvířata ani přírodu nic neudělala, když nejsem veg, tak ať držím hubu.
Jakože okey. Pravidelně přispívám na útulky a to i v případě, kdy sama musím chodit v botách, co ani nejdou zapnout a jsou lepené tavnou pistolí - jo, mohla bych si koupit nové dřív, ale jsou věci, které mají přednost. Taky jsem do útulků často chodila pomáhat. Starám se o toulavé kočky a to včetně toho, že pokud je to třeba, vozím je k veterináři a znovu - pokud je to třeba, nemám problém za jejich léčbu zaplatit a na nějakou dobu (dokud samy nechtějí odejít) je ubytovat doma. Účastním se akcí, jako je sběr odpadků z lesů a podobně. Všechny tyhle věci dělám už od mala mohla bych v jejich výčtu klidně pokračovat dál. A nějaká *píp*, která jenom prostě rok nežere maso a v životě pro přírodu/zvířata nehla prstem (a ano, schválně jsem se ji na to ptala) vyčítat, že to já jsem nic neudělala jsem ta nejhorší? A ostatní, stejné jako ona ji ještě budou přizvukovat? Nope. Prostě nope. Na tohle já fakt nemám.
Můj názor, že by se některé osoby měly střílet dřív, než se jim podaří rozmnožit se, už se vážně asi nikdy nezmění.

Zobrazit víc

Jak poznáte člověka, který je dobře vychovaný a naopak jak poznáte, že je člověk nevychovaný? Rozepište se, prosím.

Sociální sítě a zneužívání. Co se vám pod tímto pojmem vybaví? Byli jste někdy zneužívání, či jste někoho zneužívali vy, přes sociální sítě?

Belet Niolene
Nedávno jsem se s někým bavila o tom, co ho podle něj v dnešním světě nejvíce ohrožuje. Odpovědí byl právě internet a moderní technologie. Podle mě je to ale strašná blbost. Internet i veškeré moderní technologie jsou pouze prostředkem a je jen na lidech, jak ho využijí.
A k využívání všech těchto prostředků je velmi důležitá jedna věc - schopnost používat mozek. On se totiž internet od reálného světa jednou věcí příliš neliší - všude jsou tam lidé. A od lidí můžete očekávat cokoli, s tím je třeba počítat a chovat se podle toho. Pokud je však někdo tak hloupý, že si nedokáže dát pozor, nu .. s největší pravděpodobností to bude mít následky.
Osobně jsem nikdy neměla problém s tím, že by mě někdo přes internet využíval, zneužíval, vydíral a podobně. A stejně tak jsem nikdy neměla potřebu dělat to někomu jinému. Ovšem znám dost lidí, kterým se to stalo - a ve většině případů to byla jejich chyba. Tím neříkám, že bych jim to přála, vím jaké to je zazivat si od někoho teror, ale oni si o to většinou opravdu vyloženě říkali.
A samozřejmě sem neřadím kyberšikanu, která je součástí šikany v realitě. To už je úplně jiná kapitola, která sem podle mě ani nepatří.

Zobrazit víc

Keď sa dievča vyspí s niekoľkými chlapmi, je to ku*va. Keď sa chalan vyspí s niekoľkými dievčatami, je to macher. Prečo to tak je? aký máte na to názor? Súhlasíte s tým?

Rose
Mám pocit, že už jsem to tady někde psala, ale ..
Když se holka/žena vyspí s několika kluky/muži, je to její věc.
Když se kluk/muž vyspí s několika holkama/ženami, je to jeho věc.
Když se holka/žena vyspí s několika holkama/ženami, je to jeho věc.
Když se kluk/muž vyspí s několika kluky/muži, je to její věc.
A já upřímně nechápu lidskou potřebu neustále se cpát cizím lidem do postele, počítat a hodnotit jejich partnery, snad i výkony a bůh ví co ještě a následně si je škatulkovat (hm .. zajímalo by mě, jestli na to třeba jsou i nějaké tabulky, rozhodně bych se tomu nedivila). Jako co z toho máte? Co takhle zkusit žít vlastní životy? Možná vám pak bude líp.

Na základních školách se v poslednich letech zaměstnává stále víc a víc lidí typu "metodik prevence", "asistent pedagoga" a další sociální pracovníci. Je to k něčemu? Opravdu potřebuji žáci tolik pomocníků, asistentů, psychologů, poradců,...? Proč?

Michal Pošvic
Uh, pamatuju si, jak jsme takovou podobnou .. osobu, už ani nevím, jak se jí to vlastně říkalo, měli na základce. Z jejího "Ale děti, mě můžete říct všechno, mě můžete věřit!", se mi vždycky tak trochu zvedal žaludek. Vlastně je mi špatně ještě teď, když si vzpomenu třeba na to, jak jsme ji měli posílat anonymní lístečky s dotazy a ona nám na ně odpovídala a ještě nám k tomu dávala nějakou přednášku (řekněte mi prosím, kdo chce na základní škole poslouchat někoho, kdo se pomalu ani nevleze do dveří, jak mluví o svém poprvé, sexu a podobných věcech, v tomhle věku je to prostě .. Meh, nu nic). A nebo když jsem si jednou kreslila v hodině, ona mi to vzala a začala se mě před celou třídou ptát, co který obrázek znamená. Vysvětlit ji, že to byly jenom kresby z nudy bylo nemožné. Vlastně to byl krásný psychický teror. A poslouchat ji, jak mluví o alkoholu, kouření nebo drogách, prostě k smíchu ..
A kamarádka měla na škole něco podobného. A další kamarádka taky. A další taky. Co z toho tedy vyplývá? To, že to jsou prostě jen tupé osoby, s nic neznamenajícím titulem. Tyhle osoby většinou neviděly psychologii ani z dálky. A nejen to, ony většinou ani neví nic o dětech, teenagerech nebo o tom, jak vlastně doopravdy funguje svět venku. A většinou si k tomu ještě myslí, že spasí svět a nebo jsou jim problémy dětí někde. Stačí je chvíli poslouchat a hned víte, že jsou úplně mimo realitu a kdyby si opravdu měly poradit s nějakým vážným problémem, budou absolutně v háji (třeba případ, kdy někdo takový řešil šikanu - řekl všem ze třídy, aby si sedli do kolečka a navzájem si řekli, jak se mají rádi - to už vážně člověk neví, jestli se smát nebo brečet).
Pro mě jsou prostě všechny tyhle tituly a funkce naprostou zbytečností, kterou buď zase někdo někde vymyslel, že musí být nebo ji vedení školy zřizuje jen pro lepší pocit, ale účinek rozhodně nemá žádný (tedy, kromě toho negativního, že). I když uznávám, že co se týká výchovných poradců, už jsem se setkala se dvěmi osobami, které dokázaly svou práci odvádět skutečně dobře. Ale to už byly osoby starší, které v sobě neviděly spasitele světa, tak jako ostatní, ale dívaly se na celý problém naprosto reálně. A bohužel, co jsem tak slyšela, taky to byly vzácné výjimky.
Já prostě upřímně nesnáším, když si někdo myslí, že může pracovat s lidmi hned po tom, co si přečte jednu knížku. Tohle buď v sobě člověk má a nebo ne. A pokud ne, může napáchat jedině víc škody, než užitku. Takže proč zřizovat zbytečné funkce, bez kterých si školství dlouhou dobu poradilo - a snad i lépe. A nebo ať si je školy sakra klidně zřizují, ale ať tam dosadí někoho, kdo skutečně ví, co dělá. Možná by taky nebylo od věci začít brát žáky jako žáky, ne jako .. já nevím, jakési křehké květinky, které nedokáží samostatně myslet a potřebují 24h péči (a ano, narážím na to, že řešit nějaký problém je pro dnešní děcka prakticky nemožné, protože vlastně nikdy neměly šanci se to naučit - a vlastně se to netýká jen jich).

Zobrazit víc

Aký je Tvoj názor na väčšinu dnešných 9-13 ročných detí? Správajú sa podľa Teba primerane k ich veku? Ako si sa správal/a v ich veku ty?

Nemůžu ti říct, jaký je můj názor na většinu 9-13 letých dětí, protože většinu 9-13 letých dětí neznám. Tohle je věková skupina, se kterou se, až na jisté výjimky, prostě nesetkávám. Nemám k tomu jediný důvod. A nehodlám ten zbytek soudit podle těch, které znám nebo podle toho, co jsem kde slyšela.
A i kdybych většinu 9-13 letých dětí znala, rozhodně nevím, jaká norma chování je pro jejich věk. Pokud vím, nic takového totiž ani neexistuje. To jen lidé mají nějaké představy, jak by se ostatní lidé v jejich věku měli chovat nebo se řídí podle většiny nebo podle minulosti. A tohle normu určitě neudává.
Navíc nesnáším, když někteří očekávají, že se dnešní děti budou chovat stejně, jako se chovala generace před nimi. Což je absolutní blbost. Doba jde prostě dopředu a nelze očekávat, že chování lidí zůstane stejné. Teď jsou prostě jiné možnosti, jsou "normální" (ve smyslu provozované většinou) jiné věci, jiné priority, jsou moderní jiné věci a tak dál. Kdyby naši rodiče měli stejné možnosti jako děti dnes, také by se chovali stejně jako ony. Kdybych já měla v dětství stejné možnosti, jaké mají děti dnes, také bych se chovala úplně jinak a dělala úplně jiné věci. Vždyť (když vezmu průměr), 11 mi bylo před osmi lety. A když se podívám, jak se od té doby všechno změnilo, je mi až trochu špatně.
A ne, není jen vyloženě špatné, že se tohle mění. Ano, jsou jisté věci, které dnešním dětem chybí a chybět budou. Chybí už i mě a možná i našim rodičům. Ale žádná generace nikdy nebyla ideální nebo perfektní, každá měla své plusy a mínusy a doba se prostě mění a přináší jiné priority a zase jiné věci, které jsou skvělé a za které můžeme být jen vděčni. A jestli jednou zase dojedeme na to, že dnešní generace neznají to, co by znát měly, tak na to holt dojedeme, s tím se nedá nic dělat. Bude to jen další důkaz toho, že dějiny jsou jedním velkým kruhem, který se neustále opakuje.

Zobrazit víc

to je pravda,ale to jsou vjemy co hodnotí mozek víš?

Mozek je zpracovává, ale nevytváří. Zkus si poškodit sítnici nebo respektive čípky a uvidíme, jak tvůj mozek zvládne barevné vidění.
A vlastně by mě zajímalo, když tohle nepovažuješ za fyzický aspekt vnímání, co to podle tebe je?

prosim tě, ty vnímáš barvy fyzicky? jak? xDDD

Hale, já nevím jak ty, ale já mám třeba oči. A v nich jsou čípky, tyčinky, čočky, zornice a takové ty podobné věci, díky kterým můžeš vidět a určují jak vůbec vídíš.
A pokud vím, tohle je fyzický aspekt, ne? Pokud ne, klidně mě oprav, ráda se poučím.

Jsi v situaci, kdy zjistíš, že jsi bisexuální (Líbí se ti jak dívky, tak i chlapci) Bojoval/a by si s tím faktem nebo ho přijal/a? Jak si myslíš, že by to vzali tvý rodiče a přátelé? Bál/a by ses reakce ostatních? A naopak, jak bys svého /svou kamaráda/ku přijal/a ty?

~Δ~
Jelikoz bisexuální jsem (a ano, opravdu bisexuální, není to u mě jen předstupeň homosexuality nebo pouhé experimentování, kdyby se zase někdo nudli a chtěl se hádat), nemusím si představovat, co by kdyby.
To, že mě přitahují i ženy, jsem si uvědomovala už tak nějak od mala. Ale podle okolí to nebylo normální, takže jsem to v sobě více méně potlačovala. Nikomu jsem nepřiznala to, že mě ženské tělo přitahuje více, než to mužské ani to, že se mi podařilo zamilovat se do kamarádky. Už tehdy jsem věděla, že všechno jiné je špatné, a že by mě nečekalo nic víc, než odsouzení. A tak jsem prostě jen marně snila, jaké by to bylo, kdybych mohla místo jen z kluků šílet i z holek. Jaké by to bylo holku políbit.
Pak jsem si ale na nějakou dobu našla přítele a všechny tyhle pocity nahradila euforická zamilovanost. Bohužel, byl to neskutečný hajzl a svým chováním ve mě vypěstoval jakousi závislost na něm, takže na nějakou dobu mě nikdo jiný nezajímal. Naštěstí mě pak z téhle katastrofy zachránili lidé, kteří se pak stali mými nejlepšími přáteli. A pak náhle, jeden večer, trochu alkoholu, přitažlivá kamarádka a první experimenty. Pak další experimenty a ejhle, náhle láska.
Ze začátku to nikdo kromě našich nejbližších přátel nevěděl, protože jsme se neskutečně bály, jak by na to ostatní reagovali. A celkem právem, protože když jsme s tím vyšly na veřejnost, reakce byla katastrofální. Vrstevníci i její rodiče nás odsoudili natolik, že se se mnou rozešla, popřela sama sebe a i když se ji to hnusilo, už nikdy si nic s jinou hloukou nezačala a byla pouze s kluky.
Samozřejmě, že mě to poznamenalo, takže jsem se zařekla, že tohle už prostě nikdy nikomu neřeknu. Naštěstí se pak objevila slečna, která mě naučila smířit se s tím, kým jsem a mít se takovou ráda, nehledě na to, co říká okolí. Od té doby už nemám problém na plno říct, že jsem tím, kým jsem a rozhodně se za to nestydím. Je mi úplně jedno, že mě za to někdo odsoudí (a nebo v jednom případě mi řekne, že by mě měli upálit), je to jejich problém, jejich omezenost.
Každopádně ale nevím, jestli to vůbec ví mí rodiče. Komunikace mezi námi není na zrovna dobré úrovni. Matka možná ano. A i kdyby ne, bylo by ji to úplně jedno. Vím, že ona není tenhle odsuzující typ a tohle bere za jednu ze zcela normálních věcí. A otec .. nu, u toho je to zase úplně jedno mě. I kdyby se mě někdo z nich snažil napravit, byl by to jejich problém, protože na něco takového nemají právo a já bych se rozhodně nenechala. Jenom bych o něco dřív vypadla z baráku, abych nemusela být ve společnosti lidí, kteří mě nemají rádi takovou, jaká jsem.

Zobrazit víc

Volná otázka.

Dneska jsem musela opustit svůj pelech a vyrazit do obchodu (nesnáším, když i o víkendu musím vídat lidi, zvlášť, když hrozí, že potkám někoho známého). A jelikož jsem to neplánovala dopředu, neměla jsem nabitý mobil, což znamenalo - žádná sluchátka. A i když jsem se snažila nevnímat svět okolo, jistý rozhovor, vedený přes celý autobus prostě přeslechnout nešel.
"Jako, mě lesby nevaděj .."
"Jo, ale musej bejt hezký. "
*záchvat smíchu, vyjadřující velmi vysoukou inteligenci*
".. ale buzny, ty nesnesu."
A tohle pokračovalo celých deset minut. Samozřejmě za doprovodu přikyvování jejich přítelkyň .. pokud by se tak daly nazvat. Označení "přikyvující doplněk" by možná bylo přesnější. Opravdu jsem nevěděla, jestli brečet nebo se smát. Každopádně, poslouchat jsem to rozhodně nechtěla.
Nechápu názory takových lidí. Buď pro něco jsem nebo jsem proti tomu. A ne že si nějaký idiot jeden den vyhoní nad lesbickým pornem a druhý den bude nadávat lesbickému páru proto, že to nejsou supermodelky nebo nějakému gay páru, že si dovolil vylézt na ulici/dát někam svou fotku. To je to samé, jako by někdo homosexuální řekl, že ho znechucují buď všechny heterosexuální páry nebo všechny heterosexuální páry, které nevypadají jako vystřižené z nějakého časopisu. Nechápu tu logiku, prostě nechápu.

Zobrazit víc

preco uz niesu otazky?

Otázky momentálně posílám pravidelně - každý den jednu. Pokud ti nechodí, napiš mi neanonymně (ne, nezveřejním to, ani ti neukousnu hlavu) a řeknu ti, kde je chyba. Případně, pokud budeš chtít, začnu ti je posílat znovu.

Proč dělá většině žen dobře, když jsou (obzvlášť při páření) submisivní nebo.. utlačované? Vždyť je to ponižující a já osobně bych takovou pozici asi nesneslo. Připadá mi to nepřirozené. Je to jako kdyby se zvíře nechalo záměrně ulovit...

Ve vztahu se ženou je mi úplně jedno, která z nás bude submisivní a která dominantní (a ne, nikdy to není zcela vyrovnané). Prostě to vyplyne tak nějak přirozeně a rozdíl většinou ani není příliš patrný. Pokud jde ale o vztah s mužem, tak nějak ho nedokážu brát vážně, dokud mi nedokáže, že nade mnou má jistou převahu (a taky nedokážu brát příliš vážně může, kteří jsou menší, než já, to jen tak pro zajímavost). Tím samozřejmě nechci říct, že by to měl být někdo, kdo se bude mlátit do hrudi, vydávat neidentifikovatelné skřeky a následně si mě za vlasy odtáhne někde do jeskyně. To opravdu ne.
I když potřebuju cítit, že on je tady ten dominantní, stále chci, aby byl ve vztahů prostor i pro můj názor a pro to, co chci já. O takového člověka mě pak prostě baví pečovat a obskakovat ho. Hrát tu společensky uznávanou ženskou roli, protože vím, že se mi to všechno jistým způsobem vrátí a takový vztah dokáže naplnit mé potřeby.
A co se sexu týče, přiznávám se, že sex bez mírného (nu .. ne až zas tak mírného) násilí a pocitu, že jsem plně pod kontrolou mého přítele mě příliš nebere. Neříkám, že bych si ho nedokázala užít, ale prostě to není ono. Částečně si nesu jisté psychické následky z minulosti, kterých už se zřejmě nikdy nezbavím a zrovna tohle hodně ovlivňují a částečně prostě miluju jisté formy bolesti.
Každopádně tohle není o tom, že by se ženy jako já nechávaly utlačovat nebo ponižovat, i když to tak někdy na povrch pro některé může vypadat. Je to prostě o tom, že to takhle oběma z toho páru vyhovuje, což je jedna z nejdůležitějších věcí ve vztahu. Ale pokud se jedná o skutečné ponižování a utlačování (a teď nemluvím o sexuálních hrách), nejde o to, že by to ženy chtěly nebo že by se jim to líbilo. Je to poměrně vážný problém, který by se měl ihned řešit a může zanechat následky na celý život.

Zobrazit víc

Voľná otázka.

Obvykle na fb něco komentuju jen výjimečně. A nebo přesnější by bylo prakticky vůbec, protože když začnu, většinou mi to velmi kazí vztahy s ostatními lidmi. Ne, že by mi na nich záleželo, ale záleží mi na poměrně klidném životě, který špatné vztahy poněkud kazí.
Nicméně, včera mi na zdi vyskočil příspěvek nějaké stránky. Článek o kočkách, které si nikdo nechce adoptovat, protože jsou jiné. Jakožto správný kočkomil jsem neodolala, rozklikla a mou první myšlenkou bylo "Meh .. ?!". Jednalo se totiž o kočky, které měly jen lehké deformace, jako třeba jiný tvar uší nebo ocasu a nebo třeba jen následky zranění, jako chybějící oko, jizvy a podobné. Prostě nic, co by jim nějak bránilo v životě. Přesto se do útulků mnoho z nich dostalo právě kvůli těmto drobným nedokonalostem - a většina ve velmi špatném stavu.
Říkala jsem si, že to v článku asi moc zveličují, protože mi to přišlo jako neskutečná blbost. S touto myšlenkou jsem rozklikla komentáře a první, co jsem viděla bylo "Hned bych je hodila na roztrhání psům, takové kreatury nemají právo na život!". V tu chvíli jsem se poněkud zapomněla a odpověděla, že jestli to bere takhle, tak by měla poshánět všechny postižené lidi ve svém okolí, včetně lidí s jizvama, deformacemi a podobně, včetně mimin, a poslat je jako krmení, dejme tomu hladovým tygrům.
V tu chvíli se na mě sesypala banda lidí tvrdící, že to nemůžu myslet vážně, že tohle nemůžu brát jako stejnou věc, protože každý lidský život je mnohem cennější, než život koček (Na mou otázku, zda by si domů vzali raději uprchlíka nebo takovou kočku už mi nebylo odpovězeno.) a že jsem příliš mladá a blbá, abych takovým věcem rozuměla.
A jak to tak vidím, asi budu vážně raději mladá a blbá a brát jako cenný každý život (do té doby, než daná osoba dokáže, že svůj život dělá bezcenným ona sama) a především ten zvířecí, než abych skončila jako ti, se kterými jsem včera měla tu čest.

Zobrazit víc

Kdo nebo co ti naposledy vyčarovalo úsměv na tváři?

Curse
Tohle .. protože nejde nebýt šťastná a neusmívat se, když se vám splní jedno z tajných přání. A ještě takovým způsobem ..
Což mi taky připomíná, že bych jistým lidem chtěla vzkázat, že dokážu mít vztah a dokonce i dobrý vztah bez toho, abych vytrubovala každý náš krok na sociální sítě. Když budu chtít někomu říct, jak úžasného přítele a jak skvělý vztah mám, řeknu to i s děkováním právě jemu. Stejně tak, když mi něco bude vadit a budu si chtít stěžovat, řeknu to jemu. Když budu něco chtít, bude mi chybět nebo cokoli, řeknu to jemu.
Pokud budu chtít něco říct ohledně něho nebo vašeho vztahů vám, udělám to, protože sama budu chtít. Ne proto, že vy mi tu rozkazujete, nadáváte a podobně.
A jestli to nedokážete pochopit, asi byste se měli začít více věnovat svému reálnému životu, možná vám pak dojde pár důležitých věcí.

Zobrazit víc

Kdo nebo co ti naposledy vyčarovalo úsměv na tváři

Jaký máte pocit z holek, které musí na fotkách ukazovat prsa a všechny tělní otvory? Co je podle vás k tomu vede? Zkuste to trochu probádat. Proč mají holky pocit, že se musí takhle ponižovat aby o ně byl zájem a proč mají pocit, že tohle je to nejlepší, co můžou nabídnout?

NancyWinchesterBlack’s Profile PhotoChronický Masturbátor ♎
Well .. kdykoli, když takové fotky vidím (a bavme se teď opravdu jen o fotkách typu "potřebuju zaujmout", ne o profi, uměleckých fotkách a pod.), vyvolává to ve mě většinou hlavně lítost. Občas taky znechucení, pokud vím, že ty holky patří do jisté kategorie, kterou za chvíli zmíním. Ale lítost především.
Ono to totiž není tak, že by byly jen holky, které opravdu nedokáží a ani nechtějí zaujmout ničím jiným - a že takových je opravdu hodně. A ano, přesně tohle je ten typ, který ve mě vyvolává silné znechucení. Ony tohle totiž neberou jako ponižování. Pro ně je to prostě normální a užívají si to, že jsou středem pozornosti a že si i díky tomu můžou vyloženě vyšukat díru do světa (nebo taky do drogové léčebny a podobně, jako jisté případy). Pochybuju, že takové holky znají něco jako sebeúctu. A na co by jim taky nějaká sebeúcta byla, když takhle můžou dosáhnout všeho, po čem tak strašně touží. A vím, že u nich toto chování není způsobeno komplexy, hrozným dětstvím, nedostatkem sebevědomí nebo podobnými věcmi. Bohužel.
Pak jsou tady ale holky, kterým někdo buď neuvěřitelně srazil sebevědomí nebo si nikdy ani žádné sebevědomí vybudovat nestihly. A u nich to pak není o tom, že by neměly čím jiným zaujmout, protože i když jsou krásné, talentované, chytré a podobně, ony samy to nevidí. Nedokáží si na sobě všimnout těch dobrých věcí a ukázat je ostatním a tak hledají jinou, rychlou cestu, jak zaujmout. A u nahého těla to funguje, že? V jistých fázích je člověk schopen prakticky všeho, jen aby získal trochu pozornosti. Alespoň pocit, že ho má někdo rád. Zdání popularity. Cokoli.
Ani když jim budete říkat, že mají na víc, že mohou zaujmout i jinými způsoby, většinou to bude zbytečné, dokud se neobjeví někdo, kdo jim opravdu nedá pocit výjimečnosti. Někdo, kdo je naučí vážit si sebe samých a jak se mít rády. A i to bude velmi obtížná a dlouhá cesta, protože nízkeho sebevědomí a komplexů se zbavuje jen těžce. Stačí jedna jediná věc, klidně nějaká neskutečná pitomost a jste zpět tam, kde jste byli.
Nemusí se to u takových holek ani zdát, protože na první pohled mohou působit sebevědomě až namyšleně. Ale lidé se v krátké době dokáží naučit být skvělými herci, když to situace vyžaduje. Je tedy dobré trochu přemýšlet, než někoho odsoudíme, protože i tohle jsou jedny ze zoufalých pokusů volání o pomoc.

Zobrazit víc

Kdo je podle vás psychicky silný člověk? Považujete se vy sami za silného člověka? Je silnější ten, kdo dokáže snášet (např. práci, kterou nemá rád, aby uživil rodinu) nebo ten, kdo se dokáže vzepřít (realizovat se, ač rodina počítá každou korunu)? Je pravda, že co člověka nezabije, to ho posílí?

Už delší dobu ze všech stran slyším, jak neuvěřitelně silná osoba jsem. Že ostatní nechápou, jak mohu zvládat tohle a tamto, že jsem se vyrovnala s tímhle a tam tím. Že i přes svá .. znevýhodnění žiju prakticky normální život. Že každý den nebrečím někde zalezlá v rohu, protože oni by to určitě dělali. A že i přes to všechno dokážu pomáhat dalším lidem. A že .. plno dalších věcí. A já to donedávna jen poslouchala, nevěřícně kroutila hlavou a nechápala, co to vlastně říkají. Vždyť jsem přeci přesný opak silného člověka. I úplná maličkost mě dokáže vykolejit tak, že se vracím ke starým zvykům jako je třeba to, že nejím a ubližuju si.
Pak jsem se nad tím ale zamyslela a došlo mi, že oni vlastně nezažili to, co já. Oni si takové věci pořádně nedokáží ani představit, zatím co já už je beru jako samozřejmost. To co se stalo, stalo se, život jde dál. A že to, co složí mě, by je složilo mnohem dřív a mnohem víc. Já se zvednu a oklepu, minimálně na veřejnosti funguji tak, jako vždy. Ale pro ně to není každodenní záležitost. Nevědí, jak s tím bojovat a jak předstírat.
Když jsem přišla na tohle, zajímalo mě, jak ostatní vidí lidi, které vnímám jako psychicky silné osoby já. Dostalo se mi sice odpovědí "ano, ta musí být opravdu silná" a podobně, ale byly to jen prázdné fráze. Jejich mozek si dokázal stěží představit (dejmetomu) znásilnění a vyhodnotit to jako situaci, kterou dokáže zvládnout jen silný člověk. Ale už si nedokázal představit opakované znásilňování a tedy nedokázal takovou situaci doopravdy hodnotit. Jen odhadoval, ale jak se říká .. mlha přede mnou, mlha za mnou. A tak jsem došla k názoru, že pro každého z nás je psychicky silný člověk ten, kdo dokáže překročit naše domnělé (pokud jich nedosáhnete, jiné ani být nemohou) hranice - ovšem takové, které si ještě dokážeme představit.
Co se rčení "Co tě nezabije, to tě posílí." týče, z vlastní zkušenosti mohu říct, že je to strašná hloupost. A pokaždé, když mi tohle někdo řekne, mám chuť mu šeredně ublížit a následně se ho zeptat "Tak co, cítíš se silnější?". Protože ano, některé věci takové sice jsou, ale mnoho věcí vás právě naopak naprosto zničí a nikdy je nepřekonáte. Navždy zůstanou někde uvnitř vás a budou se objevovat v těch nejnevhodnějších chvílích. Nikdy je nebudete mít pod kontrolou, i když si to budete myslet. A takové věci vás nikdy neposílí. Budou vás oslabovat a klidně vám můžou sebrat sílu pro boj s něčím jiným ..

Zobrazit víc

nechcrs kurva zacit odpovidat?!!

Je mi líto, ale vlastním cosi, jako život. Problémy, povinnosti, zážitky, lidi kterým se chci věnovat a tak. Je mi líto, že to neznáš
Navíc dávám přednost kvalitě před kvantitou. A už tak jsem vstávala o hodinu dřív, abych vám stihla rozeslat otázku, což většinu lidí určitě potešilo o dost víc.
Takže bych ocenila, kdybys mě přestal/a spamovat sračkama a raději si našel/a nějakou užitečnější činnost. Děkuji.
nechcrs kurva zacit odpovidat

Odsuzuješ?

Když jsem byla ještě malým harantem, který neměl tušení o tom, kým vlastně je, v podstatě byl sám sobě cizincem a neustále se sebou bojoval, byla jsem schopná odsoudit kohokoli, za cokoli. Vnímala jsem jen jeho čin a následky. Nesnažila jsem se vnímat širší souvislosti nebo se snad dívat do minulosti. Kdyby po mě někdo v té době něco takového chtěl, nejspíš bych se mu vysmála a poslala ho do velmi nevábných míst. Ostatně jsem na souzení jiných ani neviděla nic špatného. Vždyť to dělali všichni. A dělat to co dělali všichni bylo dobré, jelikož mé individuální chování bylo odsuzováno a občas i jistou formou trestáno.
Pak jsem ale postupně začala objevovat, kým vlastně jsem. Zjistila jsem, že nic není tak jednoduché, jak se mi předtím zdálo a že je naprosto vše propojeno se vším. Začala jsem si mnohem více všímat toho, co dělám a pohnutek, které mě k tomu vedly. Začala jsem se studovat. To ale ještě pořád nebylo okamžikem uvědomění. Ten přišel teprve poté, co jsem poznala osobu, která se ke mě jako první dostala velmi blízko. Nejprve jsem ji za její činy také odsoudila, jenže ..
Pak jsem ji začala poznávat mnohem lépe. Náhledla jsem do její minulosti a poprvé si uvědomila, že se nechová tak jak se chová, kvůli nějakého zvráceného potěšení nebo snad potřeby ubližovat, ale proto, že vlastně ani neví, že by se mohla chovat jinak. Toto chování pro ní bylo naprosto přirozené, protože se tak chovali lidé, které si brala za přirozený vzor. A nebo to možná někde v hloubi sebe věděla, ale bála se, protože celý život měla před očima následky otevřeného chování, projevených citů a podobně a ostatně sama na tyto věci doplatila. Ve skutečnosti totiž neuvěřitelně trpěla, cítila se prázdná a nemilovaná, nepotřebná. A když se pak někdo ty díry v ní pokusil zalepit, dát ji to, co nikdy skutečně nepocítila, nevěděla jak reagovat, jak to přijmout. Zmatkovala, začala se bát ještě víc - že o to přijde a vše se vrátí zpět, do starých kolejí. Byla ztracena sama v sobě. Nedokázala to kontrolovat a nevěděla, co s tím dělat.
Pokračování zde -> https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=1077582355616633&substory_index=0&id=1073710732670462

Zobrazit víc

Co nesnasis?:)

Terezjuklova’s Profile PhotoTerezka
Tvoření diářů. Snad nejhorší zadání, které jsme za celou dobu dostali. Už ta grafika byla na nervy - koho by bavilo přepisovat celý kalendář?
Ale tisk a dokončovací práce mě odrovnaly úplně. Snažit se udělat něco dobře na strojích, které jsou nepřesné, nefungují tak jak by měly a občas nefungují vůbec .. Meh, nope.
Co nesnasis

Patríš medzi detailistov alebo flákačov? -C

crazyunikorn’s Profile PhotoUnicorn Otázky
Jsem neuvěřitelný perfekcionista. Mé chování musí být dokonalé, můj vzhled musí být dokonalý, všechno co dělám, musí být dokonalé .. já musím být dokonalá, jinak se cítím neuvěřitelně méněcenně a mé sebevědomí klesá na nulu. Naštěstí mám potřebu být dokonalá jen sama pro sebe a pro nikoho jiného (s výjimkou tří osob). Takže nějaké porovnávání se s jinými nebo snad snížené sebevědomí z jejich strany opravdu nehrozí. Většinou vlastně očekávání všech spíše překonávám, než aby to bylo naopak a selhávám jen sama pro sebe.
Mohlo by se to zdát jako ne příliš dobrá vlastnost, ale .. alespoň mám motivaci neustále na sobě ve všech směrech pracovat, zlepšovat se a rozvíjet, takže se mi postupně otevírá plno nových možností, které si mohu vybrat a cest, kterými se mohu vydat. Jen málo kdy se mi stává, že bych zůstávala stát na místě.
Horší je to, že stejný přístup očekávám i od ostatních a velmi nelibě nesu, když to tak není. Snažím se to sice ovládat a nedávat najevo, ale občas mi to prostě ujede a aniž bych si to uvědomila, někoho velmi nehezkým způsobem urazím. Což mi nevadí z toho hlediska, že jsem někoho urazila (to mi nevadí ani v nejmenším) ale jen z proto, že pro přežívání v kolektivu je samozřejmě lepší mít s ostatními dobré vztahy. A jakožto pro introverta je pro mě tohle hodně důležité.
Nicméně, na druhou stranu, toto mé chování nutí lidi, kteří se častěji pohybují v mém okolí zlepšovat se a většina z nich mi za to nakonec děkuje.

Zobrazit víc

..

Občas tady po mě požadujete, abych si založila blog. Bohužel, nemám počítač a požadovat takový výkon od mého mobilu by bylo opravdu naivní. Napadlo mě ale, že bych si mohla založit fb stránku s "články" místo statusů. Přeci jen, fb poskytuje více prostoru (i pro komunikaci s vámi), než ask. Kdybyste měli zájem, stačí jen říct.

Byla jsi někdy u psychologa/psychiatra? Co si o tom myslíš?

Oficiálně jsem byla u psycholožky zřejmě jen dvakrát a to jen proto, že mě tam poslala učitelka, které vadilo, že až moc nosím černou, poslouchám metal a dokonce jsem byla na rockovém/metalovém festivalu. Už na základní škole! No chápete to? Takže si zřejmě myslela, že jsem taková ta jako satanistka či co a strašně ohrožuju svoje spolužáky a pro dobro všech k psycholožce prostě jít musím. Nu, zřejmě nepočítala s tím, že mi ona psycholožka řekne, že jsem naprosto v pořádku a že by k ní raději měla zavítat sama učitelka.
Jinak už jsem vedla jen pár neoficiálních debat s psychiatry. Uvažovala jsem sice i o oficiální návštěvě, ale nakonec jsem si potřebnou sebereflexi dokázala poskytnout sama, a tak jsem ji tedy odložila do doby, kdy se můj problém s lidmi zhorší natolik, že kvůli nim budu odmítat vyjít z domu. Což se snad nestane, ale kdo ví ..
Každopádně na návštěvě psychologa či psychiatra nevidím nic špatného. Všichni máme nějaké své problémy a to, že je některé z nich nezvládáme není nijak trapné nebo snad něco, za co bychom se měli stydět. Je přirozené, že člověk potřebuje jistou sebereflexi, se kterou se musí naučit pracovat. A jen velmi málo lidí to zvládne samo nebo jim v tom dokáže pomoct okolí, pokud se jedná o vážnější problémy. Přeci jen, odborníci jsou odborníci.
Pokud už ale člověk takového odborníka navštívit jde, měl by vědět, co od takového sezení vlastně očekává. Jestliže si myslí, že přijde, vyvalí se do křesla, vysype ze sebe všechny své problémy a odborník je za něj do pár dní vyřeší, může si ušetřit čas a nechodit tam vůbec, protože stejně bude odcházet s pocitem, jak zbytečné to bylo a jak špatní všichni tihle "doktoři" jsou. Psychologové/psychiatrové totiž nejsou těmi, kteří za vás řeší problémy. Jsou těmi, kteří vám poskytnou potřebnou sebereflexi, pomohou vám dobrat se jádra problémů a jeho vzniku a navrhnou vám možná řešení. Zbytek už je jen na vás. Je to totiž váš život, se kterým můžete překvapivě pracovat .. jen vy. A i když je těžké přiznat si vlastní vinu, odpouštět, uvědomit si některé věci, změnit styl svého života a pod. pokud to (opět jen vy sami) neuděláte, nikdy se nebudete moci posunout dál. Odborník vám může pomoct, ale nemůže nic udělat za vás. Leda tak vám na nějakou dobu předepsat prášky, které vám stejně budou jen krátkodobou pomocí a pokud se sebou (opět jen vy sami) nebudete něco dělat, můžete je žrát i po kilech, ale doopravdy vám nepomůžou.

Zobrazit víc

Co rikas na to, ze Dominik chodi s Karin? Uz veris tomu, ze to s ni tahl uz jak byl jeste s tebou?

Říkám na to jedině to, že už se neskutečně těším, až se odstěhuji od těch tak strašně vnímavých a inteligentních lidí, kteří se tady vyskytují. Vážně. Větší koncentraci debilů na jednom místě by člověk jen těžko našel. :)

Napis neco o psychickem tyrani.

Chceme li mluvit o psychickém týrání, musíme si nejdříve ujasnit, co to vlastně fyzické týrání je. Jenže to není až tak lehké, protože za psychické týrání by se dala považovat jakákoli dlouhodobější činnost, která psychickou formou ubližuje člověku. A to může být prakticky cokoli. Vlastně se může stát, že někoho psychicky týráte, aniž byste to chtěli nebo o tom vůbec věděli. I to, co vy berete jako vtip může být pro druhého naprostým terorem, i když se tak z počátku netváří. Ale i tak to bohužel může mít kruté následky. Vlastně i ti, u kterých psychické týrání vypadá jako cílevědomá činnost, mohou týrat jen podvědomě, protože to třeba sami zažívají nebo vidí ve svém okolí a přijde jim to tedy normální. O tom si ale můžeme popovídat jindy. Teď se pojďme věnovat těm, kteří týrají opravdu vědomě, o mých vlastních skušenostech a podobně.
Toto chování se nejčastěji projevuje v partnerských vztazích. Tyran z počátku vůbec jako tyran nevypadá a i kdyby tady nějaké náznaky jeho budoucího chování byly, většinou není příliš velká šance, že byste je mohli zaregistrovat. Ze začátku totiž budoucí tyran vypadá jako milá, chápající, ochotná, ochranářská a milující osoba. Tyranské chování se začíná objevovat jen postupně a velmi nenápadně. Tu vám něco zakáže, tu vám zase trochu sníží sebevědomí, občas má na vás poněkud vyšší nároky, trošku vám hraje na city a podobně. Nic, co by vypadalo nějak vážně. Nic, co by bylo třeba řešit. Ale ani si to neuvědomíte a najednou je z toho ponižování, vaše sebevědomí je na nula, jste vystaveni neustálemu stresu, jste citově vydíráni, s nikým se nestýkáte a skáčete jen tak, jak váš partner píská. Protože v tu chvíli už vás má plně ve své moci a vy jste dokonce přesvědčeni, že to všechno dělá pro vaše vlastní dobro.
V podstatě už nejste schopni samostatně myslet. Jste jen tělo, prázdná schránka, jejímž ovládacím centrem je právě váš partner. Ale nemusíte se bát, bezmoc, smutek, bolest a podobné skvělé věci ucítíte i tak. A možná si i budete nalhávat, že tohle je štěstí. Dostat se z toho? Bez pomoci nemožné.
Ale to teď také nechme být, na někdy jindy. Mě spíše zajímá, co lidi k takovému chování vede? Jak se asi takový člověk musí cítit? Zřejmě bych si nedovolila říct, že by pro něj byla tato situace lehká. On totiž člověk, který je smířený sám se sebou, má se rád a má možnost naplnit své emocionální potřeby, by se takto nikdy nechoval. A možná právě touha po tom, naplnit ony emocionální potřeby, ho vede k těmto krokům. Jak byste taky mohli očekávat od někoho, komu se nikdy nedostávalo lásky a pozornosti, kterou většina normálních lidí potřebuje, že bude vědět, jak ve vztahu postupovat, jak lásku dávat a přijímat? Když neměl žádný vzor, podle kterého by se mohl řídit? Vždyť takový člověk musí mít neustálý strach z odmítnutí a samoty. A jak strašný tenhle strach může být, když ho dokáže donutit k takovému chování?
Neříkám, že tohle psychické tyrany nějak ospravedlňuje. Ale částečně je mi jich také líto.

Zobrazit víc

Jaká vyznání lásky vyžaduješ?

Nu .. každý den mi přítel musí nejméně 50x říct miluju tě, 3x do týdne mi musí připravit romantický večer - luxusní večeře a drahé dárky jsou samozřejmostí, musí mi věnovat každičkou minutu svého času a obdivovat mě a tak podobně. Pokud něco z toho neudělá, tak je to na rozchod.
A ve skutečnosti je tohle strašně stupidní otázka a já žádná "vyznání lásky" nevyžaduju. V podstatě už jen proto, že tato gesta, která se za vyznání lásky považují mi přijdou .. poněkud falešná, pokud partner neprojevuje svou lásku přirozeně. Každý totiž dokáže někomu říct, že ho miluje, i když to tak necítí nebo tomu druhému něco koupit a tvrdit, že je to gesto lásky, i když to může být jen velmi laciný trik a manipulování. A o tohle já ve vztahu opravdu nestojím.
Co opravdu považuju za důkaz toho, že mě má někdo skutečně rád (klidně to nazývejte mou verzi vyznání lásky, i když je to blbost), je to, jak se ke mě daný člověk chová. Jestliže mi projevuje úctu, stará se o mě, záleží mu na mém štěstí a dělá pro něj vše, co může, chce se mnou trávit čas a zajímá ho, co dělám, když nejsem s ním, je tu pro mě, když ho potřebuju, věří mi, podporuje mě (a pod.) a nedělá to jen pro svůj vlastní prospěch ale opravdu pro mě, dokonale mi to stačí a nic víc nepotřebuju. A jestliže mi v tu chvíli dá nějakou drobnost nebo jestli mi někde po cestě utrhne kytku, i kdyby to měla být třeba jen sedmikráska, beru to prostě jen jako skvělý bonus k tomu všemu.
Stejně tak, jako bych já nedokázala vyjadřovat pertnerovi lásku jen těmito lacinými gesty, ale vyjadřuju mu ji právě svým chováním. Prostě by to nešlo. Jedině za předpokladu, že bych k němu nic necítila. Ale proč bych sakra měla chtít být s někým, ke komu nic necítím?! (Nehledě na to, že i kdybych z nějakého neznámého důvodů chtěla, nemohla bych.) Tohle je prostě strašná hloupost. Láska je někde jinde než v prázdných gestech a těch tolik "důležitých" vyznáních.

Zobrazit víc

Co tě naposled pobavilo?

Dneska jsem na sobě měla tuhle mikinu. Bylo vtipné sledovat, jak mě jistí lidé sledovali tak, jako bych po nocích tím nejhorším způsobem obětovala nemluvňata a jedla jejich srdce. Jedna holčina mě dokonce obcházela obloukem a dokud mohla, ohlížela se po mě .. zřejmě si myslela, že se za ní rozběhnu a pošpiním její čistou duši. A ještě než jsem si v autobuse stihla dát sluchátka, stačila jsem zaregistrovat, jak na mě kdosi ukazuje a říká "To je ta .. no, ta satanistka, víš .. ?".
Je opravdu úchvatné, co dokáže jeden kus oděvu.
Co tě naposled pobavilo

https://ask.fm/DarknessDeStation/answers/134490214619 Povedená práce a rozhodně lepší než mé výtvory a to mám grafiku vystudovanou. ;-)

Děkuji. (A taktéž děkuji všem ostatním.)
Možná že to vážně není tak špatné .. nicméně, poslední dobou mám pořád pocit, že ať udělám cokoli a jakkoli, stejně své okolí akorát zklamu. Neustále totiž ze všech stran slyším "Tak ona, u ní je jasné, že to zvládne. Ale ji s náma nemůžeš porovnávat, ona je na úplně jiné úrovni. Zeptej se ji, ona ví a umí všechno. To od ní očekáváme to nejlepší." a podobně. Normálně mě to, co o mě lidé říkají nezajímá, ale momentálně mám pocit, že ze mě dělají jakéhosi poloboha, chytřejšího a talentovanějšího, než může jakýkoli normální člověk být .. a vadí mi to. Opravdu hodně.
Je to sice milé, že mi věří, ale čeho je moc, toho je příliš. Zřejmě se snažím vyrovnat své pověsti, ačkoli je to hloupé, zbytečné a jen si tím kazím reálný pohled na věc.

Co to je spravedlnost v dnešní době? Jak se k ní stavíte? Proč je jiná, než kdysi?

KajiiNaa547’s Profile Photo•Káčko•
Spravedlnost je jen jedním z dalších lidských výmyslů, který by měl napomáhat fungování lepší společnosti. A jako každá z těchto věcí, jako například i rozdělení zla a dobra prostě nefunguje a nikdy nefungovala až tak dobře a všude.
Opravdu mě ale pobavily odpovědi typu "dnešní doba je tak zkažená, dneska už žádná spravedlnost neexistuje". Celkem by mě zajímalo, kdy to podle těchto osob bylo lepší nebo snad kdy existoval nějaký spravedlivý svět. Pokud vím, lidské dějiny se skládají převážně z válek, smrti, vražd, odstraňování lidí, morů, všemožných nemocí, mučení, hladovění, naprostého bezpráví, pokud jste se nenarodili ve vyšších vrstvách tak otročení, urpení, umlčování a .. samých takových hezkých věcí. Ono si stačí trochu prostudovat dějiny a hned je člověk rád, že žije ve své době. A vlastně se nemusíme dívat ani do minulosti. Stačí se podívat do zemí třetího světa. Hlad, špína, nemoci, chodoba, utrpení, války a smrt. Vážně se vám tam, kde žijete, žije tak špatně? Pořád máte pocit, že je k vám život strašně nespravedlivý?
Bohužel, občas je třeba odhodit svou zhýčkanost a nedívat se pořád jen na vlastní prdel, ale taky se trochu rozhlédnout.

Zobrazit víc

Napíšeš sem Prosím něco o anorexii? Baví mě to čist.

Když mi tahle otázka přišla, myslela jsem si, že odpovídat nebudu, protože jsem tady o anorexii nebo respektive o PPP napsala snad už vše, co se dá - nebo co jsem mohla. Pak mi to ale nedalo a začala jsem nad tím přemýšlet. Nakonec mi došlo, že je tady jedna věc, kterou jsem úplně vynechala a přitom mám ve svém okolí takových příkladů hned několik.
Kdysi jsem tady psala, jaké to pro rodiče asi musí být, když se jejich dcera stane anorektičkou a hlavně, když už je to na ní znát. Co ale, když takovou potichu svému dítěti způsobí právě rodiče? Tedy, pokud někoho takového chcete nazývat rodiči i z toho citového, nejen biologického hlediska. Kdysi mě ani nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát. A kdyby mi to někdo bez důkazů řekl, zřejmě bych se mu vysmála. Samozřejmě vím, že ne všichni rodiče se chovají zrovna ukázkově, ale tohle? Ne, tohle už mi přišlo opravdu moc, dokud jsem nepoznala osoby, které si tím prošly.
Dva případy mě zaujaly nejvíce. Prvním z nich byla matka, bývalá modelka, která si pro dceru vysnila svůj vlastní život a ještě mnohem víc. Chtěla, aby byla uznávanou, známou modelkou, kterou budou všichni milovat a zbožňovat. A tak ji už od mala tahala na různé soutěže, nutila ji cvičit a udržovat si postavu (i když mluvit zrovna u udržování postavy u dítěte ..), tahala ji na focení a podobně. Samozřejmě, že nakonec ji to vše znechutila natolik, že nesnášela sebemenší zmínku o modelingu.
Když se z ní stal teenager a i přes konexe její matky o ní nebyl příliš velký zájem, začala ji nutit cvičit dvakrát tak více než předtím, nutila ji diety a prášky a hlavně ji natolik zdeptala, že si myslela, že je to všechno její vina, že matce zničila život. Že je ta nejhorší dcera. Nakonec přestala jíst úplně, jen cvičila a zaplňovala si žaludek papíry, tampóny a podobnými věcmi. Když se na pokraji smrti dostala do nemocnice, její matka ani nemrkla. Jen vyřídila papíry a ani se na ní nepřišla podívat.
Druhým případem byli rodiče, kterou svou dceru natolik nenáviděli, až svou nenávist vynutili i ji. Nenáviděla se stejně, jako ji nenáviděli rodiče. Měla pocit, že si nezaslouží radovat se, mít se dobře, že si nezaslouží dělat cokoli, za co by její rodiče museli vyhazovat peníze - tedy ani jíst, že si nezaslouží žít. Sebepoškozovala se, hladověla, využívala jen školní sprchy, dokonce si odmítala rozsvítit v pokoji. Než se dostala do nemocnice, čtyři dny jen ležela na zemi ve svém pokoji (nebo spíše kumbálu), jen civěla nad sebe a doufala, že už konečně umře. Kdyby se po ní nesháněla učitelka, zřejmě by se nedostala do nemocnice, ale rovnou do rakve.
Je to smutné, jak se někteří rodiče dokáží chovat a že před takovými věcmi jako je PPP není člověk nikdy v bezpečí, protože se vždy objeví tam, kde by je nejméně čekal. Naštěstí obě holčiny už jsou relativně v pořádku v rodinách, kde je mají rádi takové, jaké jsou. Ale takové štěstí nemusí mít všichni ..

Zobrazit víc

Na cigaretách se má objevit 40 odstrašujících obrázků následků kouření. Myslíš, že to má nějaký smysl nebo je to jen další tunel? Jaký máš na tabákové výrobky, jejich prodej a užívání názor?

Nedávno jsem se o tom bavila s kamarádkou kuřačkou. Zajímalo mě, jestli si myslí, že ji to opravdu dopomůže k tomu, aby přestala kouřit nebo jestli si myslí, že to k tomu pomůže někomu jinému. Měla naprosto stejný názor jako já - pokud kuřák kouřit chce a nemá žádnou vnitřní motivaci proč přestat, prostě kouřit bude. Taky mi k tomu řekla, že i kdyby ji snad tyhle obrázky vadily, prostě si cigarety přendá do jiné krabičky a tím pro ní celý problem končí. Navíc, tohle je, co se kuřáků týče, poněkud profláknutý trik. Určitě mnoho z nich si už zažilo, že jim jejich blízcí takové obrázky posílali - "podívej, co to s tebou udělá, měl/a bys přestat!" a ještě jsem neviděla nikoho, na koho by to zabralo.
Je ovšem možné, že tohle odradí alespoň ty, kteří s kouřením chtějí začít/začínají. Tedy alespoň ty starší, protože děti si vždy nějakou tu cigaretu od někoho vyžebrají, koupí si někde kusovku a stačí si vypěstovat závislost dřív, než někde vůbec přijdou s krabičkou do styku. Ale i v tomhle případě to zřejmě bude jen minimální procento. Kdyby opravdu chtěli kouření a prodeji tabákových výrobků omezit, vypadalo by to úplně jinak.
Každopádně je mi úplně jedno, jestli někdo kouří. Je to jeho věc, jeho rozhodnutí a mě do toho nic není. Ovšem za předpokladu, že mi nefouká kouř přímo do tváře, nenutí mě také začít kouřit a podobně. Hlavně, když neuposlechne mé prosby, aby to nedělal. To veškerá má tolerance končí. Stejně tak, jako nekuřáci tolerují kuřáky, kuřáci by měli tolerovat nekuřáky a bez jakýchkoli hloupých vymluv. Neříkám nic, když je to ještě jen hloupý žert - vadí ti to, trochu tě vyprovukuju, ale pak toho okamžitě nechám - ale jinak prostě ne. Tolerance musí být na obou stranách.

Zobrazit víc

like=10 like?

Ráno si v pohodě jedu do školy s tím, že to bude další den strávený naprosto zbytečnými věcmi a s lidmi, které nemám ráda. A hlavně další den, kdy už mě nic nepřekvapí. Velký omyl. V autobuse jsem náhodou, v mezeře mezi písničkami, zaslechla část rozhovoru dvou slečen. Bohužel mi to nedalo a jeho konec jsem vyslechla celý.
Slečny se totiž bavily o tom, že by lesby měly mít vlastní šatny nebo se alespoň převlékat s kluky, protože se v jejich přítomnosti necítí bezpečně, že s tím budou muset jít za třídní, aby to vyřešila. Bavily se o tom tak hezky, že jsem měla chuť omlátit jim hlavy o sedačky. Hlavně když se začaly bavit o tom, že by učitelé měli mít zakázáno posadit je do lavice společně s takovou osobou. A že by vlastně všichni homosexuální lidé měli mít zakázáno vůbec jít někde po ulici za ruce. Nebo nedejbože dělat něco víc.
Myslím, že v ten moment se mi zrovna začalo chtít zvracet. Nicméně, jestli si ony něco z toho ve škole prosadí, budu si muset prosadit, že nemohu zůstávat v přítomnosti lidí, jako jsou ony, protože se cítím ohrožena jejich debilitou. To by bylo skvělé opatření, ne?

Zobrazit víc

Máš šíleně bohovský názory! ❤️😊

Děkuji. A děkuji o to víc, že jsi jedním z lidí, od nějž bych takové vyjádření opravdu nečekala. :)
Taktéž děkuji všem, kdo mi od minulého děkování, napsali nějaký kompliment nebo konstruktivní kritiku. Vše si poctivě čtu, vážím si toho a jistým způsobem mě to posouvá dál. A taky vám částečně i díky tomu ještě pořád posílám otázky a po mejlu a fb sloužím za poradnu. Takže .. děkuji, děkuji, děkuji :)

A co nejvic nici vztahy podle tebe?

Nedostatek komunikace. Jednoznačně. Jakožto introvert sloužím mnoha lidem jako vrba (s nikým se nebavím, tedy nemám jejich tajemství komu vyzradit - a i kdybych kamarády měla, drby mě prostě nebaví) a tedy každou chvíli poslouchám, jak někomu na někom, a je jedno jestli se jedná o partnera, kolegu/spolužáka, kamaráda nebo třeba rodinu, něco vadí. Taktéž je úplně jedno, jestli se jedná o malé nebo velké věci (ty malé stejně většinou ve velké přerostou). Vždy se jich totiž ptám na stejnou věc, "A řekl/a jsi mu/ji to?". Odpověď je takřka vždy stejná - ne. Když se pak zeptám proč, následuje naprosto hloupý seznam důvodů, jako třeba to, že by se s danou osobou pohádali, urazila by se nebo že se bojí/stydí. Druhou věcí, kterou velmi často poslouchám a částečně souvisí s tou první je tiché doufání. Tedy tiché pro osobu, již se týká. Má otázka i odpověď na ní jsou opět stejné. Stejně tak důvody, které k tomuto "ne" vedou.
Nakonec však toto tiché doufání i zamlčování věcí, které jim vadí přeroste do takové míry, že daná osoba prostě ztratí nervy, už to dál nevydrží a vztah končí. Přitom by klidně mohl trvat dál, kdyby se lidi prostě jen naučili mluvit spolu.
Osobně to nechápu, protože kdykoli mi něco vadí, něco chci změnit nebo prostě po příteli chci, řeknu mu to (nebo komukoli jinému, ale u jiných lidí většinou nemám potřebu řešit to, spíš je jen posílám do .. pryč). Stejně tak to dělá on a i když po sobě někdy klidně i hodinu štěkáme, urážíme se a podobně, nakonec dojdeme k nějakému řešení, nejlépe ke kompromisu, který vyhovuje nám oběma. Naprosto nechápu, proč bych měla snášet něco, co snášet nechci nebo proč se zbytečně připravovat o to, co bych mohla mít. Navíc, tohle je pro mě naprostý základ komunikace s lidmi, bez kterého se v životě člověk jen těžko obejde, protože neustále jen ustupovat jiným prostě nejde.
Pak jsou tady samozřejmě věci, jako majetkové rozdíly, sobeckost a podobné vlastnosti, které vztahu moc neprospívají, nevěra, ztracená důvěra a podobně, se kterými už toho moc dělat nejde. Samozřejmě, řešit jde všechno, ale málokdo je ochotný do vztahu investovat tolik energie. Přeci jen, najít si nového partnera, který člověku bude vyhovovat více je jednodušší, že?
Když nad tím tak přemýšlím, vlastně mě ještě napadají očekávání velkých vyznání lásky. Věc, která se týká především holek (mnoha holek), částečně souvisí se sobeckostí a kterou taky zrovna moc nechápu. Jde totiž o to, že slečny denně očekávají kytice růží, drahé večeře, přehnaná romantická gesta, postel vystlanou okvětními plátky růží a podobné blbosti. Samozřejmě už si pak ale nevšímají drobných gest starosti, respektu, ochoty, lásky a přiměřeného zbožňování, kterými je jejich drahá polovička zahrnuje. Pokud nejsou velká gesta, není nic. (Toto se vám milé děti stane, když budete moc sledovat romantické filmy. Prosím, nedělejte to. Vymývá to mozky.)

Zobrazit víc

Jak se chováte k handicapovaným lidem? Dokážete se k nim chovat stejně jako k lidem bez handicapu nebo se k nim chováte nějak citlivěji s ohledem na jejich handicap?

Floki Nyril
Jelikož mám sama jisté zdravotní problémy, které se bohužel nedají utajit, moc dobře vím, jaké to je, když se k vám lidé chovají, jako byste snad byli nesprávní a k tomu, jako byste se měli při každém pohybu rozpadnout. A upřímně? Nesnáším to. Nejraději bych jim v ten moment omlátila první věc, která je po ruce, i když to třeba myslí dobře. To že mám nějaký problém ještě neznamená, že se o sebe nedokážu postarat nebo potřebuju nějaké zvláštní zacházení. Kdybych něco z toho potřebovala, sama si o to požádám.
A jelikož vím, že lidé s handicapem tohle mají ještě mnohem, mnohem horší, chovám se k ním jako ke každému jinému, nehandicapovanému člověku. Samozřejmě, pokud o pomoc požádají a vím, že to není jen zneužívání (A že s tím mám bohaté zkušenosti. Bohužel jsem delší dobu musela být v kontaktu s někým, kdo svůj handicap dramatizoval a řádně ho zneužíval kdykoli to bylo možné. Bohužel bylo lepší to nějakou dobu snášet, než se od jistých idiotů nechat ukamenovat. Nebo upálit. Tak nějak věřím, že by toho byli schopní, nicméně ..), ráda pomohu, pokud je to v mých silách. Přeci jen, každému z nás se může stát, že někdy bude potřebovat pomoc a bude se muset na lidi, ve svém okolí (zvláštní je, že v případě, že pomoc opravdu potřebujete, vaší obvyklí "opatrovníci" najednou záhadně zmizí).
Dokonce už jsem se několikrát proti takovému přehnanému chování vůči handicapované osobě ohradila, protože jsem se cítila blbě i za ostatním a s daným člověkem soucítila. A i když mi hrozilo ukamenování, nakonec mi za to bylo poděkováno. I handicapovaný člověk se chce cítit jako člověk.
(Zhnusené reakce u mě taky nenajdete. Tedy rozhodně ne větší, než vůči nehandicapovaným lidem.)

Zobrazit víc

smutne ze si tu musis lecit komplexy z toho ze te nikdo nema rad a delat ze ti to nevadi xddddd

Ach jo. Jen proto, že vy jste extroverti, máte rádi společnost a potřebujete hodně přátel to tak musí mít všichni? Vzpamatujte se. To je tak těžké pochopit, že existují lidé, kteří jsou introvertní? A hlavně, že existují lidé, kteří jsou se svou introverzí spokojení?
Přesně kvůli lidem, jako jste vy jsem si kdysi připadala divná, protože mi říkali, že divná jsem. Říkali mi, že bych měla víc chodit ven, víc se bavit s lidmi, víc dělat věci, které jim přišly normální, být víc otevřená. Někteří si dokonce mysleli, že se mnou něco není v pořádku a měla bych se léčit. A mě to zblblo natolik, že jsem jim začala věřit. Byla jsem strašně nešťastná z toho, že jsem nikdy nebyla v kolektivu příliš oblíbená a že jsem neměla ani moc přátel. Snažila jsem se zapadnout i když mi bylo blbě z toho, co jsem dělala. Dokonce jsem dělala věci, které .. kterých teď neskutečně lituju a nejraději bych si za ně nafackovala. Bavila jsem se i s lidmi, kteří mi vadili, trávila jsem s nimi čas, i když to ze mě vysávalo veškerou energii. Byla jsem neustále ve stresu, že mi zase někdo řekne, že jsem divná. A to mi to lidé říkali pořád. Dokonce jsem si kvůli toho prošla šikanou. Jenom proto, že jsem introvert. Jenom proto, že extrovertům to nepřipadalo normální.
Ale tohle už je dávno pryč. Dávno jsem se smířila s tím, že jsem ukázkový introvert a extrovertem se nikdy nestanu. Jsem ráda, že nejsem v kolektivech oblíbená, protože bych lidem musela věnovat pozornost, kterou jim věnovat nechci. Jsem ráda, že se nemusím věnovat bezduchému tlachání o ničem, které mi přijde naprosto zbytečné jenom proto, že většinu to baví. Raději zůstanu doma v posteli s čajem a kočkou a budu kreslit, číst, něco se učit nebo tady něco vypisovat (protože ano, raději mluvím k lidem než s lidmi a to platí i pro internetovou komunikaci), než abych trávila čas ve společnosti lidí, kteří ze mě vysávají energii. Nesnáším zvedání telefonů. Raději budu mluvit sama se sebou než s ostatními. Dlouhodobě (což pro mě znamená už dva dny) vydržím pouze s lidmi, ke kterým mám hlubší citový vztah. Pokud už s nimi ten čas trávit musím, alespoň jim nevěnuji pozornost. A hlavně, velmi ráda dám lidem najevo, že je ve své přítomnosti nechci, protože mi prostě vadí, přijdou mi otravní, nesnesitelní, nemám je ráda, vydávají ze mě energii a nebudu se kvůli ním přetvařovat a stydět se za to, jaká jsem jenom proto, abych jim připadala normální. Protože mi naprosto stačí, že připadám normální sama sobě a lidem, na kterých mi záleží.
Takže se laskavě smiřte, že s vámi, naprosto úžasnými a dokonalými extroverty tady žijí i introverti. A že nejsou divní, jenom jiní. A že i přesto, že jsou jiní než vy, dokáží vést normální, naprosto spokojený život. Pokud jim ho tedy neustále nekazíte vašimi naprosto mylnými představami o normálnosti veškerého lidstva. Tudíž byste toho mohli nechat. Děkuji.

Zobrazit víc

Nedávno jsem čistě pro pobavení četl článek o tom, že vymírají normální páry a rodiny. Souhlasíte s tímto tvrzením? Co je podle vás příčinou? A je to dobře či špatně?

Ihned po přečtení otázky se mi vybavila diskuze o adopci dětí homosexuály a jeden velmi zuřivě argumentující pán. Tvrdil totiž, že jediný správný model rodiny je ten, kde jsou muž, žena (samozřejmě řádně sezdaní) a děti. A tento model rodiny se musí udržet za každou cenu. Když se jej pak moderátorka zeptala, jestli by tedy mělo manželství přetrvat, i kdyby byly v rodině alkoholismus, tyranie a podobně, pán odvětil, že pravděpodobnost, že by se něco takového mohla v normální, křesťanské stát je velmi malá, tudíž není důvod se o tom bavit. Nevěděla jsem, jestli se smát nebo brečet. A oznámení, že "normální rodiny a páry vymírají" ve mě vyvolává úplně stejný pocit.
Zřejmě to bude tím, že je pro mě normální každý pár nebo každá rodina, jejíž členové jsou štastní a spokojení. A nemusí to být ani pár. Ať má člověk kolik a jakých partnerů chce, když jim to všem vyhovuje. A samozřejmě za předpokladu, že tím někoho neohrožují, neomezují ničí svobodu a podobně. Lidstvo se totiž neustále vyvíjí a posouvá někam dál a kdybychom měli odmítat každou změnu a držet se toho, co bylo, tak se tady ještě pořád mlátíme klackama po hlavě a žijeme někde v jeskyni. Navíc je každý člověk individuál a očekávat, že všem bude vyhovovat jeden jediný model je .. víc než naivní. Samozřejmě tím neříkám, že je třeba přijímat každou změnu, ale proč neustále řešit to, co nikomu neubližuje, nikoho neohrožuje, nikomu nebere svobodu a lidi to dělá šťastné a spokojené.
Tak nějak se obávám, že kdyby lidstvo přestalo řešit takové blbosti, zaměřilo se na důležitější věci a jedinci by se soustředili sami na sebe, bylo by mnohem šťastnější, žilo by v mnohem lepším a zdravějším prostředí a tak celkově by se mělo mnohem lépe. A takovou změnu by absolutně nezvládlo.

Zobrazit víc

Ahoj:) dávaj trošku kratšie otázky :)

Ahoj. Bohužel, nejsem tvůj sluha, otrok ani podřízený, abys mi mohl/a rozkazovat, co mám dělat.
Ale dám ti alespoň dobrou radu do života. Nauč se jednat s lidmi. Hodně ti v tom pomohou slovíčka jako prosím, děkuji, mohl/a bys a podobně. Možná ti pak lidé budou ochotní vyjít vstříc.

Co bys vzkázala lidem, dnešním dětem, světu?.. Napiš cokoliv co tě napadne, nebo prostě tuhle otázku využij jak jen chceš.

Naprosto mě fascinuje, kolik lidí není schopno poradit si v situacích, na které se nemohli předem připravit, nejsou na ně zvyklí a podobně. Kolik lidí na takové situace reaguje jen tím, že postávají, zmateně přešlapují a civí nebo ještě zmateněji pobíhají kolem a stresují, cože to vlastně mají dělat. Už mnohokrát jsem si ověřila, že pokud je skupina lidí (nebo i jedinec, ale jedinci ve většině případech reagují lépe, než lidé ve skupině) takovéto situaci vystavena, jen málo kdo si s ní dokáže poradit, pokud se nevynoří někdo, kdo jim řekne, co mají dělat. Pak jsou schopni vcelku dobře reagovat, ale dřív ne.
Například předevčírem, když jela matka z práce. Paní, která s ní vystupovala z autobusu zřejmě nějak špatně našlápla a podařilo se ji zlomit nohu. Samozřejmě, hned jakmile spadla, seběhla se kolem ní skupinka lidí a okamžitě ji tahali na nohy. Pak kolem ní prostě jen všichni stáli a civěli na ni. Ne, že by je napadlo ji třeba podržet, když měla kotník v pravém úhlu nebo ji vzít dceru, kterou držela. Prostě stáli, civěli a někteří zuřivě stresovali. Kdyby se v tu chvíli matka nenaštvala, nezasáhla a nezačala je organizovat (a že moje matka je takový malý diktátor, takže takové věci ji jdou skvěle), zřejmě by ji tam tak nechali stát, dokud by si nějak neporadila sama. Což já nedokážu pochopit. A rozhodně si nedokážu představit, co by se stalo, kdyby se v přítomnosti těchto lidí semlelo něco, následkem čehož by byl někdo ohrožen na životě a nebyl by poblíž žádný "organizátor". To by ho tam prostě nechali umřít? Vzhledem k tomu, že se komukoli z nás může kdykoli cokoli stát je to více než děsivá představa. (Samozřejmě chápu, že některým při pohledu na zranění není zrovna nejlépe nebo mají problém s fyzickým kontaktem s cizím člověkem. Ale nevěřím tomu, že ve skupině 10 lidí mají takové nepřekonatelné problémy všichni.)
Taky si nedokážu představit, jak tito lidé fungují v normálním životě, když jsou třeba vystaveni situaci, která neodpovídá jejich rutině (a ano, mám ověřeno, že stačí i malá změna v rutinním postupu práce). Vždyť nemohou být schopni normálně fungovat. To jim jako někdo neustále stojí za zadkem a říká jim, co mají dělat? A jestli ano, co kdyby tam ten člověka jednou nebyl? Dlouho jsem si myslela, že schopnost pohotově reagovat a neztrácet v krizových situacích hlavu (a logicky myslet!) je v životě klíčová. Evidentně jsem se ale opravdu hodně pletla. Rozhodně už se ale nedivím tomu, že jsou lidé tak snadno ovlivnitelní, když v podstatě nedokáží "přežít bez vůdce".

Zobrazit víc

ahoj, nerozmyslala si niekedy nad tym ze by si si zalozila blog? paci sa mi tvoje vyjadrovanie a na jednu otazku sa vies aj celkom fajn rozpisat..

Ahoj. Bohužel nevlastním počítač (ano, jsem chudá a nemůžu si ho dovolit) a blogger mi na mobilu z nevím jakých důvodů nechce fungovat, nemůžu si tedy blog založit, i když bych chtěla.

Proč myslíte, že už v mladším věku (například 8+ let), vzniká nenávist k vlastním rodičům? Na čí straně to vzniklo, rodičů nebo dětí? Dokázali byste v tomhle věku říct vlastnímu rodiči, že ho nesnášíte?

Dr. Hannibal Lecter
Upřímně, jediné děti, které jsem slyšela řvát na rodiče "Nesnáším tě!", byli rozmazlenci, kteří nedostali to co chtěli. A je jedno jestli šlo o hračku, mobil, něco dobrého nebo jen povolení něčeho. Nikdy jsem to neslyšela říct dítě, které opravdu mělo důvod to říct. A to bohužel znám hodně dětí které si procházejí a hodně dospělých, kteří si procházeli situacemi, po kterých měli na tato slova plný nárok. Vlastně ani nevím o tom, že by tohle někdo z nich řekl rodičům později, třeba v dospělosti. (Tím neříkám, že takové případy nemůžou existovat.)
Když jsem všechny ty příběhy poslouchala, připadalo mi, že v tom dětském věku to rodičům neměli za zlé. Že to brali jako něco normálního, ani si moc neuvědomovali svou situaci. A to třeba i v případech, kdy je rodiče zamykali před bytem jen v domácím oblečení, i když mrzlo nebo když se museli v noci vydávat po všech možných hospodách jen proto, aby v některé z nich našli rodiče a mohli je dovést domů nebo když byli fyzicky týráni. Spíš mi připadá, že byli jen strašně smutní a dávali si vše za vinu. Což ostatně říkal i jeden klučina. Byla to jeho vina, že rozbil talíř, rodiče ho museli potrestat. Potrestat tak, že skončil celý potlučený se zlomenou rukou.
Ta nenávist přichází spíš v teenagerovském věku, kdy si clovek postupně začíná uvědomovat, že to co se děje, není tak úplně normální. Velká část z nich ale stejně pokračuje v zaběhlé rutině. Jen málo kdo to nějak řeší. A v dospělosti už to přechází do jakési otupělosti - co se stalo, stalo se. Už je to pryč, teď je tady nový život a není důvod to všechno vytahovat a řešit. K rodičům je pak zaujat postoj, jako k takovému známějšímu cizinci, pokud se s nimi tedy ještě stýkají.
Ale opravdu jsou tohle všechno jen mé postřehy z případů, o kterých vím a které znám dostatečně dobře na to, abych o nich mohla mluvit.

Zobrazit víc

Přemýšlel/a jsi někdy o tom,že budeš na stejné pohlaví? Jaký na to máš pohled?

BarboraKofferova’s Profile PhotoBarbora Kofferová
Prosím, vysvětlete mi už prosím konečně někdo, jak se dá přemýšlet o tom, jakou budu mít orientaci. To se jako člověk ráno probudí, řekne si: "Chtělo by to změnu.", a prostě jen tak změní orientaci? Nebo si řekne támhle Pepík špatně líbá, tak budu raději na holky? Támhle Máňa špatně šuká, tak budu na kluky? Nebo potřebuju být in, tak budu lesba/gay, to teď letí? Nebo .. ?
Opravdu mi to prosím někdo vysvětlete, protože jsem doteď žila v domnění, že orientace se řídí podle toho, jaké pohlaví člověka přitahuje. Ne podle toho, jakou má zrovna náladu. Pokud vím, orientace není třeba oblečení, abychom si každý den mohli vybírat to, co se nám zrovna hodí.

Jaký je váš názor na kvalitu zdravotnictví v ČR/SVK? Často slyším docela ostrou kritiku, takže by mě zajímalo, jak to vidíte vy. Jaké máte s naším zdravotnictvím zkušenosti?

Floki Nyril
Jelikož jsem poslední dva týdny strávila umíráním a běháním po doktorech a následným léčením nervů, velmi ráda se k tomuto tématu vyjádřím.
Ve zdravotnictví je to stejné, jako kdekoli jinde. Záleží jen na tom, na jakého doktora natrefíte. Třeba svého "žaludkového" doktora, svou obvodní doktorku a sestřičku a většinu doktorů z rehabilitačního oddělení bych neměnila, ani kdyby mi za to platili. Jsou to lidi, kteří se o váš stav opravdu zajímají a dělají vše pro to, aby se zlepšil. Ještě se mi nestalo, že by se mi od nich dostalo nějakých blbých pohledů (např. ve stylu "další simulantka"), když sem jim řekla, že mám s něčím problém. Raději si všechno vyslechli a hledali řešení. A pokud jedno selhalo, ihned hledali další. Popřípadě mi byli schopni poskytnout i rady z "lidového" léčitelství, které už mají osvědčené, i když by mi je vůbec říkat neměli.
Oproti tomu doktory z chíry a ortopedie bych na potkání střílela. Tedy většinu z nich. Jejich "simulujete", "máte to v pořádku", můžete to zatížit" a "můžete dělat všechny sporty" mi dostalo kolena do takového stavu, že mi stačí i hodina chůze a následujících několik hodin umírám bolestí. Ve středu, když jsem byla na vyšetření mě pán doktor velmi překvapil, když jako první po několika letech uznal, že mám kolena tak "trochu" zničená. Už jsem myslela, že jsem zase natrefila na normálního doktora, když mi řekl, že mi napíše omezení na kleky ale jinak že klidně můžu běžet maratón. Sice mi předtím půl hodiny vykládat, jak je mám zničená a já do něj půl hodiny hučela, jak mě i při malé zátěži bolí, ale klidně můžu běžet maratón. Jo.
Na jednu stranu ty doktory chápu, protože pracovat s lidmi opravdu není jednoduché. Zvlášť když to jsou třeba starší lidé, kterým už to tak nemyslí, individua typu "já jsem si to našel na internetu takže to vím lépe než vy" nebo spratci, kteří jim hned v první minutě zničí půl ordinace. Na druhou stranu pomáhal lidem je jejich práce. Poměrně dost důležitá práce, protože na ní závisí životy. A přistupovat k ní ve stylu "v pořádku další" a nebo "tenhle mě naštval tak si to vyvíjí na tomhle" není zrovna ideální.
Když si to všechno spojím i se zkušenostmi z minulosti, můj názor je spíš negativní. Ale je to všechno vážně jen o tom hledat a hledat, jako skoro ve všem. A samozřejmě doufat, že najdete dřív, než budete mít do konce života zničené zdraví.

Zobrazit víc

Volná otázka.

Well, lidský svět mě nikdy nepřestane udivovat, fascinovat a .. znechucovat. Jsem zvyklá s lidmi fungovat na vzájemné dohodě. Nepotřebujeme být přáteli, ale když jeden z nás něco potřebuje vzájemně si pomůžeme a když se to hodí, snášíme i svou přítomnost, případně i skoro přátelsky komunikujeme. Všem stranám to vyhovuje a máme za těch pár "obětí" jistotu, že když to bude třeba, je tady někdo, kdo pomůže. Prakticky dokonalý systém. A nebo s jinými funguju na dohodě jiné, ale stejně účinné.
Proto mě naprosto fascinuje, když někdo začne zneužívat mé dobré povahy. Ozve se, jen když něco potřebuje, použití slovíčka prosím, by ho zřejmě zabilo, nedokáže ani odepsat na pitomé ahoj, když se mu to zrovna nehodí a tak podobně. Dokážu teda pochopit, když to někdo některé z těchto věcí dělá, protože má zrovna nějaký problém a pak se všechno vrátí do normálu. Ale dělat to tak jen z vlastní sobeckosti? Prosím? Jsem hodně tolerantní a ochotný člověk, ale takoví lidé u mě okamžitě končí. Což se jim vlastně poněkud míjí účinkem, protože si tímhle chováním zajistí, že jim nepomůžu, ať už by se jednalo o cokoli.
Osobně jsem takovému chování nikdy nepřišla na kloub. Ne že bych to nedokázala, jen mi to vždy přišlo odporné. Možná proto, že sama vím, jak se člověk, kterého někdo využívá cítí, jsem to nechtěla způsobovat jiným. Každopádně mi vždy přišlo blbé, i když pro mě někdo dělal nějakou maličkost, kterou jsem mu nemohla vrátit. Dokonce i u přátel často mívám pocit, že pro mě dělají víc, než si zasloužím a vadí mi to. Jsou jen výjimečné případy, kdy jsem schopná někoho využít - a to většinou jen proto, že mi ti lidé něco dluží. Takže se vlastně ani o využívání nedá mluvit.
Každopádně bych všem, kteří mají sklony k takovému chování přála, aby si z nich někdo udělal svého otroka. Svůj hadr, který využije, když se mu to hodí a pak ho odkopne někam do kouta, aby sami poznali, co způsobují jiným. Sice pochybuji, že by to pomohlo, ale i tak. Vážně se zkuste zamyslet nad tím, jak se chováte k jiným, než si zase začnete stěžovat, jak svět není fér a jakými sviněmi lidé jsou, protože je tady reálná možnost, že si vlastně stěžujete sami na sebe.

Zobrazit víc

Jsou někdy chvíle, kdy si připadáš naprosto k ničemu a říkáš si proč tu vlastně jsi? Stává se ti to často nebo je k tomu třeba nějaký spouštěč?

Dnes jsem vešla do obýváku s úmyslem komunikovat s rodiči. Logicky jsem na ně tedy promluvila a byla velmi úspěšně ignorována. Tedy, až na automatické "Hm ..", kterého se mi dostane prakticky vždy. Má existence proste většinou doma vůbec není brána v potaz. Tak jsem si zalezla do postele, objala jednoho z mnoha plyšáků, kteří se mi tady povalují a přemýšlela o tom, co tady vlastně dělám. Proč vůbec žiju, kde a jestli vůbec je tady mé místo.
To samé se mi stává, když si uvědomím, že většina lidí mou přítomnost toleruje (tedy .. chvilkovou přítomnost) jen proto, že kdyby to nedělali, nebyla by tady ani mizivá šance, že jim pomůžu, až to zase budou potřebovat. Nebo kdykoli vidím, jak se na mě ostatní dívají. Když se mi něco (důležitějšího) nedaří. Když se mi kazí vztahy s lidmi, které mám ráda. A nebo prostě kvůli každé blbosti. Nebo když už se tak ráno budím s pochybností o mé existenci. Což tedy nebývá moc často, jen několikrát týdně.
Naštěstí už kvůli toho nepropadám několikadenním či několikatýdenní depresím, kdy jen lituju sama sebe, nadávám na všechno nebo prostě jen ležím, zírám nikam, nechci být a podobně. Naučila jsem se potlačit to natolik, abych mohla normálně fungovat. Tedy, alespoň na nějakou dobu.

Zobrazit víc

like = nazor na profilovku? :)

Je mi devatenáct a stejně jsem vzhůru v šest ráno jen proto, abych mohla sledovat Oggyho a šváby. Předtím jsem vůbec netušila, že to ještě hraje. Takovou radost už jsem dlouho z ničeho neměla.
Ale jinak se věnuju samým dospěláckým a vážným věcem. Fakt.
like  nazor na profilovku

Nedávno jsem zahlédla odpověď, kde se slečna Denise Schmied vyjádřila, že submisivní chlapi/dominantní ženy jsou proti přírodě. Jaký je váš názor? Souhlasíte?

Když mi tahle otázka přišla, její odpověď jsem si hledala. A pokud vím, v původní odpovědi psala jen něco o tom, že se ji to nelíbí nebo něco v tom smyslu. Že je to proti přírodě se začalo řešit až jen díky téhle otázce, ale nevadí.
I kdyby řekla cokoli, tak je to prostě jenom její osobní názor. Stejně tak, jako si někteří myslí, že je homosexualita proti přírodě, ona si může myslet tohle. Ale kdybychom to měli brát takhle, tak můžeme rovnou říct, že i moderní technologie jsou proti přírodě a můžeme se tady začít mlátit klackama po hlavě a dělat na sebe "hea hu haue" a podobně.
Na druhou stranu, je to sice jen její osobní pohled, ale částečně s tím musím souhlasit. Submisivní chlap pro mě není chlap. Nedokázala bych si vztah s někým takovým představit a ani takové lidi neberu vážně ve vztahu kamarádském, prostě to nedokážu. Je to pro mě nepřirozené. A to teď taky někdo bude rozesílat otázku o tom, že diskriminuju submisivní muže a co si o tom lidi myslí nebo co? Bože. Proč.

Zobrazit víc

Co si myslíš o pouštění petard a rachejtlí o silvestru?

A tohle je důvod, proč jsem od vánoc permanentně nasraná.
Dobře. Nemám nic proti ohňostrojům. Jednou za čas. Když někdo má peníze na vyhazování, tak budiž. Navíc k silvestru to už tak nějak patří. Ale můžete mi vysvětlit, proč mají někteří lidé potřebu s těmito věcmi blbnout už od vánoc, pokud ne ještě dřív a neskončí ani po silvestru? A to ještě neříkám, kdyby si v noci prostě občas vypustili nějakou rachejtli, ale ..
Házet všude petardy? Prosím? Můžete mi vysvětlit, co z toho ti lidi mají? Jako, že skáčou okolo a radujou se, že to bouchlo? Jestli ano, je mi některých jedinců upřímně líto, protože na ně evoluce zřejmě nějak zapomněla. Ale tohle by se pořád dalo tolerovat. Samozřejmě, kdyby to ti idioti neházeli lidem do oken, pod nohy, pod auta a hlavně na zvířata. Za tohle bych jim ty jejich milované petardy narvala do všech příhodných tělesných otvorů a zapálila.
Na silvestra jsem raději nepouštěla kočku ani na minutu ven, protože jsem nehodlala riskovat, že se mi někde půjde projít a nějaký kretén si z ní udělá terč. Psa jsme mohli pouštět ven jen na vodítku - a to i na zahradě, jenom proto, aby nám nevykonal potřebu doma, protože venku stejně nevydržel. A to naštěstí bydlím na vesnici. Kamarádka šla vyvenčit psa a nějaký idiot ji pod nohy házel petardy. Ne jednu, ale rovnou tři. Asi, aby měl jistotu, že se ji nebo jejímu psu opravdu něco stane. Druhé kamarádce se petardy odrážely od oken. Ne v noci, ale normálně přes den. Jediné štěstí, že už není takové teplo, jinak by je měla otevřené a byly by v nich její čtyři kočky, které doteď odmítají vylézt z pod postele. A takových příkladů jsou milióny.
A mou jedinou otázkou je proč? Proč má tohle někdo potřebu dělat? Někdo by měl zřejmě zavést průkazy na blbost. Nebo by se to rovnou mělo psát na občanku a takovým kreténům by se tyhle věci prostě neměly prodávat. A kdyby je náhodou použili, trestem by jim bylo to samé použití petard na nich, aniž by se mohli bránit. A je mi jedno, že be u toho třeba přišli o nějakou tu končetinu nebo by jim bylo zničeno bydlení stejně tak, jako jim je to jedno u jiných lidí.

Zobrazit víc

Krásný, šťastný Nový rok :) Ať se ti daří ve všem, jsi zdravá a spokojená :))

Štěpánka Machová
Nu .. tak abych nebyla pozadu. Všechno nejlepší do nového roku, hodně štěstí, lásky, zdraví, hlavně rozumu a takových těch věcí, co se obvykle přejou.
Jo a hodně koček všem, co si ke zaslouží.

Zdravím tě :)Také mě zajímá tvůj názor na tvou otázku, kterou jsi mi posledně položila :) Jaká je vaše osobní představa dobra a zla?Je stálá nebo se některé její rysy mění podle dané situace?Na základě čeho tato představa vznikala a formují ji některé věci i dnes?Na základě čeho podle vás vzniká vět

Sven Bengtsson
Nic jako dobro a zlo neexistuje. Jsou to jen pomůcky k udržení společnosti. Od mala jsou nám do hlavy vtloukány představy o tom, co je špatné a co je zlé. A jelikož jsme dobrými lidmi, to zlé dělat nebudeme, že? Tudíž společnost jako taková, může fungovat.
Takže je dobře, že nějaké základy těchto představ máme. Ale není ideální udělat z těchto představ pravidla, protože žádná věc není vyloženě dobrá a ani zlá a je tudíž těžké jednotlivé činy, události nebo třeba i jen lidi do některé z těchto skupin zařadit. Vše záleží i na těch nejjemnějších detailech, které vlastně ani mnohdy nemáme.
Také není dobré nechat si tyto představy předkládát příliš dlouho, je to totiž perfektní nástroj pro manipulací s lidmi. "Tohle je dobré a tohle špatné. Pokud nebudeš dodržovat to dobré a vyhýbat se tomu zlému, bude to pro tebe mít špatné následky." Jen to ponouká k zaslepenosti a neschopnosti vnímat realitu.
Osobně žádnou představu o dobru a zlu jako takovém nemám. Většinou nejprve musím zhodnotit každou situaci zvlášť, včetně toho, co k ní dané osoby vedlo, abych ji do jedné ze skupin mohla zařadit. A mnohdy se to ani udělat nedá. Samozřejmě ale existují výjimky, které osobně nedokážu vydýchat, není jich ovšem mnoho.

Zobrazit víc

Jaký máš názor na jiné sexuální orientace, než je heterosexualita? Zkus napsat názor na všechny, které znáš a prosím, nezklam mě tím, že znáš jenom homosexualitu.

Curse
Je to naprosto odporné! Všichni co mají jiné orientace by se měli jít okamžitě zabít! Nebo by to mělo být alespoň trestné. Nebo ne! Pojďme je za to ukamenovat nebo upálit!!
Vážně? Je mi úplně jedno, kdo s kým co dělá nebo nedělá, pokud s tím obě nebo respektive všechny zúčastněné strany souhlasí a nikomu to nevnucují (a dodržují zákony dané země). Opravdu nevidím jediný důvod, proč bych něco takového měla řešit. Ani proč bych si na to měla dělat nějaký názor a rozlišovat, co je normální a co už normální není. Nebo proč by měl tohle dělat někdo jiný. A to se týká i všech různých úchylek a fetišů, pokud splňují výše vypsané podmínky.

Ahoj,jsem bisexuálka,ale nikdo to o mně neví.Nevím zda to mám někomu říci...párkrát jsem měla nezávazný sex s jednou holčinou,takže nejsem ta,která si to o sobě jen myslí...co mám dělat nevíš?

Meh, pokud jsi se sebou smířená, tak tyhle sračky vůbec nemáš důvod řešit, protože je ti úplně jedno, co si o tobě myslí ostatní. Jestli se sebou smířená nejsi, tak je úplně jedno, co uděláš nebo neuděláš, protože stejně nebudeš spokojená.
Takže moje rada? Smiř se se sebou (a ne, nikdo jiný ti v tomhle pomoct nemůže). Pak budeš sama vědět, co dělat. Uvědom si, že nežiješ s ostatními, ale sama se sebou. Tohle je jediné tajemství úspěchu a spokojeného života.

Co dělat, když je člověk zamilovaný do manipulátora? Úplně po uši?

To je jednoduché. Přestaneš se s ním bavit, blokneš si ho, nebudeš se s ním ani stýkat a budeš dělat všechno co tě baví (sporty, kámoši, umění nebo já nevím co), abys na něho nemyslela a prostě dělat všechno, aby sis ho odstranila ze života.
Ze začátku je to sice strašně těžké, ale čím míň se s ním budeš stýkat a budeš se stýkat s jinými lidmi, tím menší na tebe bude mít vliv a tím lehčí to všechno bude. Stačí chtít a snažit se. A možná si po čase uvědomíš, že to ani nebyla zamilovanost, ale jen pitomá iluze.
No .. a nebo si ten život taky můžeš nechat zničit, že. To už záleží na tobě.

Když už jsou všichni u těch Vánočních otázek, co ti na Vánocích nejvíce vadí?

Oswin
Na vánocích mi nejvíc vadí nejspíš dvě věci. Tou první z nich je vyhozené jídlo. Nevím, jestli někdo z vás ví, jak to o vánocích chodí v obchodech, ale o před vánoci se vždy začne objednávat více a více zboží, kterého je nakonec tolik, že se ani nedá prodat. I když se prodává za úplně směšné ceny, nestačí to, tudíž se samozřejmě vyhazuje.vyhazuje (ne, nemůže se s ním dělat nic jiného). Třeba pečivo se vyhazuje po kilech. Za jeden sen se ho vyhodí i několik velkých, odpadkových pytlů! Když jsem to viděla, bylo mi na zvracení. A to šlo jen o malou pobočku tesca. Nechci si ani představit, jak to probíhá ve velkých obchodech. Stejné obchody pak samozřejmě pořádají potravinové sbírky.
Jenže nejde jen o obchody. Větší části lidí dá před vánoci mozek prostě sbohem. Zvlášť co se nakupování týče, protože na vánoce (na silvestra nakupují znova) toho nakoupí tolik, že by z toho mohli žít tři měsíce. Samozřejmě, že to nestačí sníst i kdyby měli bůhví kolik návštěv a tak většina z toho jídla končí v odpadcích. Přitom by se většina jídla dala ještě na nějakou dobu uskladnit a využít nebo prostě využít jinak.
Čímž přecházím k menší vsuvce, která mi až tak nevadí, jen se ji divím, a tou jsou peníze. Mnoho lidí si na vánoce půjčuje už jen kvůli toho, aby si mohli dovolit tolik jídla. A nebo na naprosto nedůležité dárky, na které si za chvíli ani nevzpomenout. Ale někteří prostě zřejmě potřebují mít bohaté vánoce, jinak to nejde. Nevím proč, snad aby je lidé nepomluvili? Jinak si to totiž nedokážu vysvětlit. Přitom se vánoce dají naprosto v pohodě zvládnout i bez půjček (nepočítám do toho výjimečné případy) a pokud někdo už dopředu ví, že bude mít hodně zvýšené výdaje nebo pokud chce mít jistotu, není problém si peníze předem šetřit. Hlavně že pak všichni půjčkaři po vánocích brečí, že to finančně nezvládají.
Konečně druhou věcí je darování mazlíčků. Samozřejmě, většina z nás, když jsme byli malí chtěla nějakého toho mazlíčka. To chápu a nemám noc proti tomu, když ho pak někdo dostane. Ovšem za předpokladu, že se o něj to dítě postará nebo budou rodiče počítat s tím, že ta zodpovědnost padne na ně. Protože mnoho lidí si neuvědomuje, že takový mazlíček není jen pouhým dekoračním prvkem, ale je bytostí, která potřebuje pozornost a péči. Ano, někteří mazlíčci jsou méně nároční než jiní, ale i tak pozornost a péči potřebují. Důsledkem toho pár měsíců po vánocích útulky zaznamenávají obrovský přírůstek svých svěřenců. Někteří, dá-li se říci lepší lidé tam své mazlíčky odnesou sami. Ale někteří je prostě vypouštějí ven a je jim jedno, jestli tam třeba chcípnou. A tohle je něco, co já osobně opravdu nedokážu vydychat.

Zobrazit víc

Jak může mít holka s holkou sex?

No, to je velmi jednoduché. Pokaždé, když je úplněk, výdaji se všechny lesbické páry z celého světa na palouček do temného lesa. Tam čekají na duhového jednorožce, kterého následně loví. Ten pár, který má to štěstí mu pak uřízne roh a jedna z partnerek si ho přiloží na své pohlavní orgány, kde ji posléze vyroste taková vylepšená verze penisu. Ostatní lesbické páry mají až do dalšího úplňku smůlu.
Ale nechtějí to přiznat, takže i tak tvrdí, že spolu mají sex.

Myslíte si, že je ve Vztahu důležitý sex? Proč ano/ne? Jaký máte názor na "Sex" stejného pohlaví?

KajiiNaa547’s Profile Photo•Káčko•
Celkem by mě zajímalo, proč je slovíčko sex u stejného pohlaví v uvozovkách. To jako homosexuálové spolu nemají sex, ale jen jakousi parodii na něj? Nebo .. nebo spolu vlastně ani sex mít nemůžou a místo toho po nocích hrají člověče nezlob se, ale nechtějí to přiznat a teď to konečně někdo odjalil? Nebo .. ? Vážně by mě to celkem zajímalo, protože doteď jsem si myslela, že sex je prostě sex, ať spíš se stejným nebo opačným pohlavím. (Sakra, co jsme to vlastně s přítelkyní dělaly?!) A taky vlastně nechápu, proč by na něj někdo měl mít názor, když je každého věc, co si dělá za zavřenými dveřmi a když nikdo nikoho nenutí spát se stejným pohlavím. Ani to pozorovat. Nu nic, zřejmě opravdu některé věci nechápu.
Nicméně, pro mě je ve vztahu důležité rozumět si po všech stránkách, tedy i po té sexuální. Opravdu si nedokážu představit, že bych s někým žila několik let a pak bych zjistila, že si v posteli absolutně nevyhovujeme. Co pak? Rozejít se nebo si prostě lehnout a počkat, až si ten druhý udělá svoje, což by ani jednoho z nás nebavilo? Nebo sex prostě nemít? Když už s někým jsem, přitahuje mě po psychické, ale i fyzické stránce. A tudíž, jakožto člověk se zdravým sexuálním životem bych s ním sex mít chtěla. Samozřejmě, i na takových věcech se dá pracovat, ale ne vždy to jde. A to, jestli to s někým bude v posteli fungovat vám nezaručí nic.
Ale jsou tady i páry, pro které není sexuální život důležitý vůbec a i tak jim to skvěle funguje. Každý máme svoje a máme možnost najít si někoho, kdo to bude chápat a mít alespoň podobně. Nezdá se to, ale v každém vztahu se může objevit věc, která se ostatním bude zdát jako malichernost, ale vás bude zabíjet a ani láska nepomůže. Stejně tak i úplné maličkosti dokáží vztah udržet. Ale to už je trochu jiná kapitola.

Zobrazit víc

Dnešní doba, dnešní mládež... samý počítač, telefon, hřebík to neumí zatlouct, z učitele to nemá respekt, pořád je to nemocné... Typické komentáře, které jsou všude dnes a denně. Jak to vidíš ty? Je tomu tak? Nebo jde je o hloupé kecy?

Všechno má své dvě strany. Zatím co někdo někde vychlastává někde po nocích, a spí se vším, co před tím neuteče na strom, někdo jiný se třeba věnuje svému dlouholetému partnerovi a rozvíjení své osoby. Zatím, co někdo neumí ani zatlouct hřebík, někdo jiný doma třeba vyrábí svůj vlastní nábytek. Zatím co někdo pořád sedí s telefonem v ruce, někdo jiný leží v knížkách. Jediným problémem je to, že o těch horších věcech je více slyšet. A o těch dobrých vlastně ani nikdo mluvit nechce.
Jen výjimečně se mi stává, že bych zaslechla (ano, více poslouchám, než mluvím), jak se někdo baví o slušných, talentovaných, chytrých, ochotných a jim podobných lidech, pokud tedy nejde o pomluvy. Ale o tom, kdo se kde opil, kdo co zničil, která patnáctka je těhotná, kdo koho zbil a kdo zrovna začal brát drogy je toho všude slyšet plno. Málo kdo je ochotný mluvit o tom, že mu někdo pomohl, ale každý si rád zanadává, když mu někdo ublíží.
Všechno to je jen o pohledu. Ten, kdo chce, uvidí i ty pozitivní stránky "dnešní generace. A ten kdo nechce, ten si jich nevšimne, ani kdyby je měl přímo před očima. Navíc, každá generace měla to svoje a žádná nebyla svatá. A ani žádná zřejmě nebude, to je taky třeba brát do úvahy.
Ale samozřejmě, neříkám, že si občas taky podobně nezanadávám, třeba když mi naproti jedoucí dítě v kočárku ukazuje fakáče a jeho matka se na něj jen mile usmívá. Nebo v podobných situacích, kdy je opravdu poměrně těžké, se ovládnout. Ale asi bych si nedovolila říct, že je některá z generací horší, než jiná, protože nejde házet tolik různých lidí do jednoho pytle.

Zobrazit víc

nechapu jak muzes mit radeji kocky nez lidi !!!!

A já zase nechápu, co na tom nechápeš.
~ Kočka mi nikdy psychicky neublížila.
~ A vlastně mi nikdy neublížila ani fyzicky, pokud jsem si za to zrovna nemohla sama.
~ Nikdy se mě nesnažila přesvědčit, že jsem absoltni odpad jen proto, aby se ona sama cítila líp.
~ Když se o ní starám, je mi za to vděčná a stejnou měrou se stará ona o mě.
~ Nikdy neměla potřebu mě pomlouvat a šířit o mě falešné informace.
~ Její přítomnost působí antidepresivně.
~ Nezáleží ji na tom, jak vypadám.
~ Vždycky tady pro mě byla, když jsem to zrovna potřebovala a dokázala mi pomoct.
~ Vždycky si poslechne, co chci říct a nikdy nemá potřebu šířit informace z mého soukromí dál.
~ Nevyžaduje drahé a honosné dárky. Stačí ji zmačkaný papír nebo prázdná krabice.
~ Nikdy ve mě schválně nevyvolávala strach jen proto, že se ji to zrovna hodilo.
~ Přede. Prostě .. přede. Jak někdo může nemilovat něco, co umí příst?
~ Není pouze ubohou, vypatlanou osobou, která nedokáže pochopit ani základní informace, pokud ji je někdo desetkrát nevysvětlí, neutluče ji hlavu o stěnu a nevysvětlí ji to několikrát znova. (Zdravím, vím, že si to budeš číst. Snad pochopíš alespoň to, že mluvím o tobě.)
~ Je naprosto nejlepším topením do postele.
~ Je naprosto nejlepším psychologem.
~ Umí mlčet.
~ A rozhodně nemá potřebu neustále lhát.
~ Nepovažuje vás za svůj majetek, na který se nikdo jiný nemůže ani podívat, jinak by nastala třetí světová.
~ Věří vám. Opravdu vám věří a vy můžete věřit ji.
Hm .. vážně je nutné, abych ještě pokračovala? Čím déle znám lidi, tím více miluji kočky. A moc dobře vím proč.

Zobrazit víc

nechapu jak muzes mit radeji kocky nez lidi

Čo chceš na Vianoce?

×Lilisko×
Ono je celé to dávání dárků na vánoce poměrně vtipná věc. Tedy co tak sleduji ve svém okolí, protože já sama dárky na vánoce nedávám. (Když někomu něco chci dát, tak mu to dám zrovna v ten moment, kdy mě to napadne a nečekám na to, abych mu to mohla dát do vánoc. A pokud už někomu nechci kazit tu atmosféru - i když pro mě dárky do ní ani tak nepatří - daruji mu nějakou handmade blbost, kterých nám plný pokoj.)
Ale jde mi o to, že z dávání dárků se místo radosti stala povinnost. Samozřejmě, jsou tu lidé, kterým dárky dáváte rádi. Ale pak jsou tady lidé, kterým byste dárky prostě měli dát, aby to nevypadalo divně. A nezáleží na tom, že vy osobně byste si na vánoce přáli spíše jejich pohřeb. A když dané osobě dárky nedáte, okamžitě upadnete v nemilost. Zvlášť pokud je to něčí "miláček". Což pokud vám záleží na vztazích v rodině není zrovna ideální stav.
Taky mě dostávají návštěvy rodinných příslušníků, kterým se za normálních okolností vyhýbáte jako čert kříži, ale v tu chvíli jsou vaší nejmilovanější částí rodiny, která má to nejlepší jídlo a dala vám ty nejlepší dárky .. které pak budete ještě půl roku pomlouvat.
Upřímně jsem snad ještě nepotkala nikoho, kdo by tenhle problém na Vánoce nemusel řešit. A je celkem hodně smutné, jak falešné tyhle svátky jsou. Ale pro udržení vztahů cokoli, že? (Bože, když nad tím teď tak přemýšlím, doufám, že nebudeme řešit žádné vánoční blbosti ve třídě. Tyhle věci nesnáším už od základk.)
Takže co tedy chci k vánocům? Klid. Zůstat zalezlá v posteli s dobrou knížkou a nekonečnou zásobou čaje nebo vyvalená před krbem, sledujíc pohádky s nekonečnou zásobou čaje a hlavně klid. Klid, klid, klid a klid. Být v bezpečné vzdálenosti od všech lidí, jen ve společnosti kočky. Jen škoda, že vím, že se mi to nesplní.

Zobrazit víc

prvim dvom 25 like?

Poslední dobou začínám být vážně alergická na výmluvy typu "Ale ty/on/ono/to je .."
Představte si, že se pohybujete ve skupině lidí, kteří vás považují za chytřejšího, než jste oni. A pokaždé, když o něčem řeknete, že je to lehké, není to tak těžké, není s tím problém nebo podobně, popřípadě když vám jde něco, co jim ne, argumentují slovy "Ale ty jsi chytrá, každý nemůže být jako ty." A vůbec je nezajímá, že na sobě taky musíte pracovat, neustále se zlepšovat a trénovat svůj mozek. Že do toho, abyste byli takoví, jací jste musíte věnovat nějakou energii.
Nebo ten samý případ, když vás ve skupině považují za krásnějšího, talentovanějšího .. nebo nevím co ještě. Vůbec je nezajímá, že na sobě musíte pracovat, že do sebe investujete čas a peníze. Ne. Podle nich to máte geneticky, vůbec to není fér a neměli byste je tím tak ponižovat.
Ale samozřejmě. Každá výmluva je lepší, než se sebou začít něco dělat. Ano, genetika v tom sice také hraje roli, ale není kouzelník, aby všechnu práci odvedla za vás (až na některé případy) a je tedy nesmyslné se na ni v těchto věcech vymlouvat. Každý na sobě může pracovat a zlepšovat se. A pokud to nedělá, nebo nemá alespoň tu snahu, měl by být alespoň raději zticha. Výmluvy ho totiž lepším neudělají a akorát znechutí ty, kterých se týkají.

Zobrazit víc

Konečně sis to uvědomila, je to ubožák :) Na tebe teď hází špínu, přitom on tě podjebával na každém rohu..

Ať si na mě hází co chce. Mohla bych to hodně rychle ukončit, kdybych všem ukázala pravdu, ale proč? Nehodlám se snižovat na jeho úroveň. Ti na kterých mi záleží ví svoje a jestliže ho baví ztrapňovat se .. jeho věc. :)

Už jste se někdy v životě zasekli na "mrtvém bodě"? Jak jste poznali, že se to stalo? Co vás inspirovalo/nutilo/dodávalo vám sílu k tomu, abyste s tím mohli něco dělat a jít dál? Je nutné se pořád posouvat dál? Jaké následky by tenhle "mrtvý bod" mohl mít, pokud by jej člověk nepřekonal? Odpovíš?')

Konečně na tuhle otázku můžu odpovědět. Na mrtvém bodě jsem byla minimálně rok a půl, protože z mého přítele se stal ubožák, který vše řešil jen nadávkami, ponižováním a násilím. Neříkám, že i ke konci v našem vztahů nebyly hezké chvilky, ale bylo jich tak málo, že to rozhodně nestačilo. Neskutečně mě táhnul ke dnu, ničil mě a já vůči tomu byla naprosto slepá.
Teprve nedávno mi někteří lidé (a taky neskutečná fyzická bolest, která mi ho bude ještě hodně dlouho připomínat) pomohli uvědomit si, že mám vlastně na mnohem víc, než je on a že v životě můžu být opravdu šťastná. Ne si to jen představovat, doufat v šťastnější zítřky a něco si namlouvat.
A dneska vidím, že jsem opravdu udělala dobře. Co taky čekat od člověka, který vám ráno píše, že bez vás nemůže být a večer jste pro něj obyčejnou děvkou, které se rád zbavil? Pořád ho mám sice ráda, některé věci s ním mi zřejmě i budou chybět a vždy mu budu přát jen to nejlepší, ale opravdu jsem ráda, že už s ním nemám nic společného.
Vím, že kdybych ho neopustila, zničila bych tím sama sebe. Znovu by mě svým chováním donutil ubližovat si, znovu bych kvůli něj byla každou chvíli v nemocnici, znovu bych ubližovala lidem, kterým na mě opravdu záleží. Tohle jsem už dělala příliš dlouho na to, abych v tom mohla pokračovat.
Teď se konečně můžu posouvat dál. Být takovou, jaká opravdu jsem a ne takovou, jak to zrovna někomu vyhovuje. Můžu dělat to co mě baví. Vlastně můžu konečně začít žít.

Zobrazit víc

Volná otázka.

Po delší době jsem se zase poměrně dobře pobavila. Jak jsem tak totiž brouzdala sociálními sítěmi s nadějí, že snad i najdu něco inteligentního, narazila jsem na něco extrémně stupidního. Nic překvapujícího, ale proč se alespoň nepobavit?
Nějaká slečna vypisovala srdceryvné slohovky o tom, jak je svět strašně špatné místo, a jak lidé nedělají nic pro to, aby ho zlepšili. Neodolala jsem a prostě jsem se ji musela zeptat, jestli pro to tedy něco dělá ona, když ji to tak vadí. Její odpověď "Ne, proč?" mě opravdu nepřekvapila. Ale když pak začala vypisovat, že ona pomáhat nemůže, protože nemá finance a neví, jak jinak by mohla, šla jsem do kolen.
Miluju takové výmluvy. Nemůžu, nevím, nejde to, nemá to cenu ... Každý, kdo pomáhat chce, si totiž vždy cestu najde. I kdyby to mělo znamenat koupit jídlo bezdomovci, darovat pár drobných někomu, kdo to potřebuje, jít někde dobrovolničit, posbírat někde odpadky .. cokoli. A když nechcete pomáhat lidem? Žádný problém. Všude je plno útulků, kde můžete chodit vypomáhat, finančně jim přispět nebo jim prostě jen darovat pár věcí.
Ale proč dělat něco, o čem se nemluví? Něco, za co budete mít jen obyčejný dobrý pocit a nic víc? Něco, za co vás vaše okolí nebude nosit na rukou? Proč, když je mnohem jednodušší sedět doma na prdeli a stěžovat si, jak je ten svět špatný a nikdo pro to nic nedělá (i když takových lidí je dost, jen ti, kteří pomáhají opravdu proto, že pomáhat chtějí nemají potřebu chlubit se s tím)?
Ale samozřejmě, možná za ty lajky, které si tím lidé získají, nakonec zachrání svět.

Zobrazit víc

Byla bys schopna být ve vztahu s někým, kdo nemá rád věc, činnost, zvíře atd., která je v tvém životě jednou ze zásadních? Vzdala by ses onoho zájmu, převedla bys partnera na svou stranu nebo by ses pokusila o kompromis?

Kdo chce milovat mě, musí milovat i kočky. A kočky ho musí minimálně snášet. Jiná možnost neexistuje.
Taky bych nedoporučovala něco mít proti mé závislosti na čtení a úchylce na Kinga. Mohla bych vás totiž vyměnit za novou knížku.
Ale v jiných věcech nemám problém dělat kompromisy. Občas. Když se mi zrovna chce.
Byla bys schopna být ve vztahu s někým kdo nemá rád věc činnost zvíře atd která

Napište první věc, které vás napadne, když řeknu „miluji“, ale musí to zároveň být věc, se kterou byste chtěli být spjati do konce života. (Jako že si vás podle ní budou všichni pamatovat…)

Dr. Hannibal Lecter
U mě je to myslím všem jasné .. ^^
Napište první věc které vás napadne když řeknu miluji ale musí to zároveň být

Zůstali by jste s partnerem, se kterým jste už velice dlouhou dobu, když by vás psychicky týral? Nebo by jste raději přešli k člověku, který se vám líbí a je k vám hodný? Chtěli by jste zachovat dlouholetý vztah, nebo by jste si nenechali nadávat a odešli by jste z toho vztahu pryč?

Anonymous(ka)
Tím jako myslíš, že bych s ním byla několik let a on by začal teprve pak? Hm ..
Pokud je člověk ve vztahu s někým takovým, většinou po prvním útoku, ať už fyzickém nebo psychickém partnerovi uvěří, že to byl prostě jen obyčejný zkrat a zůstávají v ním ve víře, že už se to nikdy nestane. Jenže pokud to opravdu nebyl jen nějaký zvláštní zkrat, bude se to opakovat. Znovu, znovu, znovu a znovu. A s největší pravděpodobností se to bude jen stupňovat.
A pokud člověk neodejde hned na začátku, což se většinou nestává, protože přeci jen odmítate věřit, že by byl váš partner hovadem, které si libuje ve vaší bolestí, po nějaké době už pro něj bude odejít téměř nemožné. Jeho partner s ním totiž začne manipulovat. Bude ho přesvědčovat, že on si to přeci zaslouží, že to dělá pro jeho vlastní dobro. Že ostatní by se k němu chovali ještě mnohem hůř a vlastně může být rád, že je s tak skvělou osobou, která se o něj tak perfektně stará.
A danému člověku se to nakonec tak zavrtá do hlavy, že tomu opravdu jistým způsobem začne věřit. Ten, který jej týrá se pro něj stane tou nejlepší osobou na světě. Bude mu připadat, že je s ním šťastný .. tak šťastný jak jen to jde a zamilovaný jen po uši. Bude dělat vše pro to, aby utajil, co se děje doopravdy. Bude dělat vše proto, aby na něm nikdo nepoznal, jak je zničený. Protože pro něj jsou všechny tyhle věci vedlejší. Důležité je jen to, aby byl partner spokojen.
A jsou lidé, kteří si realitu už nikdy neuvědomí a nechají se zničit jen pro falešné iluze pocitů štěstí a lásky. Samozřejmě, jejich partner se k ním občas může chovat natolik dobře, že nějaký náznak těchto citů opravdu budou cítit, což je k němu jen víc připoutá. Ale zbytek už nemá s city nic společného. Je to jen jakási slepá závislost. Odporná, slepá závislost, která vás může stát život.
A pokud si to daný člověk uvědomí? Ani to neznamená výhru. Jeho partner se mu časem, po tomto uvědomění začne hnusit. Začne ho nesnášet. Bude mi odporná každá minuta, kterou s ním stráví. Každý dotek, pohled, slovo .. ale přesto jej nebude moct dokázat opustit. Pořád na něm bude závislý a bude někde uvnitř sebe přesvědčený, že si to vlastně zaslouží. A silně pochybuji o tom, že by se mu bez vnější pomoci podařilo odejít. Protože takový člověk raději ubližuje sám sobě, než svému partnerovi. I když je to jen obyčejný, hnusný tyran.

Zobrazit víc

Jak by vypadal a jaký by byl tvůj dokonalý partner?

Dokonalý partner, dokonalý vztah, dokonalé bydlení, dokonalý život, dokonalá smrt, dokonalé všechno. Už mi je špatně z toho, jak se všichni ženou za dokonalostí, nehledě na to, jestli bude pravá nebo bude alespoň pravě působit na okolí.
Než mít dokonalého partnera, raději bych byla sama. Dokonalost nebo i jen její zdání velmi brzy začíná nudit a ztrácí své kouzlo. Navíc si vedle svého partnera opravdu nechci připadat jako malé, neschopné děcko. Protože já sama rozhodně dokonalá nejsem. Dělám chyby a dělám je často. Některé věci se teprve učím. A nikdy už tomu nebude jinak. Jak bych si tedy mohla připadat dobře vedle někoho, kdo si tímto procesem nikdy nepřicházel? A jak by si vedle mě musel připadat on?
Ne, ideální partner je pro mě lidský partner. I když bude dělat chyby, stejně jako já. I když mě občas naštve nebo zklame. I když mi nebude moct dát naprosto vše, co bych si přála. Je mi to jedno. Stačí mi, když mě bude milovat takovou, jaká jsem a budu s ním šťastná.

Zobrazit víc

Máš už vymyšlená jména pro všechny své budoucí kočky?

Nikdy nevymýšlím svým kočkám jména předem. Co kdyby k nim pak neseděla? U nás to vždy bylo tak, že kočkám jména nikdo nedával, prostě se jim nějak začalo říkat.
Třeba Buchta nebo Štěně by se vůbec nejmenovaly tak, jak se jmenovaly, kdybych jim jména vymýšlela předem. A i přesto k nim dokonale seděla/sedí.
Dokonce i kočkám mých známých odmítám říkat jmény, které si pro ně vymysleli. Mám pro ně svá vlastní jména, která k ním prostě sedí. A už se párkrát stalo, že jim tak poté začali říkat i jejich majitelé. Naprosto přirozeně a neúmyslně.
(Doteď jsem nevydýchala to, že Buchtina potomka pojmenovali Barča. Kdo sakra může dát kočce tak pitomé jméno?! Absolutně se k ní nehodilo. Odmítala jsem ji tak říkat a když ji tak někdo oslovoval, velmi úspěšně jsem to ignorovala. Koneckonců se pak ukázalo, že její majitelé nebyli idioty jen v tomhle, ale to už je trochu jiná kapitola.)

Zobrazit víc

Máš už vymyšlená jména pro všechny své budoucí kočky

Projevujete rádi svůj názor někde veřejně? Nebo si ho raději necháváte pro sebe? Řekl vám už někdo po projevení vašeho názoru, že jste drzí? Používáte při projevování názoru sprostá slova, nebo to dokážete i bez nich?

Anonymous(ka)
Nemám problém projevit svůj názor, když se to zrovna hodí, je to třeba nebo když mám možnost se někde jen tak nesmyslně vykecat (ano, ask je skvělá věc), nemůžu ale říct, že bych svůj názor projevovala ráda veřejně. Hlavně když je to v nějaké skupině lidí. To se pak většinou stává, že si svůj názor nechávám pro sebe. Totiž ten, kdo chce vyjádřit svůj názor, by měl být schopny taky přijmout a tolerovat názory ostatních. A dokázat nad nimi přemýšlet, což hodně lidí neumí.
Často se mi stávalo, že jsem řekla svůj názor a hned jsem byla "ta píča, ta divná, ta psychicky narušená, ta blbá" a podobně. A jestliže někdo na můj názor reaguje takto, aniž by o něm přemýšlel a zajímal se nejprve o to, proc je takový jaký je, než ho odsoudí .. nemá pro mě cenu jej vůbec říkat.
Každý, kdo něco dělá by měl být schopen přijmout to samé od druhých. Proto nesnáším lidi, kteří jsou sice strašně upřímní (a většinou tím velice rádi ubližují ostatním), ale sami pravdu o sobě nedokáží snést. To samé se týká lidí, kteří někoho týrají, ať už fyzicky nebo psychicky, ignorantů, lidí, co se příliš starají o ostatní .. no a vlastně všech. Když zjistím, že někdo nedokáže, dalo by se říct, snést sám sebe, velmi rychle s ním přestávám jakkoli komunikovat.
A co se sprostých slov týče, zahrnuji je do svého slovníku buď jen u jistých lidí nebo když se občas prostě zapomenu .. a nebo když se to hodí. To že je nikdo píča nevyjádříte nijak líp, než když o něm prostě řekněte, že je píča. Ale jinak se bez nich dokážu naprosto bez problémů obejít. A jsem za to ráda. Sama totiž upřímně nesnáším, když se mnou někdo mluví a každá jeho věta obsahuje minimálně jedno sprosté slovo. Nebo taky žádné normální slovo.

Zobrazit víc

Jaký máte názor na alternativní medicínu? Už jste se zkoušeli vy nebo někdo z vašeho okolí takto léčit? A jaký máte názor na odmítání veškeré lékařské péče (jak pro sebe, tak i své děti) a domácí samoléčbu? Znáte někoho takového? Věříte vy sami lékařům a jejich postupům? Jaké s nimi máte zkušenosti?

Má první zkušenost s nemocnicí byla opravdu okouzlující. Matka mě přivezla (odmítli pro mě poslat sanitku, auto sme neměli, do taxíku mě vzít nechtěli .. díky bohu za příbuzné) s těžkými záchvaty, kdy jsem nemohla dýchat a v době, kdy jsme do nemocnice dojeli už jsem byla naprosto v jiné dimenzi. A co na to milí páni doktoři? Odmítli se na mě podívat, protože zrovna střídali směny. Vůbec je nezajímalo, v jakém stavu jsem, prostě jsem měli čekat, i kdybych se tam měla udusit. Kdyby tam tehdy matka neudělala bordel, tak už tady asi nejsem. Nejvtipnější na tom je, že i když si ze mě udělali pokusnho králíka, doteď neví, co to vlastně bylo.
Následující zkušenosti, které jsem s doktory měla, byly úplně stejné. Ale když už jsem to s nimi chtěla vzdát, narazila jsem na doktora, který můj názor naprosto změnil. Všechno je to totiž jen o přístupu. Nu, koneckonců je to stejné jako všude. Jsou doktoři, kteří by raději doktory vůbec být neměli a jsou doktoři, kteří se pro své povolání opravdu hodí a opravdu se vám snaží pomoct.
Každopádně, doteď mi zůstala nechuť k různým tabletkám, vyšetřením a podobným věcem. Pokud to není vyloženě nutné, léčím se sama čajem, bylinkami, cvičením a občas i změnou myšlení a do péče lékařů se svěřuji jen v těch nejhorších případech, kdy už mi nic jiného nezbývá.
Ale ani po svých zkušenostech nejsem nakloněná naprostému odmítání lékařské péče. Samozřejmě, v případech kdy to není nutné a nebo v případech, kdy člověk stejně ví, že umře a nechce dožít v nemocnici a pod., nemůžu říct jediné slovo. Je to jen jejich volba. Ale v případech, kdy je lékařská péče nutná, by ji člověk přijmout měl. Nejen kvůli toho, že je sám za sebe zodpovědný, ale i kvůli toho, že je zodpovědný za ty, které k sobě během života připoutal. Sledovat, jak někdo trpí, dokonce umírá jen kvůli své vlastní blbosti není zrovna příjemné.
A co se dětí týče .. člověk by měl najít nějaký zlatý střed. Samozřejmě s ohledem na zdraví a spokojenost dítěte. Žádný rodič by své dítě neměl nechat trpět, jen kvůli své vlastní blbosti. Znám případ, kdy tohle vedlo i k doživotním následkům. Veškerá lidská činnost prostě vyžaduje použití mozku, na to by se nemělo zapomínat.

Zobrazit víc

Máš rad/a Vianoce ? Všetci sa tešia len na darčeky žrádlo a sneh. Ani jedno nemusím. Až nato jedlo xd To čo schudnem za rok, priberiem za pár dní cez Vánočne xd Ako to vnímaš ty ? Ty a Vianoce ? Tešíš sa, alebo si tiež zato, že je to normálny deň, kde sa všetci pretvarujú aký sú šťasný ?

† Wanheda
Pořád si pamatuju na jeden rok, když jsme na vánoce byli společně na chatě. Venku bylo po kolena, možná i víc sněhu a neustále se sypal další a další, a opravdu přímo takový ten pohádkový, třpytivý, nadýchaný sníh. Všechno halilo opravdové bílé ticho a bílá tma a jen když na chvíli přestalo sněžit, byla vidět světla vzdáleného města. Uvnitř hořela kamna, všude byly cítit klasické, vánoční pachy. Všichni si spokojeně povídali, nikdo se nehádal, nikdo nestresoval ani nespěchal .. užívali jsme si toho ticha, té atmosféry. Toho, že jsme vlastně vůbec spolu. Vážně, prostě pohádka ..
A když to porovnám s vánoci teď? Už to pro mě prostě nejsou vánoce. Vánoční stromky stojící před obchody pomalu už někdy v září, nechutné reklamní kampaně snažící se na vánocích jen vydělat, všichni někam spěchají snažit se mít všechno perfektní, aby je někdo náhodou nepromluvil, šílenci pečící cukroví už někdy začátkem listopadu, kyselé obličeje všude okolo, nadávky na to, že se zase bude muset navštívit všechny příbuzné .. Ne, tohle všechno mi vánoce stačí znechutit minimálně do konce listopadu, pokud ne dřív.
Navíc, u nás se ani nedá říct, že by se vánoce slavily. V den, kdy našim prostě vyjdou šichty (je jedno, jestli den, dva před nebo po 24.) se udělá večeře, najíme se, rozbalíme dárky .. a do pěti minut byste nepoznali, že se u nás něco slavilo. Jo a cukroví taky nepečeme, což dodnes nikdo nedokázal pochopit. Ale u nás ho prostě nikdo nejí a i to, co nám kdo daruje většinou jen ztvrdne a hodí se slepicím. Jeden rok jsem se pokusila navodit si vánoční náladu procházkou po městě. V mých představách všude svítící ozdoby, teplá zář domova z oken, sníh. V realitě pár podivně vypadajících ozdob v břečce a kyselé obličeje spěchajících lidí.
Od té doby vánoce tak nějak nevnímám a prostě jen doufám, že až si je za nějakou dobu zařídím sama podle sebe s lidmi, se kterými opravdu budu chtít být, něco z té atmosféry a radosti se zase vrátí.

Zobrazit víc

sory,ale ja to proste musim napsat ohledne tych kocek je to fakt dementni,kdyz mas radeji kocky jako lidi places vic kdyz ti zemre kocka nez nekdo blizky? chces utratit vsechny penize kuli tomu,at je o kocku dobre postarano? a ty nebudes mit co jist? tohle je fakt na psychyatra:)

Na začátku věty se píše velké písmeno a na konci věty tečka. Za čárkou se píše mezera. Když už ty čárky píšeš, piš je alespoň všude, kde mají být. V některých slovech ti chybí písmena. No .. a psychYatra opravdu neznám. To je nějaký nový obor?
Prosím tě, než o někom začneš tvrdit, že je dementní, nauč se pořádně vyjadřovat. Nebo alespoň normálně vyjadřovat, možná tě pak lidi dokonce začnou brát i vážně.
Ale abych se vyjádřila k tomu, cos mi tady napsal/a, mám k tomu své důvody, bez jejichž znalosti mě opravdu nemůžeš soudit :).

Nářečí.. Moravo, vadí vám pražská dlouhá řeč? Slova jako mejdlo, píct, umejt .. Čecháčci.. Vadí vám Moravská řeč? Proč? Slova jako: Fašank, brutvan, čagan, prýgl...šufánek..? Proč a jaký na to máte názor? Mě osobně Pražaci ani jejich řec absolutně nevadí. Já je mám ráda^^

Je mi upřímně jedno, jak si kdo mluví, i kdyby mluvil nějakým vymyšleným jazykem, za předpokladu, že to nijak neovlivňuje jeho znalost spisovného českého jazyka a nemotá tím hlavu dětem. Vážně, doma si mluvte jak chcete. A se známými taky. Ale na cizí lidi? Na úřadech? V obchodě? Absolutně ne.
Kamarádka pracuje v obchodě a má chuť vraždit, kdykoli tam někdo suverénně nakráčí a začne na ni něco familiárně blekotat ponašymu (směs polštiny, češtiny a němčiny a nevím čeho ještě), přičemž ona vůbec nerozumí, co to po ní daný člověk vůbec chce. A pokud je to některý ze starších občanů (a bohužel se to netýká jen jich), je opravdu nebezpečné je na to upozorňovat.
Taky vyloženě miluju, když s někým cizím řeším něco na fb, většinou prodej nějaké věci a snažím se mu psát co nejslušněji, bez chyb, spisovně .. a on mi odepíše nějakou směskou nářečí, kterou musím luštit hodinu. A zkuste na to ty lidi upozornit!
A co se dětí týče? Dokonalým příkladem je má "teta". Opět. Meh .. Každopádně, sama mluví nějakou podivnou směsí ponašymu, češtiny, polštiny a občas mám pocit, že vůbec nějakým normálním lidem neznámým jazykem. A samozřejmě takhle mluví i na svoje děcka, které se to od ní učí. No a pak, když na ně promluvíte normálně česky, absolutně nechápou, co po nich vlastně chcete. A do toho je tedy ještě učí anglicky. Už se fakt těším, až půjdou do školy a na každé "rodinné" sešlosti budeme všichni poslouchat, jaké to mají ve škole strašné problémy a špatné známky. No v čem by jenom mohla být chyba. Nedejbože, jestli ještě budou chodit na polskou základku (proc je tady vůbec sakra máme?!) a pak na českou střední. To je vážně to nejlepší, co může rodič dítěti udělat.

Zobrazit víc

No ty jsi kus dementa, běž se léčit..

Oh, miluji váš způsob myšlení. Vše co neodpovídám mým představám o normálnosti ihned odsoudím a nejlépe se toho zbavím nebo to pošlu "léčit", aby mi to nekazilo iluze, jo! A dal bídu omezeným idiotem, he, he he.
No nic, když tě neoslovila má láska ke kočkám, zajisté tě osloví mé dvě oblíbené básničky.
~
little one
my little one
come to me
your life is done
forget the future
forget the past
come to me
and breathe your last
(Abarat)
~
No ty jsi kus dementa běž se léčit

10 faktů o tobě ?:)

Terezjuklova’s Profile PhotoTerezka
Někdo mi tady psal, že jsem až moc posedlá kočkama a že už mi z nich mrdá. Tak bych mu tedy těmito fakty chtěla dokázat, jak moc se mýlí (původní otázku už nemůžu najít.)
~ Mám tendenci přátelit se s každou kočkou, která je v mém okolí. Opravdu každou. Vždy to zkouším tak dlouho, dokud ke mě opravdu nepřijdou a nenechají se podrbat. A je mi jedno, jestli to je třeba uprostřed města.
~ Některé kočky už si na mě tak zvykly, že kdykoli procházím kolem jejich teritoria, kousek mě doprovází. Velmi ráda si s nimi po cestě povídám. Za odměnu jim pak většinou daruju něco dobrého nebo je drbu. A to za jakýchkoli okolností.
~ Moje kočka se mnou jí z jednoho/né talíře/misky a pije z jednoho hrnku. Kdyby ale něco takového chtěl udělat člověk (kromě výjimek), razantně bych to odmítla.
~ Raději budu spát na zemi nebo v jakkoli krkolomné poloze, po které mě všechno bolí, než abych kočku posunula nebo ji nedejbože sundala z postele. To samé platí, když spí tam, kde si chci sednout. Raději budu sedět na zemi, opěradle nebo spát, než ji posunout.
~ Kočičí mňoukání slyším i v noci, když spím, přes zavřené okno. Je pro mě nemyslitelné nechat kočku venku, když chce dovnitř. A nezáleží na tom, jestli přišla domů moje kočka nebo mě přišla jen navštívit některá z koček z okolí.
~ Když mi umřela kočka, brečela jsem více a déle, než když mi umřel někdo ze známých/kamarádů/rodiny. Vlastně jsem se s tím doteď tak nějak nevyrovnala.
~ Jsem schopná nebavit se s lidmi, kteří kočky nemají rádi a zásadně odmítám mít partnera/ku který/á by kočky neměl/a rád/a. Ten, kdo nemiluje kočky, nemůže milovat ani mě.
~ Za veterináře jsem schopná utratit vše co mám a nevadí mi, že pak třeba nebudu mít co jíst. I kdyby se jednalo o cizí kočku z ulice. Nemám problém ji do pár minut adoptovat.
~ Koček a ani věcí s kočičím motivem není nikdy dost. Nikdy.
Doufám, že jsem teď alespoň trochu vyvrátila vaše mylné představy o mé posedlosti kočkami.

Zobrazit víc

10 faktů o tobě

Konečně jsem našla někoho, kdo umí smysluplně odpovídat a není to taková ta ovce. A chtěla jsem se tě zeptat na názor na vegetariánství :)

Proti vegetariánství samotnému absolutně nic nemám. Je to každého věc, co jí nebo nejí, pokud to jeho tělu vyhovuje. Sama (aniž bych si to uvědomovala) občas žiju jen na zelenině a maso nějakou dobu úplně vynechávám.
Jediné co mi na vegetariánech/veganech a podobných -ánech vadí je to, když své přesvědčení někomu vnucují. (Zvlášť, když to jsou většinou "vegetariáni" a "-áni", pro které to není přesvědčení ale něco, čím na sebe můžou upozorňovat.) A to ještě stylem "podívej, jak ta zvířátka trpí!". Ka vím, jak velkochovy vypadají. Vím, jaký je to hnus a to i bez toho, aniž by mi to někdo neustále házel před oči a ještě to komentoval tím, že jsem jenom sprostý vrah. A to ještě ve verzi, kterou slyšeli od někoho jiného a papouškují ji dál, aniž by vůbec měli ponětí, o čem to vlastně mluví. V takovém případě už se prostě o toleranci nedá mluvit. Když oni nerespektují má svobodná rozhodnutí, proč já bych měla tolerovat jejich debilitu?
Samozřejmě, nemám nic proti tomu, když své přesvědčení někdo prostě jen prezentuje nebo se mnou o něm debatuje, ale jakmile mi ho začne vnucovat, veškerý můj kontakt s ním končí. Svět se dá opravdu zachraňovat mnohem efektivněji než tím, že někdo otravuje své okolí.

Zobrazit víc

👌

Holkám vstup povolen.
Chce li míti kočka život pohodlný, pořídí si člověka, který bude dodržovat následující kočičí přikázání.
1) Já jsem tvá kočka. Nic a nikoho nebudeš upřednostňovat přede mnou.
2) Já sama si budu vybírat, kde budu spát. Nebudeš mě budit ani přesouvat.
3) Budeš mě krmit často a tím nejlepším co doma máš. Jinak si to vezmu sama.
4) Budu li se chtít mazlit, budeš se se mnou mazlit, dokud mě to neomrzí.
5) Nebudu li mít náladu, budeš kolem mě chodit po špičkách v bezpečné vzdálenosti.
6) Budu si hrát kde chci, kdy chci a s kým chci.
7)Budu li po tobě něco vyžadovat, budeš připraven splnit mé požadavky nehledě na to, jaká bude denní či noční doba.
8) Pokud uznám, že je něco vhodné pro broušení drápků, budu si o to drápky brousit, nehledě na tvůj názor.
9) Vše co dělám, je předem pečlivě promyšleno a má to svůj cíl. Nemůžeš mě tedy trestat za něco, co pouze nechápeš.
10) Nikdy nedovolíš, aby mé teritorium bylo ohroženo.

Zobrazit víc

Chce li míti kočka život pohodlný pořídí si člověka který bude dodržovat

Aký máš názor na to čo sa stalo v Paríži?

Upřímně, ještě jednou dneska někde uvidím #prayforparis a budu zvracet. Před chvílí jsem se dnes poprvé odhodlala podívat na fb a je mi fakt špatně. Všichni si to na ten profil prostě musí dát a přitom většina ani neví, o co jde. Hlavně že ten si to dal na profikovku, ta zase na úvodku a někdo to statusu, tak já určitě nesmím být pozadu a musím si to tam dát taky. Navíc, lidi to lajkujou a to je taky strašně důležité, že. A když se mě pak někdo zeptá, proč to tam mám, budu tvrdit, že je to projev lidskosti a slušnosti (protože nějaké #prayforparis určitě všechny zachrání) a budu doufat, že se mě nikdo nezeptá, co se stalo ..
Fakt nechápu jakými orgány to někteří lidé přemýšlí, protože mozek na tuhle činnost opravdu nepoužívají. A jo, tohle mě fakt dokáže nasrat. Protože všichni si někde vrazí takovou blbost ale ani je nenapadne nad tou událostí přemýšlet. Proč taky? Jak by se taková věc mohla jednoho ubožáčka ubohého dotknout, když se to stalo tak daleko a ještě cizím lidem. Pro něj to přece žádné důsledky kromě nového statusku mít nebude. "Dav" ví přeci všechno nejlíp a vždy se o něj "postaral".
(Gratuluji si za nepoužití ani jednoho sprosteho slova. V tomto případě je to opravdu úspěch.)

Zobrazit víc

volny prostor.

✧☹T. B. Winchester.☹✧
Dlouho jsem přemýšlela nad tím, proč je mnoho lidí v mém okolí tak blbých, tupých, stupidních .. snad by se dalo říct i mírně zaostalých a neschopných pochopit cokoli nového nebo jiného. Říkala jsem si, že to nemůže být tím, že by se narodili s tak nízkým intelektem, který by už prostě nemohli rozvíjet. A měla jsem pravdu, háček je v něčem úplně jiném.
Pozorovala jsem totiž jisté osoby hrající jistou hru, která přemýšlení vyžadovala. Ze začátku jsem je sice pozorovala jen proto, že jsem zrovna nemohla nic moc lepšího dělat, ale postupně jsem se na to, co dělají opravdu začala soustředit. Když narazily na něco, na co přišly nebo co uhádly tak do minuty, nebyl to problém. Ale cokoli co by vyžadovalo delší přemýšlení okamžitě hledaly na internetu (ne, že by opravdu hledaly, prostě měly stránku, kde stačilo zadat pár písmenek a odpověď jim automaticky vyskočila). Absolutně jsem nechápala, proč to tedy hrají a co je na tom baví, když je ta hra zajímavá právě tím, že u ní člověk musí zapojit mozek.
A když nad tím tak přemýšlím, tohle je problém mnoha lidí. Neumí myslet a jsou líní se o to vůbec jen pokoušet. Nejsou schopni vyřešit jakýkoli složitější problém, kterému jsou vystaveni, nedokáží odhalit věci, které mají přímo před očima. Musím upřímně poděkovat své matce, že mě vždy nechala, abych si na všechno přišla sama, našla si to, vyzkoušela různé možnosti a sama se poučila a pomohla mi opravdu jedině v případě, že bych to sama nezvládla. Kdysi jsem na to nadávala, teď opravdu upřímně děkuji.

Zobrazit víc

Čo si myslíš o Ane? včera som s ňou začala,a zaujímal ny ma tvoj názor na to v všetko. Rozpis sa prosím :)

Nedávno jsem zase selhala a hádala se s ana blbkama. V tomhle se prostě nedokážu poučit. Ale nevadí, šlo o to, že jedna slečna anu strašně vychvalovala, že díky ní naprosto dokonale zhubla, bez žádných vedlejších, nežádoucích účinků. Což mě poměrně pobavilo a vzkázala jsem ji, že jsem zvědavá, jestli anu bude vychvalovat i za několik měsíců, až bude mít problémy se scvrklým žaludkem a klouby. Minimálně jen s tím, pokud bude mít štěstí.
Načež se do mě všechny ostatní holky pustily a všemožně se snažily dokázat, že nemám pravdu, že nevím, o čem mluvím a podobně. Protože ony už anou hubniu tolik a tolik měsíců a jsou naprosto zdravé. Jenže na rozdíl od nich já nemám problém s PPP měsíc nebo dva, ale o dost delší dobu, takže opravdu vím, že když tělu přestanete dodávat živiny, třeba i jen na dobu, která se vám zdá zanedbatelná - co je takový měsíc nebo dva - můžete a s největší pravděpodobností toho budete litovat do konce života. Protože tělo živiny potřebuje a když je nemá trpí a dává to jasně najevo. Ze začátku má sice zásoby, ze kterých může čerpat, ale i ty časem dojdou a není jich tolik, aby dokázaly tělo plně vyživovat. Takže i když nedojdete do stádia, kdy vám budou vypadávat zuby, neudržíte svěrače a pod., velmi brzy vám odejdou klouby a nebudete moc absolutně nic. Každé jejich přetížení si odnesete šílenou bolestí, která může trvat klidně i několik dní a žádné kapky nebo tabletky proti bolesti vám s tím nepomůžou. A nepůjde jenom o jejich přetížení. Klidně bude stačit, když je na chvíli vystavíte průvanu, praštíte se, budete delší dobu stát .. nebo prostě jenom tak, aniž byste věděli, kvůli čeho vás bolí tentokrát. A ano, cvičením v průběhu hubnutí to jen zhoršujete. Čím větší zátěží tělo vystavuje, tím více živin potřebuje. Jenze kde je má v průběhu oněch úžasných hladovek vzít?
Také si tím zničíte vlasy. Budou se lámat a vypadávat, budou zplihlé a bez lesku, nebudou růst. Na hezké nehty také můžete zapomenout. A pleť také nebude vypadat tak, jak byste chtěli.
*POKRAČOVÁNÍ DOLE*

Zobrazit víc

..

DarknessDeStation’s Profile PhotoDarkness DeStation
Stejně tak váš žaludek potřebuje pracovat. Nemůžete mu říct "tak a teď budeš chvíli odpočívat a až se mi to bude hodit, začneš pracovat stejně dobře, jako předtím", to prostě nejde. Místo toho se vám začne scvrkávat a nebude pracovat tak jak má, takže když budete zase chtít začít jíst alespoň trochu normálně, nemusí pomoct ani postupné zvyšování malých dávek a budete zvracet, zvracet, zvracet a zvracet - díky čemuž, gratuluji, zaručeně zhubnete dalších pár kilo, ale nejsem si jistá, že se vám to bude tak úplně líbit. Taky už nemusí zvládnout zpracovat některá jídla, nebudete moct jíst, kdykoli se vám zamane. Budete podle něj muset upravovat svůj denní režim (ano, znám osobu, která nemůže být přes noc vzhůru a přes den spát, protože její žaludek to nesnese), takže na nějaké akce s kamarády nebo třeba i pracování na noční a pod., můžete hezky rychle zapomenout. A postupně budete zjišťovat, že je těch problémů více a více. Čím starší budete, bude to horší a horší. A je jen minimální šance, že se vám to podaří napravit. Tohle není něco, s čím by si člověk mohl zahrávat.
Navíc, být extrémně hubená, tak jak to většina an vyžaduje vážně není žádná výhra. Všechno na vás totiž bude viset. Není šance, že byste si mohli nakoupit v normálním obchodě, tedy .. možná tak v dětském oddělení. Buď si budete muset všechno přešívat a nebo za veškeré své oblečení vyhodit těžké peníze, aby vám alespoň trochu sedělo. Jo, ze začátku je to sice fajn pocit, když vidíte, jak malou velikost máte. Postupně se ale mění na zoufalství z toho, že takovou velikost ani nevyrábí. A taky není pravda, že hubeným holkám sluší všechno. Hodně věcí budete muset přestat nosit, protože si to nebudete moct dovolit.
Když jednou začnete hubnout, tak prostě budete hubnout a nebudete si uvědomovat, jak moc. S největší pravděpodobností se stane, že budete za hranicí, za kterou jste chtěli být dříve, než so toho vůbec stačíte všimnout. A pak už bude pozdě na všechny výčitky. Přibrat bude mnohem těžší, než zhubnout a možná, že se vám to bez odborné pomoci nepodaří vůbec. Ale to už je všechno vaše věc. Já vám sice můžu říct, jak to je, ale rozhodnout se musíte sami.

Zobrazit víc

Tuto otázku můžeš využít tak, že něco vzkážeš lidem, co tě sledují. Co jim vzkážeš, to je už na tobě.

Sogni d'oro...
Chtěla bych všem, co mě sledují poděkovat. Obvzlášť těm, kteří mě podporují ať už lajky nebo různými komplimenty, svými názory nebo ostatními věcmi. Já vím, neodpovídám na ně - ale čtu si je a věřte mi, že mi každý z nich vykouzlí úsměv na tváři a zlepší den. Může se to zdát jako strašná blbost, ale mě prostě těší, že to co dělám, i když je to jen taková maličkost jako odpovídání, má své výsledky. A to pozitivní výsledky. Pořád mě tím tady držíte. I když už jsem mnohokrát měla chuť odejít, tohle mi pokaždé změnilo názor. I kdyby tady byl jen jeden jediný člověk, kterému by mé odpovědi v něčem pomohly nebo se mu prostě jen líbily, stálo by mi za to tady zůstat.
Také, i když už trochu odbíhám od zadání, bych chtěla poděkovat těm, kteří odpovídají na mé otázky. Především těm, kteří se nad nimi opravdu zamýšlí a rozepisují, protože mi mnohdy ukáží jiný pohled na svět, donutí mě zamyslet se nebo mi prostě jen zlepší náladu, protože vím, že se mi ty otázky posílat vyplatí. I když třeba mnoho jiných neodpoví vůbec nebo .. Meh, prostě tak, jak odpoví.
Takže děkuji, děkuji a znovu děkuji.

Zobrazit víc

Jaký je rozdíl mezi dobrem a zlem ?

Nic jako dobro a zlo neexistuje. Jsou to jen představy (dalo by se říct i normy), podle a díky kterých daná společnost funguje. Jsou to představy, které jsou nám v dětství ze všech stran vtloukány do hlavy a později si jen upravujeme pohled na ně, podle toho, jak na nás společnost, ve které se pohybujeme a kterou vnímáme působí.
Žádné dítě, když se narodí nemá o nějakém dobru a zlu ani ponětí. Teprve časem se učí, co je může (a tedy co je dobré) a co nesmí (a tedy co je zlé). Nejprve na té nejprimitivnější úrovni, poté se tato primitivní úroveň rozšiřuje (např. nejprve - nesmíš nikoho bít, později - ale můžeš se bránit). Kdyby ho někdo učil, že je v pořádku vraždit lidi, kvůli tomu, aby je pak mohlo sníst a uživilo se tak, přišlo by mu to jako normální (dobré) a nechápalo by, proč to někdo vidí jako zlé.
To je také důvod, proč mnoho lidí nedokáže pochopit, natož se přizpůsobit cizí kultuře a jejím zvukům, i když se třeba neliší nijak výrazně. A nemusí to být ani kultura. Stačí, aby to bylo cokoli, co se liší od jejich základního vnímání světa. Tato primitivní úroveň je v nich natolik zakořeněná, že ji jen těžko dokáží upravit, nebo úplně změnit.

Zobrazit víc

Zkus napsat úvahu o tom co tě napadne jako první :) (Pokud nechceš otázku smaž!)

Terezjuklova’s Profile PhotoTerezka
Cestování bez slýchátek je vskutku nebezpečná věc. Ale musím říct, že dnes jsem se poměrně dobře pobavila (poté, co jsem překonala počáteční šok a pochopila, že se opravdu baví o tom, o čem se baví), když jsem poslouchala jakási dvě individua dívčího pohlaví. Bavily se totiž o tom, jestli je jejich partneři (nejsem si jistá, jestli je to vhodný výraz) opravdu milují. A měřily to podle toho, jak často jim říkají "Miluji tě.". Věty typu "Už mi to říká jenom tehdy a tehdy, už to prostě není co bývalo." mě opravdu dostávaly do kolen. Vlastně jsem jim mohla navrhnout, aby svým partnerům darovaly tabulky, díky kterým by jim byl počet "Miluji tě." k dokázání lásky ihned jasný.
Nevím, možná jsem jen trochu divná, ale nikdy by mě nenapadlo něco měřit podle toho, jak často mi někdo něco říká. A vůbec jenom věřit obyčejným slovům bez chování, které by je dokazovalo. Vždyť právě ono chování, třeba i jemné detaily říkají to pravé "Miluji tě.", "Záleží mi na tobě.", a pod. Samozřejmě, tím neříkám, že není hezké to slyšet. Ale samotná slova ještě nic neznamenají.
I když, uznávám, že mě baví i jisté slečny, které lásku potřebují dokazovat drahými dárečky, restauracemi, placením všeho, co jim do oka padne a podobnými věcmi. A ještě více mě baví, když se mě potom dané slečny ptají, jestli mi nevadí, když mi přítel nekupuje tohle a neplatí tam to. Protože, možná jsem ještě divnější, ale nejen, že mi to nevadí, jsem za to dokonce ráda. Více, než pozvání do drahé restaurace, ocením obyčejnou procházku, povídání si a blbinky. Více než nějaký dárek mě potěší, když se mi táhne s taškou, vynese mě do schodů nebo se o mě stará, když mi není nejlíp. Nepotřebuju kytky, stačí mi obyčejné, upřímné obětí. A ano, vadí mi a připadám si trapně, když za mě někdo neustále platí. Což je něco, co většina lidí už vážně nedokáže pochopit.
Nicméně, proti gustu .. všichni vnímáme lásku po svém.

Zobrazit víc

Ako by si vysvetlil/a homosexualitu dieťati?

uprimnamrcha’s Profile Photoidz do piče.
Dítě něco takového vysvětlovat nepotřebuje, protože dokud mu někdo nezačne cpát do hlavy, že ten jediný normální a správný vztah je mezi mužem a ženou, a že všechno ostatní je divné a špatné, připadají mu všechny páry naprosto normální.

Asi dost na píču když se s tebou nikdo nebaví že? x'DDDDDDDDDDDDDDD

Hm .. jo, až na to, že to není tak, že by se se mnou nikdo nebabil, ale tak, že já se prakticky s nikým bavit nechci. Nevidím k tomu jediný důvod. Mám kolem sebe skupinku lidí, na které se mohu spolehnout a kterým můžu věřit. Dali by se spočítat na prstech jedné ruky a jsem s tímhle stavem plně spokojená a mnohem šťastnější, než kdybych měla stovky "přátel".
Navíc mi to, co se teď označuje za přátelství přijde tak nějak k smíchu. Stejně tak, jako chování většiny lidí (pokud tedy není spíš k pláči) a rozhodně nemám potřebu chovat se jako oni. Samozřejmě, mohla bych někomu napsat, solidně se s ním opít, pár dní ho vydávat za nejlepšího přítele, popřípadě se s ním ještě několikrát opít a všude se chlubit tím, co jsme dělali a pak se mu několik měsíců neozvat .. načež se bude celý proces opakovat. Mohla bych ošukat kluka své nejlepší kamarádky nebo holku nejlepšího kamaráda. Mohla bych někoho vydávat za svého kamaráda, za zády ho pomlouvat, pak mu nějak hnusně podrazit nohy, počkat až to samé udělat on mě, nějakou dobu se s ním nebavit a pak znovu celý proces opakovat .. ale proč? Proč bych tyhle a jim podobné věci měla dělat? Jenom proto, abych nevypadala jako divný podivín? Meh, tohle už mám dávno za sebou.
Samozřejmě, tím neříkám, že každou osobu okamžitě odsoudím jako mozeknevlastnící, děvkoidní, ulhanou píču, která je schopná jen věcí výše zmíněných, podobných a horších. Nemám problém se seznamovat s novými lidmi a poznávat je. Jsem ten typ, který je schopen dát šanci každému. Jenže u toho to většinou i končí. Málokoho vedle sebe dokážu delší dobu snést a málokdo dokáže delší dobu snést mě. A jen úplné minimum lidí se dokáže prokousat přes mé ochranné vrstvy a vůbec dokázat, že stojí za to je nechat se o to jen pokusit. Na druhou stranu, když už se to někomu povede, ví, že má ve mě 100% jistotu.
Přátelství pro mě prostě znamená něco úplně jiného než pro většinu. Je to pro mě v podstatě vztah - jen bez té fyzické části. A kdo by zůstával ve vztahu, když se k němu jeho partner chová jako k lehce nenahraditelné, velmi rychle opotřebovatelné součástce?

Zobrazit víc

Jebni se do stěny , větší piču jsem neviděla , zamysli se ... Až skončíš na kapačkách a budou do tebe pumpovat jidlo hadičkama , tak uvidíš že ti to za to nestojí , můžeš umřít.. Budeš mít doživotní následky!!!!

Hm .. a tys mě někdy viděla? Nebo o mě něco víš (tedy snad kromě informací z pěti, víc jít totiž ani být nemohlo, odpovědí, které jsi přečetla)? Jasnou odpovědí je ne. Protože kdyby ano, takovou .. sračku, jinak se to totiž ani nedá nazvat, bys nikdy nenapsala.
Já totiž až moc dobře vím, jaké to je ležet v nemocnici, nemoct nic a jen snášet bolest a bezmoc - nejen svou, ale i všech okolo, protože nikdo neví, co s vámi je a jak to léčit. Vím, co dokáže způsobit anorexie (popřípadě PPP) a sebepoškozování a všechny ty "hezké" věci, které k tomu patří. Až moc dobře vím, jak lehké je do toho spadnout a že je nemožné se z toho úplně vyhrabat. A protože vím, jaké to je, pomáhám lidem s podobnými problémy a varuju lidi, kteří si s tím zahrávají.
A vzhledem k tomu opravdu nemám důvod "jebnout se do stěny". To bys měla spíš ty. I když pochybuju, že by ti to pomohlo a donutilo tě to něco si zjistit a přemýšlet, než něco napíšeš.

Zobrazit víc

Máš opravdu úžasné odpovědi :3 sleduju n_n a názor na řezání?

Catrine DeMew
Sebepoškozování je úžasná věc. Vážně. Jednou do toho spadnete a jste prakticky doživotně v háji. I když si myslíte, že to máte za sebou .. nemáte. A nikdy nebudete. Budete sice schopni potlačit to, utlumit, ale to nutkání tady bude pořád a vy s ním budete muset neustále bojovat.
Už to nebude tak, že to budete vyhledávat vy. Ono už si vás to vyhledá samo. A není tady jediná šance, že byste si mohli pomoct sami. Najdete si metody, jak si ubližovat i v přítomnosti ostatních lidí tak, aby si toho nebyli vědomi. Zajistíte si, že vás nikdo a nic nebude moct od bolesti odradit. Budete tak vynalézaví, až vás to samotné bude překvapovat. A možná si ještě budete uvědomovat, že tohle byste dělat neměli .. ale to bez pomoci také brzo přejde.
Někteří lidé mají štěstí a nikdy nezajdou dál. Ale stačí jeden špatný okamžik, jedna špatná věc, jedna špatná shoda okolností .. a vy se náhle probudíte uprostřed kaluže vlastní krve. Ani nevíte, kdy a jak jste to udělali, víte jen, že chcete víc. O hodně víc. Protože ano, opravdu to pomáhá. Ale tentokrát už to nebudete chtít zastavit. Budete to chtít dotáhnout do konce, jednou provždy. Budete schopni využít jakýchkoli prostředků. Zní to jako výmysly nějakého "psycho" dítěte? Možná. Ale nejsou. Jsou to odporné zkušenosti.
Ten pocit bezmoci, hlubokého smutku a nenávisti vůči samému. Ten pocit, kdy už pomalu ani nevíte co děláte, jen víte, že tomu potřebujete uniknout .. se prostě nedá popsat. A stejně tak se nedá popsat ten úlevný okamžik, kdy se dostaví fyzická bolest. Je to jako kouzlo .. ale jako kouzlo, které vás poznamená na celý život. A nejen vás, ale i vaše okolí.
Je mi upřímně líto všech lidí, kteří tohle musí prožívat, ať už z jakýchkoli důvodů. Je to obrovský boj, který je opravdu těžké vyhrát a mnozí lidé to nedokáží pochopit. Stejně tak je mi špatně z lidí, kterým se to líbí, obdivují to, podporují nebo s tím frajeří. Upřímně bych jim přála, aby si zažili, jaké to doopravdy je. Jaké doopravdy jsou ty stavy, které k opravdovému sebepoškozování vedou.
A na závěr vás chci poprosit .. dávejte si pozor. Opravdu dobrý pozor, aby se vám nepodařilo do toho spadnout. Vím, jak je to lehké. Může se vám to stát kdykoli, aniž byste si toho byli sami vědomi ..

Zobrazit víc

Aký máš názor na to, čo páchal Hitler? Čo ho mohlo k viesť k tomu prečo sa rozhodol konať tak, ako konal? Veľa ľudí hovorí že bol dosť blbý že bol taký bezcitný atď. No niečo v tej hlave mať musel. Tak dokonale zorganizované vraždy, mal to celkom premyslené, (niesom nacka). Čo si o tom myslíš ty?

F r e a k
Irituje mě .. ale fakt strašně mě irituje, když všichni z těch nejhorších zločinů obviňují Hitlera. A já jsi teda fakt nejsem vědoma toho, že by si dělal stínítka na lampy a potahy na knihy z lidské kůže, pitval lidi za živa, sešíval je, dělal na nich experimenty, nechával je bičovat přes oči nebo je jinak důmyslně mučil a s radostí se tím kochal. Předal myšlenku, manipuloval a dal příležitost, ale ty pravé zrůdy byly někde úplně jinde. A on o nich vlastně ani nevěděl. On byl pro mě jen spouštěčem s úžasným talentem. Nu, a jelikož byl fanatik, mluví to samo za sebe.
Ale vážně mě dostává, že si hodně lidí myslí, že koncentrák byl něčím, kde vás šoupli a buď jste umřeli rovnou nebo jste nejdřív dřeli a pak umřeli. Ehm .. u takových případů se mi vážně otevírá kudla v kapse. Protože to, co se tam dělo .. to k čemu lidi dostávali příležitost aby, a ještě často s radostí, dělali, je něco neskutečného. A lidé by to měli znát. Především jistá individua s velmi nepřiměřeným "humorem". Těm bych přála takové velmi přátelské sezení se strýčkem Mengelem nebo někým mu podobným. Samozřejmě, že za plného vědomí. Protože tohle jsou věci, u kterých má i humor své meze (a ano, říkám to zrovna já, velký milovník černého humoru). A když lidem řeknete, že někde umřely milióny lidí, jejich mozek to není schopen zpracovat. Zařadí to jen jako obyčejnou číselnou informaci, která v nich nevyvolá žádné emoce. Ale řekněte jim o "detailech", jako byly třeba operace za živa, třeba jen na desítce lidí (i když jich bylo mnohem víc) a hned jsou zhrozeni, zhnuseni a pod.
Samozřejmě tím nechci nic zmenšovat. To co Hitler v podstatě odstartoval a udržovat byl neskutečný hnus. A nedokážu si představit, že bych v té době žila. Nedokážu si ani z daleka představit, jaké to vůbec bylo. I když jsem byla na místě, které bylo válkou poznamenané, jen kousek od místa, kde bydlím a slyšela jsem co se stalo od někoho, kdo to zažil .. už to bylo jen trávou zarostlé místo, ze kterého zmizela i ta pamětní cedulka. Ale to už je vedlejší. To co Hitler odstartoval a udržoval byl hnus. Ale tím opravdovým hnusem ho dělali jiní.

Zobrazit víc

Co si myslíš o tom,když ma v dnešní době má 10ti lete dítě iphone,air max a další takove ty drahe věci? Až budeš rodičem,budeš sve děti taky takto rozmazlovat nebo povedeš sve ditě skromě?:)

Poradna pro všechny
Dneska u nás byla rodinná oslava. Meh .. někdo, kdo by pro mě měl být otcem, ale ve skutečnosti je naprosto cizím člověkem, slavil narozky. A byla tady i teta (tedy "teta") a měla tady i své dva syny. Jen co přišli, hned začali dělat bordel, řvát a žrát všechno, na co přišli. A co udělala ona? Strčila jim tablet a ha, ha, ha. Oni se zabavili, ona nemusela nic dělat, nedejbože je vychovávat a věnovat se jim. A oni dál spokojeně řvali, prali se spolu o tablet, pomalu si skákali po hlavách. Co mě taky zarazilo bylo to, že jim tam cpala anglické "edukativní" (fakt se divím, že takové slovo znala) hry, když ani jedno z děvek neumělo mluvit pořádně česky (vlastně jsem ani neidentifikovala, co to bylo za jazyk .. zřejmě jakási směs češtiny, polštiny a ponašymu). Ale to už je tak nějak jedno.
Pak přišla teta se svým o dva (?) roky mladším synem, který poslouchal, krásně se zabavil sám, byl klidný, tichý, nikomu se nevtíral. A "teta" se strašně divila, jak je to možné, že je tak hodný a samostatný a jakto, že už umí tohle a tohle. A pak se strašně vyptávala jestli teta nechce půjčit tablet, protože pohádky, hry a další sračky. Samozřejmě, něco takového synovce vůbec nezajímalo.
A pointa? Pokud je matka neschopná, je neschopná. A tablety, smartphony a podobnými blbostmi, které dítě chce, se posílá do svého soukromého pekla. Jestli je matka schopná, klidně svému dítěti tyhle věci dávat může, protože ho to nijak neovlivní a klidně se mohou stát motivátory a pomůckami pro vzdělávání. Dítěti je prostě třeba se věnovat, nehledě na to, jaké pomůcky (hlavně je ponechat pomůckami a nedělat z nich "chůvu") jsou k dispozici. A taky je třeba nenechat si mateřstvím vymýt mozek.

Zobrazit víc

Ako si u teba dostať dôveru?

uprimnamrcha’s Profile Photoidz do piče.
Raději budu půl hodiny vlastním tělem chránit kočku před deštěm a sama mrznout a moknout jen proto, že si na mě ustlala a já nemám to srdce přestat ji drbat a shodit ji, jenom kvůli vlastního pohodlí, než pět minut mluvit v teple a suchu s člověkem (až na vzácné výjimky).
Myslím, že odpověď je jasná.

Denne sa stretávame s ľudmi, ktorý sa chovajú v spoločnosti uplne inak narozdiel od toho, aký sú naozaj. Jednoducho sa hrajú na niečo, čo niesu. Prečo si myslíš že to robia?

F r e a k
Představte si, že jste malým dítětem. Žijete v modelu "správné rodiny". Už od útlého věku vám vaše autority předkládají co je správné a dobré a co ne. Dokud chodíte do školky, všechno je v pořádku. Přirozeně přijímáte jejich vliv, v ničem vás to neomezuje a jste veselým a zdravým dítětem.
Pak ovšem nastoupíte do školy. Přijdou nové autority, nové povinnosti. Přijde zařazení do systému. A vy se těšíte. Jste nadšení z toho, že se posouváte někam dál. Jenže ejhle. Není to tak idylické, jak jste si představovali. Jste příliš pomalí? Něco vám nejde? Odmítáte něco dělat proti své vůli? Jste špatní a jste potrestáni. Začnete se snažit a předeženete ostatní? Je to ještě horší. Nic jiného než průměrnost si nemůžete dovolit. A to nejen co se inteligence a schopnosti učit se týče. Musíte být průměrní i v oblékání, vystupování, svém vyjadřování .. ve všem. Ale ještě pořád jste malí a necháváte tyto autority vlévat vám do hlavy jejich názory. Jejich definice dobrého a špatného.
Přichází druhý stupeň a první hledání vlastní identity. Poprvé zjišťujete, že nejste tak úplně stejní, jako vaše okolí. Ze začátku se vám daří v klidu ignorovat řvoucí, rudnoucí a snad se i pomalu dusící učitelku, když po vás řve, ať okamžitě schováte tu knížku, naštvaná tím, že jste i při čtení dávali pozor a nemohla vás před ostatními ponížit. Daří se vám ignorovat posměšky vašich vrstevníků, ohledně vašeho oblečení a výběru hudby. V klidu učitelce vysvětlujete učitelce, že to, že nejíte neznamená, že máte anorexii. Jen to, že ve školní jídelně vaří hnusy a očekáváte, že to pochopí. Nepřipadá vám divné, že všichni kolem vás prožívají své první lásky a básní o druhém pohlaví a vám se tyhle pubertální výlevy vyhly.
*Pokračování dole*

Zobrazit víc

..

Ale pak to na vás spadne všechno najednou. Začnete se v tom utápět. Budete se ptát "Proč?" a "Kdo vlastně jsem?", zatímco odpověď se bude vznášet někde v nedohlednu. Všechny vaše odlišnosti vás začnou stahovat dolů a ještě níž. Budete se cítit méněcenní, zbyteční, ubozí, neschopní, odporní ..Začnete se přetvářovat jen proto, abyste alespoň někde zapadli. Dokonce si začnete první románek s osobou opačného pohlaví. Jen proto, že chcete dát najevo, že jste normální. Neberete ohledy na to, že k dané osobě nic necítíte. Že vás nevzrušuje. Že vás vlastně všechny osoby opačného pohlaví tak trochu odpuzují. Vlastně tak trochu víc. Děláte všechny ty věci, které se dělat mají a přesvědčujete se o tom, že sami chcete. Vždyť přeci musíte chtít. Je to totiž normální.
Nevíte nic o možnosti vztahu se stejným pohlavím. To, že vám vždy bylo tak nějak .. příjemnější a přitahovalo vás více, než pohlaví opačné, si naprosto odmítáte připustit. Raději místo toho pijete a děláte všechny ty cool rebelské věci a balíte ostatní osoby opačného pohlaví. I když byste raději seděli doma, s dobrou knížkou. Ale to prostě nemůžete. Nesplňuje to normu vašeho okolí. A vy už nechcete být tím divným odpadlíkem, kterého nikdo nemá rád. Ten pocit už nesnesete. Raději opravdu zapřete své pravé já. Tak vám to vtloukli do hlavy a tak je to správné.
A pak se dostanete k lidem, kteří vám ukáží, že je i jiná možnost. K lidem, kterým by vaše pravé já rozhodně nevadilo. A vy se snažíte být tím, kým opravdu jste. Tak moc chcete ty přetvářky odhodit někam pryč .. ale nemůžete. Roky vstepovani normality ve vás zanechaly stopy, které nejde jen tak jednoduše smazat. Ano, postupujete po malých, miniaturních krůčcích. Dokonce se začnete oblékat a vystupovat tak, jak chcete. Opustíte divoký život a vrátíte se ke svým knihám. Poprvé se opravdu zamilujte a jste schopni uznat, že vás přitahuje stejné pohlaví. Dokonce vést šťastný homosexuální vztah..
Ale i tak jste uvnitř tím malým, vyděšeným dítětem, které prostě chce, aby ho měl někdo rád. Nic víc, jen to. A bojíte se udělat cokoli, co by se společnosti nemuselo líbit. I když víte, že to udělat můžete a že i když to uděláte, budou tady lidé, kteří vás rádi mít nepřestanou. Ten strach je příliš velký na to, aby vám dovolil odhodit své ochranné vrstvy ..

Zobrazit víc

dáváš oravdu otázky tem kdo ti to lajkne? :)

Snažím se, občas mi někdo, kvůli systému lajků "uteče", ale pak mi stačí jen napsat a já to hned napravím. Jinak ale otázky opravdu dávám každému, kdo je chce a nevybírám si. Třídím teprve minimálně po měsíci odpovídání na mé otázky :)

Co vede lidi k závisti? A co všechno se dá závidět? Už ti někdy někdo něco záviděl? Nebo ty někomu?

Závist je úžasná, vážně úžasná věc. Vede lidi k tak neskutečným, nepochopitelným věcem, že by na ni měl někdo raději vynálezt lék.
V jistém období jsem byla šikanována. Začalo to pouze pár osob, ale později se to stalo oblíbenou skupinovou zábavou. Vytrpěla jsem si kvůli toho peklo. A vlastně kvůli toho pořád ještě trpím, protože některé věcí se prostě nedají jen tak vymazat. Dlouho jsem nechápala proč to všechno, dokud mi jedna z osob, které to začaly, neřekla, že to vše dělala jen kvůli toho, že mi záviděla to, jaká jsem.
A nyní? Celé dny sedím doma, respektive ležím zachumlaná do deky, piju jeden čaj za druhým a studuji Mengeleho a jemu podobné. Jsem s těmito aktivitami natolik spokojená, že vážně nevidím jediný důvod, proč je měnit. Ale i přesto se o mě všude možné vykládá, že každý večer chodím pít, neustále se kurvím a další, velmi pěkné věci. Proč? Protože se pár osob nedokáže smířit s tím, že sem je nechala daleko za sebou.
Osobně to nechápu. Samozřejmě, taky se stává, že někomu něco závidím nebo že se špatně srovnávám s tím, že je někdo v některých věcech lepší. Ale vždy se snažím přetvořit to vše v motivaci. V motivaci zlepšit se sama natolik nebo se alespoň smířit sama se sebou natolik, abych ostatním závidět nemusela. A je to dostatečně účinná metoda, která mě zbavuje mnoha problémů.
Ono vlastně není otázkou, proč lidé závidí. Závidět je tak nějak přirozené. Lidé budou vždy chtít to, co má někdo jiný a být, alespoň trochu těmi, kdo jsou v jejich očích lepší. Otázkou je, proč se tím nechávají ovládnout? Proc kvůli toho provádějí takové hlouposti, které je posunou jen níž, ani o krok tam, kde by chtěli? Proč prostě nedokáží z něčeho špatného udělat něco dobrého. Všichni by se měli neustále nějak zlepšovat. Věnovat se svým snům a svému rozvoji. A jestliže k tomu potřebují nějak nakopnout, proc jako nakopnutí nevyužít právě tohohle?
Nevím, nechápu to. Někteří lidé prostě zřejmě navždy zůstanou mentálně .. jaksi zakrslí.

Zobrazit víc

Říká se, že v životě potkáme Jenom jednu pravou lásku. Je to pravda? Měla by podle vás trvat navždy? Nebo něco takového neexistuje? Věříš na ní? Proč ano/ne?

KajiiNaa547’s Profile Photo•Káčko•
Všichni se strašně snaží hledat pravou lásku, toho pana dokonalého nebo paní dokonalou, perfektní a božskou polovičku. A přitom pravá láska se neskrývá v té druhé osobě, ale právě v nás. Je to o tom, jestli umíme opravdu milovat nebo milujeme jen podle toho jak nám bylo předkládáno, že se milovat má.
Vážně, kdo z nás dokáže milovat naprosto bezpodmínečné? Bez toho, aniž by něco vyžadoval a očekával, aniž by určoval nějaká pravidla. Aniž by pro něj existovalo "Miluju tě, ale .." Kdo z nás dokáže svého partnera/svou partnerku přijmout opravdu takového jaký/takovou jaká je? Kdo z nás dokáže milovat, aniž by na oplátku něco dostával a vyžadoval, třeba i jen lásku svého partnera? Kdo z nás dokáže hledat chyby v sobě a ne v tom druhém? Kdo z nás dokáže odsunout své vlastní potřeby oproti potřebám druhého do pozadí? Kdo z nás dokáže takhle milovat nejen pár týdnu nebo měsíců, ale několik desítek let? Tohle je ta práva láska. Žádné žili spolu šťastně (?) až do smrti. Tahle láska může být třeba i jen o zvyku nebo závislosti. A vážně byste něco takového nazvali pravou láskou?
Ptala jsem se kdo z nás. Ale ona je to vlastně špatná otázka. Protože každý z nás dokáže bezpodmínečně milovat, ať už zvíře, věc nebo něco jiného. Téměř každá matka bezpodmínečně miluje své dítě a malé děti neznají nic jiného, než bezpodmínečnou lásku. Měla bych se tedy ptát, kdo z nás takto dokáže milovat svého partnera/svou partnerku/své partnery. A to nejen jednoho jediného partnera, ale všechny, co případně přijdou po něm, své přátele, svou rodinu.
Věřím, že pravá láska existuje, že je věcná a že ji může najít každý. Jen trochu jinak, než ostatní.

Zobrazit víc

Co tě naposledy pobavilo?

Ženy, které si nechaly vymýt mozky romantickými sračkami. Tedy spíš jedna z nich.
Tohle jsou prostě situace, které nepochopím. Slečna měla úžasného přítele, který ji skutečně miloval a dělal pro ní první poslední. Prostě musel splnit vše, co ji na očích viděl, protože dokud nebyla spokojená ona, nebyl spokojený ani on. Byli spolu už dlouho a tak se rozhodli, že svůj vztah posunou zase někam dál a zařídili si společné bydlení. Slečna dělala školu, tudíž nepracovala a i když je podporovali rodiče, její přítel si bral brigády navíc, aby se měli stejně dobře jako doteď a mohli předělávat byt. Začal tedy v práci a práci trávit o hodně více času a nemohl se své přítelkyni věnovat tak, jako předtím. I když se jeho chování vůči ní nezměnilo, nemohl si dovolit každý den ji rozmazlovat a kvůli své únavě z práce očekával, že se o něj bude starat také ona. Což by se vlastně dalo považovat za samozřejmost.
Jenže daná slečna to tak nebrala. Brzy ji to přestalo bavit. Nedokázala snést, že už není jen obskakována, ale že musí i něco dělat. Vyřešila to tak, že svého přítele podváděla a nakonec opustila, protože se cítila opuštěná a smutná, zatím co on byl v práci, se školou nezvládala takhle "dřít" a starat se o něj a plno dalších inteligentních důvodů.
Nechápu to, vážně ne. To si některé osoby vážně myslí, že je to jako ve filmu? Že si najdou pana dokonalého, kterým jim bude věnovat veškerý svůj čas a i přes to vydělávat milióny? Tomu se vážně nedá jinak, než se smát. Co budou dělat, až se budou muset začít živit a starat se o sebe samy? Čekat na milionáře s úchylkou? Na jednu stranu je mi toho kluka líto. Na druhou stranu má štěstí, že se ji zbavil, protože někdo takový není drahou polovičkou, se kterou byste chtěli strávit život.
Zřejmě se na vztahy dívám úplně jinak a připadá mi naprosto přirozené starat se o toho druhého a pomáhat mu jakkoli je to v mých silách. Navíc mi přijde extrémně trapné nechat se někým neustále obskakovat, vyloženě takové chování očekávat. Je mi nepříjemné, když za mě někdo vícekrát platí. Nelíbí se mi, když má někdo více starostí a povinností než já a já tomu jen přihlížím, i když bych mohla část z nich převzít na sebe. V tomhle směru by mělo být vše tak nějak .. vyrovnané. O tom přeci vztah je. O soužití, které bez rovnováhy prostě nemůže fungovat.

Zobrazit víc

Chybí ti ted někdo? Kdo? :)

Ona.
Moje malé chlupaté mimino, moje láska, můj miláček. Ta, která mi vždy s radostí zabrala celý polštář, dělala si ze mě matraci a donutila mě zkroutit se do neskutečných poloh, jen aby měla pohodlí. Tak, která mi vždy vše ochotně sežrala .. pokud jsem ji to zrovna nenabízela. Ta, která mě mohla vzbudit klidně i ve čtyři ráno jen proto, abych ji podrbala nebo pochválila za zrovna donesenou myš. Ta, které opovrhovala vším a všemi, protože si to mohla dovolit. Ta drzá, až moc inteligentní potvůrka. Hrdá kočičí bojovnice. Můj chlupáč, moje kulička, moje Štěně.
Už víc jak měsíc tady se mnou není, ale stejně jsem si na to ještě nezvykla. Ráno vstávám s tím, že budou s Buchtou obě řvát, protože po velmi náročné, prospané noci umírají hlady. Domů se vracím s tím, že mě budou obě vítat a chválit se úlovky. Večer myslím na to, že mi zase zaberou postel nebo mě budou budit. Ale to už se prostě nestane.
Sakra .. chybí mi víc, než naprostá většina lidí, které znám a okamžitě bych ji za kteréhokoli z nich vyměnila. Hned a bez váhání.

Zobrazit víc

Chybí ti ted někdo Kdo

Homosexuální, polygamní, mezirasové vztahy s velkým věkovým rozdílem, vz. kde je starší žena .. všechny vztahy, které neodpovídají klasické "normě". Odsuzuješ/toleruješ některé z nich? Jaké a proč?Popř. co lidi vede k netoleranci vůči takovým vztahům? Máš ve svém okolí někoho takového?

Sama jsem ve vztahu, který okolí nepřijímá zrovna nejlépe. Tedy .. mám za sebou několik vztahů, které okolí nepřijímalo zrovna nejlépe. Vztah s o pět let starším klukem (v té době to ještě bylo něco strašného), vztah s úžasnou slečnou, etc. a momentálně chodím s o dva roky mladším romem. Spousta lidí mi říká, že normální vztah prostě nikdy nebudu mít. A já se můžu jen smát, protože na vztazích které jsem měla a mám nic nenormálního nebo špatného nevidím.
V podstatě je mi úplně jedno, kdo s kým spí, chodí, žije .. pokud to oběma nebo respektive všem zúčastněným vyhovuje, protože to je ten hlavní faktor a zbytek už je pro okolí naprosto nepodstatný. Mou reakcí je nevzrušené "aha" a do minuty to pouštím z hlavy. Málokdy mě někdo dokáže natolik překvapit nebo šokovat, aby mě jeho vztah alespoň trochu zajímal a abych se třeba i na něco zeptala. Většinou to bývá spíš naopak. Všichni se vyptávají mně.
Tedy to všechno, za předpokladu že dané osoby nedělají něco, co doopravdy nesnáším - neustále o svém vztahu mluví. Když se někoho zeptám, jestli je zádaný a s kým a na konci téhle konverzace řeknu "aha", konverzace má prostě končit. Samozřejmě, pokud se druhá osoba ještě na něco nezeptá. Neznamená to, že chci vědět naprosto každý, i úplně nepodstatný detail. Nezajímá mě, jak je druhá osoba úžasná, jak jim to klape v posteli, že i přesto, že jsou jiní mají úplně normální a krásný vztah a .. ne, prostě ne. V takové chvíli se dané osobě začínám vyhýbat a vyhýbám se veškerým rozhovorům, kde je zmiňována, protože ostatní lidé vytahují naprosto stejné nesmysly jako ona.
Navíc, pokud chce někdo ostatním takhle dokázat normálnost svého vztahu, docílí přesného opaku. A lidé ho také budou více řešit a šťourat se jim do soukromí. Připadá mi, že takoví lidé prostě nejsou smíření sami se sebou a tím, že něco dokazují ostatním se to vlastně snaží dokázat sami sobě. Na jednu stranu to chápu, občas to bývá těžké. Na tu druhou .. jsou i jiné, méně ostatní obtěžující cesty.
Bohužel, mnoho lidí nerado přijímá změny a odlišnost v klasickém řádu. Není to pro ně tak pohodlné jako běžná rutina. Bojí se a brání, jak jen to jde. Některým je navíc všťepováno, že "tohle je správné a tohle ne". Nakonec to v sobě mají tak hluboce zakořeněné, že s tím pomalu ani nejde bojovat. Což mívá poměrně zlé následky, zvláště když se v okolí takové osoby vyskytuje někdo, kdo se odlišuje nebo sama osoba cítí, že je jiná, než by měla být.

Zobrazit víc

Měli jste nějaký Vzor? (zpěváka, nebo tak). Máte i teď? Proč zrovna jí / ho? Já na vás působí? Co se vám na něm / ní líbí nejvíc? Proč zrovna Toto? Co si o tom celkově myslíte?

KajiiNaa547’s Profile Photo•Káčko•
Poslední dobou .. meh .. už delší dobu mi připadá, že lidé velmi rádi plýtvají slovy a slovními spojeními, takže jejich význam se někde vytrácí. Na jednu stranu je mi to upřímně jedno. Prosím, je to jejich věc. Na druhou stranu mě to celkem štve. Protože když pak dané slovo/slovní spojení použijete, nikdo vás nebere vážně. To se týká i "mít někoho za vzor". Nějaká osoba přijde do módy a okamžitě je vzorem všech .. i když na ní třeba nic takového, co by si někdo mohl brát za vzor není. Každopádně všichni o ní mluví, obdivují ji a za týden už po ní ani pes neštěkne, protože do módy přišel někdo jiný, koho si všichni berou za vzor. Podle mě by měl být něčím vzorem někdo, kdo opravdu inspiruje a motivuje - a to nejen na prchavou chvilku, ale dlouhodobě. A někdo, kdo opravdu něco dokázal. Nemusí to být nic světového. Stačí, aby něco dokázal v očích toho, kdo si ho bere za vzor. Aby chtěl být opravdu takovým, jaká je daná osoba.
Já sama nikdy žádný vzor neměla. Mým životem prošlo hodně lidí, kteří mi něco dali. Odvahu najít se, přiznat kým opravdu jsem a říct svůj názor. Schopnost myslet a vidět mezi řádky, naslouchat a porozumět. Ochotu pomáhat a šířit dál své vlastní zkušenosti, i kdyby to mělo pomoct jen jediné osobě. Inspirovali mě, motivovali, pomáhali mi, ukazovali cestu. Každý z nich ač byl miniaturním, tak potřebným střípkem v obrovské skládance. I přes to, že většinu z nich neznám osobně, mnohé jsem v realitě nikdy neviděla a u některých z nich neznám tvář ani jméno .. i přes to dokázali to, co nikdo z těch, které třeba i denně potkávám nedokázali.
A i když jim patří mé obrovské dík, nikdo z nich se pro mě nestal opravdovým vzorem. A kdo ví, možná ani nestane, protože tohle je věc, kterou beru poměrně vážně. Každá osoba, která projde naším životem ho ovlivňuje. Některá více a některá méně. Náš vzor ho však ovlivňuje hodně (meh .. měl by). A proto by se vzorem neměl stát jen tak někdo.

Zobrazit víc

Volna otázka.

Už toho mám dost. Fakt dost. Extrémně mě to nebaví a snad to ani nedokážu pochopit. Kdysi jsem byla malá, ušlápnutá, všeho se bojící bytost, která neměla absolutně žádný styl, lidé ji přehlíželi - dokonce i když sem s nimi byla často v jedné místnosti, mou přítomnost si neuvědomovali a když už ano, mluvili raději sami se sebou než se mnou - a když už si ji všimli, tak jen proto, aby ji mohli nějak ublížit. Fyzicky i psychicky. Neměla jsem styl a raději ani vlastní názory. Prostě člověk, co nikomu nestál ani za pohled a trpěl už jen tím, kým vlastně je. Vytrpěla jsem si toho hodně. Ať už jde o šikany, dlouhodobé psychické následky nebo jiné věci.
Ale nikdy, NIKDY jsem neměla potřebu kompenzovat si to na slabších jedincích - a že se takových našlo, škodit těm, kdo na tom byli lépe, ani se mstít těm, kteří mi ubližovali. Neviděla jsem v tom žádný smysl a ani by mi to v ničem nepomohlo. Nezlepšilo by to ani v nejmenším mou situaci a rozhodně bych se díky tomu necítila lépe. Místo toho jsem se sebou začala něco dělat. Dala jsem si za cíl být mnohem lepší než ti, kteří se mi posmívali, ubližovali a společensky nade mnou byli mnohem výš. A i když to šlo těžce, nikdy jsem se nesnížila na jejich úroveň a vlastní silou stoupala výš a výš - dokud jsem se nedostala tam, kde jsem teď. Nejsem výjimečná, nejsem ničím lepší než ostatní, nejsem bohatá a ani jsem nic zvláštního nedokázala. Presto jsem si vybudovala svou vlastní, mnohem silnější osobnost s osobitým stylem, která se nebojí života. A pořád v budování sama sebe pokračuji. I když mě pořád tíží věci z minulosti a jistým způsobem mě pořád ovládají a vyzařují ze mě. Pracuji na sobě pořád dál, aniž bych se snížila k výše zmíněným věcem. Protože ty člověka stejně nikam neposunou.
Pokračování dole.

Zobrazit víc

..

DarknessDeStation’s Profile PhotoDarkness DeStation
A proč to všechno píšu? Protože mě neskutečně irituje, když mi někdo napíše (jak zvláštní, že nikdy neřekne), že všechno co mám, mám proto, že mi to někdo dal, protože rodiče a že jsem si nikdy nic neprožila, že nevím jaké to je, aniž by věděli cokoli o mé minulosti. Irituje mě, že někdo předpokládá že se s radostí přidám k šikaně slabší osoby, aniž by věděli, že já kdysi byla úplně stejná. A že takovým lidem chci pomáhat, ne jim způsobovat další problémy. Irituje mě, když si někdo myslí že budu pomlouvat a škodit těm bohatším nebo oblíbenějším, jako bych se tak snad mohla dostat na jejich pozici a ignorují to, že já mám jiné cíle a cesty, jak jich dosáhnout. A že po mě lidé tyhle věci chtějí čím dál tím častěji. Jako bych překročila nějakou mez, kdy už nepatřím mezi ty největší ubožáky a posunula jsem se mezi vyšší vrstvu závistivých pomlouvačů. Jenze bohužel, tuhle vrstvu jsem tak nějak přeskočila. A nebo - to spíš, se u mě tyhle vlastnosti nikdy na takové úrovni nevyvinuly a jsem za to opravdu ráda.
Sakra lidi, to je pro vás vážně tak těžké zvednout prdel, začít myslet a něco Ale se sebou dělat? Okolo vás je určitě plno lidí, ať už internetových nebo reálných, kteří vám s tím rádi pomohou. A nebo jde jen o lenost a o to, že se ve skutečnosti máte dobře a už jen z principu závidíte (a dávate to jasně na jevo) těm, u kterých to vypadá, že se mají lépe? A nebo .. je mi vlastně jedno, co vás k tomu vede, protože na tom nesejde. nechte toho. Vážně. V ničem vám to nepomůže, jen vás to bude posouvat níž a níž. Svým vztekem do sebe vstřebáte jen negativní energií, která vám v životě rozhodně jen přitíží. A to že někomu zničíte život? To ten váš nezlepší. Začnete prosím předtím, než něco uděláte používat mozek. Bude to lepší jak pro vás, tak pro vaše okolí.

Zobrazit víc

Ty stopem jezdíš?

Ano a poměrně dost často. Vlastně prakticky vždy, když mi ujede autobus a další jede třeba až za hodinu nebo tak. Zrovna dneska ráno jsem se tak vezla do školy.
Celkem mě udivuje, kolik lidí nikdy nestopovalo a kolik lidí má na stopování negativní názor. I když na druhou stranu se vůbec nedivím, protože když jsem stopovala poprvé, byla jsem neskutečně vyklepaná. Autobus mi tehdy nezastavil na zastávce a řidič mě vyhodil až na té příští, kde autobusy zastavují tak jednou za tři čtyři hodiny. Měla jsem na vyber buď několikahodinovou cestu domů nebo několikahodinovou cestu do města. Samozřejmě že pršelo a já měla úžasné boty, které mi odřely nohy do krve. Fakt dlouho jsem vedle té cesty stepovala, než jsem se odhodlala tu ruku konečně zvednout. Pořád jsem přemýšlela co by kdyby a jestli bych raději vážně neměla počkat nebo jít pěšky. Zima a bolest však nakonec vyhrály a jedna paní mě dovezla nejen k zastávce, ale dokonce kousek od domu.
Po tomhle jsem se tak nějak .. otrkala. Ještě několikrát jsem stopem jela jenom v případech nouze, pak už kdykoli, kdy se to zrovna hodilo. Je fakt, že pokaždé když stopuju po delší době, bývám zase trochu nervní, ale už to není nijak velký problém. Vím sice, že riskuju a může se mi to dost nehezky vymstít, ale .. nevím, jistým způsobem mě to i baví. Je to tak trochu .. dobrodružství. Navíc můžete potkat fakt fajn, milé lidi. A co jsem si tak všimla, většinou mi zastavují lidé ze starší generace rockerů/metalistů a s těmi si vždy mám co říct. S jednou paní jsme se dokonce tak zapovídaly, že jsem přišla pozdě do školy a ona jela pozdě do práce.
Rozhodně mám v plánu se někdy jenom tak s někým sbalit a stopovat někam do pryč. Bez žádného plánu cesty nebo tak. Prostě se projet po republice. Znám pár lidí, kteří tak už v poslední době cestovali a prý je to boží zážitek. Čemuž já opravdu věřím. I když je to risk, rozhodně to bude stát za to.

Zobrazit víc

Myslíš si, že kupovat malým dětem, které chodí teprve do školky je vhodné kupovat moderní smartphony? Proč ano, proč ne?

Je dobré, když má dítě v předškolním věku mobil. Tedy pokud se pohybuje venku samo, i když třeba jen před domem. Člověk nikdy neví. Ale opravdu si nemyslím, že by takové dítě potřebovalo nějaký smartphone. Bohatě mu stačí mobil, kterým může komunikovat. Víc nepotřebuje.
Na druhou stranu, nejsem tak úplně proti tomu, aby už i malé děti měly tablety. Když tam má své oblíbené pohádky a třeba nějakou (naučnou) hru, proč by ne? Samo se může kdykoli obsloužit, jako zabavení na cestách to funguje skvěle i prarodiče, kteří třeba nemám dvdčko nebo tak mu nějakou tu pohádku mohou pustit.
To všechno samozřejmě za předpokladu, že onen tablet nebude sloužit jako prostředek k tomu, aby se rodiče mohli dítěte zbavit a nebudou mu kupovat jeden lepší tablet za druhým, protože ono chce. I tak by se mu měli co nejvíce věnovat, dbát na pohyb na čerstvém vzduchu a pod. a měli by ho vést k tomu, aby si vážilo věcí. Popřípadě k tomu, ze vše něco stojí.
Ano, já vím. Jde se obejít i bez toho. Ale doba jde dopředu, je to možnost a já v tom vážně nevidím žádné zlo, pokud si rodiče umí poradit. Pokud ne, tak tablet to stejně nijak neovlivní.

Zobrazit víc

Volná otázka. Použij ji ke svým účelům. :)

O T Á Z K Y©
Od teď budu všude spamovat fotkama něho božího potvoráka. Pokud mi to.tedy dovolí chodit po mobilu, chytat mi prsty a ruku, jenom tak všechno vypínat a podobně je totiž velmi zábavné.
~
Taky bych vám ale chtěla říct, že teď nějakou dobu nebudou otázky. Asi je nepřestanu posílat úplně, ale rozhodně už nebudou každodenní. Potřebuju si udělat pořádek v lidech, které sleduju, protože už otázky posílám více než 3oo lidem, které nemám ve sledování. Taky bych si chtěla najít čas na to, abych mohla sama odpovídat.
Volná otázka Použij ji ke svým účelům

Jde vyloženě nesnášet svou matku? Je vůbec možné, aby člověk cítil takovéto city k této osobě, která někdy kvůli vám dokonce trpěla a někdy dokonce až byla v ohrožení života? Je to podle tebe normální? Jak to máš ty?

Je to možné. To, že žena porodí dítě totiž neznamená, že bude dobrou matkou ani to, že bude matkou, která si zaslouží opětovanou lásku. Protože jsou matky, které samy svému dítěti žádnou lásku nevěnují a berou jej pouze jako zbytečnou přítěž, které je třeba se zbavit.
Samozřejmě, pokud někdo řekne, že nesnáší svou matku proto, že mu zrovna nedovolila to či ono, není to správné. Na druhou stranu, je to běžný přístup dětí a teenagerů. U mnoha takových teenagerů/dětí se věty "Moje matka je píča." a "Nesnáším ji." staly součástí každodenního slovníku. Většina z nich to ale stejně nemyslí vážně a své matce by to do očí v žádném případě neřekla. Možná jedině v afektu, ale i to by je mrzelo. Dělat frajera a ublížit, i když jen slovně někomu, kdo se o vás stará a miluje vás je hodně velký rozdíl. A pokud to dítě je schopno rodiči bezdůvodně říct, viděla bych chybu spíš ve výchově. Rozmazlenost opravdu není hezké věc. A jestli že je předškolního dítě schopno kopat svou matku a nadávat ji jen proto, že mu nekoupila hračku, je jasné, že v pokročilejším věku to o moc lepší nebude.
Ale opravdu jsou případy, kdy dítě má právo svou matku nenávidět. Většinou to tak sice nedopadá a končí to tím, že dítě a matka spolu nemají žádný vztah, nemají potřebu spolu mluvit ani se stýkat, což je pro obě strany podle mě většinou lepší.
Znám poměrně dost případů, kdy výchova matky nebo obou rodičů způsobila dítěti trvalé následky, které značně negativně působí na jejich život a dost jim ho znesnadňují. Některým ženám prostě mateřský cit chybí nebo je v nich potlačen a mívá to nehezké následky. Mnoho dětí je schopno svým rodičům odpustit i věci, nad kterými zůstává rozum stát. Ale někteří právem nenávidí a zřejmě i budou své rodiče nenávidět ještě hodně dlouho.

Zobrazit víc

Jaka vec te dokaze vzdycky potesit? At uz hmotna, nebo jakkakoliv jina.

✧☹T. B. Winchester.☹✧
Kočky. Dobře, není to věc, ale prostě .. kočky. Protože jsou boží, úžasné, perfektní, skvělé a dokonalé. A úplně nejlepší je, když si vás nějaká z nich adoptuje. Jako mě dneska tahle potvůrka.
Jaka vec te dokaze vzdycky potesit At uz hmotna nebo jakkakoliv jina

Dej prosím otázku volné téma, a podle tehle odpovedi nadále dávej otázky..

Dobře. Samozřejmě :) A nechceš mi ještě říct, jak mám přesně odpovídat? Co mám lajkovat? Jak se chovat? Jaký mít styl? Nechceš udělat kafe? Nemám si kleknout, začít štěkat a čekat na další povel? :)
Gratuluji vám. Opravdu gratuluji, protože se vám povedlo mě né že naštvať, ale kurvhm .. mě nasrat. Myslím si, že ke všem lidem, kterým posílám otázky, něco po mě chtějí přistupuju dost ochotně na to, abych s nima mohla nějak vycházet a tenhle systém fungoval. Poprosíte o otázky? Dám vám je, aniž bych se vám dívala na profil a hodnotila vaše předchozí odpovědi, protože dávám šanci naprosto každému. Nechcete otázky? Dobře, nevadí mi to, přestanu vám je posílat. Chcete posílat jenom nějaké otázky? Dobře, není problém. Nechcete na něco odpovídat? Nemusíte. Chcete dostávat otázky, i když neodpovídáte? Dobře, není problém. Chci po vás něco za otázky a za to, že do vás investuju svůj čas? Třeba lajky nebo sledování? Nechci. Máte nějaký nápad, návrh, připomínku? Vezmu to na vědomí. zkusím to, vysvětlím. Posílám otázky i lidem, kteří se mi nevejdou do sledování, aby nemuseli čekat? Posílám.
A oplácíte mi to čím? Rádoby vtipnými odpověďmi. Seřváním, co si to jako dovoluju, něco vám posílat. Odpověďmi nechce se mi, ne, nezajímá mě to, blbost a podobně nebo naprostou ignorací. Nejste schopní si něco najít sami (POPISEK!!!) a desetkrát denně se mě zeptáte na něco, co je napsané na viditelném místě nebo o pár odpovědí níž a ještě se vztekáte, že vám neodpovím. Stěžujete si, že buď posílám málo nebo hodně otázek. Že u nich musíte přemýšlet. Že jsou moc jednoduché. Jednáte se mnou, jako bych byla nějaký poskok. Udělej tohle, udělej tam to, udělej to hned a jestli ne, jsi vymrdaná píča. A i když to uděláš, stejně si vymrdaná píča. Proč? Protože proto.
Co takhle naučit se jednat s lidma? Se všemi lidmi na všech místech. Co takhle naučit se najít si něco sám a nečekat, až vám to někdo strčí pod nos? Co takhle naučit se ocenit cizí práci? Ostatní s váma pak budou, velice překvapivě, taky jednat lépe (tedy většina) a je pravděpodobnější, že to bude mít nějaký výsledek.
Takhle mě vážně čím dal tím víc přesvědčujete, že by bylo vážně lepší skončit s otázkáma úplně nebo je posílat jen pár vybraným lidem. Pár pečlivě vybraným lidem. A absolutně vám přestat vycházet takhle vstříc, i když si to odnesou i ti, kteří za nic nemůžou. Bohužel, ale takhle mě to už vážně nebaví.
(Chci se omluvit všem, kterých se tato odpověď netýká a částečně i pisateli otázky, protože za to nemůže jen on [a ano, na tvé "otázce mě, i přes to prosím naštvala ta druhá část. mimoto "volné téma" není téma.]. A taky se chci omluvit za to, že jsem volný čas nevyužila pro lepší otázku, i když jich tady mám dost, ale bohužel, po přečtení toho co mi poslední dobou chodí to už nějak nešlo.)

Zobrazit víc

V pořádku, a myslím si, že to není místem.. Ono je to tak i v mém okolí.. Těžko říct, čím to je, ale myslím, že to tak je na více místech a to asi nejen v této republice, bohužel.. :/

Floki Nyril
Idioti a omezenci se najdou všude. Jen v maloměstech je jejich koncentrace zřejmě značně vyšší. Opravdu se mi ještě nestalo, že by se mi někdo ve větším městě vyhnul proto, že mám rolničky na krku. Nebo aby na mě přes celou ulici řval "děvko", protože mi jdou vidět 4 cm břicha.
Tohle je prostě naprosto zbytečné řešit. Prošla jsem si kvůli toho šikanou .. a proč? Aby mi o několik let později holka, která všechno začala řekla, že mi prostě jen záviděla. Od té doby už mě vážně nezajímá, jestli mi nějaký omezený idiot, pro něhož jsou tepláky nejkúžasnějším módním hitem, něco jako inteligence u něj snad ani neexistuje a letí na zmalované cosi navlečené do něčeho, co se snad ani nedá identifikovat (tohle si nikdo neberte osobně) řekne, že jsem píča jenom proto, že mám jiný styl. Spíš mě to upřímně rozesměje.
Pokud teda takový člověk neryje do někoho, kdo to nesnáší moc dobře, to pak mám chuť provést jim něco fakt ošklivého.

Zobrazit víc

Často vídám i slýchám, že kluci s dlouhými vlasy jsou terčem posměchu a urážek a mám s tím vlastní zkušenosti. Jaký je váš názor na to, když má kluk dlouhé vlasy?

Floki Nyril
S prominutím tvou otázku lehce využiju pro něco, co se toho částečně týká.
Nevím, jestli je to místem kde žiju, prostředím, tím, že je to maloměsto, omezeností a debilitou zdejších lidí nebo .. já vážně nevím čím, ale terčem posměchu, odporu a šikany se tady stávají skoro všichni, kteří nejdou s davem. Je jedno, jestli je to někdo kdo nesplňuje normu svými vlasy, chováním nebo oblečením. Nedejbože, aby se ještě neshodoval názorem. Stačí se jen projít městem a mít na sobě něco, co je jiné a všichni váš budou pozorovat, jako byste měli přinejmenším nějakou ošklivou, nakažlivou nemoc. Někteří se vám opravdu vyhnout. Ti, kteří jsou ve vaší blízkosti vám sice řeknou, jak je to dobrý nápad a sluší vám to, jakmile změníte styl, ale za zády váš stejně pomluví. Poznáte to už jen podle toho, že se k vám prostě chovají jinak. I když jste změnili třeba jen styl oblékání, nic víc.
A mě vážně nezbývá než se ptát .. proč?! To musí mít každý člověk ten jejich swáž a odpovídat davu, jinak se stává méněcennou, ale snad i nebezpečnou bytostí? "Rychle, schovejte své děti, přichází někdo originální! Rychle, schovejte se všichni, přichází někdo, kdo říká svůj názor!" Opravdu bych se nedivila, kdyby to tady někdo brzo opravdu začal řvát. (Pozn.: Vtipné na tom je, že nejčastěji takhle reagují ti, kteří dané osobě závidí, že se nebojí prezentovat.) Stačí se na ty lidi podívat, chvíli je pozorovat a brzy zjistíte, že valnou většinu můžete rozdělit do skupinek, které se chovají a oblékají podle naprosto stejného vzorce.
Naštěstí, pořád jdou tady lidé, kterým je to rak nějak jedno a lidé, kteří kreativitu a to, že je někdo sám sebou ocení. Od té doby, co jsem se začala oblékat tak, jak jsem se začala oblékat (a ano, jsem tak mnohem spokojenější, uvolněnější a přirozenější) se mi několikrát stalo, že mě někdo na ulici zastavil jen proto, aby mi pochválil styl, nějaký kousek oblečení, boty, doplněk, řekl mi, že mi to sluší a ptal se, kde jsem co koupila.
Takže ano, některé skupiny lidí se často stávají terčem posměchu, ale často i obdivu (a abych ti odpověděla, miluju kluky s dlouhými vlasy a jsem schopná nad nimi několik minut slintat, i když mě dokáže naštvat, když mají lepší vlasy než já), což se málokomu s davovým syndromem podaří. Není třeba hledět na ostatní, ale být sám sebou, cítit se příjemně a vnímat to pozitivní. Ta negativa už se pak nějak vytratí sama.

Zobrazit víc

Podle otázek které dáváš a odpovědí, mi přijdeš jako vážně inteligentní osoba.. A tak mi vrtá hlavou... Když tedy stihas tolika lidem psát denně otázky... To musíš být určitě hodně dlouho u počítače.. Nemyslíš si, že ten čas jde využít lépe? :)

Greti M. Kalčeva
Jelikož jsem chudý student, počítač nemám. Vše zvládám z mobilu a tam mi poslat otázky většinou trvá tak půl hodiny, což není zrovna taková doba, abych nebyla ochotna ji obětovat. Otázky mám poslední dobou připraveny předem - když mě něco napadne napíšu si to a upravit to do poslatelné podoby taky trvá jen pár minut. A odpovědi čtu v podstatě mezitím, co něco dělám a nezabírá mi to čas prakticky žádný.
Každopádně, i ta půl hodina by se dala využít jinak, ale když už teď čas mám tak proč by ne? Vymýšlet otázky a číst odpovědi mě baví, nevidím důvod, proč se o to připravovat. Sice to dělám na úkor vlastních odpovědí (ano, proto odpovídám tak málo), ale vždy se najde den, kdy mám trochu více času, který můžu strávit odpovídáním.
Samozřejmě se najdou dny, kdy si nenajdu ani té půl hodiny a otázky poslat nestihnu. A nemám ani potřebu nějak se to snažit stihnout. Jsou prostě důležitější věci, které mají přednost. Otázky můžu poslat jindy.
I když se lidem, kteří mě znají zdá, že tady trávím hodiny, v podstatě tady nejsem vůbec. Většinou jsem opravdu jen na pět minut vletím, přečtu si odpovědi a zase jdu. Ráno a/nebo večer pošlu otázku, když mám čas odpovím, ale to je vše. Nikdy bych nedávala přednost asku před reálným životem a kdybych měla pocit, že tady trávím až moc času nebo že kvůli němu přestávám dělat jiné věci, neměla bych problém z něj odejít.

Zobrazit víc

Názor na sebaposkodzovanie?

Sama jsem se sebepoškozováním měla celkem dost problémů. A v podstatě s tím ještě nějaké problémy mám. Kdysi jsem si musela ubližovat pořád. Musela jsem si ublížit, abych vůbec dokázala vstát z postele, abych dokázala vyjít z domu, abych přežila den, abych na někoho dokázala promluvit, abych nezačala hystericky ječet uprostřed ulice, abych se večer uklidnila, nebrečela a nezačala řvát. Začalo to řezání, které je snad jedním z nejhorších způsobů, protože působí přesně opačným dojmem, než jsem chtěla - upozorňuje, že má člověk problém. Pokračovalo to vlastními promyšlenými způsoby, které jsem mohla použít kdykoli a byly neviditelné - nebo se neviditelnými staly.
Takže moc dobře chápu ty, kteří se sebepoškozují. Chápu je, ale nechvaluju to. Ani u sebe, ani u nich. Bohužel, ani přes to s tím nedokážu přestat. Je to sice blbý způsob, ale pořád je to způsob. Uznávám, že jsem blbá. Vím, že jsem blbá, ale pomáhá mi to přežít, než najdu lepší, dlouhodobější řešení.
Každopádně, než s tímhle někdo začne, měl by si pořádně uvědomit co vlastně dělá a to hlavně v případě, pokud bude mít trvalé následky jako jsou například jizvy a jiné (které nebudu zmiňovat, nechci aby to někteří zkoušeli). Protože s tím budou muset žít celý život. A jestli to někdo dělal z frajeřiny nebo proto, že se mu jizvy zrovna teď líbí, později toho šeredně lituje a snaží se poškození všemožně zakrýt. Pokud měl člověk problém a překonal ho, je mu tohle připomínkou, že dokázal překonat těžké období a takoví lidé většinou nemají problém např. jizvy ukázat. Taky by si měl uvědomit, že to není řešení. Dobrá. Řešení to je, ale jen chvilkové. Je třeba hledat řešení dlouhodobé a to co nejrychleji. Dlouhodobé sebepoškozování sebou přináší další rizika, jako je třeba smíření se se situací a neochota ji řešit.
Jsou tady ještě mnohé další faktory, ale myslím si, že je zbytečné je rozebírat. Sebepoškozování prostě není hra, i když si to mnozí myslí. Je to vážná věc, která může být chvilkově, opravdu jen chvilkově, užitečná. A rozhodně není jen pro slabé lidi. Ono ublížit si není až zas tak jednoduché - pokud jste tedy normálně myslící jedinec. Samozřejmě je lepší nezačínat vůbec. I když je to (znovu opakuji chvilkový) způsob, pořád je to stupidní možnost. Měla by to opravdu být žádná volba (jakožto žádné sebepoškozování) nebo ta úplně poslední volba.

Zobrazit víc

když už nechci dostávat otázky, můžu ti to napsat? 😄

To je vážně tak těžké, přečíst si popisek? Nějak by vám to ublížilo? Nebo co? Vysvětlete mi to někdo prosím. Vysvetlete mi někdo prosím, proč jsem naprosto zbytečně psala nějaké info k otázkám, kde 98% lidí najde odpověď na to, co je ohledně otázek zajímá když.není.nikdo.schopný.si.to.přečíst.
(Ano, máte mi to bez anonymu napsat -__-')

Aylon..čo sa stalo ? :( videla som jednu fotku chlapca vykoteneho v mori

Pašeráci převáželi emigranty. Byly velké vlny a xy se jich utopilo. Utopil se i tenhle dvouletý chlapec. Někdo to vyfotil a teď jsou z toho všichni úplně hotoví. Najednou všichni brečí pro chudáčka, co se utopí (a ostatní utopené nikdo neřeší). (A celkem mě dostalo, že se jejich otec po smrti rodiny vrací do země, ze které tak strašně utíkali .. meh.)
Fakt mě dojímá, že kdykoli se někde něco stane, objeví se fotka nějakého mrtvého nebo trpícího děcka, co zahraje lidem na city. A většina z nich na to vždycky skočí. Oh jej, podívejte se na toho chudáka dítě, všichni pro něho brečte a kašlete na to, že denně umírají milióny lidi všude po světě.
Klidně mě mějte za strašného necitu, tyrana a co všechno ste mi tady psali. Ale jestli se necháte zmanipulovat fotkou mrtvého děcka, něco je s vámi evidentně špatně.

Zobrazit víc

Aylončo sa stalo   videla som jednu fotku chlapca vykoteneho v mori

Ty se zařazováním postižených dětí do normálních škol souhlasíš?

Nemůžu říct, že bych s tím souhlasila, ale také nemůžu říct, že bych byla proti. Je spousta dětí, které opravdu potřebují speciální péči, nedokáží se orientovat v "normálním" světě a rozhodně nezvládají určené učivo. Na druhou stranu jsou děti, které jsou schopny i přes své postižení normálně, skoro samostatně fungovat. Vše to záleží na míře postižení, škole a kolektivu do kterého se člověk dostane. A vlastně taky na míře soudnosti rodičů. Třeba dcera mé kamarádky chodila do třídy s autistkou. Někteří autisté, jejichž postižení není tak vážné samozřejmě normální školu s asistentem zvládají. Jenže tahle holka, když se ji cokoli znelíbilo nebo třeba měla jen špatnou náladu. začala běhat po třídě, rozhazovat vše, co ji přišlo pod ruku, všechny mlátila, kopala a plivala jim do obličeje. Samozřejmě, měla asistentku, ale ta ji nezvládala. Dokážete si představit chodit do třídy s takovým člověkem? Dokážete si představit, že na vás někdo přede všemi plivne a vy to můžete jen utřít, usmát se a sedět dál? Dokážete si představit, že byste se v tomhle učili? Také je tu mnoho tříd, které jejich postižený žák sice neohrožuje, zato je zpomaluje. Učitelé se mu musí věnovat samostatně, nemohou se s celou třídou posunout dál. Nemohou chodit do speciálních učeben, na různé přednášky, etc. Jinak vím ale o mnoha lidech, kteří mají nějaké postižení a úspěšně dodělali základní školu, odmaturovali nebo dělají vysokou školu. A rozhodně nevidím důvod, proč takovým lidem v normální výuce bránit, pokud jim škola dokáže, v případě pohybového postižení, zařídit volný pohyb po areálu a dostanou se do slušného kolektivu, který ho pro jeho postižení nebude šikanovat a bude ho brát jako plnohodnotného člověka. Je tady ale ještě jedna strana věci. A to ta, že postiženého žáka nemusí na speciální školu, i když nezvládá učivo a spomaluje třídu, přijmout. Přidělí mu sice asistentku, ale ta mu nijak výrazně pomoct nemůže. S takovým problémem jsem se setkala osobně. Holčina sice nakonec základní školu absolvovala, ale měla s tím značné potíže, omezovala třídu, žáci se ji museli věnovat v rámci výuky a nikomu, učitelům, ji ani žákům to nebylo příjemné.

Zobrazit víc

ahoj, vim ze si tu nekde psala ze mas strie tak by me zajimalo jak to vzal tvuj pritel. mam je totiz taky a bojin se ze to memu priteli bude vadit az je uvidi. nejsou sice moc velke ale hezky taky nevypadaji.

Bratr mé kamarádky měl holku, které vadilo, že je málo vypracovaný. Tak kvůli ní začal jinak jíst a cvičit, aby se ji líbil. Jenže začal nabírat svalovou hmotu příliš rychle a jeho kůže to nezvládala, takže se mu vytvořily strie. Jeho holka mu řekla, že se ji nelíbí, takže si kupoval všemožné oleje a mastičky. Vyhodil za to neskutečné peníze, dokonce zkoušel i lidové recepty. Ale ona se s ním stejně rozešla. Nezajímalo ji, co všechno pro ní udělal, ji se ty strie prostě nelíbily. A upřímně, víš co jsem udělala? Pogratulovala mu, že se zbavil takové píp.
My s přítelem máme strie oba. Já kvůli růstu, on také z cvičení. Oba jsme se trochu báli, co na to řekne ten druhý. Ono snad nikomu se na sobě strie nelíbí, takže je to celkem logické, ale ani jednoho z nás ani nenapadlo, že by sme se kvůli toho měli procházet. On mi řekl, že by si jich ani nevšiml, kdybych mu to neřekla, ale že i s nima jsem krásná. Já mu řekla, že mi to rozhodně nevadí a ať cvičí dál, když ho to baví, i když se mu budou rozšiřovat. Miluju ho takový je i s drobnýma chybkama.
Když už s někým vstupuju do vztahu očekávám, že mě bude brát takovou jaká jsem i s mými chybami, s tím jak vypadám, s tím co mám i nemám ráda, s mými úchylkami .. prostě se vším všudy a nebude se mě snažit měnit. Stejně tak, jako ho budu brát takového jaký je já a nebudu se ho snažit měnit. A nezáleží na tom, že se ten člověk v průběhu vztahu v jistých věcech mění. Měníme se všichni, ale uvnitř je to prostě ta samá osoba, se kterou vstupuji do vztahu. Stejně tak očekávám, že bude podporovat má rozhodnutí, mé sny, etc. I kdyby se mu to třeba úplně nelíbilo (samozřejmě v rámci jistých omezení, tak aby to neublížovalo jemu ani našim blízkým, neomezovalo ho to, etc.) měl by mě podporovat a tolerovat má rozhodnutí. Stejně tak, jako bych tohle všechno měla dělat já.
Vztah je prostě o vzájemných kompromisech, domluvě, přijímání různých věcí, toleranci, ochotě, snaze udělat toho druhého šťastným a vzájemné lásce, díky které by tohle všechno mělo být samozřejmostí (samozřejmě jsou situace, kdy jde všechno stranou, ale to jsou většinou extrémy, o kterých se teď ale nebavíme, že). S největší pravděpodobností to tvůj přítel vůbec nebude řešit. Ano, může se stát, že se to mu to nebude líbit, ale pokud tě miluje, bude tě milovat i se striemi, bude tolerovat že je máš a nakonec už to ani nebude vnímat. A pokud ne? Můžeš být ráda, že víš jaký je a najít si někoho, kdo tě bude opravdu milovat.

Zobrazit víc

Ahoj chtěla jsem ti jenom napsat, že tahle holka: @otazkyvis kopíruje tvoje otázky i otázky ostatních lidí. Asi před 5 minutama mi od ní došla otázka kterou jsi dávala ty. ta o té pedofilii. Navíc je napsaná úplně do slova a do písmene stejně. Jen ať to víš..

Děkuju. Bohužel není jediná, která si mé otázky ehm .. vypůjčuje (pokud chcete mou otázku poslat někomu dalšímu, protože vás zajímá téma nebo tak, nevadí mi to). Každopádně, pokud někdo moje otázky vydává za vlastní, zkuste ho upozornit, že o tom víte a zeptat se ho proč to dělá, víc se s tím asi dělat nedá.

mohla by jsi dát další téma otázek seriály nebo filmy?:)

Zatím mám připravená témata na dva týdny dopředu a témata se mi zatím moc opakovat nechtějí, když mám ještě jiná. Každopádně pokud jsi nedostal/a původní film a seriál, klidně ti je pošlu, jen napiš bez anonymu :)

Hrubě nesouhlasím s tvým "názorem" na anorexii! Nemáš právo ty holky soudit. Nemáš ani ponětí, jaké důvody ke svému chování mají, ani jak hrozně trpí. A jak je těžké s tím bojovat. Nemocným anorexií určitě nepomůže další odsuzování. Zamysli se, abys někomu někdy vážně neublížila...

Veronika
Máš pravdu. Vůbec nevím jaké to je když se ti lidi posmívají, že jsi tlustá (ať už opravdu jsi nebo se tím jen baví). Vůbec nevím jaké to je, když se ti jídlo začne hnusit. Když se na něj jen podíváš a je ti špatně. Vůbec nevím, jaké to je, když se ti začne tvoje tělo, po tom co zhubneš hnusit, i když si s ním předtím byla spokojená. Vůbec nevím jaké to je, když si tímhle stylem života zlikviduješ žaludek, klouby a zuby. Vůbec nevím jak to ničí lidi kolem tebe. Vůbec nevím nic o tom, jak je těžké snažit se přibrat, i když se za to nesnášíš. Vůbec nevím jaké to je, když tě to ovládá. Vůbec nevím jaké to je, když ti cpou jídlo do krku násilím, abys aspoň nnemusela být hospitalizována a ty je za to nesnášíš, i když ti zachraňují život. Nevím o tom nic, protože jsem si tím vůbec neprošla a taky si vůbec nepíšu s lidma, kteří mají podobné zkušenosti. Takže samozřejmě vůbec nemám právo soudit.
Laskavě si nejdříve zjistí nějaká fakta (která vyplývají hned ze začátku), než budeš můj názor označovat za "názor". Všechno holky zakládající tyhle ana stránky a blogy jsou pěkně pitomé *píp*. Protože buď se jim to zvrtne a už to nebodou "any" ale anorektičky a nebo, i kdyby se jim podařilo přestat zhubnout, totálně si zlikvidují tělo. Sice to poznají až později, ale poznají. Protože stačí chvíli nejíst normálně, chvíli nedodávat tělu látky, které potřebuje a člověk si může do konce života akorát nadávat za blbost (věř tomu, že toho nakonec litují všechny). A za to, že k tomu ještě navádějí druhé by si zasloužily facku z obou stran. Pánví. A rozžhavenou. Proč sakra ničit životy jiných, když už ho ničí sobě?! (Meh .. cos to tam psala o ubližování?)
A nějak jsem si nevšimla, že bych mluvila o anorektičkách, které k tomu přišly "přirozenou" cestou, ne přes tyhle pitomé stránky a blogy, protože vůči těm bych nemohla říct ani slovo. Ty jsou skutečně nemocné .. zatím co tyhle any jsou prostě jen neskutečně blbé. Neskutečně hodně moc blbé. A upřímně, ti co se jich zastávají taky.

Zobrazit víc

Ahoj dala jsi mi otázku ohledně pedofílie nebo jak se to nazývá :/ Každopádně mě teď zajímá tvůj názor :)) A taky proto, že o tom moc nevím..

Celkem mě irituje, jak je pedofilie prezentována veřejnosti. Podle novinářů jsou pedofilové jen šílení maniaci znásilňující a vraždící děti. Samozřejmě chápu, že něco takového lidi zaujme mnohem víc, než obyčejná vražda nebo znásilnění, protože prostě děti, tak proč si to ještě nepřikreslit tak, abychom si zvýšili sledovanost/prodej, že.
Jenže pak se většina lidí opravdu domnívá, že každý pedofil je nějaký slintající, pofiderní "strýček", který jim popadne dítě a bude s ním utíkat někde za roh nebo do křoví a dělat mu bůh ví co. Stejně tak fáma, že třináctky zmalované jako štětky a ještě s vystrčenýma kozama znásilňují pedofilové jsou poněkud mylné. Silně pochybuji, že někdo takový by je přitahoval.
Nechci pedofilii označovat jako nemoc (kromě otázky), úchylku, ani sexuální orientaci, i když s tím posledním bych asi dokázala souhlasit nejvíce. V minulosti totiž bylo naprosto normální když si muž vzal jedenactiletou holku a měl s ní pohlavní styk. Nebo když si postarší pánové užívali s malými kluky. Nikdo se ned tím nepozastavoval, nikdo to neřešil. A na jednu stranu je fajn, že se to řešit začalo .. no na tu druhou se to řeší až moc.
Pedofil ke člověk, kterého přitahují osoby s dětskými, nedospělými rysy (tudíž logicky děti) a je schopen se do takové osoby zamilovat. A upřímně, kdo by ubližoval někomu, do koho je zamilovaný? Samozřejmě, i přesto je schopen vést naprosto normální život, mít manželku, rodinu a dokonce i s dětmi pracovat. Líbí se mi prohlášení, že pokud je pedofil se svou orientací smířen, práce s dětmi by se mu neměla zakazovat.
Samozřejmě, všude se nejdou nějací maniaci, ale je jich minimum. Mnoho lidí si ani neuvědomí, že pedofilii trpí. A upřímně není šance takového člověka někde na ulici poznat. Ta osoba, co vašemu dítěti pomohla, když si rozbilo koleno nebo spadlo z houpačky, ta osoba, co v poklidu sedí s novinami v parku a sleduje hrající si děti .. ano, správně. Ta osoba klidně může mít pedofilní sklony.
Na jednu stranu nejsem proti legalizaci pedofilie, na tu druhou proti ní tak nějak jsem, protože všeho se dá využít. A navíc si nemyslím, že je dnešní společnost na něco takového přípravená. Ještě nedávno se hrozila homosexuálními vztahy a mnoho lidí ještě nedokáže tolerovat ani adopci dětí homosexuály, natož ještě tohle.

Zobrazit víc

Názor na anorexii?

Well, ti kteří mě sledují delší dobu ví, že jsem měla "menší" problémy s přijímáním potravy. Díky tomu jsem se dostala do komunity lidí, kteří měli nebo mají stejné nebo podobné problémy (ne, neřeknu vám, jak se tam dostat, zjistěte si to sami). Takže vám tady samozřejmě můžu napsat další příběh. A tentokrát pro majitelky ana stránek a ana blogů. Začalo to zcela nevinně. Anorexie přišla do módy, rak proč si o ní nezaložit blog? Fotografie, řady, diety, recepty .. vše co k tomu stačí. Jenže dané slečně to začalo připadat málo. Chtěla, aby ji lidé, kteří chodili na její blog začali obdivovat za to, jak sama zhubla. Začala držet šílené diety, pomalu ale jistě přestávala jíst. Nebrala ohledy na to, že zvracela. Na to, že ji bylo špatně. Hlavní bylo, že ji ostatní holky obdivovaly pod každou fotkou, kterou přidala. A když ji někdo napsal, že se zabíjí? Samozřejmě, brala to jako závist. Došlo to až do bodu, kdy to její tělo přestalo zvládat. Místo vlasů měla pár pramínků, nehty měla olámané až do masa, zvracela a vylučovala krev, drolily se ji zuby, pro bolest pomalu nemohla chodit, pokusy o to skončily zlomeninami. Rodiče už nemohli přivítat oči a postarali se ji o pobyt v nemocnici, kde se ji snažili dat do pořádku. Musela podstoupit několik operací. Člověk by řekl, že jakmile se dostane domů, bude už dostatečně poučená. Ale jakmile ji bylo líp, znovu se snažila přestat jíst, blog ji byl znovu podporou. Znovu se dostala do nemocnice, tentokrát už malém nepřežila. Přátelé to s ní vzdali. Její matka se psychicky zhroutila. Hádky byly na denním pořádku, otec si k práci musel vzít brigádu, aby vše finančně zvládli. Vše se opakovalo znovu a znovu.
Teprve záchvat, při kterém si zvracela vlastní žaludek a zlomila si dvě kosti donudil se sebou něco dělat. Čekaly ji další operace, po kterých se opravdu snažila přibírat, ale i tak se sebou musela bojovat. Zapomínala se, nedokázala se k tomu donutit. Teď už je na tom o mnoho lépe ale nikdy už nebude v pořádku. Musí chodit o berlích a nemůže chodit dlouho, jinak to odnese šílenou bolestí. Musí mít speciální jídelníčky, protože její žaludek mnoho jídel nesnese, Má sotva pár vlasů, nikdy nebude mít dlouhé, kvalitní nehty a má umělé zuby. Je často neskutečně unavená, částečně je odkázána na pomoc ostatních.
Takže můj názor? Nic než hnus. A ana blbky? Gratuluji vám, jste na nejlepší cestě zničit samy sebe i své okolí.

Zobrazit víc

Přemýšlela jsi někdy o tom, že budeš na stejně pohlaví?

❤Tak trochu všechno❤
Ono se o tomhle dá přemýšlet? A jak se to dělá? Jako ve stylu:
"Mluví o mě moc málo lidí, mohla bych zkusit být na holky, abych byla zajímavější .. "
"Dneska mě (dejme tomu) Pepa neudělal, tak jako obvykle/jak jsem chtěla, kašlu na kluky .. "
"(Dejme tomu) Milan mi denně nenosí kytici růží a nedívá se se mnou každý večer na romantické filmy, najdu si nějakou citlivou holku .."
"Nudím se, začnu si něco s holkou .. "
Nebo snad jinak? Vysvětlete mi to někdo prosím, já si doteď totiž myslela, že sexuální orientace je o tom, kdo mě přitahuje. Ne o tom, pro koho se rozhodnu.

A co si myslíš ty o GMO?

Přijde mi to celkem smutné. Vyhazujeme miliardy tun jídla ročně ale i přes to se snažíme jeho produkci ještě zvýšit. Myslím si, že by bylo mnohem lepší naučit se s jídlem hospodařit. Například velkochovy. Pro tolik zvířat je samozřejmějmě vypěstovat opravdu hodně krmiva. A pak se klidně vyhodí celá kráva nebo prase. Víte, kolik to musí být jídla celkem? Kolik lidí by se z toho najedlo? Jenže dokud bude jídla dostatek, tohle bude zřejmě naprosto neřešitelný problém.
Samozřejmě, pokud to pomáhá v rozvojových zemích, budiž. Ale jinak se mi jakékoli zásahy do genetiky absolutně nelíbí. A to nemluvím ani o tom, jak jsou geneticky modifikované potraviny testování. Možná čtu moc scifi, ale mám k tomu prostě odpor. Navíc nechápu, proč má někdo potřebu hrát si s genetikou akvarijní rybky. Aby se lidi nemuseli namáhat a mohli ji klidně nechat ve špinavé vodě bez žrádla? To už jsme vážně tak líní, že si musíme všechno přizpůsobovat tak, abychom nemuseli hnout ani prstem?

Zobrazit víc

Vadí Ti zdrobněliny? A jak snášíš zdrobnělinu svého jména?

°•.x.•°
Nesnáším zdrobněliny. Jsem na ně vyloženě alergická. Toleruju ještě, když je někdo používá adekvátně, třeba u malých věcí nebo ve slovních spojeních (třeba plyšový medvídek). A jednou za čas ve vztahu to taky nevadí. Ale když někdo od rána do večera žbleptá jenom ve zdrobnělinách, ať už na dítě, ve vztahu nebo sám pro sebe (vítejte u nás doma "kočička, granulky, mlíčko, pejsek, vodička" a podobné sračky z úst dospělého chlapa na denním pořádku!), je mi z toho upřímně špatně. A co zvlášť nesnáším, jsou výkřiky "Hele, koníček." na koně, který má kopyto větší, než je hlava přihlížejícího dítěte. Když jedna matka řekla "Podívej, koně.", měla jsem chuť sesednout a se slzami v očích ji děkovat.
Zdrobněliny jmen mi vždycky taky bůhví proč vadily. A to nejen mého, ale všech. Kdykoli mi někdo řekl zdrobnělinou, byla jsem schopná s ním celý den nemluvit. A když mi někdo řekl "Nechceš si hrát s Adélkou? Martinkou? Libovolným zdrobnělým jménem?" nějak už jsem si s danou osobou hrát nechtěla.

Zobrazit víc

kazdy cigan je curak !!!!

Tleskám vám. Vážně tleskám. 43 otázek na tohle téma? To už je trochu choré, ne? Každopádně děkuji. Těm, co se nás zastávali i těm, co uráželi - u některých jsem se totiž hodně dobře pobavila.
Každopádně, ještě naposledy, se k tomuto tématu vyjádřím.
Ano, chodím s romem. Chápu, že někteří z vás to nedokážou pochopit a chápu taky proč. Moc dobře vím, jaké to je bát se jít domů i přes den, nedejbože v noci. Vím, jaké to je, když něco udělají, ale nečeká je trest. Vím, jaké to je, když využívají své barvy pleti a vy se nemůžete bránit. Vím, čeho všeho jsou schopni. Vím, jaké to je dívat se, jak si žijou, zatím co vy musíte dřít. Vím to až moc dobře, většinu z nich upřímně nesnáším a právě proto chápu, proč to nedokážete pochopit.
Jenže přístup "každý cigán (mimochodem, pisateli otázky, píše se tam k) je čurák" je naprosto stejný, jako kdybych prohlásila, že všichni muži jsou zakomplexovaní, tupí, neschopní a odporní idioti a taky bych se k ním podle toho chovala jen proto, že takoví byli muži, se kterými jsem v dětství přicházela do kontaktu. A že mi to doteď někteří potvrzují. Samozřejmě bych nedala šanci ani jednomu z nich, aby mi dokázal, že to tak není. Že se najdou i takoví, kteří jsou lepší.
A když mi budete psát, že cikáni jsou odpad, nadávat mi, nadávat mému příteli a podobně, můj názor tím nezměníte. Já se jen zasměju a "otázku" smažu (pokud to nebude normální dotaz, samozřejmě). Nevidí totiž jediný důvod, proč si brát k srdci názor někoho, kdo mě a přítele zná jen z asku a neví nic o tom, jaký je a jak se ke mě chová. Takže vy pochopte, že oproti vám prostě myslím jinak, neudsuzuju a akceptujte to. A hlavně pochopte a akceptujte, že jsem šťastná a vy na tom nic nezměníte.

Zobrazit víc

Ty jsi fakt mimo? To je fakt obhajoba " bílí se chovají taky špatně" .. ano, chovají a je jich i víc než cikánů, logicky. Ale kolik % z nás se tak chová a kolik % cikánů. U cikánů se zasekl mentální vývoj před 200 lety.

Mám takový pocit, že mentální vývoj se zasekl u někoho jiného .. meh.
A upřímně nevím, proč bych se měla obhajovat za to, s kým chodím. Je to můj vztah, moje věc .. a tohle fakt nemá cenu řešit. Poslední dobou se čím dál tím častěji musím ptát, jestli jste tak blbí nebo vážně neumíte číst (hm .. nemělo by se porozumění textu učit ve škole?). Ono to kulaté, co máte na krku je hlava. A v té je mozek. A ten se, k velkému překvapení všech, používá k myšlení. Co takhle vzít to v potaz?
Ty jsi fakt mimo To je fakt obhajoba  bílí se chovají taky špatně  ano chovají a

wooow😍 Obdivuji Tě. Jsi můj vzor😊👌 Máš to v hlavně opravdu srovnané..👌 Máš úžasné názory👌 Topka si♥👌 ~Pokud jsi se svým přítelem. Přeji vám to a ať vám to co nejdéle vydrží♥👌

Danka
Děkuji :) A stejně tak, děkujeme s přítelem, vážíme si toho :)
~
Ráda bych tento prostor jako vždy využila k tomu, abych poděkovala i všem ostatním, kteří mi zde napsali nějakou lichotku. To, že na ně neodpovídám (mít ask zaspamovaný odpověďmi "děkuji" není moc originální) neznamená, že si je nečtu a nevážím si jich. Právě naopak, motivují mě, abych v tom tady pokračovala, zlepšují mi náladu a některé mi dokonce až nehezky zvedají sebevědomí.
Takže ještě jednou .. děkuji, děkuji, děkuji.

nechápu, jak můžeš chodit s cikánem... proti tobě nic nemám, ale cikánama opovrhuju, je to všechno žumpa naší společnosti.

Popovídáme si trochu o "žumpě společnosti":
~ Rodiče, kteří celou noc prochlastají (a budeme doufat, že jen to) a celý den prospí. Protože ječet na sebe z totálně nalití, jeden v okně, jeden venku je sakra namáhavá činnost. Když už jsou tedy doma a nespí, demolují celou chodbu a sklep, dveře, dvůr a celkově znepříjemňují život svým sousedům. Svou roční dceru, která vypadá, jako by ji právě přivezli z porodnice, berou ven jen tak, aby se neřeklo. V podstatě jen když se jim to hodí, protože jdou pokecat s kámoši. A samozřejmě si stěžují, kdo zase rozbil tu lavičku .. meh.
~ Kluk, který bez mrknutí oka mlátí svou holku protože .. nu protože se mu prostě chce. Je jedno co udělala nebo udělala. Je jedno, jestli on má zrovna špatnou nebo dobrou náladu. Jedna facka navíc, kopanec nebo rána do břicha nikdy neuškodí! Se stejným klidem ji kdykoli se mu zachce v podstatě znásilní. Proč? Protože chce a může.
~ Chlap, který několik let mlátí svou manželku i dítě a nakonec se sebere, rozbije jim celý být (samozřejmě po tom, co si vezme věci, které se mu hodí) a odstěhuje se za mladší, protože oni mu nedávali to, co potřebuje. Samozřejmě, situace se bude znovu opakovat.
~ Žena, která se kurví všude možně a po očekávatelných následcích, tedy otěhitnění a porození dítěte ho hodí k rodičům a vesele se kurví dál. Samozřejmě ze svých rodičů ještě tahá peníze.
~ Žena, která propije všechny své peníze, vybavení domu a cennosti a své dítě nechá pomalu hnít doma, bez jídla v šatech, které si nemůže vyměnit.
~ Osoba, která považuje za strašně vtipné strčit kočce petardu do zadku. Osoba, která považuje za strašně vtipné kopat do psa, kdykoli se ji zachce. Osoba, které přijde vtipné trávit pouliční zvířata a zvířata sousedů. Osoba, které přijde v pořádku rozsekat koní bok bičem.
Tohle jsou všechno případy z okolí a je to jen kapka v moři. A víš co všechny ty lidi spojuje? Ano, správně, jsou bílí.
Možná by bylo na čase uvědomit si, že soudit podle barvy pleti, národní příslušnosti, víry a podobných věcí je naprostá hloupost, protože "žumpa společnosti" se najde ve všech skupinách (a věř tomu, že i když chodím s romem, nemám problém zanadávat si na tmavší spoluobčany, když je k tomu důvod) a stejně tak se ve (skoro)všech skupinách najdou slušní lidé.

Zobrazit víc

tak mě třeba zajímá tvůj názor na to, Jak by měla žena vypadat,upravovat se a jak by se měla chovat,aby vypadala žensky?

Pro mě je všechno tohle v myšlení. Samozřejmě, že jsou tady i vedlejší faktory, ale myšlení je hlavní. Protože i když si mnoho lidí myslí, že to jak vnímají sami sebe neovlivňuje to, jak je vnímá okolí, nic to nemění na faktu, že to okolí opravdu ovlivňuje. Žena, která si plně neuvědomuje to, že je ženou, působit žensky snad ani nemůže. Měla by vědět, jaké jsou její přednosti a umět je využít. A to nejen, když dbá o svůj vzhled (a tím rozhodně nemyslím vystrčený zadek nebo poprsí), ale třeba i v konverzaci s někým, nějaké činnosti. S tím samozřejmě souvisí i jisté sebevědomí, které se odrazí i na pohybech dané osoby.
Samozřejmě, že by také měla hledět na vzhled. Nechodit s vlasy, na kterých by se daly snažit hranolky, smrdící ve starých, děravých teplácích. Taky by se neměla opíjet do němoty a mluvit jako dlaždic. Ale předpokládám, že žena s výše zmíněným myšlením tohle bere jako naprostou samozřejmost.
Pak už je jedno, jestli je to žena sportovně založená nebo žena s oblibou v šatech a podpatcích. Jestli je to metalistka nebo třeba něžně působící "princezna". Každá žena, dokáže působit žensky, pokud chce. Namalovaná i nenamalovaná, ve svém nejlepším outfitu nebo třeba jen v tričku své drahé polovičky.

Zobrazit víc

po hadce na fb?

Ano. Na fb se objevil jistý příspěvek pod kterým se rozběhla vášnivá debata, která se nakonec zvrhla v hádku, o tom, jak by měla žena vypadat, upravovat se a jak by se měla chovat, aby vypadala žensky. Názory se pohybovaly od naprosté přirozenosti po neustálou upravenost. Mám na to sice vlastní názor, ale zajímal by mě i ten váš.

Ty jsi vegetariánka či něco podobného?

Adry Fugate
Nejsem, nechci být a upřímně, už mi to připadá poměrně směšné. Samozřejmě, jsou lidé, pro které je to prostě životní styl. Většinou u nich už na první pohled poznáte, že to jsou vyloženě přírodní duše. A když ne na první pohled, tak velice brzy. Také to jsou většinou ti, kteří svá přesvědčení nikomu násilně necpou, nikomu nevadí. Právě naopak, lidem se líbí, obdivují je, berou si je za vzor. Proti takovým lidem a jejich přesvědčení a hlášení se k jistě skupině rozhodně nic nemám. Naopak, líbí se mi to.
Ale když někdo řekne, že byl tři měsíce vegetarián nebo jiný -án, tak pro mě rozhodně vegetarián nebyl. Byl to prostě jen někdo, kdo nejedl maso, s největší pravděpodobností o vegetariánské stravě nic nevěděl a jen se snažil být in. A to moje hlava nebere. Různá ánství, nepotřebné diety a podobné blbosti. Občas mi připadá, že toho jídla máme až moc (zkuste si na jít, kolik jídla, které by mohl někdo sníst se měsíčně nebo ročně vyhodí) a jsme rozmazlení, proto si začínáme vymýšlet podobné blbosti. Všichni tihle rádoby -áni by bez problému zabili a sežrali tu chudáka krávu, kterou teď tak brání, kdyby jim hrozilo, že nebudou mít co jíst.
Taky to, že se pár puberťaček rozhodně nejíst maso (než zjistí, že to není taková sranda) rozhodně velkochovy nijak neovlivní. Nikdo nebude sledovat, jestli si zrovna vy to maso koupíte nebo ne. A to, že se někde zabije nějaká ta kráva nebo prase navíc taky nikomu žíly netrhá. Pokud o tom nevíte, přebytečné maso se vyhazuje. Nebo se s ním dělá něco, o čem rozhodně vědět nechcete. Děláte to pro lepší pocit? Fajn, ale zbytečně.
Stejně tak jako všechny ostatní ušlechtilé cíle a přesvědčování. Zajímalo by mě, kdo z těch lidí si o tom skutečně něco zjistil a kdo jen papouškuje, co slyšel. Myslím, že je jasné, která skupina zvítězí. Jestli chcete být -ánem budiž, neberu vám to. Ale zjistěte si o tom nejprve něco a nenuťte do toho ostatní, nenazývejte je vrahy nebo odpadem. A upřímně, jsou i lepší způsoby jak pro sebe a přírodu něco udělat. Vážné, zamyslete se trošku.

Zobrazit víc

Ahoj, nevadilo by ti, kdyby si o tobě někdo založil fan stránku? Kde by přidával tvé staré odpovědi na témata, na která už neodpovídáš nebo na otázky o tobě, které už tady taky máš a nechceš na ně odpovídat stokrát? A tvé fotky? A takové podobné věci?

Založte si o mě co chcete, když tím nebudete nikoho otravovat a obtěžovat, nepolezete mi vyloženě do soukromí a nebudete dělat to, co většina fan stránek - nebudete mě obdivovat jako poloboha, hejtovat každého, kdo se o mě negativně vyjádří a vnucovat mě ostatním. O něco takového tady taky nestojím. A vůbec .. fan stránkou bych to nenazývala, protože fanoušky nemám a nechci. Jsou prostě jen lidé, kterým se líbí mé názory.
Ale je fakt, že na hodně věcí jsem už odpovídala. Několikrát. A některé lidi to pořád zajímá a mě už se na to znovu odpovídat nechce. Takže budiž, pokud tím chcete ztrácet svůj čas a dodržíte to, co je vypsáno výš, klidně si to založte.

Ahoj, Příjdeš mi chytrá, máš skvěle odpovědi. A tak se chci zeptat. jaký máš názor na dnešní generaci? Ohledně alkoholu, trávy, cigaret. A jak myslíš že náš svět bude vypadat za 20 let? A myslíš si že všichni lidé na planetě zemi jsou svobodní jak se říka? předem díky za odpověd:-))

Pilo se, kouřilo a fetovalo vždycky. Když mi třeba moje matka se strejdou vyprávěli, co všechno v mém věku dělali, nestačila jsem se divit a došla jsem k názoru, že vědu poměrně slušný život. Jediný rozdíl je v tom, že tehdy se o tom tolik nemluvilo a v tom, že tehdy měly děti ze svých rodičů respekt, takže si rozhodně nedovolily přijít domů třeba úplně na mol.
Je fakt, že věková hranice, ve které děti začínají experimentovat se snižuje, za což zřejmě může to, že se děti snaží vyrovnat svým starším vzorům, televizním a internetovým "hrdinům", výchova a dostupnost všemožných návykových látek. Ovšem oproti minulosti jsme na tom pořád ještě dobře. A navíc, je to rozhodnutí každého z nás s čím v kolika letech začne. Na internetu je dostatek informací o tom, proč nějaké věkové hranice existují a co se může stát po jejich porušení a stejně tak je tam dostatek informací o různých činnostech a jejich následcích. Každý máme svůj mozek který bychom měli umět používat.
A navíc, v každé generaci se najdou hloupí i chytří, "rebelové" i slušní, samostatní i ti, kteří potřebují být vedeni.
Nechci odhadovat, jaký bude svět za deset, dvacet nebo třicet let. Nechci si dělat žádnou představu o jeho vývoji. Nechci se dohadovat o tom, jestli se upečeme, budeme válčit nebo nás tady jen někdo vyvraždí. Nechci se dívat tak daleko do budoucnosti. Proč taky? Je jen mizivá šance, že by byl můj odhad správný. A blízká budoucnost je pro mě mnohem důležitější.
A co se svobody týče .. co si pod tím vlastně představuješ? Pro někoho je svoboda to, že bude běhat venku nahý, vystřílí celé město a bez postihu si pak bude na jeho obyvatelích pochutnávat. Pro někoho je svoboda říct svůj názor. Pro někoho je svoboda jít po ulici, aniž by ho zabili. Vždy budeme svázáni společenskými pravidly, zákony země, ve které žijeme, momentální situací ve světě, v zemi, ve městě, v rodině, věkem, okolím, naší inteligencí. Nic jako naprostá svoboda neexistuje. Můžeš si vytvořit jen svou vlastní svobodu v rámci možností.

Zobrazit víc

Poslal/a jsi někdy někomu nebo jsi od někoho dostal/a polonahou nebo nahou fotku? Pokud ano, jaký to mělo účel? Pokud ne, proč myslíš, že to lidé dělají?

zvidavyclovek’s Profile PhotoZvídavý David
Rozhodně nemám nic proti tomu, když si osoby ve vážném, dlouhodobém stavu, kdy už si mohou opravdu věřit, nějaké ty (polo)nahé fotky pošlou. Ona nahota dokáže být někdy zlá .. ehm. Každopádně, je to soukromá věc jen mezi nimi dvěmi - stejně tak, jako jejich nahota reálná.
Co ovšem nechápu (a s čím se ve svém okolí bohužel setkávám poměrně často) jsou dvě situace. Když někdo rozesílá své (polo)nahé fotky všem, jenom tak, nejspíš z nudy. Tomu se prakticky rovná to, když holky posílají své polonahé fotky individuím, se kterými nejsou pomalu ještě týden nebo je rovnou sdílejí veřejně na soc. sítích a když své (polo)nahé fotky někdo prodává, například na chatu. Takoví lidé už mi několikrát napsali a opravdu nechápu, co je k tomu motivovalo.
Touha zviditelnit se? Být zajímavý? Vymámit z druhé osoby její polonahé fotky? Vydělat? Někoho si udržet? A další stupidní důvody? To opravdu lidem stačí k tomu, aby vydali světu to, co by mělo patřit jen jim a jejich partnerovi? Dobrá, chápu touhu pochválit se třeba vypracovaným tělem. Ale ani u toho nemusí člověk působit, jako by se někomu nabízel do postele.

Zobrazit víc

ahoj,ja vobec nechapem logiku niektorych z vas na asku. najskor napisete ze nech si kazdy robi co chce a ze nech maju nazor podla seba a ked o vas spravi stranku ze vas neznasa tak hned aby ho niekdo nahlasil len za to ze vas nema rad? nehovorim to len na teba ale proste moze mi to niekdo vysvetlit?

Ahoj, to je naprosto v pořádku. Když totiž sám/a logicky myslet neumíš, samozřejmě že to nebudeš moct pochopit ani u jiných :)
Ale můžeš být v klidu, já ti to vysvětlím. Když o tobě někdo řekne že jsi píča (nebo si vyber jinou, libovolnou nadávku) a ještě to nedokáže ani odůvodnit, není to názor. A samozřejmě, pokud s tím ještě otravuje všechny na asku je jasné, že je to bude otravovat a budou se toho chtít zbavit. Stejně tak, jako otravují tyhle spamy mě. Nemám o to zájem a když mužů udělat něčí pro to, aby to skončilo, udělám to.
Za předpokladu, že by si o mě někdo udělal stránku, kde by opravdu vyjadřoval svůj názor, dokázal si ho obhájit a nikoho s tím neotravoval, prosím. Ať si ji klidně nechá.
~~
A zároveň využiju tvůj .. ehm, tvou otázku k tomu, abych se omluvila, že neodpovídám, ale momentálně na to nemám čas ani náladu. Otázky samozřejmě pořád budou.

Zobrazit víc

dávalas otázky o náboženství...chci se zeptat, jaký máš na náboženství názor ty ? Věříš v něco? Líbí se Ti některé náboženství? Které a čím? Jestli je to opačně, proč? :)) předem díky za odpověď :))

Co se týče náboženství, můj postoj je neutrální. Každé náboženství má totiž své pro a proti a žádné není vyloženě špatné. A hlavně, náboženství nemohou za to, že lidé jsou totální idioti. Ale zase mě žádné náboženství nezaujalo natolik, abych s ním sympatizovala.
Ono v podstatě už se prapůvodní smysl všech náboženství vytratil kdesi v nenávratnu a lidé si je poupravovali tak, jak se jim to hodí. Perfektním příkladem je například křesťanství, některé satanistické sekty a svědci jehovovi. S těmi se asi většina lidí setkává nejčastěji.
Ale Islám je asi nejkrásnější příklad. Nevím, jestli někdo z vás četl Korán (a silně o tom pochybuji), ale každá rozumně uvažující bytost musí poznat, že je to kniha napsaná v jiné době a tedy pro jinou dobu se hodící. A je jasné že jestliže někdo bude uplatňovat v dnešní době něco z dávné minulosti, nedopadne to dobře. Zvlášť, když některé pasáže úplně vypustí a jiné poupraví (hlavně ty o toleranci, že ano). Jistá osoba měla nedávno velmi trefnou poznámku "Islám je jen pomalejší křesťanství".
Všechna náboženství se musí vyvíjet a přizpůsobovat a měla by to dělat jen v tom dobrém smyslu. Bohužel, to dobré se v místech, kde je prostor pro manipulaci vytrácí. Takže jak už jsem říkala, proti náboženstvím nic nemám (já vím, že to tak občas nevypadá, když si z nich dělám srandu), i když s žádným z nich ani nesympatizuji. Jediné, co mi opravdu vadí jsou lidé. Ti, kteří ovládají i ti, kteří se nechají zblbnout. A je smutné, že i v dnešní době jsou lidé ochotni pro tyto "vyšší cíle" klidně vraždit. A netýká se to jen islámu. A ještě smutnější je, že lidé poslední dobou mají nějakou potřebu být ovládáni. Potřebují, aby někdo myslel za ně. Nebo alespoň lidé v mém okolí. Je mi z toho upřímně špatně a doufám, že se mi to jen zdá.
Samozřejmě, pokud někdo v něco věří a nikomu to nevnucuje ani se z něj nestala jen hloupá loutka, nemám problém s ním vyjít. Třeba i můj přítel je věřící a nemám s tím jediný problém, i když nad některými věcmi kroutím hlavou. On mi je vysvětlí, já si do něj rýpnu a tím to pro oba končí. S kamarádkou si zase o její víře ráda popovídám, protože to dokáže vzít s humorem a opravdu logicky si své postoje obhájit.

Zobrazit víc

Musíme odpovídat na všechny tvoje otázky?

Ne. Odpovídejte na otázky, ke kterým máte opravdu co říct, dobře se vám na ně odpovídá, sedí vám, etc. Zbytek klidně smažte. Jsou to vaše profily a já tady nejsem nějaký velitel, abych vám rozkazovala, na co musíte odpovídat.

Myslíš si že je fér to že když se kluk vyspí s holkou tak je frajer... a když se s klukem vyspí holka tak je děvka ? podle mě je tohle nefér 😑😕

Dobře a teď vážně. Můžete mi vysvětlit, co vás všechny zajímá na tom, kdo s kým, kolikrát, kde, jak, za jakých podmínek a nevím co ještě spal? Proč pořád řešíte cizí vztahy? Jestli je on starší a ona mladší nebo on mladší a ona starší, jestli spolu spí, jak často jsou spolu, co si nosí za dárky, jestli ji on strká prst do ucha a jestli ona mu dělá bůh ví co. Polovinu otázek mám jen na tohle téma. To máte tak nudné životy a nemáte na vlastní vztah nebo co?
Je každého věc s kým chodí, s kým spí, kolik let mu přitom je .. a vůbec, je to každého věc, ať dělá cokoli. A to že se vám něco zdá nefér nebo divné, to jsou jenom vaše pitomé nálepky vznikající důsledkem toho, jak to pořád dokola a znova řešíte.

Co to máš prosím tě za "fandu"? Takovouhle svoloč jsem dlouho neviděl. http://ask.fm/nesnasimedarknessdestation

Nevím, kdo má potřebu o mě něco rozesílat a tohle vytvářet a nevím ani, co mu to přináší. A opravdu se omlouvám všem, které tohle individuum otravuje, ale neřešte to prosím. Prostě to mažte, popřípadě nahlašujte, ono se asi ani nic jiného dělat nedá, pokud ho/ji to tak strašně baví.

Obezita vs. strava. Jedna z nejvíce řešených věcí v posledních letech.Opravdu za vše mohou rychlá občerstvení? Pomohlo by kdyby ve školních automatech bylo čerstvé ovoce? Lzevůbec lidi hromadně nutit k určitým stravovacím návykům?Jak vzpomínáte na školní jídelny? Dovoluje váš rozvrh jíst pravidelně?

Hlavními příčinami vzniku obezity jsou nadměrný příjem jídla (hlavně tučného a toho, které obsahuje hodně energie), nedostatek pohybu, genetika, metabolické vlivy, genetika, psychika a jídelní zvyklosti (nemoci momentálně s dovolením vynechám). Většinou se jedná o kombinaci několika faktorů, ale zároveň se všechny tyto faktory, i ty genetické a metabolické dají ovlivnit, pokud člověk opravdu chce.
Obávám se, že je nemožné obviňovat za růst počtu osob s obezitou fastfoody a nezdravé jídlo v bufetech a automatech, protože je to všechno o lidech. Ony právě ty automaty a bufetu jsou toho krásným příkladem. Člověk, který uvažuje nad tím co jí, chce jíst zdravě nebo ne alespoň vyloženě nezdravě si do školy vezme svačinu, která mu vyhovuje, popřípadě si ji někde po cestě koupí a školní bufet/automat navštěvuje výjimečně. Kdyby to bylo opačně a ve školních bufetech/automatech by byly zdravě věci, děti by si nezdravé jídlo kupovaly před školou/po škole nebo by si ho nosily z domu. Samozřejmě, nezdravé dobroty občas zlákají většinu lidí a proto jdou výdělečnější a tudíž nepřichází v úvahu jejich náhrada za zdravé jídlo. Ale i tak si myslím, že by to nic nebo prakticky nic nezměnilo. A s fastfoody je to to samé. Je jen na daném člověku, jestli si zajde koupit předražený smažený hnus nebo si zajde do restaurace pro zdravější a vydatnější meníčko za poloviční cenu.
Stejně tak je jen na člověku, jestli se bude hýbat nebo ne. Jestliže je osoba, která pohyb nesnáší do pohybu nucena, akorát se ji o to víc znechutí (tím ale opravdu nechci tvrdit, že tělocvik ve škole je zbytečný, právě naopak - za předpokladu, že tělocvikář není naprostý debil). Možná je dobré takového člověka alespoň donutit zkusit různé pohybové aktivity, je totiž možné, že se mu některá z nich opravdu zalíbí, ale nutit ho dělat je pravidelně i když nechce? To nejde.
Co se genetiky a metabolismu týče, opět je to jen na člověku. Sám musí vědět, jak na tom je a jaké má problémy a sám s tím musí chtít něco dělat. Například dostatečně se hýbat a nejíst .. nevhodné jídlo. Ale když nechce? Opět, nucením se ničeho nedosáhne.
Jen ty stravovací návyky jsou něco, na co by si podle mě meli rodiče a prarodiče dát pozor. Jestliže své dítko budou neustále cpát sladkostmi a nezdravým jídlem tak dlouho, až si na to zvykne a zdravá domácí strava se pro něj stane neznámým pojmem, nemůžou se pak divit, že jim jejich potomek bude jaksi kynout a bude těžké s tím něco udělat. Ale mají li rodiče stejné stravovací návyky, je jasné, že je přenesou i na dítě. Je málo pravděpodobné, že dítě se špatnými stravovacími návyky se sebou něco udělá a změní je. Ale nutit do toho opět nikdo nikoho nemůže.
(Omlouvám se, ale ask mě dál nepustí.)

Zobrazit víc

Existuje něco jako opačná anorexie? Tedy nemoc, kdy je člověk tlustý, ale má utkvělou představu, že je vychrtlý a musí víc jíst?

Michal Pošvic
Nevím, jestli by se to dalo nazvat opačnou anorexií, ale jedna moje známá kdysi anorexií trpěla a byla na tom dost zle. Naštěstí se z toho dostala, ale teď trpí neustálým strachem, že do toho zase spadne a bude mít ty samé problémy, jako kdysi. Pořád má pocit, že ji někde lezou kosti, i když už to dávno není pravda, že se ji zase začínají vracet příznaky nedostatku potravin.
Takže kdykoli může, cpe se vším, co má po ruce. Což je dost problematické, protože anorexie vám pěkně zničí žaludek, takže občas zvrací a to ji o to víc utvrzuje, že se ji všechno zvrací. Není sice tlustá, ale jestli se bude takhle snažit dál věřím tomu, že za chvíli budu. A silně pochybuji o tom, že ji to bude stačit a opravdu se pocitu, že se ji to všechno vrací, zbaví.

Veľmi sa mi páčia tvoje odpovede su dobre premyslené a nie len tak bez premyslenia spisane v riadkoch :) sledujem:3 Zaujímal by ma tvoj názor.... dokážu slepí vidieť v snoch?

hexakosioihexekontahexafobic
Děkuju :))
O tomhle jsem se nedávno bavila s jistou osobou, která tvrdila, že slepí lidé nejenže ve snech nemůžou vidět, ale že je nemají vůbec. Podle mě je to naprostá blbost.
Mozek člověka se zdravým zrakem ve snech zpracovává to, co jeho vlastník během svého života viděl. I naše představy se odrážejí od toho, co už jsme někdy viděli, nikdo to není nic úplně nového.
Takže pokud člověk oslepl v průběhu života, nejspíše ve snech bude moct "vidět", bude si moct představovat a vzpomínat v obrazech, i když tato schopnost nejspíš bude časem slábnout, protože mozek nebude mít nové podněty, které by mohl zpracovávat.
Lidé, kteří jsou slepí od narození podle mě budou mít sny založeny spíš jen na zvukových a emocionálních podnětech, podobně, jako když bdí.

Kluk který uhodí holku je ubožák. Souhlasíš?

Meh ..
Dobře. Pokud muž uhodí ženu naprosto bezdůvodně nebo z nějaké pro něj důležitého "důvodu", opravdu to ubožák je. A klidně bych ho mohla nazvat i hůř. Zvlášť, když to dělá pravidelně a ještě z toho má radost. Takoví si upřímně zaslouží jen to nejhorší.
Na druhou stranu, stojím si za tím, že pravá žena by se měla chovat tak, aby ji muž nikdy uhodit nemusel. Pokud se chová .. k mužskému pohlaví jako k odpadu a .. asi to tu nemusím popisovat, nechci být sprostá, snad všichni víme o co jde, rozhodně bych muži/klukovi nic nevyčítala, kdyby ji uhodil. Právě naopak, takové osoby si to zaslouží a když jim to všichni budou tolerovat a bude jim to dál jen vycházet, většinou to končí dost tragicky.
Samozřejmě, většina věcí se dá řešit i jinak. Ale když už se to jinak nedá nebo kluka/muže osoba ženského pohlaví vyprovokuje .. Navíc znám případy, které se po scénce, které skončila uhozením opravdu vzpamatovaly. A taky už se mi několikrát stalo, že jsem se kluků, kteří holku uhodili zastala, když je ostatní holky napadaly.
Je to hodně diskutabilní, ale rozhodně ne každý muž/kluk, který uhodí ženu je ubožák.

Zobrazit víc

Často někteří lidé druhé lidi v určitých věcech nepodporují a snaží se je shodit. Jak to vnímáte,neset vy,když vám někdo říká,že to nedokáže ty podobné kecy? A teď vážně! Berete si to k srdci nebo je vám úplně jedno to,co druzí říkají?

S tímhle jsem kdysi měla strašné problémy. Vyrůstala jsem v tom, že ať udělám cokoli jakkoli, nikdy to nebude dost dobré. Postupně mi to zničilo sebevědomí natolik, že nejenže jsem odmítala zkoušet nové věci. Dokonce jsem přestávala dělat i ty, kterým jsem se věnovala třeba už několik let. Donutit mě něco udělat, cokoli, když mě u toho někdo mohl vidět nebo slyšet bylo prakticky nemožné. Odmítala jsem vůbec na něco odpovídat, protože co kdyby ze mě vypadla nějaká blbost.
Pak jsem naštěstí potkala nové lidi a sebevědomí se mi poněkud zvedlo, takže už pro mě nebyl problém dělat věci, které už jsem dělala, občas jsem zkoušela něco jiného a už u toho mohli být aspoň lidé, které jsem znala.
Období, kdy jsem si věřila a vůbec nevěřila se s různou intenzitou střídala. Teď mám naštěstí zase období, kdy si alespoň trochu věřím. Pořád mi dělá problém dělat nějakou aktivitu ve které si nejsem jistá, když mě u toho někdo může vidět. Nehledě na to, že v ní třeba může selhat více lidí, většinou to prostě ani nedokážu. Mám problém zkoušet nové věci, většinou mě k tomu někdo musí někdo donutit. I když třeba chci .. nejde to.
Všechno tohle pramení z toho, že moje výkony nejsou dobré jedné jediné osobě. Jedné jediné - ale dokonale to stačí. Obvykle je mi jedno, když mi někdo řekne nedokážeš to. Jediné co mi vadí ke, když něco vážně nedokážu a někdo se mi vysměje - ale to koneckonců vadí snad všem). Ale jakmile daná osoba řekne nemáš na to, nedokážeš to, nestojí to za nic, sklopím hlavu a jdu se někde zahrabat, protože moje sebevědomí opět klesne na nulu. A snad ještě i pod ní.

Zobrazit víc

Co si myslíš o vztahu třeba 13 a 16? Myslíš že kvuli tříletému odstupu jim to nemůže fungovat a nebo že věk je jen číslo a záleží na domluvě? :) Hrozně mě zajímá tvůj názor :)

Přítel je ode mě o tři roky mladší (a začínali jsme spolu přibližně ve zmiňovaném věku). Jsme spolu už dva a půl roku a na rozchod to rozhodně nevypadá. Takže fungovat to klidně může.
Ze začátku to sice nebylo moc lehké, ale když sme se spolu naučili mluvit a začali akceptovat a tolerovat, že ne vždy a ve všem (vzhledem k věku) chceme to stejné, domluvili se a udělali nějaké kompromisy, fungujeme naprosto v pohodě. Sice ano, pořád se občas pohádáme kvůli nějaké blbosti, ale tomu už se prostě vyhnout nedá.
Jenže to, že je věk jen číslo je blbost a to, že to vychází nám nebo jiným párům neznamená, že s takovým věkovým rozdílem to bude vycházet všem. Záleží na vyspělosti a vlastně i dětinskosti obou jedinců, kteří chtějí vstoupit do vztahu. Na jejich schopností komunikovat, ochotě domlouvat se, dělat kompromisy, snaze pochopit toho druhého, důvěře a hlavně na tom, jak moc se mají rádi a chtějí to udržet.
V tomhle věku je to vždycky boj, nehledě na věkový rozdíl. Ten tomu jen přidá na obtížnosti. V tomhle věku člověk ještě ani pořádně neví, co chce a teprve si v tom dělá jasno. Potřebuje zkoušet a experimentovat v tom, co do budoucna chce a nechce, jinak by to ani nemohl vědět. A pokud to druhá osoba nedokáže přijmout a tolerovat, šancí na úspěch moc není (i když v tomhle věku ještě zkoušejí oba).

Zobrazit víc

Na čem závisí vztah?:)

Komunikace a důvěra. Dvě základní složky, bez kterých žádný vztah (bavíme li se o vážném vztahu) nemůže fungovat, nehledě na veškerou lásku. Člověk člověku do hlavy prostě nevidí. Nedokáže de na toho druhého podívat a hned vědět, co se mu líbí a nelíbí, co má a nemá rád, co ho trápí, co mu vadí, co by chtěl a co očekává. Ano, něco z toho se dá vypozorovat z chování, ale rozhodně ne vše. A je tedy jasné, že když tyhle věci partnerovi neřeknete, bude dělat věci které vám vadí, možná i ubližují. Že vám nebude moci pomoct, když před ním své problémy budete skrývat. A samozřejmě .. tohle všechno jsou věci, které byste logicky někomu, komu nevěříte nesdělovali.
Já chápu, že se najde hodně lidí, kteří mají s komunikací problémy. Nedokáží o výše zmíněných věcech mluvit ani s lidmi, které dobře znají a kterým věří. Prostě jim v tom něco brání. Taky jsem to tak měla. Ale mě udivuje, kolik lidí vůbec nemá snahu s tím něco dělat nebo je ani nenapadne, že by s tím něco dělat měli. Samozřejmě, jsou případy, kdy to nejde nebo kdy to člověk raději vzdá, kvůli nezájmu druhé strany. Ale třeba v tom partnerském vztahu .. pokud se dva milují, ta snaha by tam snad být měla. Pokud člověku na někom záleží, měl by se snažit dělat vše pro to, aby byl vztah s ním fungoval, byl harmonický a aby předcházel zbytečným hádkám a problémům.

Zobrazit víc

Když se holka vyspí s několika muži tak je děvka. Když se kluk vyspí s několik holkama tak je to machr. Proč to tak je?

Když se holka vyspí s několika kluky, je to její věc.
Když se kluk vyspí s několika holkama, je to jeho věc.
Když se holka vyspí s několika holkama, je to její věc.
Když se kluk vyspí s několika klukama, je to jeho věc.
Tak proč to všichni tak řešíte?

Jak se máš? :) (Ano, velice nepoužívaná a originální otázka)

Není nic lepšího než vstát .. a pět minut na to už řvát jako malé děcko v neutěšitelném záchvatu zoufalství a smutku ..
Takže se omlouvám, ale možná nebudou otázky a možná nebudu ani odpovídat. Je mi fakt neskutečně mizerně a nevím, jak to bude dál ..

Sama seš jeste mala píča aspoň se tak chováš a je mi jedno kolik ti je i tak jsi decko:)

Nemáš ráda děti, si špatná.
Dovolíš si nosit něco, na co ostatní nemají odvahu, si špatná (a většinou ještě i děvka).
Máš ráda sex, třebaže s jedním partnerem, si špatná (a děvka).
Máš svůj názor, nebojíš se ho říct, si špatná.
Nesouhlasíš s námi, si špatná.
Nebavíš se se všemi bez rozdílu, nejsi milá i na ty, co nesnášíš, si špatná.
Posloucháš jinou hudbu než my, si špatná.
Jsi bisexuálka, hraješ to a si špatná.
Čteš moc často, si špatná.
Piješ, nehledě na to, že už ti bylo 18, si špatná.
Nebojíš se mluvit o tom, co se ti stalo, si špatná.
Někdo řekl, že si špatná, si špatná.
Žiješ, si špatná.
..
Bavíte mě, opravdu.

Já taky děti nesnáším. Ale je tu další več. Co až budeš mít děti?

♞✌Amiiisek✌♞
Až budu mít svoje dítě, bude to moje dítě, moje krev. Nebude to cizí, uřvaný fakan, kterého mi někdo rve pod nos a chce po mě abych ho obdivovala, i když o to vůbec nemám zájem. Bude to moje součást, kterou budu s láskou vychovávat.
Znám spoustu rodičů, kteří své děti milují - ale ostatní děti nemají zrovna moc rádi. Stejně tak, jako je neměli rádi předtím, než měli své vlastní dítě nebo o něm vůbec jen uvažovali. A i tak to jsou naprosto úžasní rodiče (a řekla bych, že jejich děti snáším mnohem lépe než ostatní).

prečo nemáš ráda deti?

Nikdy jsem k nim neměla žádný vztah. Ani když jsem byla sama malá. Buď jsem si hrála sama nebo s někým, kdo byl, většinou o dost, starší. Nikdy jsem nevozila panenky v kočárku a nehrála si na to, že se o ně starám. Nestrkala jsem hlavu do cizích kočárků, abych obdivovala cizí mimina. Neměla jsem potřebu pomáhat kamarádkám s hlídáním mladších sourozenců. Nikdy mi nepřišel roztomilý dětský smích, dětský řev jsem nikdy nedokázala vystát. Nikdy jsem nesouhlasila s tím, aby dětem všem procházelo, když něco provedou. Mimina mi nikdy nevoněla.
No a pak přišel ten věk, kdy mi všichni začali děti podstrkovat s tím, že je určitě chci hlídat a hrát si s nima, protože ostatní holky mého věku chtějí vždycky. A nedokázali, fakt nedokázali pochopit, že já prostě nechci. Proč bych si sakra měla hrát s cizím parchantem, hlídat ho a ještě být nadšená? Čím víc mi je strkali, tím víc sem je nesnášela. Už to nebyl takový ten neutrální vztah, ale fakt sem je začala nesnášet. Navíc, malé děti mají pořád potřebu na vás sahat - a to já neměla ráda nikdy. Komu by se tímhle děti naprosto neznechutily?
Nikdy, fakt nikdy jsem nepochopila potřebu lidí obdivovat naprosto cizí děcko. A šišlat na něho, různě se šklebit, dělat ťuťu ňuňu a podobné sračky. Mě ro vždycky přišlo stejné, jako by měl někdo někoho postiženého nebo starého natolik, aby dokázal jenom slintat, srát si do kalhot a blbě se smát nebo brečet a někdo by k němu přišel a začal dělat ťuťu ňuňu. Cizí dítě je cizí dítě. Nechápu, jak to ty matky můžou vydržet.
Navíc nechápu, jak někdo může tolerovat, když mu cizí dítě někde skáče po hlavě a ještě se tomu smát. Nebo se nechat seřvat od matky, protože si dovolili nezapomenout jejího miláčka. Vážně, proč bych to měla snášet jenom proto, že je to děcko a jeho rodiče si ho neumí vychovat? Ne, to vážně ne. Nebo v restauraci. Když se jdu najíst do restaurace, chci se najíst v klidu. Nepotřebuju, aby mi nějaký pitomý spratek skákal po stole a řval do ucha. A upřímně, chudáci číšníci, když jim to pořád běhá pod nohama a když se něco stane, je to jejich vina. A když dítě sáhne na zvíře a ubližuje mu a ostatní se akorát smějí? Ne, ne, ne!
Ne, vážně. Až se rodiče naučí si své spratky vychovat a společnost je přestane všem neustále předstrkovat, pak se mi vrátí můj neutrální vztah k nim.
Jak už jsem říkala, třeba proti bratranci nic nemám. Není uřvaný, nedělá bordel a nikdo mi ho nevnucuje. Stejně tak jsem kdysi měla ráda jednu malou holku, co jsem chodila hlídat. Ale jinak ..

Zobrazit víc

máš ty vůbec něco ráda?

Ne. Se svým přítelem jsem, protože ho nesnáším. Mám dvě kočky proto, že si o kočkách myslím, že jsou odporné. Jezdím na koních proto, že si myslím že smrdí a jsou dobří akorát tak do salámu. Denně vypiju xy čajů, protože mi nechutnají. Chodím často do přírody, protože strašně chci, aby ji už lidi úplně zničili. S některýma lidma si pravidelně píšu, protože to jsou naprostí idioti. Svou rodinu navštěvuju proto, že ji nechci ani vidět. Čtu, protože číst je zbytečné a nebaví mě to. Na ask chodím proto, že vyjadřovat své názory a otravovat lidi otázkami je trapné. Vstávám brzo ráno, abych viděla západ slunce, protože je hnusný. Chodím běhat a cvičím, protože nemám ráda pohyb.
..

Máš rád/a malý děti? (Myšleno ve věkovém rozpětí 0-6 let.)

°•.x.•°
Nemám ráda děti. Nesnáším děti. Takové ty věci, které ostatním přijdou roztomilé jsou pro mě nechutné. Včera, když jsem viděla slintající dítě, chtělo se mi zvracet. V pátek, když jsem šla s přítelem kolem základní školy, musel mě kolem děcek co tam byly přítel pomalu táhnout, abych se k ním vůbec přiblížila. Po návštěvě dětské doktorky jsem vždycky byla úplně mimo a potřebovala jsem klid a uklidnit se. Vždycky, když někdo zašišlá, mám chuť omlátit mu o hlavu první věc, kterou mám po ruce. Nedokážu snést, aby se mě nějaké dítě dotklo. Tradičně řvu po matkách v dopravních prostředcích a na veřejných místech, když své parchanty nedokáží zvládnout a lítají všude kolem, nebezpečně blízko u mě. Malé věci pro mě nejsou roztomilé - jsou to normální věci, ale malé. Jsem schopná nehezky ublížit každému dítěti, které se přiblíží ke zvířeti a nechová se k němu s respektem. Můj bratranec se mě doteď bojí po tom, co jsem na něho dost hnusně a hlasitě řvala (a to já neřvu prakticky nikdy), když zatahal moji kočku za ocas. Pak jsem půl hodiny řvala po jeho matce, ať si ho laskavě vychová a jestli toho není schopna, ať mi neleze do baráku nebo si k ním pořídí vodítko, hlavně ať je drží dál od mých koček. Děti neomlouvá to, že jsou děti, když něco provedou. Prostě si za to ponesou plnou zodpovědnost. No .. ve zkratce. Prostě k cizím dětem nemám absolutně žádný pozitivní vztah. Odpuzujou mě, hnusí se mi a jsou děsivé. A ne, nelíbí se mi ani na fotkách. Není to vyloženě ani kvůli dětem samotným, ale spíš kvůli přístupu k ním a kvůli tlaku společnosti "děti musíš milovat".
Například, když mi strejda občas strčí bratrance, ať ho pohlídám, vůbec mi to nevadí. Hraju si s ním, děláme blbosti. Dokonce jsem i celkem ráda. Nemám vůči němu žádnou averzi. Ale jakmile se zjeví třeba někdo z babiček a začne dělat ťuťu ňuňu, ani se k němu nepřiblížím.

Zobrazit víc

@atari_terror_insane je 13 a spala s 9 chlapama :DDD jsi trochu klesla s tím, komu dáváš otázky

Vy si vážně neuvědomujete, jak jste zoufalí a pitomí nebo to víte a je vám to jedno? Jsou prázdniny. To je takový ten čas, kdy máte chodit ven, na tábory, sportovat, poznávat nové lidi, opíjet se, zazivat letní románky, brigádničit, zkoušet nové věci a idk co ještě. Prostě si užívat.
A vy místo toho sedíte od rána do večera, nebo přesněji od rána do rána na asku a řešíte, kdo komu posílá otázky, že ten/ta neodpověděl/a přesně tak jak vy chcete, že nějaká vaše asková celebritka chodí a nechodí s tadytím a tamtím, že udělala tam to a tohle a věčně rozesíláte nějaké profily, poradny, stránky a podobné sračky a vnucujete se tím lidem, které to absolutně nezajímá. Až budete jednou vzpomínat na dětství, tak tohle vám určitě budou všichni závidět.
A jestli si myslíte, že se snížím na vaši úroveň a budu si projíždět profil každého, kdo mi lajkl žádost a řešit s kým kdo z nich spal, jestli má někdo jednu nohu delší než druhou, hrb a třetí oko, kdo kde žije, kdo se s kým baví, co kdo dělá ve svém volnu a podobné věci, které mě absolutně nezajímají a podle toho jim posílat otázky, tak se fakt šíleně pleteš. Protože na rozdíl od vás mám taky nějaký osobní život, který je mi rozhodně cennější, než sezení tady, to zaprvé. Zadruhé, šanci dostávat moje otázky má každý. KAŽDÝ, chápeš? Nevidím důvod, proč by to mělo být jinak.

Zobrazit víc

Jaký máš názor na tuhle kampaň ty?

Nemám nic proti různým kampaním, projektům, etc. pokud obsahují nějaký dobrý nápad, jsou dobře zrealizované, podporují dobrou věc nebo na něco trefně poukazují. Bohužel o této kampani, pokud se tak dá nazývat nemohu říct ani jedno.
Pokud vím, odstartovalo ji několik dívek/žen, které se na své instagramy/blogy fotily v plavkách, spodním prádle a vyzývavém oblečení, ač měly silnou nadváhu nebo byly obézní a tvrdily, že jsou samy se sebou spokojené, nestydí se za to, rozhodně nemají v plánu zhubnout a právě naopak by jim nevadilo ještě nějaké kilo navíc. A samozřejmě, všechny ženy by to měly cítit stejně.
Následně se toho ujalo několik fotografů, ani v jednom případě nijak úspěšně. Ti také začali prosazovat "každé tělo je krásné", ač většinou prosazovali jen ženy s nadváhou nebo obézní. Nejvíce se asi prosadila fotografka, o které psala Netty ( http://creativelife.cz/americka-krasa-krasa-se-ukryva-ve-vsech-tvarech-i-velikostech/). Upřímně, jediné, co z mého pohledu tyhle fotky prosazují je retuš. Hodně retuše.
Na internetu je mnoho takových a o mnoho lepších projektů. Například projekty, které sledují proměny lidí, kteří se se sebou rozhodli něco dělat a dokazují tak ostatním, že když se chce všechno jde. Nebo projekt jedné fotografky, která fotila mužská i ženská těla, hubená i při těle (vše v rámci zdravé váhy nebo váhy, která nebyla ovlivnitelná), s jizvami, pihami, striemi i jinými nedokonalostmi, za které se lidé obvykle stydí právě s cílem dokázat, že se není za co stydět (samozřejmě bez retuše).
Takže zrovna tato kampaň mi nepřijde zrovna nejlepší, jak provedením, tak nápadem. Pokud už někdo tvrdí, že je každé tělo krásné, ať do svého produktu tedy zahrne obě pohlaví všech různých vah, od těch anorektických po obézní. Ať zahrnou těla se všemi druhy nedokonalostí a fotí je bez retuše. A ani tehdy to nebudu podporovat, protože v tom případě to bude také v jistých případech říkat "jste nemocní, ale to nevadí, nemusíte s tím nic dělat".
Mít nápad je fajn, ale je třeba ho nejdříve pořádně promyslet, než se ho někdo pokusí realizovat. Já jsem zastáncem toho, že je krásné každé tělo, které je zdravé (samozřejmě s výjimkou nemocí, kdo člověk opravdu se svou vahou nedokáže nic dělat) a že každý člověk může dobře vypadat, i když nemá váhu kterou společnost vyžaduje, když se vhodně oblékne (takže s prosazováním tím, že všichni mohou všechno také nesouhlasím).

Zobrazit víc

Pred pár dňami som videla matku, ktorá kojila dieťa na lavičke v centre. Tak sa vás chcem opýtať : Čo si o tom myslíte ? Patrí to na verejnosť ? Vadí vám to ? Stretla som sa už s rôznymi postojmi k tomuto takže som zvedavá ! :)

Z erotiky ve filmech se stalo porno, lidé se stávají známí pro své vulgární a lascivní chování, prsa, zadky, přirození všude, kam se podíváš a lidem bude vadit něco, jako je kojení dítěte, což je naprosto normální a přirozená věc, při které navíc ani nic pobuřujícího nejde vadit?
Poslední dobou mi připadá, že lidé mají problém se vším, co je osobní, kde se projevují city, co je přirozené a vzrušující. Nemají problém někoho vyšukat, ale neví, co to je milovat se. Bez problémů se podívají na porno, ale erotické scény je uvádějí do rozpaků. Nemají problém s někým si hrát, ale bojí se milovat. Nemají problémy nadávat, klidně i cizím lidem a vysmívat se, ale už nedokáží vyjádřit své city, říct co mají rádi a vyjádřit svůj názor a to hlavně před osobami, které jsou jim blízké. Nevadí jim sledovat kozy holek, co je všude vyvalují, ale nedokáží ve své blízkosti snést kojící matku.
Čím víc vystupuje do popředí vulgarita a lascivnost, tím víc ustupují do pozadí city a přirozenost.

Zobrazit víc

INFO K OTÁZKÁM!!

DarknessDeStation’s Profile PhotoDarkness DeStation
~ Otázky dávám všem, kdo lajknou odkaz v popisku. Než to ale uděláte, měli byste si uvědomit, že nedávám otázky typu "Co jsi dnes dělal? Jakou barvu máš nejraději?" a podobné. Dávám otázky, u kterých je většinou třeba přemýšlet a rozepsat se. Jestliže o takové otázky nestojíte, je opravdu zbytečné si o ně žádat. Hlavně když mi pak většina z vás nadává, co vám to posílám.
~ Snažím se číst všechny odpovědi, ale taky nemám čas sedět tady celý den, takže mi některé z nich prostě utečou. (Pokud s tím máte problém, stěžujte si asku na omezení 5o zobrazených odpovědí.)
~ Lajkuju odpovědi, na kterých si dal člověk záležet, které se mi líbí, se kterými nějakým způsobem souhlasím, které byly dobře vyjádřeny (a je jedno jestli má člověk stejný názor na věc), které mě pobavily atd.
~ Stejně jednoduše, jako můžete moje otázky dostávat, o ně můžete přijít. Žádná odpověď je rozhodně lepší, než špatná odpověď. Rozhodně nestojím o odpovědi typu "nevím, nechce se mi, aha, *smajlík*, moc složité, dej mi pokoj, etc." ani o odpovědi, které nijak nesouvisí s otázkou nebo o odpovědi obsahující sotva jednu větu, která nezodpoví ani část otázky.
~ Nevadí mi, pokud mé otázky chcete dostávat, i když na ne neodpovídáte. Jen mi o tom musíte napsat, protože takřka každý den provádím čistky, abych měla místo pro nové lidi. A nejsem děd vševěd.
~ Pokud jsem vám otázky přestala posílat a chcete je znovu, stačí mi napsat.
~ Všechny tématické otázky mám uložené, takže pokud jste si nějakou smazali nebo nedostali, můžete mi klidně napsat a nemám problém vám ji (znovu) poslat.
~ Pokud máte jakýkoli požadavek ohledně mých otázek, klidně mi napište a pokud to bude v mých silách, pokusím se vám vyjít vstříc.
~ Může se stát, že i když daný odkaz lajknete, otázky vám nebudou chodit, protože ask vás zašantročí neznámo kam mezi staré žádosti, takže si té vaší nevšimnu. V takovém případě mi stačí napsat.
~ Já vím, že je tam napsáno denní otázky, ale jsem jen obyčejný člověk, žádný stroj. Takže ano, může se stát, že některé dny prostě otázky nebudou.
~ Pokud otázky nechcete, stačí mi napsat. Ruce vám za to neutrhnu.

Zobrazit víc

Máš super ask. Dokonalé názory, ale v jednom jsi mě udivila. Směješ se křesťanům. Můžu se zeptat proč? Díky :)

Katie Lives Healthy
Děkuju :)
Některé z mých odpovědí je třeba brát s nadhledem, protože jsem člověk, který si dokáže udělat srandu z čehokoli a vysmívat se čemukoli. A týká se to i věcí, které mám ráda nebo o kterých vím, že by se měly vrat vážně. Tady to tak ve většině případů nevypadá, ale ti, kteří mě znají v realitě by ti potvrdili že černý a sarkastický humor jsou u mě na denním pořádku.
Avšak co se víry a hlavně té křesťanské týče, je to u mě poněkud složitější. Každá víra i každé náboženství mají své dvě strany. Tu dobrou, díky které můžou jedince vést a motivovat a tu špatnou, díky které je jednoduché ovládat davy a a předávat jim své vlastní myšlenky poupravením myšlenek původního náboženství.
Samozřejmě, proti lidem, kteří prostě věří, opravdu srdcem a ne podle pravidel, nikomu to nevnucují a jsou ochotni brát i názor jiných respektuji, nijak je záměrně neurážím (většina z nich si nakonec na můj humor zvykne a smějí se se mnou) a ráda si s nimi o jejich víře popovídám (i můj přítel je věřící a rozhodně mi to nevadí). Ovšem zažila jsem si i tu špatnou stránku. Tu částečně zfanatizovanou, odsuzující a používající moderní techniky upalování, jako je třeba šikana.
Je to smutné, ale i v dnešní době existují lidé, kteří by s radostí pálili knihy a upalovali své sousedy, kdyby jim k tomu někdo dal možnost. A kdyby už tady ta možnost byla, přidávali by se k nim další a další.
Dokud tady budou lidé prahnoucí po moci, dobří řečníci, kteří dokáží svou upravenou myšlenkou zaujmout a zmanipulovat dav bude každé náboženství extrémně nebezpečné. A právě proto nechci mít ve svém okolí lidi, kteří si ze své víry, ač ji berou vážně nedokáží udělat tak trochu srandu. I ti, kteří vypadají neškodně dokáží být pěkně nebezpeční.

Zobrazit víc

Žiješ stále tím, že zítřek může být tvůj nejlepší den v tvém životě, nebo už jsi přestal/a věřit? (Pochop to jak chceš)

Kdybych měla žít jen v naivní naději, že zítřek bude lepší, zemřela bych, aniž bych se toho dočkala.
Ne, nežiju tím, nedoufám ani naivně nevěřím, že zítřek bude lepší. Na takové věci vyloženě kašlu, je to naprosto zbytečné. Místo toho se každý den snažím dělat něco pro to, abych se ke svému dokonalému .. ne, abych se ke svým dokonalým dnům dopracovala. A vím, že ty dny jednou přijdou.

Názor na Ess?

Strčte si prosím celou vaši Ess do libovolného tělesného otvoru, když vám to udělá dobře, ale necpěte ji ostatním. Přijdu na ask, na zdi je co? Ess, Ess, Ess. Podívám se na otázky a tam je co? "Hejtuj ji/ho protože hejtuje Ess" a jedna další otázka za druhou ve stejném stylu. Vážně? Přijde vám to normální? Mě totiž ne. Upřímně mi to přijde odporné, nechutné a stupidní.
Osobně proti ní nic nemám. Ani taky nemůžu mít, je to totiž naprosto normální člověk, jedna holka z miliónů dalších. Žádná hvězda, celebrita, nikdo s mimořádným talentom, úžasným životním příběhem ani ničím podobným. Je stejná jako já a vy všichni, co si to čtete. Ano, někdo může namítnout, že umí pobavit. Možná umí .. na nějaké primitivní úrovni, ale to je vše. Existují milióny lidí, kteří umí bavit o mnoho lépe. Jde jen o to, že má hodně lajků .. a to vám bohatě stačí k tomu, aby jste z její existence udělali něco nechutného. Děláte z ní bohyni, lezete ji do zadku nebo ji hejtujete, aby někdo lezl do zadku vám. A když na ní někdo normálně vyjádří názor? Urážíte ho a chcete aby to samé dělali i ostatní. Sakra, proč?! Ona ani neví, že existujete.
A jestli mi tady někdo napíše, že ona na rozdíl ode mě něco dokázala, dovolte mi, abych se zasmála. Protože točit přiblblá videa, cpát všude své fotky a mít názor o dvou větách dokáže naprosto každý. A ne, nezávidím ji, protože to co ona má, se rozhodně závidět nedá.
Jak už jsem říkala, nic proti ní nemám ani ji nehodlám soudit. Ale vy, co ji pořád řešíte, by jste se měli vzpamatovat. Jste jako stádo tupých krys, táhnoucích za krysařovou písní. Zblblí, omámení něčím, co vám nic nedá, jedině vezme.
(Prosím, nepište mi už o ní, jinak se velmi rychle přesunete do bloku.)

Zobrazit víc

Zajímala by mě odpověď na tvou poslední otázku.

Několik lidí mě tady sjelo, že vyvyšuju starší generace a urážím ty mladší. Jenže otázka takhle rozhodně myšlena nebyla. Každá generace má své chyby. Všude se najdou bohatí i chudí, chytří i hloupí, etc, etc. A samozřejmě, doba jde dál, takže je třeba se přizpůsobovat.
Ale přijde mi, že nemocí pořád jen přibývá a přibývá a že i děti jsou vůči nim tak nějak méně odolné. Například, když jsem byla malá, alergie nebo astma pro nás byly prakticky neznámým pojmem. Když tohle někdo měl, byla to vážně výjimka. A teď? Alergii nebo astma má snad každé druhé dítě. Taky si pamatuji, že ve škole jsme chyběli jen zřídka a i tak to bylo většinou proto, že jsme simulovali. Já osobně, když už sem byla nemocná, jsem nikdy nezůstala doma déle než týden. A teď? Je normální, že děti leží doma pomalu i měsíc a k nemoci jim stačí málo.
A ono se ani není čemu divit. Chápu sice, že rodiče mají o své děti strach a že se o ně chtějí starat, ale když jim vytvoří prakticky sterilní prostředí a dítě se nesetká s věcmi běžného života, nebude vůči ním imunní. Takže je sice hezké, když matka svému dítku pětkrát denně vydenzifikuje ručičky a vždy mu dá raději vrstvu navíc, kdyby náhodou, takže zabrání případným problémům .. ale všeho moc škodí. Taky nejsem zrovna zastáncem všelijakých výživ, přesnídávek a podobných věcí, pokud s nimi rodiče nahrazují normální jídlo. Ano, radí to doktoři, ale .. na čem bude člověk celý život žít? Co je důležitější? Na co by si měl opravdu zvyknout?
Mám dvě známé, které mají stejně staré dcery (to je taky důvod, proč jsem rozesílala tuto otázku) a obě jsou perfektním příkladem rozdílných výchov. Ta první se o svou dceru úzkostlivě starala, krmila ji všemi možnými výživami a podobnými věcmi, snažila se předcházet všelijakým úrazum a zvednout něco ze země, i kdyby to byl třeba jenom kamínek? Neexistuje. Ta druhá se snažila výživám omezovat, nechávala svou dceru lítat po venku, sice s dohledem, ale nijak ji neomezovala. Klidně ji nechala aby si rozbila kolena a sama se poučila, už od mala ji brala na výlety a nechala ji seznamovat se s okolím. Hádejte, které dítě je na tom momentálně lépe.
Takže ano, je třeba jít s dobou a není špatné využívat věcí, které daná doba přinese. Ale je třeba přemýšlet nad tím, jestli je opravdu dobré jimi ty staré věci nahradit.

Zobrazit víc

http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/129432403931 Co to je za hrůznej fotošop? Nevím, jestli je strašidelnější ten skřítek nebo ruka Saxany. A hlavně jestli je strašidejnější ta koláž nebo slepota toho, kdo takovou koláž považuje za zveřejnitelnou. o.O

A teď jako co? Mám brečet někde v koutě? Řezat se? Rozejít se s ním? Useknout si ruku? Už nikdy v životě se nefotit? Nebo se rovnou jít zabít? Promiň, ale už dlouho mi nepřišel žádný hejt, který by ve mě vyvolal něco jiného, než pobavení. Takže opravdu nevím, co od toho očekáváte.
Takže prosím, až zase budete mít chuť mě "hejtovat", zkuste to alespoň trochu na úrovni.

Napiš, prosím, sedm (nebo víc) důvodů, proč je (z tvého pohledu) super být holka.

1) Ženské tělo. Proč? Protože je prostě dokonalé.
2) Vidíme více barev, lépe zvládáme stres a dělá nám menší problém zvládat více věcí najednou.
3) Můžeme nosit mužské oblečení, aniž by to někomu připadalo divné. Právě naopak, ženy v takových věcech bývají roztomilé. A nejlepší na tom je, že takové oblečení můžeme krást kamarádům/příteli.
4) Máme k dispozici milióny všemožných i nemožných kosmetických přípravků, push-upky a podobné věci, díky kterým si můžeme zvedat sebevědomí.
5) Nejde na nás na první pohled poznat, že jsme vzrušené.
6) Můžeme beztrestně koukat kamarádkám do vystřihu. A taky rády experimentujeme - se stejným pohlavím, nehledě na orientaci.
7) Nemáme problém zeptat se, nechat si poradit a podívat se do návodu.
8) Jsme více empatické, míváme lepší intuici.
9) Můžeme si dovolit být zranitelné a nešikovné.
10) Mateřství.
11) Žádné čekání na přechodu nebo ve frontách, žádné nošení těžkých věcí. Stačí to jen správně zahrát.

Zobrazit víc

Proč se klaun, který dříve kouzlil lidem úsměv na tváři, teď vyvolává obavy, díky svým zabijáckým/vražedným rolím, které mu Holywood (a nejen on) připsal? Proč zrovna klaun?

Upřímně, mě klauni ani cokoli jim podobného nikdy veselí nepřipadali. Právě naopak a to už ve věku, kdy jsem o nějakých hororech s klauny vůbec nevěděla. Celkově jsou pro mě jednou z nejděsivějších věcí. Donutit mě vlézt někde, kde se vyskytují klauni je nemožné. A věřím tomu, že kdyby mě k němu někdo dotáhl, dostanu hysterický záchvat (pokud jste někdy byli v cirkuse a viděli tam dítě, které ječí pokaždé, když se k němu přiblíží klaun, možná jsem to byla já.)
A vzhledem k tomu, že hororových filmů s klauny existuje opravdu hodně, takových lidí jako já je zřejmě víc.

Názor na tlusté holky v leginach nebo krátké sukni?

Je vtipné, jak tady všichni řeší, že si tlusté holku vzaly tohle a tohle. Ale že tlustí, spocení chlapi se všude možně věcně někde potulují bez trička nebo v plavečkách, co jim zakryjou maximálně jeden chlup, to už je všem jedno. To je v pohodě.

jaká myšlenka se vám právě rojí v hlavě? 😇😈

denní otázky :)
Po dlouhé době jsem se odhodlala zkontrolovat facebook. Zapla jsem ho tedy a odevšad na mě začaly vyskakovat negativní, depresívní a ubrečené statusy. Vypla jsem ho, jelikož se tam jako obvykle neobjevilo nic zajímavého a zapla jsem si ask. Odevšad na mě začaly vyskakovat negativní, depresívní a ubrečené odpovědi. Jako přídavek k tomu i spousta nenávistných otázek.
Chápu, jsou to vaše profily a je vaše věc, co si kde píšete. A rozhodně tady nechci mluvit o tom, jak tohle spousta lidí dělá schválně, aby byli zajímaví a že by to neměl dělat nikdo. To je totiž blbost. Nevidím jediný důvod, proč se nepodelit o zajímavou životní zkušenost, která navíc může někomu pomoct nebo se ze svých problémů nevypsat. Také to tak dělám a není na tom nic špatného. Chci tedy mluvit (ehm .. psát) o něčem úplně jiném.
Spousta z vás si to neuvědomuje, ale to jak myslíte má značný vliv na váš život. Pokud si budete myslet že jste nešťastní, budete to pořád rozebírat, nimrat se v tom, dávat to všem najevo, etc. opravdu nešťastní budete. A nejen to, budete čím dál tím nešťastnější, začnete se v tom topit a přestanete to zvládat. Taktéž, pokud se na problém budete dívat jako na něco, co nemůžete zvládnout, budete se mu vyhýbat, snažit se ho hodit na ostatní a děsit se ho, opravdu se pro vás stane něčím, co nedokážete zvládnout.
Člověk je schopen vsugerovat si množství věcí, které nejsou reálné a v podstatě z nich takto realitu vytvořit. A nemyslete si, nejsou to jen kecy. Vím moc dobře, o čem mluvím. Tak dlouho jsem se patlala ve vlastním strachu, stresu, problémech a bolesti, až mi postupně přerostly přes hlavu a přestala jsem je zvládat. Zhoršoval se jak můj psychický, tak i fyzický stav. A opravdu stačilo něj změnit myšlení, postavit se strachu a všechno bylo o mnoho lepší. Ano, je to neuvěřitelně těžké a proto je lepší zkoušet to hned na začátku. Dřív, než na to doplatíte.

Zobrazit víc

Co ty a tvůj hudební vývoj? Co jsi poslouchala, co posloucháš teď? Stydíš se za něco z toho?

Můj hudební vývoj v podstatě nebyl nijak zajímavý. Byli jsme taková rocková rodina a bylo to na mě znát. Vyrůstala jsem především na Landovi, Kabátech, Krylovi, Rammstainech, Iron Maiden, Kiss, G'n'R, AC/DC, Doze, Citronech, Apocallyptice, Metallice, Lordech a podobných. Nikdy jsem neměla v lásce takové ty klasické dětské písničky a už od mala mě matka brala na Noc plnou hvězd (což byl ten úplně nejvíc nejlepší rockový festival. sice malý, ale jezdili na něj lidé z celé čr i zahraničí).
A u toho jsem zůstala až dodnes. Je sice pravda, že poslouchám všechno, co se mi líbí a je mi upřímně jedno, do jakého žánru to patří. Ale tohle je takový ten základ, který se nikdy nezměnil. Aneb jak říká strejda "Všechno přichází a odchází. Jen metal/rock zůstává".
A i když sem kdysi poslouchala třeba Farnou, Koláře, na prvním stupni sme nějakou dobu strašně pařili na 5angels, nestydím se za to. Hudba jako hudba a pokud se někomu líbí, i když třeba jen na nějakou dobu, proč by ne?
Vlastně občas poslouchám i vážnou hudbu, už od základní školy, za což mně mnoho lidí odsuzovalo. Smáli se a nedokázali to pochopit. Což teda nechápu já, protože vážná hudba je skvělá. Třeba takový Vivaldi je pro mě přímo geniální a pouštím si ho pokaždé, když chci něco tvořit nebo potřebuji přemýšlet.

Zobrazit víc

ahoj:3Už Tě sleduji dlouho, ale nějak jsem měla strach ti napsat:Djsi strašně skvělá osůbka^^A děkuji že mi dáváš otázky i když neodpovídám, ale nějak teďka nemám čas:/za 5dní mám narozeniny, a největší dárek by byl, kdyby jsi na todle odpověděla^^Byli by to pro mě druhé vánoce!:D:) jsi můj vzor!<3

Říkej mi Luci✌
Za prvé .. neuvěřitelně děkuji, i když si opravdu nemyslím, že bych si takový obdiv zasloužila.
A za druhé .. všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví, lásky .. a takových těch věcí co se přejou (na tohle jsem nikdy nebyla expert) :)

Dám vám volnou otázku. Sem můžete napsat co chcete:

Lidé jsou pro mne vážně neuvěřitelná stvoření. Zvlášť, co se moderního trendu sexuality týče. Já chápu že v tom teenagerovském věku má člověk chuť zkoušet, objevovat a experimentovat. Zjišťovat co je vlastně zač, co doopravdy cítí. To měl koneckonců každý z nás a nikdy nás to tak úplně nepustí. Ale nechápu, proč lidé mají potřebu prohlašovat že někam patří po prvním zážitku, po kterém si tím nemohou být jistí.
A proč o tom teď začínám? Protože jsem si zrovna projížděla profil jisté slečny, která o sobě před nějakou dobou hrdě prohlašovala, že je lesbička a že kluky už nechce v životě vidět. Pevně si stála za svým názorem a nikdo ji ho nemohl vymluvit. Nakonec z ní ale vylezlo, že si nedokáže sex se ženou ani představit, natož ho doopravdy provozovat. Vztah s holkou je pro ní sice lepší, ale spát dokáže pouze z muži. Přesto o sobě momentálně dál hrdě hlásá, že je bisexuálkou.
Nechápu tohle pitomé škatulkování a touhu odlišit se, být zajímavý. Mnoha ženám se líbí ženy. A snad každá žena dokáže ocenit jinou krásnou ženu. Znám mnoho heterosexuálních žen, které se bez jakéhokoli problému dívají ostatním ženám do výstřihu a na zadky a dokáží je patřičně ohodnotit. Taktéž znám mnoho žen, jejichž kamarádský vztah je takřka partnerský. Ale i přesto nemají potřebu říkat o sobě, že jsou bisexuálky. Dokonce by jim to připadala trapné.
Protože tohle opravdu neznamená, že mají odlišnou sexualitu. Pokud má totiž někdo odlišnou sexualitu, je to se vším všudy. Nejen se schopností ocenit krásu stejného pohlaví, popřípadě osobu stejného pohlaví políbit. Ale i s tím, že vás daná osoba přitahuje a vzrušuje ve všech směrech. Nedovolila jsem si říkat o sobě, že jsem bisexuálka, dokud jsem si nebyla plně jistá jak v části citové, tak v části sexuální.
A osoby, které toto nedokáží pochopit mě mírně .. iritují. Nesnáším totiž, když někdo zjistí mou orientaci a automaticky mě zařadí mezi výše zmiňovanou skupinu, která se jen snaží odlišit, být zajímavá a chválí se tím, čím se ani chválit nedá. Vážně nechápu, jak se někdo může chlubit svou orientací, vždyť je to naprosto normální .. Každopádně mě pak nikdo nebere vážně, i když za sebou mám plnohodnotný vztah se ženou.
Opravdu by mě zajímalo, co z toho takové osoby mají, jestli je to snad něčím naplňuje.

Zobrazit víc

Kdo vůbec jsi? (pochop dle svého)

Jsem ta, co miluje i nenávidí.
Jsem ta, co žije, i když je dávno mrtvá.
Jsem otevřená kniha i tajemství za zavřenými dveřmi.
Jsem ta, co vyžaduje světlo, ale je protahována temnotou.
Jsem ta, co pomáhá i zrazuje.
Jsem ta, která je silná a přesto slabá.
Jsem ta, která je milována i nenáviděna.
Jsem ta, která je jednoduchá i složitá.
Jsem ta, která ač nepochopena je všemi chápána.
Jsem ta, kterou odsuzují i přijímají.
Jsem ta, která je normální i odlišná.
Jsem ta, která je šťastná i smutná.
Jsem ta, která je závislá i samostatná.
Jsem ta, která je vstřícná i odmítavá.
Jsem černá i bílá.
Jsem to i nejsem já.

Nejdřív bych chtěla říct že jsi úžasná,stejně jako tvoje odpovědi , a k té otázce .. Jestli se nám vyplatí mstít. Co si o tom myslíš ty?

Děkuji :)
Chápu, já opravdu chápu když se někdo pomstí ve chvíli, kdy je narvaný a neuvědomuje si, co dělá. V takových chvílích všichni děláme blbosti, ale většinou naštěstí netrvá dlouho, než si uvědomíme co děláme a začneme přemýšlet nad tím, jestli je to opravdu to nejlepší, co udělat můžeme.
Taky ještě chápu takové ty dětské pomsty ve stylu strčil si do mě, já strčím do tebe nebo zbořil si mi bábovičku, tak já zbořím tu tvoji. Objeví se pár slz (někdy hodně), ale za chvíli už je všechno zapomenuto a odplaveno kdesi do dáli společným smíchem.
Ale nepochopím, opravdu nepochopím, jak si někdo může pomstu dlouhodobě plánovat. Chápu, občas se stane, že nám ostatní lidé dělají poněkud nehezké věci. Ale nechat je za to plánovaně a většinou dlouhodobě trpět? Mít radost z toho, že někoho ničíme? Jestli je tohle celá podstata lidskosti, jestli je to všechno, po čem jako lidé toužíme, je mi z nás na blití. V takovém případě si opravdu nezasloužíme nic jiného, než rychlou záhubu.
Chápu, občas nám někdo provede něco, co bolí. Ale není prostě lepší smířit se s tím co se stalo a popřípadě takového člověka odstranit ze svého života, než se danou věcí znovu a znovu zabývat a jen týrat sám sebe? Můžeme sice ublížit tomu, co ublížil nám, ale to naši vlastní bolest nezničí. Nevrátí nás to v čase a nevymaže to, co se stalo.
Je tady mnoho lidí, které nemám ráda a kterým bych to mohla v životě pěkně zavařit. Ale něco ve mě mi říká "Stojí ti to za to? Stojí ti to za to znovu prožívat svou bolest? Znovu si je vtáhnout do života? Není ti lépe bez nich?".

Zobrazit víc

Ahoj, máš opravdu úžasné odpovědi. Konečně holka, co to má v hlavě srovnaný. Přeju ti hodně štěstí, ať se ti podaří zase normalně jíst - taky s tím bojuju:(

Katka Krupková
Děkuji :))
A zároveň bych chtěla poděkovat všem ostatním, kteří mi píší ať už sem nebo na fb. Jste pro mě neuvěřitelnou oporou a částečně i důvodem, proč zůstat. Když jsem si chtěla rušit ask, vyloženě mě šokovalo, kolik lidí bylo proti a prosilo mě, abych zůstala. Takže ještě jednou děkuji, děkuji, děkuji.
Také bych chtěla poděkovat všem, kdo dokáží ocenit mé otázky, zamyslet se nad nimi a normálně, smysluplně odpovědět. Opravdu mě těší, že mě alespoň částečně necháte nahlédnout do svých myšlenek a dělíte se se mnou o své názory, které často bývají úžasné a neskutečně skvěle vyjádřené, protože je to něco, co mi v realitě opravdu chybí. Takže také děkuji, děkuji, děkuji.

Co zrovna děláš?

Rozhovory s mozkem po xté.
Já: Mohli bychom začít odpovídat, co ty na to? Alespoň se zkus soustředit.
Mozek: Hele, pavouk! Co si říkala? A leze!
Já: Ask. Odpovědi. Soustředit se. Hned.
Mozek: No tak ukaž, co tam .. Zzzzzz.
Já: HEJ! V noci nespíš, ale teď stávkuješ? Tak na to zapomeň. Aspoň mi vymysli nějakou otázku nebo pojď dělat něco jiného.
Mozek. Dobře, dobře .. tak třeba .. tralalá .. třeba ..
Já: Ano?
Mozek: Šalalalaj, kašli na to, pusť první písničku kterou najdeš a pojď spát, aby sme tady zase mohli strašit do pěti ráno!

Máš hodně přátel?

Ne, nemám přátele ani kamarády a nijak mě to nemrzí. Jsou lidé, se kterými jsem občas v kontaktu a to mi bohatě stačí.
Chvíli jsem se pokoušela s některými existencemi bavit .. ale mě prostě nebaví řešit kdo koho kde šukal, kdo má zase problém u policie, že tam ta má umělé kozy a podobné strašně zajímavé věci. Tahat se po klubech a po večerech pít mě taky nebaví. A už vůbec mě nebaví ten systém, který je tady zajetý: budu se s tebou chvíli bavit a tvářit se, že jsem tvoje nejlepší kámoška, zjistím o tobě všechno co se dá, podrazím ti nohy a začnu se bavit s někým jiným, protože nějaký strašně stupidní důvod a až mi to odpustíš, zopakuju to od začátku. Ehm .. tohle opravdu není nic pro mě. Navíc odmítám souhlasit s názory někoho a opakovat je jen proto, že se s ním bavím. Nebo někoho mít nebo nemít ráda proto, že ho má nebo nemá ráda osoba se kterou se bavím.
Vlastně jsem se už dopracovala k tomu, že se zdejším lidem vyhýbám a pokud už je pozdravím, nejsem schopna dostat ze sebe ani ten pitomý pozdrav. Vážně nehodlám být milá a vstřícná k někomu, kdo o mě hned jakmile se k němu otočím zády začne vykládat jaká jsem *pětiminutový vypípaný proslov*. Tohle po mě opravdu nikdo nemůže chtít.
Vážně jsem tady ještě nenašla nikoho, s kým bych dokázala dlouhodobě vycházet a pochybuji, že by se tady někdo v nejbližší dohledné době objevil.

Zobrazit víc

jaky mas nazor na normalni liceni? kdyz si pekna holka jenom da rasenku aby ji vynikly oci a nebo zakryje pupinek, kruhy pod ocima atd? Licis se ty sama? Proc si myslis ze maji lide tak zaporny nazor na liceni "malych" holek, treba uz ve 12? a naopak liceni ve starsim veku- normalni nebo zbytecne?:)

Ráno vstanu, podívám se do zrcadla a nějakou dobu obdivuju, jakou katastrofu to mám místo obličeje. Chvíli se dívám na taštičku, kde mám všemožná i nemožná udělátka, která by mi mohla dopomoci k tomu, vypadat jako člověk. Podívám se do zrcadla, na taštičku, do zrcadla, natáhnu pro ní ruku .. a vykašlu se na to, protože se mi prostě nechce. Někdy (opravdu výjimečně) použiju řasenku, aby se teda jako neřeklo, ale to je asi tak vše. Líčím se jen na různé události, kdy mi to za to opravdu stojí.
Rozhodně ale nemám nic proti líčení u jiných žen/dívek. Pokud si s líčením připadají lépe a namalovat se umí, nevidím žádný problém. A je jedno, pokud se líčí opravdu jen lehce nebo o něco víc.
Ale opravdu se mi nelíbí ženy/dívky, které mají na obličeji polovinu drogerie a vypadají jako nějaký zvláštní druh klaunů, spíš než jako ženy/dívky. Jsem hodně tolerantní člověk, ale tohle je pro mne opravdu odporná záležitost. Samozřejmě, všichni chceme vypadat co nejlépe, ale nic se nemá přehánět.
Myslím si, že je jedno v jakém věku se žena/dívka maluje (pokud tedy nevypadá jako klaun). U těch 12-13 letých dívek by to sice měli rodiče mírně regulovat ale opravdu nevidím problém v řasence, lesku a popřípadě nějakých přírodních stínech. A pokud by se v pozdějším věku chtěly malovat výrazněji, už je to jen jejich věc - pokud si tady seženou finanční zdroje. Všichni jsme experimentovali a experimentujeme, bez toho by člověk nevěděl, co je pro něj dobré.

Zobrazit víc

ty drzis dietu? nebo jen proste dobre vypadas?

Jelikož se mi tady opět množí otázky na mé trčící kosti a můj zdravotní stav ..
Nedržím žádnou dietu a to, že vypadám dobře bych taky neřekla. Mám prostě problémy s tím, že nejím. Před nějakou dobou jsem byla natolik ve stresu, že jsem si ani neuvědomovala, že přestávám jíst. A když už sem si to uvědomila, bylo mi to jedno. Vlastně to bylo i výhodnější, protože jsem za jídlo nemusela utrácet peníze ani jsem jím neztrácela čas. Neuvěřitelně jsem zhubla, a kdyby mi lidé v mém okolí násilím necpali jídlo do krku, opravdu nevím, jak by to dopadlo. Dostala jsem se na 32 kilo, přičemž jsem měla vážit minimálně 50.
Naprosto jsem si odrovnala žaludek, klouby, zuby. V noci jsem brečela bolestí od toho, jak mě klouby bolely. A žádné tabletky ani kapky nepomáhaly. Když jsem znovu začínala jíst, pořád sem zvracela, protože můj žaludek jídlo odmítal. Zvracela jsem tak často, že jsem zvracela i krev. Každou chvíli jsem končila v nemocnici a musela bojovat sama se sebou.
Teď už jím v podstatě normálně, snažím se přibírat a pravidelně cvičím. Zatím se držím na 43 kilech a jde to nahoru. Ale stačí mi cokoli, třeba jen blbá hádka a jíst zase přestávám. V takovém případě přestávám jíst i tabletky, takže jde všechna snaha do háje a já končím v nemocnici. Je to fakt neuvěřitelný boj. Občas mívám stavy, kdy se mi jídlo tak hnusí, že mě natahuje už jen když ho vidím. Musím mít nastavené budíky, abych na jídlo nezapomněla. Abych vůbec brala v potaz jeho existenci. A i tak si pro něj občas dojdu, zírám na něj a nedokážu se donutit ho sníst. V těch lepších dnech to není problém. V těch horších si mě přítel chytne a bez okolků mi jídlo nacpe až do krku, abych zase neskončila na začátku.
Vážně, přestat jíst je ta největší chyba jakou může člověk udělat, ať už se to stalo z jakéhokoli důvodu. Doteď po nocích brečím od bolesti. A nenávidím sama sebe za to, že nejím, ale i za to, že jím.

Zobrazit víc

Tvé otázky mě někdy uvádí dost do rozpaků...

Vzhledem k tomu, že posílám různorodé otázky chápu, že některá témata všem prostě nesednou, nemáte k ním co říct nebo o nich prostě mluvit nechcete, etc. Každý z nás je jiný, všichni jsme zvyklí na něco jiného a máme své práhy nastaveny různě, takže mi opravdu nevadí, když na některé z nich odpovídat nebudete.

Tvoje odpovědi jsou fascinující.:):O jsou hodně pravdivé a baví mě si je číst.:) a podle odpovědí působíš i sympaticky.. Ráda bych se s tebou seznámila pokud možno:')

Káťa Kalousová✌
Děkuji, děkuji, děkuji :) Fb je v popisku, stačí si mě jen přidat a napsat :)

Dokážeš se postavit svému největšímu strachu? Myslíš, že strach může někdy zmizet nebo nad ním pouze můžeme získat nadvládu?

tesoramia’s Profile PhotoYoung Soul
Momentálně nic jako největší strach nemám. Ale kdykoli se něco takového vynoří, bojuju s tím dokud to nepřemůžu. Strach jsem nesnášela už jako malá. Pamatujete si, jak se v noci ve vašem pokoji občas vynořil nějaký prapodivný tvar, který vás děsil? No, tak já, polomrtvá strachy, vstala z postele a šla to prozkoumat, popřípadě do toho strčit (nebo to něčím praštit, kdyby náhodou).
Nejhorší pro mě ale asi bylo, když sem jednou spadla z koně tak pitomě, že jsem mu přistála přímo pod kopyty. V podstatě z toho nebyl ani nijak vážný úraz, ale myslela jsem, že na koně už asi nikdy nesednu. Přiblížit se k němu na zemi? To nebyl problém. Ale sednout na něho, i kdyby měl třeba jen stát? Nedokázala jsem to, ať sem se snažila sebevíc. Už jsem se smiřovala s tím, že prostě budu muset přestat jezdit, když jsem si najednou uvědomila, že tohle je to nejhorší co můžu udělat. A nakonec jsem svůj strach překonala, pomalu, ale jistě. I když to stálo nervy mě, koně i všechny okolo. Každopádně ještě doteď se mi občas stává, že když jezdím, strach se mi prostě vrátí. Což je u koní poměrně nebezpečná věc. Ale už není tak silný a dokážu ho překonat mnohem lehčeji než kdysi.
Takže ano, se strachem se určitě bojovat dá a dá se nad ním i vyhrát, pokud člověk opravdu chce a je dostatečně odhodlán něco si kvůli tomu vytrpět. Ale nemyslím si, že by šel úplně odstranit. Někde uvnitř nás bude vždy číhat a čekat na tu slabou chvilku, kdy by nás znovu mohl ovládnout. A je opět jen na nás, jestli mu to dovolíme nebo budeme znovu bojovat a oslabovat ho.

Zobrazit víc

Názor na lásku ve 12-13 letech? Ano či ne? odůvodni

Člověk může mít svou lásku klidně i ve čtyřech. Proč ne? Tahle dětská láska tady byla vždycky. Tahání za vlasy, pošťuchování, chození za ručičky a potají pokusy o první pusu, sliby, že se jednou vezmete. Většina z nás si tohle zažila už ve školce. A proč taky ne? V těchto letech je to něco krásného, čistého ..
Láska a první pokusy o vztach tady jsou a budou v každém věku a není to nic špatného. Jediné, co je na tom špatné je vliv televize a internetu, protože je dětem neustále předkládáno, že mít vztah je opravdu nutné. Vztah má každý. A musí vypadat takhle a takhle. A děti se to pak snaží napodobovat a veřejně to prezentují.
To je to, nad čím opravdu kroutíme hlavou. Ne nad tím, že se dva mají rádi v jakémkoli věku a experimentují, zkoušejí a objevují, ale nad touhle veřejnou prezentací, napodobováním a snahou vyrovnat se starším vzorům.

Zobrazit víc

A jaké jsou důvody pro to, aby si někdo pořídil domů tebe?

1) Jsem malá a skladná, v posteli nezaberu moc místa. Vlastně nikde nezaberu moc místa.
2) Strašně ráda vařím, ale nejím. Takže dostanete hromadu jídla přímo pod nos.
3) Jsem ochotná tolerovat všechny druhy hudby a je mi jedno jak moc nahlas ji máte.
4) Klidně se s vámi budu celý den válet v posteli, dívat se na filmy dle vašeho výběru, nosit vám jídlo a klidně vám udělám masáž.
5) Jsem přítulná a ráda experimentuju. Nudit se se mnou nebudete.
6) Ráda a pečlivě uklízím. A pokud máte ve zvyku házet venku odpadky na zem, věřte tomu, že vás to hodně rychle odnaučím.
7) Jsem finančně nenáročná. Moc toho nesním, staré oblečení si renovuju, ven, na akce a pod nechodím, nakupují jen to, co opravdu potřebuju a jsem schopná vydělat si na to sama.
8) Miluju zvířata.
9) Můžu vám vyrobit vlastní potisky na trička, pomůžu vám s češtinou, angličtinou a znám obsahu opravdu velkého množství knih a jsem schopná nastudovat si věci, které nechápete jenom abych vám je vysvětlila.
10) Budu vám tolerovat většinu vašich úchylek a zvláštností.
11) Chcete li se mě zbavit, stačí mi kniha nebo WiFi.

Zobrazit víc

Tenhle maraton otázek na téma kniha je hodně zajímavej. Nechtěla bys později udělat jinej tématickej maraton?

Samozřejmě, takových tematických týdnů bude určitě víc. Pár témat už vybraných mám, ale pokud máte nějaké zajímavé návrhy nebo témta, která byste chtěli, budu ráda, když mi je napíšete :)

čeho se na světě nejvíc bojíš, nepočítej smrt! :-)

✔️Markétka✔️
Kdykoli se mě na tohle někdo zeptá, vybaví se mi úryvek z Kingova To:
.. dospělí mají vlastní hrůzy .. ale jejich strachy jsou obvykle příliš komplikované. Dětské strachy jsou jednodušší a obvykle mocnější. Strach u dětí také lze vyvolat jediným obličejem ..
Jako dítě jsem přesně dokázala říct, čeho se bojím. Všechny děti dokáží vyjmenovat xy konkrétních věcí, kterých se bojí. Jejich mysli jsou ještě .. primitivní, nezkažené touhle dobou, mají mnohem lepší představivost než my.
My už víme, že ve tmě na nás nic nečíhá, že pod postelí je jen prázdný prostor a že upíři, čarodějky a podobné věci neexistují. Nedokážeme dát našim strachům konkrétní tvar. Bojíme se, že neuděláme školu, že si nenajdeme práci, že se zklameme v lásce. Bojíme se tisíce takových věcí. Všechny se prolínají a míchají, ale žádná z nich není natolik konkrétní, aby se stala naším novým strašákem pod postelí.
Mohla bych tady mnoho z těch věcí vyjmenovat, ale nedokázala bych říct, čeho se bojím nejvíc.

Zobrazit víc

Musíte jít na koupaliště se svou rodinou (neřešte, jestli chcete, proč nemůžete jít s kámošema apod, prostě to je fakt) na celý den. Co budete dělat těch několik hodin? Koupat se, opalovat, plavat, hrát si se sourozencem, budete u kiosku, s někým se seznámíte? Já nevím, chci to vědět O:)

lesya moro
Nesnáším koupaliště. Nesnáším, nesnáším, nesnáším. Jsou tak přecpaná, že se tam člověk nemůže ani hnout a když už si teda ve vodě vybojujete nějaké to místo, skočí vám na hlavu nějaký pitomý harant. A všichni pořád řvou. Běhají si po hlavách. A můžete si gratulovat, pokud vám zmizne jenom peněženka, jenom klíče nebo jenom mobil a tak. A vzhledem k tomu, že má matka má na to naprosto stejný názor (+ to, že nikdo nemusí očumovat její špek), opravdu si nedokážu představit, že by nás tam někde dostal. Možná kdyby nás svázal a odnesl .. ale v okamžiku rozvázání bychom okamžitě zdrhaly pryč. Já si vlastně ani nedokážu představit, že bych s řodiči musela být někde několik hodin v kuse. To prostě .. ne.
Ale budiž. Dejme tomu, že jsem se z mě naprosto nepochopitelných důvodů rozhodla, že půjdu na koupaliště s tetou, strejdou a malým bratránkem (i když teda nechápu, proč by tam měli chodit). Nejspíš bych je donutila zakempit to někde v rohu, co nejdál od lidí a hlavně ve stínu. Pak bych nejspíš byla na mobilu tak dlouho, dokud by mi nedošla baterka. Pokud by mě teda strejda nedonutil jít do vody nebo bych nebyla chvíli ve vodě s bratránkem, i když silně pochybuju, že bych to mezi všema těma děckama vydržela. Samozřejmě, po mobilu by přišel náhradní plán - knížka. A ta by mi vydržela, dokud bychom neodcházeli.
Já opravdu nevím, co bych měla na koupališti dělat. Když se sehnala nějaká větší parta, ještě se to dalo, protože sme se zahráli volejbal, vodní fotbálek nebo prostě něco, s holkama sme kecaly u kraje, než se kluci vyblbli ve vodě. Ale běhat kolem vody? Ječet? Shazovat se a skákat na hlavu jiným lidem? Ne, ne. To opravdu není nic pro mě. Zřejmě už jsem z toho nějak vyrostla.

Zobrazit víc

Ahojky promin ze rusim ale nepodivala by jsi se prosim na jeji profil a dala ji nejakou otazku ? :') kdyby se libila nejaka odpoved tak pripadny like ? :'))) predem ti moc dekuji i za ni :'))))) Ahojky a omlouvam se ze rusim :'))

Děkuji za volnou odpověď, kterou můžu využít.
Je to opravdu zvláštní, jak se všechno mění. Samozřejmě, pokud to máte každý den před očima, v podstatě to ani nevnímáte. Ale pokud jste dlouhou dobu izolováni, ať už dobrovolně či ne, od světa a poté vyrazíte s někým, koho jste považovali, možná ještě považujete za přítele, je to jako byste dostali ránu přímo mezi oči.
V podstatě celou dobu uvažujete o tom, co je jinak. Co všechno daný člověk říkal, že to nikdy dělat nebude a teď to dělá s naprostou samozřejmostí. Co všechno daný člověk odsuzovali a teď mu to přijde naprosto normální. Postoje, které daný člověk měl a teď už o nich ani neví.
A nejhorší na tom je, že vy, aniž byste si to uvědomovali, jste se změnili naprosto stejně. Najednou zmateně hledáte alespoň slabé stopy, po svém starém já. Nějaký záchytný bod, díky kterému byste si mohli říct: "Ano, pořád jsem to já, jen trochu jiná." V nocí nad tím vším pak znovu přemýšlíte a porovnáváte bylo lepší tamto nebo je lepší tohle? A většina z těch věcí vás donutí otloukat si hlavu o stěnu, protože s největší pravděpodobností zjistíte, že jste někdo úplně jiný, než jste chtěli být. Právě ten někdo, kým jste nikdy být nechtěli.
I ta místa se mění. Přijdete na místo, kde jste strávili dětství a najednou to ram nepoznáváte. Ptáte se sami sebe, kde to vlastně jste, vždyť to místo neznáte. Kde je to místo, kde jste jako malí caparti denně běhávali? A o to víc vás dostane, když přijdete na místo, které zůstalo stejné. Vyvolá to ve vás vlnu dětské radosti. Chuť se rozběhnout, blbnout a řvát tak, jako kdysi.
Raději ani nechci vědět, jaké to bude za deset, dvacet, třicet let ..

Zobrazit víc

tvoj názor na sex? bolo už niečo? neodpovedaj ak sa bojíš reakcií :DD upe normálná vec :3

#NesnášímTě♥(otázky)
Ono je vlastně strašné vtipné, jak tady všichni jedou šukačka sem, kozy tam, perverzní vtipy támhle, kokot zas jinde, frajeří, dělají ze sebe borce a bůh ví co ještě, ale jakmile přijde na to, aby mluvili o sobě, o realitě nebo si o sexu promluvili se svou drahou polovičkou, je to strašný problém, cukají se a tváří se uraženě. I ve filmech, každá erotická scéna (ne, porno scéna, jak to teď bývá), vyvolává vlny chcichotu.
Sex je vlastně neuvěřitelné tabu, natož milování se. I když se to nezdá, je to tak. A mě to přijde strašné vtipné. Buď o tom mluvím nebo ne. Ale když už, tak se vším všudy, nebudu si na něco zbytečně hrát, když pak stejně narazím. A hlavě k tomu přistupuju jako k normální fyzické potřebě, kterou má snad každý z nás.
Chápu, že někteří si tady chtějí chránit soukromí, protože je tohle věc jen jejich a jejich partnera, ale to je tak těžké tyhle otázky prostě ignorovat, zvlášť když musíte počítat, že se na síti jako je tahle určitě objeví?
Sama klidně přiznám, že sex, jako většina lidí, naprosto miluju. Psala jsem to tady už několikrát a nevidím v tomhle přiznání problém. A pokud mi zase někdo bude chtít napsat jaká jsem děvka, prosím, do toho, ale uvědomte si, že sex můžete milovat i s jedním partnerem.

Zobrazit víc

Dneska jsi nám posílala otázku: "Jak mohou rodiče ovlivňovat vztahy svých dětí?..." Jaký máš na toto názor ty? Dost by mě to zajímalo. Jinak máš super odpovědi. :))

andrea.
Ze zákazů nikdy nic dobrého nevzejde. Vždy je třeba spíš komunikovat a dělat kompromisy. Když svému dítěti něco zakážete, maximálně ho naštvete, vyvolá v něm nechuť na cokoli se ptát nebo s vámi o něčem mluvit, uzavře se do sebe a bude si hledat jiné cestičky jak dosáhnout svého, z čehož následně vznikají i poměrně velké problémy.
Vím, jaké to je, když rodiče s vaším vztahem nesouhlasí. Vím to až moc dobře a taky vím, co takový zákaz udělá. Obě strany se budou jenom trápit, hádat a vztekat. Ono je opravdu lepší promluvit si s dítětem o tom, co jim na daném člověku vadí, proč nechtějí, aby se s ním stýkalo a jestli si myslí, že to za to opravdu stojí. Ale akceptovat, pokud se s ním dítě bude dál stýkat. Pokud se spálí, aspoň si to bude líp pamatovat a ani rodiče nemají vždy pravdu.
Co se sexu týče, zákaz je opět něco, co způsobí jen problémy. Vážně, není lepší si o tom z dítětem promluvit, popřípadě s ním probrat možnosti ocharany a nechat ho, aby se popřípadě poučilo, než mu to zakázat, aby ho to lákalo o to víc udělat nějakou blbost a v případě holek s největší pravděpodobností přišly domů těhotné?
Pokud jde o soukromí, rodič by se měl zajímat a znát alespoň nějaký ten základ, co se jejich dítěte týče, ale měli by ho nechat, aby jim to řeklo samo. Hrabání se v soukromí je opět jedna z nejhorších věcí, které jde udělat. Nemůže následovat nic jiného, než ztráta důvěry v rodiče, vztek a zklamání.
Taky je samozřejmé, že rodiče s naším vzhledem nemusí souhlasit, ale jediné co mohou udělat, je přestat nám tento styl financovat a donutit nás tak, abychom si ho financovali taky.
Samozřejmě, mohou existovat situace, kdy jsou zákazy a hlídání nutností, protože jinak by to dopadlo ještě mnohem hůř. Ale ve většině normálních situací to prostě dobré není.

Zobrazit víc

čo ťa dokáže poriadne naštvať?

Je mi špatně, je mi neskutečně špatně z lidí, kteří v tímhle počasí kašlou na svá zvířata. Proč si je pořizovali, když se o ně nestarají? Jaké by to byli jim, kdyby v tomhle vedru museli celý den sedět venku, bez možnosti schovat se alespoň do stínu a bez vody?
A už vůbec nepochopím, jak někdo může svého mazlíčka, nedejbože vlastní děcko zamknout v autě. To by ho mohli rovnou někde odstřelit, protože by to vyšlo úplně nastejno. Hm .. akorát by to zvíře nejspíš míň trpělo.
Na vlastnictví zvířete by měl existovat nějaký průkaz o způsobilosti. A některým by mělo pod trestem smrti zakázáno zvíře prodat.

O koľkej chodievaš spať cez prázdniny? 😂

MariannaMiaMajercikova’s Profile Photo♫ ♪ Mαriαηηα Mαjerčíková ♫ ♪
Já: Měla bych jít spát.
Mozek: šálalalajlalaparampadam budu myslet na sračky protože je to prostě moje oblíbená činnost tralalálampadam
Já: Uh .. hej .. HEJ! Spánek, taková ta boží věc, co se dělá v noci, Okey?
Mozek: neslyším, tě neslyším, trálalašálala a ještě tohle ti připomenu, protože na to už si dlouho nemyslela a zase se ti bude chtít brečet pararampadampapam
Já: ..
Mozek: ha! a teď te budu něčím stresovat!
Já: Ráno vstáváme brzo.
Mozek: a ty si vážně myslíš, že budeš spát? šálalatrálalaparampadam ..

já vím. já vím. děsně otřepané ''politickonáboženské'' téma, je to všude. ale mě to zajímá. chcete tady ty arabáče nebo ne? přidáváte se na stranu spíš odpůrců nebo příznivců? jaký na to máte názor? jak bude republika vypadat po jejich přijetí? napište cokoli, já si to ráda přečtu.

lesya moro
Strašně dlouho sem nad tím přemýšlela. Ane, ne, ano nebo ne. Kde je v tom všem vůbec pravda? Ale stačí jedna, jedna jediná otázka a jasno mám okamžitě. Položte si ji teda taky a uvidíte. Chtěli by jste mít někde v blízkosti svého bydliště uprchlický tábor? Velmi silně o tom pochybuji.
Jo, je třeba pomáhat. Ale k čemu to je, když vám samotným to přinese akorát problémy? Tohle jsou prostě naprosto odlišní lidé, kteří neznají a silně pochybují o tom, že budou chtít akceptovat naši kulturu. Jsou to lidé, kteří tady přijdou a .. a co. Budou někde sedět zavření, v neznámém prostředí, bez možnosti obživy jen s tím, co jim snad věnuje stát.
Samozřejmě, je třeba pomáhat. Ale ne v případě, že stát k takovéto pomocí není uzpůsoben. Nemáme na to finance, nemáme na to lidi, nemáme na to prostředky. Nemáme k tomu nic.
Nemám nic proti cizincům. Soucítím s lidmi, kteří potřebují pomoc. Ale vážně se nechci dočkat doby, kdy se vůbec budu bát vyjít. Nebo venku nechat některé ze svých zvířat nebo cokoli ze svých věcí. Kdy se budu muset neustálé bát nejen o sebe, ale o všechny a o všechno. Protože v takovém případě prostě nic jako obrana neexistuje. Protože za obranu následuje trest .. pro vás.

Zobrazit víc

Čo ťa dokáže naštvať? :D

Věřím tomu, že mě teď všichni, kteří bydlí na vesnici nebo v maloměstě pochopí.
Vážně upřímně mě dokáže naštvat lidská omezenost. Zase jsem po delší době vytáhla svoje milované rolničky (nosím je na krku) a s veselým cinkáním sem se vypravila do města. Většina lidí se ba mě dívala stylem "boha jeho, co to sakra je?!", zbytek se mi pak vyhýbal, jako bych měla nějakou nakažlivou nemoc. Jedna osoba se dokonce zastavila a civěla na mě s otevřenou pusou. Jen pár lidí se na mě vesele usmálo. A to byly jen blbé rolničky, nic víc. Nedejbože, když si náhodou vezmu obojek. Tady prostě neexistuje, aby někdo vystupoval z davu. A pokud to udělá, může se těšit na opravdu krásné pomluvy, pohledy a výsměch.
Ale nejde tady jenom o vzhled. Homosexualita je tady evidentně pořád ještě něco, za co by se mělo upalovat. Vážně, aby matka řvala na dítě jen proto, že si povídá s někým jiné orientace a je zvědavé? To prostě ne, ne, ne a ne.
Stejně tak, když s ostatními netáhnete za jeden provaz, co se názorů týče. Okamžitě se to rozšíří a jste za ty nejhorší, se kterými se nikdo nebaví, pokud jim zrovna někdo něco nevyčítá a nenadává.
A když se tady má někdo líp než ostatní? Páně bože, jak jen si to mohl dovolit?! To prostě neexistuje! S tím se bude muset něco dělat!
A mohla bych klidně pokračovat dál, protože tohle je prostě neuvěřitelné. A chápu, že je zbytečné se nad tím vztekat, jenže to prostě nejde. Je to něco naprosto mimo mé chápání.

Zobrazit víc

Jak ovladat šílenství?

Dr. Hannibal Lecter
To je naprosto jednoduché. Musíš si založit církev/sektu (třeba uctívačů banánů nebo tak) a zfanatizovat co nejvíce lidí. No, a pak budeš mít svou vlastní tlupu naprosto šílených posedlíků, které můžeš libovolně ovládat.

Mám úplně stejnej problém. Ale teď se dočkáš zase spousty otravných a přihlouplých anonymních urážek, protože jsi "znehodnotila" jejich ask :D

Dr. Hannibal Lecter
Já ničí ask neznehonotila. Já jenom poukazuju na to, že inteligence jistých lidí je .. že inteligence u jistých lidí vlastně neexistuje. Protože jestli je někdo schopný napsat "máš dobré názory" osobě, jejíž nejdelší "názor" obsahuje tři slova .. nezlobte se, ale to vážně není normální.
(A hejty už mi nechodí .. škoda :( :D)

Využij tuhle otázku podle svého vlastního uvážení. (obrázek, vzkaz, seznam... whatever)

necroticblue
Dneska (ehm .. včera), mě totálně dostala reklama UNICEFu. Bylo to tak srceryvné, když tam ukazovali chudáka malou holčičku, jak tam dělá kašly, kašly, kašly. Až se mi z toho chtělo brečet, darovat jim všechny své peníze a odjet tam pomáhat ..
A teď vážně. Nevěděla jsem, jestli brečet nebo se smát. Celou dobu se tady řeší uprchlík tady a uprchlík tam, islámista támhle a tam, válka bůhví kde a bůh ví co ještě, všichni se někde vraždí a pomalu mlátí klackama do hlavy, ale stejně se do toho cpe se neskutečné množství peněz .. protože co s penězma, že. Proč je dávat tam, kde by to bylo užitečné. Proč se věnovat vlastním problémům, když můžu řešit ty cizí. Ha, ha, ha. A ještě zvlášť, když nikdo nezná pravdu a vlastně ji ani znát nesmí. Jak by s námi pak taky mohli manipulovat.
Každopádně, velké peníze se rvou do, bez prominutí, naprostých, nedůležitých a nepotřebných sraček. Ti "důležití" si pěkně hřejou zadky v pohodlíčku a teplíčku, jako prasata v žitě. Ale na city, na city se hraje té spodní vrstvě, která ze sebe pomalu může sedřít kůži, aby se uživila.
Samozřejmě, pomáhat se musí, o tom žádná. Ale proč do háje budu cpát peníze do někoho, koho stejně nejspíš v nejbližší době zabije nějaká jiná osoba, protože *bla, bla, bla, strašně ušlechtilé cíle, bla, bla, bla*, zvlášť, když by ty peníze mohly jít z úplně jiných zdrojů. Ze zdrojů, které tohle vraždění vlastně podporují. Prostě ne. Tohle není pro můj mozek.

Zobrazit víc

Zase vám sem hodím volnou otázku! Využijte jí jak uznáte za vhodné.

Opět a zase jsem dělala čistku a .. zřejmě mě nikdy nepřestane udivovat, jakým způsobem to tady funguje.
Lidí, kteří mají opravdu dobré a smysluplné odpovědi, si prakticky nikdo nevšímá. Vážně, najít tady takového člověka, který by byl "poněkud známější" není zrovna lehké. A já opravdu nechápu proč, když nad jejich odpověďmi by člověk mohl trávit hodiny.
Zatím co lidé, jejichž ask se skládá ze stupidních fotek, vulgarismů a jednoslovních odpovědí .. ti jsou neuvěřitelně oblíbení. A mě by opravdu zajímalo - proč?! Za co tyhle lidi všichni tak obdivují? Co je na nich tak skvělého, že jsou všichni hotoví i z toho, když napíšou tečku?
Já vím, že už jsem se nad tímhle pozastavovala hodněkrát, ale ono mi to prostě nedá. Nedokážu .. a možná to ani nechci pochopit.

Tak mě napadá otázka: Umíš číst v notách? Myslíš, že je ostuda, když to někdo neumí nebo je to něco nepotřebného a zbytečného, pokud člověk na nic nehraje? (+ na kolik hudebních nástrojů umíš hrát? Nepiš na jaké, pouze číslo udávající jejich počet).

tesoramia’s Profile PhotoYoung Soul
No, řekla bych že deset let hudebky (3 hudební nástroje) a xy let zpěvu se jen tak zapomenout nedá. Ale aspoň už mě noty nestraší ve spaní.
Alespoň takový ten hudební základ, by podle mě měl. Chápu, že požadavky dnešní doby, co se inteligence a znalostí týče, prudce klesly, ale i tak by tady prostě měl být nějaký základ, který be měl znát každý. A ano, myslím si, že je to ostuda, i když mu třeba k ničemu nebude. Ony ty výchovy nejsou ve škole jenom proto, aby měly děcka kde sbírat jedničky. Ani ta výtvarka by neměla být jen bezúčelným patláním.
Základní vzdělání je prostě základní vzdělání a měl by ho mít každý. A pokud ho někdo nemá a brání se tím, že je to zbytečné .. no, to už je jeho problém a jeho vizitka.

Hejtuj ji , zasraná anorektička a ještě radí ostatním !!! @denikanorekticky

Tak ať si radí, bože. Je blbá? Je to její problém. Já myslím, že už jsem tady proti takovým stránkam a hubnutí anou psala dost odpovědí. Jenže ono je to naprosto zbytečné. Ať se poučí samy, blbky.
Jestli jim vypadávání vlasů, problémy s klouby a žaludkem (neustálé zvrácení, i krve, a křeče), lámání nehtů, neustálý nedostatek energie, neschopnost udržet svěrače (fakt boží, pustit si do kalhot na veřejnosti, což? zvlášť, když si brzo vy*erete vlastní žaludek), drolení a vypadávání zubů a tak celkově neustálá bolest a problémy připadají sexy .. prosím, prosím, jen ať si to zkusí. Jestli jsou ochotny podívat se svým rodičům do očí po tom, co je svou debilitou naprosto zničí .. prosím, jen do toho!
To ony samy pak budou vykládat o tom, jak je to všechno mrzí a všechny od toho odrazovat.
Hejtuj ji  zasraná anorektička a ještě radí ostatním  denikanorekticky

aky mas nazor na postihnute deti?

Jaký bych na ně asi měla mít názor? Prostě to jsou postižené děti, to je všechno. Jsou to úplně normální děcka, jenom s nějakou vadou a jestli mají dostatečnou péči a neobtěžují okolí, tak nikde nevidím žádný problém ani důvod k negativům.
Jediné co mi vadí, jsou ty cavyky, které se kolem nich pořád dělají. Všelijaké možné i nemožné sbírky a podobné blbosti na věci, které ani nepotřebují, a když někdo něco opravdu potřebuje, tak už to prostě nedostane, protože peníze padly jinam. A čí peníze? Samozřejmě, že naše.
No, dobře, ještě mi vadí systém ohledně škol. Měli by si poněkud upravit normy, kdy dítě potřebuje či nepotřebuje asistenta a kdy by dítě mělo či nemělo chodit na normální školu, protože momentálně se často stává, že trpí jak třída, tak dané dítě a ať se všichni snaží jak chtějí, neudělají s tím nic.
Ale to je asi tak všechno. A za to ty děcka samotné vlastně ani nemůžou.

Zobrazit víc

Jak se dá zapomenout? Proč je to tak těžké?

Jsem toho názoru, že zapomínat se prostě nemá. Ať už se člověku stane cokoli, je to příležitost k tomu něco si z toho vzít a poučit se. Jinak bychom taky dělali ty samé chyby pořád znova a znova.
Proto bychom se měli s věcmi, spíš smiřovat, než na ně zapomínat. I když je to těžké, pořád je to lehčí než zapomínání.

Jaký ty máš názor na tyhle "podřadné" práce?

Osobně jsem na prodavačky, řidiče, číšníky a pod. vždycky milá. Zdravím, usmívám se, chápu, že tady nejsou jenom pro mě. Ono jde na těch lidech vidět, že jsou za takový přístup vděční. Jsou pak mnohem milejší a ochotnější.
Vlastně je strašně obdivuju a chápu, když jsou někdy poněkud nepříjemní, protože vydržet pracovat s lidma s tím, jak se k vám chovají, i když vás třeba právě samotná baví, opravdu není zrovna lehké. Spíš je to extrémně těžké. Zvlášť, když se k vám neustále chovají jako k odpadu. Jako by byli víc, než víc bez vy, i když to tak rozhodně není.
Je totiž naprostá blbost, že by tyhle práce byly podřadné. Měly by být mnohem lépe ohodnoceny, protože bez nich bychom byli totálně v háji. Navíc na těchto postech často pracují i inteligentní lidé. Mnohem inteligentnější, než si mnoho lidí myslí. Ať už ken proto, že je to baví, musí si nějak přivydělat nebo jiná práce pro ně momentálně není dostupná. Ani vysoká škola vám nějakou extra úžasnou práci nezaručí.

Zobrazit víc

Byli byste schopni a ochotni adoptovat dítě? Jako normální, živý, lidský dítě.... Proč (ne)? (Omlouvám se, pokud nesnašite děti)

Dr. Hannibal Lecter
Upřímně .. nevím. Kdybych nemohla mít vlastní a opravdu bych ho chtěla, stejně tak můj partner, asi bych to zkusila. I když musím uznat, že celý ten proces je značně únavný (a v některých věcech docela stupidní). Když si dítě chtěla adoptovat sousedka, vážně jsem nechápala, že ji to za to stojí. Chápu sice, že je třeba lidi, kteří si chtějí dítě adoptovat prověřit, ale nevěřím tomu, že by to nešlo nějakým lepším způsobem. Navíc, co jsem opravdu nepochopila, bylo jich ve skupině xy .. a dítě si mohl adoptovat jen jeden pár. To mi přišlo poněkud nefér. Absolvovat to celé úplně zbytečně .. Zajímalo by mě, jestli to někdo z těch lidí zkoušel znovu. Jestli měl vůbec ještě chuť .. nebo vůbec možnost.
Každopádně, asi bych ze začátku měla problém starat se o dítě, když by nebylo přímo moje. Protože prostě děti a všechny ty děsivé a odporné věci okolo nich (okey, mě by asi adopci nepovolili). Ale zřejmě bych si po čase zvykla a byla schopna dát mu svou lásku. Přeci jen, bylo by to naše dítě.

Zobrazit víc

Představ si, že jsem anorektička, držim hladovky, jsem jen kost a kůže. Jak bys mi domluvil/a?

O T Á Z K Y©
Domluvila? Anorektičce nejde něco jako domluvit. To je to samé, jako by ses snažila vysvětlit psychopatovi, že vydlouvávat oči lžičkou svému mladšímu sourozenci není zrovna ideální. Ne, prostě ne. Anorexie je nemoc, ne jen obyčejné špatné rozhodnutí. Z toho se člověk musí léčit a musí to sám chtít, nikdo ho nemůže nutit a domlouvat mu. Sám si musí uvědomit, že se toho zbavit chce. Jinak mu můžete ukazovat a říkat co chcete, ale bude to zbytečné.
Navíc, i kdyby se vám to podařilo a nějak si díky vaší pomocí uvědomil, že se potřebuje léčit, není vyhráno. Zbavit se jakékoli PPP je neuvěřitelně těžké. Jakmile jednou přestanete jíst, je neuvěřitelně těžké znovu začít. Váš žaludek i mozek budou jídlo odmítat. Budete muset bojovat sami se sebou, nutit se a hlídat. Je neuvěřitelně lehké do toho zase spadnout. Ani si neuvědomíte, že jste zase přestali jíst a když si toho všimněte, s největší pravděpodobností už bude pozdě a vy budete muset začínat zase od nuly.
Ne, tohle není o nějakém domliuvání. Není to tak lehké. Je to celoživotní boj s opravdu nehezkými následky. A i když takové osobě vaše podpora (a někdy cpaní jídla do krku) pomůže, nejvíce si musí pomoct jen ona sama.

Zobrazit víc

Je někdo z tvé rodiny věřící?

Dneska u nás byli jehovisti. Matka šla zjistit co chcou a vrátila se s nějakým letáčkem, že ať to dám psovi nebo vyhodím. Já jako extrémně zvědavý člověk sem to musela prozkoumat a bylo tam napsáno, že na nějaké "akci" budou napodobovat Ježíše. Tak jsem se na to matky zeptala, ona se chvíli zamyslela a otočila se ke mě se slovy, "To se budou hromadně ukřižovávat? Hm .. to bychom se tam mohly jít podívat!"

Zakazovali byste své přítelkyni, aby se malovala? Třeba i přítelovi, pokud chcete.. (Brácha mi třeba řekl, že se nebude ráno budit vedle nékoho jiného :D)

Dr. Hannibal Lecter
Své přítelkyni bych nic takového nezakazovala. Ty ženy, které jsou teď na každém rohu, kterým make-up po vrstvách odpadává z obličeje, jejichž obočí by klidně mohlo žít samostatným životem, které pomalu ani neotevrou oči pod náporem řasenky a rty se jim díky množství rtěnky a lesku lepí k sobě, jen proto, aby působily krásněji a "přirozeněji" mě prostě absolutně nepřitahují. Upřímně bych se bála, že kdybych se dotkla jejího obličeje, zůstal by na mě. Bleh.
A pokud by byl make-up něco, čímž vyjadřuje svou osobnost, byla by to prostě její část, kterou bych brala. Byla by to jedna z věcí, pro kterou bych ji měla ráda. A u té zbývající části, té, která se nelíčí nebo se líčí jen velmi lehce, není třeba tohle řešit.

jak často masturbuješ?

Miluju, fakt miluju, když nad něčím přemýšlím, pak to chci napsat nebo říct, ale absolutně netuším jak a ať to zkouším jakkoli, nejde to. Takže jestli tohle teď nepochopíte, chyba není na vaší straně. Omlouvám se.
Zajímalo by mě jestli je postupně možné nahrazovat realitu představami. Nemyslím tím úplně se v představách ztratit, zešílet nebo tak, jenom prostě realitu v jistém smyslu .. omezit. Třeba že je pro někoho vzrušující (?), lákavá (?), myšlenka na nějaký cit, třeba lásku, ale pak zjistí, že v realitě to je horší (?) než v jeho představách, takže jeho schopnost cítit reálně se sníží, zatím co jeho schopnost cítit v představě se úměrně zvýší, aniž by si to sám uvědomil.
Nebo je pro něj třeba vzrušující představa sexuálního kontaktu s někým, ale když jej opravdu zažije, nebude to pro něj ani zdaleka rak intenzívní a vzrušující zážitek. Takže i když s danou osobou nepřestane udržovat sexuální kontakt, přestane ho vyhledávat, omezí ho a raději se mu bude věnovat jen v představách.
Nebo třeba, když tady byly jednu dobu strašně in psycho věci. Může to někomu úžasné připadat v představě, zatím co realita ho odpuzuje?
*Jestli tohle někdo pochopí tak mu tleskám, protože tady vážně píšu sra .. *píp**

Zobrazit víc

Proč lidé hledají společnost? Proč nemůžou být oporou sami sobě?

starodavna’s Profile PhotoPomněnka..
Od mala vyrůstáme ve společnosti někoho, od mala se spoléháme na něčí pomoc, máme zakódováno v genech, že ve smečce (okey, tlupě, ale smečka zní líp) se dá přežít. A i když je touha po společnosti a po podpoře velmi individuální, pochybuji, že i kdybychom vyrůstali bez rodičů nebo někoho, kdo by je zastupoval (pokud bychom to přežili), že i tak bychom ji neměli. Člověk prostě nedokáže být sám.
Pozoruju to sama na sobě. Jsem člověk společenský. Nejlíp mi je, když ve své blízkosti nikoho nemám. A tím myslím absolutně nikoho. Většinou mi vadí, i když někoho prostě jen slyším mluvit přes stěnu, občas jsem na prášky už jenom z toho, když mi někdo píše. Ale ani tak to sama nevydržím věčně. Po nějakém čase .. už to na mě prostě nepůsobí dobře. Začínám být náladová, mám tendence bezdůvodně brečet, mám potřebu někomu říct každou blbou věc, která mě napadne, nedokážu pořádně přemýšlet. Stačí mi jeden den s někým a už jsem zase v pohodě.
A potřebuji zpětnou vazbu, co se některých věcí, které dělám týče. Člověk si sice může říct "je to dobré", ale v zápětí se vynoří myšlenka "je to ale opravdu dobré" a potřebuje něčí ujištění. Řekla bych, že je to taky něco, co nám zůstává z dětství. Vždy jsme přeci toužili po pochvale rodičů, ne?
Každopádně, prostě nemůžeme být sami. Někdo ani jeden jediný den, někteří jako já to možná vydrží déle (i o dost déle), ale ani tak neznám nikoho, kdo by to vydržel napořád.

Zobrazit víc

Už máte vysvědčení?:) Jak jste dopadli?:OO A do jaký třídy teď jdete?:)) *SíSí*

†Stay Strong†
Celý rok sem na to kašlala. Buď sem opisovala nebo si většinou rovnou nechala napsat za pět, pokud jsem to zrovna nějak nenapsala, aby se neřeklo. I tak jsem ke konci roku zjistila, že bych mohla mít vyznamenání. Absolutně nechápu, jak se mi to povedlo, ale budiž. Tak jsem se teda začala trochu snažit .. jenže jsem zjistila, že mi to nakonec stejně k ničemu nebude, protože naše třídní, ta *představte si desetiminutový proud nadávek*, je jedna z těch, které vám vysvědčení s radostí zkazí. Takže jsem se na vykašlala i na seminář, protože už by mi to stejně k ničemu nebylo. A naši milé třídní upřímně přeju, aby si minimálně zlomila obě ruce. A nohu k tomu, za to jak se tvářila, jako bych byla věcný pětkař, který najednou dostal lepší známku jenom proto, že sem měla jeden z nejlepších průměru. A to sem to vyznamenání minulý rok měla. Eh.
Každopádně, příští rok mě konečně čeká čtvrťák, konečná na téhle *píp* škole. Pokud se mi tedy podaří odmaturovat, vzhledem k tomu, že naše milá ředitelka oznámila, že rekonstrukce se zřejmě mírně protáhne, takže když přijdeme v září do školy, tak prostě nebudeme nit studio, které k učení nutně potřebujeme. Ale hlavně, že budeme mít krásnou školu (zvenku). Vážně se těším, až to budu mít za sebou.

Zobrazit víc

Už máte vysvědčení Jak jste dopadliOO A do jaký třídy teď jdete
SíSí

O víkendu jsem byla na koupališti a jedna maminka se snažila svou dceru naučit plavat. Holčičce to moc nešlo, pochopitelně. Pak ale přišel její syn (max 12 let) a začal na matku křičet jako kdyby byl její manžel, že takhle jí to nenaučí. Kde je respekt vůči rodičům? Je toto jednání správné? Proč?

V poslední době je vážně zázrak natrefit na slušně vychované dítě (tak nějak zjišťuji, že moje averze vůči dětem vyplývá převážně z chování k nim). Ono už je prostě úplně normální, když začne dítě uprostřed obchodu kopat vlastní/ho matku/otce a řvát a dělat scény tak dlouho, dokud nedostane co chce. Ono už je prostě úplně normální, když potomek oznámí že to jsou *představte si pár vypípaných slov*. Ono už je úplně normální, když si desetiletý garant kouří přímo rodičům na očích.
Kdybych si já něco z toho dovolila, když sem byla mála .. a co malá, kdybych si něco z toho dovolila i teď, přiletěla by mi taková, že bych druhou schytala od stěnu a dřela bych jako mezek, abych si pro příště dobře rozmyslela, jak se budu chovat. A je fakt, že bych si to zasloužila. Nikdo by se nad takovým chováním nepozastavoval.
Ale dneska? Copak může rodič děcko vůbec jenom plesknout, třeba i málo po zadku? Nemůže. Okamžitě by byl tím nejhorším rodičem, který své dítě mlátí. Taková výchova je přeci nemoderní. Ale jsou jen dva způsoby, jak se k dítěti k takových situacích zachovat. Buď mu ukážete, že tedy velíte vy nebo mu dokážete, že je tady pánem ono a může si dělat co chce. Samozřejmě, že teď nemluvím o extrémech, kdy by někdo dítě mlátil hlava nehlava, ale vychovná občas neuškodí.
Navíc, ono je prostě mnohem jednodušší, nechat dítě, ať se tak nějak vychová samo, než se mu věnovat, že (i když v některých případech je to dobře)? Něco z něj vyrůst musí. A až to vyroste .. no, tak už se o sebe přece postará sám/a, nehledě na to,co z něj vyroste.
Celý tenhle systém je špatně. Veškerá úcta k rodičům, veškeré hodnoty mizí nejde v nenávratnu. Ale samozřejmě, není to jen vina rodičů. Televize, internet, okolí .. to vše na dítě působí a většinou ne zrovna pozitivně. Ještě jsem si nevšimla, že by mohl nějaký seriál/film působit jako něco, z čeho by si dítě mělo vzít nějaký dobrý příklad. A že takových filmů/seriálů za své dětství uvidí opravdu hodně.

Zobrazit víc

Pozeráte horory? Aký je najlepší?

×Lilisko×
Nedívám se na horory. Nemůžu se dívat na horory. Vždycky je to buď nějaká nehorázná *píp.. ovina*, která nemá s hororem nic společného nebo je to sice poměrně dobrý film, u kterého se ale nikdy nebojím, takže mě to příšerně zklame. Od hororů zřejmě očekávám víc, než je mi film schopen dát. Třeba když jsem dočetla To, pěkně dlouho sem se vyhýbala kanálům. A když jsem četla Osvícení .. no, číst to v noci, za bouřky vážně nebyl dobrý nápad. To je něco, co se mi u filmu nikdy nestalo.
I když je fakt, že já se na filmy nedívám tak nějak celkově. Pokud jsem k ním četla knižní předlohu, většinou se na ně ani nedodívám, protože neustále nadávám, jak ho zmrvili. A u zbytku se stejně nudím a mám je spíš jako kulisu k nějaké jiné činnosti. Vážně málokterý film se mi líbí a dokáže mě zaujmout.

Dokázali byste unést svého největšího idola? (Dejme tomu, že by teoreticky přijel/a k vám do města, kde by měl/a trávit čas)

Dr. Hannibal Lecter
Ne, ne a ne. Nejen, že žádného idola nemám, ale navíc jsem tyhle mánie kolem nějaké osoby/nějakých osob nikdy nechápala.
Takže i kdybych nějakého idola měla, k čemu by mi takový únos byl (nehledě ne to, že by mi snad ani neměl šanci vyjít)? Dejme tomu, že by to byl třeba zpěvák. Samozřejmě, že bych chtěla na jeho koncer. A nejspíš bych chtěla i fotku s ním a podpis, jako památku. Ale tím to končí. No dobrá, dát si pulku s některým ze členů mých oblíbených kapel a chvílí s nimi mluvit bylo fajn. Ale tímhle to opravdu končí. Navíc to takhle pro mě znamenalo mnohem víc, když sem se k nim dostala tímhle přirozeným způsobem, kdy si na mě udělali chvilku času, mezi mnoha ostatními lidmi, než kdybych je měla celé pro sebe. Ztratilo by to své kouzlo.
A už vůbec nechápu ty holky, které tvrdí, že by si nějakou slavnou osobnost chtěly vzít. Vždyť je to pro ně naprosto neznámý člověk! Kdo ví, možná že v soukromí vydloubává svým partnerkám/partnerům oči čajovou lžičkou. Dobře, trochu přeháním, ale všichni chápete, co tím chci říct. Navíc vůbec netuší, co by to bylo vedle takového člověka žít, když by byly neustále pod dohledem různých paparazzi a pod. A i kdyby si ho unesly tak co? To s ním budou žít někde potají v kanálech? Jak by tak vůbec mohl dělat to, pro co se do něj tak pobláznily? A jaké by pro ně vůbec bylo zjištění,že i on je obyčejný člověk?
Ne, prostě ne. Tohle je strašná blbost.

Zobrazit víc

Kdyby za vámi přišel bezdomovec s prosbou o pěníze, dali byste mu je? Proč?

Dr. Hannibal Lecter
Myslete si o mě co chcete, ale ne. Vím jak tyhle peníze ve většině případů končí a na tuhle věci jim rozhodně nehodlám přispívat. V těchto ohledech jsem extrémně podezíravá. Mám problém dát třeba jen blbych pět korun třeba i solidně vypadající osobě, i když tady jsem většinou sdílnější, protože tyhle situace znám.
Na druhou stranu, nemám problém, když za mnou někdo přijde s prosbou o peníze na jídlo, mu to jídlo zajít koupit nebo se podělit o to, které zrovna mám. Takhle jde opravdu krásně poznat, na jaký účel daný člověk peníze opravdu chtěl. Většinou se stává, že mi v takové situaci člověk prostě vynadá, ale už bylo i pár případů, kterým jsem tím udělala opravdu radost.
Nedávno se v tomhle směru poučila kamarádka a taky už ví, že je nejlepší ověřovat si, jak nejvíc to jde. Po stanovišti v Třinci a Těšíně totiž chodívá jisté individuum, které vždy žádá o pět, deset korun. Ona strašně ochotná mu je samozřejmě dala a další den zjistila, že žebrá na tom samém místě, jen s jinou historkou. A ještě se ji klidně zeptal znova.

Zobrazit víc

Ty děláš nějakou školu s koňma nebo proč se o nich učíš?

Nedělám žádnou školu, která by souvisela s koňmi a ani to nemám v plánu. A zrovna dneska jsem kamarádce vysvětlovala, proč pořád hltám jednu knížku o koních za druhou, popřípadě také články, když už se kolem koní pohybuju něco kolem osmi let.
Každý kůň je individuál. Každý má své vlastní problémy, nedostatky, přednosti, dovednosti, svůj charakter. Každého baví něco jiného, každý vyžaduje jiný styl práce nehledě na to, že byli všichni jinak vychováváni a mají jiné znalosti. A i když se vám zdá, že když koně musí znát jednu věc, musí automaticky znát i tu předchozí, je to jeden velký omyl. Skvěle to vystihla Cherry Hillová, autorka knihy Co by měl každý kůň znát "Myslíte si možná, že jakmile dosáhneme určitého věku a vině všechno o X, Y a Z, musíme tou dobou umět i A, B a C, ale nejednou tomu tak není.".
A vzhledem k tomu, že člověk nikdy neví, jakého koně pod ruku nebo pod zadek dostane a nemá možnost poznat veškeré vzorce chování všech koní, je dobré být na většinu situací připraven alespoň teoreticky. Každý článek, každá kniha mi dá informace o jistém vzorci chování a o možném řešení problémů. Protože problémy nemají jedno řešení, jsou jich milióny a je těžké poznat to správné. A to je to těžší, když člověk ani neví, jaké jsou možnosti.
Navíc, když už se v nějaké oblasti pohybuji, měla bych o ní něco vědět. A pokud mě baví a pohybuji se v ní často, měla bych o ní vědět co nejvíce, abych ze sebe neudělala naprostého tupce, pokud by se mě někdo na něco zeptal nebo pokud by po mě někdo něco potřeboval. A k tomu je zapotřebí jak praxe, tak teorie získaná právě z těchto zdrojů.

Zobrazit víc

Souhlásím s tvou odpovědí o kraťáskách. Osobně to nenávidím. Navíc.. Dívky,kterým je 12 a malují se na 16. Je mi někdy z téhle generace špatně. Každopádně.. Otázka. Co je podle tebe krása na dívkách? (Dříve byly krásné ženy s velkými boky a teď dívky s kostma venku) co je podle tebe krásné?

Krása na dívkách .. bude to znít trochu jako klišé, ale upřednostňuji ženy/díky, které se umí smát. Divili by ste se, kolik lidí v dnešní době nezvládne něco tak jednoduchého, jako je úsměv. A nemyslím tím mechanické zvednutí koutků nahoru, "aby už mi ti idioti konečně dali pokoj". Ale myslím tím takový ten pravý úsměv, který dorazí i k očím. Slečna, která se takhle umí usmát je hned o polovinu krásnější a už jen pohled na ni mi zlepší den.
Nemůžu jasně určit, která postava by pro mě byla krásná. Ono každé ženské tělo, o něhož majitelka pečuje, a je jedno, jestli má o pár kilo navíc, širší boky, větší zadek, nemá ploché bříško etc. nebo naopak o pár kilo míň, že ji trochu lezou kosti, etc., je krásné.
Menší nebo zajímavé jizvičky (popř. strie), znamínka, pihy a podobné považuji za věc, která ženě krásu přidá, místo aby ji ubrala. Hlavně se mi líbí, když jde na ženě poznat, že něco dělá. Pokud vidím nějakou s dokonalými nehty a končetinami celkově, je to pro mě jedno velké stop. Ale za to když vidím sem tam nějaký ten menší šrám, ruce připravené k práci, nějakou tu modřinu, je to pro mě mnohem přitažlivější.
Akorát co se poprsí týče, upřednostňuji menší, ale pevnější. Plný dekolt je sice strašně krásná věc, ale pokud se vám po sundání podprsenky rozlije na všechny možné strany, už moc krásný není.
Co dotváří krásu ženy je také pohyb. Žena, která se pohybuje jako loutka na provázku, ač je třeba luxusně oblečena, s bůh ví jakými doplňky, mě příliš nezaujme. Ale za to žena, která se pohybuje opravdu jako žena, elegantně, svižně (kdo ví, prostě ví) mě zaujme, i kdyby byla nějak jednoduše oblečená, byla v pracovním nebo třeba v teplácích.
S čímž také souvisí sebevědomí, protože sebevědomí je základ všeho. Žena může být sebenadhernější a přitom může její nízké sebevědomí zapříčinit, že si toho nikdo nevšimne. Ženy vyrovnané a tak akorát sebevědomé jsou mnohem přitažlivější. Jejich jistota sama sebou totiž vyzařuje z každého slova a pohybu.
A abych nezapomněla - dlouhé vlasy. I když mnoha ženám sluší i ty krátké .. prostě dlouhé vlasy.
Ale samozřejmě všechno závisí na mnoha dalších faktorech, v mnoha věcech mě tady někteří nepochopí a mnoho sem toho zapomněla nebo se mi to sem nevešlo. Na kráse se totiž odráží snad vše.
Jinak děkuji za souhlas s názorem i za otázku :)

Zobrazit víc

https://m.ask.fm/DarknessDeStation/answers/128228649179 Náboženství samo o sobě není manipulativní. Dosírají to organizace, které se k němu hlásí. To ony vymývají lidem mozky.

Jenže náboženství vymyslel kdo? Lidé. A všechno co vymysleli lidé je v podstatě manipulací.

Vyznáváš nějaké náboženství?Dovedli tě k tomu rodiče nebo ty sám/sama?:)

Nevyznávám a ani nechci vyznávat žádné náboženství. Nepotřebuji něco, co by mi dávalo takovéto odpovědi na otazky bytí a nebytí. Navíc jsou podle mě náboženství obyčejnou manipulací s lidmi.
Babička s dědou mě sice kdysi brávali do kostela, učili mě modlit se, etc. a mě se to strašně líbilo, ale když sem byla starší, zjistila jsem si, co je křesťanství a co jsou náboženství celkově zač a všech náboženství jsem se zřekla. Nemám nic proti víře, sama v něco (nebudu specifikovat co) věřím. Ale víra a náboženství toho moc společného nemají.

Za chvíli jsou prázdniny, máš už nějaké plány, ať už s rodinou nebo kamarády? 🙈

Suky
Moje plány na prázdniny jsou čistě pracovní. Upřímně doufám, že mi vyjde stáž v tiskárně, a že pokud mi vyjde, bude to na osmihodinové směny během celého týdne. Nejenže potřebuji peníze, ale bude to pro mě nezbytná praxe, kterou ve škole postrádám a kterou budu potřebovat, pokud budu chtít pokračovat v oboru.
Ve zbylém nebo pokud mi nevyjde, ve veškerém svém volném čase chci být u koní. Pokud bude ta možnosti, chci s nimi začít pořádně pracovat. A nejlépe co nejdřív. Vlastně mám v úmyslu opustit školu o něco dříve. Navíc ke koním spadá chození na hory, k vodě, výlety na koně a další podobné věci, které mě baví a které bych v místě svého bydliště nebo ve městě provozovat nemohla. A taky jsem tam opravdu šťastná, není to jen ta trapná iluze. Takže tohle je jednoznačná volba.
Samozřejmě, nějaký čas bych měla věnovat příteli. Ale momentálně, po tom co udělal mu nechci věnovat čas žádný. A i kdybychom spolu zůstali, pořád bude čas s ním až na třetím místě.

Zobrazit víc

máš dobrý kozy😄 fotkuu☺👌

Nechápu, fakt nechápu co je to teď za novou módu, že holky nosí kraťasy, ze kterých jim leze polovina (jenom polovina, v lepším případě) zadku a ještě jsou tak upnuté, že .. no prostě fuj. To je jako nějaké nová verze oblíbených, prusvitnych legín zaříznutých bůhví kde? Samozřejmě, je to jejich věc, co, kde, kdy a jak ukazují a jestli jsou spokojené se svým tělem, budiž, ale .. když jděte po městě a jediné co vidíte, jsou samé lezoucí zadky, poněkud vás to znechutí.
Jako by tady nebylo dost věcí, ve kterých může člověk vypadat dobře, aniž by mu bylo vidět .. všechno. Já rozhodně nejsem ten typ, který by byl proti vystřihům, upnutým věcem, krátkým sukním nebo kraťasům, ale tohle už je vážně moc. V poslední době je skoro zázrak najít holku, kterou bych si mohla prohlédnout od hlavy až k patě, aniž bych měla menší trauma.

Zobrazit víc

Keby si mal/a neobmedzenú moc, čo by si urobil/a pre svet? (aby spolu ľudia vychádzali, aby sa neblížili vojny a pod..) Môžeš kľudne zapojiť svoju fantáziu. ^-^

♥Wreck This Journal♥
Kdybych měla neomezenou moc, vrátila bych se do minulosti, zničila vývojovou linii lidstva a doufala, že se nevivine stejně stupidní a chamtivý druh, jako byli lidé, kteří byli schopní klidně zničit celou planetu jen pro své vlastní pohodlí.

Rozpíš sa o slove ,,láska,, ♥

×Lilisko×
Láska? Co je to vlastně láska? Kde je hranice mezi mít rád, milovat a být závislý? Co všechno je pro ní člověk ochoten udělat? Jak snadno lze s člověkem který cítí manipulovat? Jakou má vlastně cenu a jak je důležitá? Jak si vůbec může být člověk něčím, co se týká lásky jistý?
Ne, nemyslím si, že jsem momentálně vhodný člověk, který by měl na tohle odpovídat, alespoň co se lásky k lidem týče. Ano, vím co je to milovat. A vím to až moc dobře. Je to stav, kdy člověk udělá pro druhého první poslední, klidně si i nechá ubližovat, jen aby byla jeho druhá polovička spokojená. Je to strach, neustálý strach. A i přes to všechno je to krásná věc. Ale co se týče lásky opětované? Ne, o tom mluvit nemůžu. Protože, ač s lítostí musím po posledních dvou dnech konstatovat, že jsem ji nezažila. Byla to jen iluze. Iluze, která maskovala dobře skrytou závislost a pomáhala manipulovat a ničit. Všem na očích, přesto mě skrytě. Byla .. a vlastně ještě pořád jsem tak naivní, hloupá a slabá. Ale to už je mimo téma, že? I když . ne, není. I toto jsou účinky lásky.
Láska vás může udělat silnými nebo vás srazit na kolen a pořádně vás vyválet v prachu. A nejhorší na tom všem je, že vy si nemůžete vybrat, která z těchto možností to bude. Ano, můžete se zvednout ze země a jít dál, i když to na vás zanechá šrámy. Ale to je vše. Nic víc ovlivnit nedokážete, protože vy jste tady ti, kteří jsou ovlivňováni. A ne každý má zrovna na poprvé štěstí. Ne každý má vůbec nějaké štěstí. Člověk častěji dostene pořádnou ránu. A týká se to i lásky k rodině a přátelům.
Ale naštěstí .. naštěstí neexistuje jen láska k lidem. Existuje láska k věcem, zvířatům, činnostem .. Láska, která také dokáže ublížit, ale u ní si to člověk alespoň může vybrat. Z vlastní zkušenosti : nemusím si na toho koně sedat, protože je neskutečně šílený, ale udělám to, protože miluju ten pocit a chci to nějak zvládnout. Navíc, zlomené kosti se hojí lépe než šrámy na duši. A taky mám tak nějak pocit, že tahle láska dokáže dát člověku víc ..

Zobrazit víc

co Tvé plány na víkend? :-)

V sobotu koně, v neděli koně, v úterý koně, celý týden koně, celý další víkend koně. Nechci být s lidmi. Nechci vysvětlovat co, kdy, kde, kdo, jak proč. Nepotřebuju, aby se ptali, proč mám k krk v háji a skoro brečím bolestí. Nepotřebuju aby se ptali, odkud mám ty modřiny. Nechci jim lhát - ale říct jim pravdu? Po tom také zrovna netoužím. A už vůbec nechci vidět jeho. Nechci ho vidět, slyšet, cítit. Chci zapomenout, to je to, co pravdu chci. Aby všechny city odešly.
A u koní je klid. Nikdo se neptá. Nikdo nic neřeší. Chceš mluvit? Začni. Nechceš? Mlč. Jak jednoduché a přesto boží pravidlo. A práce .. práce a oni mi zlepší náladu. Aspoň na chvíli zase budu moct být šťastná, všechno bude tak, jak má být, i když vnější realita je plná strachu, zmatku a bolesti. Vlastně, kdybych mohla, tak tam i spím. Co spím, bydlím, v létě by to opravdu nebyl problém. Vnější svět by přestal existovat a všechny problémy by přestaly existovat. Kéž by ..

Zobrazit víc

Mě prostě neskutečně baví ty volný otázky. A když jich nen nikdy dost - tady jí máte zase :)

Dr. Hannibal Lecter
Nechápu. Fakt nechápu na co do té školy vlastně chodím. Kdybych chtěla civět do zdi, můžu klidně zůstat doma. Kdybych chtěla tahat nějaké pitomé krámy, tak si to zařídím tak, aby mi za to aspoň platili. Kdybych chtěla poslouchat jak jsem strašná (po výletě si totiž učitelka stěžovala, že se nimrám v jídle. prý že jsem strašně rozmazlená. vůbec ji nezajímalo, že mám třeba problémy s žaludkem a kdybych to, co objednali snědla, mohli by mě vézt do nemocnice), zajdu za svýma rodičema.
Ještě pořád naivně očekávám, že bych se v té škole snad i mohla něco naučit. Teda kromě nadávek, toho, že 99% lidí jsou naprostí idioti, že nikdy nic nefunguje tak jak má a pod. Ale ono stále nic a .. nic. Tedy samozřejmě, pokud se něco (po hodině vztekání) nenaučíme sami, protože učitelé na nás prostě do té doby, než se obětují nám říct, že to děláme špatně, nemají čas. Což teda jako vedení školy vůbec nebere v potaz a přidávají jim další a další práci.
Chci už konečně ten pitomý papír, bez kterého bych nebyla nic (haha, nic budu, i když ho budu mít) a kvůli kterého tam pořád ještě trčím, i když je to zbytečná ztráta času. Už chci konečně vypadnout a začít dělat něco smysluplného. A prý nejlepší léta mého života, na která budu ještě ráda vzpomínat. To určitě.

Zobrazit víc

Náboženstvo je blbosť. *Thommas Edison Aký na to máte názor?

Nemám náboženství zrovna v lásce, ale netvrdila bych, že je to blbost.
Víra sama o sobě totiž existovat nemůže. Lidé potřebují nějaké hranice, nějaký základ, kterého se mohou držet. Něco, co je bude vést a ukazovat jim, co, kdy, kde a jak. Samozřejmě, najdou se jedinci, kteří takové vedení nepotřebují, ale těch je velmi, velmi málo. V tomto směru je náboženství v podstatě dobré, protože lidem v jistém smyslu pomáhá. A jelikož jich existuje hodně, každý si může vybrat to své.
Na druhou stranu, náboženství je perfektní k manipulování lidí. Stačí, aby někdo začal tvrdit, že to, to, to a to znamená tohle, lidé ho začnou poslouchat a v zápětí jim klidně může říct, aby vyvraždili takové a takové lidi, protože jsou nepřáteli jejich víry a oni se fakt seberou a udělají to. A nebo jim může říct, delejte si co chcete, pokud máte dost peněz, aby ste se mohli vykoupit z vašich hříchů (které si také poupraví podle sebe), takže chudí budou dělat to, co on chce a díky těm bohatým se bude v penězích jenom topit. Takhle to fungovalo a bude fungovat vždy.
Takže na jednu stranu je dobré a užitečné, na tu druhou by nemělo existovat. Ale blbost to není.

Zobrazit víc

Jste hladoví a máte možnost ukrást něco, co vám přidá další hodinu života. Co by jste dělali? Kradli nebo zemřeli?

Výborně. Takže pokaždé, když bych chtěla hodinu navíc, musela bych krást. A mezitím bych prostě jenom trpěla, trpěla a trpěla. Kdo by o tohle stál? Kdo by dobrovolně prodlužoval své utrpení? Raději bych zemřela, než žít takhle.

Napiš 5 činností, které tě nikdy neomrzí. Zkus odůvodnit, proč zrovna tyto :)

Gábušik :3
1) Sex. Protože prostě sex.
2) Jezdectví a celkově práce s koňmi. Je to činnost, při které se cítím opravdu šťastná, spokojená a dodává mi jistotu. Věřím tomu, že tenhle bod všichni koňáci pochopí a myslím, že ostatním je zbytečné to vysvětlovat, protože tohle si člověk prostě musí zažít, aby to pochopil.
3) Čtení. Knížky jsou pro mě únikem z reality, v podstatě takovou záchranou. Záchranou, kterou v podstatě můžu využít kdykoli a kdekoli (knížky v mobilu jsou skvělá věc!). Navíc si díky ním alespoň procvičuju mozek a nejsem tak tupá jako .. jisté existence, které o knížce neslyšely ani v té nejhorší noční můře (zdravím vás, idioti, vím, že si to budete číst).
4) Ježdění na vodu, sezení u táboráku, procházky, válení se na poli uprostřed noci .. prostě aktivity spojené s přírodou. Jsem ten typ, co je ve městě věčně nevrlý, nepříjemný, nervózní, vyloženě mrtvý, etc., ale jakmile vyrazím do přírody, je ze mě úplně jiný člověk. Příroda mi dodává ztracenou energii a rázem jsem veselá, energická, milá a optimistická.
5) Kreslení, focení, grafika a další kreativní činnosti. Můžu tak vyjadřovat své vlastní já, dávat průchod své, dosti bohaté, fantazii a na chvíli se odpoutat od reality.

Zobrazit víc

A je tu zase - volná otázka! Vypište se z čehokoli, nebo prostě přidejte obrázek :)

Dr. Hannibal Lecter
Mám tolik věcí, o kterých bych mohla psát. Jenže kdykoli začnu něco psát, po chvíli to stejně smažu. A přepíšu. A smažu. A znovu přepíšu. A vykašlu se na to. Prostě to nejde. Mám takový bordel v hlavě, že už nedokážu dělat ani to, co pro mě kdysi bylo odpočinkem. Nedokážu číst, nedokážu psát, nedokážu debatovat, nedokážu se soustředit. Pozornost udržím jen na chvilku a pak se vracím k bouři v mé hlavě a reálný svět jde mimo mě.
Začínám se chovat divně, jsem věčně podrážděná, lidská přítomnost je pro mě přítěží. Začínám pochybovat o všem, ve všem jsem kdysi měla jistotu. Už si nejsem jistá ani svou orientací. Ano, mám přítele a i přesto si nejsem jistá svou orientací. HaHaHa. Nejsem si ani jistá, kdo vlastně jsem. Připadám si, jako by se v mém tele ocitl nějaký cizinec a začal pomalu bojovat s mým já. Bohužel, zřejmě pomalu, ale jistě vyhrává.
Nevím, fakt nevím co se to se mnou vlastně děje. Nevím, jestli je to jen přechodný stav, nějaký pitomý výkyv v mé normálnosti nebo se opravdu trvale měním. Nevím co to je, ale děsí mě to. Děsí mě to opravdu hodně a chci, aby to zmizelo. Hned. Dřív, než se z toho zblázním.

Zobrazit víc

Ako to, že keď vám niekto povie, že vo vesmíre sú miliardy hviezd, veríte mu, ale keď vám povedia, že je niekde čerstvo namaľované, musíte sa toho chytiť?

RonnieParsley
To, jestli je lavička natřená si můžeš velmi jednoduše ověřit. Ale jak si chceš ověřit, kolik je ve vesmíru doopravdy hvězd?

"Svět je takový, jaký si myslíme, že je." - jaký je tedy svět?

Dr. Hannibal Lecter
r Lidé si okolo sebe stavějí něco, jako ochrannou ulitu ze svých iluzí a očekávání. Navíc je jim neustále předkládána upravená pravda nebo je jim zamlčováno, což jim vlastně vyhovuje, protože realitu znát nechtějí. Proč by se totiž měli zajímat o utpení jiných, když to není utrpení jejich vlastní? Vezměme si například skupinu lidí a představme si, že v některé z rozvojových zemí mezi sebou bojují děti a zabíjejí se jen proto, aby přežily, zatím co ti, kteří jejich situaci zapříčinili mají vše co potřebují, ještě je proti sobě štvou a smějí se. Skupině je předkládáno, že je to naopak a ti výše postavení za nic nemohou, právě naopak dětem pomáhají. Jen jeden ze skupiny se bude námahat a zjistí si o tom pravdu, kterou následně i s důkazy předloží celé skupině. Avšak nikdo mu neuvěří, protože důvěryhodnější zdroje řekly tohle a s tímhle se jim bude líp usínat. A tohle se týká i reálného života. Domácí násilí? Problémy s psychickými nemocemi? Alkohol? Drogy? Jakékoli nemoce? Války? Uprchlíci? Tohle všechno dokáže mozek zatlačit natolik do pozadí, že to pro lidi může snad i přestat existovat. Když si to do svého světa pustit nechtějí, prostě si to tam nepustí a třeba si vytvoří libovolnou iluzi, která se jim bude líbit mnohem více a bude také pohodlnější. Je smutné, že na to mnoho lidí doplatí. Věří tomu, že *tohle se jim určitě nemůže stát, protože si to někdo buď vymyslel nebo se to stalo nějaké vyjimce, kterou já nejsem, doteď jsem žil/a takhle a nic se na tom nemůže změnit* a pod. Samozřejmě, není možné znát úplnou a definitivní pravdu ve všem. Ale člověk by se měl snažit o věcech, které by ho mohly potkat a o věcech, které se ho týkají, i když to tak možná nevypadá, zjistit co nejvíce a nevěřit jen tomu, co je mu předkládáno a čemu věřit chce.
Svět tedy je a zřejmě zůstane jedním velkým tajemstvím, které snad ani není souzeno lidstvu odhalit. Kdo ví, možná bychom pravdu ani nedokázali ustát.

Zobrazit víc

Už jsi udělal/a něco i když ti to někdo zakázal? :D

Džejkob
Zákazy pro mě nikdy nic neznamenaly. Když mi někdo něco zakázal a logicky mi neodůvodnil proč to nemám dělat, vůbec sem takový "zákaz" nebrala vážně a stejně jsem udělala to, co jsem sama chtěla. Když mi někdo logický důvod dal a já jsem sama došla k tomu, že by nebylo dobré to dělat, poslechla sem.
Díky tomuto systému jsem měla a pořád mám poměrně dost problémů. Třeba absolutně nechápu, proč bych měla být zticha, když chci říct svůj vlastní názor. Nebo proč bych neměla být upřímná jenom proto, že společnost to nepřijímá. To je prostě .. naprosto nelogické.

Co je pro tebe obravdu důležité?

~ Koně a kočky. V jejich přítomnosti je mi mnohem lépe, než v přítomnosti lidské. Vážně, ještě se mi nestalo, že bych u koní nebo s kočkama měla špatnou náladu. Klidně můžu brečet jak malá a mít chuť umřít, ale jakmile jsem s nimi, všechno to ze mě spadne a do 5 minut už se smějí jako blázen. Řekla bych, že s nimi jsem to prostě .. víc já. A .. je to složité vysvětlit. Prostě jsou pro mě v podstatě na prvním místě.
~ Dobrá budoucnost. Pro tu v podstatě žiju. Kdybych nestála o to, něčeho v životě dosáhnout a mít možnost dobré práce, už dávno bych odešla za školy a normálně bych pracovala. Ale já chci mít vzdělání, chci dobrou práci, díky které si snad budu moct splnit své sny a postarat se o svou rodinu, která je pro mne také hodně důležitá.
~ S čímž souvisí další bod, a tím je můj přítel. I když je to neskutečný idiot a momentálně mám chuť ho škrtit .. nebo mu omlátit hlavu o zem .. nebo tak něco, stejně je to on, kdo při mě celou dobu stál, podporoval mě, pomáhal mi a je to právě on, koho miluju, nikdo jiný.
~ Ta hrstka přátel, kterou mám. I když hrstkou bych je nenazývala. Dali by se spočítat na prstech jedné ruky. Ale možná i pro to, jsou pro mě tak důležití. Jsou to lidé, kteří se mi opravdu dostali pod kůži a prostě .. ví. Nechci o ně přijít, protože vím, že přátelství s nimi má opravdu velkou cenu.
~ Mé názory. Nesnesu, když mi někdo vnucuje svůj názor, musím říkat to, co si nemyslím nebo přejímat to, co si myslí někdo jiný. Když už o něčem chci něco tvrdit, zjistím si o tom vše, co jde, protože své názory nerada zakládám na domněnkách. A nesnáším, když musím držet hubu. Opravdu nesnáším.
~ Což nás přivádí k dalšímu bodu a tím je ask. A klidně si říkejte, že jsem na hlavu padlá, když je pro mě ask důležitý, ale je. Je to jedno z mála míst, kde můžu říkat (psát) své názory bez toho, abych je musela jakkoli cenzurovat a bát se, jaký to bude mít dopad. Taky mi částečně pomohl v reálném životě. Dodal mi sebevědomí, které mi chybělo, umím se díky němu lépe vyjadřovat a hodnotit názory jiných. A taky se lépe vypořádat s těmi, co mě nesnáší.
~ Knížky, příroda a další věci, které mi dělají radost, zlepšují náladu, pomáhají mi v tom či onom, cítím se s nimi líp.

Zobrazit víc

Co je vlastně dospělost?

Dr. Hannibal Lecter
Stav, kdy je člověk schopen postarat se sám o sebe i o své blízké, ve všech směrech, bez pomoci někoho dalšího. Kdy je chopen samostatně a rozumně uvažovat. Kdy je schopen uvědomit si a nést všechny následky svého chování. Kdy je schopen tolerovat a brát v potaz potřeby jiných tak, aby to nebylo na úkor jeho vlastních potřeb.
Takže zatím, co někdo může být dospělý klidně i ve třinácti, někdo nemusí být dospělý ani v šedesáti.

Aký máš názor na 15ročné baby, ktoré pijú?

Nikto dokonalý
Jenom na holky? Proč jenom na holky? Proč ne na patnáctileté lidi celkově?
V patnácti jsem taky pila. A to takovým stylem, že doteď nechápu, jak jsem něco takového mohla zvládnout. O prázdninách jsem dokonce snad ani jeden den nevystřízlivěla. A i když teď už nepiju prakticky vůbec a nechápu se, jak sem něco takového mohla provádět, nelituju toho. Vážně ne.
Člověk by měl experimentovat. Měl by zjišťovat, co mu v životě vyhovuje a co ne a bez toho, aniž by to zkusil to nezjistí. A která doba je na to lepší? Většinu lidí sponzorují rodiče a nemají žádné povinnosti. Můžou si řádit podle libosti. Navíc, zakázané ovoce nejlíp chutná.
A rozhodně si nemyslím, že by z takových lidí (jako jsem byla i já) museli nutně vyrůst naprosto vypatlaní alkoholici. Pokud někdo sklony k alkoholizmu má, je jedno, jestli začne pít v patnácti nebo ve třiceti. A u toho, kdo takové sklony nemá, je taky úplně jedno, kdy začne s alkoholem experimentovat.
Taky bych netvrdila, že je to dobou. Pokud si myslíte, že naši rodiče nebyli stejní, ba v některých případech i horší .. nu, měli by jste se probudit. Oni se jen báli veřejně to prezentovat tak, jak je to.umožněno lidem dnes.
Takže v podstatě ať si pije kdo chce, co chce, jak chce s kým chce, mě je to upřímně jedno, je to jejich věc. Ale proti pití v patnácti fakt nic nemám.

Zobrazit víc

Túto otázku využi ako chceš.

×Lilisko×
Dneska jsem potkala první dítě, které se mi opravdu líbilo, dokonce jsem se na něj i usmála (jinak to prostě nešlo) a neodmítala se ho dotknout.
Když jsem jela do práce, přistoupila do autobusu jakási školka.Všechny ty malé existence byly odporné, hnusné, nechutné, hyperaktivní a uřvané. V duchu jsem nadávala tolik, co normálně nezvládnu ani za rok a opravdu vážně jsem uvažovala o tom, že zbytek cesty dojdu pěšky. Nebo že začnu ječet. A nebo ty malé hnusy budu muset zabít dřív, než ony zabijou mě.
Ale pak jsem si všimla, že na sedadle na proti přes uličku sedí taková malá, hezká, tichá, okatá holčička a sleduje mě. Chtěla jsem se na ní hnusně, jako na všechny, podívat .. ale nějak mi to nešlo a musela jsem se na ní usmát. A usmívala jsem se na ní celou cestu, dokonce jsem díky tomu i nějak odignorovala zbytek těch .. dětí. Byla od ostatních úplně .. jiná. Ani se to nedá popsat. Ale kdybych měla říct, jaké chci v budoucnu dítě, řekla bych *jako ona*. Dokonce jsem ji i pomohla ze schodů. A nebylo mi to nijak nepříjemné.

Zobrazit víc

Upřímně myslíš si, že je dobre, že deti (dejme tomu 10-13) maji ask? Nebo jakékoliv jiné socialni sitě?

To všechno záleží na inteligenci daného dítěte. Existují totiž lidé, nejen děti, kteří jsou natolik blbí, že by žádnou sociální síť neměli mít nikdy, nehledě na to, kolik jim je let. Nedejbože ještě ve věku těch 1o-13 let.
Ale pokud je dítě dostatečně inteligentní, nevidím v tom žádný problém. Hlavně pokud se jedná o děti asociální nebo s příliš malým sebevědomím, utlačované etc. Právě tyhle sociální sítě jim mohou pomoct najít nové lidi, se kterými si budou rozumět, kteří jim zvednou sebevědomí a kteří jim dokáží pomoct z problémů, které by jinak nikdy nepoznali, protože bydlí někde daleko. Také, mohou sdílet své názory s ostatními a vyhledávat si názory ostatních a tak si utvářet názor na život a tak vůbec na svět. Vlastně jim celkově pomůže poznat, kým vlastně jsou a co chtějí a také objevovat své možnosti.
Samozřejmě, všechno se může někdy zvrtnout a skončit kyberšikanou nebo ještě větší ztrátě sebevědomí a mnohem větší potřebě stranit se od ostatních. Ale co z toho se nemůže stát i v reálném světě? Bez nějakého toho risku se nedá dělat nic. A riskovat na internetu je jednodušší.
Taky si nemyslím, že by sociální sítě měly vliv na to, jestli dítě sedí doma nebo ne. Pokud ven jít chce, půjde. Pokud ne, najde si něco jiného, čemu se bude moct doma věnovat.
A co se některých blbostí, které dělají týče, nezapomeňte, že my jsme nebyli jiní. Jen jsme prostě neměli možnost ukázat to celému světu.

Zobrazit víc

ahoj---ano přiznávám jsem lina a necvicim....radsi nebudu jist nez abych se hejbala....ale ty nemas nárok ze tvyma otazkama do nekoho takhe navazet....nejedla jsem a jsou to mnohem lepsi výsledky a rychlejsi nez někdo kdo cvici..

Prosím, prosím, prosím, řekněte mi někdo, že se mi tohle jenom zdá a takhle dementní člověk nikdy nenavštívili můj ask. Prosím.
Jsi blbá nebo blbá? Jo, promiň, tvoje lenost se zřejmě vztahuje i na mozek, který si zřejmě vzal doživotní dovolenou. Kdyby ses obtěžovala přečíst si mé odpovědi, zjistila bys, že mám právo kritizovat všechny blby, kteří nejí, protože sama mám s příjmem potravy poměrně dost velké problémy, ač jsem o tohle nikdy nestála a nebyla jsem tak blbá, abych si sama devastovala tělo.
Ale opravdu by mě zajímalo, co myslíš těmi lepšími výsledky. Trčící kosti? Zničený žaludek a klouby? Špatnou kvalitu vlasů a nehtů? I když se problémy neprojeví hned, projeví se později a věř tomu, že budeš sakra litovat. A ano, vím co říkám, protože sama už jíst pomalu ani nemůžu a klouby mě bolí jako osmdesáti letou stařenu. Tohle jsou ty tvoje výsledky moje milá. Lidské tělo není stavěno na nedostatek živin a pohybu.
Až budeš každou chvíli končit v nemocnici, budeš zvracet krev, po nocích se budit bolestí a řvát jako malá, bojovat o život a znovu a znovu bojovat sama se sebou, abys za den sežrala alespoň jednu blbou housku, prosím, potom mi klidně říkej na co mám a nemám pravo. Do té doby buď ale laskavě pšt.
Ale prosím. Chceš hubnou tím, že nebudeš jíst? Prosím, jen do toho. Je to tvoje blbost a ty si poneseš následky. Tvoje blbost, já ti říkat, co máš a nemáš dělat nebudu. Ale laskavě mi tady nepiš o něčem, o čem absolutně nic nevíš.

Zobrazit víc

like = like

Moji milí, velmi ráda bych vás upozornila, že mě zase začínáte štvát, co se odpovědí na mé otázky týče. Momentálně chce otázky tolik lidí, že už se mi nevlezou do sledování, musím tedy přibližně 2oo lidem posílat otázky ručně, po jedné. Taky je většinou můžu posílat jen ze školy nebo z práce, což bývá často obtížné. V podstatě to není nic, co by se nedalo přežít a přeci jen, vaše odpovědi čtu ráda. Tedy některé.
Ale očekávala bych, že když už lajknete žádost o otázky, opravdu je chcete. Nebaví mě, skutečně mě nebaví posílat otázky lidem, kteří (bez odůvodnění) neodpovídají nebo odpovídají blbosti, popřípadě mi ještě vynadají, co si to vlastně dovoluji posílat jim otázky, které sami chtěli.
Takže zase provádím čistku. Opravdu důkladnou čistku. Nechávám si jen ty, jejichž odpovědi se mi opravdu líbí a snaží se. Pokud otázky nechcete, napište mi rovnou, ušetříte mi práci. Pokud otázky chcete, i když neodpovídáte, napište mi, a klidně vám je budu posílat dál, když mi oduvidníte proč neodpovídáte.

Zobrazit víc

Co máš na sobě nejraději? Jaká je tvá přednost, kterou ostatní přehlížejí? Přidej prosím fotku, na které se sám/sama sobě líbíš.

zvidavyclovek’s Profile PhotoZvídavý David
Nejraději, co se povahy týče mám na sobě svou upřímnost. Je sice fakt, že mnoho lidí se mnou kvůli ní nevychází a nemá mě rádo, snad dokonce nesnáší, ale je to cena, kterou jsem za ni klidně ochotna zaplatit. I učitelka mi řekla, že nedokážu pro svou upřímnost přežít ve skupině. Nemám ráda, když to někdo hraje na dvě strany (nedejbože na 2o různých stran), neustále je falešný a lže snad i sám sobě. Opravdu mě těší, že můžu říct, že takovým člověkem nejsem.
Samozřejmě, tím nichci říct, že někdy nelžu. To je pro přežití v dnešním světě snad už nutností. Ale když mám svůj názor, řeknu ho a nebudu ho měnit jen kvůli tomu, že můj názor není populární, za to tamtem ano. Nebudu někoho pomlouvat, i když ho nesnáším, ale budu mlčet a počkám si na vhodnou příležitost, kdy mi to budu moct říct do očí.
Co se vzhledu týče, mám nejraději své oči. I když můj pohled lidi většinou děsí a nevydrží dívat se mi do nich. Mě se moje oči líbí. Miluju je a jsem s nimi naprosto spokojená.

Zobrazit víc

Co máš na sobě nejraději Jaká je tvá přednost kterou ostatní přehlížejí Přidej

Blíží se konec roku! Co známky?

Pokaždé, když už některý z učitelů uzavírá známky, říkají ji mi, že mám navíc. A řekla mi to i učitelka češtiny, i když u ní nemám jinou známku než jedna.
Mají pravdu. Jenže prostou pravdou je, že do té školy nechodím proto, abych podávala nějaké úchvatné výkony, ale proto, abych měla ten pitomý papír, bez kterého je člověk nic (což vlastně i s ním, ale to už je vedlejší). Stačí mi, když nebudu mít zniceho horší známku než tři a to mi nikde nehrozí.
Stejně ty známky nikoho v životě zajímat nebudou. V podstatě nemají absolutně žádnou hodnotu. Nic se podle nich nedá určit. Ani to, jestli člověk učivo umí nebo ne. Nabiflit se umí každý, kdo není obyčejná lemra a stejně to každému hned z té hlavy vypadne, pokud mu nepřipadá, že je to informace důležitá pro život. A většinou mu to z ní vypadne i tak. A inteligenci, jak někteří tvrdí taky neurčují. Prostě naprosto bezvýznamná věc ..

Zobrazit víc

Vadí ti černý humor, nebo se tomu klidně zasměješ? Proč? Pokud se tomu směješ, klidně přidej pár svých oblíbených vtipů..:-)

Miluju černý humor, miluju lidi, kteří milují černý humor a s radostí se směju moralistům, které pohoršuju. Jsem schopná udělat si srandu z čehokoli a z kohokoli, i když vím, že jsou to v podstatě vážná témata. Jenže kdyby bral člověk neustále všechno vážně, musel by za chvíli zešílet.
Vadí ti černý humor nebo se tomu klidně zasměješ Proč Pokud se tomu směješ

Názor na sebepoškozování? Proč si ti lidé chtějí ubližovat? Chtějí smrt? Jak by se tomu dalo zabránit? Znáš někoho kdo se jakkoli sebepoškozuje? (Rozřazovací otázka, tak odpovědět trošku rozumně prosím)

O T Á Z K Y©
Můj názor na sebepoškozování, se ještě pořád nezměnil, ale budiž.
Jsou čtyři typy lidí, kteří se sebepoškozují. Ti, kteří chtějí být in, a chtějí upoutat pozornost, ti, kteří se řežou kvůli blbostem, ti kteří se řežou kvůli vážným věcem a ti, kterým se to líbí. Ty, kteří to dělají proto, že to dělají všichni a udělají si pár čárek, aby si to zkusili, nebudu počítat. Každopádně, ve všech případech se jedná o stav narušení mysli. A narušení mysli není nikdy dobré.
Kdysi jsem si říkala, že ti, kteří se řežou, aby byli in jsou prostě a jednoduše idioti, nic víc. Prostě *HaHaHa, HeHeHe, chvíli to bude dělat, abych byl/a zajímavý/á a pak už dobré, nechám toho*. Jenže takové případy mohou dojít k neskutečným věcem. Někteří lidé, kteří se cítí méněcenní a přehlížení, odstrkováni, jsou schopní naprosto čehokoli, aby si jich lidé všimli. Šílené účesy a oblečení, nějaký zajímavý koníček, to v těch lepších případech, focení polonahých fotek až prodávání vlastního těla, drogy, sebepoškozování a v případě, že nic z toho nezabere, třeba i smrt. I takové lidi je třeba neustále hlídat a pomoct jim, pokud k tomuto dojde, i když se to většinou zdá jako blbost.
Ve druhé skupině, se většinou nacházejí emočně nestabilní osobnosti, které může vykolejit snad naprosto cokoli, zvlášť, když se na něco/někoho upnou a on/o to není podle jejich před stav, nebo je (to) zklame. Stačí špatná známka, lehká hádka, zrušené plány, cokoli. V těch horších případech, jako je třeba rozchod může klidně docházet i k pokusům o sebevraždu. Znovu a opět, i když se to zdá jako blbost, není dobré brát to na lehkou váhu.
O těch, kteří se sebepoškozují e závažných důvodů se zřejmě nemusím rozepisovat, protože o těchto případech, proč a jak (snad) ví všichni a (snad) všichni je berou vážně.
A nakonec ti, kteří se sebepoškozují. To už by se snad dalo brát i jako úchylka, na vlastní bolest. Jako jakási opravdu šeredná závislost srovnatelná s drogami. Znám osobu, která má jizvy a zranění po celém těle, přes to ji to nestačí a pokračuje dál a dál. Do tohohle stádia se mohou dostat i ti, z výše zmiňovaných skupin, i poté, co se vyřeší jejich problémy.
Sebepoškozování se v žádném případě nemá brát na lehkou váhu, ať už vypadá jakkoli hloupě, je třeba si s daným člověkem promluvit, pokusit se mu pomoct a pokud by to bylo třeba, klidně ho i donutit, aby navštívil psychologa/psychiatra. Předejít takovým případům se snad ani nedá, každopádně se dají řešit. Nemyslím si, že by většina z těchto lidí chtěla umřít, ale stav jejich mysli jim prostě nedovolí normálně myslet a chovají se racionálně. Těžko říct, tohle jsou pouze má vlastní pozorování a můžu se mýlit.

Zobrazit víc

máš súrodencov? ak áno, koho? ak nie, vyhovuje ti byť jedináčikom?

Když jsem byla malá, matka si našla přítele, který měl dceru z předchozího vztahu, takže jsem v podstatě chvíli sestru měla. Vyhovovalo mi, když k nám jezdila na víkendy nebo o prázdninách třeba na týden. Bylo to celkem fajn, v pohodě sem s ní vycházela. Ale čím starší jsem byla, tím víc mi začínalo vadit, když u nás byla delší dobu, třeba ten týden.
Teď už bych sourozence nesnesla. A věřím tomu, že bych ho nesnesla, i kdyby matka byla s tam tím mužem a ona k nám pořád jezdila. Příliš si zakládám na svém soukromí a na svém klidu. Jako jedináček jsem naprosto spokojená a nemůžu říct, že by mi něco chybělo. Neměla jsem ani moc ráda, když u mě někdo přespával a museli jsme být doma a nemohli jít ven. Tohle prostě fakt není pro mě.

Holky, potěšila by vás od vaší polovičky více kupovaná růže nebo utržená sedmikráska? Kluci, radši kupujete nebo trháte květiny? Kdo vsází na kaktus? 🌵

ə'lisə
Často se setkávám s tím, že se okolí, ve kterém pobýváme mému partnerovi vysmívá, že ani nemá na to, aby mi něco koupil. Pravdou je však to, že já o kupované dary nestojím. Vždycky mu říkám, že když už mi chce něco dát, tak ať mi něco sám udělá nebo ať mi někde po cestě utrhne nějakou kytku.
Nejde o to, že by mi takový dárek radost neudělal. Udělal. Ale upřímně, myslím si, že peníze se dají využít mnohem lépe. Třeba šetřením na budoucnost. Společné bydlení je milionkrát lepší, než všechny koupené dárky dohromady. Navíc, pokud mi něco vyrobí nebo mi najde fakt hezkou kytku, je to mnohem větší důkaz toho, že mu na mě záleží. Rozdíl mezi "vejdu do obchodu, prostě ji vezmu tohle a jdu" a "musím si na tom dát opravdu záležet, aby se ji to líbilo a chci do toho dát kus sebe" je opravdu hodně velký.
Já v podstatě po dárcích netoužím vůbec. Ani na narozeniny nebo vánoce. Stačí mi, když si na mě vzpomene a strávíme spolu čas. Ale když už dárek, tak každopádně raději od srdce (utrženou sedmikrásku) než z obchodu (koupenou růži).

Zobrazit víc

Zkus něco napsat, přidat obrázek, písničku,.. něčeho strašně ale strašně optimistického. A pokud máte někdo špatnou náladu, zapomeňte na to a nechte se unést.:-)

Nevím, jestli je tohle přímo optimistické, ale jsou to náhodné fotky věcí, z dnešního dne, které mi vždy zvednou náladu.
Zkus něco napsat přidat obrázek písničku něčeho strašně ale strašně

Jak by ses ty zachovala, kdyby ses ocitla v situaci, o které jsi nám posílala otázku? Tu ohledně toho, kdybys chtěla dítě, ale tvůj partner by byl neplodný.

To by záleželo na situaci. Pokud by mi přednesl tenhle návrh jen proto, že chci dítě já, neudělala bych to. Milovala bych ho ještě víc za to, že by se takhle obětoval a nedokázala bych mu ublížit, jen kvůli vlastní sobeckosti. S tím, že bych nemohla mít potomka, už bych se nějak vyrovnala, našla bych si něco, čím bych mohla vyplnit svůj život. Ta tužba by tady zřejmě nejspíš pořád byla, ale je lepší vydržet vlastní bolest, než ubližovat své lásce.
Pokud by to udělal proto, že by dítě chtěl i on, opravdu chtěl i s tím, že bude mít jiného otce, možná bych to udělala, i když se sebezapřením. Věděla bych, že i kdyby toužil po tom co já a svolil by k tomuto řešení, stejně bych mu ubližovala. Ale zřejmě bych spíš hledala jiné cesty. jak k dítěti přijít, i kdyby byly třeba nelegální (matek, které porodily dítě, které nechtějí bylo vždycky dost). Bylo by to pro mě mnohem přijatelnější řešení, než svého partnera, leč s jeho souhlasem, podvést. Kdyby to ale nešlo ani takhle a on by si dítě opravdu přál .. možná.
A pokud by to někoho zajímalo, inspiraci jsem našla ve filmu Petrolejové lampy, i když jsem ji pak poněkud upravila.

Zobrazit víc

Máš božské názory!! Moc rada si čtu tvé odpovědi!! ❤💋🌟

Poradna pro holky
Děkuji :') (Doufám, že vám nebude vadit, když budu vaše lichotky trochu zneužívat. Chci vám na ně odpovídat, ale zároveň pořád nechci opakovat jen "děkuji".)
Každopádně, dneska jsem byla venku (přesněji jsem se vyhrabala z mého temného pelechu jen proto, abych mohla jet do města, do obchodu pro jednu pitomou věc a hned zase zpátky) a musím říct, že mě dostala scéna, které jsem byla svědkem. Jsem z maloměsta, takže se tady homosexualita prakticky "nepěstuje" a když už, většinou se tyhle páry moc nedávají vidět. Což ke celkem logická vzhledem k tomu, kolik omezených idiotů se tady nachází. Avšak právě dnes, když jsem čekala na autobus, čekal vedle mě jeden lesbický pár. Celkem mile mě překvapilo, že alespoň někdo se tady nestydí dát svou lásku najevo.
Avšak za chvíli přiběhla jakási zuřivá matka, vběhla do obchodu a dítě prostě nechala venku, bez jediného slova. Byla to .. celkem hezká holčička (a když už to řeknu já, tak byla opravdu hezká) a taky hrozně zvědavá. Bzry se tak nějak zatoulala naším směrem, chvíli zkoumala pár stojící vedle mě a začala se vyptávat na takové ty klasické dětské otázky. Všechna čest těm holkám, protože ji odpovídaly, jak nejlíp mohly. A vlastně na nich i bylo vidět, že jsou rády, že ji můžou odpovídat. Taková idylická, roztomilá scénka.
Tedy do doby, než matka holčičky vyletěla z obchodu a všimla si, s kým to vlastně mluví. Doteď mám pocit, že se prostě teleportovala, jak rychle u nás byla. Když po těch holkách začala rvát, věřím tomu, že to muselo být slyšet až na druhé straně města a kdejaký chlap by ji její zásobu a použití nadávek mohl závidět. I když tam řvala asi deset minut, nedostala ze sebe kromě nadávek a toho, jak jsou nechutné a že její dceru ničit nebudou a budou se od ní držet dál, nedostala. Holčička, chudák tam brečela, naprosto vyděšená, načež s ní matka ještě házela sem a tak, když ji držela za ruku a divoce gestikulovala.
Bylo mi blbě, fakt neskutečně blbě z toho, že člověk jako tahle *píp* může existovat. Jako já vím, že tohle je maloměsto a lidé .a tohle nejsou zvyklí, ale to snad sakra neznamená, že se můžou chovat takhle. A té holčičky, je mi vážně upřímně líto. Nechci vidět, co z ní s takovou matkou vyroste.

Zobrazit víc

Tak ty ještě budeš podporovat lidi v tom aby se zabili?! Ty seš fakt totální mrdka!!

Vy tvrdíte, že každý má právo na život. Já zase tvrdím, že každý má právo na smrt.
A nepodporuju lidi v tom, aby se zabili. Navíc si myslím, že pokud chce někdo spáchat sebevraždu z důvodů, které se dají řešit, aniž by je vůbec řešit zkusil, je to hloupost. A jsem za, aby takovým lidem bylo pomáháno k životu.
Ale pokud chce má někdo problémy, které se řešit nedají, nikdo by mu v sebevraždě bránit neměl. Co je pro člověka s nevyléčitelnou, smrtelnou nemocí lepší? Umřít tak, jak si on sám zvolí a ušetřit jeho rodině mnohá trápení nebo pomalu a zřejmě i bolestivě umírat, nechat trpět jeho rodinu o mnoho víc tím tím, že to bude muset sledovat a zadlužovat ji kvůli léčby, která stejně nepomůže? Já myslím, že je to každému, kdo se s takovým případem setkal jasné.
Vy se pořád díváte jen na jednu stranu mince a nejste ani ochotní si připustit, že by mohla existovat strana druhá. Máte klapky na očích a slepě jdete tam, kam společnost určuje. Což je dost idiotský přístup.

Zobrazit víc

Máš úžasný otázky, rozumný a hodně k zamyšlení, fakt super, jen tak dál! :)

Subject 15873
Děkuji :')
~~
Návod, jak chytit kočku:
1) Sežeňte si krabici s otvorem nebo prostě krabici, ve které otvor vytvoříte.
2) Postavte ji na libovolné, pro kočku dostupné místo.
3) Čekejte.
Máš úžasný otázky rozumný a hodně k zamyšlení fakt super jen tak dál

S maximálne kolko rokov starým chalanom by si si vedel predstaviť vzťah?

Upřímně, nerozumím si s muži kteří jsou ode mě starší. Tedy pokud jsou ode mě starší tak o pět let. Naposledy, když jsem se s takovým pokoušela o vztah, nedopadlo to dobře. Vlastně to nikdy nedopadlo dobře, když sem se s někým takovým pokoušela o vztah. A to to nebyli žádní idioti, ale normální inteligentní muži. Prostě s nimi ve vztahu nejsem schopna vyjít (a většinou ani v přátelství ne).
Za to si rozumím muži, kteří jsou starší tak o 2o let. Po pravdě řečeno si š nimi rozumím velmi dobře (pokud teda mají něco v hlavě), jenže s někým takovým si prostě vztah nedokážu představit.
Takže pro mě prostě možnost staršího muže ve vztahu padá.

Proc bys mela byt ztraceny pripad? Proste nechces zrat, tak nezer😄Ze svych chyb se musis poucit sama.

Protože mám s tím, že nejím problémy už dlouho a taky si nesu pěkně nehezké následky, stejně se nedokážu hlídat, abych jíst nezapomínala a následně k tomu, abych zase jíst začala, i když vím, že když to neudělám, akorát si všechno zhorším. Ono to není tak jednoduché jako "když nejím, akorát si tím škodím, tak od teď už budu jíst normálně".

Vyberte si svou oblíbenou pohádkovou postavu a napište krátkou povídku, jak by to asi vypadalo, kdyby se dostala do dnešního reálného světa, ovšem i se svými pohádkovými vlastnostmi. (Zkuste tam zahrnout, co by si asi myslela, jak by se chovala.) - a teraz ty ;)

Poté, co byl Flagg nucen opustit Delain, dlouho bloudil různými světy i dobami a hledal místo, kde by znovu mohl vypouštět jed a škodit tak, jak to miloval. Avšak o tom, co nakonec našel se mu nesnilo ani v těch nejdivočejších snech (předpokládejme, že i on občas snil). Doba to byla prapodivná. Oblečení lidí bylo ohavné a žádný z nich nebyl ozbrojen, ale i přes to na sobě páchali ohavné množství zla. A jak lehce zmanipulovatelní byli! Ach, ti ubožáci.
Netrvalo mu dlouho a brzy začal ovlivňovat největší mozky tohoto světa. Největší mozky? Jaký výsměch! Ty největší chudáky, jaké si tento lid zvolil do svého čela. Nikdy však nevystupoval do popředí. Neměl rád přílišnou pozornost a navíc .. ani nemusel. Stačilo mu lehce našeptávat, sem tam něco popostrčit a odstranit ty, kteří mu překáželi v jeho plánech. Jeho jedy stále fungovaly výborně a kde kdo se nechal podplatit, ať už šlo o jakoukoli špatnost.
Trvalo to dlouho, ale lidé tohoto světa brzy začali trpět mnohem více, než trpěli předtím..Někteří, už si to snad i uvědomovali, ale byli bezmocní. Flagg měl všechny důležité osoby pod kontrolou a když chtěl, měl pod kontrolou i ty ubožáky. Trvalo to dlouho, ale nakonec se mu podařilo šířit beznaděj, nemoci, hlad a smrt. Trvalo to dlouho, ale on měl mnoho času. Mnoho času, aby si vychutnal zkázu dalšího lidu, než se znovu posune o svět dál.

Zobrazit víc

Nad čím přemýšlíš?

Asi bych se měla jít najíst. Určitě bych se měla jít najíst. Nejíst dva dny není fajn. Zase bych do toho mohla spadnou. Ale já prostě nemám náladu na to, abych jedla. Stejně bych se k tomu mohla podkopat. Asi jsem vážně ztracený případ.

Podporuješ potraty i když se netýkají jenom postižených dětí?

Well .. nemůžu říct, že je podporuju, ani že jsem proti nim.
Každopádně, v dnešní době je opravdu neskutečné množství možností, jak se před neplánovaným těhotenstvím chránit. A každý, kdo začíná sexuálně žít, jak muži, tak ženy by se o těchto možnostech měli informovat a probrat je s každým svým novým sexuálním partnerem. Sex totiž není jenom radost, ale přichází s ním i určité povinnosti. Není to jenom o tom "omg, konečně jsem dost stará na to, abych si mohl/a zašukat" ale spíš o tom "jsem dostatečně připravený/á a rozumný/á, abych pak nemusel/a nést nežádané následky".
Takže se mi opravdu nelíbí přístup "jéžiš, tak se stalo no", bez jakéhokoli ponaučení, schopnosti přijmout zodpovědnost etc. Jestli jde nějaká žena napotrat čistě jen z vlastní nebo partnerovy .. debility, asi bych jim to zakázala. A ještě jim omlátila něco o hlavu. Každý by si měl nést následky svého chování a neměl by k takovým věcem přistupovat tak lehkomyslně. Navíc porod není tak jednoduchou záležitostí, jak si některé osoby myslí.
Na druhou stranu, stát se může cokoli a je dobře, že tady možnost potratu je. Nikdo by neměl mít právo, někomu potrat zakazovat, protože člověk nikdy nevidí vnitřní pohnutky dané ženy. Co když je třeba dítě nemocné a jenom by trpělo? Co když byla matka znásilněna a své dítě by jako připomínku tohoto činu nenáviděla? Co když dítě chce, ale ví, že se o něj nedokáže postarat? Co když má sama zdravotní problémy a mohla by při porodu umřít jak ona, tak dítě? A vlastně je možná dobře, že mají možnost potratit i případy zmíněné výše, protože někteří nedokáží začít být zodpovědní nikdy, což by si odneslo samo dítě.
A ano, samozřejmě je tady možnost dítě donosit a pak ho někde odložit (nebo vyhodit, což některým expertkám přijde jako lepší možnost), pokud to dovoluje zdravotní stav jak matky, tak dítěte. Ale každý by prostě měl mít svou volbu. Nevidím potrat jako vraždu - to opravdu ne. Mohl by se dát nazývat pouze částečnou sebevraždou, protože v té době je zárodek dítěte stále ještě součástí matky. A i na sebevraždu, stejně jako na potrat, má každý své právo, do kterého mu nikdo mluvit nemůže.

Zobrazit víc

1.Děláš si ze mě srandu? Moje matka před 8 lety adoptovala postiženou holku. Teď už 8 let žije s náma a je šťastná. Chodí do školy s jinejma postiženejma dětma a věř nebo ne, i ony jsou šťastný. To že je někdo postiženej, neznamená, že trpí a nezaslouží si žít. Jo, být postižený/á je těžký...

2.nějáký zdravý děcka třeba mojí sestru odstrkujou, což je dost hnusný, ale jiný (taky zdravý) děcka ji přijmou a hrajou si s ní normálně. Ona je pak šťastná.. Postiženejm lidem stačí ke štěstí málo. Jim stačí jen pocit, že tu s nima někdo je a že je má rád. Né všechny postižený děti trpí.Zamysli se.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Bože, lidi, vy se chováte, jako bych řekla, že si chci doma udělat sbírku postižených lidí, smát se jim a platit za vstup nebo je chovat někde v klecích, sbírat jejich slzy a pít je. Zamyslet by jste se měli vy. A taky si znovu přečíst to, co jsem napsala. I když pochybuju, že to k něčemu bude, když jste to nepochopili ani napoprvé. Takže vám to trochu shrnu.
~ Souhlasím s potratem dětí s vážným postižením, díky kterým by jen trpělo jak dítě, tak rodiče, zvlášť v případě, že by si jeho výchovu nemohli finančně dovolit.
~ Nesouhlasím s přispíváním na věci, které postižené děti nutně nepotřebují a matkám, které si postižené dítě nechaly, i když věděly, že ho finančně nezvládnou.
~ Souhlasím se začleňováním postižených dětí do normálních škol za předpokladu, že kvůli ním nebude trpět celá třída, protože je to prospěšné pro obě strany. Pokud ovšem trpí jak dítě, tak třída, jsem zásadně proti.
Už se chápeme nebo to k vaším stupidním mozečkům ještě nedolezlo, pokud vůbec nějaké máte? Jestli ne, tak máte smůlu, protože já už to tady vysvětlovala dostkrát a nemám zapotřebí ztrácet čas s lidma, kteří nedokáží pochopit ani tak primitivní záležitost, jako je něčí názor, který si daný člověk udělal po pozorování okolí a čtení mnoha článků matek, které si tohle zažily.

Zobrazit víc

Nevím, jestli jsi to tady někde psala ale máš rada děti? Teď myslím všechnu děti

Už jsem to tady psala několikrát, ale jsem líná to hledat.
Nemám ráda děti. Nesnáším děti. Takové ty věci, které ostatním přijdou roztomilé jsou pro mě nechutné. Včera, když jsem viděla slintající dítě, chtělo se mi zvracet. V pátek, když jsem šla s přítelem kolem základní školy, musel mě kolem děcek co tam byly přítel pomalu táhnout, abych se k ním vůbec přiblížila. Po návštěvě dětské doktorky jsem vždycky byla úplně mimo a potřebovala jsem klid a uklidnit se. Vždycky, když někdo zašišlá, mám chuť omlátit mu o hlavu první věc, kterou mám po ruce. Nedokážu snést, aby se mě nějaké dítě dotklo. Tradičně řvu po matkách v dopravních prostředcích a na veřejných místech, když své parchanty nedokáží zvládnout a lítají všude kolem, nebezpečně blízko u mě. Malé věci pro mě nejsou roztomilé - jsou to normální věci, ale malé. Jsem schopná nehezky ublížit každému dítěti, které se přiblíží ke zvířeti a nechová se k němu s respektem. Můj bratranec se mě doteď bojí po tom, co jsem na něho dost hnusně a hlasitě řvala (a to já neřvu prakticky nikdy), když zatahal moji kočku za ocas. Pak jsem půl hodiny řvala po jeho matce, ať si ho laskavě vychová a jestli toho není schopna, ať mi neleze do baráku nebo si k ním pořídí vodítko, hlavně ať je drží dál od mých koček. Děti neomlouvá to, že jsou děti, když něco provedou. Prostě si za to ponesou plnou zodpovědnost.
No .. ve zkratce. Prostě k cizím dětem nemám absolutně žádný pozitivní vztah. Odpuzujou mě, hnusí se mi a jsou děsivé. A ne, nelíbí se mi ani na fotkách.

Zobrazit víc

Jaký máš názor na náboženství?

Rozdělím si to na tři části, pokud dovolíte.
Nemám nic proti víře. Je rozhodně fajn v něco věřit, něčeho se držet. Fakt ráda si povídám s věřícími lidmi o tom, kdy, jak a proč začali věřit, co jim to dává, etc. i když já k tomu absolutně žádný vztah nemám. V jistém smyslu to jejich životy vážně nějak naplňuje. Samozřejmě to všechno za předpokladu, že to jsou normálně myslící lidé.
Nemůžu říct, že mám ale taky nemůžu říct, že nemám ráda náboženství. Na jednu stranu neuznávám, že by někdo/něco měl/o určovat jak a čemu mám věřit a když už tomu věřím, že se mám chovat tak a takhle. Na druhou stranu je asi třeba mít nějaký základ ze kterého čerpat, ať už více, či méně. Jenže tenhle základ dává prostor také fanatikům a idiotům, kteří si ho vykládají úplně jinak, z čehož poté vznikají mnohé problémy.
A tím se dostáváme k bodu číslo tři, kterým jsou církve. Nesnáším církve. Vážně, je to něco, co bych okamžitě zrušila, protože církev není nic jiného, než v podstatě další politická strana, která zneužívá lidi a libovolně si s nimi manipuluje. Věřím tomu, že kdyby papež dneska vyhlásil, že ke třeba upálit lidi, kteří vypadají a chovají se tak a takhle, tak se xy lidí zvedne a vážně to půjde udělat. Tohle je něco, co je neskutečně nechutné a odporné.
Chápu, že někteří lidé jsou v jistěm smyslu slabší a potřebují vedení a oporu, ale nevidím to jako důvod, proč by s nimi měl někdo manipulovat. Bylo to tak kdysi a je to tak pořád. Církev prostě nemá s vírou nic společného a dělá z náboženství a víry naprostý hnus.

Zobrazit víc

O čem právě rozmýšlíte?

Je to celkem vtipné. Ještě nedávno tady byla anorexie strašně in a musel jí trpět každý, všichni anou hubli a všichni jí museli podporovat. A teď najednou na to všem těm hrdým anorektičkám přišli, všechny se léčí a píšou srdveryvné příběhy o tom, jak je to těžké (i když vůbec nemají ponětí, jak těžké je to doopravdy), ale že to zvládají a hlavně všem radí, aby to nikdy nezkoušeli, protože je to ten největší hnus (ve kterém je kdysi strašně podporovaly a chránily si ho).
Nechápu tyhle módní vlny, ať už se týkají čehokoli. A zvlášť nemocí, jako je anorexie, bulimie a obezita. Celkem by mě zajímalo, jaká hrůza přijde příště. Možná bude in vyříznout si to zakrnělé cosi, co mají někteří místo mozku a sníst to. Jo, to by bylo fajn.

podporujes to ale ja tebou bych to nepodporovala jinak bych musela podporovat tvoji vrazdu ale nejsem takova ..:)znam jednoho postizeneho kluka..ano je to tezke ale kdyz vidis jak se snazi,tu radost proste k breku')chapu mas svuj nazor ale zamysli se nad sebou:)oni za to nemuzou a jak by bylo tobe?

Nevím, jestli to to už někdy někdo řekl, ale existuje něco jako interpunkce a velká písmena na začátku věty. Ale i přes to, že si o tobě myslím, že jsi naprosto stupidní člověk, budu velmi milá a odpovím ti.
Já někde řekla, že mám něco proti postiženým dětem? Pokud vím, tak ne. Já jim akorát nehodlám platit z vlastních vydřených peněz něco, co nepotřebují a já si to pak nebudu moct dovolit pro sebe nebo své děti a nevidím důvod, proč by kvůli slabosti některých matek mělo dítě celý život naprosto zbytečně trpět. Což je v podstatě logické a nepochopí to jenom naprosto primitivní a stupidní osoba.
A abych ti odpověděla hned i na další otázku, ohledně mého přítele - on děti miluje. V tomhle jsme naprosto rozdílní, protože zatím co já bych se k dítěti ani nepřiblížila (a z věcí, které ostatním přijdou roztomilé se mi chce zvracet), on je neskutečně miluje a jsou pro něho jako magnet. I přes to, s mým názorem souhlasí. A možná i právě proto. Rodiče, kteří nejsou schopní snést vlastní bolest pro ušetření bolestí vlastního dítěte nejsou ničím jiným, než obyčejnými sobci.

Zobrazit víc

http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/127713247963 S tím souhlasím. Na druhou stranu, přispívat přeci není povinné, takže je to pořád menší okrádání než daně státu, to je sviňárna.

Samozřejmě, není to povinné, přesto by lidé měli vědět, na co vlastně přispívají. Většina lidí jim dá peníze prostě s tím, že to půjde na dobrou věc. Nějakou neurčitou dobrou věc. A za jejich peníze, si pak užívají jiní (tedy za ty, které nepřišly někomu do kapsy). Já vážně nesnáším, když někdo profituje na dřině jiných. A oni se ještě nechají.
Problémem je, že ti, co peníze vybírají vlastně taky ani neví, na co jsou. Posílají vybírat děcka ze škol - povinně. A je jedno, jestli s tím souhlasí nebo nebo ne. A když sem chtěla vědět, na co ty peníze které z lidí tahám půjdou? To mi taky nikdo neřekl, ale holt musela sem. A celkem mě dostala jedna paní, která mi řekla, že celý život přispívala na postižené děti a když její vlastní mělo nehodu a potřebovalo finanční pomoc, neviděla ani korunu. To mi tyhle společnosti zhnusilo ještě víc.
A nesympatizuji ani s tou klasickou televizní a internetovou propagandou na jedno dítě. "Přispějte ji/jemu protože je strašný chudáček a potřebuje to to a to". Samozřejmě v takovou chvíli přestávají všechny ostatní děti existovat a to jedno dítě dostane takovou sumu, že by to stačilo na trojnásobek věcí, které opravdu potřebuje.
Co se mi ale opravdu líbilo, když u nás po městě jednu dobu chodili a prodávali věci, které sami postižení vyrobili, takže si v podstatě vydělávali sami na sebe. Taky ti lidé, co prodávali, vám velmi ochotně řekli, z jaké organizace jsou, jak s postiženými pracují a na co tyhle peníze půjdou. A takhle by to mělo být u všeho.
Jinak daně už jsou kapitolou samy o sobě, že ..

Zobrazit víc

Co si myslíš o začlenění postižených dětí do normálních škol?

To záleží na tom, jak jsou postižené. Pokud trpí pouze nějakou tělesnou indispozicí, ale jsou dostatečně chytré na to, aby zvládaly látku (klidně i s pomocí, ale tak, aby nezdržovaly třídu), jsem 1oo% pro to, aby byly posílány do normálních škol. Sama jsem na škole takové třídy měla .. a vlastně i teď mám a nemá to jediné negativum. Všichni takové dítě přijali normálně, pomáhají mu, v pohodě se s ním baví, zastávají se ho, neobjevila se ani známka šikany a věřím tomu, že i ty postižené děti se cítí lépe, když jsou začleněny do normální společnosti.
Pokud je to ale postižení, kvůli kterému je dítě pomalejší a nezvládá výuku nebo má indispozici, díky které se nemůže chovat, absolutně nesouhlasím s jeho začleňováním do normálních škol. Sama jsem na základce měla ve třídě postiženou holku, která byla pomalejší. Mimoškolně proti ní nikdo nic neměl, všichni se s ní normálně bavili a pomáhali ji. Ale školy týče, všichni, nejen my, ale hlavně učitelé byli úplně zoufalí. Nemohli probírat dál, protože ona to nechápala, a nemohli ani věnovat týdny jedné a té samé látce, protože potřebovali dobrat to, co probrat museli. Ať jsme ji pomáhali jakkoli, nic se nezměnilo a celá třída v tomhle směru vyloženě trpěla.
A když jsme minulý rok dělali nějaké workshopy z chemie, přijela nějaká třída ze základní školy, která měla také postiženou holčičku. Ty učitelky tam skoro brečely. Běhala po celé třídě, řvala, plivala na co mohla, rozhazovala věci okolo sebe a mlátila ostatní. Dokážete si představit, že v takovém prostředí učíte/se učíte? Aniž by jste mohli říct jediné slovo nebo něco udělat? To prostě nejde, bylo to vidět nejen na těch učitelkách, ale i na té třídě. Dokonalé zoufalství. I my jsme málem ty tři pitomé hodiny nezvládli.

Zobrazit víc

Jak si myslela, že nejsi pro to aby charity pomáhaly matkám s postiženými dětmi?

Eh, well.
Věčně se pořádají nějaké sbírky pro postižené děti nebo jsou fondy pro postižené děti nebo někdo prezentuje svoje postižené dítě na internetu a přihodí k tomu číslo účtu, etc, etc. Dobře, chápu, že když někdo přijde k postižení v průběhu života, je to těžké, takže nějakou tu finanční pomoc potřebují. Proti tomu nic nemám.
Ale když je matce předem řečeno, že bude mít postižené dítě a ona si ho nechá i přesto, že ví, že jej nebude finančně zvládat, je to čistě její problém. Proč by ji měli platit lidé, kteří tvrdě dřou sami na sebe a své rodiny jenom proto, že ona je blbá? Vážně, takovému člověku bych nedala ani korunu, protože jediné, co by si zasloužil je facka.
Navíc si nemyslím, že by postižené děti měly mít z takových zdrojů víc, než nutně potřebují a bez čeho se nejsou schopny obejít. Jestliže potřebují nějaké zařízení, operaci, budiž. V tom nevidím žádný problém. Ale aby jim měly být placený bůh ví jaké výlety, lázně, setkání s bůh ví kým a další podobné blbosti, tak to fakt ne.
Zdravým dětem nikdo takovou péči nevěnuje. Nejsou vůči ním tak ochotní. Můžou si přát co chtějí, ale ostatní se nad nimi maximálně zasmějí a své peníze darují jiným. A to je trochu smutné, vzhledem k tomu, že právě ty zdravé děti jednou budou živit tenhle stát a i ty postižené.
Jako dítě jsem byla strašně nadšená z toho, když jsem mohla někam přispívat. Vážně, vždycky, když jsem viděla někoho s kasičkou, vždycky jsem si vydupala nějaké drobné. Jenže pak jsem chtěla někam (už nevím kam) strašně jet. A nebyli jsme zrovna nejbohatší, takže jsem samozřejmě nemohla. A právě na to místo, jely nějaké postižené děti z peněz, které jim byly darovány. Od té doby už jsem nikam, nikam, pokud to nebylo na zvířata nebo jsem si neoverila na co peníze půjdou (a i tohle se stává výjimečně, protože lidi můžou tvrdit jedno a dělat druhé) nepřispěla.
Vážně, tohle je obyčejné okrádání lidí. A nezajímá mě žádné, že chudáci jsou indisponováni. A klidně mě za můj názor zase chtějte ukamenovat, ale pouvažujte trochu nad tím, že jsou to vaše peníze. Vaše peníze, za které si užívají jiní na úkor vaší rodiny.

Zobrazit víc

Chystáte sa niekam cez leto? Kam?

nmoci’s Profile PhotoNikolett
Nesnáším tyhle otázky. Fakt, jestli se mě na tohle chcete ještě někdo zeptat teď nebo po prázdninách .. nebo vůbec někdy, dobře vám radím, nedělejte to. Maximálně tak se vám podaří mě naštvať.
Přes prázdniny budu chodit do práce a na brigádu, ve volném čase budu s přítelem. Nic víc. A je mi jedno, že nikam nejedu, ani to nezávidí ostatním. Ale ani nemám potřebu se o tom bavit nebo poslouchat kdo kde byl. Vážně, leze mi to krkem. Je fajn, že se někam těšíte nebo jste si něco užili. Ale mě to prostě nezajímá. Zvlášť, když jsou mi někteří inteligenti schopní říct "jééžiš ty seš divná když nikde nejedeš/si nikde nebyla".

Myslíš,že majú youtuberi zlý vplyv na mládež,ako to povedali v reportáži TV Markíza?

Ayuki Sangster
Vtipné. Vůbec nevím, co kde říkali, televizi nesleduji. Ale na internetu jsou volně dostupná videa týraných zvířat i lidí a dalšího násilí, všemožné i nemožné porno, návody na sebevraždu, pozitivní prezentace drog a alkoholu a mnoho dalších podobných věcí, ale youtubeři jsou to největší zlo, samozřejmě. I když vlastně nic špatného nedělají, pokud to teda nejsou idioti.

Čo si myslíš o cirkusoch? Mali by v nich účinkovať zvieratá, alebo nie? *Prosím, zamysli sa najprv, čo napíšeš.^-^

♥Wreck This Journal♥
Jako malá .. hodně malá jsem cirkusy milovala. Později jsem je začala nesnášet kvůli klaunům. Řkejte si co chcete, ale klauni jsou hnusní a děsiví. I přesto jsem se tam, někdy v 5-6 třídě vypravila ještě jednou (vážně už si nepamatuju proč) a nakonec jsem se tam dostala nejen jako návštěvník, ale i jako pomocník ke koním, na celý týden, který tady byli.
V manéži to byla fakt úžasná zvířata. Krásně lesklá, nasvalená, překypující zdravím. Když jste se na ně jen tak zběžně podívali v boxech, působili stejným dojmem. Jenže když jste se podívali pořádně, byli to ubožáci. Jejich kopyta se .. rozpadala. Byl to vážně odporný pohled. Byli pohublí, nervózní s neskutečným množstvím zlozvyků. A přitom ten pán, co se o ně staral je měl opravdu rád a snažil se udržovat je v co nejlepším stavu, jenže to nešlo, když celé týdny stáli a neměli žádný přirozený pohyb. Prý v zimě, když nejezdí, trochu se to zlepší. Ale když začne sezóna, zase se dostanou do stejného stavu. A přitom by to byli jedni z nejkrásnějších fríských hřebců, kdyby se dali do pořádku. Ostatní zvířata na tom byla úplně stejně.
Ale to se netýká jen tohoto jediného cirkusu. Od té doby jsem se začala pořádně dívat a týká se to všech. Neviděla jsem koně s horšími zády, než v jednom cirkuse, vážně. Divila jsem se, že vůbec ještě žije. A to, jak většina zvířat prostě jen .. apaticky hledí před sebe .. hnus, hnus, hnus.
Cirkus by měl čistě lidská záležitost. V podstatě bych neměla nic proti tomu, kdyby zvířata cvičili, ale zůstávali na stejném místě a dali jim všechno, co opravdu potřebují. Hlavně dostatek pohybu a místa. V takovém případě bych opravdu tolerovala alespoň to cvičení. Některá zvířata to přeci jen baví. Občas by s nimi klidně mohli i někam vyjet. Ale tak jak je to teď .. ne. Prostě ne. Každý, kdo dostane zvířata do takového stavu, by si měl zažít to samé. Nemyslím si, že by to pro někoho byla sranda, být několik měsíců zavřený na místě 2x2 metry a mít pohyb jen když přechází z boxu do auta a zpět. A ještě by ze sebe za to, jak skvěle se o něj starají musel dělat šaška před x lidma.

Zobrazit víc

si hnusná na postižené děti!

Nejsem hnusná na postižené děti, to jenom vy jste idioti, kteří nedokáží pochopit.
Jedna žena z mého okolí má postiženého syna. Narodil se ji předčasně a musel do inkubátoru, jenže v té době to bylo trochu složitější a pustili mu tam moc kyslíku, takže mu poškodili mozek. Obdivuju ji. Má dvě dětí, firmu a i přesto měla (neumřel ani nic, jen ho teď vozí do semináře) svého syna celou dobu doma a dala mu veškerou péči, kterou mohla.
Jenže ve své slabé chvilce přiznala, že kdyby věděla, co bude následovat, nikdy by za jeho záchranu nebojovala. Ne kvůli sobě. Svého syna miluje a nemá s péčí o něj žádný příliš velký problém. Ale on sám si musel vytrpět neuvěřitelné peklo. A navíc se neskutečně bojí, co se s ním stane, až ona s manželem už tu jednou nebudou. Samozřejmě, mají ještě dvě další dětí. Jenže, i když svého bratra milují a byli by schopni se o něj postarat, nemůže po nich chtít, aby se vzdali vlastního života.
Stačí vám to jako příklad k pochopení nebo jste vážně tak stupidní, že nedokážete vidět realitu?

Zobrazit víc

Jde nebýt ovečkou stáda? (Tzn. být odlišní ve všem od všech..snad jste pochopili, jak to je myšleno..)

Lidé, kteří se snaží být odlišní ve všem a od všech tvoří jen další stádo, nic víc. A o tomhle to není.
Je to o tom, umět používat vlastní hlavu. Myslet a mít vlastní názory ne proto, že je to in, ale proto, že to tak člověk sám chce a vyhovuje mu to. Je to o tom, chovat se tak a tak, protože člověk sám chce, ne pro to aby ze sebe udělal "jiného". Je to o tom, stát si za svým a dokázat si to obhájit.
Opravdu mě dostávají jistě existence, které si myslí, že když se třeba výstředně oblečou nebo ze sebe budou dělat psychicky narušené jedince, budou jiné. Ne, budou jen členy mnohem tupějšího stáda. Někoho, kdo není ovce nemusíte poznat na první pohled. Může se oblékat stejně jako ostatní, vystupovat stejně jako ostatní a přesto bude úplně jiný. Jiný, pro své myšlení, názory a tím, že se nenechá lehce zmanipulovat vším, čím se jen člověk zmanipulovat dá. A být takovým člověkem není těžké.

Zobrazit víc

Co ti dokáže zlepšit den? (bude fajn, když napíšeš víc věcí) :)

~ Když ráno musím vstávat jedině kvůli toho, abych si vzala prášky a pak můžu spát dál, jak dlouho chci.
~ Když se ráno stihnu v klidu a pohodě nasnídat, nemusím nikam spěchat a mám müsli.
~ Když je venku hezký, svítí sluníčko ale nejsou žádná velká vedra.
~ Když si ke mě přijde lehnout kočka a nechce mě pak pustit. A vůbec, kočky. Prostě kočky. Nejlepší zlepšovače nálady.
~ Když můžu z toho pitomého ústavu od těch "úžasných" lidí vypadnout dřív nebo tam nemusím vůbec.
~ Čaj. V kteroukoli denní dobu, na jakémkoli místě. Prostě dobrý čaj.
~ Když můžu říct svůj názor na plnou hubu, aniž by mě za to čekal nějaký trest, etc.
~ Když někdo moje názory pochopí.
~ Můj přítel.
~ Hvězdy. Ale ne takové ty městské chudinky, které nejdou vidět. Ale pořádné hvězdné nebe nezastíněné umělým světlem.
~ Sprcha a postel po náročném dni.
~ Když mě někdo pochválí.
~ Knížky.
~ Koně.
~ Když můj "otec" není doma.
~ Když se na mě někdo cizí jen tak, protože chce, usměje.
~ Výplata.
~ Když se alespoň chvíli neizve ani jeden z mých zdravotních problémů.
~ Dobré jídlo.
~ Neštěstí těch, které nesnáším.
~ Dobrý sex.
~ Drobné úspěchy.
~ Když mi fungují sluchátka.
~ Když můžu mluvit s někým, kdo není naprosto vypatlaný debil.
~ A mnoho dalších věcí.

Zobrazit víc

Lištička měla pravdu - jednou otázkou jsem si dokázala vyhlásit válku, ale nemusíte psát věci tyou "Od pitomý nány už otázky nechci!". Byla moje dobrá vůle vám je dávat, tak si nemyslím, že byste mohli pí**ovat... ale o co v týhle "otázce jde; pokud ty otázky nechcete, napište mi to v klidu

Dr. Hannibal Lecter
Psala jsem to mnoha dalším, napíšu to i tobě. Kašli na ně. Vážně, vůbec se nevztekej, to absolutně nemá cenu. Nadávají? Nedokáží normálně slušně odpovědět? Zasměj se nad jejich ubohostí a dej jejich sledování sbohem. Bez žádných dotazů a milostí.
Kdysi jsem se nad tímhle vztekala. A fakt hodně. Řešila jsem to, nervobala se. Naprosto zbytečně. Když jsi na téhle stránce upřímná a posíláš otazky, které tě opravdu zajímají, tak prostě nějaké lidi urazíš, s tím musíš počítat. Nikdy jsem se za svoje názory a dotazy nikomu neomlouvala (tedy jedině v případě, že měl dotyčný opravdu mozek v hlavě a jen to špatně pochopil) a neměla bys to dělat ani ty, ani nikdo jiný. To, že nedokáží respektovat a brát názory jiných s nadhledem, to už je jejich problém.
(Jinak otazky každopádně chci :))

Není ti trapně podporovat vraždy dětí?!

Ne, není mi trapně. Opravdu ne. Navíc, nepodporuju vraždy dětí. Jenom jsem toho názoru, že když matka ví, že se ji narodí postižené dítě, měla by tomu zabránit, už jen kvůli toho dítěte.
Navíc, potraty, kromě tohoto případu a případu, kdy matka 1oo% ví, že by z vážných důvodů nebyla schopna vychovávat nepodporuju. V dnešní době je opravdu hodně možností, jak se proti nechtěnému těhotenství bránit. A pokud si někteří neuvědomují, že se sexem přicházejí také povinnosti, no, tak ať si to pěkně vyžerou. Potraty nejsou až zas tak jednoduchou záležitostí, jak si některé blbky naivně myslí.
Navíc, úplně miluju, jak se většina lidí ježí, když slyší o zabíjení vlastního druhu. Ale to, že sami hubíme druhý ostatní a nazýváme to zábavou nebo vidíme jenom peníze .. nu, to už v podstatě nikoho nezajímá. A co, že si tam někde nějaký druh vyhyne, co nám by bylo po tom, že? Vždyť kolik jich už vyhynulo a nic se nestalo. HaHaHa. Pojďme támhle kopnout do psa nebo do kočky, ublížovat těm, co se nemůžou bránit. Pojďme si hrát na ty nejlepší a nejúžasnějsí, na pány všeho tvorstva.
Přitom by někdo měl vyhubit lidstvo.

Zobrazit víc

Ty by sis postižené dítě nechala nebo ne?

Pokud by to byla hodně lehká forma postižení, která by jemu ani mě příliš nekomplikovala život, tak nejspíš ano. Přeci jen, bylo by to moje dítě.
Ale pokud by to byla těžší forma postižení .. ne. V žádném případě. Ono je dost těžké vychovat zdravé dítě, natož dítě, které potřebuje 24 hodinovou péči. V podstatě by pro mě celý svět umřel a nebylo by nic jiného, než starosti, starosti, starosti a .. starosti. A co by to dítě v životě čekalo? Byla by to jen parodie na život plná znechucených pohledů a posměšků. Upřímně, tohle bych nedokázala. Prostě ne.
Navíc, mít postižené dítě něco stojí. A ne že něco, stojí to opravdu hodně. Já bych samozřejmě pracovat nemohla, protože bych se musela starat o dítě. A partner by 1oo% nezvládl vydělávat tolik, aby dokázal platit veškeré normální výdaje + veškerou zdravotní péči a pomůcky.
Dnešní doba pokročila, ale pořád to je místo, kde přežijí jen ti nejsilnější. Trpěla bych já, trpěl by partner .. ale hlavně, trpěli by dítě.
Jsem opravdu proti tomu, aby si matky postižené děti nechávaly. Dokonce jsem pro to (a teď to bude znít fakt hnusně), aby byly děti, u kterých se postižení projevilo až po porodu zabity. A myslím tím opravdu vážná postižení, protože nechat takové dítě naživu .. tím mu žádnou službu neprokážete. A ano, rodiče by to poznamenalo, ale pořád by to bylo lepší řešení
Taky se mi nelíbí, že různé charity a pod. pomáhají matkám, které věděly, že se jim narodí postižené dítě a přesto si ho nechaly. Měly si uvědomit dřív, kolik péče o takového tvora stojí a uvážit, jestli jsou schopny to zvládnout. A jestli to nevzaly v potaz, je to jen jejich problém. Tyhle peníze by měly jít na pomoc lidem, kteří ke svému postižení přišli v průběhu života, během nějaké nehody, etc. Oni to ovlivnit nemohli, nemohli si to naplánovat, neměli na výběr.
Vím, že je to strašně kruté, ale život s postiženým je ještě krutější. Znám pár lidí, kteří se s tímto musejí potýkat a jsou to chodící mrtvoly, nic víc. Stejně tak jejich děti zažívají pramálo radosti, i když se rodiče snaží. Prostě ne, nesouhlasím s tím, aby si matky nechávaly postižené děti, když se to v dnešní době může zjistit ještě před porodem.

Zobrazit víc

Existují oškliví lidé anebo jsou všichni krásní?

Deny el Infian
Neexistuje krása a neexistuje ani ošklivost. Jsou to jen pojmy, které nám usnadňuje vnímání světa. Nejde určit něco, co je krásné nebo ošklivé pro všechny. A v podstatě bych mohla vytáhnout ty kecy, že každý z nás je něčím krásný, jenže pro mě to jsou prostě jenom kecy.
Dokonalým příkladem je jedna holka, kterou potkávám (bohužel častěji, než bych chtěla). Je tlustá .. ne, to není ten správný pojem. Je objemná a rozteklá, smrdí na několik metrů, místo vlasů má tři prameny, ze kterých odkapává mastnota, její oblečení by po sundání samo stálo a nechtějte, aby na vás promluvila. Pomlouvá všude kde může, všechny šikanuje, s radostí kope do zvířat. A teď mi najděte jedinou krásnou věc, na takovém člověku. Nenajdete ani jednu, ať už fyzickou, či psychickou.
A klidně se tu do mě zase pusťte, ale znám hodně takových lidí. A klidně přiznám, že některým lidem se na ulici obloukem vyhýbám, protože jsou mi nechutní už jen od pohledu (a klidně si tvrďte, že jsem povrchní). A že jsou lidé, které pro jejich povahu ani nepozdravím. Protože jsou hnusní, oškliví, odporní.
A to jsem člověkem, který většinou nijak zvlášť neodsuzuje, aniž by poznal. Ale u některých lidí si vážně nemůžu pomoct.

Zobrazit víc

kto/čo ťa naposledy potešil/o?

Sakra, lidi, usmívejte se a buďte milí na řidiče. Vážně. Nejen, že vy zlepšíte den jim (pochybuju že je baví celý den sledovat ty kyselé xychty), ale i oni můžou zlepšit den vám. Už několikrát se mi stálo, že jsem šla pozdě na autobus (o pár minut) a on tam stejně ještě stál, protože řidič věděl, že v tu dobu obvykle jezdím (stejně tak jako dneska, čímž odpovídám na tvou otázku). Nikdy se mi nestalo, že by mi ujel, i když viděl, že dobíhám, jak to mají ve zvyku. Když nastupuju, vítají mě úsměvem a slovy "vím, vím *název zastávky*, že?" Když je někde hodně lidí, zastavují prakticky předemnou, pokud je to možné. A když jedu některým z vesnických autobusů, bez problémů mi zastaví i mimo zastávku.
Být příjemný vás nic nestojí a vrátí se vám to.

Jaký je tvůj názor na ask stránky?:) Ne takové ty poradny nebo ANA stránky, ale např. @smgfs @tumblrparadisse @CzLovaticsForever @WeAreSwifties4Ever atd. ... :)?

Nemám tyhle stránky ráda. Nemyslím si, že by patřily na ask. Tohle beru jako místo, kde by měl mít člověk svůj osobní (klidně i anonymní) účet, na kterém by prezentoval svou vlastní osobu na základě toho, co ostatní zajímá (od toho he to taky Q&A sociální síť).
Pokud chce někdo sdílet nebo hledat obrázky, existují na to věci jako tumblr, we <3 it a pod., které jsou přímo k tomuto účelu určeny. A nemyslím si, že by byl někdo takový idiot, že by si sám nedokázal nějaký obrázek najít. Tohle všechno jen podporuje lidskou lenost a pocit, že za vás všechno udělají ostatní. Stejně tak stránky o celebritách. Existují věcí jako fb a různé blogy, které tomuto účelu poslouží mnohem lépe.
Navíc je jich všude přehnaně moc. A většina z nich má potřebu neustále spamovat. Když člověk chce, najde si co potřebuje sám.

Zobrazit víc

Na čo míňaš najviac svojich peňazí? *ja určite na oblečenie :D

Vzhledem k tomu, že se musím živit sama (kromě bydlení si platím vše), peníze si buď šetřím nebo je utrácím za věci nezbytně nutné. Za věci, jako jsou doplňky, oblečení, kosmetika a pod. utrácím jedině v případě, když už nemám v čem chodit nebo mé vlasy potřebují záchranu. A i tak dlouho váhám, jestli si to opravdu koupit mám a nevydržím to ještě chvíli v momentálním stavu. Občas se sice stane, že se mi poštěstí a udělám si radost, ale to se stane sotva dvakrát do roka.
Když se ohlédnu zpět na to, za jaké blbosti jsem utrácela tak neskutečné množství peněz, mám chuť mlátit hlavou o zeď. Samozřejmě, byla jsem malá a blbá .. ale i tak. Kdybych si peníze místo toho šetřila, nemusela bych teď mít takové problémy.

Mně na datech s vyčerpaným limitem ask funguje v prohlížeči. Dokonce mi funguje i Facebook a meseenger. Třeba to bude fungovat i tobě c:

Nefungují mi aplikace (messenger, ask, fb, insta), nefunguje mi chrome ani nermalni internetový prohlížeč, prostě nic. Když si otevřu ip, je tam sice odkaz "pokračovat se sníženou rychlostí" nebo tak, ale i po kliknutí na něj žádná změna. U T-mobilu zřejmě končím, protože tohle není něco pro moje nervy (a moje finance zvlášť).

like= prvému darček??

Chtěla bych vám jen říct, že se může stát, že tady nějakou dobu nebudu. T-mobile totiž změnil systém poskytování dat - místo, aby se po vyčerpání daného množství dat internet zpomalil, prostě přestane fungovat, nehledě na to, na jaké časové období jej máte zaplacený. A jelikož nemám doma ani ve škole možnost připojit se na WiFi a taky nejsem milionář a nemám možnost dokupovat si stále nová a nová data, nejspíš budu nějakou dobu úplně bez internetu, dokud tenhle problém nějak nevyřeším.

Berete ohledy na to, co si o vás myslí druhý? Upřímně.

Upřímně, beru ohled na to, co si o mě myslí ti, na kterých mi záleží. Tohle je pro mě hodně důležité. Ale vzhledem k tomu, že ti, na kterých mi záleží už moc dobře ví, jaká jsem a mají mě takovou rádi, to pro mě není příliš omezující. Je fakt, že když se jim něco nelíbí, tak to obvykle změním, ale to se stává vážně jen málokdy.
Jinak je mi ale názor ostatních úplně ukradený a taky to podle toho vypadá. Většina lidí, pohybujících se v mém okolí mě naprosto nesnáší. Což mi vlastně vyhovuje, protože se s nimi nemusím stýkat víc, než je nutné. Každopádně nevidím jediný důvod, proč by mi na jejich názoru na mou osobu mělo záležet, když v mém životě nehrají žádnou důležitou roli. Jsem taková jaká jsem a jsem tak spokojená. Nebudu se proto měnit jenom proto, že někomu to vlastně vyhovuje. Zvlášť, když mě doopravdy ani pořádně nezná.
Samozřejmě, když mi někdo chce svůj názor sdělit, nebráním mu. Taky ostatním sděluji názory na jejich osobu, aniž by o to třeba jen trochu stáli, žijeme přece ve svobodné zemi (haha). A někdy jsem dokonce, v zájmu udržení míru, ochotona tolerovat, že jim něco vadí. Avšak pouze když jsou v mé blízkosti a výměnou za to, že oni budou tolerovat zase mě.

Zobrazit víc

Niekedy je lepšie nechať veci plynúť .. ale čo v prípade ak o vás bývalý kamarát/kamarátka šíri lži ? .. ignorovali by ste to, alebo by ste mu ponaprávali omietku ? Dajme tomu že som v podobnej situácii, ja som sa už rozhodla no chcem vedieť čo by ste robili vy

Tohle je přesně jeden z důvodů, proč nemám kamarádství ráda a vyhýbám se mu.
Každopádně, když se mi tohle stalo, nezvolila jsem si ani jedno tebou nabízené řešení. Ze začátku jsem to sice nechávala být, ale když mi to začalo komplikovat život, danou osobu jsem si prostě "odchytla" ve společnosti ostatních a na všechno se ji zeptala. Měla jen dvě možnosti a obě hrály v můj prospěch. Buď by to před všemi musela přiznat, čímž by se v jejich očích ponížila a já bych zase měla čistý štít nebo, tak jak to taky udělala, zapřela, že o mě někdy něco takového řekla. To už bylo všem jasné, že tady něco nehraje, když všem něco tvrdí, jen mě to nehraje. Od té doby jí nikdo nevěřil a byl klid.
Nevím, nejspíš bych něco takového nemohla řešit fyzickým útokem. Přijde mi to stupidní a neefektivní. A hlavně věřím tomu, že by proti mě daná osoba šla ještě víc a dodávala k tomu, že pravda bolí a proto jsem na ní takhle zaútočila. Ale každý člověk reaguje jinak, že.

Zobrazit víc

Co si myslíš o tom, když třeba někdo přepíše Shakesepara do komiksu? Není to prznění jeho díla? Nebo ti to přijde dobré pro ty, kterým činí problémy originální znění?

Pluto
Záleží na tom, jak je komiks (nebo jakékoli jiné umělecké ztvárnění klasik jako je Shakespeare) udělán. Pokud to není vyloženě prznění daného díla, rozhodně proti tomu nic nemám, právě naopak.
Mnoho z těchto komiksů nebo třeba i kreslených filmů jsou opravdu uměleckým ztvárněním díla a dodávají mu jistou .. originalitu. Není vůbec špatné, vidět více ztvárnění nějaké knihy (pokud jsou opravdu dobrá). Sama jsem na několik takových natrefila a mít na ně, pořídím si je domů.
Navíc, jsou základy, o kterých by měli mít vědomosti všichni. Jenže ne každého, musí získávání informací z tradičních zdrojů bavit. Když už jsme u toho Shakespeara, ten mě třeba nebavil vůbec a komiksy a pod. pro mě byly mnohem lepší variantou, i když jsem zarytým milovníkem klasických filmů.
Je také pravda, že v dnešní době lidé prakticky nejsou vedeni k tomu, aby četli nebo přemýšleli a dostat do nich alespoň základní vzdělání je téměř nadlidský výkon. V tomhle případě mají tato umělecká ztvárnění knih opravdu další výhodu, protože dokáží zaujmout mnohem více lidí. Vůbec bych nebyla pro zavedení takových věcí do škol. Nejen jako ukázku možností, ale pro zpestření výuky a učení stylem, které by mohlo žáky bavit a díky kterému by si dané informace (možná) i pamatovali. Nechci tím říct, že klasika by se měla odsouvat do pozadí, ale řešení to není špatné.

Zobrazit víc

Přidal/a by jsi nějakou novou funkci na Ask? :) (Mě napadlo třeba přidávání komentářů na odpovědi)

Asi bych nepřidala nic. Přijde mi, že ask má všechny dostačující funkce. Přeci jen, je to Q&A síť. Ne žádný facebook. Takže ani ty komentáře bych tady nechtěla, protože všichni víme, jak by to dopadlo. Když se chce někdo k danému tématu vyjádřit, může si to napsat na svůj profil a poslat odkaz nebo to rovnou danému člověku napsat jako "otázku". Co bych ale uvítala, byla znovuobnovená funkce rozesílání otázek všem a to nejen na počítači, ale i na mobilu. Tohle omezení opravdu nechápu. Přineslo to více špatného, než dobrého. Stejně tak by mi nevadilo, kdyby zvětšili limit zobrazených odpovědí minimálně na sto. A nejlépe ještě víc. Nemám čas sedět tady celý den a kontrolovat, kdo mi odpověděl. A když to kontroluji až večer, spousta odpovědí mi uteče, což mě poměrně dost štve. Vlastně bych uvítala jednu novou funkci, když o tom tak přemýšlím. U profilů těch, které člověk sleduje by se mohlo zobrazovat, kdy vám naposledy odpověděl. V mnohém by mi to ušetřilo práci při třídění těch, kterým posílám otázky.

Zobrazit víc

Který předmět ve škole nejvíc nesnášíš? :)

Džejkob
Nemůžu říct, že nějaký předmět ve škole nesnáším, protože sám o sobě mi nevadí žádný. Ono to všechno záleží na učitelích. A když to budu brát z tohohle pohledu, o první místo se dělí tělocvik s němčinou. Jsem toho názoru, že tělocvik na školách, jejichž obor s ním nesouvisí by neměl být hodně pohodový, hlavně o hraní her. A netvrdím to proto, že bych na tom byla fyzicky nějak špatně, ale proto, že celá třída na tom prostě nemůže být fyzicky stejně. To, co je pro jedny rozcvička, je pro druhé peklo a pro třetí, jako by nic nedělali. A tohle se týká i všech ostatních věcí. Taky mi přijde jako blbost, nutit někoho skákat přes kozu, dělat výmyky s pod. když se bojí. Tímhle to danému člověku akorát zprotiví. A tohle je něco, co naše učitelka absolutně nechápe. Na začátku roku jsme nehrály nic. Cvičily jsme s hudbou (což valná většina z nás nesnášela), pořád dookola jsme se učily volejbal (takže ho všichni začali nesnášet) nebo dělaly nějaká cvičení, jejichž smysl jsme doteď nepochopila (což končilo úrazy). Stejně tak s ní všichni odmítali dělat výmyk nebo skákat přes kozu, protože ji nikdo nevěřil. Naposledy to skončilo řevem. Tohle je fakt jediná učitelka, která s naší třídou nevychází. A taky je to jediná učitelka, kterou naše třída hromadně nesnáší. Nikdy jsme neměli problémy s absencí na tělocviku, a teď? Čím to asi bude .. Němčinu nesnáším už od základky a jako druhý jazyk ji mírně vypouštím. Navíc, i po těch xx letech z ní umím akorát velké nic. Měla jsem ráda jenom jednu jedinou němčinářku, která to viděla stejně jako já a neučila nás stylem "slovíčka vám stačí". Neměla problém s opravama známek a brala to s humorem. Teď máme zase učitelku, která dělá, jako by pro nás jiný předmět neexistoval a když člověk nechápe .. nu, to už je jeho problém. Naprosto nesnáším tenhle systém a zbytečně mi to kazí známky, protože já mám prostě důležitější věci, než celé dny jenom sedět a čumět do učebnice němčiny.

Zobrazit víc

Akú úlohu v tojom živote zohráva televízia? +M+

Na televizi se dívám, jen když jsem zrovna s přítelem u něho. Ale i tak se většinou dívá jenom on a já na něm spím nebo se učím. Ještě nedávno jsem se dívala na AHS, ale naši si přestěhovali televizi k sobě a od té doby se pro mě stala něčím naprosto neznámým.
Vlastně jsem se na ni nikdy moc nedívala. Vždy mě to po chvíli přestalo bavit a musela jsem začít dělat něco jiného. Většinou jsem polovinu filmu nevnímala, protože jsem automaticky začala dělat něco více zatěžujícího mozek. A pokud byl nějaký film hodně stupidní, vnímala jsem sotva začátek.
Tohle je prostě činnost, která mi nevyhovuje. Potřebuju přemýšlet, ne jenom sedět a tupě na něco zírat. A zprávy a podobné blbosti taky nesleduju. Kdyby mě něco zajímalo, najdu si to na netu a ověřím si to z více zdrojů. V dnešní době není moudré něčemu jen tak věřit.
Možná občas lituju, že se na některé filmy nebo dokumenty nemůžu podívat. e většinou mě to hodně rychle přejde a s radostí se vracím ke knížkám.

Zobrazit víc

Prostor pro myšlenky.

Te amo!
Miluju, jak lidé strašně chtějí, aby k ním byli všichni upřímní a nadávají na faleš okolo sebe, ale když k ním opravdu upřímní jste, okamžitě se stanete těmi nejhoršími. To je sakra tak těžké okamžitě nebrat všechno jako urážku, ale třeba se trochu zamyslet nad tím, co vám člověk říká? Já vím, ono to občas bolí, ale pořád je lepší zraňující pravda, po které můžete něco změnit, než sladké lži.
A proč o tom teď začínám? V mém okolí se pohybuje jedna 17 letá holčina. O něčem, jako je inteligence u ní vůbec nemůže být řeč. Ale hlavně, jejím životním cílem je zřejmě být zlatokopkou, trénuje na to už od 13. Spí jenom s těmi, které může nějak využít a "miluju tě" zní z jejich úst jako špatný vtip. V podstatě by mi bylo jedno, že tohle dělá, je to její věc. Jenže má potřebu všude vykládat kde, s kým a jak (už jenom čekám, kdy přidá za kolik) a co jo dána osoba koupila, co pro ní udělala, kam ji vzala etc. Jako by to byla bůhví jak úžasná věc. A mě tuhle kecy prostě nebaví. Tohle chování mi přijde odporné, nechutné a stupidní. Nijak ho nepodporuji a nepotřebuji o něm neustále slyšet.
Takže jsem si dovolila ozvat se a říct dané osobě svůj názor. Bylo celkem vtipné sledovat, jak se vyloženě nafukuje vztekem. Nechápala, jak si k ní něco takového můžu dovolit, ona mi přeci nikdy nic zlého neudělala (kromě toho, že se mi neustále montovala do vztahu a podrážela mi nohy). Okamžitě po mě začala ječet, že ona svého kluka, na rozdíl ode mě miluje (HaHa), spí s ním z lásky (láska první den, co se poznali?) a všemožně mě urážela. Dobře tedy. Bylo mi to jedno, hlavně že přestala vyprávět své úžasné zážitky, o její "kamarádství" jsem tak či tak nestála a bavila jsem se s ní víceméně z povinnosti. Ale to, že se proti mě všichni obrátili, a to i ti, kteří ji nesnášeli stejně jako já a pomlouvali ji za zády mě opravdu dostalo. Nevím, jestli očekávají, že "vypracuje" peníze a výhody i pro ně.
To už je každopádně jedno, ale tohle chování mi prostě přijde nepochopitelné. Ať už to, jak se takhle někdo může chovat ve vztahu nebo to, jak takhle někdo může reagovat na pravdu. Vždyť je to úplně primitivní a ponižující. Kdybych tohle dělala, ne že bych se musela stydět před ostatními. Musela bych se stydět hlavně před sebou. A kdo by tohle chtěl? Prostě nechápu, nechápu, nechápu.

Zobrazit víc

Chceš nebo máš nějaké tetování? :)

Džejkob
Už pěkně dlouho chci vytetovat na roku "Go then there are other worlds than these", a ať šetřím, jak šetřím, pořád mi to nevychází.
Nechci si ho platit z peněz, které mi někdo dá, nechci ho jako dárek na narozky (teda, pokud bych si ho nedarovala sama). Jsem totiž toho názoru, že tetování by mělo být význam a člověk by měl být rozhodnut, že ho opravdu chce. A kdo by se nad těmito věcmi zamýšlel, když ví, že dostane cokoli a kdykoli bez špetky úsilí? Ne, když si na něho musí uškudlit sám, pořádně se rozmyslí, jestli mu to za to opravdu stojí.
Jako jo, štve mě, že už ho dávno nemám, protože ta věta mi pořád běhá v hlavě a nemůžu se ji zbavit, už .. hodně dlouho. A věřím, že dokud ji nebudu mít vytetovanou, tak se ji ani nezbavím. Bylo to něco jako láska na první přečtení a sama jsem byla překvapená tím, jak se mě chytla a tím, jak se mě nechce pustit.
Jinak ale vytetovat nechci nic. Možná to časem přijde (a věřím tomu, že to bude něco kočičího. vím, že to bude něco kočičího, jen nevím co přesně) .. ale chci, aby pro mě něco, co budu nosit mělo opravdu význam. Ne, aby se mi to prostě jen líbilo, takové věci totiž časem pěkně rychle omrzí.

Zobrazit víc

Napíš o sobě pár divnych faktů.

~ Jsem schopná přečíst každý den jednu knížku, nehledě na to, kolik má stránek.
~ Obvykle mám rozečtené alespoň tři knížky. Dvě normální (jednu v tašce a druhou u postele) a jednu v mobilu, jenom kdyby náhodou. A ne, neztrácím se v nich.
~ Srdce mi bije pomaleji než ostatním. A taky pomaleji dýchám. Vždycky, když mě někdo sleduje, myslí si, že nedýchám vůbec. I když je fakt, že někdy vážně dýchat zapomenu a uvědomím si to, až když mám černo před očima.
~ Jsem závislá na čaji a müsli. Pokud si nedám ranní müsli nebo čaj, nebývám zrovna milá. Průměrně denně vypiju minimálně šest hrnků čaje.
~ Miluju sex na netradičních místech, hlavně na dětském hřišti a ve škole.
~ Nesnáším, když v noci musím chodit na záchod, od té doby co jsem četla povídku, ve které v něm chlap utopil mimino a ono se pak vrátilo .. s plovacími blánami a ostrými zuby. Vždycky si na to vzpomenu a .. fuj.
~ Když jsem naštvaná nebo unavená, vylezou mi žíly na rukou a vypadá to, jako bych měla průsvitnou kůži.
~ Když říkám, že mám ráda krev a bolest, není to pravda. Vážně mám ráda krev a bolest. Přítel by mohl vyprávět.
~ Můj úsměv děsí lidi víc, než moje vražedné pohledy.
~ Když na mě někdo mluví, neustálé ho v hlavě opravuju a mám ironické narážky na blbosti, které řekl. A většinou, čím déle na mě někdo mluví, tím méně ho vnímám.
~ Občas mi přeskočí v hlavě a chovám se jako malé děcko, což je oproti mému normálnímu chování pro ostatní dost velký šok. Jsem pak na zabití.
~ Zvířata mám mnohem raději, než lidi. Taky na ně častěji mluvím a trávím s nimi mnohem více času než s lidmi.
~ Už mě nic nenapadá. Je mi blbě, chci spát.
~ A nejsou to divné fakty .. ale aspoň fakty.

Zobrazit víc

Co ty a učitelé? Dokázal/a by jsi učit třídu ve které teď jsi/byl jsi a něco je naučit? Jaký snimi máš vztah?

Ady269’s Profile Photosatanovakamaradka
Vždycky a ještě pořád se všemi učiteli vycházím hodně dobře. Nikdy jsem s nimi neměla žádný problém, kromě čtyř případů.
Prvním býka moje ředitelka že zakladky. Učila nás zeměpis a nikdy mě neměla moc ráda. Ale když zjistila, že jí naprosto neberu vážně a nebojím se jí, tak jako ostatní, začala mě vyloženě nesnášet. Většina našich hodin s ní vypadala tak, že mi vykládala, jak jsem tupá, nikdy ničeho nedosáhnu, že se starám akorát o blbostí, skončím špatně a bla, bla, bla. Vždycky jsem se akorát dívala z okna, přikyvovala a ostatní byli spokojení, že se nemusí učit.
Druhá byla moje třídní že zakladky, už ani nevím, ze které třídy. Poslala mě k psychologovi proto, že moc chodím v černé, šla jsem na Noc plnou hvězd a prý šikanuju spolužačky. To šikanování vypadalo tak, že moje nábožensky založená spolužačka měla jakýsi milostný dopis, pořád o něm mluvila a nechtěla nám ho ukázat.Tak sem jí ho prostě vzala, protože už mě to nebavilo. Bylo to na prvním stupni, bože! Jo a taky jsem prý někoho nutila řezat se kružítkem. Matka kvůli ní býka pořád ve škole, chudák. Pak už jí trochu ujely nervy a byl klid.
Třetí byla moje učitelka ze základky na němčinu a občanku. Díky její věty "Svěřte se mi, mě můžete říct cokoli" mám pořád ještě noční můry. Udělala ze mě exemplární případ problémového teenagera (byla .. eh .. preventista rizikových jevů? jo, asi tak se tomu nadávalo), přičemž většinu problémů mi způsobila ona. Nějak nemohla vydýchat, že mám vlastní názor a nelezu ji do zadku, stejně jako ostatní. Málem jsem kvůli ní propadla, protože mi dávala o stupeň dva horší známky, než jsem měla mít. A říkala mi Kataríno, od té doby jsem na to alergická.
A poslední je moje momentální učitelka na tělocvik. Je to takový ten sluníčkový typ, který očekává, že všichni budou sluníčkoví s ním. HaHa. Navíc předpokládá, že všechny holky musí být takové ty jemné princezničky a musí je bavit cvičení s hudbou a podobné sra .. blbosti. Obvinila mě z toho, že jí prý sabotuju hodiny - a to jsem se jenom mračila. Vlastně ji nesnáší všichni. Ale se mnou má největší problém proto, že jsem na ní začala ječet po tom, co na mě několikrát sáhla a držela mě, i když sem jí několikrát upozorňovala, že to nemá dělat. Ještě mi řekla, že jsem psychicky narušená. No, já tady nejsem ta s uchylkou na sahání na lidi.
Ale jinak jsem fakt se všemi vycházela, většina mě dokonce měla ráda. Hlavně češtinářky a angličtináři mě vždycky milovali. Někteří mi i chybí.
Hlavně je obdivuju za to, že dokáží učit a držet hubu. Já bych to vážně nedokázala. Upřímně bych všem studentům vpálila do obličeje, co si o nich myslím a vedení bych musela zabít. A naši třídu taky. Nedokázala bych je učit, fakt ne. Ale protože hodně lidí zná můj ask, nebudu vypisovat proč.

Zobrazit víc

Nechávaš si radiť od iných ľudí alebo robíš podľa seba? :) Prečo?

Kristína
Jsem přesně ten typ, který bude dělat blbosti tak dlouho, dokud se nespálí, i když ho ostatní mnohokrát varovali. Nevím, jsem taková prostě už od mala. Když mi někdo řekne nedělej to, tak to o to víc chci udělat. A když mi někdo řekne dělej to jinak, je jisté, že to jinak neudělám. Sice na to často doplatím a pak lituju, ale jednu výhodu to má. Když si na to přijdu sama, zapamatuju si to, zatímco, když mi to někdo řekne, hned to zapomenu.

máš nejlepšího kámoše nebo kámošku? jestli jo, koho?

Nehraju na nejlepší kamarády a tyhle věci. V podstatě už se vyvarovávám jakéhokoli přátelství. Po tom, co jsem zjistila, co přátelství znamená pro ostatní už opravdu ne. V realitě se, dalo by se říct, přátelím jen s dvěmi lidmi a z toho jednu z nich vídám rak 2x-3x do roka.
Nevím, já prostě od lidí očekávám, že když se s nimi přátelím, udrží to, co jim řeknu za zuby a když bude třeba pomůžou mi, stejně tak, jako já jim. Taky očekávám, že k ním můžu být naprosto upřímná a neurazí se za každou blbost. A že oni budou naprosto upřímní ke mě, protože si to můžou dovolit.
Ale ne, ostatní to berou jako novou verzi tiché pošty. On/a mi něco řekla a já to musím hned předat dál, trochu to přibarvit a promluvit ho, jak nejvíce to jde. Taky pomoc se jim líbí, když se týká jich, ale když mají pomáhat oni? Cože to? Něco takového neznají. A upřímnost? Upřímnost je brána jako urážku. Což nechápu asi nejvíc. Když si všichni myslí, že někomu něco nesluší a před ním mu to chválí, zatím co za zády pomlouvají a jeden člověk to dané osobě řekne upřímně, tak kdo bude ten špatný? Samozřejmě, že naprosto nelogicky ten jeden.
A mě tyhle hry fakt nebaví. Snažím se tak nějak vycházet se všemi (kromě jistých výjimek), ale jinak si udržuju odstup. Je to tak mnohem lepší.

Zobrazit víc

Co pro vás znamená bolest? Co se vám vybaví jako první? Bojíte se jí? Líbí se vám? Jak velkou bolest ještě snesete? Snášíte lépe psychickou nebo fyzickou bolest?

Když se řekne bolest, vybaví se mi nejdřív moje kolena a pak žaludek. První jmenované mám tak dokonale zničené, že noci probrečené šílenou bolestí nejsou ničím zvláštním. Už si ale začínám zvykat na to, že občas nemůžu ani chodit. Podobně mám v háji i žaludek. Zvracení a křeče? Ideální věc.
Ale fyzickou bolest, kromě těchto dvou věcí ani moc neřeším. Většinou, když si něco udělám, tak ani nevnímám, že to bolí. Teda .. u malých zranění jančím jako malá, ale když přijde na velkou bolest, obvykle se začnu smát, pokud teda můžu. Třeba se zvrtnutým kotníkem jsem chodila tři dny a s jedním z prvních zranění kolene týden, než jsem se odhodlala jít k doktorce. Propíchnutou ruku jsem taky nějak moc neřešila, a že mi teče krev si většinou vsimnu teprve tehdy, když něco zakrvácím. Každý pád z koně byl ve znamení smíchu i potom, co přese mě kůň přeběhl a kopl mě do hlavy. Jsem v takových případech částečně utlumená a bolest izoluji.
A navíc, v jistých směrech, jistým způsobem fyzickou bolest vítám a mám ji rada. Samozřejmě tím nechci říct, že mi přijde boží, když si zlomím ruku.
Co se ale týče bolesti, o které vím, že bude něčím způsobena (mimo jistých případů), tak mě k dané činnosti nedonutí ani xy lidí. To prostě nene. Bojím se úplně neskutečným způsobem, i když většinou ani nemám čeho.
Psychická bolest už je ale trochu jiný šálek kafe. Nesnáším. Kdysi mě doprovázela den co den, minutu co minutu. Brečela jsem po nocích, byla zoufalá. Ničilo mě to zevnitř. A občas se mi vrací a velmi špatně se na mě podepisuje. V takových případech jsem nervózní, agresivní, roztěkaná a pořád unavená. Kruhy pod očima mají vlastní kruhy pod očima. Děsím se ji a ve většině případů se s ní nedokážu poprat sama. I když v jistých případech, dokážu být opět poměrně utlumená. Některé věci, jako by se odrážely od nějaké bubliny a dostala se ke mě jen část, kterou hravě zvládnu. To jsou však výjimky.
Ale i když jí snáším opravdu špatně, vydržím opravdu hodně, když už je to třeba. Trvá hodně dlouho, než se začnu vzdávat a podléhat. Čím víc trpím, tím víc jsem schopná vydržet. Samozřejmě, negativní následky se projeví později .. ale hlavně, že to člověk zvládne, ne?
Upřímně, ještě jsem nezjistila, ani u fyzické ani u psychické, kde je ten práh, po který ještě můžu jít. Vydržím poměrně hodně, ale kolik nejvíc? Nevím. A nejspíš to ani vědět nechci. Zjišťování takové věci opravdu nebude příjemné.

Zobrazit víc

Zima x teplo Slnko x hviezdy Svetlo x tma Srdce x rozum Alkohol x cigarety Rodina x priatelia Film x kniha Z každej dvojice si jedno vyber a skús zdôvodniť. :)

Sunny
Teplo - nesnáším zimu. Jsem neuvěřitelně teplomilný člověk, i když je fakt, že je mi teplo i v době, kdy ostatní mrznou. Ale jakmile mi začne být zima, začínám být agresivní, nervózní a celkově nepříjemná. Na druhou stranu, vysoké teploty taky nesnáším dobře. Co se tohohle týče, jsem náročný člověk.
Hvězdy - jsem noční tvor .. a z hvězd nedostanete úpal. Na zimě mám ráda jediné. Když chodím z práce, je už dávno tma. A vzhledem k tomu, že moje cesta na autobus nezná jakékoli osvětlení ani z dálky, zdá se, jako by na obloze bylo miliónkrát více hvězd než obvykle. Pohled na ně, jako by mi vléval novou energii do žil. Často se i stávalo, že jsem šla, s hlavou zakloněnou, smála se jako šílenec a nevnímala nic, než čirou radost. Miluju, když si můžu jen tak lehnout na pole a sledovat hvězdy. Je to jeden z nejlepších pocitů.
Tma - jak už jsem říkala, jsem noční tvor. Kdyby to bylo možné, přes den vyspávám a v noci jsem aktivní. V pokoji si někdy nevytahuju rolety, pokud zrovna neotvírám okno. A to stejně většinou otvírám jenom v noci. Raději se pohybují ve tmavých prostorách, než v těch prosvětlených a na návrat na světlo reaguju velmi nelibě.
Srdce - tohle byla hodně těžká volba. Ale kdybych se v životě řídila jen rozumem, tak jak to mám ve zvyku, přišla bych o to nejlepší, co mám.
Alkohol - kdysi jsem sice kouřila, ale od doby, co jsem přestala cigarety nesnáším. Alkoholu taky sice moc neholduju, ale proti jeho konzumaci v málem množství rozhodně nic nemám. Sklenička vína nebo coly s rumem, večer před televizí nebo při sezení venku je ideální. A taková pulka domoviny dokáže s nemocným člověkem zázraky.
Rodina - ale ne ta nynější. Ta budoucí. Žiju pro představu mé budoucí rodiny, manžela a dítěte v pěkném, málem domečku. Zdravá a šťastná rodina je mým životním cílem, který hodlám naplnit.
Kniha - je se mnou už od mala a ještě nikdy jsem se jí nevzdala, zatím co filmy jdou prakticky mimo mě. Navíc knihy rozvíjí fantazii a slovní zásobu. Díky ním se doslova můžete ponořit do jiných světů. Jo, je fajn podívat se na film s přítelem .. ale kniha zůstane nenahraditelnou knihou.

Zobrazit víc

Znáš sám/sama sebe? Jak dlouho ti trvalo se najít? A co to vlastně znamená "najít sám sebe"? (Pokud dávám otázky někomu, kdo si o ně nepožádal, napište, mám pocit, že jsem se nějak přepočítala... :/ A omlouvám se. :))

Pluto
Člověk nikdy nedokáže poznat sám sebe úplně. Vždy se bude měnit a vyvíjet a navíc tady bude ta ukrytá část osobnosti, která se objevuje jen v extrémních případech a někdy jí nemusíme poznat vůbec. Snad ani na smrtelné posteli bychom nemohli říct, že se plně známe.
Avšak můžu říct, že alespoň v rámci možností se znám poměrně dobře. Když jsem konečně přestala bojovat sama se sebou a začala se vnímat taková jaká jsem a přijímat to, šlo to poměrně lehce. Vím, co je a není pro mé tělo dobré, co si můžu a nemůžu dovolit, co zvládnu a co ne a jak se zachovám v jistých situacích. Znám své hranice a limity. Umím se dokonale ovládat a využívat mých předností. Dokážu dokonale předstírat, hrát a lhát, aniž by si toho někdo všiml. Vím, co od sebe můžu očekávat a taky vím, že se tohle všechno může klidně v minutě změnit, protože nic z toho není stálé. A pak bude třeba znovu se tomu bleskově přizpůsobit a poznat nové.
Sebepoznání je strašně jednoduchá věc. Stačí jen, aby člověk začal sám sebe vnímat jako nejlepšího přítele. Aby se začal sledovat a objektivně hodnotit. Musí imět uznat, že v něčem opravdu dobrý je nebo není, pokud je to pravda. Aby si pamatoval opakující se děje. Musí se poznávat tak, jako poznává cokoli/kohokoli jiného. A hlavně se sebou nesmí bojovat. Pokud člověk bojuje sám sebou, nikdy se poznat nedokáže, protože nedá možnost projevit se svému přirozenému já. Několik let mi trvalo, než jsem na tohle přišla a akorát jsem zbytečně trpěla.

Zobrazit víc

Napiš slohovku o tom jak vnímáš své rodiče:) (popřípadě o tom kdo tě vychoval/vává)

O T Á Z K Y©
Svého vlastního otce neznám a nejsem si jistá, jestli ho poznat chci. Vlastně .. chci ho poznat, ale bojím se, že bych si tím zbořila všechny ideály, které jsem si vůči jeho osobě vytvořila. A myslím si, že bych zrovna tohle nesnášela dobře. Za celé ty roky, co si o něm utvářím nějakou představu bych asi ani nezvládla, kdyby to byl úplně jiný člověk. Každopádně, i když ho neznám, život mi vnitřně ovlivňoval hodně. A většinou pozitivním směrem.
Co se mé matky týče, obdivuju ji za to, co v životě zvládla, opravdu to neměla lehké. Její otec byl alkoholik a už jako malá pro něho musela chodit do hospod a tahat ho domů, kde pak vládlo jeho slovo a nic jiného ho nezajímalo. Babička se jen němě podřizovala a nikdy si spolu moc nerozuměly. Vlastně spolu moc nevycházejí doteď. Po tom, co mě porodila, musela škudlit každý halíř a pracovat do úmoru, aby nás uživil, když otec odešel. Když jsem byla prcek, vychovávala mě skvěle. Ale pak zvolila formu výchovy, která nás od sebe oddělila a způsobila mnoho problémů. Našla si chlapa, kterého upřímně nesnáším a stala se jí ženská, která je pro něj jen hop sem hop tam. Prostě všechno šlo úplně do háje. Občas mezi sebou máme světlé chvilky, ale většinou jsme rády, když se nám podaří alespoň pozdravit se bez toho, abychom se pohádaly.
Moje matka je v podstatě skvělá osobnost, která ale byla .. dejme tomu negativně ovlivněna a to, co jsem na ní obdivovala a díky čemu u mě měla úctu vzalo za své. Tolerance, zájem, ochota .. to už ji neříká nic. Ohledně mé osoby ji zajímá jen to, co něco přináší i jí. Nic jiného. Vlastně o mém momentálně životě taky absolutně nic neví. Kdyby jste se jí zeptali na něco ohledně mě, řekne vám tak maximálně to, jaký obor studuju.
Můj nevlastní otec je .. ehm. Nesnáším ho. Věčně musí mluvit sám pro sebe, pískat si, zpívat nebo dělat jiný hluk tak, že to snad musí slyšet až ve vedlejší vesnici. Neustálé zdrobňuje, když mluví na zvířata, což ke věc, na kterou sem úplně alergická. Kdyby to aspoň neřval přes celý barák. Když mu něco říkám, tak je to úplně stejné, jako mluvit do zdi. I když je fakt, že zeď se na vás nenaštve za každou blbost a nebude vám zakazovat úplně všechno. I jíst. Z matky udělal husu, která akorát sedí doma, nic co se stane za plotem už ji nezajímá, nestýká se ani se sousedy a akorát skáče tak, jak on chce. A ty jeho pohledy "kéž by si už byla pryč" jsou taky k nezaplacení. Nikdy jsem ho nebrala a nikdy ho nebudu brát jako svoji rodinu.

Zobrazit víc

Moje nejoblíbenější odpovědi jsou na otázky typu "Ten pocit když..." Vymysli něco originálního a napiš to! TEN POCIT KDYŽ...?

ə'lisə
Ten pocit když ..
.. jdeš se psem ven, celou dobu na něho voláš Kučičí a nechápeš, proč se na tebe lidi tak divně dívají.
.. půl hodiny hledáš brýle, které máš na nose.
.. se uprostřed noci probudíš a civí na tebe dvě svítící oči, které ti chvíli na to začnou okusovat nos.
.. každý den přečteš jednu knížku, nehledě na to kolik má stránek a pak se vztekáš, že nemáš co číst.
.. narazíš do dveří a až pak ti dojde, že by sis je třeba jako i mohl otevřít.
.. se ti najednou pod nohama zjeví kočka, zakopneš o ní málem sejmeš hlavou linku.
.. tvůj pes je závislý na mlíku, zatím co kočky ho pít prakticky nechcou.
.. mluvíš o jedné věci a myslíš na jinou a uprostřed věty začneš mluvit o tom, na co si myslel a myslet na to, o čem si mluvil.
.. si sypeš müsli do misky a přistane ti v oku.
.. si nemůžeš umýt hlavu, protože ti pes pije vodu ze sprchy.
.. máš pocit, že nechceš mít pocit.

Zobrazit víc

Čítaš knihy? Či už elektrické alebo normálne :) Alebo si rád/a že prečitaš povinnú do školy? :D

Mima otázky♥
V pondělí jsem přečetla Carrie, v úterý Řbitov zvířátek, ve středu Mrtvou zónu, ve čtvrtek Running mana, v pátek Prokletí Salemu, včera Puls .. tak nějak si říkám, že mi ty knížky začínají docházet nějak rychle. Dokonce rychleji, než je stíhám stahovat. Nelíbí se mi to.

Priestor pre myslienky.

Noční vítr tiše hraje si s pramínky vlasů,
které spadají na její holá ramena,
stojí na okraji temných lesů,
v měsíčním svitu, cítí se změněna.
Němě si prohlíží okolní krajinu,
louku s rudými květy,
čeká na tu temnou hodinu,
kdy propojí se světy.
Vzduch divně chvěje se,
vše najednou je vším,
už slyší jak směje se,
ten, jenž se stal zlým.
Čeká a vyhlíží, tu postavu temnou,
již brzy, brzy snad bude tu s ní,
a znouvu povstanou,
ty pocity, o kterých jen sní.
Kráčí ji, nespěchá, pomalu vstříc,
mlčky ji objímá,
chvěje se, chce víc, víc,
je zmatená, nic než jeho nevnímá.
Noční vítr tiše hraje si s listy stromů,
které padají na holou zem,
na místo mlčenlivých hrobů,
patřící obětem, zmámeným zlem.

Prostor pro myšlenky:

Zdá se to jenom mě nebo na ask zase přichází to úžasné období *deprese jsou in*? Zapnu ask, podívám se na hlavní stránku a jedna depresívní odpověď za druhou. Nešťastná láska, zrada kamarádů, touha po sebevraždě, tragický celoživotní osud, šikana, strach z lidí a většinou lež za lží. Je zázrak najít někoho, jehož odpovědi se dají číst, aniž by jste u toho neměli potřebu praštit danou osobu něčím po hlavě. Stejně tak, když se podívám na nové otázky.
Já vím, že zrovna já nejsem příklad veselé a pozitivní osobnosti, která by měla o tomhle poučovat. Ale sakra .. co trochu pozitivního myšlení? Ono, když budete pořád myslet negativně a třeba se i jen do takových negativních záležitostí vžívat a obklopovat se jimi, tak se vám negativní věci taky začnou častěji dít. Klidně mi nevěřte, ale vážně je to tak. Zkuste se trochu zamyslet a místo toho, aby ste hledali jen ty negativní věci, začít hledat taky ty pozitivní. Uvidíte, že vám (i vašemu okolí) bude mnohem líp.
Tím nechci říct, že se tady nemůžete vypsat, protože na vypsání je ask ideální. Ale nevěřím tomu, že tady mají všichni a neustále tak tragické životy. To by jste míli vážení vypadali úplně jinak.

Zobrazit víc

Je niekto, s kým si sa zoznámil/a cez nejakú sociálnu sieť a príde ti fajn? :) Ako si ho/ju spoznal/a? Ste v kontakte? Stretli ste sa už? Ak nie, chcel/a by si sa s ním/ňou stretnúť? Prečo? :)

Kristína
Cca. před 4? 5? lety jsem na xchatu potkala @stankovicverunka. V té době tam ještě bylo hodně dobrých lidí, ale s ní jsem si hned padla do oka. I když vlastně už ani nevím, díky čemu jsme si začaly psát. Každopádně naše konverzace se staly legendárními. Nedlouho po tom jsme si vyměnily fb a od té doby se spolu, až na menší přestávky po hádkách, bavíme doteď.
Nejen že mi připadá fajn, ale je jednou z nejlepších lidí, jaké znám. U ní se můžu spolehnout, že mi upřímně řekne, co si myslí, i když se mi to třeba nebude líbit a je schopná vrazit mi, třeba že jen virtuální, facku, když dělám blbosti. Taky toleruje všechny moje úchylky a zvláštnosti a ví, že já pro ní udělám totéž. Kdybych hrála na nejlepší kamarády, ona by jím pro mě určitě byla. Za celou tu dobu mě ještě ani jednou nezklamala, což je teda úctyhodný výkon, protože je jediná, ze všech lidí co znám, které se tohle povedlo. A to o mě ví zřejmě nejvíc.
Sice jsme se spolu ještě nesetkaly, přeci jen bydlí poněkud daleko, ale jednou nám to prostě vyjít musí. Každopádně, teď si to vynahrazujeme alespoň tím, že si spolu neustálé posíláme hlasovky, fotky a videa. Hlavně když jsem venku s přítelem, to má pak chuť, oba nás za ty naše blbosti přizabít.

Zobrazit víc

Vidíš nějaký rozdíl mezi tím, když jsi do někoho zamilovaný/á a když někoho miluješ? Nebo jsou to jen dva výrazy pro něco stejného?

Pluto
Samozřejmě, že v tom, být zamilovaný a milovat je rozdíl. Hodně velký rozdíl. Zamilovanost je jen přechodný stav, který člověku nasazuje růžové brýle. Pokud jste zamilovaní, vidíte objekt svých tužeb jako poloboha, bez jediné chybičky, nádherného a dokonalého, který určitě nikdy nemůže být váš. Snažíte se před ním být stejně tak úžasní. A to že se mu líbíte se vám určitě zdá, naprosto zbytečně se červenáte, chováte se nelogicky, koktáte nebo nemůžete mluvit vůbec. Vznášíte se někde v oblacích, fantazírujete, jste štastní/nešťastní už jen z myšlenky na danou osobu a tak všeobecně je to, jako by jste jeli na nějakých drogách. Avšak na drogách, které ve většině případů nezpůsobují závislost. Stačí je přestat brát nebo za cit brát nové a na ty předchozí už si ani nevzpomenete, i když předtím se vám zdálo, že bez nich nemůžete být ani minutu.
Zatímco, když milujete, je to hluboký cit, který vám nebrání vidět pravdu. Vidíte chyby toho druhého, vnímáte je a klidně vám můžou jistým způsobem vadit, aniž by to nějak omezilo to, co cítíte. Stejně tak se nebojíte odhalit své vlastní chyby a nedostatky, protože se chcete znát navzájem a nemusíte se bát toho, že by vás ten druhý odsoudil. Pořád spolu chcete být co nejčastěji, ale radost z přítomnosti druhého už není tak rozjařená, spíše je uklidňující. Není to už jen o tom, že chcete být spolu, ale že chcete dat druhému co nejvic, starat se o něj, plánovat s ním reálnou budoucnost. Svou vzájemnou podporu a pomoc berete jako samozřejmost, ať už se děje cokoli. Delite se i o problémy a starosti, nejen o to dobré. Nějaké vzájemné hádky a nedorozumění už vás nedokážou rozházet natolik, aby z toho byl rozchod. Právě naopak, pokud nejsou příliš velké, dokáží vztah i upevnit. Nemůžete na druhého zapomenout jen tím, že si najdete někoho jiného nebo se s ním přestanete stýkat. Prostě je to opravdové, hluboké, naplňující, potřebné, uklidňující .. nic pomíjivého, rozjařeného a slepého.

Zobrazit víc

Proč všem tak vadí křesťani? Co tak hrozného dělají, že je spousta ateistů (a nejen jich) nesnáší?

Pluto
Tady nejde o křesťany. Tady jde o náboženství a zaslepenost. Ona původní myšlenka křesťanství není až zas tak špatná a proti lidem, kteří se se podle ní řídí nemůžu absolutně nic říct. Dokonce nemám problém si s nimi o jejich víře popovídat.
Ale v dnešní době se na původní smysl víry, jakékoli v cokoli, úplně zapomnělo. V dnešní době je to jen o tom, že náboženská pravidla říkají musíš a nesmíš a všichni se navzájem snaží toho druhého co nejvíce pošpinit. Samozřejmě že jsou sami tak zaslepeni svou ideální myšlenkou, že nic jiného nevidí. Věřím tomu, že kdyby byla lidem dána možnost upalovat, s velkou ochotou se do toho pustí.
Takhle posedlost se začíná vzmáhat čím dál tím víc. Jak už jsem říkala, proti víře nic nemám, ale tyhle stroje řízené náboženstvím jsou hnus. Jsou schopné vás rozsápat, pokud řekněte něco, co nesouhlasí s jejich ideou. Nebo pokud se k ním nepřidáte. Musíte věřit, že to co oni dělají je správné a všechno ostatní je špatné. Nevím, jestli je to tím, že většina lidí prostě nedokáže samostatně myslet a konat, ale potřebují, aby je někdo jakkoli vedl a říkal jim, co mají dělat. Nevím, s největší pravděpodobností to tak je, i když upřímně doufám, že se jen pletu.
Mám s tímhle stádovým chováním bohaté zkušenosti, protože čím dál tím víc lidí v mém okolí se obrací na víru .. tedy, správnější by bylo říct, že jim někdo vymyl mozek a pokoušejí se to samé udělat se mnou. Pořád do mě hučí, že tohle a tohle je správné, tohle mě vysvobodí a podobné blbosti. Když se jim snažím nějak oponovat, ptát se jich, nedejbože chtít jejich názor, nikdy nedostanou jinou odpověď než ten a ten říkal, tam a tam je psáno. Samostatné myšlení pro ně neexistuje. Jakmile je odmítnete nebo děláte něco, co se jim nelíbí, okamžitě vás začnou pomlouvat a shazovat před ostatními, nesnášet vás etc., dokud se vás zase nesnaží "zachránit" nebo něco nepotřebují.
Jsou to prostě jen vygumované ovce, kterými si jejich "velitel" mává, jak se mu zachce. Bylo to tak kdysi a ještě pořád to tak je. Proč asi chtělo náboženství zastavit vědu, pokrok a myšlení? Aby jim nikdo nekazil ovládání jejich ovcí. Náboženství není nic jiného než tohle.
A než se tady do mě zase někdo pustí tak, jak to teď máte v oblibě, znovu opakuji, že proti víře jako takové nic nemám. To pouze náboženství a vymývání je pro mě neskutečný hnus.

Zobrazit víc

Jaké roční období je tvé nejoblíbenější a proč?Jak by podle tvé fantazie vypadala ta doba jako osoba (vlasy,oči, oblečení,chování,..)? Klidně popiš i ostatní roční doby:-)

Nedokážu si vybrat mezi jarem a podzimem. Miluju takové ty kdy už je/ještě je teplo. Ani moc, ani málo. Všechno má takovou atmosféru probouzení se/ukládání se ke spánku. Kdy si můžu užít prvních pár úžasných dní po zimě/pár úžasných posledních dní před zimou.
Zimu absutně nesnáším, protože .. je zima. Všude je mokro, zvlášť když to začne tát, věčně jsem nemocná. Buď mrznu nebo se při práci zahřeju tak, že se zdá, že se roztopím, ale stejně si nic nemůžu sundat, protože bych byla nemocná. Práce je dvakrát tolik. A v létě je na mě zase moc teplo. Jo, fajn. Jsou prázdniny, můžu k vodě. Ale to mačkání se v autobuse se zpocenýma lidma, omdléváni v důsledku tepla, úpaly a spálená kůže .. ne, to mi za to nestojí.
Kdybych si měla roční období představit jako osoby, byly by to čtyři podoby ženy. Jaro by bylo malou, rozvernou holčičkou, s dlouhými vlasy, ve kterých by byly zapletené květiny a s lehkými barevnými šaty, která by se pořád smála. Svou pozornost by neudržela na místě, neustálé by se něčemu divila, obdivovala to a měla z toho radost. Jen občas by upadla a trochu se vztekala.
Léto, by bylo mladou ženou, která si užívá života, nikam nespěchá. Odhaluje své přednosti, je mírná a přátelská. Přesto však dokáže ty, kteří si nedají pozor pěkně potrápit a dokáže se pořádně naštvat a dát najevo svou sílu. Občas by chodila oblečena ve volných, pastelových šatech s vlasy volně spadajícími na záda, snad jen převázanými stužkou, aby ji nepadaly do očí. Příjemná a lákající. Jindy by chodila v černém, upnutém oblečení s vlasy svázánymi do pevného copu. Stále lákající, avšak děsivá a nebezpečná.
Podzim, by bylo ženou v nejlepších lelech, která doby svého užívání si nechala dávno za sebou a teď se stará o své děti a opečovává je. Věnuje jim veškerou svou lásku a dává pozor na to, aby měly všechno, co potřebují. Ukazuje jim poslední krásy, tohoto koloběhu. Občas však pláče za svými ztracenými léty. Oblečená v hnědočervených, střízlivých šatech s barevnými korálky a ozdobami ve vlasech.
Zima je nemilosrdnou stařenou. Krutou ke všem, kteří nevyužili pohostinnosti podzimu a nedali na její varování. Šlehá všechno svou zatrpklostí, nad ztraceným životem, vyžívá se v bolesti a ztrátě ostatních. Oblečena v těžkých, bílých šatech s dlouhými, bílými vlasy, zachovávající poslední známky krásy. Tak krutá, přesto však potřebná.

Zobrazit víc

Proč se lidé bojí smrti? Nebo se spíš bojí umírání? bolí umírání? Smrt je přirozená, i když si ji spousta z nás neumí představit. Smrt je všude. Denně umírají tisíce lidí... Přemýšleli jste někdy nad tím, jak chcete zemřít?

Dr. Hannibal Lecter
Lidé se v podstatě smrti samotné ani tak moc nebojí. Bojí se zapomnění a toho, co bude před ní. Představte si, že stojíte před dveřmi, které vedou do temné chodby. A jediné co víte je, že když překročíte práh, nemůžete se už vrátit zpátky. Nevíte, co je na konci té chodby, pokud tam vůbec něco je a vy nezustanete zavření ve tmě na věky věků.
Hádám, že tohle je jeden z hlavních důvodů, proč se lidé obracejí na víru. Chtějí být ujišťování, že až zemřou, dostanou se někam dál. Chtějí vědět, jak to tam vypadá, jak to tam chodí a jak se tam budou mít. Chtějí mít jistotu, bojí se neznáma a toho, co přináší. Většinou nikdy nepřemýšlejí o smrti samotné, jen o tom, co bude po ní. Hádají se, dohadují, přesvědčují a stejně mají pořád strach.
Stejně tak se lidé bojí, že až umřou nebo už když budou umírat, že na ně ostatní zapomenou. Že zjistí, že jsou pro celý svět nepostradatelní, že je nikdo nepotřebuje a nikdo jim nechybí. Právě proto se v životě snaží dokázat tolik věcí. A je fakt, že pomyšlení na zapomnění příjemné není. Žijeme v odmění, že jsme pro svět důležití, i když jsme jen kapky v moři a velmi neradi se pocitu důležitosti vzdáváme.
Nemyslím si, že by smrt mohla bolet. Umírání? To ano. Mnoho a mnoho lidí denně umírá v bolestech v důsledku nemocí, nehod a podobných věcí. Mnoho a mnoho lidí takto bolestivě umírá klidně i měsíce, roky.. Ale smrt samotná? Ne, opravdu si nemyslím, že by bolela. Právě naopak. Věřím tomu, že je v jistém smyslu vysvobozením, že je to úleva. I když možná jen na chvíli.

Zobrazit víc

Jaké nadávky nejčastějc používáš?:-D

Te amo!
Upřímně, snažím se nenadávat a nemluvit sprostě. U holek mi to prostě přijde celkem .. nechutné. Opravdu se nemyslím, že by normální holka měla mluvit hůř než nějaká ztroskotalá existence. Opravdu mě irituje, když některé slečny musí dát za každou větu *píčo* nebo *vole*. Nelíbí se mi to ani u mužů, natož u žen. Samozřejmě, že se stává, že mi to občas ujede, ale nemyslím si, že by tu byla nějaká nadávka nebo sprosté slovo, které bych používala nějak často.

Nafotil/a bys fotky ve spodním prádle,plavkách třeba pro značku H&M nebo i jinou známou značku?

Elis Corner
Nemyslím si o své postavě, že by byla bůh ví jak úžasná, ale zase se za ní nestydím. Opravdu nemám problém jít v plavkách na bazén nebo v nich celý den chodit po vesnici a pracovat. Ale takové fotky bych nikdy nenafotila. A už vůbec ne ve spodním prádle. Dobře, není to to samé, jako kdybych hodila nějakou svou polonahou sociální síť. Není to nic, za co by se měl člověk stydět, není to žádná hloupost. Ale přesto, moje tělo je záležitostí mou a mého přítele a necítím žádné nadšení při představě, že by se mělo stát záležitostí několika tisíců lidí, kteří by se na tyhle fotografie dívali.

Cituji „když je schopný se za mě porvat jenom když se na mě někdo blbě podívá?“ A tohle Ti přijde jako v pořádku? To aby si pak všichni nechali vypíchnout oči, to by se nesměl nikdo na nikoho podívat :D Pak, že žijeme ve svobodné zemi. Mám řešení, nevycházej mezi lidi ;)

Vy máte dneska nějaké období "budu všechno brát doslova a myslet si že jsem strašně chytrý/á"? Tak překlad pro ty, co to nepochopili - chrání si mě, nedá na mě dopustit, pokaždé se mě zastane, když je to třeba, doopravdy by se za mě porval jenom kdyby na mě někdo sáhl .. stačí ti to už takhle? A ano, tohle mi přijde naprosto v pořádku. A jestli tobě přijde v pořádku spíš to, když je kluk schopný před kamarády říct, že je jeho holka děvka a pomlouvat ji s nima, tak jak je to teď in, nu, to už je tvoje věc.

Přijde mi dost smutné, jak kritizuješ tlusté lidi. Je nejjednodušší si brát do pusy někoho, o kom víš prd. Myslíš si, že všichni to mají jen z toho, že se přežírají? Jestli ano, tak si hodně zaslepená. Někteří to mají bohužel vrozené nebo jsou nemocní a věř, že takoví nemají moc lehký život.

xy
Aha. Takže já řeknu, že mi přijde zvrácená podpora obezity a hned tady urážím tlusté lidi. Promiň, ale moc dobře vím, jaké to je bojovat s nemocí. A ačkoli jsou nemocí různé, boj s nimi je stejný. Těžký. A věř mi, že když s něčím bojuješ dostatečně dlouho, víš až moc dobře o čem mluvíš. A vím to nejen proto, že sama s nemocí stále bojuji, ale i proto, že znám mnoho tlustých lidí, kteří s ní bojují taky. V životě bych proti váze takových lidí neřekla ani slovo. Ale myslíš, že takoví lidé potřebují, aby je někdo podporoval v tom, aby byli tlustí? Aby je někdo podporoval v tom, aby boj s nemocí vzdali? Že potřebují aby je někdo dohnal k tomu, aby si nakonec řekli "jo, fajn kašlu na to, zůstanu tak jak sem, nebudu s tím nic dělat a když se to zhorší tak co, prostě jenom umřu o pár let dřív"? Ne, takoví lidé potřebují ukázat, že je možné se tomu postavit. Že je možné se tomu postavit a vyhrát. Potřebují neustálou podporu ve své snaze. A opravdu si nemyslím, že by nemocný člověk vystavoval svou nemoc na internetu a ještě se ji chlubil. Tedy dobře, nemoc, kterou si nezpůsobil vlastní vinou, protože mnoho anorektiček a obézních lidí má tohle ve zvyku. A to je právě to, co mi přijde nechutné. Vystavování a obdivování nemoci, kterou si člověk sám způsobil a místo aby s ní bojoval ji jen zhoršuje.

Zobrazit víc

Však domin je totalni zmrd tak nevím na co si tu hraješ!!

Je totální zmrd proto, že .. .. mi ráno píše boží sms, kterýma mě budí? .. je schopný čekat několik hodin jenom proto, aby se mnou byl alespoň pár minut? .. kontroluje kolik sem toho za den snědla a vypila, aby mi zase nebylo blbě a abych neměla problémy? .. si kontroluje abych byla v tolik a tolik v posteli, abych nebyla nevyspaná a unavená? .. mi píše úplně boží pohádky na dobrou noc? .. nebo mi na dobrou noc posílá boží sms? .. nebo mi před spaním volá a vypráví mi, jak mě miluje? .. mi během dne, jenom tak zničeho nic volá jenom proto, že mu chybím a chce mě slyšet? .. protože mě nutí odpočívat, i když bych měla pracovat? .. klidně obětuje celý den tomu, aby se mohl dívat jak spím? .. kašle na ostatní aby mohl být se mnou? .. vyvařuje mi a nosí jeden čaj za druhým, abych já nemusela ani hnout prstem? .. nosí mě ze schodů a do schodů, když mě bolí kolena? .. nosí mi kabelku, i když si stěžuje že vypadá jak idiot? .. když je schopný se za mě porvat jenom když se na mě někdo blbě podívá? .. mě podporuje ve všem, co dělám? .. za mnou stojí, pomáhá mi a nikdy mě nenechá spadnout? .. nenechá si ujít jedinou příležitost, kdy mi může říct, jak mi to sluší a jak mě miluje? .. snášel dva roky tyranii řidičů a bojoval s nima tak dlouho, dokud i jeho mamka nezjistila, že je zbytečné nám bránit? .. se o mě stará a miluje mě, nejlíp jak jen dokáže? .. mě dělá nejšťastnější, jakou můžu být? Nebo je totální zmrd, jenom proto, že ty si pitomý, závistivý idiot a nechápeš, že to, že se chová jako zmrd k tobě neznamená, že ke mě se nemůže chovat jako ten nejúžasnější a nejlepší muž?

Zobrazit víc

Prečo sa nedá tak rýchlo zabudnúť ako zaľúbiť?

Zapomínat je jedna velká blbost. Pokud člověk opravdu něco cítil, něco opravdového zažil, nemůže jen tak zapomenout. Je to nemožné. Člověk by se měl jen smířit s tím, že co bylo už není, vzít si z toho všechna poučení, která může a (snad) i šťastně vzpomínat. Minulost je naše součást. Něco, co nás utváří. Nemůžeme .. nesmíme ji jen tak vymazat. Stali bychom se tak někým úplně jiným a znovu a znovu bychom opakovali stále ty stejné chyby. Kdo by o tohle stál? Smiřování se nebolí, není těžké a posouvá nás dál. Tedy pokud člověk chce. Pokud je to zatvrzelý idiot a lpí na tom, co bylo, i když se to nevrátí a zbytečně se tím mučí .. nu, to už je jeho věc.

Tuhle otázku dám jen pár lidem, u kterých mě opravdu zajímá jejich odpověď :) Napiš charakteristiku sebe sama... Jackee

Jackee
Upřímně, tohle je pro mě poměrně těžké. Jsem neuvěřitelně rozporuplná osobnost a navíc se neustálé měním. Vždy na sobě objevím něco nového a zjistím, že něco starého zmizelo. A ani ten základ není tak pevný, jak se zdá. Navíc jsem tady omezena rozsahem. Ač o sobě píšu nerada, když už se do toho dám, je pro mě těžké se zastavit, protože chci vysvětlovat a vysvětlovat. Na jednu stranu jsem neuvěřitelně arogantní, namyšlený, sobecký, sarkastický, poměrně agresivní, vším pohrdající, líný člověk, který nesnáší všechny lidi a všechny činnosti s lidmi spojenými. A i když si mnoho lidí myslí, že je to jen přetvářka - není. Není to ani pouhá ochranná ulita. Je to část mého já, která vznikla po tom, co jsem si zažila. Opravdu lidmi pohrdám, opravdu nemám problém jim ubližovat. Ano, mám nějaké zábrany a nikdy "neútočím" první, když člověka ani neznám. Ale jakmile se někdo zachová jistým způsobem, který ho v mých očích posouvá dolů, mou dobrou stránku už čekat nemůže. Neuvěřitelné množství lidí o mě tvrdí, že jsem hyena a svině. Jenže už si neuvědomují, že se tak chovám na základě toho, jak se chovají oni ke mě. A že kdybych se takhle nechovala a tohle necítila, nemohla bych v tomhle světě přežít. Proč? Protože na druhou stranu jsem milý, empatický, pracovitý, ochotný, přátelský, důvěřivý, vnímavý a citlivý člověk, který právě na tyto vlastnosti velmi často doplácí. Právě proto je v sobě potlačuji a dávám je znát jen lidem, u kterých vím, že si to zaslouží. A právě i s těmito osobami trávím nejvíce času, zatím co ostatním se vyhýbám. V podstatě jsem taková tichá myška, která stojí v pozadí, poslouchá, pozoruje a jen občas se projeví. Někdy proto, že zatouží po lidském kontaktu a někdy zase proto, že se jí něco nelíbí a chce vyjádřit svůj názor nebo bránit se. V takových případech (viz. povaha číslo 1) už by nikdo tu tichou myš nepoznal. Většinou ale na lidi, kteří mě neznají opravdu působím tiše, (prý) inteligentně, zachmuřeně a trochu záhadně. Všeobecně však raději trávím čas v přírodě, u koní, v knížkách, sportem nebo nějakými kreativními činnostmi, které v sobě přítomnost ostatních nezahrnují. Jsem tak mnohem spokojenější a klidnější. Taky mě to mnohem více naplňuje. A strašně ráda si povídám sama se sebou nebo s kočkami, což by v přítomnosti ostatních působilo poměrně divně. Ale je fakt, že většinou, i když mluvím s někým jiným, komunikuji zároveň i sama se sebou, ve své hlavě. Občas mám sebevědomí na rozdávání a občas si nevěřím vůbec. Zvlášť, co se toho co píšu týče. Většinou mám pocit, že to jsou neskutečné blbosti (stejně jako teď), čímž bych nejspíš tohle celé uzavřela, než se do toho zamotám úplně, i když jsem toho hodně vynechala.

Zobrazit víc

Máte všichni strašně dobrý odpovědi!! Jste super :) (tuhle "otázku" si využij jak chceš) :)

Elis Corner
Po dlouhé době jsem se zase odhodlala navštívit fb. Nějaká stránka sdílela fotky obézní holčiny v plavkách a ve spodním prádle s tím, že je strašně hezká a odvážná. Prakticky všichni ji tam strašně obdivovali, jak je úžasná, a když se někdo opovážil vyjádřit jiný názor, okamžitě ho smetli vlnou nadávek. Celkem mě to zarazilo. Ano, každá žena, která je v dnešní době, plné krásy z photoshopu, smířená se svým tělem a líbí se sama sobě zaslouží obdiv. Ale opravdu je v pořádku obdivovat nemoc? Protože ano, obezita, je nemoc v podstatě úplně stejná jako anorexie, jen s opačným průběhem. Taky dokáže zabíjet, pokud s ní člověk nic neudělá. Tak proč lidé jednou nemocí opovrhují a tu druhou vyzdvihují? Když jsem si uvědomila, že ta holčina (která kdyby zhubla, byla by nádherná), bude za pár let obézní tak, že už se ani nezvedne, rozhodně mi to nepřipadalo jako nic, co si zaslouží obdiv. Kdyby byla prostě jen při těle, a i přesto měla ráda své tělo, to by bylo něco, co si obdiv zaslouží. Ale tohle? Takoví lidé by se měli snažit něco se sebou dělat, zachránit si svůj život a ne být na svou nemoc ještě pyšní a vystavovat ji. Vlastně ani nechápu, o co ji s takovými fotografiemi šlo. Chtěla snad něco dokázat sama sobě? Chtěla prostě mít jen něco, pro co by si mohla říct "já se sebou nic dělat nemusím, takhle je to v pořádku"? Nebo chtěla motivovat další obézní lidi, aby kašlali na nějakou snahu se sebou něco dělat a místo toho se lidem snažili dokázat, že jsou krásní i takhle? O když díky tomu umrou o mnoho dříve? Pokud ano, znovu musím opakovat, že to není nic, co by si zasloužilo obdiv, ale je to spíš ubohé. Kdyby se sebou alespoň něco udělala a pak zveřejnila fotky ve stylu "toto je moje staré tělo, a nestydím se za to, jak jsem vypadala" a " toto je moje nové tělo, které mi přineslo nový, lepší život". Ale takhle? Ne, opravdu to nechápu. A nechápu ani lidi, kterým se to líbí.

Zobrazit víc

Jaký je ideální věk pro to, mít dítě?

Nemyslím si, že v tomhle případě něco, jako ideální věk existuje. Některé ženy jsou schopny být dobrými matkami třeba i v šestnácti, ale některé ženy nebudou dobrými matkami vůbec. To samé se týká i mužů. Někteří jsou rození otcové, někteří by se k dětem raději neměli přibližovat. Nikdy. Natož mít ještě vlastní. Osobně si ale myslím, že by si nikdo neměl pořizovat dítě dřív, než bude plně samostatný. Bude mít vlastní bydlení, dobré zázemí, stálou práci a nejlépe stálého partnera, na kterého se může spolehnout a v případě žen partnera, který se o ně a o dítě dokáže postarat, když to budou potřebovat. A samozřejmě, až se opravdu bude cítit na dítě připraven. Nejsou to .. opatření týkající se budoucích rodičů, jako spíš dítěte. Každé dítě potřebuje vhodné prostředí, aby mohlo správně růst a vyvíjet se. A ano, je možné, že i mladá matka bude schopna se o něj postarat. A že i mladý otec s matkou zůstane a pomůže ji. Ale přesto .. představte si to. Máte dítě, nemáte vystudovanou ani střední. Jste plně závislí na svých rodičích. Kdyby se cokoli stalo, jste vy i dítě v háji. Nemáte finanční prostředky ani zázemí, kde by jste se o ně mohli starat. A i kdyby váš partner pracoval (v lepším případě má aspoň střední), z jednoho platu prostě nevyužijete. Dítě by prostě měla být dobře plánovaná záležitost. Lidé by měli být už předem připraveni na všemožné komplikace a měli by zajistit vše potřebné, ještě předtím, než se o něj začnou pokoušet. Měli by si dobře rozmyslet, jestli jsou na něj opravdu připraveni a opravdu ho chcou. V dnešní době je mít dítě velice náročné a .. buďme k sobě upřímní, také drahé. A pokud se člověk dobře nepřipraví, nebude trpět jen on, ale hlavně dítě. Já vím, nehody se stávají, ale myslím si, že v dnešní době je dostatek možností, jak neplánovanému těhotenství předejít. A rozhodně je lepší, vyhodit pár stovek za ochranu, než zahodit budoucnost.

Zobrazit víc

Koľko hodín máš zajtra v škole?

N E L L Y
Zítra bude úplně úžasný den. Vážně. První dvě hodiny nám naštěstí odpadly (díky bohu aspoň za to, nesnáším těláky s tou *píp*), ale pak máme 2-5 hodinu dozor, šestou se normálně učíme a sedmou máme spojené jazyky, takže tam budeme taky úplně zbytečně. Můžete mi někdo vysvětlit, co je to za logiku? Šest hodin jenom tak zbytečně sedět a čumět do zdi? Jako by nám to prostě nemohlo dopadnout. Miluju naše vedení. Vážně miluju.

Zkus napsat aspoň 3 věci, které tě k něčemu motivují. Připiš proč a k čemu. :)

Gábušik :3
~ "Vztahy" lidí v mém okolí - když vidím, jak vypadají "vztahy", dá-li se to tak nazvat lidí v mém okolí, motivuje mě to k tomu, abych dělala co nejvic pro svůj vlastní vztah, neustále ho zlepšovala a starala se, jak nejlíp umím o svého partnera, protože bych nikdy nechtěla dopadnout tak, jako oni. Je mi špatně z toho, jak se tady lidé ke svým partnerům chovají a jsem opravdu ráda, že mám to, co mám. Nedokážu si představit, že bych svého partnera ztratila a musela si vybírat mezi těmito .. existencemi. Ne, tohle je opravdu skvělá motivace pro upevňování, zlepšování a rozvíjení vlastního vztahu. ~ Mé vlastní neúspěchy - kdykoli se mi něco nedaří, pokazím to, nejde mi to, etc., není to pro mě důvod přestat, ale motivace a o to víc se snažit, trénovat, pracovat na sobě, tak dlouho dokud se mi daná věc nepodaří. ~ Vidina lepší budoucnosti - nenávidím okolí ve kterém se momentálně musím pohybovat, nenávidím věci, které teď musím dělat, nenávidím věci, které se okolo mě dějí. Chci odtud, i se svým přítelem pryč. Jenže to se mi nepodaří, dokud nedodělám školu (školy?) a nenajdu si dostatečně dobrou práci. Jinak bych se na školu nejspíš už dávno vykašlala. ~ Lidé okolo mě - když vidím, jak se chovají .. je to pro mě dostatečnou motivací být úplně jiná. Nehodlám se ponižovat a přetvařovat tak jako oni. Nehodlám nikomu lézt do zadku, jenom proto, abych byla oblíbená. Nehodlám držet hubu, když chci říct svůj názor jenom proto, že se to někomu nelíbí. Nehodlám se tvářit, že mám někoho ráda i když nemám jenom proto, že to dělají všichni. Ne, ne, ne. Prostě ne. I když je to občas těžké. Ne.

Zobrazit víc

Už žije poslední bílý nosorožec..Co si o tom myslíš?.. Podle expertů do 12let díky lovcům vymřou i sloni..

Anonymus
Já to říkám pořád. Všichni lidi by se prostě měli jít hromadně odstřelit (samozřejmě, až by odstranili všechny věci, které by mohly způsobit škodu i po jejich odchodu). Nic lepšího by tuhle zemi nikdy nemohlo potkat. I když .. možná že už ani tohle by ji nezachránilo. Nejlepší by bylo, kdyby se lidé nikdy nevyvinuli. Dokážete si představit, jak idylické místo by byla země bez lidí? Nebo nějakého jim podobného, destrukčního druhu?
Řekněte mi, které zvíře by zabilo jiné zvíře jenom proto, že se mu líbí nějaká část jeho těla, např kůže a chtěl by si ji vystavit? Které zvíře by mučilo jiné zvíře jen tak, protože ho to prostě baví? Které zvíře by zavíralo jiná zvířata do klecí, protože tam podle něj patří? Které zvíře by vyvražďovalo celé druhy jen proto, že prostě může? Které zvíře by ničilo svůj vlastní domov? Které zvíře by trávilo svou vlastní potravu, aby se pak kousek po kousku trávili s ní? Které zvíře by se bavilo ubližováním vlastnímu druhu? Které zvíře, by se mohlo chovat jako člověk?!
Lidstvo není nic jiného, než jeden velký omyl. Jeden velký, hodně blbý omyl. Něco jako špatný vtip. Nikdy se nenaučí vážit si toho, co mu bylo dáno. Proč by se starat o nějaké pole a lesy, díky kterým vlastně žije, když tam může být šíleně ošklivý panelák. Nebo dnes tak moderní obchodní středisko. Proč by se měl starat o to, že se množí rychleji než krysy a svou bezohledností tak bere životní prostor jiným. Proč by měl starat o to, že ničí všechny a všechno, včetně sama sebe? Proč by ho mělo zajímat vůbec něco, když on prostě může. Může, a to je to jediné, co ho zajímá.
Vážně, je mi špatně z mého vlastního druhu. A ano, je mi špatně i ze mě samotné, protože tak jako všichni, tomuto procesu destrukce také podléhám. Ale má to vůbec smysl řešit? Milióny druhů jsou vyhubeny a vymírají další a další. Země je otrávena chemikáliemi a nečistotami, které v ní budou zůstávat staletí, tisíciletí a možná i mnohem déle. Plýtváe věcmi, jimiž si plýtvat nemůžeme dovolit. Nedokážeme respektovat ani sami sebe navzájem, natož k ostatní. A mohla bych pokračovat dál a dál. Tenhle proces už je příliš rozjetý na to, aby se dál ještě zastavit.
A nepokoušejte se mi tvrdit, že jsem prostě jen příliš pesimistická. Nejsem, vidím to reálně. A vím, že mnoho lidí má klapku přes oči aby toho a mnoho dalšího nemuseli vidět. Dobrá, je to jejich volba, ale následkům toho, co jsme způsobili se nevyhne nikdo z nás. Už teď jimi trpíme. Příroda nám to vrací. Jenže, bohužel .. ne dostatečně.

Zobrazit víc

Díváš se i po jiných klucích, když jsi zadaná?

Ne. A nedívám se ani po holkách, nemám důvod. Jedině teda v případě, že chci provokovat přítele nebo když oba někam jdeme a hodnotíme zadky procházejících holek.

Chybí ti někdo?

Te amo!
Dnes je zase jeden z dní, kdy mi chybí už od rána. Hned ráno, když jsem se probudila jsem měla potřebu obejmout ho .. tak nějak se schovat před světem. Když jsem měla před skolou možnost s ním být, i když jen chvilku, myslela jsem, že se snad rozbrečím štěstím. Vážně nevím, co mi dneska je.
Ve škole jsem celou dobu jenom civěla do zdi nebo do mobilu a "četla". Skoro jsem se klepala, jako bych měla absťák na to, být s ním. Spásou mi byly alespoň esemesky, ale i tak to pro mě bylo peklo.
A doma? Jaká to byla úleva, když sem si s ním mohla alespoň psát. Odmítala jsem jít spát (ráno jsem byla dokonale vyspaná, ale škola ze mě jaksi vysála veškerou energii) tak dlouho, dokud jsem prostě v sedě neusla s mobilem v ruce. Jenom proto, že sem nechtěla přijít ani o minutu psaní si s ním.
Teď .. teď jsem nervózní, částečně snad i vyděšená a .. ne že by mi chyběl. Já ho prostě potřebuju. Vážně nechápu, co se to se mnou děje, ale opravdu se mi to nelíbí. Doufám, že zítra nám to vyjde a já se dám aspoň trochu do pořádku, protože tohle je fakt .. hnus.

Zobrazit víc

Jaký máte vztah sám/sama k sobě?

Napůl se miluju, napůl se nenávidím.
Jedna část mého já si o sobě myslí, že je ta nejhezčí, nejchytřejší, nejtalentovanější, ve všem nejlepší a tak nějak celkově nejbožejší. Vsadím se, že kdybych ji to dovolila, tak se po příchodu před zrcadlo bude hodiny obdivovat a vyznávat si lásku. A bude očekávat, že to samé budou dělat i všichni ostatní, kdykoli je potká. Protože ona je prostě skvělá a něco takového je samozřejmost. Žije v domnění, že všechno co udělá se ji podaří.
Druhá část mého já si přijde ošklivá, hloupá, nešikovná, nemotorná, divná a celkově špatná. Nejraději by se skryla před celým světem a hlavně sama před sebou, protože se nenávidí za to jaká je. A ví, ze ji za to nenávidí i ostatní. Ví, že nemá cenu se o cokoli snažit. Pohledy do zrcadla nesnáší, protože s tou tragédií stejně nejde nic dělat, tak proč se na ní ještě zbytečně i dívat.
Tyhle dvě části se ve mě neustálé perou a hádají se spolu. Mám dny, kdy se mám fakt ráda, jsem optimistická, s chutí se vrhám do různých věcí, jsem sebevědomá a nemám problém vyzkoušet něco nového. Jindy se zas ráda nemám, jsem pesimistická, nechci nic dělat ani nic zkoušet, protože se mi nedaří a nemám absolutně žádné sebevědomí. A jindy zase je to někde uprostřed, kdy mám k sobě naprosto neutrální vztah. Vidím se taková, jaká doopravdy jsem, vidím věci reálně a jsem se svou osobou smířená. Nemám ani ráda ani nerada. Jsem s ní prostě jen smířená.

Zobrazit víc

Využij tuhle otázku jak chceš... :P :)

Znovu a znovu se přesvědčuji o tom, že navazovat přátelské vztahy je věc zhola zbytečná. Nevím, možná jsem příliš zastaralá a moderní forma přátelství mi nesedí. A nebo jsem příliš naivní, nepoučitelný typ.
Bohužel, nejsem schopna udržovat formu povrchního přátelství, která je teď velmi oblíbená -> budeme se přetvařovat, že se spolu bavíme, můžeme spolu chodit ven a tak, ale žádnou důvěru nevedeme a budeme se za zády co nejvíce pomlouvat a ponižovat. To opravdu není nic pro mě. Ale jakkoli se snažím navázat formu .. normálnějšího přátelství s osobou, kterou znám třeba roky, vždy zjistím, že je to jen faleš nad faleš. Je to vcelku dobrá ironie. Lidé si stěžují, jak jsou ostatní falešní, ale sami nejsou jiní.
Opravdu nevím, jestli brečet nebo se smát, když potkám některou z "kamarádek" a potichu, tak že je pomalu ani slyšet nejde mi špitnou *ahoj* a sklopí hlavu k zemi. Přičemž, pokud v mé blízkosti musí trávit více času, snaží se vyhnout se očnímu kontaktu se mnou natolik, že věřím, že by byly schopný obrátit si oči dovnitř hlavy.
Možná je to vážně mnou. Možná mám vážně příliš arogantní, ironickou a upřímnou povahu, kterou nejde vydržet. Ale na druhou stranu, v takovém případě, by se mnou nevydržel nikdo a přitom si v mé přítomnosti někteří vyloženě libují. Zřejmě prostě jen vážně žiju na špatném místě.

Zobrazit víc

http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/127238400475 krásně napsáno, klobouk dolů..

Jackee
Děkuju :)
Jsem ten typ, který nemá nic proti experimentování v mladých letech. Ono je to potřeba, aby si člověk uvědomil, co od života vlastně chce a to se týká i partnerské a sexuální stránky. Jenže všechno má nějaké meze a nic by se nemělo přehánět. Navíc jsou tu jisté základy slušnosti .. které ale bohužel, v dnešní době moc lidí nezná.
A chápu, že někteří ve vztazích nemají stestni hned napoprvé a že moc nadšení z toho asi nebudou. Ale aby tohle někdo dělal schválně? Ne, to jde prostě mimo mé chápání.

Prostor pro myšlenky :

Naivní Rosnatka
Nechápu, vážně nechápu myšlení některých holek. Ony samy se s klukem rozjedou nebo se rozjede on s nimi, nehledě na to, jestli měli vztah dobrý či špatný. Tak či tak je pro ně jejich životní láska hajzl, který za všechno může a který jim zničil život. Samozřejmě, v 16 max. A tak mu začnou dělat ze života peklo, pomlouvat ho, ničit mu další vztahy, třeba i jen přátelské. Do týdne nejpozději už ale mají dalšího kluka, který je dělá strašně šťastnými a milujou ho. Většinou vyjde najevo, že už s ním něco měly během vztahu s klukem předchozím.
A tak jsou šťastné, strašně zamilované, mají novou životní lásku. Už dopustily svému bývalému a vůbec na něho nemyslí (přičemž mu pořád dělají z života peklo). Ale měsíc na to, už jsou zase nezadané a tvrdí, že k tomuhle nic necítily, byl to pro ně jen způsob jak zapomenout. To že tomu klukovi zlomily strdce je nezajímá. Proč by mělo? Ještě z něho udělají hajzla, který si zašukal a zbavil se jich. Znovu začínají vzpomínat na původního bývalého a nadávat na něj, i když už k němu vlastně nic necítí a nemyslí na něho. Týden na to se proces samozřejmě opakuje. Nový kluk, nová životní láska, znovu je jen ošukal a zbavil se jich. A tak to jde dál a dál, až začnou tvrdit, že už na lásku nevěří, kluci za to nestojí a za všechno může původní bývalý. Ony jsou strašné chudinky a život není fér.
Nechápu. Nedokázala bych si s někým po delším vztahu začít po týdnu. Nedokázala bych si tak či tak s někým začít po týdnu. Nedokázala bych si začít s někým ke komu nic necítím. Nedokázala bych si začít s někým, s kým nevidím žádnou budoucnost. Nedokázala bych si začít s někým, kdo by byl jen mou hračkou. Nedokázala bych se ke svému ex chovat hnusně. Prostě bych se nedokázala chovat takhle, dělat ze sebe blbku a rozhoďnožku. Co ty holky budou s takovou pověstí dělat, když budou chtít vážnější vztah a budou se na ně lepit jen typy *ošukatazdrhnout*? Možná to beru příliš vážně, ale přijde mi to .. odporné, nechutné, ponižující. Člověk by měl mít nějakou úroveň. Něco, pro co si ho ostatní a hlavně jejich stálý partner váží. Neměl by ponižovat sám sebe a rozdávat se.
O to smutnější je to, že tohle není chování jen pár jedinců. Tohle je vzorec chování mnoha a mnoha holek, jako by to prostě bylo v módě ..

Zobrazit víc

Je 17. května 2025. Popiš svůj den. (Čím víc se rozepíšeš, tím budu radši.)

†meaningful questions†
Dneska jsem se konečně po dvou letech a třech měsících poznala s mamkou mého přítele. Přes všechno, co se stalo, spolu konečně vycházíme a náš vztah může normálně fungovat. Mám z toho neskutečnou radost, i když uznávám, že ze začátku jsem byla pěkně vyklepaná. Přeci jen, jeho mamka je poněkud prudší povahy. Ale nakonec bylo všechno úplně v pohodě. Měly jsme jeden vážnější rozhovor *snad už bude všechno v pořádku* a pak už jen vtípky a srandičky.
S přítelem jsme se stihli podívat na tři filmy, nacpal do mě tolik jídla, že jsem najezená snad na týden a ještě jsme stihli spoustu blbostí. Konečně jsme se zbavili toho neustálého strachu. Byl to takový .. pohodový den, na kterém není co popisovat. Akorát .. když přišly jeho tety s děckama a my je museli hlídat, to bylo něco pro moje nervy. Pořád to ječelo, skákalo a dělalo bordel. Prostě fuj.
Ale stejně jsem strašně ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo. Je to strašně boží pocit, sedět vedle něho, objímat se, moct si dát pusu a vědět, že i kdyby jeho mamka přišla, nepoletím oknem, ale bude to v pohodě.

Zobrazit víc

Piješ někdy alkohol? Co/který alkohol ti nejvíc chutná? (nemusíte se za nic stydět)

Elis Corner
Přiznávám se, kdysi jsem pila hodně. Nehledě na to, jestli byl víkend nebo pracovní týden, byla jsem skoro každou noc venku a popíjela. A o prázdninách jsem byla v lihu pořád. Z domu jsem odcházela kolem desíti večer, vracela jsem se v sedm ráno, den jsem prospala a jela jsem znovu. A bylo mi prakticky jedno, co do sebe liju. Prostě jsem se chytla špatných lidí ..
Ale to už je několik let zpět. Tři roky nejméně. Teď už nepiju prakticky vůbec. Doma si občas dám colu s minimem rumu (čistý rum nesnáším, jednou sem po něm dva dny zvracela a od té doby ho nemůžu ani cítit) nebo skleničku vína. S přítelem si, když něco slavíme koupíme flašku, ze které stejně nikdy nevypiju víc jak čtvrtku, pokud vůbec. Ale jinak do mě nikdo alkohol nedostane. Nejen, že mi nějak přestal chutnat, ale po tom, co jsem měla (a v podstatě ještě mám) problémy s žaludkem, jsem si na něj odvykla a je mi z něj neskutečně špatně.
A znovu si na něj zvykat nehodlám. Není to nic, co by mi v životě chybělo, právě naopak. Čas se dá využít i mnohem lépe, než ničením svého vlastního těla.

Zobrazit víc

Měly by se děti fyzicky trestat? Myslím takové ty výchovné pohlavky a to, když malé dítě plácnete přes zadek. Nikoliv žádné týrání a podobně. Mělo by to podle tebe být povoleno ve školách? Při jaké příležitosti by jsi ty trestal/a svoje dítě?(pokud nějaké plánuješ) Napiš mi, co si o tom myslíš.

Aglaia
Samozřejmě, že jsem pro "fyzické tresty" i dětí. V dnešní době člověk nemůže na vlastní dítě ani sáhnout, aniž by ho podle ostatních netýral, a to je podle mě strašná škoda. Protože s rodiče si pak s děckem neví rady. Jakmile totiž dítě zjistí, že mu jeho vyvádění jednou projde - a to projde, když ho neusměrníte - bude to dělat vždycky.
Samozřejmě, nejsem pro nějaké mlácení co největší vařečkou přes zadek. Díky toho z vás bude mít dítě akorát strach, nic víc. Ale jestli se vám v obchodě postaví před nějakou věc a začne dělat scény, jedna přes zadek neuškodí. A ano, přímo v obchodě mezi lidma. Děcka jsou jako zvířata. Musíte je chválit a trestat ihned, co něco udělají, jinak už neví za co jsou chváleni/trestáni.
Dítě nikdy nesmí zjistit, že má nad váma nějakou moc. Budou to zkoušet, pořád a pořád. Budou brečet, když něco nedostanou, budou brečet kdykoli spadnou, aby ste je litovali, budou brečet aby se nemusely zvedat a pro něco jít. Jenže člověk tomu nesmí podlehnout. Já sem třeba jako malé dítě nikdy neřvala, když sem něco chtěla nebo spadla, matka mě prostě ignorovala (pokud sem teda fakt nebyla vážně zraněná), dokud jsem to sama nevyřešila a nezjistila, že řvát je zbytečné. Stejně tak, když jsem dělala bordel, prostě mi flákla přes zadek a byl klid. Když sem strkala ruce, kde jsem neměla? Plesk a bylo to.
V dnešní době se jde na děcka prostě příliš ťuťu ňuňu. S fyzickými tresty ve škole ale nesouhlasím. Věřím tomu, že by z toho vznikaly mnohem horší problémy. Co by se stalo, kdyby učitel nějakému hajzlovi trefil? Vrátil by mu to, samozřejmě. V takových případech to nemá cenu. Škola nemůže plně spravit to, co rodiče zanedbali.

Zobrazit víc

Čo ľudia môžu zbadať v tvojich očiach?

Většina lidí v mých očí neuvidí nic jiného než aroganci, povýšenost, pohrdání a nenávist, znudění. Někdy snad i chladné pobavení. Málo kdo má šanci vidět v mých očích něco jiného. Vím, není to hezké, nemám na to nárok, ale aspoň si to přiznám. Jednám s lidmi arogantně, povýšeně a pohrdavě, pokud si o nich myslím, že jsou příliš .. hloupí, falešní, etc., na to, abych s nimi jednala jinak. Nemyslím si, že bych byla nějak nadprůměrná, ale nedokážu si pomoct. Nedokážu se přetvařovat, že mi za to ti lidé stojí. Nehodlám jim lhát ani svým chováním, ani svým pohledem. Oni si o mě šeptají za zády, já sem k ním upřímná. A bavím se nad jejich .. ubohostí.
Pokud mi ale někdo dokáže, že za to stojí, že má opravdu jistou úroveň .. může v mých očích vidět respekt, porozumění, zájem, úctu, etc. Zaslouží si takové chování, které se odráží i v mých očích. Avšak takových lidí je velice málo. Dávám si hodně dobrý pozor na to, s kým se bavím a jak s kým jednám. Jedná jediná chyba člověka vrátí do předchozí kategorie.
A pak je tady můj přítel, který v mých očích může kromě respektu, porozumění, zájmu a úcty vidět ještě lásku, něhu, jistou závislost, štěstí a radost, oddanost .. Může v nich vidět vše. Okamžitě přesně ví, jakou mám náladu, i když se to snažím skrývat. Jindy svou náladu k očím nepouštím. Stejně tak může vidět i radost a zlomyslné ohníčky. Může vidět celé mé já, které je ostatním skryto.

Zobrazit víc

Aká je tvoja najvtipnejšia spomienka z detstva? :) Nepíš NEVIEM.. Ak nevieš, opýtaj sa rodičov, čo sa stalo také vtipné :)

Kristína
Už od mala jsem byla tvrdohlavé dítě. Rozběhla jsem se proti stolu s tím, že mi prostě musí uhnout, protože nevidím jediný důvod, proč bych mu měla uhybat já. No .. neuhnul. Doteď mám na čele jizvu.

Názor na šikanovanie?

Ayuki Sangster
Nedávno jsem se na internetu přidala do jedné malé skupiny, kterou navštěvují lidé, kteří jsou nebo byli šikanováni. Byla jsem prostě jen zvědavá, jak to tam vypadá a funguje. A byla jsem celkem mile překvapena. Místo toho, aby tam každého pouštěli jak se mu chce nebo aby si tam někdo jenom vylíval srdce nehledě na ostatní nebo tak, byli příchozí lidé kontrolováni jistými dotazy a pokud narušovali pořádek skupiny, byli okamžitě odebrání. Všichni se navzájem podporují, pomáhají si a sdílejí spolu svoje zkušenosti. Jsou to vážně neuvěřitelně míli a chytří lidé. Většina z nich tam přidala soubor, ve kterém napsali kdo vlastně jsou, proč a jak jsou/byli šikanováni a jaké to mělo následky.
Je neskutečné, pro jak malicherné důvody jsou lidé schopní šikanovat - " .. příliš mnoho jsem četla .. , .. ještě jsem s nikým nepsala .. , .. nenosila jsem oblečení, které by ostatním vyhovovalo .. , .. výrazně jsem se líčila a obarvila si vlasy na netradiční barvu .. , .. měl jsem vlastní názor .. , .. nechtěl jsem se s ní jen tak, bez citů vyspat a udělali ze mě homosexuála.. ". Normální člověk by si řekl, že to nejsou nijak zvláštní ani divné věci. A přitom kvůli ním mnoho lidí trpí.
Mnoho lidí kvůli nim má jizvy po celém těle, po nocích brečí, bude mít neuvěřitelné problémy v budoucnu. Protože taková věc se s vámi bude táhnout až do konce života. Pokud si jej právě kvůli šikany nevezmete. Kolik lidí, by mohlo v životě, už v brzkém mladí něčeho dosáhnout .. ale kvůli šikany zůstali v pozadí a unikla jim jejich šance? Kolik lidí by mohlo spokojeně žít ale nemohou? Kolik lidí .. ?
Je to hnus. Hnus, hnus, hnus. Nic víc. Idioti bez mozku si řeší své komplexy na lidech, kteří jsou ve většině případů mnohem lepší než oni jen proto, že se nedokáží bránit nebo mají malé sebevědomí. Těm kteří šikanují bych přála zažít to samé, co oni způsobují jiným.

Zobrazit víc

Trochu klišé, ale opravdu mě to zajímá: Co vy a knihy? Kdo je váš nejoblíbenější spisovatel? A kniha? Co vás přivedlo ke čtení? Chtěli byste se stát spisovatelem/spisovatelkou? (a ani, vím, že spousta z vás píše, ale jde o to, jestli se tím chcete živit)

Dr. Hannibal Lecter
Číst jsem se naučila strašně brzo. U nás doma se vtipkovalo, že číst jsem uměla ještě dřív, než jsem se naučila mluvit a chodit. Svou první knihu - Harryho Pottera jsem přečetla rok předtím, než jsem začala chodit do školy. A ve škole jsem si vždy četla pod lavicí. Což učitelky neuvěřitelně štvalo. A zvlášť proto, že jsem zvladala číst si a zároveň ještě dávat pozor. Pořád si kvůli toho volali matku do školy, jako by si mysleli, že to něčemu pomůže.
Svého prvního Kinga - Mrtvou zónu jsem přečetla někdy na prvním stupni a i když jsem mu v té doby ještě moc nerozuměla, stejně jsem do něj od téhle chvíle byla blázen. Což mi vlastně vydrželo doteď. Jsem jeho knížkami naprosto posedlá a mým snem je všechny je jednou vlastnit. Je to podle mě neuvěřitelný génius. Polovinu jeho knih už mám přečtenou, z toho většinu několikrát, a ještě jsem nenarazila na žádnou, která se mi nelíbila. Dokonce si chci vytetovat .. říkejme tomu citát z Temné věže "Go then .. there are other worlds than these." (Tak si jdi .. jsou i jiné světy než tento). Pokud to vyjde, bude mi zdobit ruku už na začátku prázdnin.
Mé první literární pokusy přišly na svět taky velmi brzo. Pravidelně jsem však začala psát až ke končí druhého stupně (ve škole jsem nikdy neměla ze slohu horší známku než jedna a mé práce se pravidelně probíraly před celou třídou. a nedávno se mi podařilo napsat příběh i v angličtině, za který mě učitelka pět minut chválila a tvrdila mi, že určitě musím začít psát, protože mám talent. jo, prostě se musím pochlubit.). Sice si nemyslím, že mé literární počiny, i přes veškerou chválu, za něco stojí. Ale také neříkám, že bych v budoucnu nechtěla nějakou knihu vydat. Ovšem nechtěla bych se tím živit. Psaní je pro mě koníčkem ale tenhle byznys se mi poněkud hnusí.
Raději bych chtěla s knihami pracovat. Podílet se na jejich výrobě. Myslím si, že by mě to uživilo mnohem lépe a taky mě ta práce samotná baví. I když je to proces neuvěřitelně složitý.

Zobrazit víc

Pokračuj v příběhu. Stačí pár vět.. a ani to nemusíš dotáhnout do konce. ,,Vzpřímil se na židli, trochu se zastyděl sám před sebou, a odložil pero. Hned nato sebou prudce trhl. Ozvalo se zaklepání."

~ Call Me Wire ~
Vzpřímil se na židli, trochu se zastyděl sám před sebou a odložil pero. Hned na to sebou prudce trhl. Ozvalo se zaklepání. Kdo by to mohl být? Nikdo by neměl vědět, že tady je. Skrýval se tu sice až příliš dlouho, ale byl opatrný .. nebo snad ne?
Pomalu otevřel dveře skrývaje svou zbraň za zády. Byl připraven ji použít, avšak pak .. "Věděla jsem, že tě najdu.", prohlásila a vstoupila do místnosti. Omámeně na ni zíral. Byla jako přízrak minulosti. Stále stejně krásná, stále stejně elegantní, stále stejně ji z očí vyzařovala jistá drzost. Nevěděl co říct, tak jen zavřel dveře a zvědavě se na ni díval.
Procházela se po jeho pokoji a zkoumala jeho věci. Nechal ji, dokud nedošla k papírům, které měl na stole. "Ne!", vykřikl a vytrhl ji je z rukou. Tiše se zasmála, "Píšeš? Ach ano, píšeš. Vidím ti to na očích. Vážně si myslíš, že to přede mnou musíš skrývat? Prošla jsem si tím samým peklem co ty. A možná ještě horším." Její smích byl rázem pryč.
Znovu se zastyděl. Byla to pravda. Ona přišla dříve než on. To ona sloužila dozorcům jako věc, na které se mohli pobavit. To ona žila jako zvíře, často i týdny bez jídla. To ona, která byla napůl mrtvá se o něj starala, aby nezažil to co ona. To ona, nádherná i přes všechnu špínu a rány, elegantní i v otrhaných hadrech a často i nahá, s drzým pohledem v očích, i přes to co si zažila, dodávala všem sílu. Snad právě proto ji všichni dozorci nenáviděli nejvic. Pomohla mu, aby mohl společně s ní i dalšími uprchnout.
Roztřesenou rukou jsem ji papíry podal. Nechtěl jsem, aby si je četla. Byl jsem příliš sentimentální. Vložil jsem do psaní příliš mnoho citů k ní. Citů, které nic neznamenaly, citů, které vypadaly falešně po tom, co jsem ji opustil. Ona mi pomáhala i za cenu vlastního utrpení a já ji tam nechal ležet, bojující o život, jen abych se sám zachránil. Nenáviděl a nenávidím se za to. Nechci, aby to četla .. ale bojím se, že by mohla odejít.
Odstrčila mou ruku. "Četla jsem příliš mnoho těchto žvástů, na kterých stejně nezáleží. Nejsem tady od toho, abych pomohla tvé falešné duši. Stalo se to, čeho jsme se báli - stroje se začínají bouřit. Pridej se k nám a bojuj nebo uteč, stejně jako minule. Ale tentokrát ti to život nezachrání." Rozhlédla se po pokoji a zle se zasmála, "Pokud tedy tomuhle říkáš 'žít.'".
Ohromeně jsem na ni zíral. Ne, to nemůže být pravda. Nečekal jsem to tak brzy. Já i mnoho dalších jsme protestovali proti přidělení otrockého statusu robotům s obavou, že by se právě toto mohlo stát. Lidé to neviděli. A nás zavírali a mučili, aby nás umlčeli. Teď . teď je to tady. A já musím napravit své chyby. Musím napravit svou zbabělost. Léta jsem žil schovaný jako krysa se svou vinou. Teď, teď vylezu z úkrytu jako lev, který za zem .. a za ni položí svůj život.

Zobrazit víc

Trochu (no dobře, hodně, přiznávám) ohraná otázka, ale přeci jen se zeptám. Stereotypní téma, ale stále aktuální, tudíž vztahy. Mě tedy tentokrát zajímá váš názor na to, kdy je asi tak ideální věk pro vztah? Mají tyto záležitosti v brzkém věku budoucnost? Případně pište cokoliv vás k tomu napadne...

Neexistuje nic, jako vhodný věk pro vztah. Všichni dospíváme jinak rychle .. nebo taky pomalu, takže zatím co někteří můžou být připraveni na vážný vztah už ve třinácti, někteří na něj nebudou připraveni ani ve třiceti.
Já osobně to beru tak, že do šestnácti je to spíš o experimentování. O tom, zjistit co se mi líbí a nelíbí, co mi vyhovuje a nevyhovuje, co chci a nechci. O ujasňování hodnot a priorit. Taky o tom, aby si člověk trochu užil dřív, než přijdou starosti a povinnosti, kterým se už nevyhne. Je to takové období pro objevení sama sebe.
Zatím co okolo těch šestnácti a výš, už to začíná být vážnější. Člověk už by měl začít uvažovat co do budoucna a trochu plánovat. Zbavit se většiny dětských iluzí a začínat trochu přijímat dospělý pohled na věc. Už by si měl hledat partnera, který nebude jen sebeobjevovacím experimentem, ale se kterým to myslí vážně a chtěl by s ním být delší dobu.
Jenže samozřejmě, takhle to nefunguje. Stačí abych se rozhlédla po svém okolí. Klidně vám můžu ukázat 33 i 46 leté muže, kteří pořád lítají někde po akcích a střídají jednu ženskou za druhou. Jeden dokonce ještě bydlí u rodičů a nevypadá to, že by měl v plánu se osamostatnit. Na druhou stranu, klidně vám můžu ukázat pár, který je spolu od jejich třinácti a jeho čtrnácti už šest let.

Zobrazit víc

Čo pre teba znamenajú 'like'? Su užitočné, že mame na asku, na fb? Prečo niektorým príde dobré mat veľa likes?o.0 Nemohlo byť na fb aj 'Dislike'? Čo si myslis o tomto?

Annabelle
Na lajcích ne nezáleží v tom stylu, že bych jim potřebovala hodně jenom pro dobrý pocit a aby mě vsichni obdivovali proto, že jich mám hodně. V tomhle směru jsou mi ukradené a vyžebraný lajk nebo lajky z "like=like?" pro mě nemají žádnou hodnotu.
Když mi někdo něco lajkne, předpokládám, že je to opravdu tím, že se mu to, co jsem sdílela líbí nebo mě i chce podpořit, abych ve sdílení takových věcí pokračovala dál. V tomto směru mi na nich záleží hodně. Dělají mi radost a jsou pro mě .. lichotkou a motivací, proč pokračovat dál a snažit se.
Zavedení funkce dislike je celkem sporné. Na jednu stranu by bylo užitečné, kdybychom mohli vyjádřit, že se nám něco nelíbí. Jenže někteří by toho mohli začít zneužívat a u slabších jedinců by se z toho mohla stát forma šikany. Dnešním "přátelům" by jse taky nic dislajknout nemohli, protože by se na vás okamžitě naštvali. Kdyby jste něco dislajkli na asku jistým osobám, okamžitě by se na vás sesypala vlna hejtů. Většina lidí by to prostě nedokázala brát s nadhledem.

Zobrazit víc

Prostor pro myšlenky:

Jak už jsem kousek níž psala, jsem zvyklá v mém okolí potkávat samé nepříjemné a falešné lidi. Lidi, kteří se na vás ani neusmějí, právě naopak. Mračí se a dívají se na vás, jako by jste jim vyvraždili rodinu. A když se na ně usmějete vy, obejdou vás obloukem. Většinou už ani nedoufám, že bych někoho milého potkat mohla. Ale právě dnes mě čekalo velmi milé překvapení.
Byli jsme s přítelem kousilínek za polskými hranicemi, na dětském hřišti. A protože to byl úsek opravdu dobře udržovaný a krásný, chtěli jsme si udělat fotku. Jenže udělat dobrou fotku, když nemáte někoho, kdo by vás vyfotil je .. opravdu těžké. Asi půl hodiny, jsme tam neúspěšně šachovali s mým mobilem, když přišel nějaký pán s dítětem a se psem. Právě jeho pes si to namířil přímo k nám. Strašně se nám omlouval, načež jsem si s ním trochu pokecala o tom, že já mám doma mnohem horší případ. On se vzdálil a my znovu neúspěšně zkoušeli. A pak mě napadlo "Byl celkem milý .. co kdyby?". Upřímně, věřila jsem tomu, že nás pošle do háje. Ale právě naopak! Nadšeně souhlasil a dokonce se sám nabídl, že nás vyfotí víckrát, radil nám jak a kde se máme postavil a ještě nás vychvaloval, jak nám to sluší.
Něco takového už se mi hodně dlouho nestalo. Nemohla jsem tomu uvěřit .. a snad ani teď tomu plně nevěřím. Potkat v takových místech takového člověka je v podstatě něco, jako zázrak. Zlepšilo mi to už tak skvělý den.

Zobrazit víc

ako vnímaš vznik ľudstva? Veríš náboženskej teórii alebo vedeckej, alebo nejakej inej/svojej? :) (nebuď skromný/á k tejto otázke, kľudne napíš niečo viac, poteší ma to)

Kristína
Náboženská teorie vzniku lidstva mi přijde strašně vtipná. Vážně. Byli Adam a Eva. Ti měli dva syny. Jenže na zemi nebyli žádní další lidé (když Bůh stvořil jen dva, ostatní se nemohli zhmotnit jen tak z ničeho nic), takže se jejich synové znovu museli "množit" s Evou a následně s jejími dcerami. A všichni víme, co se v takových případech stává, že? Takže bychom vlastně všichni byli jedna velká rodina a mělo by být úplně normální, aby všichni spali se všemi, ať už jsou v jakémkoli příbuzenském vztahu. Dobře, asi to není až zas tak vtipné. Je to spíš nechutné.
Věřím vědecké teorii, i když jsem si jistá, že není úplně přesná. Už nikdy se přesně nedozvíme, jak to vlastně bylo. Ale je alespoň reálná a to mi stačí.

Myslíš si, že do kuchyně patří jen žena? Nebo i muž může umět vařit líp než žena?...Chtěli byste, aby vám vařil přítel/přítelkyně(i když žádnou nemáte) nebo vy sami?

Elis Corner
Chlap, který neumí vařit pro mě není chlap, ale ubohá existence. Vážně. Vařit by měl umět každý. A nezáleží na tom, jestli prostě něco uvaří nebo je to hotový kuchařský mistr. Prostě to umět musí. Je to jedna ze známek toho, že se člověk dokáže postarat sám o sebe. A vlastně nejen o sebe.
Vážně si nedokážu představit situaci, že až budu mít muže a dítě, že by neuměl vařit. Co kdybych já najednou onemocněla, musela odjet, byla příliš unavená nebo něco a nemohla bych každý den pobíhat v kuchyni a starat se o žaludky své rodiny? To by celou dobu přežívali na instantních nebo objednaných jídlech? Nebo by teplé jídlo neměli vůbec? To by byl skvělý vzor pro dítě .. Ale platí to i v případě, kdybych s chlapem bydlela sama. V době, kdy se o něho nejsem schopna postarat já se o sebe musí postarat sám. Nebo se taky musí umět postarat o mě, kdybych to potřebovala.
Jsem sice zvyklá na to, že v kuchyni má hlavní slovo žena, ale myslím si, že rozhodně neuškodí, když se partneři ve vaření střídají. Nebo když se alespoň občas vymění. Ať už proto, že chce jeden druhému ulehčit práci nebo prostě udělat radost. Nebo si domácnost zrovnoprávnit. To už je jedno. A navíc .. muži mnohdy bývají lepší kuchaři než ženy.

Zobrazit víc

Radšej hovoríš alebo počúvaš? Prečo? :)

Kristína
To všechno záleží na společnosti. Když jsem s osobami, které mám ráda a věřím jim, mluvím stejně ráda, jako poslouchám.
Pokud jsem ale s někým jiným, mluvím nerada. Nemám s tím problém, to opravdu ne. Ale nechci, aby o mě věděli příliš mnoho. A taky je to většinou naprosto zbytečné. Nebudu se namáhat, když jim jdou má slova jedním uchem dovnitř nebo ven. Nebo jim snad ani nerozumí.

čo/kto ti chýba? Prosím nad touto otázkou sa zamyslí a neopovedaj neviem

Kattie
Strašně mi chybí klid. Co všechno bych byla schopna dát, za alespoň dva dny, kdy bych si mohla dělat cokoli chci a nemusela nic řešit. Poslední dobou už jedu z posledního. Nezvládám to. Stává se, že přijdu domů a hodinu brečím. Nebo několik hodin jenom tak tupě zírám na jedno místo, objímám sama sebe a jsem úplně mimo.
Potřebuju zastavit. Udělat si dokonalý den jen s kočkou a knížkou. A nebo celý den prospat, aniž by mě někdo pořád budil, uháněl mě a říkal mi, musíš udělat tohle a tamto, to už nestíháš tak uděláš tohle a .. fuj. Prostě už ne.
Chybí mi .. chybí mi ty vzácné dny, kdy nic nemusím. Kdy nemusím na nic myslet. Můžu si dělat to co chci. Kdy mě nikdo neotravuje. Kdy jsem šťastná a alespoň v rámci možností zdravá. Kdy se můžu vyspat. Kdy si můžu dělat radost maličkostmi. Kdy se můžu ponořit do jiných světů. Kdy ..

Zobrazit víc

aký máš názor na ľudí ktorý buzeruju inych za chyby ktoré robia aj oni sami ?

Kattie
Ono záleží na tom, proč to dělají.
Pokud to někdo dělá pro svůj vlastní dobrý pocit, nebo aby toho druhého ponižil. Možná aby sám odlákal pozornost od svých chyb, je to prostě idiot.
Ale upřímně, dělám to taky, hlavně u koní. Jenže z úplně jiných důvodů. Jsem schopná na lidi za jejich chyby klidně i řvát a vím, že mě za to mnoho z nich nenávidí. Jenže to, že já tyhle chyby dělám taky, není důvodem proto, aby je dělali taky. A když je za to pořádně sjedu, bude jim to nepříjemné, zapamatují si to a příště už si budou dávat pozor. Vážně, mám to ověřené. Nedělá mi sice žádnou radost, že k ním musím být hnusná, ale když to pomůže .. ?

Debilní otázka, ale dost mě to deptá... Jak často máte hlad? Dokázali byste taky celý den nejíst? *prosím, alespoň někdo!* A pro Whoviány - Rybí prsty s pudingem? Zkusili jste to někdy? Chutnalo vám to? (ne že bych to chtěla zkusit ...)

Dr. Hannibal Lecter
Jsem schopná nejíst klidně i 3-4 dny.Všechno to záleží na situaci. Pokud jsem fyzicky i psychicky v pohodě, jím poměrně normálně. Sice pořád míň, než ostatní lidé, ale alespoň jím. Pokud jsem ve stresu, mám špatnou náladu nebo mi není dobře, na jídlo si ani nevzpomenu. Jako by prostě neexistovalo. Můžu se dívat přímo na něj a jako bych jej neviděla. To pak do mě musí jídlo cpát přítel, abych nezačala hubnout, nezkolabovala nebo si zase na nejezení nezvykla.
Jakmile si člověk zvykne jíst málo nebo skoro vůbec, už to pracuje samo. Jeho mozek ho prostě vypouští a pocit hladu se stává něčím neznámým. Je to strašně nebezpečné, protože člověk si to ani neuvědomí, snad ani hubnout nechce, ale brzo se může dostat do velmi nehezkého stavu.
Takže je opravdu třeba jíst dostatečně a nejlépe pravidelně, aby si na to tělo zvyklo a nedocházelo k těmto .. situacím.

Zobrazit víc

Představ si, že někdo zabije všechny zástupce nějakého samorozmnožovacího zvířecího druhu, kromě jednoho. Když já zabiju toho posledního, jsem tou zrůdou, která vyhubila druh?

Michal Pošvic
To celkem záleží na tom, jak moc primitivní nebo naopak inteligentní druh to bude. Pokud by to bylo něco primitivního, co není schopno intenzivně prožívat nějaké pocity, myslelo by to jen na pudové úrovni a bylo by schopno reprodukovat se natolik, aby bylo možno druh obnovit, nazvala bych tě spíš neskutečným idiotem. A mnohem hůř. Ale z vyhubeni druhu bych obviňovala jen tebe. Vinu by nesli všichni, kteří se na něm podíleli.
Kdyby se jednalo o inteligentní organismus, schopný intenzívního citu a logického myšlení .. Vezměte si to tak. Objevil se nějaký druh nadřazený člověku, který se nás rozhodl jen tak pro zábavu lovit. Vy by jste zůstalo jako jediný (hermafroditní) jedinec. Jak by jste se asi cítili? Byli by jste naštvaní a hlavně neskutečně vyděšení. Pořád by jste se schovávali a báli by jste se každého dalšího dne. Tvorba nevych jedinců by vám ani nepřišla na mysl. A i kdyby, měli by jste více důvodů proti než pro. Vaši potomci by žili v neustálém strachu a nejspíš by je nečekala příliš světlá budoucnost. Nejspíše by dopadli stejně, jako jejich předchůdci. Byli by jste osamělí a neznali štěstí ani normální život. Jen by jste trpěli. Kdyby vás někdo zabil, bylo by to osvobození. Nazvala bych tě tedy milosrdným člověkem.
Na druhou stranu, takhle bych to viděla já. Lidstvo by tě nejspíš opravdu odsoudilo jako toho, kdo daný druh vyhubil. Na někoho se přeci vina svést musí.

Zobrazit víc

kedy si naozaj vyhral/a alebo vyhráš? Pochop to ako chceš. :) Rozpíš sa prosím. Podľa tejto otázky triedim ľudí :) Ak sa mi odpoveď bude páčiť, like dám :)

Kristína
Mou největší výhrou bylo, když .. ach, ani nevím jak to nazvat.
Kdysi jsem byla tichou myškou, která se styděla za svou odlišnost. Dávala jsem ji sice najevo, ale jen tak nějak nesměle, na okraj, opatrně. Byla jsem dokonalým cílem pro silnější (a hloupějším jedincem). Šikana, znásilnění, týrání. Pořád znovu a znovu. Pokus o sebevraždu, sebeubližování. Probrečené noci i dny. Čas bez jakýchkoli přátel, strávený jen s knížkami a fantaziemi v mé hlavě. Nebyla jsem schopna myslet pozitivně, neměla jsem na nic energii. Byla jsem mrtvá, i když jsem žila.
Ale pak přišel bod, kdy už jsem to nemohla dál snášet. Kdy už jsem prostě neměla sílu, pokračovat takhle dál. Něco uvnitř mě zoufale řvalo a dralo se na povrch. A takhle se zrodila má druhá osobnost. Přesný opak té první. Byla to část, které bylo úplně všechno jedno, kromě ní samotné. Starala jsem se jen a jen o sebe a najednou jsem já byla ta silná a oni ti slabí. Najednou jsem si já hrála a oni trpěli. Svou odlišnost jsem nosila s hrdostí a lidé byli nadšení, když jsem se uvolila bavit se s nimi.
Tenhle zlom (?) mě zachránil. Kdyby jeho nebylo .. kdo ví, možná bych nebyla ani já. Nezačala bych pořádně žít, nepoznala bych jeho, nedostala bych se tam, kde teď jsem. Momentálně obě tyhle části pomalu, ale jistě slučuji do jedné. Ze dvou extrémů dělám něco, co mi dokonale vyhovuje. A začínám .. opravdu začínám být šťastná.

Zobrazit víc

Napíšeš nějaká fakta o svém příteli, vašem vztahu a tak?

To už tady dlouho nebylo.
~ Je to pako. To je ten nejdůležitější a nejhlavnější fakt.
~ Jsme spolu 2 roky, 3 měsíce, 7 dní a cca. 2 hodiny.
~ I když je o dva roky mladší, je o hlavu vyšší a pořád roste. Neustále si ze mě dělá srandu, že jsem prcek.
~ Je závislý na cvičení, což je na jedné straně dobře a na té druhé vůbec. Protože má sice boží tělo a může za mě dělat veškeré věci, které vyžadují sílu (i když je zvládnu sama, ale pšt), ale na druhou stranu proti němu nemám šanci, protože mě pohodička pohoda unese na jedné ruce. Dneska mi řekl, že jsem pro něho stejně lehká, jako papír.
~ Ještě pořád si nezvykl, že si z něho strašně ráda dělám srandu. Pokaždé mu píšu, že jsem ho podvedla nebo že mám nového/novou muže/ženu. Je vtipné sledovat ho, než mu dojde, že vždycky myslím koně nebo kočku.
~ Strašně rád se o mě stará. Budu jíst, i kdyby mi to měl narvat do krku, budu dostatečně pít, takhle ven nepůjdu, protože by mi byla zima, ne, do/z těch schodů nepůjdu, protože mě bolí koleno, on mě vynese, nepůjdu pracovat ale spát, protože jsem unavená, nebudu nic dělat, udělá to za mě on.
~ Má nekonečný žaludek. Ještě jsem nezažila, že by neměl hlad nebo potřebu pořád něco jíst. A i když se zdá, že se k tomuhle stavu blíží .. stejně do sebe vždycky ještě něco nacpe.
~ Jsme schopní pohádat se kvůli čehokoli. Někdy máme prostě takovou náladu, že po sobě pořád štěkáme, kvůli úplných blbostí. A pak se to třeba za jediný den obrátí a jsme úplně v pohodě.
~ Je to neskutečná žárlivka. Žárlí na každého, kdo se na mě jenom podívá. Někdy je to strašně roztomilé, když se o mě bojí a chrání si mě. Jindy bych mu zas nejraději třískala hlavou o zeď, dokud by se nevzpamatoval.
~ Nedokáže mi ublížit. Prostě by na mě nevztáhl ruku, ani kdyby cokoli. Takže když po něm chci, aby mi "ublížil", musím ho k tomu vyhecovat. I když sám chce a ví, že chci i já, prostě to nedokáže.
~ Nelíbí se mu, že chci jít na výšku. Sice mě v tom podporuje, ale stejně se mu to nelíbí, protože budu moc daleko.
~ Toleruje všechny moje úchylky a výstřednosti, přežívá moje šílenosti, podporuje mě a stojí za mnou, ať se děje cokoli.
~ Miluje moje kočky a moje kočky milujou jeho. Což je dobře, jinak bych ho nemohla milovat já.
~ Napadá mě strašně hodně věcí co psát, ale někde se zastavit musím, takže ..
~ 3o sekund, dětské hřiště, šatny, třída, špenát a lampa, placky, vaječina, polsko, chodba, sázka, lízátka, žvýkačky, deli (-___-'), procházky, experimenty, milióny dalších věcí.
~ Miluju ho, miluju, miluju. Nikdy o něho nechci přijít. Je to nejlepší co mě v životě potkalo, i když mi dost ublížil. Je to miláček, láska a prostě ten nejlepšejší člověk, jehož objetí pro mě znamená celý svět.

Zobrazit víc

Napíšeš nějaká fakta o svém příteli vašem vztahu a tak

http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/127013076955 Respektuju tvůj názor, ale osobně si myslím, že je každého věc, do čeho dává svoje peníze. Každý má své záliby. Ty máš koně, někdo se rád maluje. Tomu někomu zase může připadat zbytečné investovat do koně. :-)

Samozřejmě, já jim to taky neberu. Jen to prostě nedokážu pochopit. Sama jsem se kdysi dost malovala (divím se, že mi ty linky na očích nezůstaly trvale), ale když jsem si uvědomila, kolik jiných, užitečnějších věcí si za to můžu pořídit ..
Navíc, beru to z toho praktického hlediska. Koupím si koně. Baví mě to. Jsem pořád na čerstvém vzduchu a poměrně dost se hýbu, takže jsem zdravá a mám vypracované tělo. Učím se jisté zodpovědnosti, důvěře, pochopení. Když chci výsledky, musím pro ně tvrdě dřít a často se musím doslova zvedat ze země. Zvyšuju si práh bolesti, taktéž se zvyšuje moje odhodlanost. Za všechnu mou péči a snahu se mi dostává lásky a ochoty. V podstatě, pokud se nějak moc nezraním mi to jen dává. A pokud se někdo zraní u koní, většinou je to vina toho člověka.
Navíc, všechny peníze, které do koně vrazím, jsou plně využity. Nic, co koupím se nepoužije sotva dvakrát a nezůstane to někde ležet. A kdyby náhodou, prostě to prodám někomu jinému, kdo to využije.
Jenže, když se maluju. Baví mě to. Můžu vypadat líp než ve skutečnosti. Ale strávím hodiny před zrcadlem. Ničím si pleť, řasy, etc. Musím u sebe mít neustále zrcátko, kdyby náhodou něco. Když si jednou najdu partnera, budu mě znát jen namalovanou a pak se vedle něj jednou probudí úplně jiný člověk .. no, asi nebude nadšený. Vrazím peníze do xy různých věcí, které ani nemám šanci využít, protože jich mám zbytečně mnoho a pak je akorát vyhazuju. Prostě .. skoro nic mi to nedá.
Ale je fakt, že je to prostě jen můj úhel pohledu a když na to někdo má a něco mu to dává, budiž. Rozhodně tím nechci někoho urazit nebo tak.

Zobrazit víc

rozepiš se o něčem

Přijde mi celkem vtipné (nebo spíš k pláči), kolik peněz jsou někteří lidé schopní utratit za kosmetiku. Ještě vtipnější (nebo ještě víc k pláči) je ale to, že většina těch lidí to vůbec nepotřebujeme.
Projížděla jsem si insta jedné nejmenované osoby a narazila jsem na fotku, kde měla téměř všechny své kosmetické přípravky (všechny se ji tam údajně nevešly). Chvíli jsem na to hleděla, jestli to teda jako myslí vážně a nemám jen nějaké prapodivné halucinace. Když jsem to alespoň částečně rozdýchala, začala jsem trochu pátrat a na jedné její stránce jsem našla výpis všech těchto věcí. Tak jsem si pozjišťovala ceny, sečetla je a .. upřímně, za tu částku bych si klidně mohla pořídit koně a rok mu platit všechny výdaje. Načež mi zvědavost opět nedala a za pomocí jejího účtu jsem se dostala k desítkám dalších lidí, kteří mají podobné sbírky.
Nechápu to. Vážně ne. Nejsem sice zastáncem toho, že všichni jsme krásní tak, jak jsme se narodili. Jsou to kecy, některým by nepomohla ani dvojnásobně větší sbírka. Ale proboha, jsou to mladé a většinou tak či tak krásné holky, tak proč? To chtějí mít, až budou starší úplně zničenou pleť? Ony je ty různé přípravky na to a na tamto proti těmto účinkům neochrání. To jejich partnerům nevadí, že nelíbají je, ale tunu čehosi na jejich rtech? To se bez toho nedokážou cítit spokojené? Nechápu, nechápu, nechápu.
Vždyť všechny ty peníze se dají využít mnohem užitečněji. A stejně tak čas strávený před zrcadlem. Na lidech jsou právě krásné jejich nedokonalosti (na většině), kdyby přede mě někdo postavil jednu z takových .. jedno z takového perfektního, namalovaného, nasprejovaného něčeho, tak se spíš leknu, než abych ji začala obdivovat.

Zobrazit víc

Kde ti zmizelo obočí? xDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

Víš, lidé se světlými vlasy mají rovněž světlé obočí. Na tomhle faktu mi vážně nic zábavného nepřijde. A já nemám potřebu ztmavovat si ho, když jdu do práce, kde mě můžou sledovat tak maximálně koně.

Aký máš názor na eutanáziu? :)

Kristína
Kdo by chtěl žít, když už dávno nežije?
Vážně, představte si, že ležíte upoutáni na nemocniční lůžko, nemůžete si dojít ani na záchod, pomalu ani jíst sami nemůžete, pokud vůbec ještě můžete jíst a neživí vás pomocí hadiček, žijete jen díky přístrojům. Jediné zpestření dne, je když za vámi přijde někdo z rodiny nebo známý, pokud vůbec někdo přijde. Ale i když někdo přijde, stejně se vás štítí. Tváří se že ne .. ale je to tak. Kdo by chtěl takhle "žít"? Smrt v takovém případě není vražda, jak to někteří tvrdí, ale vysvobození.

Jsi pokřtěný/á? Hodně blbá otázka, ale zajímá mě to.

ə'lisə
Nejsem. Matka mě sice nechat pokřtít chtěla, ale jakmile zjistili, že jsem nemanželské dítě a matka ani v manželském svazku nežije, prostě mě pokřtít odmítli (A prý že "Podle církevního práva je k přijetí křtu způsobilý každý dosud nepokřtěný člověk." HaHaHa) A vlastně jsem celkem ráda. Je to sice blbost, ale každý by si měl moct vybrat, jestli pokřtěný být chce nebo ne.
Já třeba náboženství, náboženské obřady a hlavně křesťanství, jak je dnes pojímáno naprosto neuznávám, takže s ním nechci mít nic společného.

Fotku s úsmevom? ( pošli tuhle otázku každému koho sledujes)‎  

Sonička :)
Baví mě čekat na bus. Fakt, že jo. Tak se prostě budu jenom tak fotit uprostřed stanoviště, aby se na mě všichni mohli dívat jako na největšího idiota. Jojo.
#aerosmithlistening
Fotku s úsmevom  pošli tuhle otázku každému koho sledujes

ty už mi nedáváš otázky ? :/

Bloncka ♥
Ve sledování tě mám, takže až je budu posílat, chodit ti budou :) Ale jak už jsem tady několikrát psala, doma jsem bez WiFi (ve škole už nám ji taky zrušili, takže za to, že máte míň otázek poděkujte našemu skvělému vedení), takže můžu otázky posílat jenom z práce, pokud je na to čas. Takže se omlouvám, ale opravdu budou jen občas.

Teď je mi ho líto ještě víc.

A víš co? Mě je zase líto tvého dítěte, protože mít takhle omezeného rodiče musí být za trest. Zvlášť, jestli mu budeš štěpovat tvoje myšlení - všechno co je jiné je špatné, musíš dělat a mít rad jenom to, co společnost toleruje jinak tě odsoudí a sám musíš odsuzovat to, co je jiné a společnosti nevyhovuje. A nezáleží na tom, jestli o tom něco víš nebo ne. Jen odsuzuj a urážej, to stačí.

Ty bys proboha ani děti mít neměla. Takové názory snad nemůže mít člověk se zdravým rozumem. Opravdu by ses měla probrat. A lituji už teď velice to nebohé dítě, které budeš vychovávat ty... Chudák...

Ach, jako bych už tohle někde někdy slyšela. Nevím, možná to bude tím, že na to odpovídám znovu a znovu, ale všem je to evidentně jedno, protože děti jsou prostě boží a MUSÍ to tak vidět všichni, jinak jsou divní. Nevím, jestli brečet nebo se smát.
A víš co ti řeknu? Děti jsou hnusné, uřvané, smrdící věci. Šišlání by mělo být považováno za nemoc a zdrobněliny by měly být trestné. Když dítě slintá na všechny a všechno, není to roztomilé, ale nechutné. Za to, jak je všichni všem cpou pod nos, by měl být trest smrti. Ne, není to vtipné, když vás z ničeho nic popadnou za vlasy a začnou je žvýkat nebo tahat. Vážně se nic neděje, když vám děcko zničí vaši oblíbenou věc jenom proto, že je to děcko? Kecy. Malé věci roztomilé jsou - dokud nejsou na dítěti.
Mám pokračovat? Myslím, že už nemusím, můj názor je jasný a co se týče cizích dětí, nikdy se nezmění. Nikdy sem je ráda neměla a nikdy ani mít nebudu jenom proto, že to společnost vyžaduje. A ne, jako malá jsem nevozila panenku v kočárku. Panenkám jsem trhala hlavy a končetiny a hodně mě štvalo, když to nešlo. Znovu, nemusím pokračovat, že?
Ale nic z toho neznamená, že bych neměla mít dítě nebo že bych měla být špatnou matkou. Víš kolik žen nesnáší děti stejně jako já? Hodně, jen to většina z nich nedává najevo, protože to společnost nepřipouští. I přesto jsou ale skvělými matkami. K tomu, abys mohla milovat svoje vlastní dítě, nemusíš milovat děti ostatních. Bože, vždyť to dítě chci, bude to součást mě, bude ve mě růst. Kdybych se o něho nestarala jak nejlíp umím a nemilovala ho, ubližovala bych a nenáviděla sama sebe i svého partnera. Vážně nechápu, proč by moje dítě mělo trpět. Jenom proto, že nemám ráda děti ostatních, k čemuž ani nemám jediný důvod.
Ach, samozřejmě. Já to dítě totiž chci proto, abych ho mohla rozporcovat, naložit do zavařovaček a vystavit si ho na poličce. Jo a můžu tě ujistit, že můj zdravý rozum je naprosto v pořádku.

Zobrazit víc

Člověk je tady od narození..a vezměme si, že pokud jde všechno ,,tak jak má'' , tak taky žije pěkně dlohou dobu. A jednou, z ničeho nic, přestane existovat, umře. Nikdo z nás ani neví, co bude potom, jestli vůbec něco bude..není to děsivý?

Kazdyjenejaky’s Profile Photo®I$O
Není to děsivé, je to prostě jen přirozený běh života. To jen většina lidí má neustálé tendence, dělat z komára velblouda a nedokáží se smířit s tím, jak to je. Místo toho, aby si užili svůj život naplno, nejdříve letí kupředu - dětství je přeci nedůležité, není na něj čas a poté se snaží své stárnutí zastavit všemi možnými prostředky. Snaží se oddálit svou smrt. Ale proč? Jen aby ji mohli oddalovat dál a dál? Co člověk z takového života má? Proč si prostě nemůže užívat toho, co má, ale musí řešit něco, co nejde změnit?
Me by upřímně přišlo mnohem děsivější, kdybychom žili stovky let nebo neumírali vůbec. Dokážete si představit, jak by to tady vypadalo? Přemnožili bychom se jako krysy a požrali se navzájem. Nebyl by tady žádný pokrok. A přeci jen, žít příliš dlouho člověka omrzí. Krása života je v jeho pomíjivosti a v tom, jak se nám jeho chvíle podaří naplnit, ne v jeho délce.

Zobrazit víc

Kto myslíš, že je najkrajší človek na svete? Prečo? :) pridaj fotku :)

Kristína
Nic jako nejkrásnější člověk na světě neexistuje. Celý svět se nikdy neshodne na tom, kdo je pro něj nejkrásnější. 1ooo lidi, 1ooo chutí, to co se líbí jednomu, nelíbí se druhému.

Při hádce člověk často vysloví co nechce, avšak často je to právě ona bolestivá pravda. Tak tedy, jak často se dostáváte do hádky? Vyslovili jste ve vzteku něco, co ublížilo tomu dotyčnému, i když jste to říct nechtěli? Dokázali by jste odpustit taková bolestivá slova vůči vám?

Dr. Hannibal Lecter
Tohle je jeden z aspektů lidského chování, který naprosto nechápu. Takové ty "milosrdné lži" a zatajování čehokoli, o vém si myslí, že by druhé osobě mohlo ublížit. Přijde mi to neprosto nelogické. Vždyť když si o někom něco myslím, něco mi vadí, vím něco, co by měl vědět, tak mu to prostě řeknu. Ano, může se stát, že mu to ublíží, ale o kolik víc by mu to ublížilo, kdyby se to dozvěděl někdy později? Navíc, takhle má aspoň možnost něco s tím dělat. Mnohdy mi lidé poděkovali, i když sem je ranila, protože je to jistým způsobem zachránilo. Taktéž jsem ráda, když je někdo upřímný ke mě, i když to bolí. Raději budu raněna, než se nechat pomlouvat za zády, dělat ze sebe šaška a nevědět. Samozřejmě, jsou případy, kdy si upřímnost nemůžete nebo raději nechcete dovolit. Třeba v práci nebo aby jste nenarušili kolektiv ve třídě. Ale jinak vážně nevidím důvod, proč se upřímnosti vyhýbat.
Navíc, se s lidmi nehádám. Je to nesmyslné. Při hádce mají lidé velmi blízko k tomu, aby začali být naštvaní a v takových chvílích většinou jen sklouznou k řevu naprosto nepodstatných a urážlivých věcí. Tohle prostě nemá cenu, nikam se neposunete. Vždy v klidu, lidem řeknu svou stranu pohledu a mé argumenty k dané věci. Pokud jsou schopni mi normálně, slušně odpovědět, pokračuji v konverzaci s nimi. Pokud ne, veškerou konverzaci ukončím, nemám důvod zbytečně plýtvat energií..Pokud to ovšem jde, s některými lidmi se prostě hádat musím, nic jiného mi nezbývá, ale to jsou jen vzácné případy.
Jediný s kým se hádám a u koho mi to opravdu nevadí je můj přítel. U toho totiž vím, že se nejdřív vyřveme (což někdy člověku pomůže) a chvíli na to, už řešíme danou věc s klidem.

Zobrazit víc

Tvoje odpověď mě dostala, přesně jsi dokázala popsat jak to tady je a na 200% s tebou souhlasím :)

Floki Nyril
Děkuji. Nemůžu sice sama o sobě tvrdit, že bych byla bůhví jaká vlastenka (zemí sice máme krásnou, ale lidi už ne), ale myslím si, že je tady nějaký základ, který by měli znát všichni. Na to, že jsme malá země, jsme toho dokázali poměrně hodně a měli bychom pro ty lidi, kteří pro nás dřeli a bojovali udělat alespoň to, že je a jejich činy uchováme v paměti.
Přijde mi opravdu nechutné, když průměrný čech nezná ani základy historie své vlastní země a ještě tvrdí, že něco takového je zbytečné znát. Lidé by si měli uvědomit, že znalosti nezabíjejí a tím, že ze sebe dělají primitivy a ignoranty si také moc nepomohou. Jakmile v rozhovoru zmíním základ z české historie a druhá osoba vůbec neví o čem mluvím, vím, že někdo takový mi nestojí za pozornost ani za dokončení hovoru.
A co se pohodlnosti a lenosti a hlavně strachu dnešní lidí týče, o tom je snad škoda mluvit. Jsem ráda, že mi nedávno někdo otevřel oči a ukázal mi, jaké to tady je.

Zobrazit víc

Kdyby vás začalo pozorovat cizí dítě někde na ulici a chtěli si s vámi hrát, jak by jste reagovali? Stalo se vám, že vás nějaké cizí dítě oslovilo? Pro situaci, to dítě tam nemá rodiče, ani nikoho jiného...

Dr. Hannibal Lecter
Dobře, teď to bude znít hnusně. Ale kdyby mě na ulici začalo pozorovat cizí dítě, budu se snažit dostat co nejdál od něj a klidně před ním začnu i utíkat. To, aby za mnou přišlo a chtělo si hrát se prostě nemůže stát, leda že by mě napadlo zezadu.
Mám prostě k dětem strašnou averzi. Přijdou mi strašně nechutné, odporné a taky dost děsivé. Z toho, co ostatním připadá roztomilé je mi na zvracení. A jakmile někdo v mojí blízkosti zašišlá nebo začne používat zrdobněliny, mám chuť omlátit mu o hlavu první věc, kterou mám po ruce.
A je mi upřímně jedno, že by to dítě bylo sirotek a nemělo by si kým hrát. Pořád je to dítě a v jednom městě jsou tisíce lidí, které o to může požádat. Ale mě ne, protože jediné dítě, se kterým si budu hrát, bude to moje.

Co je základem, dobrého vztahu ?

Naivní Rosnatka
Láska, důvěra, porozumění a takové ty věci, které každý zná a bere jako samozřejmost. Teda asi. Lidé jsou divní, že. Někdo třeba může brát jako základ dobrého vztahu "hru" *vymlať ze svého partnera poslední kapičku života*. Ale stejně tak, jako nechci vypsat věci, které mi přijdou jako základ dobrého vztahu do jedné věty a skončit, nechci psát o tomhle. Chci totiž psát o komunikaci.
Komunikace je totiž něco, na co v poslední době zapomíná čím dál tím víc lidí. Tedy .. čím dál tím víc lidí zapomíná, jak se tahle divná věc dělá a to je neskutečná chyba. Protože bez komunikace jste na nejlepší cestě k mizernému vztahu. Nebo taky k velmi rychlé cestě ke vztahu ze začátku poměrně dobrého. Upřímně to nechápu. Jak někdo může nemluvit se svým partnerem? Neříct mu co má rád, co se mi líbí, co by chtěl, co by chtěl jinak, co se mu nelíbí, co rád nemá, jak vidí budoucnost atd, atd. Vždyť bez toho ve vztahu prostě nejde fungovat. I ten sex musí být neskutečně mizerný, když svému partnerovi neřeknete co se vám líbí. A vlastně i nudný, když mu neřeknete, co by ste chtěli zkusit.
Pořád poslouchám, jak se někdo s někým v mém okolí rozešel, protože jeho partner dělal nebo nedělal to a tam to. A když se jich zeptám, jestli si s ním o daném problému promluvili, tak na mě čumí jak tele na nové vrata. Mluvit? Co je to? Jak se to dělá? Vždyť ten druhý jim přeci vidí do hlavy a všechno ví. Nechápu, nechápu, nechápu. Jak chtějí s někým v budoucnu žít? Jak chcou s někým vést domácnost?
Já vím, že mluvit o některých věcech není lehké. Ale člověk se to prostě naučit musí, bez toho si v životě neporadí. A když už se to nenaučí ve vztahu, s člověkem, kterému může věřit a který mu s tím pomůže, tak kdy?

Zobrazit víc

Skúsil/a si niekedy žiť bez internetu? Dajme tomu, keď ti zoberú tvoji rodičia ntb, mobil, tablet, zrušia ti fb a pod. A už nemáš nič, čo by si ďalej robil/a? Myslím, celkovo. Nie iba v tú chvíľu. (Dufám, že si ma pochopil/a)

Annabelle
Momentálně bych bez internetu být nedokázala. Dnešní doba to prostě nedovoluje. Škola, práce, veškerá komunikace, všechno se přesunulo na internet. Chvíli jsem byla bez mobilu - pro mě to znamenalo naprosté odříznutí od internetového světa a myslela jsem, že se zblázním. Neměla jsem do školy žádné materiály, takže jsem se nemohla učit. Musela sem lítat za tím a tím, jestli by mi nevytisknul to a tam to a utrácet v copycentrech, abych měla alespoň něco. Taky mi odpadla prakticky veškerá možnost práce a brigád. Neměla jsem jak je hledat, jak se domlouvat. Všichni nadávali, že mě nemůžou sehnat. Když jsem po někom něco potřebovala, neměla jsem se ho jak zeptat. Tohle už bych si fakt zopakovat nechtěla.
Pokud by ale nebylo tohohle (a teď myslím hlavně školu a práci, komunikace jde zařídit i jinak), neměla bych absolutně žádný problém bez internetu být. V podstatě ho nepotřebuju, je to jen rozptýleni, které se dá velmi lehce nahradit. Tak či tak, pokud se hodně nenudím ve škole, bývám na něm jen k večeru. A někdy vůbec. Mám dost aktivit, které můžu .. musím vykonávat. Musím nějak zvládat školu, pracovat, chci pro sebe něco dělat, takže běhám a cvičím, čtu, kreslím, fotím, znova začnu pravidelně jezdit a uvažuju, že bych zase začala hrát na kytaru a trochu se vrátila ke zpěvu. Zase začínám psát. A kde je v tomhle čas na virtuální svět? Není. Je to jen o zvyku a o vůli. Jsem tady, protože chci, ne proto, že musím, protože nemám nic jiného na práci.

Zobrazit víc

Nevím jak u vás, ale mě často napadají myšlenky, jestli bych byl schopný se zapálit jako Jan Palach, Jan Zajíc a další.. Jaký je tvůj názor na to? Mělo to nějaký vliv? Popř. byl/a bys schopný/á se taky zapálit nebo jinak obětovat v podobné situaci?

Floki Nyril
Tohle je strašně těžké. Nejspíš bych toho schopná nebyla. Kdybych měla něco, pro co žít, určitě bych toho schopná nebyla. Neobětovala bych svůj život. Ale kdy ne? Kdybych tak či tak nechtěla žít? Kdo ví? Možná bych to udělala. Každopádně .. kdysi. Kdysi lidé chtěli a měli důvod bojovat, za lepší svět. Kdysi chtěli změny a byli ochotní za to něco obětovat. Dokázali samostatně myslet a .. ne, tohle je něco, co člověk nepochopí, dokud to nezažije. Vymyká se to chápání dnešního člověka. Ale stačí, aby jste se zeptali někoho, kdo to zažil .. a okamžitě uvidíte ten ocelový lesk v jeho očích. Nehledě na slzy.
Ale dnes? Zkus se postavit někde na náměstí a zapálit se. I kdybys měl poselství, i kdybys to dělal pro něco. I kdybys chtěl lidi probudit, bude to marné. Média z tebe udělají psychopata, který "chtěl určitě podpálit i mnoho dalších lidí' a lidé budou věřit médiím, ne tobě. Nikdo nechce bojovat. Všichni jsou .. příliš pohodlní. Neustále si stěžují na to a tam to, ale jsou příliš zvyklí na své pohodlí, než aby dělali něco proto, aby se měli mnohem líp. Možná, že by se ti podařilo, otevřít někomu oči. Nějaké malé skupině, ale jak dlouho myslíš, že by trvalo, než by byli umlčeni? Umlčeni masou těch, kteří takové věci prostě slyšet nechtějí?
Vždyť už i vlastenectví je dnes v podstatě neznámým pojmem. A většina těch, kteří o sobě prohlašují, že vlastenci jsou, jsou jen pouhými pózéry. Kdyby ses jich zeptal na Palacha, odbojáře, Masaryka, legionáře, Čapka .. kolik z nich by vědělo? Kolik z nich by vědělo, kdo bojoval a jak, za český stát? Vždyť dneska už se celá tahle kapitola ani neučí. Vynechává se to, lidé o tom nemluví. Děcka neví a ani je nezajímá, co zažili lidé, ne před sto lety, ale jejich vlastní rodiče. Je to celkem .. smutné.

Zobrazit víc

Je lepší Zelená míle jako knížka nebo jako film?

Ten film jsem si zamilovala hned poprvé, co jsem ho viděla. Brečela jsem u něho jako malá. Mohla jsem se na něj dívat znovu a znovu a znovu. Strašně dlouho jsem Zelenou míli chtěla přečíst i jako knížku, protože jsem očekávala, že bude stejně úžasná, možná ještě lepší.
Ale strašně mě zklamala. Už prvních pár stránek. Říkala jsem si - jo, tímhle se nějak prokoušu a pak to bude lepší. Ale nebylo. Tím nechci říct, že je ta knížka špatná, to vůbec ne. Kdybych si ji četla předtím, než jsem se dívala na film, zřejmě by se mi hodně líbila.
Jenže .. ten film je prostě lepší. O hodně. Pokud už jste ho někdo viděli, nedoporučuju vám tu knížku číst, protože vás nejspíš zklame stejně, jako zklamala mě. Pokud váháte mezi knížkou a filmem, nejdřív si přečtěte knížku a až pak se dívejte na film. Věřte mi, bude to tak lepší.

Zobrazit víc

Ak by niečo nemalo byť na svete, čo by to malo byť? Prečo? Napríklad, bez čoho by bol svet lepší :) Prosím, vysvetli to :)

Kristína
Ehm .. lidé? Vážně, mám pocit, že jsme jen jakási chyba ve vývoji země. Věřím tomu, že by ji bylo o mnoho lépe, kdybychom nikdy nechodili po jejím povrchu. Nebo si snad někdo myslíte, že jsme pro zemí jakkoli potřební a užiteční? Dovolte mi, abych se zasmála.
Zkuste se někdy podívat na místa, která jsou před lidskou rukou chráněna, ať už úplně nebo částečně. Všechno ram běží tak jak má. Je to dokonalé, úžasné, perfektní. A pak se podívejte někde doprostřed města a na to, jaké lidé napáchali škody.
A nechoďte za mnou s tím, že lidstvo dokázalo úžasné věci. To možná, ale k čemu mu to je, když zabíjí nejen sama sebe, ale i vše, ve svém okolí?

like = otázka +20 likes prvému prosim ?

Well, poslední dobou se čím dál tím víc blížím k bodu, který pro mě bude znamenat *STOP*. Kdy prostě budu následovat příkladu ostatních a odstraním ask ze svého života. Nevím, jestli natrvalo nebo na chvíli. Ale ask prostě strašně upadá. Není to tady to, co dřív.
Samozřejmě, pořád mě baví odpovídat, jenže to není jen o tom. Je to taky o komunitě a buďme k sobě upřímní .. ta je tady čím dál tím horší. Většina těch nejlepší lidí už dávno odešla. Ať už kvůli změny asku nebo kvůli vlastního života, to už je jedno. Prostě tady nejsou a nahradila je další generace. Která je .. která je oproti ním mizerná. Samozřejmě. Pár těch dobrých tady zůstalo. Ale větší část z nich je na asku většinou neaktivní, takže nedokáží "přebít" ty, kteří se teď ozývají nejvíc.
Ask mám asi .. dva, tři roky. Zažila jsem tady mnoho "fází". A jednou z nich byl největší intelektuální rozkvět. Bylo tady plno lidí, kteří měli skvělé názory a posílali úžasné otázky. Tvořili velmi dobrou komunitu a velmi rádi mezi sebe přijímali jim podobné. Z jednoho profilu takového člověka jste se mohli proklikat na xy dalších profilů podobných lidí a věděli jste, že vás rozhodně nezklamou. Se všemi jste se mohli bavit o čemkoli a věděli jste, že vám s radostí řeknou svůj názor a nabude to jen hloupá póza. Věděli jste, že tady vždycky můžete vytáhnout svůj problém a nikdo vás neodsoudí. Naopak, pomůžou vám, pokud mohou. A většinou mohli, protože si mnoho lidí prošlo podobnými věcmi. A nebylo tu mnoho těch, kteří by si vymýšleli strašně smutné příběhy o svém životě. Když někdo něco takového vytáhl, bylo to proto, že se z toho prostě chtěl vypsat. To teprve potom, když všichni zjistili, kolik takový příběh vynese lajků, jako by se s nima roztrhl pytel.
A mohla bych pokračovat dál a dál. Jenže by to bylo zbytečné. Hlavní je, že už tady nejsou ti lidi, není tady ta komunita, není tady to prostředí, není tady takřka nic. Všechno to zmizelo v návalu stupidních stránek, ask hvězdiček a primitivních, na všechno nadávajících lidí s naprosto jinou mentalitou a s naprosto jinými hodnotami. Záblesky inteligence se tady objevují čím dál tím méně. A mně to chybí. Chybí, chybí, chybí. Chci to zpátky, i když vím, že to není možné.
A teď nechci tvrdit, že jsem jedna z té intelektuální elity, která tady byla. A že by vás mělo zajímat, že to tady nejspíš opustím. Protože vím, že jsem jednou z té elity nebyla a že je vám to jedno. Ale zažila jsem tu komunitu, poznamenalo mě to a musela jsem se z toho vypsat ..

Zobrazit víc

Často zde narážím právě v době mistrovství jak na fanoušky, tak lidi, které nějakým způsobem všechno kolem hokeje obtěžuje. Když jim pak dojde otázka ohledně toho, posílají dané lidi do háje atp. Ale proč? Když mě něco nezajímá, tak o tom přeci nemluvím a nestarám se o to. Co si myslíte vy?

Jsem jedním z těch, kteří takové to šílenství okolo čehokoli nechápou. Nevím, nedokázala bych žít něčím, na co se můžu jenom dívat. Proti hokeji nic nemám, když mam čas, tak se na něho podívám, ale nejsem žádný extra fanoušek. Vážně, obyčejný pohled na něco mě nadchnout nedokáže. Ale částečně ty lidi chápu. Když je to baví, budiž, jejich věc. Ať se tomu věnují. Ale je fakt, že když to všichni začnou cpát všude (mnozí, jen aby šli s davem), leze mi to krkem. Neříkám, že to jistou dobu a jistým způsobem nedokážu tolerovat. Jsou to jejich profily, můžou si na ně dávat co chtějí. Ale stejně jako já toleruju jejich vášeň, oni by měli tolerovat, že jsou tady lidé, které to až zas tak nezajímá a trochu se krotit.
Když už mi nějaká hokejová otázka přijde, prostě ji ignoruju. Radost mi sice moc neudělá, ale dá se očekávat, že když je hokejové období, budou chodit i hokejové otázky. Není těžké, je prostě odstranit. Jenže ono je to spíš o tom, že lidi jsou pózéři a potřebují si hrát na strašně cool (a všechny ty výrazy, které nesnáším), takže osobu, která jim takovou otázku pošle, strašně setřou a budou očekávat příliv lajků od stejných lidí, jako jsou oni. Tohle nemá cenu řešit. Akorát to ukazuje inteligenci daných lidí, nic víc.

Zobrazit víc

Ohledně tvých otázek: Čteš každou odpověď? Srdíčkuješ každou odpověď?

Snažím se číst každou odpověď, ale nemám čas, být tady celý den, takže mi občas některé odpovědi prostě utečou. Ale ty, které stihnu si čtu opravdu poctivě všechny.
Ne, každou odpověď opravdu nelajkuju. Lajkuju ty, které se mi líbí, které jsou nějak originální, mají nápad, u kterých jde vidět, že se nad nima člověk zamyslel a opravdu se snažil odpovědět.

Přiznej se..vyhrožuješ často? :D Vzpomeneš si, jaká byla nejděsivější výhružka, jakou jsi kdy někomu věnoval/a?

Kazdyjenejaky’s Profile Photo®I$O
Já? Já a vyhrožovat? To nikdy. Já lidem pouze velmi mile oznamuji, že pokud něco udělají (nebo neudělají, záleží na situaci), mohlo by to mít zřejmě jisté následky. Takže i když si vlastně myslí, že to udělat chtějí (nebo nechtějí), vlastně to udělat nechtějí (nebo chtějí), protože to pro ně bude velmi výhodné. Vlastně jsem k ním velmi milá a prokazuju jim službu.
Velmi dobře si pamatuju, že jsem jedné osobě řekla, že jestli ještě jednou praští jinou osobu, jeho koule se za pomocí rezavých nůžek oddělí od jeho těla a rozhornou se, že se stanou ozdobou na vánočním stromečku. Nejděsivější na tom bylo to, že sem to vážně málem udělala. Naštěstí (pro něj) pak už pochopil, že mé skvělé rady by se měly brát vážně, takže jsem to nemusela udělat opravdu.

Dokážete důvěřovat lidem, se kterými se sotva seznámíte? Jste důvěřivý člověk? A naopka, jste přesvědčivý natolik, že i kdyby jste lhali, budou vám věřit?

Dr. Hannibal Lecter
Věřit tady někomu, koho člověk nezná, je nejpitomější věc, jakou může udělat. Vážně, to se rovnou můžete postavit na nejvyšší větev a podřezat ji pod sebou. A možná z toho ještě pořád vyjdete líp, než kdyby ste jim věřili. A teď opravdu nepřeháním. Jestli někdo z tohohle místa hraje čistě bez pomluv a využívání jiných, tak je to zázrak. To už jsem bohužel zjistila až moc dobře.
Takže si vždycky radši počkám, ověřím si, jaký daný člověk je .. a i potom mu věřím sotva z poloviny. No, možná ani to ne. Upřímně, nechápu logiku těchto lidí. Baví se spolu, podrazí se, házejí na sebe špínu a pak jsou znovu nejlepšími přáteli, aby se znovu mohli podrazit. Něco takového, bych opravdu nedokázala. Nedokázala bych se bavit s někým a věřit někomu, kdo mě nějak zradil a bez problému by to udělal znovu.
Na druhou stranu, sama jsem velmi přesvědčivá. Většinou nemá absolutně nikdo šanci poznat, že lžu nebo si přikresluju realitu. Nedělám to sice často, protože se stýkám převážně s těmi, na kterých mi záleží a těm opravdu lhát nechci, ale občas se dostanu do situací s lidmi .. u kterých to prostě jinak nejde. A tehdy, ať už řeknu cokoli, nepochybují o pravdivosti mých slov. Lhát není těžké. Jen se to nesmí zbytečně komplikovat a lhát o věcech .. o kterých se prostě lhát nemá.
Nejsem zastáncem lhaní, nebo předstírání, ale člověk se tomu prostě občas opravdu nevyhne. A občas na tom částečně záleží jeho přežití, takže není špatné, se to naučit. Jen člověk pak musí poznat tu správnou míru a nepřehánět to.

Zobrazit víc

Dej sem úryvek z knížky, kterou čteš, ale neříkej, jaká to je, ani kdo ji napsal.

Myslím, že je úplně jasné, co je to za knížku. A to i pro ty, kdo o ní v životě neslyšeli, protože ten film musel vidět každý. A jestli jste ho neviděli, tak si vražte facku a okamžitě se na něho jděte podívat.
Dej sem úryvek z knížky kterou čteš ale neříkej jaká to je ani kdo ji napsal

Prostor pro myšlenky:-)

Te amo!
Aww, zítra konečně s ním. Po bůhví kolika týdnech. Těším se jak malé děcko, dokonce jsem i nějak zapomněla, že jsem na něho byla naštvaná. Už mi neskutečně chybí. Nejraději bych byla, kdyby mi ho tady teď někdo teleportoval, já ho mohla obejmout, obklopit se jeho vůní a poslouchat jeho vůni, poslouchat jeho srdce a to, jak mi čte některou z knížek nebo jak si dělá srandu z toho, jak jsem maličká a své vyprávění o čemkoli prokládá těmi sladkými slůvky a pomalu, dokonale šťastná usínat. No .. můžu si nechat zdát .. ale zítra, zítra konečně.
I kdyby mi bylo pořád blbě, kašlu na to. Už ho u sebe prostě potřebuju. A kdyby náhodou, aspoň bude mít možnost starat se o mě. To mu dělá strašnou radost, když mi může cpát jídlo do krku, lít do mě jeden čaj za druhým a zakazovat mi jakoukoli činnost, nehledě na to, jak moc se vztekám. A hádám, že přednáška na téma *příště si budeš dávat pozor, jinak nikam nejdeš* mě taky nemine. V takových chvílích, jako by náhle byl starší on, ne já. Už aby to bylo ..
Asi bych měla jít spát .. ale prospala jsem celý den, takže tu určitě zase budu trčet aspoň tak do čtyř. Aspoň bych si měla udělat něco k jídlu, když už konečně zase můžu jíst .. jo, jenže na to bych nesměla být tak líná vstát z postele. Jenže .. jenže těstovinový salát, kvůli toho by se mi vstát vyplatilo. Eww, kašlu na to..Vás to stejně nezajímá a já si pro něho dřív jak za hodinu nepůjdu ..
A stejně už chci zítřek!

Zobrazit víc

jakou máš barvu vlasů?:-)

Te amo!
Hnědočervenočernou. Prostě takovou .. napůl vymytou. Což mi připomíná, že bych si je měla znova nabarvit. Ale nevím, jestli zůstat u černé nebo se vrátit k červené nebo fialové. Hm .. Každý mi poradí něco jiného, takže je v podstatě zbytečné se ptát.
Ach jo, milión věcí, co bych měla dělat a já sedím na asku a řeším vlasy. Proč ne, že.

Známky. Všetci im prikladáme dôležitosť, ale nemyslíte si, že ich preceňujeme? Myslíte si, že do známok závisí úspešnosť človeka?

Lost in Wonderland
Upřímně? Známky ti jsou dobré, když chce člověk studovat dál, aby se dostal na školu. Jinak ti jsou mu k ničemu .. možná tak pro dobrý pocit. Určitě, když se bude ucházet o zaměstnání, tak je bude zajímat, jestli měl člověk jedničky z nějakého naprosto nepodstatného předmětu, o kterém v životě neslyšeli. Ne, bude je zajímat to, co umí v praxi.
Proto, upřímně, na školu kašlu. Neučím se a písemky opisuju. Naučím se možná tak na maturu a o to je všechno. Pokud narazíme na něco, co mi přijde užitečné, zapamatuju si to bez učení. A stejně, to co se učíme ve škole několik hodin a stejně to nechápu, pochopím při prvním pohledu na stroj nebo průběh dané operace, tak proč?
Člověk se učí pro sebe, ne pro to, aby udělal učitelům nebo rodičům radost. A když v té hlavě fakt něco má a ví, že je zbytečné učit se zbytečnosti, tak to prostě dělat nebude. A pokud na něho někteří (učitelé, rodiče, etc) vyvinou nějaký tlak, najde si jinou cestu. Takže známky vlastně ani nehodnotí znalosti. U mě například hodnotí míru vynalézavosti.

Zobrazit víc

Co by vás nejvíce potěšilo jako dárek k narozeninám? Nemusí to být naturálie.. *Vynechte prosím, že nic, musíte přeci chtít minimálně jednu hloupost..jakoukoli*

Dr. Hannibal Lecter
Nikdy nevím co chci, dokud se opravdu nemusím rozhodnout. A většinou to nevím ani pak. Ale univerzálním dárkem, který chci vždycky jsou pro mě Kingovy knížky nebo věci ke koním. I když tenhle rok si nejspíš udělám radost tetováním. Sice o několik měsíců dřív, ale .. koho to zajímá? Našetřeno už mám, radost mi to udělá, není co řešit.

Co nejradši kreslíš? Kdyby teď byla možnost vzít papír a tužku, co by na tom papíře vzniklo za umělecké dílo? Jestli chceš, můžeš něco rychle "načmárat" a přidat fotku :)

†meaningful questions†
No, umělec ze mě nikdy nebude (což je celkem smutné, když z kreslení maturuju). A kreslit se mi teď taky nechce, takže ti sem hodím starší "dílo".
Není nic, co bych kreslila nejraději. Když už mám náladu kreslit, většinou začnu něco čmárat a co to bude, zjistím teprve někdy v polovině.
Co nejradši kreslíš Kdyby teď byla možnost vzít papír a tužku co by na tom

Proč nic nepřidáváš na fb?

Protože tam nechodím. Nepoužívám ho. Občas se akorát podívám na třídní stránky, jinak na něm nejsem vůbec. Používám akorát messenger pro komunikaci s přítelem, soukromnicí, ke které se chodím starat o koně, Verčou a těmi, co mi občas napíší. Nebýt toho, už si fb dávno zruším, protože je pro mě úplně zbytečné.
Co se fotek týče, používám instagram (najdete mě pod stejným jménem jako tady @darknessdestation) a své myšlenkové pochody vyjadřuji tady, na asku. A to mi dokonale stačí.

Aké dôležité sú pre teba peniaze ? ;)

Sonička :)
Hodně, stejně tak jako pro každého člověka. Když jsi dneska bez peněz, můžeš si někde v klidu lehnout a umřít, zadarmo ti totiž nikdo nic nedá. Teda .. zdarma tě poníží a vysmějí se ti, že jsi socka.
Bez peněz se nenajíš, nemáš střechu nad hlavou, neumyješ, nezískáš vzdělání, takže ani práci, o zakládání rodiny taky vůbec nemůže být řeč. Nemůžeš se věnovat tomu, co tě baví a tak celkově, bez peněz nemáš a nejsi nic.

Co na asku vás nejvíce deptá?,Pokuste se tentokrát vynechat otázky o lajcích a zamyslete se 'hlouběji' :)

Dr. Hannibal Lecter
Well, poslední dobou mě opravdu dokážou vytočit odpovědi, na některé mé otázky. A nebo taky neodpovědi. Člověk by řekl, že když někdo lajkuje žádost o otázky, tak je to proto, že o ty otázky stojí. To je celkem logické. Ale ono ne. Oni to někteří lajkují jenom proto, aby měli o jedno pitomé sledování navíc! Protože sledování, to je ta nejdůležitější věc v každém lidském životě. A nebo někteří otázky třeba chtějí, ale nejsou schopní odpovědět na nic těžšího než na "Jak se máš? Kolik ti je? Nejoblíbenější barva?" a podobně. A když jim nějakou tu složitější otázku pošlete, tak vás strašně těžce setřou a myslí si, jak jsou drsní. A nebo vaši otázku využijí pro jinou stupiditu. V takových chvílích fakt mívám chuť se na to vykašlat. Člověk místo toho, aby mezi školou a prací nebo práci a prací odpočíval, využívá chvilek volného času s domněním, že svou otázku někomu udělá radost a oni takhle? Ne .. ne, děkuji pěkně.
A takové ty rádoby hvězdičky ve mě taky příliš nadšení nevyvolávají. Well, byly by mi úplně ukradené kdybych s nimi neměla neustále zaspamovanou zeď a lidi mi pořád neposílali odkazy na jejich profily. Jsou tady desítky, stovky lidí se skvělými názory nebo s úžasným talentem, ale těch si nikdo nevšímá, proč taky, že? Proč by si jich měl někdo všímat, když někoho můžou sledovat jenom kvůli hezkému xychtu, tetováním nebo bůh ví čím, jeho penězům, nedávkám a odpovědím ve stylu "Děkuju. Jděte do háje. Je to na *píp*." A pod. Nebo kvůli takovému tomu *strašně ho miluju, je to moje životní láska* *nenávidím ho, zničil mě* *mám nového, je to moje životní láska* *měl mě jenom kvůli sexu, teď chlastám, hulím, chci se zabít a zase miluju toho předchozího* *já vím že uběhl jenom týden, ale už zase miluju nového* a tak. To je přece taky strašně zajímavé. Takové lidi jen tak nepotkáte. Občas nevím, jestli jsou vypatlanější ti lidi samotní nebo jejich "fanoušci". A ještě to všem cpou pod nos.
Pak zřejmě přicházejí žádostí o lajky, ale když o nich mluvit nemám, tak to teda dělat nebudu. Na stejnou úroveň ale patří velmi inteligentní hejty na úrovni typu "Jsi *píp*. Jsi hnusná. Nesnáším tě." Etc, etc. Nemám nic proti konstruktivní kritice. Nemám nic proti tomu, když mi někdo napíše, "Nelíbí se mi na tobě tohle, protože tohle." a je jedno, jestli je to třeba anonymně. Nad takovou věcí se zamyslím, jestli to náhodou není pravda a neměla bych s tím něco dělat. Ale neodůvodněné urážky? Prosím? K čemu to je? Akorát zbytečný spam, nad kterým se člověk pousměje a smaže ho. Úplně stejně jako dané žádosti o lajky. Tohle prostě nemá šanci někoho urazit, je to jenom plýtvání časem. Stejně tak "miluju" lidi, kteří když mají možnost anonymu, tváří se, jak ví o vašem životě všechno a strašně vás poučují, kritizují a bůh ví co ještě. Bohužel, nevýhoda osobních asků.

Zobrazit víc

Když kolem vás projde "silnější" člověk, pozorujete ho? Nebo smějete se mu? Urážíte takové lidi? Proč? Nebo jste ti, co se snaží je poznat a nezajímají se o to, jakou hodnotu jim ukáže váha?

Dr. Hannibal Lecter
Když kolem mě někdo projde, tak je mi jedno jestli je tlustý, hubený, malý, velký, bílý, černý, zelený, má oko navíc nebo tak. Většinou mám dost vlastních starostí na to, abych ještě řešila lidi okolo mě. Teda za předpokladu, že si nestoupnou moc blízko mě, nesmrdí na x metrů, neustále na mě nečumí nebo si nestoupnou tak, že mam výhled na to, co bych nejradši v životě neviděla. To mě pak zajímá akorát to, jak se od nich dostat co nejdál.
Co mě ale na tlustých lidech dokáže fakt dostat (a co mě nedávno fakt znechutilo) a čeho si nejde nevšimnout je, když se nacpou do o číslo, dva menšího oblečení. Nevím, čeho tím chtějí dosáhnout, ale je to fakt hnus. Nemám to ráda ani u hubených lidí (vážně, tyčka, která se narve do minišat, ze kterých ji leze polovina parodie na zadek není moc sexy .. vlastně to není sexy, ani kdyby měla zadek výstavní), ale u těch, kteří mají kila navíc, je to fakt extrém. Jako to jim nevadí, že to oblečení v podstatě obtékají? Nic proti tlustým lidem .. ale sakra, když vím, jakou mám postavu, tak se podle toho snad oblíknu, ne?

Zobrazit víc

Dokážeš si představit že budeš s někým chodit - žít několik let nebo dokonce celý život?

Tohle si dokážu představit naprosto perfektně a neskutečně se na to těším. Vážně, nedokážu si představit, že by tomu mělo být jinak.
Už teď bych byla nejraději, kdybych se den co den, mohla budit vedle jedné osoby a den co den vedle ní usínala. Abych s ní mohla sdílet svůj život, radosti i starosti. Abychom si spolu mohli plánovat budoucnost. Abych se o něho mohla starat a on by so mohl starat o mě. Aby ..
Prostě nejsem stvořená na to, abych střídala jednoho partnera za druhým. Kdysi .. kdysi, jsem experimentovala, ale teď už moc dobře vím, co chci. A tím co chci, je stálý, životní partner. Možná to v mých osmnácti někomu přijde divné, ale prostě to tak je. Chci práci, chci rodinu, chci domácnost, chci někoho, s kým můžu zestárnout. Nechci kolem.sebe stále nové a nové lidi. Chci mít vedle sebe stále jednu a tu samou osobu.
V podstatě ani nevím, jak vysvětlit to, co cítím. Ale jeden partner, se kterým bych strávila celý život, je pro mě naprosto dokonalá představa.

Zobrazit víc

Holky, umíte na podpatcích? *jen chci vědět, jestli nejsem jediná, kdo se zabile i na klínku xDD* Co vy kluci? Půjčili jste se někdy od mamky podpatky a zkoušeli jste na nich chodit? Chodilo se vám na tom dobře? :D

Dr. Hannibal Lecter
Na podpatcích sice prakticky nechodím, dost blbě by se mi v nich pracovalo a cvičilo, ale když už si je obuju, nemám s nima problém, ať už jsou jakkoli vysoké.
Každopádně, na tuhle otázku chci odpovědět kvůli té části pro kluky. Vzpomněla jsem si totiž, co udělal jeden můj kamarád. Byli jsme celá banda u něho doma, flaška, vodárna, film .. prostě pohoda. Jenže někteří se začali nudit a tak vymýšleli blbosti. Samozřejmě, že kamaráda nenapadlo nic lepšího (a to ani nepil), než vyzkoušet si podpatky své sestry. Šlo mu to celkem dobře - dokud nedošel ke schodům. Pár minut na to, jsme už volali záchranku. Idiot spadl a udělal si něco se zády, ještě dost dlouho měl problémy.

Si človek, ktorý dokáže povedať NIE alebo to nedokážeš? Prečo? Situáciu si predstav akú chceš :)

Kristína
Nemám problém říct ne. Na cokoli. A upřímně nechápu lidi, kteří s tím problém mají. Sakra, když se mi něco nelíbí, s.něčím nesouhlasím nebo něco nechci, tak to řeknu ne? Nebudu to zbytečně trpět a pak akorát nadávat, to nemá smysl.
Třeba dneska mě dostala jedna příhoda v autobuse. Vzadu už byl autobus obsazený (nebylo volné žádné dvousedadlo), ale vepředu bylo volno snad úplně všude. No a dozadu se přicpala jakási existence, a že jestli bych ji nemohla pustit. Tak sem ji na rovinu řekla že ne, vepředu je volných sedadel dost. Podívala se na mě sice jako na vraha, ale to mi bylo jedno, protože šla pryč. A netvrďte mi, že se chovám neslušně. Neslušné by to bylo pouze v případě, že už by volná sedadla nabyla. Pak to něco šlo za další slečnou, která se neodvážila ani pípnout, celou cestu byla vyloženě přilepená na skle a vypadala, jako by celou cestu nedýchala. To je fakt tak těžké něco říct?
A úplně nejvíc mě dostala jedna .. eh "slečna", když vyprávěla, že jí bylo špatně a že se svým přítelem spát nechtěla. Ale stejně to musela udělat, protože on chtěl. A je to strašný hajzl, když ji vůbec nerespektuje. Do té doby jsem si četla a snažila se ji nějak ignorovat, ale nedalo mi to, a musela jsem se ji zeptat, jestli mu řekla, jak jí je a že s ním spát nechce. To se na mě podívala, jako bych spadla bůh ví odkud a zeptala se "Ne, proč bych měla?". Fakt sem v tu chvíli nevěděla, jestli se smát nebo brečet.Každopádně toho kluka mi bylo upřímně líto.
Otevřít si hubu, nesouhlasit a říct ne není těžké a je to potřebné. Někteří lidi by si to měli uvědomit. Možná, že by se pak jejich životy rapidně změnily.

Zobrazit víc

Jaké je tvé oblíbené zvířátko?:-D

Te amo!
Nejoblíbenějším zvířátkem je můj přítel. Není ani moc náročný na chov, stačí ho nakrmit, sexuálně ho uspokojit a je plně spokojený. Dokonce je pak z něj perfektní polštář. Někdy je dobré, postarat se o jeho zábavu, ale většinou si dokáže poradit sám. A dokonce občas umí i poslouchat!

Slibuješ něco často a nebereš své sliby vážně? Nebo se slibům spíše vyhýbáš, protože je nedokážeš nedodržet?

Neslibuju prakticky vůbec. Asi to bude znít hnusně, ale většina lidí mi prostě nestojí za to, abych jim něco slibovala. Vím, že by se mi to potom nechtělo plnit, ať už by šlo o cokoli. A nejspíš bych to taky ani nesplnila.
Pokud už ale něco slíbím někomu, na kom mi záleží, nemám s tím problém. Ono to asi bude tím, že slibuju jenom dodržitelné věci.

Jak dlouho už jezdíš? Jak si začínala a kde jezdíš teď?

Jezdím .. hm .. asi 8-9 let? Jo, nějak tak to bude. Nebo spíš respektive se kolem koní 8-9 let pohybuju.
Ke koním mě přivedla kamarádka (díky ji za to!). Chodila do jedné stáje kousek za naším městem a vzala mě sebou. V té době to tam bylo fakt super, neplatilo se moc a jezdilo se hodně. Hned první den jsem dostala kobylu, která tam byla nová a nikdo ji nechtěl jezdit. Ani majitelka. Nechápu proč, bylo to zlatíčko, i když občas měla svoje chvilky (A1/1, to mluví za vše). Každopádně mě naučila, celkem dost dobře základy. Občas ji v tom vypomáhali další dva koně, kteří tam byli, ale nejvíc mi dala ona.
Jenže postupem času šla celá stáj do háje. Cena se zvedla, prakticky se nejezdilo, ostatní udělali bordel a bylo to na vás. Kolikrát se stalo, že vy jste uklidili, nachydtali koně, někdo přišel, prostě vám ho vzal a sám šel jezdit. A když se vrátil, vy jste se zase museli o všechno postarat, zatím co on si šel pohodička pohoda domů. A platit za tohle? Vážně? Ne, díky.
Takže jsem odešla a jako začátečník se potácela z jedné stáje do druhé. Upřímně, nijak úžasné období to nebylo a prakticky nic jsem se nenaučila. Teda .. naučila. Většina stájových koňařek z okolí jsou namyšlené, ulhané, protivné, povyšujicí se fifleny, které velmi rády kradou.
Po tomhle jsem to ve stájích vzdala a začala jezdit/starat se u soukromníků, kde jsem se naučila to co umím teď. Tedy parkorové, drezurní a vesternové základy, základní péči, odcgov hříběte a obsedání, práci ze země, etc., etc. Za poloviční čas, oproti tomu, který jsem strávila ve stájích sem se naučila tolik věcí, o kterých se mi ani nesnilo.
Nakonec jsem se dostala k jedné soukromnici, u které jsem už rok? Blbost. Někdy na začátku školního roku už to budou roky dva a jsem naprosto spokojená. Sice moc nejezdím, ale vůbec mi to nevadí. Většinu času se starám o věci okolo stáje a o miniponyho Marcela (nahoře uprostřed) a jeho boxovou společnici, slepou ovečku Gabku. Už je to sice dědeček, ale když chce, energie má za dva. Dokáže mě hodně dobře potahat po poli, když chce.
Po nich se asi nejčastěji starám o Sammy (dole uprostřed). Je dýchavičná a má problémy s kopyty, takže musí být často zavřená. Je to neskutečný mazel. A hlavně neskutečně nenažrané zvíře.
Peseta (v levo dole) a Irma (v právo dole) v podstatě žádnou extra péči nepotřebujou, pokud zrovna nejdeme jezdit, jsou ustájené 24/7 a nic jim tam nechybí. Akorát když mám čas, chodím je cvičit. Přes léto by se měly začít konečně pořádně jezdit, tak uvidíme.

Zobrazit víc

- @ + dnesneho dna ? ;)

Sonička :)
+ Nemusela jsem do školy (a nemusím ani zítra!)
- Nebyla jsem s ním.
- Je mi blbě.
- Několikrát jsem zvracela a asi budu zase.
- Mám horečku.
- Bolí mě hlava.
- Neustále na sebe musím plácat studené ručníky a podobné blbosti.
- Nemůžu pít čaj, protože musím jíst a pít jenom studené věci.
- Hoří mi záda a ramena, nemůžu se jich ani dotknout, ale stejně si je pořád musím mazat nějakým hnusem.
- Taky musím spát jenom na břiše a už mě z toho bolí za krkem.
- Pořád spím a nedokážu se dlouho na něco soustředit.
- Nemohla sem jít pracovat.
- Je mi pořád teplo. Né, že teplo, vedro. Ani ty studené věci nepomáhají. Hnus.
Celkově dnešní den stojí za *píp*.

Už je ti dneska líp?

V podstatě ani moc ne. Celou noc sem zvracela, kdykoli se postavím, mám hezký kolotoč, hlava mi nejspíš exploduje a záda mi hoří. I když .. pořád je mi o něco líp, než včera. Akorát mám strašnou chuť na čaj a štve mě, že si ho nemůžu dát, protože nesmím pít ani jíst nic teplého.

Ahoj byl bych moc rád kdyby jsi je podpořil/a jsou to dvě sestry a fakt se snaží děkuji https://www.youtube.com/channel/UCNGc3quSw-Tdl8SOA0Axucw promiň jestli otravuju

Omlouvám se, ale dneska asi odpovídat nebudu. Nějak sem to přehnala na sluníčku, takže se mi strašně motá hlava a nejspíš asi budu zvracet. Nejsem schopná vymyslet odpověď, co by alespoň trochu dávala smysl ..

Like = Like?

Bože .. to je tak neskutečně úžasný pocit, když má vaše snaha konečně výsledky.
Na začátku sme spolu bojovaly, nepohla jsem s ní od kobyl, musela sem ji pořád pobízet vodítkem, v boxu se mi točila a kousala, nohy mi nepodala, spíš se zdálo, že mi dřív ukopne hlavu, po cestě vyhqzovala a pořád strkala hlavu dolů, občas se přímo na mě rozběhla ..
A teď? Teď nepotřebuju ani vodítko, ani ohlávku. Na pastvině za mnou přijde sama a neustále chce drbat, chodí za mnou jako pejsek a to i mimo ohradu. Nemusím ji vůbec držet a jde vedle mě, i když ji vedu od kobyl. Nepotřebuje pobízet, kam má jít, prostě mě sleduje a stojí, když stojím já. Ani ji nenapadne kousat a nohy podává jako největší profesionál. Už ji nemusím dávat do boxu, stačí ji nechat před ním a nemusí být ani uvázaná. Akorát když od ní trochu odejdu, tak mě pak sleduje. Největší láska z ní je <3

Zobrazit víc

Like  Like

Chybí ti někdo?

Polovina mého já křičí *ANO ANO ANO*, polovina mého já křičí *NE NE NE*. A já prostě chci, aby byly obě poloviny zticha. Aby se konečně přestaly hádat. Ano, zřejmě mu konečně začínám odpouštět, takže je možné, že mi chybí. K tomu jsem došla už dávno. Ale ony se stejně musí hádat. Jejich *POTŘEBUJEŠ HO* a *ZVLÁDÁŠ TO I BEZ NĚHO* mi už leze krkem. Nepotřebuju být rozdělena na dva bojující tábory, na to jsem příliš unavená.
Potřebovala bych se pořádně vyspat *ALE TO SE NESTANE DOKUD MU ZASE NEBUDEŠ SPÁT V NÁRUČÍ* a odpočinout si *KECY PROSTĚ SI JENOM MOC VE STRESU TO ZA CHVÍLI PŘEJDE*. Potřebovala bych umlčet svou hlavu. Potřebovala bych čaj *ON BY TI HO DONESL*, pořádně teplý a sladký *TO ZAVLÁDNEŠ I SAMA*, dobrou knížku *MOHL BY TI ČÍST*, nejlépe nějakou Kingovku *JSI SNAD MALÉ DÍTĚ?*.
Potřebovala bych .. ach, to je zbytečné. Potřebovala bych jeho. Chybí mi. I když mám chuť omlátit mu něco pořádně těžkého o hlavu. Nedovolit mu obejmout mě a držet si ho od těla. Ano, mám chuť, ale není mi to nic platné. Chybí mi ..

Zobrazit víc

Jaký zvuk se ti nejvíc líbí, uklidňuje tě a mohla bys ho poslouchat celé hodiny?

†meaningful questions†
Jeho hlas. O málokom jsem ochotná prohlásit vůbec jen to, že má poměrně příjemný hlas. Ale on má hlas fakt boží. Mohla bych ho poslouchat hodiny a hodiny, i kdyby třeba mluvil o něčem, co nedává smysl. Chudák, bude mi muset povinně číst každý večer před spaním.

Hodně lidí tvrdí, že je důležité si ve vztahu uchovat ta malá tajemství, která neřekneme ani partnerovi. Co si o tom myslíš ty? Mají právě takováto malá tajemství ve vztazích místo nebo bychom měli být naprosto otevření a nic neskrývat?

tesoramia’s Profile PhotoYoung Soul
Ono je to celkem složité. Na jednu stranu člověk potřebuje alespoň nějaké soukromí, nějakou únikovou zónu. Na tu druhou, druhá osoba může na dané tajemství později přijít, a ač je třeba malé a my ho považovali za neškodné, může ji ublížit. A zase, taky by tu mělo být něco, co na druhém můžeme objevovat. Něco, co nás překvapí, třeba i po letech. A to, když se vám celý úplně otevře a bude vám říkat úplně, úplně všechno, možné nebude. Takže by tam měla být taková rovnováha. Mít i nemít - což je vlastně neskutečná blbost. Taky vlastně záleží na tom, co člověk považuje za malé tajemství.
Ach jo. Ono je asi stejně nejlepší, takové věci neřešit. Chovat se přirozeně, říct co říct chci, neříct, co říct nechci, občas toho druhého nechat, aby si na některé věci přišel sám a .. Blbost. Každý vztah je jiný, každý člověk je jiný, všichni to mají jinak. Takže .. já osobně to vůbec neřeším. Nepřemýšlím nad tím, jestli před svým přítelem nějaká tajemství mám nebo jestli on má nějaká předemnou. Nemám potřebu mu hned úplně všechno říkat, ale taky mu nic schválně nezatajuju.

Zobrazit víc

Jaký je rozdíl libení (jakože se vám někdo líbí) a přitažlivostí? Je v tom rozdíl? Pokud ano, prosím o vypsaní rozdílů, pomohli byste mi. :) Děkuji. :)

Dovolím si citovat kámošku: "To není o tom, že se mi líbí. To je o tom, že mám chuť ho ošukat, kdykoli je příliš blízko mě. To znamená ve stejném městě."
Líbit se ti někdo může, protože je hezký. Projde kolem tebe holka/kluk po ulici, ty se otočíš, řekneš si, že je hezká/ý a tím to končí. Někdo se ti může líbit, protože má dobré tělo, hezké oči, příjemný obličej, bla, bla, bla, vyber si. Ale tím to končí. Nemusíš na tu osobu myslet po nocích, nemusíš o ní pořád mluvit, necítíš se, jako bys měl "motýlky" bůh ví kde. Ehm. Prostě je to jen, někdy klidně chladné, zhodnocení jakékoli osoby.
Přitažlivost, právě naopak vůbec nemusí být o vzhledu. Jo, může být. Ale nemusí. Přitahovat tě může hlas, vůně, charisma, pohyby, etc, etc. Cítíš, že máš chuť být neustále v blízkosti dané osoby, vyhledáváš kontakt s ní, cítíš se vedle ní zvláštně (na popisování pocitů jsem nikdy expert nebyla), máš tendenci mluvit o ní, myslíš na ní. A ne, nemluvím tady o zamilovanosti, zamilovanost je věc v podstatě psychická, přitažlivost spíše fyzická. Takže bych mohla klidně dodat, že se ti může vkrádat do erotických představ.

Zobrazit víc

Jaký byl váš dnešní den ?

Naivní Rosnatka
Dneska jsme se psem vymysleli novou hru. Jmenuje se "Kdo se dřív zmrzačí". Vážně, nikdy jsem si nemyslela, že je možné, aby mělo zvíře místo nohou hlavu a místo hlavy nohy. Evidentně to ale možné je. Nebo aby běhalo pouze po předních, protože zadní mu podjely a (proč se snažit dostat je znovu pod sebe a používat) ještě k tomu si zarazilo klacek do huby. Jo, a sledovat psa jak dělá kotrmelce je taky celkem zvláštní. Běhat po mokré trávě je prostě boží.
Problémem je, že to zvíře má prostě vyčerpatelné množství energie. Takže i když sem s ním od jedné hrála 3 hodiny tuhle pitomost a skoro dvě hodiny běhala, pořád ještě lítá po obýváku a demoluje ho, zatím co já jsem úplně mrtvá. A ta jsoum ještě chtěla cvičit.

sledujem ta ,oplatis?;)

Sonička :)
S tímhle jděte do háje, fakt. A nebo si to třeba strčteo do libovolného tělesného otvoru, to už je mi jedno. Ale už mi to sem nepište.
Ta možnost sledování je tady proto, aby ste měli lehce dostupné odpovědi lidí, kteří vás něčím zaujali, popřípadě, aby ste mohli lehčeji posílat otázky. Rozhodně nebudu sledovat někoho, kdo mě "sleduje" jenom proto, abych já sledovala jeho. Můžete mi sakra říct co z toho máte? Dobrý pocit z naprosto nedůležitého čísla, které se zvětšuje ne díky tomu, že jste někoho zaujali, ale díky tomu, že žebráte, prosíte a vnucujete se? Nebo z toho máte něco jiného? Jde vám o vynucenou popularitu a "slávu" která je nejen nezasloužená, ale ještě vám navíc absolutně k ničemu není?
Tohle je pro mě, omlouvám se, jedině ubohost. Nic víc.

Napiš osm věcí, které bys chtěl/a v životě stihnout. Piš takové věci, které tě napadnou hned, prakticky bez přemýšlení. Mohou to být jen maličkosti, blbosti, jako třeba ochutnat žabí stehýnka apod. ;D

Rama
1) Sex na co nejvíce netradičních místech.
2) Přečíst a vlastnit všechny Kingovy knížky.
3) Mít vlastního koně.
4) Ochutnat lidské maso.
5) Ukrást cizímu dítěti lízátko/bonbón.
6) Procestovat svět.
7) Úspěšně odchovat potomka.
8) "Omylem" někoho postřelit nebo zmrzačit.

Ahoj. :) Zbieraš niečo? Ak áno, čo?

N E L L Y
Sbírám prázdné láhve od alkoholu (ty které se mi líbí, samozřejmě), což je vlastně celkem vtipné, protože prakticky nepiju.
Taky sbírám vizitky (polygraf v akci) a vždycky se strašně vztekám, když je některá z nich graficky nebo co se formátu týče špatně. Nedejbože, když je ještě špatně vytištěná nebo oříznutá. Delím si je doma na dvě hromádky - na špatné a dobré. Neuhádnete, kterých je víc.
Kdysi sem taky sbírala kameny, což už mě celkem přešlo, ale občas stejně neodolám a TY hezké mi mizí v kapse a následně se objevují v mé sběratelské krabici nebo na poličce.
Mám plnou krabici hraček z kinder vajíček. Nejsou jich tam stovky, ale tisíce hraček za několik let mého dětství. Fakt nevím, co s nima budu dělat. Ale když už tak nad tím přemýšlím, ty starší hračky jsou prostě lepší než ty novější. (Takových těch upírů, co viseli na svítící lampě mám několik a strašně mě štve že už nesvítí >.<)
Sbírám taky knížky od Kinga. Mým životním snem je mít je všechny doma. Momentálně šetřím na Temnou věž a jsem z toho úplně na prášky. Prostě ty knížky potřebuju.
A pak sbírám všechno, co se mi prostě líbí, co mi něco připomíná etc.

Zobrazit víc

fakt se nemaluješ? No na většině fotek máš dost silné linky -.-

Nemaluju, už poměrně dost dlouho. A silné linky mam možná tak na starých fotkách, na těch nových vůbec - kromě jedné výjimky, přesně v ten den, kdy sem si šla pro rolničky, protože sem kvůli jisté události musela nějak vypadat.
Ale jako je fajn, že nemáte nic lepšího na práci, než projíždět mi fotky a kontrolovat je. Taky bych chtěla mít tolik volného času.

Znáte ty básně typu: "Růže jsou rudé..."? Jaká je vaše nejoblíbenější? Můžete popřípadě přidat i vlastní..

Dr. Hannibal Lecter
České neznám, promiň.
Roses are red, violets are blue
if I had a brick i'd throw it at you.
.
Roses are red violets are blue
Vodka costs less than dinner for two.
.
Roses are black, violets are black
everything is black, I can't see.
.
Roses are red, violets are blue
sugar is sweet and so are you.
But the roses are wilting, the violets are dead
the sugar bowl's empty, just like your head.
.
Roses are red, heres something new
violets are violet not fucking blue.
.
Roses are red, violets are red
everything's red, holy shit the garden's on fire.
.
Mario is red, Sonic is blue
will you be my Player #2.
.
Roses are red Violets are blue
Im using my hand but thinking of you.
.
Roses are red, foxes are clever
I like your butt let me touch it forever.
.
Roses are red, violets are blue,
please get out of my bed, seriously who the fuck are you?
.
Roses are gay violets are gayer
Fuck this poem listen to Slayer.
.
Roses are grey violets are grey
Everything is grey I'm a dog.
.
Violets are blue roses are red
by the end of the night you'll be in my bed.
.
Roses are red, violets are blue,
we'll be having sex, because I'm stronger than you.
.
Roses are red violets are blue
rophynol is cheap
so fuck all of this romantic valentine shit, I'm just going to rape you.

Zobrazit víc

Jaký věk je podle vás ideální na to, aby se slečny začali malovat? Malujete se? Kdy jste začali? Vadí vám, když se někdo maluje? *trochu jsem to omezila na slečny, tak se vám kluci omlouvám, pokud taky holdujete make-upu :D*

Dr. Hannibal Lecter
Nemyslím si, že existuje něco jako ideální věk. Samozřejmě, že by se asi neměly malovat holčičky ve školce. Ale pak už to záleží na psychické vyspělosti. Někteří "dámy" by se neměly malovat ani v 6o, protože jsou schopny naplácat bůh ví co a myslí si, jak strašně jim to sluší. Jenže .. nesluší. Pokud se chcou holky 12,13,14 začít malovat, prosím, jenom ať experimentují. Ale taky bych jim nedala do ruky hned napoprvé úplně všechno. Řasenka stačí. A pak postupně přidávat další věci, jako třeba stíny (v nějaké nevýrazné barvě), tužky, etc. Pokud holka bude mít dost rozumu, použije to v míře, tak, aby s tím nevypadala jako šašek a pokud se s tím nebude cítít pohodlně, nebude to používat vůbec. Pokud nebude mít dost rozumu, bude vypadat jako šašek a bude namalovaná jenom aby byla cool, vzala bych ji to a ještě nějakou dobu počkala. Samozřejmě, kolem těch 14-15, když už si holka koupí všechny potřebné věci, je to její záležitost. Ať si jako šašek klidně vypadá. Ono ji to časem dojde .. snad.
Navíc, tenhle trend malování se, přichází ve vlnách. Někdy je in malovat se, někdy zase ne, pak zase jo, etc. Takže někdy se chcou holky malovat už pomalu v první třídě, a někdy zase vůbec. Osobně momentálně nesnáším takové to upozorňování na sebe ve stylu "HaHa, je mi 12,13,14 a nemaluju se!". Takových holek je totiž hodně. I mnohem starších. A namalovaná "třináctka" není nic špatného, když je to s rozumem. Třeba ji to dodává ztracené sebevědomí a může předejít šikaně (jo, i tohle se může stát). Takže ať se maluje kdo chce, kdy chce, mě je to vlastně jedno. A pokud někdo vypadá jako šašek .. nu, to už je taky jeho věc.
Kdysi sem se malovala, možná od těch 13? V té době sem byla strašný rebel. Pak mě to nějak přešlo a nemalovala sem se vůbec. Chytlo mě to zas asi kolem 15? 16? A to sem z domu bez linek prostě nevyšla, protože mi zvětšovaly oči, které se tak všem strašně líbily a mě to dodávalo alespoň trochu sebevědomí. Teď už se nemaluju prakticky vůbec. Ráno teda jako použiju řasenku, aby se neřeklo (i když většinou ani nejde poznat, že ji mám) a trochu si ztmavím obočí (protože mám vlasy obarvené na černo a moje obočí díky tomu vypadá, jako bych ho ani neměla), ale někdy kašlu i na tohle. Nepotřebuju se malovat, cítím se dobře i bez toho (a navíc tak neskutečně ušetřím).

Zobrazit víc

44.Je něco, něco speciálního, bez čeho neodejdeš z domu? (ať už jdeš kamkoliv) Vynechej mobil, klíče a peněženku. #B

Bunneyx’s Profile Photo#Bunney
Nedokážu odejít z domu bez rolniček, řetízku, náramků a prstýnku. Prostě ne. I kdybych ty věci třeba měla mít jenom v kapse. Cítím se bez nich jako .. nahá. Už ke mě v podstatě přirostly, zvykla jsem si na ně. Když jsem bez nich, jsem strašně nervózní, hnusná na ostatní a pořád si sahám na místa, kde by měly být. Po ujištění, že tam nejsou jsem ještě nervóznější a ještě hnusnější. Jsou takovou mou malou závislostí.

Je lepší vztah s klukem nebo s holkou?

Nesnáším tuhle otázku. Fakt nesnáším. Nejlepší vztah je s tím, koho milujete. A když milujete, je vám jedno, jestli je to muž, žena nebo hermafrodit. Obě pohlaví mají svá pro a proti a nikdy jsem nevyhodnocovala, které má víc pro a které proti. Navíc by to zřejmě ani nešlo, protože každý člověk je jiný a na každém vztahu mi většinou vadilo něco jiného.

Prostor pro myšlenky:

Hele, otázka! Hm .. Hm. Na co vlastně myslím? Myslím na to, na co myslím. HaHa. Tak jinak.
Hm .. budu myslet na .. Okey, necháme tomu volný průběh. *Hlavně nemysli na sex, hlavně nemysli na sex, když nemůžeš mít sex. Co sem ti říkala?! Proč myslíš na sex, když nemáš myslet na sex?!* Tak takhle to taky nepůjde. Hele, hrnek, mohla bych si udělat čaj. Ale nejspíš jsem na to příliš líná. Určitě. *Chybí ti a potřebuješ obejmout* Kecy, nepotřebuju jeho ani jeho objetí. Kde jsou asi kočky? Nemám koho drbat. *Měla bys drbat jeho* Trálalá, neslyším tě. Co ten čaj? Jo vlastně, byla jsem moc líná, pro něho jít. *Kdyby tu byl on, tak ti ho donese* Že se mám místo toho napít minerálky? Chytré. *NEIGNORUJ MĚ CHYBÍ TI CHYBÍ TI A POTŘEBUJEŠ OBEJMOUT CHYBÍ TI A CHCEŠ SEX A K TOMU POTŘEBUJEŠ JEHO A PROSTĚ TI CHYBÍ TAM SI TO KONEČNĚ UVĚDOM A ODPUSŤ MU PROTOŽE TI CHYBÍ CHYBÍ CHYBÍ A TY UŽ TO DLOUHO NEVYDRŽÍŠ* Jo, je fakt, že bych si mohla číst. Už mám zase rozečtené čtyři knížky a začíná se mi to sbírat. Jenže se mi nechce, sem líná úplně na cokoli *Nejsi líná, jenom ti chybí, takže nemáš na nic náladu* Hele, upozornění z insta. To je milé. Vlastně mám celkem hlad, ale zase nemůžu jíst, takže je to úplně k ničemu. Vzala jsem si vůbec tabletky? Snad jo, zkontroluju to až zítra, možná. Co vlastně zítra budu dělat? *Budeš s ním* Mohla bych jít ke koním. To vůbec není špatný nápad. *BUDEŠ S NÍM PROTOŽE TO BEZ NĚHO NEVYDRŽÍŠ POTŘEBUJEŠ HO A PŘESTAŇ MĚ KONEČNĚ IGNOROVAT*
Vlastně nechápu, proč na tuhle otázku odpovídám.

Zobrazit víc

Co když tentokrát nebude koho obvinit? (Pochop jakkoliv)

Víš .. neustále tady byl někdo, koho jsi mohl obvinit. Ať už šlo o cokoli, vždy si to mohl na někoho svést. Nedařilo se ti? Mohl za to on. Neumíš to? Může za to tam ten. Je ti špatně? Tak za to může ona.
Ale dochází ti, že jednou přijde čas, kdy tady nikdo takový nebude? Čas, kdy už nebudeš mít koho obviňovat? No nedívej se na mě takhle, je to pravda. Jednou si budeš muset uvědomit, že jsi to ty sám, kdo ovlivňuje tvůj život. Nikdo jiný, jen ty a to ostatní jsou jen hloupé výmluvy. Nechceš, snad si nemůžeš připustit, že si za to můžeš sám. Je to od tebe hloupé, vlastně .. je to hloupé od nás všech.
Občas to děláme všichni. Nedokážeme si připustit svou vlastní vinu a obviňujeme jiné. Na jistý čas se nám uleví. Na jistý čas snad. Ale co pak? Co až tady nebude nikdo, koho by sme mohli obvinit a budeme si muset připustit svou vinu v plném rozsahu? Zvládneme to? Zvládneš to ty? Zvládneš ten šok, až zjistíš, kým vlastně jsi .. ?

Zobrazit víc

Všude čtu, jak lidé neví, jak říct člověku, že jej milují. Ale co takoví reakce? Jak byste reagovali, kdyby vám tohle někdo řekl? Někdo, od koho byste to nečekali? Ať už byste jeho city zranit chtěli, nebo ne.

Moje reakce je prostá. Na chvilku se zarazím a pak se jen ptám "Proč?". Vždycky, ať už to čekám nebo ne, ať už to cítím stejně nebo ne. Vždy jen "Proč?".
Pak už je to různé. Už se mi i stalo, že sem se tomu člověku vysmála do očí. Myslete si o mě co chcete, ale jinak to prostě nešlo. Jeden člověk si totiž celou dobu namotával jednu holku za druhou, počkal, až k němu začnou něco cítit a pak se jim vysmál a odkopl je. A jakmile narazil na někoho, kdo ho nechtěl (tedy mě), samozřejmě se sám zamiloval. Co jiného jsem měla udělat, než se mu vysmát a přivítat ho ve světě jeho bývalek?
Obvykle se ale snažím nebýt krutá, i když mi na citech lidí většinou nezáleží. Snažím se jim vysvětlit, že jejich city prostě neopětuju a že ve vztahu bychom se trápili oba. Krutá jsem teprve tehdy, když to daná osoba nedokáže pochopit a pořád se snaží.
Samozřejmě někdy nastala i kladná reakce, ale to už tady rozpitvávat nebudu.

Zobrazit víc

Jak mám říct holce "miluji" když jsem holka?

Úplně stejně jako klukovi. Hele, já nevím. Nikdy jsem takové věci neřešila. Když sem někomu chtěla říct, že ho miluju, ať už klukovi nebo holce, vždycky jsem to udělala nehledě na to jak, kdy, kde a proč. Takže vlastně jediná rada, kterou ti můžu dát je "neřeš to, prostě to udělej".
A jestli se bojíš odmítnutí nebo toho, že se ti vysměje, tak to taky neřeš a udělej to. V životě tě lidi budou odmítat pořád a tohle není nic, z čeho by se člověk nedokázal za chvíli vyhrabat, i když se to tak nezdá. A on pak vždycky přijde někdo, kdo ti to vynahradí. Chce to jen trochu odvahy a neztrácet naději.
Akorát jedné věci se vyhni. Nedělej to přes net, to fakt ne. To je největší blbost, jakou můžeš udělat. A že je dost lidí, kteří jsou toho schopní.

Jsou pro tebe důležitější vztahy nebo povinosti, práce a výsledky? Kdyby ti rodina neschválila vysněné povolání, vykašlala by ses na ně?

†meaningful questions†
Moje rodina nemá absolutně žádné právo mi něco schvalovat nebo neschvalovat. Jo, poslechnu si jejich názor, když mi ho chcou říct, ale tím to končí. V 18 nade mnou ztratili veškerou moc a jsem za to fakt ráda. Problém je totiž v tom, že oni o mě nic neví. A zajímá je jenom to, co se líbí jim a co jim vyhovuje. Je jim jedno, jestli já jsem nebo nejsem šťastná, spokojená etc. Hlavně že jsou štastní a spokojení oni, to je to hlavní.
Takže momentálně je pro mě důležitá škola a práce. Brigády a mimoškolní vzdělávání se. Už dávno je mi jedno, že spolu někdy i přes týden nepromluvíme jediné slovo, protože se mnou nejsou spokojení.
Ale samozřejmě, až budu mít svou vlastní rodinu, budu to brát úplně jinak. Budu mít vůči ním jisté povinnosti a závazky, takže bych se vysněné práce (nebo něčeho podobného) vzdala radši, než abych jim nějak ublížila a uškodila.

Zobrazit víc

Najprv rozmýšlaš až potom konáš alebo naopak? :) Kedy sa hodí viacej to a kedy to druhé? :)

Pokud to jde, nikdy nic bez přemýšlení nedělám. Už hodněkrât se mi to vymstilo a nehodlám znovu opakovat staré chyby.
Ale jsou situace, kdy jednám naprosto automaticky, ani bych vůbec věděla co a jak vlastně dělám. Třeba když jdu jezdit a splaší se mi kobyla. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych v tu chvíli přemýšlela, co mi říkali všichni trenéři, že mám dělat. Přemýšlení jde stranou a jen automaticky dělám to, co dělat musím, abych se udržela v sedle a dostala kobylu pod kontrolu. Když se mě pak někdo zeptá, jak sem to udělala a jak sem se udržela, nedokážu mu to říct.

like = ?

Chtěla bych upozornit všechny ty, co se mě ptají, co se mi včera stalo, že jim do toho absolutně nic není a že na jejich dotazy odpovídat nebudu. Právě naopak, hned je mažu. Takže mi laskavě přestaňte psát, je to zbytečné.

Si tolerantná/ý voči každému ? Alebo máš voči niektorým ľuďom výsady ?

Jsem extrémně tolerantní člověk, je hodně málo věcí, které nedokážu tolerovat a většinou to není nic, co by ostatní nějak omezovalo nebo uráželo. Ale opravdu nejsem tolerantní ke všem. Odmítám být tolerantní k někomu, kdo není tolerantní ke mě. Nejsem příliš náročný člověk a jestli někdo odmítne přijmout a respektovat těch pár věcí .. tak to potom ne. S mojí milou a tolerantní stránkou se rozhodně nesetká.

Máš často Zlou/smutnou/špatnou náladu? Máš někdy Zlé/špatné/temné/...Chvilky?

Naivní Rosnatka
To všechno záleží na tom, jaké mám zrovna období. Když je to, to lepší, kdy je minulost příliš vzdálená na to, abych se jí zabývala a všechno se zdá fajn, něco jako špatnou náladu a temné chvilky neznám. Týdny, někdy i měsíce.
Ale když mam zrovna své špatné období .. když se mi minulost vrací a všechno jde do háje, celý můj život je jedinou temnou chvilkou. Někdy sice vyplavu na povrch a dá se to snést, ale většinou jen klesám hlouběji a hlouběji.
A někdy to bývá opravdu zlé, jako třeba dneska. To pak mám potřebu mluvit sama se sebou, jako bych byla několika různými osobnostmi, šíleně se smát a chvíli na to brečet, pak dělat oboje najednou a znovu si do toho povídat, přesvědčovat se a hádat se sama se sebou. Myslet na mnoho různých věcí najednou a neovládát svou hlavu. Vlastně tyhle stavu miluju.

Zobrazit víc

Co se ti honí hlavou?

Go then, there are other worlds than these.
Go then, there are other worlds than these.
Go then, there are other worlds than these.
Go then, there are other worlds than these.
Go then, there are other worlds than these.
Go then, there are other worlds than these.
Go then, there are other worlds than these.
Go then, there are other worlds than these.
Go then, there are other worlds than these.
Go then, there are other worlds than these.
Go then, there are other worlds than these.
Go then, there are other worlds than these.
Go then ..

Ve dni, kdy poslední hvězda vyhasla, světlo zaniklo a pak se rozprostilo ticho. - Co je podle tebe na konci vesmíru? *pochop z kontextu*

Dr. Hannibal Lecter
První, co se mi po přečtení otázky vybavilo, byl tenhle úryvek z pistolníka Stephena Kinga, takže si dovolím trochu podvádět a dám ho sem ..
Kdyby ses ocitl u hranic vesmíru, našel bys tam prkenný plot a nápis SLEPÁ ULICE? Ne. Možná bys našel něco tvrdého a oblého, jako skořápka vejce, které vidí kuře zevnitř. A kdybys tu skořápku proklovl, jaký ohromný příval svtla by vproudil dírkou na konci vesmíru? Teba by ses tou dírkou podíval a objevil, že celý náš vesmír je jen částí jednoho atomu na stéblu trávy? Teba bys byl donucen uvědomit si, že když spálíš klacík, upálíš možná nekonečno nekonečna? Že existence se pozvedá nikoli k jednomu nekonečnu, ale k jejich nekonečnému počtu? Snad chápeš, jaké místo hraje náš vesmír ve vesmírném schématu - jako atom na stéblu trávy. Možná že všechno, co vnímáme, od nekonečně malého viru ke vzdálené mlhovině Koská hlava, je obsaženo v jednom stéblu trávy... stéblu, které v nějakém cizím čase existovalo jen den či dva? Co kdyby to stéblo skosila kosa? Až by začalo odumírat, pronikla by hniloba do našeho vlastního vesmíru a našich životů a všechno by zežloutlo, zhnědlo a seschlo? Možná to už začalo. Říkáme, že svět se hnul; možná tím vlastně myslíme, že začal vysychat. Pomysli, jak malí jsme v takovém uspořádání věcí, pistolníku! Představ si písek Mohainské pouště, kterou jsi přešel, abys mě našel, a představ si bilion vesmírů - nikoli světů, ale vesmírů zapouzdřených v každém zrnku té pouště; a v každém vesmíru nekonečně mnoho dalších. Tyčíme se nad těmito vesmíry z našeho žalostně výhodného postavení na stéblu trávy; jediným rozmachem boty můžeš rozkopnout miliardu miliard světů a uvrhnout je do tmy, rozprášíš je tak, že je nikdo nedá dohromady. Velikost, pistolníku... Velikost...

Zobrazit víc

Na tom nejsi sama. Jsem sportovec, pakourista, gymnasta. Cvičím denně, dělám pořád něco. Ale jakmile máme tělocvik, nebaví mě nic. Většinou tam ani nejdu.

Bunneyx’s Profile Photo#Bunney
Jsem toho názoru, že tělocvik by měl být na škole proto, aby se děcka pořád nekrčily v lavicích a trochu se odreagovaly od věčného stresu. A samozřejmě taky proto, aby se lidi, co se jindy nepohnou vůbec, pohli aspoň někdy. A k tomu, aby to tak bylo, musí ten tělocvik děcka bavit. Jenže pokud se objeví někdo, kdo tělocvik prostě učit neumí nebo bere vážně osnovy (až do třeťáku sem si myslela, že to není možné), tak je jasné, že se pak bude řešit vysoká absence.
Na jednu stranu jsem ráda, že v téhle averzi nejsem sama, na druhou stranu je mi to strašně líto. Protože tělocvik je sice prakticky zbytečný předmět, ale pořád se dá dobře využít ..

Cvičíš, jenom když musíš, nebo si sem tam zajdeš třeba i do posilky, nebo zaběhat?

Cvičím, kdykoli můžu. Nedokážu jenom tak sedět doma (když už se teda stane, že doma jsem). Vždycky si musím jít buď zaběhat nebo dělám nějaké posilovačky. Je fakt, že kdysi sem se do cvičení musela nutit, ale teď už jsem si zvykla a pomalu je to jako závislost.
Jediná doba, kdy cvičení nedokážu snést, i kdyby to bylo něco, co mě baví, je, když máme tělocvik. To se mi pak díky naší učitelky všechno hnusí a protiví. I ten běh, který obvykle miluju, se mi stává odporným. Některé osoby by tělocvik vážně učit neměly. Ta stará *píp* co ji máme ho dokázala znechutit celé naše třídě. A je to fakt vtipné, protože ako jediná učitelka na škole má problém s naší kázni, s tím, jak sme drzí a s odmítáním plnění úkolů. Čím to asi bude.
Kromě téhle výjimky jsem ale vážně schopná chodit běhat nebo cvičit denně, i kdybych kvůli tomu měla vstávat ve čtyři ráno. Do posilky bych sice nešla, ale i doma mi to bohatě stačí. Navíc v práci u koní, je to cvičení samo o sobě.

Zobrazit víc

Proč .. (doplň).

Proč ztrácet čas s lidma, když jsou tady kočky? Vážně, dneska jsem se znovu ujistila v tom, že kočky jsou mnohokrát lepší než lidé.
Mnoho lidí si myslí, že je můžou vlastnit. Jenže to je obrovská chyba. Kočku nikdy nevlastníte, můžete ji jedině nechat, aby si vás adoptovala, pokud se ji budete líbit a pak se o ní co nejlépe starat. Nejlíp, jak to dokážete. A pokud s tím bude spokojená, budete mít perfektního společníka.
Budou vás doprovázet cestou z domu i domů, někdy vás přijdou čekat až k zastávce, když to dlouho trvá. Když budete smutní, naštvaní nebo se cítit jakkoli negativně, vrýpou se k vám a vy po chvíli, co je budete debat zjistíte, že vás všechny negativní pocity opouštějí, jako by je někdo odstával. Budou vám vděčné za každou chviličku času, který jim budete věnovat. Za každou byť malinkou porci jídla o které se s nimi podělíte a za to, že je krmíte. Za každé podrbání a pohlazení. Budou vás milovat celým svým kočičím srdcem. A taky, když se jim naučíte rozumět, perfektně se s nimi mluví. Často mnohem líp, než s lidmi. Stačí jeden jediný pohled, jedno jediné *Miau* a hned víte, co si o dané věci myslí.
Ale hlavně, ani je nnapadne kousnout ruku, která je krmí. Nikdy vám úmyslně neublíží, pokud si to nezaslouží. A když to situace vyžaduje, klidně napadnou o mnoho silnějšího tvora, který vás ohrožuje. Nebudou se snažit škodit vám, právě naopak.
Vážně, mnohem raději jsem ve společnosti kočičí, než v té lidské. A dobře vím proč.

Zobrazit víc

Bože,jseš naprosto dokonalá,miluji tvý názory,tvoje úvahy na dané téma. Čtu vždycky večer:d Jseš jedna z mála,co má ask pro smysl,a né pro "like=like" apod sračky:--) Vim,ze se nezname,ale chtěla jsem ti to napsat:dNapsat to,jak moc zbožňuju tvuj rozum,a tvoje nazory👑💕 Doufám,že si to aspoň přečtš

Neznasme
Dlouho už sem na žádné lichotky neodpovídala. To ale neznamená, že si je nečtu a že mi nedělají radost. Dělají a obrovskou. Vždycky mi zlepší náladu a motivují mě v tom, abych dál odpovídala a posílala vám otázky. A upřímně, u některých i slzička ukápla. Vážně, někteří z vás mě motivují a dodávají mi sílu nejen ohledně asku, ale i do života. Jen na to prostě nemám co říct, kromě "děkuji" nechci se pořád opakovat.
Takže vám teď všem strašně moc moc děkuji, děkuji, děkuji a děkuji. Vaše podpora pro mě neskutečně hodně znamená.

Proč neodpovídáš?

Protože jsem několika lidem slíbila, že jim pošlu dopis, musím vyrobit obálky (ne, nemůžu si prostě jako normální člověk zajít do obchodu a obálky si koupit, protože se mi nelíbí) a ono to celkem trvá. Přeměřit, poskládat, ořezat a poslepovat papír není moc lehké, když to chcete mít precizní a podle pravidel. Navíc je pak ještě chci dozdobit a stejně tak dodělat samotné dopisy, nejpozději do neděle, abych je v pondělí mohla poslat. Už tak mi to dost dlouho trvá.
(Pokud chcete poslat dopis ještě někdo, tak dneska máte poslední možnost napsat mi adresu, protože do papírnictví už po zítřku nepůjdu.)

představ si. jsi s někým někde a něco se stane. a na tobě je velká volba: buď se zachráníš a ten druhý člověk zemře, nebo zachráníš druhou osobu a zemřeš ty. vybral/a by sis zemřít s vědomím, že jsi někomu zachránil/a život nebo by jsi chtěl/a žít s vědomím, že kvůli tobě někdo zemřel?

▄︻̷̿┻̿═━一
Záleží na tom, kdo by to byl. Kdyby to byl někdo, na kom mi záleží a měla bych ho ráda, raději bych umřela sama. Ale kdyby to byl někdo jiný .. pokud by to byl někdo normální, s mozkem v hlavě, asi bych se taky obětovala. Takový život je cennější než můj. Ale jinak? Proč bych se měla obětovat pro někoho, kdo za to nestojí? Klidně bych takovou osobu nechala umřít a vůbec bych si to nevyčítala.

jak se cítíš, když někoho načapáš, jak tě pozoruje?

▄︻̷̿┻̿═━一
Většinou to záleží na tom, kdo a jak mě pozoruje. Pokud na mě vyloženě civí nějaká prapodivná existence, a to ještě dlouho, bývám hodně naštvaná a nervózní. Zvlášť, když toho nenechá ani potom, co tomu řeknu, aby toho nechalo.
Pokud mě pozoruje někdo normální, jen se otočím, usměju se na něho a jediné co cítím je zvědavost. Vždycky me zajímá, co na mě dokáže lidi zaujmout natolik, aby mi věnovali svou pozornost.
A pokud na mě civí bandička vypatlanců a ještě k tomu mají blbé poznámky, jediné co cítím je znechucení. Znechucení nad tím, jak tupí dokážou lidi být.
Jinak to, že mě někdo pozoruje poznám skoro vždy. Už jsem na to tak nějak vycvičená, někdy to je dost užitečné.

Byla to chyba ?

Vždycky jsem tak nějak věděla, že jsem neměla souhlasit s tím, že přijedu. Ze jsem ho rovnou měla poslat do háje, když mi napsal. O kolik jiný a zřejmě i lepší by byl můj život, kdybych ty lidi nikdy nepoznala! Bohužel, stalo se. A teď mě tahají dolů, na svou úroveň. Nechci .. nechci, ale jak se mám bránit, když jsou všude okolo mě? Zkrachovalé, vychlastané a vyhulené, odporné existence nevlastnící mozek, snad jen jakýsi primitivní zárodek, znající jen pár věcí: nejdůležitější životní funkce, chlast, trávu, sex na nejnižší pudové úrovni a faleš. Každý den rozmnožují svá stáda tupohlavých oveček, lákají je a drží si je svými ubohými lži a přetvářkami.
A v jejich sevření se cítí bezpečně. Naprosto bezpečně a velmi pohodlně si ničí životy ostatních. Lež za lží, nehledě na to, kolika lidem a já ublíží. Jsou si středobody vlastního vesmíru. Ale jakmile se ocitnou mimo své stupidní stádo? Zůstane z nich jen malé, ustrašené cosi. Cosi, co by se nejraději vsaklo do zdí a do země, jen aby si toho nikdo nevšiml, jen aby tomu nikdo nic neudělal. Protože samo je to bezmocné.
Byla to neskutečná chyba souhlasit a poznat je. Kdybych věděla předem, k čemu to povede, pořádně bych si vrazila, napsala ne a byla šťastná. Šťastná bez těch ubohých stínu lidí, kteří se nazývají bohy.

Zobrazit víc

Jsi upřímný/ná ? :)

Obrázky,Rady,Gify :)
Bohužel, poslední dobou jsem upřímná až moc. Tak nějak začínám ztrácet hranice. Většinou to bylo tak, že sem buď byla upřímná nebo držela hubu. Teď je to tak, že jsem buď upřímná nebo upřímná. Ještě chvíli a začnu kvůli toho mít problémy, protože lidi v mém okolí to přestává bavit a to zvlášť ty, kteří jsou zvyklí na nějakou tu autoritu a úctu.

Máš rád/a děti? Proč? :)

Gábušik :3
Ne, nemám ráda děti. Vyloženě se mi hnusí. A přijdou mi strašně děsivé. Nesnáším, když se na mě některé z nich příliš dlouho dívá. Jsou to prostě malé, zákeřné, uřvané, uslintané věci. A minima smrdí.
Úplně miluju, když mi někdo strká nějaké děcko pod nos a chce po mě, abych na něho dělala ťuťu ňuňu, šišlala na něho a strašně ho obdivovala. Říct v takové chvíli vlastní, ne příliš pozitivní názor je sebevražda. Bohužel. Udělala jsem to jednou a opravdu mi to stačilo. A ještě navíc, když jim řeknu, že děti nemám ráda, a oni mi je stejně pořád strkají pod nos nebo je nechají ke mě přibližovat a berou to jako strašnou srandu. HaHaHa.
A stejně jako nesnáším děti, nesnáším ty lidi, co v jejich přítomnosti šišlají a všechno zdrobňují. Od doby, co u nás byla manželka bratra mého nevlastního otce jsem na zdrobněliny vyloženě alergická. Ona dokázala udělat zdrobněliny i ze slov, u kterých jsem ani netušila, že to jde. A když už nezdrobňovala, pořád mluvila o tom, co papá, a kdy a jak kakal a .. fuj. U jídla. Vážně? Vážně?!
Všechno, co se týká dětí mi přijde odporné, nechutné a děsivé. Kromě dětských hřišť .. teda kdyby na nic nebyly děti.
Jo, samozřejmě, jsou děcka, které mi až tak nevadí. Třeba můj bratranec, k tomu jsem schopná se i trochu přiblížit. Na chvíli. A ani nevypadá až tak špatně .. z dálky. Nejspíš ho mám ráda jenom kvůli strejdovi, ale to už není podstatné.
A je jasné, že až (pokud) budu mít vlastní dítě, ráda ho mít budu. Přece jen, bude to kus mého já. A bude moje. Ale jestli mi u něho někdo zašišlá, použije zdrobnělinu nebo bude dělat ťuťu ňuňu tak poletí oknem. Nebo čímkoli jiným. Dítě je prostě jenom malý člověk, nic, k čemu by bylo třeba takhle se chovat. (Teď mě napadlo, že vlastně ani nechápu, jak můžou lidi na ulici obdivovat cizí dítě.)
Ještě že přítel tenhle můj názor toleruje a nijak extra mu nevadí. Jediné, v čem se ujistil je to, že vlastní dítě by mi nevadilo. A už se taky naučil rozeznávat moje *Eh, fuj* a *zachraň mě, je moc blízko* blízko pohledy.

Zobrazit víc

Když máme v pátek 1.Máje tak mě nenápadná nic jiného, než napsat nějakou otázku na tohle téma :D Otázka : Pamatuješ si alespoň jednu sloku básně Máj ? :D Napiš tolik kolik si jí pamatujes (nepodvadej) :D

Ady269’s Profile Photosatanovakamaradka
Byl pozdní večer, první máj,
večerní máj, byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
..
Klesla hvězda s nebes výše,
mrtvá hvězda siný svit;
padá v neskončené říše
padá věčně v věčný byt.
..
Hluboké ticho.
Z mokrých stěn kapka za kapkou splyne, a jejich pádu dutý hlas
dalekou kobkou rozložen,
jako by noční měřil čas,
zní, hyne, zní a hyne
zní, hyne, zní a hyne zas.
..
Po modrém blankytu bělavé páry hynou,
lehounký větřík s nimi hraje;
a vysoko, v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou,
a smutný vězeň takto mluví k nim:
„Vy, jenž dalekosáhlým během svým,
co ramenem tajemným zemi objímáte,
vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe, vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,
v tiché se slzy celí rozplýváte,
vás já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
i tam, kde svého naleznete břehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj,
matku mou, vlast jedinou
i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou."
..
Na víc už si fakt nevzpomenu. Před rokem, dvěma, možná, ale teď už opravdu ne.

Zobrazit víc

keď pomáhaš druhým, rozmýšľaš ako to pomôže tebe? :)

Kristína
Když už se rozhodnu někomu pomoct, pomáhám mu proto, že chci nebo proto, že si myslím, že si to zaslouží. A je mi úplně jedno, jestli mi to nějak pomůže nebo mě to třeba stáhne dolů

Pročítáš si pečlivě každou odpověď, nebo to prostě projedeš, sem tam hodíš nějaký to srdce.... ?

Nemůžu říct, že si čtu každou odpověď, protože nemám čas sedět tady celý den. Takže se mi prostě občas stane, že mi některé odpovědi "utečou". Ale ty, které si zobrazit opravdu poctivě čtu a když už něco lajkuju, vím co a proč. Kdyby mě vaše odpovědi nezajímaly, rovnou bych se na nějaké posílání otázek mohla vykašlat.

jsou dvě skupiny lidí. ta majoritní zahrnuje lidi, kterým záleží na tom, co si o nich ostatní myslí, do té minoritní spadají jedinci, kterým je to fuk. do které patříš ty? chápeš myšlení lidí z té opačné skupiny? dokázal/a bys mi vysvětlit, jak ti druzí uvažují?

▄︻̷̿┻̿═━一
Ještě nedávno bych řekla, že patřím do první, majoritní skupiny. Nedokázala sem udělat absolutně nic bez toho, aniž bych hodně dlouho nepřemýšlela, co si o tom budou ostatní myslet. Zahodila jsem svůj osobitý styl, oblékala se podle toho, co se společnosti líbilo a držela jsem se vzadu..Byla jsem šedá myška, která nevyjadřovala své názory a nijak se neprojevovala. Bála jsem se. Strašně jsem se bála, že když budu jen trošičku jiná, že když udělám cokoli, co se jim nebude líbit, znovu začne ten teror v podobě šikany. Že znovu budu ta divná, budou mě nesnášet a nikdo se se mnou nebude bavit. Že mě budou ponižovat a smát se mi.
A pak jsem zjistila, že i když mi dali, alespoň částečně pokoj (pořád sem byla lehkým cílem, když sem byla tak zakřiknutá a bála se), ale že nejsem vůbec šťastná. Zabíjela jsem sama sebe. Pomalu, ale jistě. Tak jsem se s tím pokusila něco dělat. Zvedala jsem si sebevědomí jak jen to šlo, ale vždycky se našel nějaký blbec, který mě znovu shodil na začátek. Až se mi to jednou konečně podařilo a já se začala vracet ke svému starému já. Byla jsem dost sebevědomá na to, abych dokázala říkat a dělat co chvi. Dost sebevědomá na to, abych abych se ostatním dokázala postavit.
Teď už mi je úplně jedno, co si o mě kdo myslí. Jsem taková jaká jsem, říkám a dělám co chci a jestli se to někomu nelíbí .. nu, to už není můj problém. Jsem mnohem šťastnější než kdysi. Taky jsem díky tomu ve svém okolí poznala lidi, kteří opravdu stojí za pozornost. Prostě .. je to lepší.
Takže ano, chápu obě skupiny. Ale do té první už bych se nikdy vrátit nechtěla.

Zobrazit víc

Dokázal/a by jsi se stát vegetariánem/vegetariánkou? Proč ano, proč ne? (moc se omlouvám,ze jsem ted nedávala otázky, ale nevycházelo mi to časově. Teď by měly zase být pravidelně)

Ady269’s Profile Photosatanovakamaradka
Kdybych opravdu chtěla, neměla bych s tím žádný větší problém. Maso tak či tak moc nejím. Když už někdo něco s masem uvaří, tak to sním, ale že bych si s ním sama něco udělala, to fakt ne. A salámy a takové veci už jsem nejedla několik měsíců. Neříkám, že mi maso nechutná. Chutná a hodně. Ale nějak sem si prostě zvyklá jíst ho v omezeném množství. V podstatě žiju hlavně na zeleninových salátech.
Ale vegetariánem být nechci. Nevidím k tomu důvod. Člověk maso nejí jenom tak pro srandu, i když se dá nahradit. A takové "ušlechtilé" důvody, jako *nejím maso, kvůli velkochovům* mě taky nedojímají. Každým dnem se naše populace zvyšuje a víte kolik lidí by muselo najednou přestat jíst maso, aby mohly být velkochoby zrušeny? A řekněte mi, jaký je rozdíl mezi tím, když se přebytek masa vyhodí nebo sní. To zvíře bude trpět a umře tak či tak. A nikdo neříká, že si nemůžete koupit maso z přírodních chovů. Není to žádný problém.

Zobrazit víc

Jedeš v šalině a jsou dvě dámy. Jedna je mladší než ta druhá. Ale ta starší vypadá mladší, než ta mladší a ta mladší vypadá starší, než ta starší. Je jen jedno volné sedadlo a obě by si sedly. Která kterou pustí sednout? A proč?

Vím, že tahle otázka je položená z hlediska slušnosti, která by kterou měla pustit sednout, kdyby to fungovalo tak, jak má. Jenže obávám se, že nad tím je úplně zbytečné uvažovat, protože setkat se ve veřejné dopravě s nějakou slušností je zázrak. Takže by to nejspíš bylo "kdo dřív přijde .." a nebo taky kdo se tam drzeji prorve. Navíc, věk neprozrazuje to, jak je na tom člověk fyzicky. A sednout by si měl ten, kdo je na tom fyzicky hůř. Jenže těžko se dané osoby budete ptát, jak na tom je.
Když už sme u toho, tyhle scénky ve veřejné dopravě jsou někdy až k pláči.
Když jsem nedávno zase měla svůj lepší den (byla sem přepracovaná, obě kolena jsem měla obvazázaná, sotva sem chodila a tak celkově mi bylo špatně), musela sem stát, i když byla snad polovina sedadel volná. všichni vedle sebe měli narvané batohy a neexistuje, že by někoho pustili sednout. I když byl autobus přecpaný a někteří se do něj nevešli, tak proč? Nakonec mi místo chtěla uvolnit nějaká stařenka, která sama vypadala na to, že potřebuje sedět. Jakože vážně?
A nebo cesty směr nemocnice. Je před ní sídliště, takže tam věčně jezdí nějaké prapodivné existence a hatanti. A kdo si myslíte že sedí? Lidi, co jezdí do nemocnice nebo ony existence? Hloupá otázka. Ještě si ti idioti skáčou po hlavách a strkat do nemocných a zraněných lidí? Strašná sranda.
Ne, uvažovat o slušnosti ve veřejné dopravě je vážně zbytečné.

Zobrazit víc

Baví tě to posílat otázky? Vymýšlet je? Posíláš hodně lidem? Čí odpovědi tě zaujali nejvíc?

Kdyby mě to nebavilo, neposílala bych je. Samozřejmě, dělám to částečně i proto, abych těm lidem udělala radost, ale kdybych k tomu neměla jiné důvody, asi bych toho nechala.
Otázky v podstatě ani vymýšlet nemusím. Většinou se ptám na věci, které mě v podstatě samy v určitých situacích napadnou a zajímá mě na ně názor ostatních. Nevidím důvod proč se ptát lidí na něco, na co mě vlastně ani nezajímá odpověď. Jaký by to pak mělo účel? Čím by mi to posloužilo? A vůbec, zajímaly by ty otázky vůbec někoho, když bych do nich nedala kus sebe a nezajímaly by ani mě? Kdyby mě Nezajímaly ani odpovědi?
Posílám je cca 9oo lidem, ale mění se to, protože každou chvíli někoho přibírám nebo odebírám. Někdy se počet změní i o několik stovek, když dělám čistku.
Mám tady své oblíbence, jejichž odpovědi vyloženě miluju a v podstatě mi i tím, že odpoví zlepší náladu, i kdybych s jejich názorem nesouhlasila. Ale nebudu je tady vypisovat.

Zobrazit víc

Odsudzuješ človeka podľa vzhľadu? (úprimne)

N E L L Y
Neodsuzuju podle vzhledu, ale nějaký ten názor si vždycky udělám. A většinou je pravdivý. Je fakt, že vzhled toho o lidech celkem dost prozradí - samozřejmě, může klamat, ale i tak. Vzhled je součástí naší osobnosti a naše já se do něj částečně promítá.
Vždycky dám ale člověku možnost můj názor změnit, i kdybych si o něm myslela cokoli.

Ahoj, platí to, že ten kto lajkne ten status čo si písala, tak budeš posielať otázky? :) Lajkla som a neprišli ešte žiadne od včera

Ahoj, platí, ale jsem bez WiFi, takže otázky nejsou každodenní, ale jen někdy :) Většinou jich pak posílám víc najednou, když se k počítači nebo WiFi dostanu.

Z čoho si šťastný/á?

N E L L Y
.. když mě sám od sebe, nečekaně tak trochu .. tak trochu víc přiškrtí, přidrží si mě za vlasy etc.
.. když si mě z ničeho nic ze zadu přitáhne, obejme mě a dá mi pusu do vlasů.
.. když mi šeptá ta sladká slůvka.
.. když spolu ležíme, já napůl spím a on mě objímá.
.. když to stejně nikdy nevydrží a pak mi vyčítá, že za to můžu já.
.. když se nechá dobrovolně "tyranizovat" jenom aby mi udělal radost.
.. když mi leze do kuchyně, jídlo je všude, kromě míst kde by mělo být a to co děláme, se moc nepodobá vaření.
.. když na mě čeká klidně několik hodin a chodí za mnou každou přestávku, jenom aby se mnou byl.
.. když mě najednou popadne a vynese mě do nebo snese ze schodů, protože mě bolí kolena a špatně se mi chodí, i přes mé protesty.
.. když mi ráno odemyká skříňku, pomáhá mi sundat si věci, bere mi učebnice a hádá se se mnou, když to chci udělat sama.
.. když mi celý den nosí kabelku, i když si pořád stěžuje, jak s ní vypadá.
.. když mi hrdě hlásí, že kvůli mě omezil kouření.
.. když mě uprostřed výlevu vzteku přeruší, jako by nic, řekne mi, že jsem roztomilá a políbí mě.
.. když se podívám na stěnu a na jeho "vzkazy".
.. když mě objímá a plánuje nám budoucnoct.
.. když mi pošle sms nebo vymyslí pohádku na dobrou noc.
.. když se o mě stará, opečovává mě a bojí se.
.. když mě líbá.
.. když mě objímá.
.. když je se mnou.

Zobrazit víc

vztah nebo volnost?

Hned ze začátku se omlouvám, protože tohle je strašně blbě položená otázka, takže si ji trochu upravím. Ono totiž i ve vztahu může mít člověk volnost. Takže "Vztah nebo bez vztahu?"
Pokud bych si měla vybrat mezi špatným vztahem a žádným vztahem, vybrala bych si druhou možnost a nijak bych toho nelitovala. Ale kdybych si měla vybrat mezi dobrým vztahem (např. ten, který mám teď) a žádným vztahem, volila bych vztah.
Jsem člověk, který druhou polovičku v podstatě potřebuju. Kontakt s lidma je něco, co nemám zrovna dvakrát ráda, ale přesto (člověk je stádový tvor) ho potřebuju. Tohle dokonale vyřeší partner, protože jsem na něj zvyklá (tzn. jeho přítomnost mi nevadí, dokonce ji vítám), rozumím si s ním a můžu mu věřit. Taky, když ze sebe obvykle nevydávám žádné city, musím je alespoň někde ventilovat (ty negativní si dostatečně odnese okolí.
Navíc, tak trochu potřebuju být vlastněna. Asi už to mám v povaze, ale prostě potřebuju někoho, kdo by nademnou měl kontrolu. Někoho, kdo by si mě hlídal, určoval mi pravidla (úplně takhle to není, pravidla nesnáším, ale nedokážu to vysvětlit, takže se musíte spokojit s tímhle), kdo by mě dokázal pořádně chytit pod krkem (doslova), když to potřebuju. Někoho, o koho bych mohla pečovat a starat se o něj, dávat mu tu nejlepší stránku mého já, oplátkou za vděčnost a cit. Potřebuju někoho, komu bych mohla dát všechno a on by mě za to podržel, pomohl mi a byl u mě. Někoho, u koho bych se cítila bezpečně, příjemně a jehož objetí by mě dokázalo alespoň na chvíli vytrhnout z reality. Někoho, kdo by mi dál pocit, že tady nejsem úplně na všechno sama.
Ono se strašně těžce vysvětluje, jak to vlastně cítím. Slova jsou oproti myšlenkám a citům ošidná a neohrabaná. Ale prostě nejsem člověk, který je stvořen pro samotu, i když je k ní odsouzen. Takže bez vztahu vydržím, ale prostě ho potřebuju.

Zobrazit víc

http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/126541726683 A jinak je tvá matka psychicky v pořádku nebo ne?

Proč by neměla být? Tím mi nechtěla říct, že mi to přeje, ale že mi potvrdí cokoli, kdyby bylo třeba. Je jí jedno, jestli do té školy chodím nebo ne, hlavně když odmaturuju.

Kdo jsi?

†meaningful questions†
Jsem ta, která miluje i nenávidí.
Jsem ta, která se může stát nejkrásnějším snem, ale i nejhorší noční můrou.
Jsem ta, která opovrhuje i obdivuje.
Jsem ta, která mlčí i vypráví.
Jsem ta, která sní a žije beze snu.
Jsem ta, která je vášnivá i chladná.
Jsem ta, která potřebuje, ale vystačí si sama.
Jsem ta, která stojí a přesto kráčí.
Jsem ta, která ví, ale skrývá to.
Jsem ta, která je na okraji i ve středu.
Jsem ta, která je malou holčičkou i starou ženou.
Jsem ta, která touží, ale nepřizná to.
Jsem ta, která zatajuje i odhaluje.
Jsem ta, která sem nepatří, přesto je součástí.
Jsem ta, která má pohled zakrytý a přesto vidí.
Jsem ta, která je já.

si radšej v spoločnosti priateľov alebo rodiny?

Upřímně, společnost přátel ani rodiny nijak zvlášť nevyhledávám a netoužím po ní. Když už na to přijde a čas s nimi trávím, raději jsem s přáteli, ale nejraději jsem, když nemusím být s nikým z nich. Jsem spokojená s přítelem, kočkama nebo koňma a nikoho jiného nepostrádám.

jj protoze jako uklizecka bys chcipla bez elektroniky no

Ach bože. Nebylo by lepší trochu zapojit mozek, než něco napíšeš? Asi bylo, že?
Můžeš mi říct, po kom by ta uklízečka uklízela a kdo by ji platil? Kanceláře by bez elektroniky nefungovaly, stejně tak jako obchody, dílny, nemocnice (možná chvíli, pokud mají náhradní zdroj), školy, etc. Jako myslíš, že by uklízely bordel na ulicích i lidi by jim jenom tak dávali peníze?
A za druhé. JÍDLO BY SE BEZ VHODNÉHO USKLADNĚNÍ OKAMŽITĚ KAZILO. Takže by jim vůbec práce a peníze byly k ničemu. A pochybuju, že uklízečky jsou kouzelnice, které by tomu dokázaly zabránit. Nebo že žijou ze vzduchu nebo že žerou trávu.

Vydržel/a bys být 2 měsíce bez veškeré elektroniky? 📵

Otázky pro každého :3
Kdyby teď prostě přestala jet elektrika, všichni by sme byli v háji. Momentální svět není schopen čelit takové situaci. Jídlo by se bez vhodného uskladnění začalo kazit, lidé by byli bez práce, nudili by se, takže by začali dělat bordel, obchody by nebyly schopny fungovat, o nějaké mezinárodní komunikaci nemůže být řeč, takže by tady nebyl žádný dovoz .. prostě by sme mohli zalézt domu jako krysy a čekat až chcípneme. Takže ne, v takovém případě bych to rozhodně nevydržela.
Ale kdyby mě někdo s přítelem poslal na nějaký venkovský baráček, kde by byly vhodné podmínky pro uskladnění jídla, nějaké to pole a dobytek (s čímž souvisí i dostatek práce) a dobře zásobená knihovna, nejspíš bych s tím neměla až zas tak velký problém. Miluju tenhle styl života.

Jaký vztah máš ke starým lidem(důchodcům)? Vyhýbáš se jim, nebo tě naopak baví si s nimi povídat, starat se o ně? A teď zrovna nemyslím jen vaše prarodiče. Dokázal/a by jsi pracovat v domově důchodců?

Aglaia
Nemám nic proti starým lidem. Celkem ráda poslouchám, když mluví o svém životě a jsem ráda, když jim udělám radost tím, že se s nimi bavím. Vždycky když jedu za babičkou do domava, bavím se i s ostatními lidmi, kteří tam jsou. Ale nedokázala bych se o ně starat. Nedokázala bych se postarat o cizí malé děcko, natož o cizího starého člověka, hnusí se mi to.
Navíc .. já chápu, že se ti lidi třeba nudí nebo tak, ale poslední dobou mi důchodci lezou čím dál tím víc na nervy. Třeba dneska ráno. Jela jsem do práce, ještě napůl spící s těžkou taškou. Autobus mi jel až za 2o minut a jelikož sem chtěla alespoň trochu šetřit kolena, tak sem si sedla. I s taškou sem nezabrala ani třetinu lavičky. Asi pět minut před příjezdem autobusu přiskotačil jakýsi vitální stařík, a že jestli bych ho nepustila sednout. Tak sem sundala tu tašku, posunula se úplně na bok a ukázala na to volné místo. Znova se mě zeptal, jestli bych ho nepustila sednout. Chvíli sem přemýšlela, jestli to myslí vážně, načež sem mu odvětila, že tu má větší část lavičky volnou, tak si klidně může sednout. Zarazil se .. a hned po mě začal řvát přes celé stanoviště, že nejenom že ho nepustím sednout, ale ještě i drzá jsem. Samozřejmě než dořval, tak přijel autobus. V té chvíli sem ho totálně přestala zajímat, posbíral si jakési prapodivné tašky a už se rval do budu, zabrat tři sedadla a zatarasit uličku.
Nebo nedávno se v obchodě nějaká důchodkyně hádala kvůli dvoukorunové slevy. Snad půl hodiny. A když sem ji řekla, ať si to jde vyřídit za pracovníky, kteří chodí po obchodě s cedulkou "Mohu vám pomoci?", protože někteří lidi tady spěchají, tak po mě taky začala řvát, přes celý obchod.
Tohle mě vždycky dokáže neskutečně vytočit. Takže na jednu stranu proto starým lidem nic nemám, v podstatě je mám i ráda, ale na tu druhou je fakt nesnáším.

Zobrazit víc

Co jsi dneska dělal/a?

Te amo!
Od rána jsem byla u koní. Hodinu nám trvalo, než sme ty potvory odchlupily a dostaly do alespoň trochu normálního stavu, ale ta vyjíždka stála za to. Sice jenom krokovka, protože kovář přijede až příští týden, ale úplně boží. Kobyly byly nečekaně hodné, i když Irma občas házela turba a Peseta se lekala i vlastního stínu. Byly jsme venku přes tři hodiny (a to sme si říkaly, že se projdem jenom kousek). Když sme přišly zpátky, kobyly vypadaly, jako by v životě o žádném čištění neslyšely. A už vůbec ne ráno. Takže sme je musely čistit znova.
Pak už sem jenom vyčistila Marcela (ta hromada chlupů, co z něho vypadaly, byla větší, než on sám), udělala sem box a letěla sem na bus domů. Teda .. ve chvíli, kdy sem se začala převlíkat, začalo lít takovm stylem, že byl ani ne do minuty celý dvorek zaplavený a bylo vidět sotva na dva metry. Sice za stájí, přes louku si v pohodičce svítilo slunce, ale než bych tam došla, stejně bych byla úplně mokrá. Naštěstí pršelo jenom deset minut, takže sem ten bus stihla, i když sem si musela zaběhat.

Zobrazit víc

Co jsi dneska dělala

Zítra zase škola :( co máte jako první hodinu?:D a do kolika máš školu?:)

Terezjuklova’s Profile PhotoTerezka
Já: Příští týden hodlám záhadně a vážně onemocnět.
Matka: No a?
Já: No a nic. Jenom kdyby náhodou, ležím strašně nemocná doma.
Matka: Dones mi to blbé potvrzení a klidně někde umírej pomalou a bolestivou smrtí až do prázdnin.
Takže asi tak. Kašlu na školu, tenhle týden tam sice ještě jdu, ale absolutně mě nezajímá, co za hodiny máme, protože stejně nebudeme nic dělat a budu tam sedět úplně zbytečně.

názor na anorexii

To už tady dlouho nebylo. Přesto asi nemám nic nového, co bych vám k tomuhle tématu mohla říct. A nebo snad .. ?
Z anorexie a nebo vůbec tak všeobecně z toho, že jste nejedli se nikdy úplně nevyléčíte. Vrací se to, znovu a znovu. I když si myslíte, že už to máte za sebou, že už je všechno v pohodě, pletete se. Protože ono se to může kdykoli vrátit a vy musíte bojovat znovu, aby ste nepodlehli.
Je jedno v jakém stádiu a proč jste byli. Jakmile se jednou naučíte nejíst, propadáte peklu. Je opravdu těžké, bojovat se svou hlavou. Poznat a uvěřit tomu, že jste na tom špatně, donutit se, něco s tím dělat. Je to těžké, ale bez toho to nejde. Někdy to trvá týdny i měsíce. Po nocích brečíte a nevíte co máte dělat, jak s tím bojovat, jak napravit své chyby. Je vám špatně z vás samotných, když znovu začínáte jíst i přes to, že víte, že děláte dobrou věc. Hnusíte se sami sobě, chcete toho nechat, chcete mít klid i za cenu vlastního života. Ale přesto bojujete dál. Zkoušíte to znovu a znovu.
A když už vyhrajete boj se svou hlavou, začíná boj s tělem. Musíte ho donutit naučit se znovu přijímat potravu. Pak se musíte hlídat, aby ste nikdy nesnědli víc, než snesete. Musíte do sebe rvát vitamíny a tabletky, možná, že vás čekají operace. Je to únavné, je to těžké. Nesnášíte to znovuobnovení pocitu hladu. Ale polovina bitvy už je za vámi, alespoň si to myslíte, nemůžete se tedy teď vzdát. Musíte bojovat dál.
A pak .. pak se zdá, že už je všechno za vámi. Odnesete si sice nějaké "šrámy", ale nic, co by se nedalo přežít. Znovu začínáte fungovat jako normální člověk a jste spokojení a pyšní sami na sebe. Jenže jednoho dne zjistíte, že jste zase jíst přestali. Vždyť necítit hlad je tak pohodlné! Panikaříte, snažíte se hlídat, ale nejde vám to. Je vám špatně jak fyzicky, tak psychicky. Bojujete, ale nejde vám to. Zapomínáte se a znovu se cítíte "líp". Znovu do toho padáte a celý ten kolotoč začíná znovu.
Znovu bojujete s vlastní hlavou i vlastním tělem. Nedá se to vysvětlit někomu, kdo to nikdy nezažil. Ale člověk by raději umřel, než aby musel znovu bojovat. Raději by si nepřijímáním potravy zdevastoval tělo, až by pomalo přestalo fungovat, než aby musel znovu bojovat. Raději by .. ne. Je zbytečné to vysvětlovat těm, kteří to nechápou a těm, kteří si to zažili a zažívají to vysvětlovat nemusím. Je to prostě hnus. Jeden z největších hnusů, jaké můžou být.

Zobrazit víc

Někdy odpovídáš na totální kraviny, ale na to, co máš neodpovíš. Smutné.

Smutné je spíš to, že všichni ví, co by měli a neměli ostatní dělat, samozřejmě pod anonymem, aniž by je zajímalo proč daná osoba něco dělá nebo nedělá.

Myslíš, že plač je prejavom slabosti alebo sily? Prečo? :)

Kristína
Pláč je prostě pláč. Někdo brečí, protože je slabý, někdo proto, že byl dlouho silný, někdo proto, že prostě chce, někdo štěstím a někdo z naprosto neznámých důvodů. U každého je to jiné, nejde to definovat všeobecně.

Ty pracujes a si na strednej? Toto nie je hejt. Kde pracujes a v akej pozicii prosim?☺👑

Nic jiného mi nezbývá. U rodičů sice bydlím, ale nedají mi ani korunu na jídlo, oblečení a ostatní věci, které potřebuju.
Pracuju u koní. A tím myslím fakt pracuju, ne to, že si vozím zadek. Někdy si nejezdím třeba i několik měsíců. Majitelka studuje na vysoké škole a k tomu pracuje, takže prakticky veškerou práci za ní dělám já, což je se školou někdy fakt těžké, protože ji je fakt dost.
K tomu mi možná ještě přibude brigáda v obchodě. Jinak jsem dělala korektury, když měl někdo zájem a beru všechno co mi někdo nabídne (hrabání sena, natírání, etc.)
Kvůli školy si nic lepšího najít nemůžu, ale tak zatím to stačí a jsem ráda že je to aspoň tak, jak to je.

Si spokojný/á s tým čo máš alebo by si niečo zmenil/a? Ak áno, čo?

N E L L Y
Kdybych mohla, přičarovala bych si milióny. Ale to je poněkud nereálné.
V rámci možností spokojená jsem. Mám skvělého přítele, práci, která mě baví, střechu nad hlavou, dostatek jídla a vhodného oblečení, příští rok maturuju a (snad) padám na výšku. Vážně. Z toho, co by se změnit dalo, nechci měnit nic, alespoň dokud nebudu mít po střední.

je to pěkně napsaný :) a tobe je 18 už že ? a kdyz si byla mladsi a bydlela nebo bydlíš s rodiči tak co pokoj? řešila si to jak to u tebe v pokoji a doma vypadá ? chci k sobe pozvat kluka mám ted volný barák. Ale nemám to tam uplně nejhezčí.. tak nevím jestli ho tam mám pozvat nebo ne, bojím se co o

Děkuju :)
Popravdě .. u nás doma to vypadá jako na staveništi a můj pokoj .. ? O tom radši ani nemluvím. Je zařízený tak, aby fungoval a je tu fakt neskutečný bordel. Moc času v něm netrávím a nemám čas uklízet celý barák a pak ještě tady.
Samozřejmě, než k nám šel poprvé, tak sem stávala ve čtyři ráno, abych to tady dala do alespoň trochu přijatelného stavu. A pak zas a zas a zas, než mi došlo, že to, že mě miluje nemá nic společného s tím, kde a jak bydlím. Takže sem se na to vykašlala a nechala to být tak, jak to je. A i přes to, jak můj pokoj vypadá si ho zamiloval.
Takže pokud tě má fakt rád, tak tohle nijak hrotit nemusíš.

jak se chováš k příteli? jsi třeba víc drzá a hnusná na něj čím dýl jste spolu, nebo naopak?

Když tak přemýšlím, jak se mé chování k němu změnilo za ty dva roky .. jsem mu spíš otevřenější, přístupnější, jsem na něho víc milá, víc chápavější. Samozřejmě, že s tou otevřeností se nese jistá drzost, ale to už mám prostě v povaze. Oba se k sobě chováme líp než kdysi, ale ono je to strašně těžké vysvětlit.
Celkově ale moje chování k němu záleží na náladě. Jsou dny, kdy by mě nejradši svázal a zalepil mi pusu, jenom aby měl na chvíli klid. Protože jak už jsem říkala, drzá provokatérka jsem byla a vždycky budu. Strašně ráda hodnotím jiným holkám zadky, když jsme spolu, jenom abych ho trochu poškádlila. I když už se stalo, že se přidal, což mě strašně potěšilo. Nebo mu ráda dělám chutě, i když spolu zrovna nic nemůžeme mít. Nebo ho pak nutím, aby mi "ublížoval". Někdy mu musím říct věci, které ho fakt naštvou, protože jinak to prostě nedokáže udělat, i když chce. Kolikrát už jsem to takhle i celkem dost přehnala. Ale už si zvykl, že sem tam nějakou urážku a provokaci ode mě čekat musí, že už taková prostě jsem.
Ale jinak se se mnou žije jak král. Když sme u mě doma, skáču kolem něho a dělám všechno, co mu na očích vidím, jenom aby byl spokojený, vyvařuju mu, dělám masáže, etc. Klidně mi může zavolat i ve dvě ráno a říct mi cokoli nebo říct "přijeď" a v minutě bych se hrabala z postele a šla za ním klidně pěšky. Nemám problém na něho klidně dvě tři hodiny, třeba po škole čekat, jenom aby sme byli spolu. Jeho "to chci" je pro mě rozkazem. Mám k němu úctu a respekt, takže bych si nedovolila nějak výrazně mu odporovat, nestarat se o něho nebo mu nějak ublížit.
Samozřejmě všechno má svoje hranice, pořád mám svou vlastní hlavu a nejsem jenom nějaká jeho loutka, ale prostě se k němu snažím chovat nejlíp jak umím, protože si to zaslouží.

Zobrazit víc

Čo nemáš v láske robiť? Prečo? :D

Kristína
Poslední dobou se mi zhnusilo, ale opravdu zhnusilo chození do školy. Na střední jsem chodila poměrně ráda, nejsou tam špatní lidé a i to učení mě bavilo, ale teď?
Nebýt přítele a blížícího se konce roku, nejspíš bych šla na kolenou prosit doktorku, aby mi napsala alespoň měsíční omluvenku, protože chodit do tohohle ústavu je naprosto zbytečné. Věci, které se učíme v teorii jsou už naprosto zbytečné. Vážně, jen co vypadnu ze školy, klidně je můžu hned zapomenout, protože je nikdy nevyužiju. Navíc jsme teď i bez prezentací, bez kterých se vlastně ani nějak moc učit nemůžeme. A zajímá to snad někoho? Ne. Proč by mělo?
A praxe. Jaká praxe? O čem to mluvíte? Co to je? Jediná počítačová učebna, ve které byly počítače s programy, které potřebujeme se vystěhovala kvůli výměně oken. Každého by logicky napadlo, že se zajistí náhradní učebna (na škole jsou desítky nepoužívaných místností), kde by se alespoň polovina počítačů dala. Ale naše vedení o logice nikdy neslyšelo, takže nám místo toho zajistili jinou učebnu, ve které můžeme akorát dvě hodiny naprosto zbytečně sedět, protože nemáme co dělat. Učitelé po nás chcou závěrečné práce, chybí nám známky, ale zajímá to někoho? Ne.
A polygrafické studio? Naše poslední záchrana? Samozřejmě, tam se za chvíli budou okna měnit taky. Znovu, ne že by se to logicky udělalo o prázdninách, aby se teď ještě mohlo učit. Ne, to by prostě nešlo. A věřím tomu, že nám veškeré odborné předměty ani neodpadnou, i když je nebude kde a jak učit. Budeme prostě celý den sedět ve škole jenom proto, aby sme tam byli. Úplně zbytečně aniž by sme se naučili alespoň něco.
Za rok maturujeme a neumíme absolutně nic. Budeme moct akorát přijít a říct "Ehm .. těšilo mě". Nic víc. A nehrozí, že by nás to někdo doučil. Všichni totiž předpokládají, že už to umíme, že sme se to naučili jenom tak, z ničeho nic.
Místo zbytečně promrhaného času, bych mohla klidně pracovat. Bože .. nesnáším to tam.

Zobrazit víc

ak si smutný/á, sklamaný/á alebo niečo také, je nejaké motto, obrázok, ktorý si opakuješ/pozeráš dookola? Napríklad YOLO(You Only Live One) alebo všetko raz bude dobré... :)

Kristína
Když jsem smutná nebo zklamaná, kašlu na nějaké obrázky nebo motta. Opakování hloupých frází a ujišťování sama sebe, že to bude lepší mi ani v nejmenším nepomáhá. Musím dělat něco, co mě zabaví a přivede na jiné myšlenky. Takže běhám, čtu, pracuju, kreslím, píšu nebo jedu za přítelem.

Keby sa ti všetko vrátilo, pomohlo by ti to alebo by ťa to zranilo? :) Nepíš prosím NEVIEM!

Kristína
Kdybych si musela všechno prožít znovu, aniž bych s tím mohla cokoli dělat, kdybych se znovu musela cítit tak jako kdysi .. nejspíš by mě to zlomilo. Byla bych psychicky mrtvá. Jen obyčejný stín člověka, kterým jsem teď.
Ne, nedokázala bych to. Znovu už ne. Ano, jsem silnější. O hodně silnější než kdysi, ale stejně bych to nezvládla. Novým hrůzám kráčím s úsměvem vstříc, ty staré mě děsí ve snech.
I když .. kdo ví? Člověk si nemůže být jistý jak bude reagovat a co to s ním udělá, dokud se dané situaci nebude muset postavit. Možná bych s tím dokázala bojovat a možná bych vyhrála.
Ale nechci. Už nikdy. Ještě pořád musím bojovat se stíny minulosti a už několikrát jsem málem prohrála. Riskovat znovu? Ne, děkuji.

Čteš ? Jestli ano co jsi naposledy četl/a ? :)

Obrázky,Rady,Gify :)
Obvykle mám rozečtených tak 5-6 knížek, ale momentálně čtu jenom Listiny, 3 díl Temné věže od Stephena Kinga. Jsem do toho tak zažraná, že mě ostatní knížky vůbec nezajímají. Sice mi ještě zbývá několik dílů, ale už teď se děsím toho, až to dočtu a nebudu moct pokračovat.

Byl by pro tebe moc velký problém, kdyby za tebou někdo přišel a oznámil ti: "Jedeme na týden pod stan. Vem si spacák a ešus. Koupat se bude dát jen v rybníku." Těšil/a by ses? Byl by to moc velký problém? Jak bys reagoval/a?

Kdyby mi tohle někdo řekl, do pár minut bych měla sbalené všechny potřebné věci a netrpělivě bych čekala na odjezd. Tohle je pro mě splněny sen. Tedy za předpokladu, že by se jelo s dobrými lidmi a na dobré místo. Být totiž pod stanem někde, kde není co dělat taky není zrovna ideální, člověka to celkem rychle omrzí.
Do patnácti let sem jezdila na vodácký tábor a byl to pro mě naprostý ideál. Ráno jsme byli na vodě, odpoledne jsme měli volnou zábavu (míčovky, vzduchovky etc.) a večer se sedělo (a co se těch starších týče polo) u ohně s kytarou. V nocí sme byli ve stanech nebo sme si povytahovali spacáky za stany a spali sme pod širákem. Samozřejmě to všechno doprovázely služby v polní kuchyni a noční hlídky (první byla nejlepší, protože vedoucí byli ještě pořád v dost zajímavém.stavu u ohně a byla s nima dost sranda). Občas sme se v některých kempech zastavovali a chodili na výlety, třeba na nějaké zříceniny hradu a tak. Sprchy sme sice měli, ale v tom stylu, že to byla budka, na které byla nádrž na vodu. Stejně jediné, které to řešily byly holky, které se na ten tábor dostaly zřejmě omylem. Řešit make up, voňavky a mastné vlasy někde, kde na to všichni kašlou .. nepochopím.
Taky jsme ještě poměrně nedávno s bandou lidí prostě sbalili věci, polovina chytla stopa, polovina sedla na vlak a jeli sme jenom tak pryč. Vždycky sme to na noc někde zakempili, ráno sbalili věci, udělali si celodenní túru a večer se zase někde utábořili. Vraceli sme se špinaví, smradlaví a hladoví, ale bylo nám to úplně jedno, protože nám bylo naprosto skvěle.
Hned bych si to zopakovala, kdybych mohla.

Zobrazit víc

co budeš dneska dělat?:)

†††Anny Entropie†† #stránka#
Konečně jsem se pořádně vyspala (jo, vlastně jsem vstávala teprve před chvílí, takže zdravím vás z postele) ale je mi pořád stejně mizerně jako včera. Takže i když sem měla být s přítelem, nakonec je asi lepší, že spolu nebudeme, i když neříkám, že mi to nevadí a nemrzí mě to. Ale je lepší obětovat jeden den pro několik týdnů.
Takže dnešní den pro mě bude dnem Stephena Kinga (hodlám přečíst nejméně tři knihy ze série Temné věže) a léčení se. Taky budu po dlouhé době na fb (a přísahám, že budu odepisovat!) takže si mě můžete klidně přidat a napsat mi.
co budeš dneska dělat

Co máš na svém příteli nejradši?

Nejradši mám jeho celkově. Nedokážu si na něm vybrat jednu jedinou věc. Už jednou jsem se o to pokoušela a .. ne, fakt to nešlo. Vždycky sem se nad něčím začala rozplývat a za chvíli už jsem změnila názor a rozplývala se nad něčím jiným, a pak zase a zase.
Prostě je to nejúžasnější miláček, na kterém je boží úplně všechno.

S čím/kým svádíš největší boj?

Největší boj svádím sama se sebou. Jak to vždycky bývá, že lidi mají na jednom rameni ďábla a na druhém anděla, kteří mu našeptávají, tak já mám své až nehezky sebevědomé já a já, které vůbec ani neví, co to nějaké sebevědomí je. Na půl jsem namyšlený, arogantní zmrd a napůl milá, hodná, zakřiknutá sedá myška. Obě tyto části spolu neustále bojují. Pokaždé, než něco udělám, porvou se spolu. Většinou absolutně nevím, jak reagovat. Někdy se stane, že jedna část prostě najednou převládne, něco udělám nebo řeknu a druhá část mi hned na to vynadá a jede si svoje coby kdyby.
Většinou mi lidi říkají, že mam zdravé sebevědomí, a že i když působím poněkud arogantně a povýšeně, je to takové přirozené, už to ke mě tak nějak sedí, není to nic, kvůli čemu by se se mnou nedalo vyjít. A hlavně by je strašně zajímalo, jak to vlastně dělám. Nezbývá mi než usmát se, pokrčit rameny a v duchu si říct "Kdyby tak věděli ..".

Zobrazit víc

Prosím. rozepiš se o přátelství

Nejsem zrovna člověk, který by se měl o přátelství rozepisovat, protože to není zrovna něco, čemuž bych fandila.
Bylo období, kdy jsem měla kamarádů fakt hodně, ale postupem času jsem zjistila, že jsou to jen obyčejní, falešní .. *píp*, což sebou samozřejmě nešlo jen samé nepříjemnosti. A když vidím, jak tady ze sebe všichni dělají nejlepší kámoše a za zády se akorát pomlouvají a dělají si naschvály, tak jsem si jistá, že o tohle už opravdu znovu nestojím.
Nezajímám se o lidi a jsem spokojená, když oni se nezajímají o mě. Dneska sme si v angličtině udělali "rychlé rande" (taková ta blbost, když sedíte u stolku s někým úplně neznámým a máte časový limit na to, něco o něm zjistit, když čas dojde, partneři se vymění). A když se nás učitelka ptala, jestli jsme o ostatních zjistili něco nového, jediná moje reakce byla "No. I really don't care about this people." Dívala se na mě, jako bych spadla bůh ví odkud. Jako by to bylo tak těžko pochopitelné.
Samozřejmě, jsou lidi, kteří vytrvali a dokázali se mi dostat až pod kůži. Třeba moje extra úžasná spolusedící, jeden kamarád, bývalá spolužačka a přes net Verča. Jenže jim to trvalo několik let. A i u nich pořád bývám opatrná. Na druhou stranu, kdyby to bylo třeba, klidně bych za ně do ohně skočila (což teda moc opatrné není), ale očekávám od nich to samé. Stejně tak očekávám, že když budu držet hubu já, budou ji držet i oni. Bavit se se mnou je strašně složité, protože přátelství vnímám úplně jinak, než ostatní lidé.
Nějaké bavit se spolu, protože si spolu jakž takž rozumíme mě absolutně nebere. Ten, kdo se se mnou chce bavit musí mít mozek v hlavě, dokonale chápat můj divný smysl pro humor, ironické narážky a urážky, mít stejný pohled na některé věci a hlavně lidi, respektovat můj prostor a akceptovat mé změny nálad a další věci, které tady nehodlám prezentovat. Každopádně, takových lidí je málo. Hodně málo, což mi vlastně ani nijak nevadí.

Zobrazit víc

Odpovídáš na všechny otázky, co Ti každý položí? :)

Někdy mi denně přijde i 5o otázek, takže bych tady musela sedět od rána do večera, abych stihla na všechno odpovědět. Většinou si vybírám otázky na témata, o kterých jsem ještě nic nepsala nebo na témata, ke kterým toho mám hodně co říct. Občas se taky stane, že mě napadne odpověď hned, jakmile otázku vidím. Když žádné takové otázky nemám, vracím se k těm starším a odpovídám na to, na co mě předtím odpověď třeba nenapadla nebo na témata, na která už jsem sice řekla svoje, ale neodpovídala sem na ně dlouho.
Ale všechno to taky záleží na tom, jakou mám náladu a jak mi je. Pokud přijdu úplně mrtvá z práce, tak je jasné, že nějaké extra úžasné slohu ze sebe taky nedostanu. Pokud ze sebe teda dostanu vůbec něco.

Jaký byl tvůj nejhorší úraz?

†meaningful questions†
Většinou jsem se úrazům až zázračně vyhýbala.Na to jaké pády jsem u koní zažila, na to že přese mě přecválal kůň, na to, že mi koně kolikrát vykopli pár centimetrů kolem huby a jednou jsem fakt dostala kopačku do hlavy nebo mi scvakli zuby hned vedle prstů, na to, že na mě kůň spadl .. etc., nehledě na šílenosti, které jsem prováděla jinde, jsem měla až zázračně štěstí a v podstatě nic se mi nestalo. Takové ty zranění jako zvrtnutý kotník (se kterým jsem vždycky chodila několik dní, dokud mi nezačalo vadit, že nenarvu nohu do boty), naražené něco, šrámy, stržená kůže (i když to vypadalo fakt hnusně), propíchnutá ruka nebo sloupek vražený do půlky nohy jsem brala jako lehké nepříjemnosti a ne jako úrazy. Většinou jsem je ignorovala tak dlouho, jak jen jsem mohla dokud mi nezačala vadit krev nebo mě to nějak výrazně neomezovalo v pohybu.
Jediné, co bych vážně označila jako úraz jsou moje zranění kolen. Několikrát jsem na ně spadla z koně, z kola, na ledy, něco si do nich vrazila, etc. Ty úrazy samy o sobě vlastně nic nebyly, takové to "HaHa, kašlete na to, pokračujem". Ale ty následky už taková sranda fakt nejsou. V noci se budím a brečím od bolesti, jsou dny, kdy se vůbec ani nepostavím, občas mi v nich fakt hnusně křupne a pak mi natečou a bolí několik dní a poslední co mi poslední dobou provádějí je to, že mi buď vyskočí nebo se mi celé koleno stočí do boku. Šíleně to bolí, ale tak co, narovnat to zatím jde. Hlavně že mi všichni doktoři strašně tvrdí, že s nima nic nemám a jenom simuluju. Pokaždé, když sem tam byla mi akorát řekli, ať si je namažu a obvážu. Fakt sranda, když máte koleno velké jak dětskou hlavu, úplně fialovo, červeno, žluto, zeleno černé, není šance, že by ste ji ohli a neskutečně vás bolí, venku sněhu nad kolena, na dědině samozřejmě neprohrabané cesty a doktor vám s úsměvem v patnácti, jako by ste byli dítě řekne, že ale přece do školy v klidu můžete, vždyť s tím přece nic nemáte.

Zobrazit víc

Co se ti honí hlavou před spaním? A jak dlouho ti trvá než usneš?

Te amo!
Poslední dobou si připadám jako naivně zamilované dítě, které se pořád opakuje. ale ..
Před spaním ani v podstatě na nic nemyslím. Jenom si představuju, jaké by to bylo, kdyby byl vedle mě. Kdyby mě pevně držel a já poslouchala jak mu bije srdce. Kdyby mi sladce šeptal "Miluju tě, prcku můj .. ..". Kdybych věděla, že je všechno v pořádku, že jsem v naprostém bezpečí. Kdybych byla dokonale šťastná ..
Co se ti honí hlavou před spaním A jak dlouho ti trvá než usneš

Jaký je pocit být použitou hračkou?

Kdysi si se mnou hrál. Byla jsem jen loutkou neschopnou života, bez jeho opory. Jen loutkou, která pro něj byla ničím. Jen obyčejnou hračkou bez vlastní vůle. Jen obyčejný hadr. Hrál si se mnou a já to snášela, šťastná, že se mi vůbec jenom věnuje. Mlčela jsem a nechala ho, ať si dělá co chce. Hádky, modřiny, krev a slzy. Nevadí, nevadí. Když odešel, byla jsem ..
Nevím, netuším jak jsem se cítila. Je to příliš dávno na to, abych si to pamatovala. Ta vzpomínka bledne čím dál tím víc, moje staré já je už dávno mrtvé. Už dávno jsem někým úplně jiným. Někým, kdo by ze sebe nikdy hračku neudělal. Někým, kdo by se nenechal použít. Někým, kdo je příliš hrdý na to, aby se nechal zmanipulovat.
Dnes už jsem osobou, která neví co to je být zneužitá. Pracovala jsem na sobě. Pracovala jsem tvrdě, abych ze sebe udělala toho člověka, jakým jsem, ale vyplatilo se to. Už nejsem slabá. Nikdo už si nedovolí ani jen pomyslet na nějaké hry se mnou.

Zobrazit víc

ak máš depku/si smutný/á, čo robíš? :)

Kristína
Když mám špatnou náladu spím, pracuju, jsem s kočkama nebo čtu.
A nebo, samozřejmě, jsem s ním. Už jenom to, jak vážně se tváří, když se mě ptá, co mi je a vzteká se, když mu řeknu že nic, mi vždycky zvedne náladu. A hlavně jeho obětí je lék na veškerý smutek.

Dnes jsme psali osobní dopis. Psali jsme ho přímo profesorce, které jsme mohli tykat. (Moc rád jí tykám. O:) ) Psali jste někdy dopis někomu? A..napíšete mi dopis do odpovědi, komukoli? Klidně i mně. :P Má korespondence ještě nějaký význam?

Miluju dopisy. Fakt, úplně neskutečně moc. (Kdyby ste někdo nějaký chtěli poslat, stačí mi dát adresu .. ^^). Mám úplně dětskou radost z toho, když k dopisům můžu něco přikreslit, ozdobit je nebo s nima poslat nějakou drobnost. A jsem v sedmém nebi, když mi takový dopis přijde. Mam všechny takové dopisy schované a občas si je zpětně čtu.
Někteří už pomalu ani neví, co to nějaký dopis je. Ale upřímně, co vám udělá radost víc? Nějaký zkratkový, odfláknutý vzkaz na fb nebo ručně psaný dopis, na kterém si dál někdo záležet?
Kdybych teď měla psát dopis, bylo by to jedné osobě, která si až příliš pozdě uvědomila co vlastně chce. Minimum textu, zato bohatě pokreslený, navoněný s náramkem, který mi kdysi dala.
"Moje zlatá černovlásko,
moje milá, něžná krásko,
nastal konec dávno již,
teď už jenom marně sníš.
Měj se dobře, šťastně žij,
nespatříš mě nikdy víc."

Zobrazit víc

Holky si raději vybírají pořádné grázly! Proč?

Jednou mě chtěl jeden kluk. A vůbec nebyl špatný. Slušný, milý a hlavně strašně hodný. Začali sme spolu trávit víc času, víc a víc se poznávat. Upřímně? Za chvíli jsem toho měla plné zuby. Když jsem přišla domů, byla jsem ráda, že si vůbec můžu otevřít dveře, ráno jsem byla úplně nadšená, že si můžu sama nést tašku. Ta věčná péče a starost, romantika kam se podíváš .. ne, ne, ne, ne, ne.
Stejně jako není dobré chodit s úplným grázlem není dobré chodit s úplně hodným klukem. Žádný extrém není dobrý a neznám snad nikoho, komu by vyhovoval.
A navíc, člověk do vztahu nikdy nevidí. O mém příteli třeba taky všichni tvrdí, že je to strašný hajzl a že nechápou, jak s ním můžu být. A na půl je to vlastně pravda, ale to je jenom dobře. Potřebuju kluka, který nemá problém pořádně mě chytit pod krkem, který si dokáže v životě poradit a nexalekne se každého problému. Z druhé půlky je to zas totální blbost, protože je to neskutečný miláček a nikdy by na mě nevztahl ruku, aniž bych to sama nechtěla a stará se o mě neskutečně úžasným způsobem.

Zobrazit víc

Aký máte názor na páry ktoré si hovoria ,,navždy"? Už ste to aj vy niekomu povedali?

^^
Sem alergická na lidi, kteří si říkají "miluju tě" a "navždy" sotva po pár dnech. Zvlášť, když to ještě cpou všem pod nos. Jako fajn, je hezké, že se mají rádi a že jsou nadšení z toho, že jsou spolu (popřípadě už to není tak fajn, pokud mají další týdenní vztah a musí se tím akorát chlubit), ale to není důvod, proč tím všechny otravovat. Těší mě, když vidím, že je někdo šťastný, sem znechucená, když mi je jejich štěstí vnucováno. Navíc z vlastní zkušenosti vím, že takové vztahy se většinou poměrně rychle rozpadají.
Rozhodně ale nemám nic proti tomu, když už jsou spolu dva nějakou tu dobu (pár let) a říkají si navždy. Je to krásný příslib do budoucna a vyjádření toho, že o druhou osobu nechcete přijít. Pokud to tedy člověk myslí vážně, což už by v takovém vztahů měl. Já vím, že říkat si navždy je poněkud naivní, nikdo nikdy neví, co se může změnit, ale když tomu člověk věří a z celého srdce to chce .. proč ne?

Zobrazit víc

To te vazne bije, nebo je to modrina ze sexu?

Naštvala sem ho a kousl mě .. trochu to přehnal, celou ruku sem měla opuchlou a ta modřina je úplně nic, oproti tomu, jak vypadala :D
Nedovolil by si mě zbít. Nevztáhl by na mě ruku. Ale když se nervne a kousne nebo mě pevněji chytne, tak to pak dopadá zajímavě. Ale to jsou takové blbinky, které ani nestojí za řeč. Většinou ani nevím, že mi něco udělal, dokud se nezačne omlouvat. Už je prostě zvyklý, že mě fakt málo co bolí, takže u mě nějaké jemné zacházení neobstojí.
Ale tohle byla fakt pitomá náhoda, že me kousl zrovna do tak pitomého místa a už mě to bolí několik dní :D

Upřímnost nade vše - je opravdu dobré se tím řídit? Kde jsou hranice upřímnosti?

tesoramia’s Profile PhotoYoung Soul
Všechno je to jenom o lidech. Jsou lidé, ke kterým můžete být upřímní úplně bez problému - pak upřímnost nade vše opravdu platí. Ale jsou lidé, ke kterým si nemůžete dovolit být upřímní. A když to přece jen uděláte, většinou za to nehezky zaplatíte.
Jsem člověk, který je upřímný kdykoli může. A když nemůžu, pomáhám si ironií. Kolikrát něco myslím vážně a ti lidi si to ani neuvědomují a berou to jako blbý vtip. Taky očekávám, že ke mě budou upřímní lidé z mého okolí. Ve všem. I kdyby mě to třeba mělo ranit. Kolikrát všichni nechápali, když sem děkovala po tom, co mi někdo řekl, že vypadám strašně. Proč bych sakra děkovat neměla? Není lepší, když vám někdo upřímně řekne, že vypadáte strašně a vy s tím můžete něco udělat, než když vás někdo ujišťuje, že vypadáte skvěle a za zády se vám směje? Nechápu tyhle "milosrdné lži", vážně ne.
Pak jsou tady ale typy lidí, kteří pravdu nesnesou. Žijí v iluzi své vlastní dokonalosti a nikdo jim ji nesmí narušit, jinak začíná třetí světová. A nebo také lidé, kteří stojí jakoby nad váma. Zkuste svému šéfovi říct, co si o něm upřímně myslíte. Asi se vám pak v práci nebude dařit zrovna dobře.
Upřímnost je skvělá, ale člověk musí vědět kdy má držet hubu. Bez toho to prostě nejde, pokud někdo nestojí o zbytečné problémy.

Zobrazit víc

Co vás teď nejvíc štve? (cokoliv)

Elis Corner
Všichni si evidentně myslí, že jsem robot. Od rána neposlouchám nic jiného, než udělej to a tam to, musíš udělat tohle a tohle, to a tam to musí být do té a té doby hotové. A jakože něco jako volný čas? Nebo čas na to, aspoň se najíst? Ne, proč? Já přece něco takového vůbec nepotřebuju. Někteří by si měli uvědomit, že ani já v takovém tempu nemůžu fungovat věčně.

ahoj, si veľmi inšpirujúci človek. veľmi rada si čítam tvoj ask a baví ma to, tvoje myšlienkové pochody mi vždy prinesú niečo nové a vo veľa prípadoch ma už posunuli o krok vpred. najviac sa mi na tebe páči to že vôbec nie si namyslená a drzá, aj keď máš byť na čo. ďakujem :) si TOP kejty

Ahoj, děkuju :') Vždycky me neskutečně potěší, když vím, že to co tady píšu má nějaký smysl. Ale nemyslím si, že bych měla být proč namyšlená nebo drzá.

prišiel mi divny nápad na otázku, ale dám to sem, aj keď viem, že nikto neodpovie úprimne. Chalani- honite si? baby- prstite si? :DDDDDDDDDDDDDDDD ani neodpovedaj ak nechceš, alebo otázku využi inak :) A teraz všetci na mňa.. (Sranda ľudia) ;)

Kristína
Vy děláte, jako by masturbace nebyla úplně normální věc, ale nějaké bůh ví co. Jako by to minimálně každý z vás alespoň nezkoušel. A klidně ti řeknu, že když jsem dlouho bez přítele, tak si holt musím pomoct jinak.

bola by som rada, ak by si sa pri tejto otázke rozpisal/a Ktorý človek pre teba najviac znamená? Prečo? Ako ho vnímaš? Čo máš na ňom rada, čo nie? Prečo? :) Proste všetko o ňom :) vopred ďakujem za krásne odpovede ^^

Kristína
Přemýšlela jsem, jestli psát o strejdovi nebo o příteli, ale nakonec to vyhrál přítel.
Je to fakt strašné pako. A idiot. Občas mu tak jebne v hlavě, že se člověk nestačí divit co to vlastně říká a dělá. Někdy bych mu nejraději vrazila a někdy bych mu zas nejradši alespoň pět minut otloukala o hlavu tu nejtěžší věc, co mám po ruce. Občas se nechápeme a dokážeme se vytočit úplnýma blbostma. Občas mu žárlivost leze na mozek a začíná peklo. Občas, když je se svými přáteli, jeho inteligence prudce klesá dolů, že se až divím, s kým to vlastně chodím. Ještě pořád se tak úplně nesmířil s mým stylem oblékání a hudby. Někdy mě neposlouchá a přemýšlí nad úplnýma blbostma. Má stovky nedokonalostí a věcí, kterýma mě štve, ale ..
Ještě nikdy se nestalo, že by tu pro mě nebyl, když sem ho potřebovala. Že by mi nepomohl, nepodpořil mě, nepodržel mě a nepomohl mi dostat se nahoru ze dna. Byl to on, kdo mě hlídal a rval mi jídlo do krku, když sem odmítala jíst a hrozila mi hospitalizace. Je to on, kdo mi utírá slzy po hádkach s rodiči a kdo mi dává jistotu, že to všechno zvládnu. Je to on, kdo mi vždycky dokáže zvednout náladu jakoukoli blbostí. To jenom v jeho obětí si připadám malinká a bezbranná, ale přesto v bezpečí. To jenom u něj, do pár sekund usnu, protože prostě vím, že můžu. To jenom on mi může šeptat ta sladká slůvka a říkat mi prcku. Miluju, jak se vždycky vzteká, že nedokáže přestat kouřit, ale stejně to tajně zkouší, aby mi udělal radost. Že se snaží číst i když ho to moc nebere. Že vždycky ví, jak mi je a dostane ze mě co mi je, i kdybych to jakkoli skrývala. A úplně neskutečně miluju to, jak se vždycky stará. Nepůjdu do práce, nebudu nic dělat, budu odpočívat a jíst, musím se obléknout lépe, musím se vyspat a hlavně .. je zbytečné protestovat.
3o sekund, dětské hřiště, vaječina, placky, špenát, chodba, šatny, procházky, experimenty, most ..
Mohla bych psát dál a dál, ale nic z toho by nevystihlo to, co k němu cítím a jak moc pro mě znamená.

Zobrazit víc

bola by som rada ak by si sa pri tejto otázke rozpisala Ktorý človek pre teba

Zdá se ti, že život je těžký ?

Ne, život se mi nezdá těžký. Jenom strašně složitý. A nesnáším, když o sobě někdo tvrdí, že těžký život má. Kecy. Milióny lidí by se mu mohly vysmát, protože jejich životy jsou miliónkrát složitější než život takového jedince.

,,Nejšťastnější lidé jsou ti, kteří nemají vůbec nic..,, pochop to jak chceš a rozepiš se nějak k tomu :)

Čím víc toho člověk má, tím víc toho chce.
Chudákovi udělá radost, když má co jíst, kde spát, v zimě neumrzne a někdo k němu prohodí vlídné slovo. Raduje se i z obyčejného dobrého počasí.
Zato boháč? Dejte mu to a tamto, ale stejně mu to bude málo a bude chtít víc mnohem lepších věcí, protože je rozežraný.
Klíčem ke štěstí je vážit si věcí a mít radost z každodenních maličkostí. Kdo z vás má třeba radost z toho, že když přijde domů má co jíst? Že má svoji postel, kde může v klidu spát? Málo kdo, protože se to bere jako samozřejmost. Zkuste si uvědomovat tyhle samozrejme maličkosti a nestarat se o zbytečnosti a uvidíte, že budete mnohem šťastnější.

tomu kdo ti da dvě neanonymní otázky dáš dotyčnému 2 like+názor/otázku? :)

Samozřejmě, říkat jim, že nechci být nikde zveřejňovaná, je úplně zbytečné .. kdyby mi alespoň to jméno napsali dobře.
Pro ty, co ste se ptali, na co sem kreslila tu knížku s křídly.
tomu kdo ti da dvě neanonymní otázky dáš dotyčnému 2 likenázorotázku

Jaký máš vztah ke své posteli? (Myslím to vážně, dost mě to zajímá) Máš na ní nalepené třeba obrázky, plakáty..nebo slouží jen ke spánku (případně jiným...řekněme "dospěláckým" věcem :D)?

†meaningful questions†
Ach, postel .. moje boží postel <3
Mám patrovou postel (měla jsem sestru, ale už nemám a po přestěhování se spodek musel kvůli nízkým stropům odřezat) ale matraci mám hozenou dole a v podstatě spím na zemi. Prostě se mi tam spí líp. Nahoře mám věci a spí tam kočky nebo se tam hodí druhá matrace, když u mě někdo potřebuje přespat.
Vzadu (u noh) mám skříň polepenou jeho obrázky koní, které mi kreslil. Pořád ho nemůžu podkopat k tomu, aby mi jich nakreslil víc, abych tam neměla volné místo.
Na boční stěně mám nakreslené "Stay Strong" a nějaké malé obrázky. On mi tam liháčem dopsal "7.2.2. Miluju Tě", "Kejtý + Nick = Paka :* Miluju tě" a takové blbosti, co prostě pochopíme jenom my. Ale celou tu stěnu budu ještě dodělávat.
U hlavy mám nakreslený znak BVB a ještě si tam budu psát nějaké citáty. Kousek vedle, už mimo postel mi napsal omluvu a vyznání lásky.
Nahoře, na té dřevěné konstrukci mám v angličtině psané svoje myšlenky. To co mě trápí/lo, to co mě těší/lo a tak. Už jsem někde v polovině a pořád pokračuju. Ještě tam mám i pár vzkazů od něho.
Celá ta postel je plná vzpomínek. Tajné přechovávání opilých přátel, přespávačky, prvotřídní zhul, milióny slz .. mohla bych tu toho napsat hodně, ale proč? Stejně by to nikdo nechápal. Tolik věcí, co sem v ní vytvořila. Tolik úchylností, co sem tam vymyslela .. kdyby mohla mluvit, lidi by k ní chodili pro inspiraci.
Jen těžce se mi s ní bude loučit. Mam ohledně ní strašně hodně vzpomínek. Ale nová postel = nová, možná lepší, kapitola.

Zobrazit víc

Škola tě má připravit na život. Co si o tom myslíš? :)

Gábušik :3
Škola by nás měla a mohla připravit na život, bohužel s naším systémem je to tak, že nás spíš připravuje o život.
Ono to dost záleží na tom, jaké má člověk učitele a na jaký natrefí kolektiv. Pokud máte učitele, který přijde, odvykládá, vyzkouší a odejde, je to připravování o život. Ale pokud máte učitele, jako je naše češtinářka, která porovnává historická díla se současností, debatuje o tom s náma a nemá problém vzít nám iluze a říct, takhle to není, ale je to úplně jinak i když nám to říkat nesmí a mohla by z toho mít problémy, to celkem připravování na život je. Stejně tak naše učitelka na technologii materiálu. Ke každé věci se učíme, kde ji v životě najdeme, jak se chová a jak se dá šikovně využít. Ráda nám předává vlastní zkušenosti a už několikrát mi to pomohlo.
Stejně tak učitelé, kteří mají vždycky pravdu a i kdyby ji neměli, tak ji mají a vy musíte držet hubu jsou jistou přípravou na život. Klidně se může stát, že narazíte na šéfa, který se bude chovat stejně a aspoň už budete zvyklí.
Co se třídy týče, je fajn, když narazíte na dobrý kolektiv. Ale do života vám to nic nedá. Je to jen pitomá iluze. Ale když máte špatný kolektiv, je to ukázka reálného života. Slabší jsou odstraňováni, informace znamenají moc a člověk.si vždy musí pomoct sám.
Ale jinak .. to co nás učí je naprostá zbytečnost. Místo sezení v hodinách, které mi nic nedají bych mohla dělat něco mnohem užitečnějšího. Třeba pracovat, léčit se nebo se starat o babičku. A nebo si třeba sehnat praxi. Je to jen zbytečné ztrácení cenného času.

Zobrazit víc

Je to taká hlúpa otázka, ale.. Prečo máš rád (alebo rada) svojich kamarátov? (Nechcem všeobecnú odpoveď, chcem aspoň jednu konkrétnu.) :)

Sunny
Budu se tvářit, jako že mám kamarády.
No dobře, mam jednoho. A na něm mám asi nejvíc ráda to, že snese moji upřímnost, chápe můj smysl pro humor a můžu mu věřit. Vážně, vraždila bych za něho, už jenom pro tyhle tři vlastnosti. Je sakra těžké najít někoho, kdo se neurazí, když mu řekněte, že se chová jako idiot a neurazí se ale zamyslí se nad tím. Stejně tak, když mu řeknu, že si o člověku, se kterým se baví myslím, že je to totálně vypatlaný blb nepoletí za ním a nebude to hned bonzovat. I když většinou je to stejně jedno, protože nemám problém říct to těm lidem do očí.
A najít někoho, kdo chápe můj smysl pro humor je asi stejně jednoduché. Nechápu, co je těžkého na tom, chápat sarkastické narážky. Vážně, úplně primitivní věc. Ale chápe to někdo? Ne. Naštěstí on to chápe dokonale, mé "urážky" mi pohotově vrací a rád se přidá, když něco komentuju. Vážně miluju, že v dnešní době se říká upřímnosti urážení a drzost. A jsem ráda, že alespoň někdo to tak nebere
A k tomu poslednímu se asi nemusím vyjadřovat. Ale přidám to, že máme dost podobný styl a nemá problém zkoušet nové věci, takže si klidně vždycky můžeme něco doporučit a rovnou víme, že nás to bude bavit, i když předtím to tak třeba nebylo nebo sme to nikdy nedělali. Takhle sem ho třeba naučila číst.
Je toho dost, ale tohle jsou asi ty hlavní věci.

Zobrazit víc

Jak bylo ve Zlíně?

V podstatě fajn, ale mohlo to být lepší, kdyby sme jeli ve stejném složení, jako loni. Jely s náma totiž totální *píp*, které svým chováním nakazily i ostatní. Vážně, poslouchat zadanou holku, jak pořád říká, že musíme najít nějaké kluby, aby sme mohly balit kluky a že za sebe nikdy nemusela platit tak nás všechny zve, a že minule tančila u tyčky, a že bla bla bla. Všechno musela okomentovat, nic se ji nelíbilo, všechno muselo být po jejím a všichni ji museli milovat. Fakt luxus. Hned po příjezdu běhala po ubytce a řvala, že se ji chce srát ale že si potřebuje umýt hlavu, ale nemá věci, tak jestli by sme ji nepůjčili to to a tamto. Večer zas lítala všude po hotelu a zvonila na pokoje (o půlnoci fakt úžasné, když chcete spát a je vám blbě nebo vás něco bolí). Nakonec se s ostatníma naštěstí v noci vytratila z hotelu a šli někde pít. Jedna borka se vrátila až v osm ráno.
Taky to mohlo být i líp zorganizované, protože jsme se dost často nudili. Ale to už není vina učitele, ale vedení, takže to radši nekomentuju.
Ale jako jo. Ubytovna byla o dost lepší než minule a to jídlo? Dokonalost. První oběd ani ne, ale večeře a druhý oběd? Aww. Úplně mega porce (fakt se divím, že se mi podařilo to do sebe nacpat, ale ono to jinak fakt nešlo) a fakt úžasně uvařená. Hlavně s těma palačinkama to bylo vtipné, neměli sme je mít, ale nějak sme se s nima domluvili a celý den sme o nich pak basnily a říkaly sme, že by sme si je daly s ovocem, zmrzlinou a šlehačkou a pak sme si říkaly, že je zbytečné o tom snít, když to tak vůbec nebude..Nakonec to bylo ještě miliónkrát lepší.
Taky jsme měli kousek od ubytky čajku, takže sme měly luxusní, pohodový večer. Jsem ráda, že alespoň někteří lidé z naší třídy jsou v pohodě.
A jak už jsem říkala, denní plán měl dost velké mezery, ale baťovo muzeum a větrný mlýn sme si fakt užily, stálo to za to.

Zobrazit víc

Píšete zajtra z niečoho previerku?

Kristína
Zítra píšu z ekonomiky asi 5 písemek, protože nemám ani jednu známku. Hm .. asi bych ji mohla udělat ten pitomý referát. Ale víte co (ano, vím, že vás to strašně zajímá)? Kašlu na to. Nic neumím a nic nehodlám dělat.

Ahoj. Chci se tě zeptat ohledně otázek, jestli je stále dáváš? Protože už nějak nepřichází otázky. Ale jestli teď nemáš moc času, tak dobře. Nevadí mi to.:)

Ahoj, momentálně jsem bez wifi a počítač nemám, takže nemám možnost otázky posílat. Ale kdykoli mě nějaká napadne, zapisuju si je a hned jak se dostanu na wifi/počítač, udělám vám zase menší spam :)

Like = 15 like prvním 2? :)) prosím jen jednou :)

Well, tomu kdo dá like se podívám na profil, pokud se mi jeho odpovědi budou líbit, bude tam ode mě nějaký like mít. Pokud se mi budou líbit hodně, má ode mě i follow. Ale dost pochybuju, že mě někdo zaujme.

Názor na ľudí čo počúvajú metál? Myslíš si že ich to nejak mení? Že sú viac tvrdí? Poznáš niekoho kto počúva metál? Názor na neho/ju?

N E L L Y
Rlly? Metalisti jsou úplně normální lidi, jako každý jiný. Jaký bych na ně asi tak měla mít názor? Navíc, když jsem jednou z nich. Je úplně jedno, co člověk poslouchá nebo jak vypadá.

Co jste si naposledy koupili za oblečení? Přidej i fotku! :)

Elis Corner
Původně jsem vůbec nakupovat nechtěla, protože jsem se předtím s přítelem stavovala v knihkupectví a byla tam dvě Kingovy knížky ze série temné věže za 3oo, takže by mi to vyšlo na obě. Přítel mě odtud nakonec musel násilím vynést a musela sem mu slíbit, že si za to koupím minimálně aspoň ty boty, které mi v tu chvíli byly klidně ukradené. Klidně bych chodila boso, ale prostě .. knížky!
Nakonec sem si koupila tohle děrované tričko (vzadu je ještě mašlička a jsou tam odhalené záda, ale jsem líná to fotit), ke kterému bylo ještě černé tílko (ale s tímhle to vypadá líp), červené kalhoty a boty, ale jsem líná to fotit.
A stejně bych radši měla ty knížky.
Co jste si naposledy koupili za oblečení Přidej i fotku

podľa mňa je normálne že nemáš ešte dieťa. niekto nepotrebuje vychovávať deti keď sa na to necíti.

Ona to taky byla ironie. Nehodlám mít dítě, dokud nebudu mít stálého partnera, dobrou práci, vlastní bydlení a nebudu psychicky připravená na to, dítě mít.
Přijde mi to nefér hlavně kvůli tomu dítěti. Jakou má asi budoucnost, když se narodí matce, která má sotva základku a otci, který má nějaký učňák a jeho nejlepším kámošem je chlast? A tohle nezhoršuju, tohle je prostě krutá realita. Ve většině případů od nich ten kluk stejně po nějaké době odejde a o holku s děckem se musí starat rodiče. Ale co pak? To u nich má jako celý život živořit? Ještě zvlášť když některé z nich na děcko kašlou a chodí si užívat. Jako fakt, tohle je nějaké dětství? V tomhle má vyrůst plnohodnotný člověk? Ano, je možné, že z takových lidí budou skvělí rodiče a postaví se na vlastní nohy. Ale to se nestává příliš často.
Nemyslím si, že je tak těžké trochu uvažovat, když člověk začíná sexuálně žít, informovat se a nějak se chránit. Jo, já vím, žádná ochrana není stoprocentní, vždycky se může stát nehoda. Takové případy beru. Ale to je fakt takový problém, připlatit si pár stovek za antikoncepci nebo za zásobu kondomů? Pořád je to přece levnější, než živit dítě.
S každou srandou přichází i zodpovědnost a je mi jedno, že si to odskáče ten pár, kterému se stane nehoda. Jde mi o ty děcka, i když malé děti vůbec nemám ráda. Každý by měl mít právo na šťastný a spokojený život, ale když vidím, jak ti ubožáci vypadají už teď .. Ne, prostě mi to přijde naprosto odporné. Jaké by to bylo jim, kdyby takhle museli žít? Dítě není hračka, není to věc, kterou si člověk může fotit na fb a pak ji odložit.

Zobrazit víc

Nosíš rád/a náramky? Jaké máš nejradši?

Na levé ruce mám náramek, který jsem dostala před deseti lety od kamarádky (jo, pořád je mi dobrý) a náramek od přítele. Na pravé ruce nosím tkaničku nebo jednoduché, pletené náramky.
Už jsem si na ně zvykla natolik, že mi připadá divné, když je na rukou nemám nebo když na nich mám něco jiného.

Co je horší a proč? Mít zlomené srdce nebo ho někomu zlomit?

Ady269’s Profile Photosatanovakamaradka
Záleží na tom. Je mi jedno, jestli zlomím srdce někomu, na kom mi absolutně nezáleží. Proč by taky mělo? Každý si tím musí jednou projít.
Ale zlomit srdce někomu, na kom mi záleží? To už je miliónkrát lepší mít zlomené to své.

Jsi důvěřivý člověk? :) Dokážeš věřit člověku kterého neznáš?

Simona
Trvá celkem dost dlouho, než jsem vůbec ochotná začít uvažovat o tom, že bych někomu mohla věřit. Už hodněkrát jsem se opravdu nehezky spálila a nechci si to zopakovat. Raději se ujistím, že mi daná osoba vůbec stojí za to, abych se s ní bavila a že je to někdo, komu se věřit dá, než abych znovu chybovala. I když tenhle proces obvykle trvá hodně dlouho.

nie je to nejaká zaujímavá otázka, ale zaujíma ma to: ak by si si mohol/la vybrať smrť, akú by si si vybral/a?

Kristína
Chtěla bych, aby mě někdo udusil. Teda .. někdo. Nejlíp můj přítel. Nejlíp při sexu. Nebo někdo, na kom mi záleží. Proč? Protože je to úplně aww.

Like = ?

Nějak sem se dostala k profilu bývalé spolužačky. Už má mimino. Tak mi to nedalo a projela sem si další profily lidí, se kterými se kdysi byla v kontaktu. Ten je otec, ta matka, ta je zas těhotná, ti už mají druhé děcko.
Asi si začínám připadat trapně, že v 18 ještě nemám potomka.

Čo prvé si všimneš na opačnom pohlaví?

slavka119’s Profile PhotoSlávka❤
Nějak nemám potřebu dívat se na opačné pohlaví, takže ničeho. Radši než chlapy okukuju ženské zadky.
Ale když už me někdo zaujme natolik, abych mu věnovala nějaký delší pohled, vždycky je to něčím jiným. Očima, úsměvem, stylem pohybu etc, etc. Na všech je zvláštní/krásné něco jiného. (Dobře, na všech zase ne)

Myslíš si, že máš krásný úsměv? Řekl ti už někdo, že se hezky usmíváš? Přidej fotku, kde se usmíváš!! :)

Elis Corner
Mám strašný problém uznat, že je na mě něco dobrého, krásného etc. Vím, že nejsem nijak extra ošklivá a špatná, ale vnímám na sobě všechny detaily, nedokážu se vidět jako celek. Kdybych se vnímala jako celek, drobné nedokonalosti bych prostě neviděla. Jenže já je vidím a vadí mi. Nebudu spokojená, dokud je budu mít.
Takže i když mi někteří tvrdí že mam úžasný a nádherný úsměv, já si to prostě nemyslím. Vidím na něm věci, které ostatní nevidí a které me děsí a odpuzujou.
Vím, že nikdy nebudu dokonalá a že tyhle drobné vady tady budou vždycky, takže bych měla být ráda za to, jak vypadám. Ale ono to prostě nejde.
Myslíš si že máš krásný úsměv Řekl ti už někdo že se hezky usmíváš Přidej fotku

Jak bere tvoje okolí to, že jsi bisexuálka?

Jak by to asi měli brát? Neřeší to. Teda většina. Ale nikomu to nevadí, nikdo s tím nemá problém.
A to že to někdo řeší, tak se spíš jenom ptají, jestli sem fakt chodila s hloukou, jak dlouho sem s ní byla, jestli sem s ní spala, jestli je to lepší s holkou nebo s klukem a bla, bla, bla. Prostě tyhle kravinky. Občas si z holek, dělám srandu a říkám jim, ať se na mě nelepí, že nejsou můj typ nebo je "tajně balím" a tak. Občas s klukama hodnotím holky, co procházejí kolem a řešíme, co je na holkách nejlepší a co nejhorší. Fakt, všichni to berou úplně v pohodě a kdybych si teď nějakou slečnu našla, přáli by mi to a chtěli by, ať sem s ní šťastná. A někteří by chtěli znát mé lesbické sexuální zážitky. To bývá oblíbeným tématem.
Jo, stalo se mi, že sem se setkala s reakcemi, kdy mi lidi říkali, že to jenom hraju, abych byla in nebo že je to totální hnus. Ale takové lidi si ve svém okolí nedržím a neřeším je.
Co se týče rodičů, nemám páru jestli to ví a je mi to upřímně jedno. Není to jejich věc. Jako jo, vím, že matka by to vzala úplně v pohodě, neřešila by to, takže nezáleží na tom, jestli to ví nebo ne. Ale tatík by to řešil, znám ho. A zrovna on žádné právo řešit to nemá, takže ..
A přítel žárlí na všechno co dýchá a hýbe se, takže to nemá cenu řešit, ale jinak to taky bere v pohodě.

Zobrazit víc

Tak proč děláš školu, která tě nebaví?

Já snad někde řekla, že mě ta škola nebaví? Já jenom říkám, že mě nebaví teorie. Protože teorie ti k ničemu není. Nebo snad myslíš, že když přijdu do nějaké firmy a začnu jim tam z hlavy sypat popisy strojů, jejich historii, teoretické postupy a podobné blbosti, že ze mě budou nadšení? To těžko. Akorát budou naštvaní, že mě musí zaučovat. A nebo mi rovnou řeknou sbohem.
Předtisková příprava a dokončovací zpracování mě fakt baví. A hodně. I typografie. Kdyby se mi povedlo uplatnit v tomhle směru, tak by mě to fakt těšilo. Takže to jsou hodiny, ve kterých fakt dávám pozor. Teda .. v těch praktických. Je boží sledovat, jak vám pod rukama vzniká celá knížka.
Ale teorie? Proč? K čemu? Celé čtyři roky můžeš opisuješ, našrotíš se to na maturu, za chvílí to zapomeneš a nikdy si nebudeš potřebovat vzpomenout. To ti řekne každý, kdo už tu školu vyšel. A já nesnáším, fakt nesnáším dělání zbytečných věcí. Opravdu nerada totiž ztrácím svůj drahocenný čas.

Zobrazit víc

Jaké je tvé srdce, dokážeš ho popsat? Rozepiš se. X. (Nemyslím srdce ze strany Biologie.)

Moje srdce je jako .. jako láva. Láva, která vystoupila na povrch, ale setkala se s vodou, která ji prudce ochladila a vytvořila okolo ní pevný, sklovitý obal. Obal, který je dokonalou chranou před vším. Je tvrdý a chladný.
Avšak uvnitř stále žhne v nezmírněné prudkosti původní, horká a smělá láva. Schovává se ve svém obalu, šetří své síly pro toho, kdo za to opravdu stojí, vytrvá a dokáže se dostat za její obal.
Světu vystavuje jednu tvář, zatím co druhou skrývá. Je to tak lepší. Mnohem lepší. Už mnohokrát se poučilo a nechce znovu pochybovat. Na jeho obalu je.mnoho šrámů a "voda" se někdy znovu dostává až dovnitř a zvětšuje ochranný obal. Ovšem za cenu "usmrcení" původní lávy.

co budes delat o vikendu?

✝Dead Unicorn✝
Bohužel jedu s kroužkem ze školy do Zlína. Okey, vlastně se i celkem těším, vím, že to bude boží, ale raději bych byla u koní. Je tam strašně hodně práce a chci zase začít jezdit, když je konečně hezky. Což samozřejmě nemůžu, dokud si neodmakám svoje.
Navíc do toho výletu budu muset investovat peníze a to se mi fakt příčí. Nejsem na tom finančně zrovna nejlíp a peníze potřebuju na jiné věci.
Asi bych se prostě jen měla těšit, že odtud konečně vypadnu, ale .. Ne.

Jaké máš ve škole známky?

Upřímně? Vůbec nevím. Známky si nezapisuju a na bakaláře prakticky všichni učitelé kašlou. Jediné co vím je, že v češtině nemám nic jiného než jedničky, protože máme skvělou učitelku a nechci ji zklamat. Jo a taky vím, že nikde nemám průměr horší než tři. Pokud vůbec někde mám průměr tři.
Ale ono je to jedno. Stejně vždycky hodinu prospím, pročtu nebo absolutně nevnímám a většinu píšemek opíšu. Jo, klidně to přiznám a myslete si co chcete, ale nebudu se zbytečně šprtat věci, které mi k ničemu nejsou. Nic z toho, co se učíme v teoretických odborných hodinách v životě nevyužiju a čas, který bych zbytečně strávila učením můžu využít i líp.

Prečo je ťažké zabudnúť?

Všichni se pořád snaží na něco zapomínat. Ale proč? Já vím, některé věci z minulosti nás mohou děsit a trápit, ale proč kvůli nim vymazávat kus svého života a tím popírat, kým vlastně jsme?
Není mnohem jednodušší, lepší a účinnější se s minulostí prostě smířit? Říct si *dobře, stalo se to a to, už to nezměním*, ukončit tu kapitolu a vzít si z ní jen všechna ponaučení a dobré věci? Včas si na danou situaci vzpomenout, když hrozí, že uděláme stejnou chybu?
Taky jsem si prošla mnoha zlýma věcma. A dokud jsem se na ně snažila zapomenout, pořád se mi vracely a děsily mě. Ale když sem se s nimi smířila? Najednou jsem od nich měla klid. Zjistila jsem mnoho věcí sama o sobě a vyhla se dalším problémům. Pomohla jsem několika lidem, kteří na tom byli stejně jako já. Najednou mi prostě bylo .. líp.
Zapomínat je těžké možná právě proto, že zapomínat nemáme. Právě proto, že nemáme zapírat sami sebe ani svou minulost.

Zobrazit víc

Máš raději soumrak, nebo svítání? Proč?

Well, asi si nedokáži vybrat. Miluji oboje.
Vždycky, jakmile už je venku jakž takž teplo, neprší a mám čas, chodím ráno běhat. Mám trasu, v jejíž polovině je taková .. louka s lavičkou. Je tam skvělý výhled. Vyrážím dostatečně včas, abych si tam stihla sednout a pozorovat, jak vychází slunce a všechno se probouzí. Jak se lesknou kapičky ranní rosy. Všechno najednou úžasně voní. Příroda okolo i sám vzduch. Je to začátek nové kapitoly. Člověk má najednou pocit, jako by se znovu narodil, měl milióny nových příležitostí a všechny starosti, jako by odplynuly pryč. Nic a nikdo ho neruší. Je pouze sám se sebou a může se věnovat svému nitru.
Pokud mi to nevyjde ráno, což se stává hlavně přes školu, chodím běhat večer, jinou cestou. V podstatě na jejím konci je kopec, ze kterého je další skvělý výhled, akorát na opačnou stranu. Už to mám vypočítané tak, abych tam byla přesně v tu dobu, kdy den pomalu končí, světlo se vytrácí a všechno se chystá spát. Člověku to nedá a musí si zrekapitulovat celý den. Ujasnit si, co bylo dobré a co špatné, popřípadě, jak to napravit. Musí si udělat pořádek v hlavě a sám jít v jistém smyslu *spát* ve svém soukromém klidu a míru. Vzduch znovu tak zvláštně voní a koncerty, které ráno začínaly pomalu utichají. Jen sem tam je vidět světýlka spěchajících lidí, ale pro vás .. pro vás svět stojí.
Člověk může obě tyto chvíle zažívat znovu a znovu a přesto budou neustále jiné, něčím zvláštní a ohromující. Tisíckrát si může myslet, že je na pocity, které sebou tyto chvíle nesou připraven, ale tisíckrát bude přesvědčen o opaku ..

Zobrazit víc

Můžu ti napsat?

Napsat mi klidně můžeš, ale odpovím ti nejdřív zítra, možná a pozítří. Dneska jsem unavená a je mi špatně, nemám náladu na jakoukoli konverzaci a nechci být kvůli tomu na ostatní hnusná. Zítra jdu du práce a je tam tolik věcí, které je třeba udělat, že absolutně netuším, v kolik se vůbec vrátím a v jakém stavu budu. Ale pozítří mám v podstatě volný den, takže ..

5 divnych faktu o tobe (navrhovana otazka) dochazi mi napady tak kdyztak piste jesi mate napad

✝Dead Unicorn✝
1) Mam ve zvyku neustále dělat nebo myslet na dvě věci zároveň. Nebo jednu věc dělat a na druhou myslet. Nebo vnímat, co mi někdo říká, ale přitom myslet na něco úplně jiného. Obvykle to není problém, ale někdy se prostě zapomenu a stává se mi že zkomolím něco, co chci říct a něco, na co myslím. Občas se mi podaří narvat i tři slova do jednoho nebo zkomolit úplně celou větu. Nebo mi někdo něco říká, a já ho sice vnímám, ale zničehonic se ho zeptám na nějakou totální blbost. Což všechny většinou naštve, protože si myslí, že je neposlouchám.
2) Dýchám strašně pomalu. Nevím proč, ale než se jednou madechnu, ostatní to zvládnou tak dvakrát nebo třikrát. Lidi me často podezírali, že nedýchám vůbec. Což se mi vlastně taky občas stává, protože dýchat prostě zapomenu. A pak se můžu strašně divit, proč mám černo před očima a pomalu omdlévám. A srdce mi taky bije o něco pomaleji.
3) Nesnáším volání. Vážně, když mám někomu neznámému volat, půl hodiny panikařím, než to konečně udělám. Pokud vůbec. A když mi volá neznámé číslo, většinou to ani nezvedám. Vlastně i když mám volat někomu známému, tak okolo toho nejdřív dělám scény a jsem strašně nervózní. Prostě fuj.
4) Nesnáším dlouhodobé plánování, protože vím, že je úplně zbytečné. Vždycky se něco stane a všechno je pak úplně jinak. Přesto mám seznam knížek, které chci přečíst a mám k nim dopsanou i dobu, do které to chci zvládnout. Občas tam mam mezery, abych si nějakou knížku mohla přečíst znova. I tak mam pocit, že do konce života nestihnú přečíst ani čtvrtinu z toho, co bych chtěla.
5) Občas se mi zdají sny, které jsou až odporně reálné. Když se ráno vzbudím, mám pocit, jako bych prostě prožila jeden den navíc. Už se mi stalo, že sem v pátek nešla do školy, protože pátek už prostě "byl" a nedokázala sem pochopit, že ještě není sobota. Nebo lidem tvrdím, že řekli nebo udělali něco, co neřekli nebo neudělali a jsem přesvědčená, že to tak bylo, protože si to jasně pamatuju. Teprve až potom mi dojde, že to musel být další sen.

Zobrazit víc

Proč tolik mladých lidí klade důraz na vlastní názor? Jistě, je důležité ho mít, ale nezveličují jeho důležitost příliš?

tesoramia’s Profile PhotoYoung Soul
Mít vlastní názor je důležité. Hodně důležité. Jenže stejně tak je důležité umět ve správných chvílích držet chybu, tolerovat názory jiných, uznat nesprávnost svého názoru, popřípadě ho změnit, umět svůj názor přednést a obhájit etc. A tohle hodně lidi neumí.
Takže jo, je fajn, když někdo není ovce a má své názory. A je fajn, když to dává najevo a chce se o ně podělit s ostatními. Ale k čemu to je, když zná danou problematiku jen z jedné strany a odmítá debatovat a připustit, že by to bylo jinak? Když fanaticky lpí na svém názoru, prostě jenom proto, aby měl svůj názor a nic jiného ho nezajímá? Znám hodně takových případů a upřímně je nechápu.
Jedná holka v mém okolí, si své názory musí prosazovat za každou cenu, nikoho nepustí ke slovu, jenom její názory jsou správné, všichni je musí poslouchat a uznávat etc.
Vlastní názor má mít člověk proto, že je individuálně myslící bytost, která nemá být lehce manipulovatelná ostatními svého druhu. Vlastní názor má mít člověk na věci, které se ho týkají a o kterých něco ví. A taky se má spolu s tím, jak získává další a další informace měnit a rozvíjet. Vlastní názor je tu od toho, aby o něm člověk mohl debatovat s ostatními a obohatit je nebo se nechat obohatit od nich.
Takže jo, je fajn mít vlastní názor ale je třeba respektovat jistá "pravidla" jinak prostě nemá cenu vlastní názor mít. Leda proto, aby jste byli in a cool. Ale tím svou inteligenci asi moc neprojevíte, že?

Zobrazit víc

Proč poslední dobou tak málo odpovídáš?

Nevím, nějak odpovídat .. nemůžu. Vidím otázku, napadne me strašně hodně věcí, ale když ji rozkliknu a chci odpovědět mám v hlavě úplně prázdno. Poslední dobou jsem strašně unavená, jak fyzicky tak psychicky a nechci tady kvůli tomu psát nějaké blbosti.
Navíc musím dohánět tři týdny školy, což teda fakt není sranda. A začala sem znovu pořádně kreslit, psát a číst, takže svůj čas věnuji tomuhle, místo asku. Začínám přemýšlet, že tady na nějakou dobu přestanu chodit úplně, než se dám zase do pořádku a budu se mezitím věnovat věcem, které jsem předtím zanedbávala.

Měly jsme s matkou rozhovor, který skončil jejím prohlášením, že požadavky na partnera se s přibývajícím věkem mění a pak už je člověk vlastně jen rád, že někoho má.Ustupuje se tedy s věkem (alespoň ve většině případů) od určitých požadavků na partnera? Nějakým způsobem se k tomu vyjádřete, prosím.

Když je člověk mladý, jeho požadavky na partnera jsou spíš .. pouhým sněním. Všechny holky v mém okolí vždycky chtěly sportovce, blonďáka s modrýma očima. Absolutně nechápu proč, ale prostě chtěly. Popřípadě měl ještě umět hrát na kytaru a takové ty blbosti. Prostě si vysnily svého prince na bílém koni.
Postupem času se vzhledové požadavky změní na "musí ne fyzicky přitahovat", požadavky na dovednosti se změní na "musí se umět postarat o sebe, mě a popřípadě budoucí rodinu" a pomalu se začínají vyvíjet požadavky na charakter. Samozřejmě, není to tak u všech.
Zatím, co v mladí mohl člověk snít, později musí myslet na život a na budoucnost, takže se jeho požadavky prostě přetransformují. Samozřejmě, že ze začátku budou přemrštěné, protože člověk ještě neví co a jak, postupem času se tedy budou snižovat a znovu upravovat.
Ale nevyjádřila bych to tak, že "člověk je rád, pokud nakonec vůbec někoho má" ale, že "člověk je rád, pokud vůbec najde někoho, s kým je v životě spokojený". I když třeba nenajde někoho, kdo by jeho požadavky dokonale splňoval, to se opravdu stává málokdy.

Zobrazit víc

Barva. - Co je to? Nechci po tobě, abys jí popisoval/a jako slepým lidem, ale co pro tebe barva znamená, co si pod tím slovem představíš? Napiš něco, co tě jako první napadne, nech pracovat svou fantazii nebo napiš jen pár slov, zkrátka cokoliv.

Magdalena
Barva je vytvářena pohlcováním a odražením světla, které vnímají čípky a mění ho na barevnou informaci. Toto probíhá v barevném modelu RGB (red-červená, green-zelená, blue-modrá), který podléhá aditivnímu míchání barev (světlo se sčítá). Na základě tohoto barevného modelu pracují i monitory. Barevné modely se dále dělí na barevné prostory ..
Well, když se řekne barva, moje fantazie mi řekne sbohem a vybaví se mi jenom tyhle odborné kecy. Ze kterých si stejně polovinu nepamatuju. Och, maturito, jak jen se na tebe těším.

Moc děkuju všem,co se rozepisujou....(máte like/y) -Znáš někoho,kdo patří do LGBT komunity? Jaký na to máš názor?

otázky na každý den
Nesnáším LGBT komunity. A znám hodně homosexuálů a bisexuálů (mezi které taky patřím), kteří jsou na to úplně stejně.
Když mi někde řekne, že je homo/bi/trans vyvolá to ve me reakci asi jako "Okey, normální člověk". Ale když mi někdo řekne, že je členem LGBT komunity, mam chuť kopnout ho do hlavy. Několikrát. Homo/bi/trans si na jedné straně stěžují, že je ostatní neberou jako úplně normální lidi a přitom se na druhé straně hrdě hlásí k LGBT čímž vyloženě řvou do světa "jsme jiní". Můžete mi někdo říct jakou to má logiku?
Neříkám, kdyby byla LGBT komunita skupinou, která se stará o zájmy těchto lidí. Třeba vyjednává adopcit dětí a tak. Ale jinak? Proč na sebe zbytečně upozorňovat? Dělat ze sebe něco .. jiného, než jsou ostatní lidi? To je tak těžké žít jako normální člověk, bez zbytečného upozorňování na sebe?

Zobrazit víc

Jaký máš názor na holky, které nejsou panny ve 13? 👎😂

Otázky pro každého :3
Myslím si o nich, že jsou blbé. A je jedno, jestli o to přišly někde na akci nebo s někým, koho strašně "milujou". Na druhou stranu, je to jejich život, tak ať si dělají co chcou. Nepřicházím s nimi nijak do styku, nemusím a nepotřebuju se o ně starat.

Čo je horšie- zomrieť, keď chceš žiť alebo žiť, keď chceš zomrieť? (Pevne verím, že sa rozpíšete.. Ďakujem.)

Sunny
Když chce člověk žít, ale umře, tak už je mu to úplně jedno, protože je prostě mrtvý. To je potom mnohem horší žít, i když chce člověk umřít. Pokud by ale šlo o to, jestli je horší umírat, i když chce člověk žít nebo žít, i když chce člověk umřít, byla by jednoznačně horší první možnost.
Pokud chce člověk umřít, vždycky se může zabít. Nikdo a nic mu v tom nebrání, je to čistě jeho volba. Právo na smrt nesmí být nikomu upíráno. A i kdyby na to neměl odvahu (což vlastně znamená, že až tam moc umřít nechce), pořád je tady šance, že v jeho životě dojde k nějakému zvratu a svůj postoj k životu změní. Samozřejmě, pokud ležíte někde v nemocnici, váš život závisí na přístrojích a vaši blízcí vám nechtějí dovolit umřít, to už je něco jiného. Ale pořád máte tu jistotu, že stejně jednou umřít musíte.
Pokud ale chcete žít a umíráte, jakou máte naději? Jakou máte možnost volby? Žádnou. Můžete své trápení jedině zkrátit. Musí to být děsivé, zuřivě lpět na vlastním životě, i když víte, že už vlastně žádný život nemáte. Musí být strašné, tvářit se před ostatními, že jste v pohodě, i když vnitřně už jste dávno mrtví ..

Zobrazit víc

Co děláš, když se střetneš očima(oční kontakt) s někým, kdo se ti líbí na delší dobu?

Elis Corner
Well, vzhledem k tomu, že mám dvouletý vztah, tak se mu do těch očí prostě normálně dívám.
Ale i kdybych ve vztahů nebyla, nemám problém dívat se lidem do očí. A je jedno, jestli k tomu člověku něco cítím nebo ne. Proč taky? Dívat se na někoho není trestné a pohledem lidi taky zabíjet neumí. Úplně nesnáším, když se mnou někdo mluví a nevydrží se mi dívat do očí, takže mluví k mým botám, ke stropu nebo tak.
A taky nesnáším, když mě někdo strašně dlouho pozoruje, a když se na něho pak otočím, tak ucukne. Proč? Můžete mi to vysvětlit? Vždyť už stejně vím, že se na mě dívá, tak co? To se mi prostě nemůže do těch očí podívat a usmát se? To bych mu to civění i odpustila, takhle mě jedině naštve.
Taky nesnáším, když jdu po ulici, trénuju svou pozitivitu, chci se na ty lidi usmívat, ale oni se budou dívat všude možně, jenom ne na mě, jako bych je tím pohledem fakt chtěla zabít. Málokdy se mi stane, že se mi do očí někdo fakt podívá a úsměv mi oplatí.
Fakt takové chování nechápu. Dobře, třeba v tom hraje roli sebevědomí nebo něco takového, ale proč? Lidi pohledem nevraždí.

Zobrazit víc

Čo sa nedá kúpiť za peniaze?

Kristína
Za peníze se dá koupit skoro všechno. I když to třeba nebude upřímné, přesto to budeme mít. Láska, štěstí, úsměv, dokonce i život si díky peněz můžete prodloužit. Co si ale za peníze koupit nemůžete, a to ani iluzi, jako třeba u lásky je život sám. Nemůžete uplatnit smrt, nemůžete koupit mrtvým dalších pár let.

Je smrt úleva? Jakkoliv se rozepiš/něco nakresli/přidej nějaký klip/cituj někoho/..

~ Call Me Wire ~
Dlouho jsem přemýšlela, co bych mohla napsat. Pak se mi ale vybavil tenhle úryvek ze Spalovače mrtvol a myslím, že je zbytečné k tomu cokoli psát.
Je smrt úleva Jakkoliv se rozepišněco nakreslipřidej nějaký klipcituj někoho

Je nějaká věc, která ti VŽDY udělá radost?

†meaningful questions†
Čaj a dobrá knížka. Udělejte mi čaj, strčte mi do ruky dobro knížku, vypadněte někde do háje a budu vás milovat. Dobře, to zas ne. Ale budu vás mít hodně ráda. Ještě se nestalo, že by mě tyhle dvě nepotěšily. Hlavně, když je mám zároveň.
Kočky. Vždycky a všude. Ať už kočku jenom někde vidím nebo mi jde naproti ten černý mrňous od sousedů (absolutně netuším, jak vždycky ví, že jdu) a nedá mi pokoj tak dlouho, dokud ho nepodrbu nebo si ke mě přijdou lehnout ty moje dvě lásky. Prostě kočky. Kdekoli, kdekoli, pořád.
Koně a práce kolem nich. I když někdy mamřu, že se mi tam nechce, vždycky mám nakonec radost, že tam jsem. I když sem pak úplně unavená nebo mám nějaký úraz. Tu radost mi to prostě nezkazí.
Sprcha a postel. A je mi jedno jestli jsem (i když v takovém případě je to úplně boží) nebo nejsem unavená.
Když naši nejsou doma, když můžu být s ním, když jsou lidé na kterých mi záleží štastní, dobré příjmy, procházka uprostřed letní noci ..

Zobrazit víc

Jaký je tvůj uspávací rituál?

Kazdyjenejaky’s Profile Photo®I$O
1) Najít kočky. Alespoň jednu.
2) Zkontrolovat ask a fb, ujistit se, že jsem udělala vše co jsem měla a zkontrolovat si plány.
3) Nastavit si budík, zkontrolovat upozornění na tabletky.
4) Chvíli si číst.
5) Napít se, zhasnout, drbat kočku.
6) Lehnout si, vždy ke stěně, obejmout deku, chytit se jeho řetízku (několikrát sem se málem udusila, protože sem si do něho zahákla prst) a něco příjemného si představovat.
Není to nic extra, ale kdybych vynechala jedinou věc, tak neusnu nebo budu spát strašně špatně a každou chvíli se budit. A taky to nemůžu dělat v jiném pořadí, protože pak mám pocit, že jsem na něco zapomněla, vynechala to a prostě si nedokážu vypnout hlavu.

Každý máme z něčeho strach Z čeho máte ten největší strach vy?

Naivní Rosnatka
Nedokážu říct, z čeho mam největší strach. Z těch dětských, konkrétních strachů jsem už dávno vyrostla. Teď jsou tady milióny pocitů a představ, které se prolínají a děsí mě, kdykoli jim k tomu dám příležitost. Nedokážu říct, co z nich je nejhorší. Možná .. možná strach z osamění? Možná, nevím. Netuším. A nechci o tom moc přemýšlet a přivolávat si špatné myšlenky a pocity. Nenávidím své strachy, ať už jsou malé, či velké.

Žili byste raději 1000 let jeden život. nebo 10 životů po 100 letech? A.. a proč? ^.^

Vybrala bych si sto let, i když i to mi připadá strašně dlouho. Nevím, život mi připadá krásný právě proto, že je pomíjivý. Proto, že má člověk jen omezené množství věcí, které může stihnout a musí si dobře vybírat. Dobře, možná by bylo zajímavé sledovat, jak se svět vyvíjí, ale nic víc. Představa tisíci let mě děsí. Být několika násobně dlouho dítětem, dospělým i starým člověkem .. ne, nedokážu si to ani představit. Navíc mi nikdo nemůže zaručit, že by mých tisíc let bylo šťastných. A není lepší prožít několik kratších, šťastných i nešťastných životů než jeden dlouhý, nešťastný? A vůbec, je lepší zažít něco několikrát, pokaždé jinak, než žít dlouho něco .. okoukaného, až příliš známého.

Ako ste si užili slnečnú Sobotu?

Kristína
Ráno jsem se skvěle vyspala. Konečně jsem po několika dnech spala dýl, než jen hodinu dvě. Byla to úžasná změna.
Kolem osmé jsem si šla na chvíli zaběhat, pak jsem si dala sprchu a jela ke koním. Udělala jsem boxy, vyčistila koně, i když jsem se u toho pořád vztrkala, protože línají. Ty chlupy z nich prostě nešly vyčesat, aby aspoň nějak vypadali. A hlavně z Marcela, protože ten je extrémně chlupatá kulička. Navíc foukal vítr, takže všechny chlupy byly nalepené na mě a nešlo se jich zbavit. Pak jsem uklidila kolem stáje.
Další na řadě byla pastvina. Bylo třeba vyčistit ji od tuhého křoví. Několikrát sem se střihla do prstu a opřela se o elektrický ohradník. Jsem strašně šikovný člověk. Nakonec jsem si jenom trochu zajezdila na Sammy po ohradě a spěchala jsem domů.
Byl to boží den, je příjemné, být zase po dlouhé době venku, na sluníčku a dělat to, co mě baví. Ale samozřejmě, hned po příchodu domů jsem o dobrou náladu, vinou "tatíka" přišla. Mam úžasný šrám zespodu, pod kolenem, takže tu nohu vůbec neohnu. Jako by nestačilo, že mě bolí kolena. A už jsem dva dny nejedla, ale stejně se nemůžu najíst, dokud on nevypadne spát.
Vlastně je mi teď strašně. Ani na zítřek už se těšit nemůžu. Chci jenom spát .. co nejdéle. Ale s mým štěstím, samozřejmě nemůžu usnout.

Zobrazit víc

Máš radši světlo nebo tmu? Proč?

†meaningful questions†
Mám mnohem radši tmu, než světlo. Nevím, přijde mi taková .. příjemnější. Kdybych si měla vybrat mezi teplým, slunečným dnem a teplou letní nocí, vybrala bych si noc. Vlastně přes léto, pokud můžu spím přes den a jsem schopná existovat pouze v noci. Měla jsem tmu radši už od mala, nevím proč. Prostě to tak bylo. Ani v pokoji si nikdy nevytahuju roletu a mám tady pořád přítmí.
Na druhou stranu, pokud mám přes den práci, nesnáším, když se v zimě brzo stmívá, protože pak nic nestihnu.

Co je pro tebe ve vztahu nejdůležitější?

Te amo!
Nejdůležitější .. není jedná věc, která by byla nejdůležitější. Je mnoho věcí, které jsou důležité, aby vztah mohl fungovat. Například umět spolu mluvit, důvěřovat si, podržet se, pomáhat si, tolerovat se a samozřejmě, milovat se.
To je takový základ (i když na něco jsem určitě zapomněla), bez kterého to prostě nejde. A není možné, vybrat jednu věc, která by byla nejdůležitější. Musí to být všechny. Jinak vztah nefunguje nebo nefunguje příliš dobře.

Jaké vůně miluješ?

Te amo!
Miluju jeho vůni, vůni koní, koček a vůbec zvířat, letních nocí, ohně, lesa, čerstvě posekané trávy, čaje, dobrého jídla, růží, barev a tuší, papíru, nových i starých knih, svého pokoje, čokolády, lepidel, krve, kávy, některého alkoholu ..

Čítaš rád/rada knihy? :) Aký žáner najčastejšie? Aká je tvoja obľúbená kniha? :)

Miluju knížky, ale nemám žánr, který bych četla nejčastěji. Dobrá knížka je prostě dobrá knížka a je jedno, do jakého žánru spadá. Je fakt, že dám rozhodně přednost hororu, fantasy nebo scifi před romantikou a podobnýma knížkama pro holky, ale pokud jsou dobře napsané, neodmítnu ani je.
Nemám nejoblíbenější knížku. Miluju mnoho knížek od Kinga, Browna, Fulghama, Prattcheta, Remarqua, Heinleina, Adamse atd, atd ..

ty si pica

Už jsem se tady někde zmiňovala, že anorexie je hodně o sobectví. Těm holkám je jedno, koho a co zničí, záleží jim jen na sobě a na vlastním cíli. Samozřejmě, beru to v případě, že jde opravdu o mentální poruchu, ke které si daná osoba nijak nepomohla.
O čem jsem ale ještě nemluvila je další sobeckost, kterou anorektičky často dělávají a tou je vyhazování jídla. Tohle je něco, co mi přijde úplně na facku. Ano, taky jsem nejedla, ale jídlo sem nikdy nevyhazovala. Buď jsem si ho nevzala, nebo ho dala někomu jinému. Ono je lepší dát ho třeba i zvířeti, než ho prostě jen vyhodit.
Představte si že jste rodič a tvrdě pracujete, aby ste měli peníze, za které se můžete postarat o své dítě. Mnoho z nich utratíte, za kvalitní stravu, kterou mu chcete dodat všechny potřebné živiny. Snažíte se, vaříte, děláte mu svačinu. A teď si představte, že veškerá vaše snaha, že veškeré vaše peníze skončily v koši. Úžasné, že?
Jako chápu to chování "nikdo to nesmí zjistit" .. teda nechápu, ale i když ho beru v potaz, stejně mi to pořád přijde strašně ubohé. Tohle jsou věci, které se rozhodně dají řešit i jinak, než jen tímhle sobectvím. I kdyby jste si našli bezdomovce, kterému budete nosit jídlo v krabičce. To už je jedno. Aspoň uděláte dobrou věc. Ale prostě .. fakt, na facku.

Zobrazit víc

Přežil/a jsi promazávání. Gratuluji! :D promazávat budu průběžně každý pátek :) a teď k otázce- Jaký máš názor na rodinné oslavy? :)

Gábušik :3
I když nemám ráda větší množství lidí, rodinné, oslavy mám ráda. Ať už jsou velké a po dlouhé době potkám i vzdálenější část rodiny nebo jen malé a vidím se s těmi, které mám opravdu ráda. Vždycky si s někým najdu společné téma, pozjišťuju, jak se mu daří, probereme některá témata .. je to příjemné debatovat s takovými lidmi. Celkem mě mrzí, že už na ně nechodíme.
Na druhou stranu nesnáším "rodinné" oslavy. Co si matka vzala jeho, musíme chodit k jeho mamce na obědy a .. je to tam k nevydržení. Proti jeho mamce nic nemám, ale s ostatními si nemám absolutně co říct. Můžu tam akorát sedět, tupě zírat do zdi a pak poslouchat naše jak po mě řvou, že jsem se chovala neslušně. Jak jinak se mám ale chovat, když se se mnou nikdo nebaví?

Ahoj! ♥ Dal/a by si prosím sledovanie a like na všetky odpovedi tu, nieje ich veľa :) ---> @pictures12485 Ďakujem!! :)

Ono je úplně normální, když se člověku jen tak, několikrát za den spustí slzy z očí. Ono je úplně normální, když už se člověk nedokáže ovládat a předstírat, že je všechno fajn. Ono je úplně normální, jen tak sedět a několik hodin nevnímat ..
Ahoj  Dala by si prosím sledovanie a like na všetky odpovedi tu nieje ich veľa

Koho vo svojom živote najviac obdivuješ? Prečo?

Sunny
Nemůžu říct, že ji obdivuju nejvíc. Ale obdivuju, to bez debat.
Obdivuju jednu hol .. teď už ženu, která si v životě prošla peklem. Nevlastní otec ji za zády matky zneužíval, ve škole ji šikanovali. Nebyla příliš hezké, byla při těle a rodiče ji příliš nesponzorovali, takže neměla ty nejlepší módní kousky, právě naopak. Chodila ve starých, obnošených věcech, které ji moc neseděly. Sebevědomí měla díky rodinné situaci na nule, chodila se sklopenou hlavou, vyděšená, kdykoli na ni někdo promluvil.
Začala se sebepoškozovat a přestala jíst. Neměla nikoho, kdo by ji podržel, koho by to zajímalo. Nakonec skončila úplně podvyživená v nemocnici a bojovala o svůj vlastní život. Bez podpory, jen ona sama.
Ten těžký boj vyhrála a i když byla ještě pořád slabá, začala se svou situaci něco dělat. Našla si brigádu a práci. Ze školy chodila na brigádu, z brigády do práce, z práce do školy. Byla tím stresem úplně zničená, vracely se ji problémy s příjmem potravy, ale vytrvala. Podařilo se ji odstěhovat se od rodičů, změnit svůj šatník i životosprávu. Začala cvičit a z její oplácané postavy byla postava, kterou ji každý mohl závidět. Začala o sebe opravdu pečovat a stala se z ní nádherná, sebevědomá žena.
Změnila i společnost a brzy si našla přítele, se kterým teď šťastně žije. Jsou spolu zasnoubení a po její výšce plánují svatbu. Je konečně opravdu šťastná a o své minulostí vypráví s hrdostí. Zabila své démony a motivuje lidi ve svém okolí.
Zvládnout se dá všechno.

Zobrazit víc

Je pro tebe důležitější trávit čas s rodinou, nebo celej den prosedět na FB a psát si s kamarády online?

Well, pokud rodinou myslíš ty, co dennodenně potkávám doma, tak je pro mě důležité s nima čas netrávit. Buď jsem u sebe v pokoji (šprtám se nebo ležím v knížkách, jsem tady, popřípadě si píšu s přítelem, jinak internetovou komunikaci prakticky nepěstuju) nebo jdu ven běhat, ke koním, jsem s přítelem venku nebo se chodím starat o babičku (S ní a se zbytkem rodiny z téhle strany trávím čas opravdu ráda). Ale rodičům se snažím vyhýbat jak jen to jde.

čo práve teraz najviac chceš? (nemyslím osobu) či už vec alebo skutok :)

Kristína
Chci si lehnout vedle něho, nechat se obejmout, vybrečet se a pak poslouchat, jak mi něco vypráví. Cokoli, i kdyby to nemělo dávat smysl. Chci ho poslouchat tak dlouho dokud neusnu. Ráno se chci probouzet v jeho obětí. Alespoň jednou začínat den s úsměvem a šťastná.
Chci si konečně odpočinout, uvolnit se a zapomenout na tu šílenou bolest, fyzickou i psychickou, která mě doprovází den co den. Nechci se v noci budit a brečet bolestí. Nechci se v noci budit s křikem z nočních můr a až do rána brečet a bát se usnout. A když už, chci aby byl u mě on. Protože on jediný mě dokáže uklidnit. On jediný mi dokáže zajistit alespoň chvilku klidu a odpočinku ..

Jak můžeš nejíst? Pořád to zkouším a nejde mi to :( Máš nějakou radu?

Jo, mám pro tebe radu. Dost dobrou radu. Dej si facku a buď ráda, že můžeš normálně jíst a si zdravá. Pokud ti nepomůže jedna, tak si jich dej víc. Nejíst je ta největší blbost co můžeš udělat. A jestli chceš zhubnout, dá se to i jinak.
Jak můžu nejíst? Jednoduše. Můj mozek už jídlo úplně vypustil. Nestará se o něho. Vůbec si neuvědomí, že jsem třeba celý den nebo dva nic nesnědla. Když někdo vedle mě jí nebo prostě někde vidím jídlo, mozek tu informaci prostě vymaže. Jako kdyby tam nic nebylo. Nějaký pocit hladu? Cože? To je jenom takový divný pocit, který brzo odezní. A pak se budím uprostřed noci a na prázdno zvracím, protože žaludek se hlásí o svoji dávku.
A i když jíst chci, i když si uvědomím, že už se prostě najíst musím, tak se sebou musím bojovat, protože už jenom z pohledu na jídlo a jeho vůně se mi dělá špatně. Přítel do mě musí jídlo cpát násilím, abych vůbec něco snědla. I když jíst chci, prostě nemůžu.
Nechci zhubnout, nechci mít zase problémy s žaludkem, nechci si pořád ničit tělo. Ale jakmile do toho člověk jednou spadne, je jedno proč a přestane jíst, už je v háji a je pro něj extrémně těžké znovu začít. Po tomhle fakt toužíte? Ani nevíte co vlastně chcete.

Zobrazit víc

Zkusil/a si někdy jen tak ‚vypnout‘ a na nic nemyslet? Jaké to bylo? A z jakého důvodu si to udělal/a?

Hedvika
Tohle se mi stává, když jsem přetížená. Nedělám to úmyslně, ale prostě se stane. Jenom si někde sednu/lehnu a najednou je o dvě, tři, čtyři hodiny později. Celou dobu jsem úplně mimo, prostě jenom zírám do jednoho bodu a nemůžu se hýbat ani na nic myslet, dokud to nepřejde. Bývá to pro mě znamením, že už jsem na tom fakt zle a měla bych si odpočinout.
Úmyslně si hlavu nevypínám, ani v případě, že mě mé vlastní myšlenky ničí. Právě naopak, bojuju s nimi a zbavuju se jich.

like = ?

Já: Musím se učit.
Mozek: Okey.
Já: Tak se prosím soustřeď.
Mozek: Myslíš, že bude v pátek hezky? Mohli by jste jít ven. To by ste mohli teoreticky už zítra, ale ..
Já: Hej! Věnuj se němčině!
Mozek: .. i když vlastně můžete, když bude hezky, ale hlavně musí být dobré počasí o víkendu, aby ..
Já: Němčina do háje, němčina! Věty, žádný víkend!
Mozek: Hele, pavouk, zabiješ ho nebo vyhodíš?
Já: To nemá cenu ..
Mozek: A tys něco chtěla?

Nestydíš se chodit nenamalovaná? Hlavně před přítelem? Není ti to blbé?

Tohle je jenom nějaký stupidní vtip nebo to mám fakt brát vážně?
Za svůj obličej se nestydím a rozhodně nepotřebuju být nějaká zmalovaná kreatura, která po sundání "obličeje" vypadá jako někdo úplně jiný.
A už vůbec nechápu, proč by mi to mělo být blbé před přítelem. Jsem taková jaká jsem, nepotřebuju si hrát na dokonalou, aby pak zjistil, že jsem úplně jiná. Oba jsme lidé, máme svoje chyby a nedokonalosti. A nestydíme se je před sebou odhalovat, protože víme, že ten druhý je přijme. Tohle je snad ve vztahu normální, ne?

Keď padá hviezda, väčšinou ľudia si niečo prajú.. Stalo sa ti niekedy, ze si nieco prial/a a splnilo sa ti? Alebo príde ti len nejaká rozprávka?:-D

Annabelle
Už se mi několikrát stalo, že se mi moje přání splnilo. Ale přisuzuju to spíš tomu, že to byly věci, u kterých bylo pravděpodobné, že se stanou, ne hvězdě. Každopádně je to hezká pověra.

Kluk, se kterým se moc nemusíme, prohrál takovou vyhecovanější sázku a musí splnit nějákej ponižující úkol, kterej mu určím :3 :D co to má být? :D jsem holka

Nevím, být tebou, tak mu řeknu, ať ti sežene mozek, protože to, že někoho nemáš moc ráda není důvod k tomu, abys ho ponižovala. Sázka nesázka.

Myslíš si ,že jezdectví je sport? A proč?

Hedvika
Samozřejmě, že je jezdectví sport. Můžete mi někdo vysvětlit proč by nebyl? Je to sport a je to sakra těžký sport. Tohle mě fakt dokáže naštvat. Několik let dřete na sobě a pokud nejste milionáři a nekoupíte si koně rovnou do sportu, dřete i na koni, doprovází to i práce ve stáji a okolo zvířete, často to doprovázejí i hodně hnusné úrazy a když se konečně dostanete na závody, máte radost z úspěchu, nějaký idiot vám řekne, že jezdectví není sport, ale je to jenom vožení prdele. Na druhou stranu sranda je, že takoví lidé většinou po jediném dní stráveném u koní brečí, že mají dost.
Každopádně, jezdecké závody jsou stejně plnohodnotné jaké každé jiné. Nevidím jediný důvod, proč by neměly být.
Myslíš si že jezdectví je sport A proč

Jaký je nejlepší způsob se zeptat slečny,kterou milujete a ona vám ty city opětuje,jestli s vámi chce být? Poslední dobou se to řeší jen formou textovek,nebo facebooku.Chci ale slyšet ještě nějaké "obyčejné" způsoby.

Kdyby se mě někdo zeptal, jestli s ním chci být přes fb nebo esemeskou, hodně bych přemýšlela, jestli mu vlastně odpovědět ano, i kdybych k němu něco cítila. Já chápu, že žijeme v době, kdy se veškerá odvaha přesouvá na internet a z reálného života se prostě vytrácí. Já chápu, že zeptat se někoho na vztah je mnohem jednodušší, ale .. některé veci by prostě měly zůstat při starém.
Přece když o někoho usilujete, musíte se snažit, ne? Pozývat ho ven, vymýšlet program, snažit se ho zaujmout. Musíte nějak zaujmout. A měli by jste být osobní. Když se někoho zeptáte sami, z očí do očí, je to osobní, romantičtější (a je jedno, jestli to uděláte při nějaké extra velkém, plánovaném romantickém něčem nebo je to prostě jen náhlý impulz), dáváte najevo, že vám na té osobě opravdu záleží. Zatím co zpráva říká "Jako chtěl bych s tebou chodit, ale v podstatě je mi to jedno". A to zřejmě není to, co by člověk opravdu vyjádřit chtěl.
Stejné mi to připadá z rozchody. Je rozdíl, když se s někým rozejdete osobně, vysvětlíte mu, že to s nim bylo fajn, ale už to prostě není tak, jako dřív a bylo by lepší, kdyby ste se posunuli někam dál. Já vím, je to těžké. Ale je to mnohem lepší než když někomu napíšete "je konec" a tím dané osobě vyjádříte jedině to, že je pro vás asi něco stejného, jako kus hadru.

Zobrazit víc

,,Láska nás sprevádza celý život." Je to pravda, alebo len veta vypustená do vetra? Prečo si to myslíš? :)

Vždy nás bude někdo milovat. Ať už to bude rodina - rodiče, prarodiče, blízcí i vzdálení příbuzní, vaše lásky a přátelé, vaše "nová" rodina -partner, děti, vnuci, váš domácí mazlíček nebo zvíře o které se staráte. A nebo třeba jen osoba, o jejíž existenci vůbec netušíte. Vždy váš někdo bude mít rád a milovat.

Existuje vôbec práva laska? Prečo je v dnešnej dobe tak tažké nájsť? Ako je možné, ze skoro každemu ide o vzhľad a nie o srdce? Kam vymrela skutočná laska?

Annabelle
Tohle jsou otázky, které si většinou pokládají mladí lidé. Neříkám že děti nebo teenageři, klidně i starší. Ale jde o to, že člověk se neustále vyvíjí. A v mladém věku se vyvíjí o mnoho rychleji, než když je pak starší. Vyvíjí se jeho potřeby a požadavky. Rychleji vzplane a rychleji vyhoří. Většinou ve vztazích teprve experimentuje, zjišťuje, co mu vyhovuje a co ne, nechce se příliš dlouho vázat.
A jelikož je někdo vyspělejší než jiný, často takhle vznikají nešťastné lásky, týdenní vztahy a podobné. Je jasné, že dva lidé, kteří se jen tváří, ale doopravdy netouží po vážném vztahů spolu nevydrží. A když se k sobě dostane někdo, kdo to vážně myslí a kdo chce teprve experimentovat, vydrží jim to sice déle, ale taky to nebude zrovna dlouho. Samozřejmě, najdou se i výjimky, které si jisté věci v průběhu vztahu uvědomí a můžou spolu být celý život. Ono vlastně ani to, že se k sobě dostanou dva lidé, kteří to myslí vážně není zárukou toho, že jim to vydrží. Záleží i na mnoha jiných parametrech a nejít člověka, který se k vám opravdu skvěle hodí bývá těžké. Ne však nemožné.
A o vzhled .. o ten tady půjde vždycky. Lidé nechodí oblečeni ve své povaze, musí nám tedy začít být sympatičtí něčím jiným. A pro to je ideální právě vzhled. Povahu člověka poznáme teprve časem. Navíc, kdo by dokázal chodit s někým, kdo mu nepřipadá fyzicky přitažlivý? Co by to byl za vztah, kdyby ste byli s někým, kdo je sice povahově skvělý, ale nedali by ste mu ani obyčejnou pusu, protože by ste se ho štítili? To by nebyl šťastný ani jeden z vás.
Láska tady pořád ještě je, jen by na ní člověk neměl tolik spěchat. Vím, že v dnešní době je to těžké, když jsme obklopeni tolika dokonalými páry. Člověk závidí a touží to pom samém. A když se mu nedaří, lituje se a klade si právě tyto otázky. Jenže většina takových dokonalých párů se stejně rozjede a životního partnera si najde teprve později.
Zamyslete se. Opravdu už víte, co od života i partnera chcete nebo prostě jen nechcete být sami a chcete se mít kým chlubit? Pokud nespadáte do první kategorie, nemá cenu tohle příliš řešit. A pokud do první kategorie spadáte, rozhodně už víte sami.

Zobrazit víc

Otázka: http://ask.fm/tesoramia/answer/126996866410

tesoramia’s Profile PhotoYoung Soul
Tohle se týká všech lidí, kteří jsou házeni do jednoho pytle. Třináctky, teenageři, romové, muslimové, etc. Ve všech těchto skupinách se najdou lidé inteligentní a rozumní. Pracovití a ochotní. Chápaví a slušní. Problém je v tom, že o těch, kteří dělají problémy, chovají se jako hovada a neandrtálci je prostě víc slyšet.
O čem se lidé budou bavit radši? O slušném člověku, který si spokojeně žije svůj skromný život, vyjadřuje své názory a věnuje se svému rozvoji nebo o někom, kdo zabil, znásilnil a okradl x lidí, o těhotnýchch, pijících, kouřících, drogy beroucích nezletilých? První skupina prakticky nikoho nezaujme. Zato ta druhá? O té se klidně budou bavit týdny i měsíce, budou vyhledávat další a další podobné případy, řešit to a hrát si na odborníky.
Právě díky tomuto si společnost utváří názor na tyto skupiny. Nezajímá je, nechtějí vědět, že existují i jiní lidé, patřící do těchto skupin, kteří takoví opravdu nejsou. Nedokáží si to připustit a odmítají to. A pak jsou kvůli toho někteří lidé naprosto zbytečně odsuzování a zbaveni jakékoli možnosti, že by je společnost brala vážně.

Zobrazit víc

robí ti niečo v spoločnosti problem? Myslím to, že nevieš komunikovať alebo niečo podobne :) Ak ano, čo?

Kristína
Ve společnosti mi dělá problém společnost. Nemám ráda, když je kolem mě větší počet lidí, připadám si pak strašně nepříjemně, ohroženě. Jako zvíře v příliš malé kleci.
Velmi nerada dávám najevo svou přítomnost, nerada s ostatními mluvím, bojím se prosazovat své názory. V podstatě jen stojím někde v koutku a modlím se, aby mě všichni prostě jen dál ignorovali. Vím, že to není zrovna nejlepší chování, ale vím, že je hodně snadné udělat něco, čím se od ostatních odlišíte, znelíbíte se jim a oni vás pak odvrhnout. A je lepší být ten někdo zvláštní, o kom se toho prostě moc neví než ten divný, kterého je třeba se stranit.
Naštěstí se ve společnosti lidí moc nepohybuji. A když už, většinou je se mnou přítel, který je velmi komunikativní a společenský, takže rozhovory a pod obstarává za nás oba.

Čo ti najviac chýba v každodennom živote?

Domov. Nejvíc ze všeho mi chybí domov.
Neříkám, že nemám kde žít. Mám, ale to místo se rozhodně domovem nazývat nedá. Jediný, kdo mě tam opravdu rád vítá jsou kočky. Potřebovala bych si najít práci, odstěhovat se a vytvořit si vlastní zázemí. Místo, kde se budu ráda vracet. A nejlépe místo, kde se budu cítit milována.
Už chci .. potřebuji svůj vlastní, samostatný život. A upřímně lituji toho, že je to teď nemožné. Všechno co dělám, všechny moje myšlenky se upínají k téhle spáse. Doufám, že se mi to v nejbližší době, nejlépe do dvou let podaří zařídit tak, abych byla schopna plně samostatně žít.

Četla jsem, že máš mladšího přítele. Nezpůsobuje vám to nějaké vztakové problémy? Např i v tom, že ty máš i dost zkušeností?

Underground Bitch
Když jsme spolu začínali, měli jsme celkem dost problémů. Byl to takový .. fakt dětský vztah, a to jak z jeho, tak i z mé strany. Neuměli jsme spolu mluvit, často jsme se hádali, byly mezi námi nějaké hnusy a nebrali jsme to příliš vážně.
Ale časem jsme zjistili, že nám na sobě záleží nějak víc, než jsme si mysleli a začali jsme na našem vztahu pracovat, protože jsme o sebe nechtěli přijít. Teď, musím zaklepat, žádné extra vážné problémy nemáme. Našli jsme způsob, jak spolu mluvit a vycházet, aniž bychom na sebe museli řvát (samozřejmě, že se pořád ještě někdy pohádáme, ale většinou to jsou jen takové chvilkové zkraty) a začali jsme brát vážně jeden druhého. Za tu dobu, co spolu jsme neuvěřitelně dospěl. Předtím byl .. prostě jen lehkovážné dítě, které si chtělo užívat. Teď je z něj chlap, který je schopný se o mě postarat, podržet mě a stát za mnou, když to potřebuju, ať už se děje cokoli.
Můžu jenom děkovat, že někoho jako on mám. I když mu občas cvakne z hlavě a zase je z něho to šílené děcko. Ale ono je to v podstatě něco, co potřebuju. Občas beru život moc vážně. Vlastně se perfektně doplňujeme ve všech vlastnostech. On má to, co chybí mě a já to, co chybí jemu. Jediné, co bývá problémem je jeho žárlivost a to, jak mě hlídá. Na jednu stranu ho chápu, že se o mě bojí. Ví, čím sem si prošla a jak to tady chodí, ale na tu druhou, i já potřebuju mít svůj prostor. Ještě se ale nestalo, že by jsme se nějak rozumně nedomluvili a nedošli k nějakému kompromisu.
Už to spolu táhneme dva roky a zatím je to jen lepší a lepší. I když se do nás ostatní pořád starají, což dokáže vztah pořádně znepříjemnit. Ale to je jedno, nezáleží na tom, jestli je někdo o dva roky mladší nebo starší. Jde o to, jaký daný člověk je, jestli se opravdu milujete a jestli se umíte navzájem přizpůsobit, což jsme snad zvládli dobře.
Upřímně doufám, že to bude pokračovat tak, jak to pokračuje. Protože i když nemáme ten skvělý vztah, který bychom chtěli (z důvodů, které momentálně neovlivníme), je to člověk, se kterým si dokážu představit budoucí život.

Zobrazit víc

Četla jsem že máš mladšího přítele Nezpůsobuje vám to nějaké vztakové problémy

Pomluvy. Toto slovo asi každý znáte a každý člověk to asi i zažil. Šíří se nebo šířila se o vás nějaká pomluva, která byla nepravdivá a nebo byla z části pravdivá, ale do jisté míry přibarvená? Pomlouvali jste někdy někoho? Proč jste to dělali? Proč jste to onomu člověku neřekli do očí?

O mě se šíří tolik pomluv, že už se v nich ani neorientuju. V podstatě mě ani nezajímají, je mi upřímně jedno, co o mě kdo tvrdí. Lidé na kterých mi záleží znají pravdu a zbytek je mi ukradený.
Upřímně nechápu, co lidi z pomluv mají. Zvedá jim to náladu? Mají nějakou úchylku na ničení vztahů nebo cizích životů? Chtějí zakrýt svoje vlastní hříchy tím, že je svalují na jiné? Nechápu, nechápu, nechápu. Nestarám se o ostatní a je mi fajn. Je mi jedno kdo kde s kým co dělal nebo jestli někdo něco. Proč by mě to mělo zajímat? Jsou to jejich životy, ne moje. Když někomu chci něco říct, řeknu mu to. Když ne, nemluvím s ním ani o něm.
O kolik lepší by bylo, kdyby se lidé naučili starat o sebe. Někdo si řekne, ježíš, blbé pomluvy, to nikomu neublíží. A kolik lidí, kvůli nim bylo šikanováných nebo se dokonce zabilo? Ne všichni jsou silní, jako jiní. Někteří to snesou v pohodě, jiní budou mít doživotní následky. Znovu .. nechápu, proč se lidi prostě nemůžou zamyslet předtím, než něco udělají. Jaké by to bylo jim, kdyby o nich někdo šířil to, co oni šíří o jiných?

Zobrazit víc

Načo máš chuť? (Vynechájme jedlo)

Annabelle
Já vím, že kromě jídla, ale já mam prostě šílenou chuť na něco sladkého. Cokoli. Už několik hodin. Čím dál tím větší.
Kromě toho mam chuť jednu mu vrazit, obejmout ho a jít spát.
Nic víc, jenom tyhle věci by mi stačily k dokonalému štěstí.

Tak co ako ste ,,prežili" dnešok ?:)

♕Janka♕
Celou noc sem probrečela bolestí. Nesnáším svoje kolena. Chcete dobrou řadu do života? Dávejte si pozor na kolena, protože jakmile si je jednou zráníte, jste solidně v háji. A teda v dost bolestivém háji.
Takže jsem přes den spala, pokud mě zrovna nebudil ten *píp* (tatík) nebo pes. Fakt nechápu, na co si ho naši pořizovali, když se mu vůbec nevěnujou. A pak po něm můžou řvát, když celý den štěká. Kdyby s nim šli radši ven. Bože .. to už ani nemá cenu komentovat.

aký máš názor na slovo 'NAVŽDY' vo vzťahu? :)

Kristína
Nesnáším, když si dva slibujou "navždy" hned ten den, co spolu začali chodit. To je prostě úplně .. stupidní. V té době ještě vůbec nevíte, jak s tím druhým budete vycházet a jestli nezjistíte, že je to vlastně absolutní kretén, který se fajn jenom zdál. Takové "navždy" je pak jen součástí pitomé fráze, která absolutně nic neznamená. Vážně, nechápu, proč se někdo snaží zbavit svá slova významu. Co budou dělat, až je budou myslet vážně a nikdo jim neuvěří?
Pokud ale někdo říká "navždy" po x letém vztahu a myslí ho skutečně vážně, věří tomu z celého srdce, nic proti tomu nemám.

Nenávidím..... (doplň)

Kristína
.. dětský pláč. Nesnáším, fakt vyloženě nesnáším, když děcka řvou. Fajn, vím, že člověk tomu občas nezabrání, to beru, ale to je sakra takový problém vychovat si haranta tak, aby neřval kvůli každé blbosti? Nebo si ti lidi snad myslí, že je pro celý autobus příjemné celou cestu poslouchat, jak jejich fracek řve jenom proto, že si nemohl sednout zrovna tam, kam chtěl? Vždyť je to tak šíleně hnusný zvuk!
.. místa, kde bývá hodně lidí. Stanoviště, obchody, čekárny, školu, rušné ulice, veřejnou dopravu. Musíte se kolem všech pořád proplétat, mačkat se na ně, nemůžete se dostat kam chcete, je tam hluk, všichni se na všechny dívají jak nejhnusněji můžou, často je tam bordel. Ale to, že nemám osobní prostor mi vadí nejvíc. Je to hnus, hnus, hnus.
.. když se někdo strašně tváří, že ví, co mi je, poučuje, vysvětluje a dělá chytrého, přitom neví absolutně nic. To moje sebeovládání prochází vážně těžkou zkouškou. Tohle nejčastěji dělají mí rodiče. Je smutné, jak málo toho rodič může vědět o svém dítěti. Ale když mi zacnout tvrdit, že to a to se děje kvůli toho a toho, přitom jsou úplně mimo a já jim ještě nemůžu nic říct .. ne. Ne. Prostě ne.
.. týrání zvířat. Každý člověk, který týrá zvíře by si zasloužil, aby mu udělali to samé. A přidali k tomu ještě něco. Jestli si někdo myslí, že je borec jenom proto, že ublíží slabšímu, bezbrannému tvoru, tak se plete. Je to jen obyčejné bezcharakterní hovado.
.. špatné systémy.
.. neandrtálce, kteří si myslí, že jdou nejvíc na světě a znepříjemňují život svému okolí. Zrovna nedávno se nad babičku přistěhovala povedená bílá rodinka. Že by se starali o svoje děcko, to ne (mají dceru, půl roku, pořád vypadá jak by ji teprv přivezli z porodnice, je to víc panenka než děcko). Za to to dali dohromady z partičkou cigánů. Dveře věčně vybité, sklepy zesrané, chodba zničená, řev celou noc, strach nechat doma jakékoli veci, nedejbože děcko nebo zvíře. Vlastně .. strach vůbec doma být. No kdo by s nima nechtěl bydlet v jednom domě?

Zobrazit víc

Myslíš,že dřív měli lidi lepší vztahy mezi sebou,než dnes? Proč?

otázky na každý den
Nechci tvrdit, že kdysi (A vůbec, berme kdysi jako blízkou minulost, protože kdysi, kdysi sice vztahy fungovaly skvěle, ale jenom proto, že chlap si dělal co chtěl a ženská se jen usmívala a držela hubu.) měli lidé bůhví jak úžasné a dokonalé vztahy. Ale lepší přeci jen byly, pokud pomineme jisté případy. Bylo to tím, že lidé mezi sebou uměli mluvit.
Hodně častou příčinou dnešních vztahů je to, že lidé spolu mluvit prostě neumí. Nedokáží tomu druhému říct, co se mu na něm líbí nebo nelíbí. Nedokáží spolu řešit věci v klidu, normálně si promluvit, docházet ke kompromisům.
Místo toho se raději pohádají, vyřvou na sebe to hnusné a nechají to tak. Tím, že se pak případně omluví se nic nevyřeší, protože ty problémy tady pořád budou a budou vést k další hádce.
A nestává se to jen mezi teenagery, ale i mezi dospělými lidmi. Všichni jsme blbnutí komunikací přes sociální sítě, kde máme odvahy plno, stačí nám používat zkratky, ale když dojde na reálnou komunikaci, většina lidí zapíchne oči do země a drží hubu. A jak pak máte s takovým člověkem vycházet? Nedejbože s někým takovým žít? Celý vztah můžete dělat něco, co se mu nelíbí, aniž by ste o tom věděli, protože on vám to neřekne. Jednou mu ale bouchnou nervy, sebere si věci a vyčte vám, že jste bezcharakterní idiot. A přitom, kdyby vám to řekl hned, mohli ste váš vztah zachránit a mohl být skvělý.
Komunikace je klíčem ke všemu. Ať už k lásce, přátelství nebo rodině. Málokdo si to uvědomuje a snaží se s tím něco dělat. Pak to podle toho taky dopadá.

Zobrazit víc

Aký význam majú pre Teba slová Ľúbim Ťa a Milujem Ťa?? Ktorè sa Ti páči viacej? :) (Veselý Veľkonočný Pondelok ) :) +M+

Nemám ráda slovo "milovat". Fakt ne. Dneska se s nim strašně plýtvá. Hlavně v těch týdenních vztazích. Po jednom dni se strašně milují a za týden se nesnáší. Nebo "BFF". Strašně mucinqy mucq, miluju tě a za chvíli nesnáším tě a nadávky jedou. Nebo miluju tohle a tohle, miluju tohle a tamto a za chvíli si člověk ani nevzpomene, co to bylo. Ne, takhle to slovo úplně ztrácí význam. V životě jsem jen dvěma osobám řekla, že je miluju. A nehodlám tenhle počet rozšířovat. Miluju pár věcí, které miluju celý nebo skoro celý život a nehodlám to měnit. Chci, aby když o něčem/někom řeknu, že ho/ji/to miluju, lidi věděli, že to myslím vážně. Že je to skutečně vyjádření mých citů. Že moje miluju tě/to není jen hloupá fráze, kterou říkám prostě proto, že se to hodí.
Je rozdíl mezi "mít rád" a "opravdu mít rád". Člověk může mít rád cokoli, klidně i chvilkově. Nikdo se totiž nezasekne, všichni se vyvíjíme a s tím se mění i věci, popřípadě osoby, které máme rádi. V takovém případě pro mi "mít rád" moc neznamená. Je to jen vyjádření momentální fáze mé osobnosti.
Ale mít opravdu rád je něco jiného. Je to taková fáze před milovat. Ne, tím netvrdím, že z 'mít opravdu rád" musí být "milovat". Ale je to takový .. podstupeň. Něco, co už vyjadřuju hlubší city, ale ne ty nejhlubší a taky by se s nim příliš nemělo plýtvat. Mam ho "schované" pro přátele, které znám už dlouho a kterým skutečně můžu věřit, pro rodinu a některá zvířata.

Zobrazit víc

Všichni se bojí, že zůstanou sami, ale proč tomu tak je? K čemu máme vlastně tu druhou osobu? Proč potřebujeme k životu lásku?

Elis Corner
Člověk je tvor stádový, potřebuje k sobě jedince svého druhu. Nevydrží být sám. I když se lidi pokusí nahradit zvířaty, pomůže mu to jen na chvilku. Pak si bude zase čím dál tím víc uvědomovat svou osamělost.
Nikomu není příjemná myšlenka na to, že zůstane sám. Sám proti celému světu. Sám na své problémy a myšlenky, ze kterých se časem nebude pomáhat ani vypsat. A co kdyby se nedejbože stalo, že onemocníte a nebudete moct plnit svoje povinnosti. Kdo se o vás postará? Kdo vám pomůže, když budete sami? Co když budete umírat a nebude tady nikdo, kdo by vás uklidnil? Pomohl vám trochu rozptýlit chmurné myšlenky? Co když budete celý život sedět zalezlí doma, nic nezažijete jenom proto, že nemáte s kým? To jsou myšlenky, které lidi děsí. A právem. Tohle rozhodně nejsou příjemné situace a nikdo by je nevydržel zvládat dlouho.
Potřebujeme k sobě někoho, kdo nám dá najevo, ze mu na nás záleží. Někoho, na koho se budeme moct spolehnout, o kom budeme vědět, že se o nás postará, když to budeme potřebovat, že nám podá pomocnou ruku a bude za námi stát a podporovat nás, ať se děje cokoli. Někoho, s kým se můžeme dělit o svoje myšlenky, ať už budou jakkoli hloupé, někoho, kdo k nám bude opravdu upřímný("kamarádi" kteří vám neřeknou, že vám to nesluší nebo že děláte blbost nejsou kamarádi, ale zlomyslní hajzli). Někoho, s kým můžeme trávit svůj čas a sdílet s ním svůj život. Někoho, komu můžeme dát to samé.
Je jedno, jestli to budou kamarádi, rodina nebo vaše láska. Je jedno, jestli to bude padesát lidí nebo jeden člověk, každému vyhovuje něco jiného. Je jedno, jestli to bude "mít rád" nebo "milovat". Někdo tady pro nás musí být. Nechceme a nedokážeme být sami. K tomu člověk prostě není stvořen.

Zobrazit víc

Máš nějakou věc, co pro vás má nějaký hlubší význam? Třeba plyšáka, sochu, obraz, cokoli. Jestli ano, proč to pro vás tolik znamená? Jaký se k té věci váže příběh?

†meaningful questions†
Největší a nejhlubší význam pro mě mají věci od miláčka. Nejenom proto, že mi je dal on, ale taky proto, že se ke každé z nich pojí nějaký příběh (,který si nechám pro sebe).
Pak je to náramek od kamarádky, která už nežije. Nesnáším, když mi někdo říká, že je trapné ho nosit. To ho mám jako hodit někde do kouta a zapomenout a jen na výročí smrti si pobrečet? Pche, jděte do libovolného tělesného otvoru. Měla sem ji ráda a budu si ji připomínat jak často chci a jakým způsobem chci.
Knížky, které jsem četla jako menší. Vrací mě do té šťastnější části dětství.
Kresby, které mi dali někteří lidé. Je to vzpomínka na ně a vím, že si dali práci s tím, aby mi udělali radost.
A hrníčky! Jeden mám od své bývalé nejlepší kamarádky. Dala mi ho ještě na prvním stupni základky, další dva mám od babičky. Jsem alergická na to, když mi na ně někdo sahá. Půl hodiny jsem řvala po matce, když je půjčila návštěvě. Prostě to jsou jenom moje hrníčky a.nikdo.na.ně.sahat.nebude. Asi ani nedokážu vysvětlit, proč pro mě zrovna ony mají takovou hodnotu, ale prostě mají.
Asi nemám nic, co bych si sama pořídila a mělo to pro mě nějaký hlubší význam. Nevím, nějak nemám potřebu se vázat na věci, pokud mi je někdo nedal a nemám k nim vztah díky té osobě.

Zobrazit víc

Máte s přítelem ve vztahu nějaká pravidla?

Ne. Fuj. Nesnáším omezování svobody a pravidla omezováním svobody jsou. Takže žádné musíš nebo nesmíš.
Samozřejmě, že jsou tady věci, které dodržujeme, kvůli toho druhého, ale jen proto, že sami chceme. Takže třeba nemusím příteli říkat kdy a s kým jdu ven, ale dělám to, protože vím, že se o mě bojí a pak je aspoň víc v klidu. Kdyby mi ale řekl musíš mi to říkat, asi bych se mu na to vykašlala. Stejně tak on mi nemusí říkat, když jde pít nebo na akci a ozývat se mi, když přijde, ale dělá to, protože ví, že se zase bojím já o něho. A nemyslím si, že by to dělal, kdyby musel.
Když něco musíte, danou věc vám to jaksi znechutí. Je mnohem lepší, když to prostě děláte pro toho druhého.

Ironie. U některých lidí je na denním pořádku. Proč mají potřebu jí používat? Nestačí ji použít jen někdy? Myslíte si, že tu ironii používají pouze ze srandy a nebo jí berou vážně? Znáte někoho, kdo ironii často používá? Pokuď ano. Poznáte to na tom člověku? A jak to ten dotyčný myslí?

Jsem člověk, který používá ironií takřka denně. Když ji použiju, většina lidi už pozná, že mi právě řekli něco extrémně stupidního nebo že vůbec nemám chuť se s nima bavit. A nebo že si o nich celkově myslím, že jsou strašně stupidní a nemám chuť se s nima bavit nikdy.
Když ji používám u přátel, je to prostě můj styl humoru. Ironické urážky jsou naprosto v pořádku. A očekávám, že je daná osoba dostatečně inteligentní na to, aby mi je dokázala vrátit.
V podstatě díky ironií vyjadřuju svůj postoj k lidem a světu. Už ke mě tak nějak .. patří. Kdybych ji náhle přestala používat, moje okolí by si myslelo, že jsem smrtelně nemocná.
Ironie U některých lidí je na denním pořádku Proč mají potřebu jí používat

videla som Srpski film a zaujimalo by ma co si o tom myslis ty. ci ti to pride ako majstrovske filmove dielo alebo ti to proste pride nechutne a uz to nikdy nechces vidiet? proste sa o tom blizsie rozpisat.

Ohledně toho filmu mám smíšené pocity. Asi už se na něho znova nepodívám. I když, kdo ví .. ? Rozhodně nemám potřebu pouštět si ho častěji, protože některé scény tam jsou fakt hnus. Třeba ta s tím právě narozeným minimem. Vydržím zůstat chladná u mnoha věcí a malé děti fakt nemám ráda, ale u tohohle se mi chtělo zvracet. Odporný hnus.
Ale na druhou stranu, on to mistrovský film fakt je, protože ukazuje ty nejnižší pudy člověka. Ten kdo to natočil musel být buď psychicky narušený nebo génius. A rozhodně musel mít hodně odvahy tohle vypustit ven. Protože tohle nechutné zvíře je v každém z nás. Většina ho sice drží pod povrchem, ale je mnoho lidí, kteří ho vypustí. A mnoho těch, kteří se k takovým rádi přidají. To bylo krásně vidět na konci.
Stejně tak tam bylo vidět, jaké to je, když se něco děje. Když se něco děje a vy to vidíte, protestujete (to, když mu dali tu drogu a ta co ho do toho uvrtala ho chtěla vzít pryč) dopadnete špatně. Buď to budete přehlížet nebo se přidáte. Jiná možnost prostě není.
Taky ta scéna ke konci, s jeho bratrem byla perfektní. Co všechno je člověk schopen udělat pro to, aby získal věc, kterou závidí jinému. Co všechno je schopen udělat pro to, aby jiného pokořil.
Nebo i ten následující maskr. Všichni máme nějakou hranici. A nevyplatí se ji pokoušet.
Záleží na tom, jak se na ten film člověk dívá. Když se bude dívat jenom na tu nechuťárnu okolo, tak je jasné, že na tom nic kladného k zhodnocení nenajde. Ale když ty nechutné věci trochu odignoruje a zamyslí se nad některýma věcma, tak mu ten film může celkem dost dát. Ale jak už sem říkala, pro slabé povahy to fakt není.

Zobrazit víc

Za co jsi dnes vděčný?

tesoramia’s Profile PhotoYoung Soul
Za to, že jsem mohla být s ním. Konečně jsem mohla být aspoň chvíli dokonale šťastná, nic neřešit, prostě si jen užívat přítomný okamžik. Smát a dělat blbosti. Zároveň jsem znovu a zase měla možnost zjistit, že mám po svém boku úžasnou a výjimečnou osobnost, která za mnou bude stát a podrží mě, ať se děje cokoli. Postará se o mě, když to fakt potřebuju. Zastene se mě, i když sám hodně riskuje a nevzdá se mě, i kdyby mu v tom kdokoli bránil. Můžu jenom děkovat, že někoho takového mám.
Btw. Procházkujem .. ^^
Za co jsi dnes vděčný

odporucis nejake filmy?

Vesnice - musí se u toho hodně přemýšlet, ale je to jeden z nejdokonalejších filmů.
Srpski film - pokud milujete zvrácené hnusárny, doporučuju, slabší povahy by se ale fakt dívat neměly.
Kuře melancholik - starý, ale .. dost silný film.
Šestý smysl - "hororová" klasika.
Snad všechny filmy s Johny Depem, od Pirátů z Karibiku přes Kokain nebo Čokoládu, Imaginárium dr. Parnasse, Tajemné okno, Devátou bránu, Ospalou díru, Strach a hnus v Las Vegas, Střihorukého Edwarda, Alenku v říši divů, Sweeneyho Todda, Temné stíny po Noční můru v Elm Street. A je jich mnohem víc.
Krev jako čokoláda - v podstatě takové romantická, vlkodlačí oddechovka, ale stojí za to.
Seznamte se, Joe Black - jeden z mála filmů, u kterých sem brečela.
A pak už mě napadá spousta blbostí a moc se mi nechce přemýšlet. Ale určitě bych ještě na něco přišla.

Zobrazit víc

Ako sa vysporiadavaš zo stresom? Mavaš stres často?:-)

N E L L Y
Chodím běhat, cvičit, ke koním nebo jsem s ním, což mi pomáhá nejvíc. Poslední dobou jsem ale ve stresu pořád. Potřebuju si najít další práci, zase přestávám jíst, doma je to čím dál tím horší a tak nějak nezvládám školu. Doufám, že už tohle pitomé období brzo přejde.

To, to a to robíš zle. Nevieš to robiť dobre. Si neschopná. NO A ČO? Život nie je o tom, že si môžeš zaškrtnúť: to som dokázal, to som dokázal, to som dokázal. Je to o tom, snažiť sa niečo dokázať. Nebudeš vo všetkom najlepšia, ale máš na to byť lepšia ako miliardy, ktoré to nikdy neskúsili

Domčo Lemon
Ja robím veľa vecí, v ktorých fakt nie som dobrý. Ale to nie je dôvod prečo ich robím. Robím veci preto, lebo ma bavia, lebo ich chcem robiť. Úspech je pekná vec, ale netoč svoj život okolo takých vecí, ani najväčšia snaha ti ho negarantuje, a potom nebudeš zbytočne v depresií, že v niečom neuspeješ
~~~~~~~~~~~~
To samé mi dneska říkal přítel. Není důležité něco dokázat, je důležité se o to pokusit. To moc dobře vím, jenže .. když vám někdo věcně podrývá sebevědomí, dokazuje vám, jak strašně zbyteční a neschopní jste, tak vám to nějak sebere chuť cokoli zkoušet. Prostě si připadáte dost dobří vůbec na to, aby ste něco zkoušeli.
Taky jsem dělala plno věcí, které mi sice nešly, ale bavily mě. Třeba jsem kdysi hodně kreslila. Každý den sem měla tužku v ruce minimálně několik hodin. Výtvory za nic nestály, ale já z nich vážně měla radost. Jenže jakmile mi matka začala tvrdit, že plýtvám nejen materiálem, ale i svým časem, že to za nic nestojí, a že bych se měla věnovat něčemu užitečnějšímu, třeba starosti o domácnost, veškerá radost jaksi vymizela. Postupně jsem přestala kreslit úplně, protože jsem z toho měla strašně blbý pocit. Teď vezmu tužku do ruky sotva jednou za půl roku a pořád se u toho cítím, jako bych dělala něco .. špatného. A to je kreslení něco, co se týká mého oboru. A tak to bylo se vším. Nemohla jsem nic dělat, protože mi veškerou radost z činnosti i výsledku vzali. Málem jsem přestala i jezdit a to mi to vlastně vydělává. Pro ně to byla jen ztráta času a zbytečné utrácení peněz. Vtloukali mi to do hlavy tak dlouho, až sem tomu sama uvěřila a raději sem na nějakou dobu přestala. Trvalo mi dlouho, než sem se jejich vlivu zbavila.
Kdykoli teď začnu něco dělat, dělám to tak, aby o tom nevěděli. Vážně, nejde mi o úspěch. Jde mi jen o to, že jejich kecy mi snižují sebevědomí, kterého už stejně moc nemám, ničí mi veškerý požitek z čehokoli a nutí mě nenávidět samu sebe. Vážně a upřímně, nesnáším se. Za všechno co dělám.

Zobrazit víc

Čo stojí medzi vami a "šťastím"?

AnneCernikova’s Profile PhotoClarity ^.~
Rodiče. Fakt, už mě to nebaví. Zajímá je pouze to, co oni chcou, cítí, potřebujou a já jsem jenom nějaká hnusná špína, která jim kazí životy. HaHaHa. Ještě se jim jako největší *píp* snažím vyjít vstříc a co z toho mám? Můžu akorát poslouchat, že jsem neschopná, nic neumím, všechno zkazím. Tohle fakt dokáže člověku zvednout sebevědomí. Nebýt některých lidí, tak už dávno dojdu k přesvědčení, že je můj život naprosto zbytečný a v zájmu lidstva bych ho měla ukončit. Super, ne?
Co by je zajímalo, že jejich jediné dítě je už jenom chodící kostra, která se každou chvíli sesype. Co by je zajímalo, že se po nocích zoufale brečím. Co by je zajímalo .. Co by je zajímalo, cokoli, co se mě týká? Ach, samozřejmě, kdybych jim řekla, tady natě všechny moje peníze nebo stěhuju se a už mě nemusíte vídat, tak to by je zajímalo hodně. Snad už jenom rok a konečně půjdu do háje. Pak už kolem sebe budu mít jenom ty správné lidi a nebudu se muset topit v téhle "rodičovské" lásce.
*Jo, jo, Dark zase měla úžasné ráno ve stylu "jenom tady překážíš, děláš špatně to to a to, kéž už bys tu nebyla, neumíš udělat dobře ani tohle, si totálně neschopná etc.. ", není nad to, když vstáváte s dobrou náladou a do pěti minut se vám chce brečet*

Zobrazit víc

Existuje nejaká vec ktorá vám pripomína detstvo?

Kristína
Rybičky. Pitomé akvarijní rybičky. Nedlouho poté, co sem se narodila nás můj otec opustil a žil s jinou ženou. A vím, že to bylo u nich v bytě. Pamatuju si, že tam byla tma a jediné co svítilo, bylo akvárko. Ještě tam byla taková ta stará tapeta na pozadí, nebo co to je, dneska už to vypadá mnohem líp. A já jako malý špunt seděla v té tmě a pozorovala rybičky.
Doteď, když někde vidím akvárko s rybičkama se mi tohle vybaví, jako by to bylo včera. Zase si připadám jako to malé dítě, co jen sedí ve tmě a pozoruje rybičky. Absolutně netuším, proč si pamatuju zrovna tohle, ale je to celkem .. děsivé.

https://www.facebook.com/pages/Black-Market/1524377961137655 ahoj dej tam pls lajk podporis hudbu a moje město, zaslouží si kluci, aby se o nich víc vědělo. :)☺☻ (promiň jestli sem to už posílal.)

Vážně? Vážně někdo může být tak blbý? Bože .. jojo, jídlo je nejhorší nepřítel, zato smrt ten nejlepší přítel, což?
httpswwwfacebookcompagesBlackMarket1524377961137655 ahoj dej tam pls lajk

Ale fakt, spíte spolu?

Jasně, ale vždycky musíme ležet tak půl metrů od sebe, protože moje úžasná kočka, jakožto nejdokonalejší bytost na této planetě musí být vždy středem pozornosti, takže se vrype mezi nás, uloží se tam a očekává, že ji oba budeme drbat.

Ako sa cítite? Kľudne sa vypíšte z čoho chcete alebo túto otázku použite , vlastne ako chcete , odpovedať nemusíte :)

AnneCernikova’s Profile PhotoClarity ^.~
Měla bych jít spát. Sem unavená, mam horečku a ten kašel už mě nebaví. Navíc, chci co nejdřív zítřek. Ale ne, já tady prostě musím trčet. Určitě tady zase budu minimálně do tří. Hm .. co budu dělat? Mohla bych dokreslit tu kočku a překreslit si ji na zeď, ale to se mi nechce. Mohla bych si číst, ale to se mi taky nechce. Nebo psát, ale to se mi co? Nechce. Vlastně nemám na nic náladu. Mohla bych odepsat všem těm lidem, když už je tak dlouho ignoruju. Ale stejně bych na ně byla akorát hnusná. Nemám na nic a na nikoho náladu.
Teda .. na něho náladu mám. Na něho mám náladu vždycky, ale poslední dobou si bez něho přijdu tak nějak .. osamělá a ztracená. Bezbranná a ubohá. Nevím, co to se mnou zase je, ale prostě ho už vedle sebe potřebuju. A to jsme spolu byli předevčírem! Normálně bez něho klidně vydržím i déle, ale teď? Ach jo, potřebuju obejmout. Tohle mi připadá tak.stupidní, normálně tyhle problémy nemívám. Jsem naštvaná sama na sebe za to, že jsem na někom tak závislá. Bohužel (?) Naštěstí (?) stalo se.
Ještě že je tu aspoň kočka. To vrnění mě uklidňuje, i když chlupy v puse a nosu nejsou příjemné. Hlavně nezačit brečet, Okey? Úplně bezdůvodně, tak jako vždycky. HaHa. Jo, a už jsem zase celý den nejedla, když nepočítám čistý vývar. Strašně fajn. Bože, bože, zase kloužu někam dolů a ani to nevnímám, dokud nepřijde večer. Ale né, že bych s tím aspoň něco dělala.
Jsem strašně zmatená. Nevím, co vlastně cítím, chci, potřebuji ani proč vlastně dělám to, co dělám. Jedno z takových těch období *dejte mi všichni pokoj, potřebuju se srovnat sama se sebou*. Už aby to bylo pryč.

Zobrazit víc

,,Keby nebolo spomienok, človek by neveril, že raz bol šťastný." Aký máš názor na tento citát? Načo spomienky vlastne sú? Si typ človeka, ktorý svoje spomienky zbožňuje, alebo ich neznáša a najradšej by si nič nepamätal? Bola by som rada, keby sa rozpíšeš. :)

Ten citát mi přijde jako výmysl nějakého strašně zdeptaného teenagera, kterému někdo strašně ublížil a teď má strašnou potřebu to všem předhazovat.
Jinak minulost i vzpomínky jsou důležitým prvkem. Připomínají nám, kým vlastně jsme a čím sme si museli projít, abychom takovými byli. Varují nás před opakováním chyb. Když je nám špatně připomenou nám, že to jednou musí přejít. Jsou to příběhy, které jednou budeme vyprávět svým dětem a vnoučatům až budeme starší a které si můžeme s přáteli připomínat, když se znovu sejdeme. Jsou neodlučitelnou částí našeho já.
Nemůžu říct, že své vzpomínky miluju. Prošla jsem si fakt nehezkými věcmi, ale i kdyby mi někdo dal možnost vymazat je, neudělala bych to. Změnilo by to celou mou podstatu a já rozhodně nechci být někým jiným, než sem. Mam své vzpomínky ráda, ať už jsou jakékoli, dobré či špatné.

Zobrazit víc

nosíš ráda legíny ?

Miluju je, když jdu pracovat, cvičit nebo běhat. To většinou nenosím nic jiného Nebo je nosím, když jsem s přítelem, protože je miluje on. Ale že bych je nějak často nosila do školy nebo do města, to fakt ne. Nemám moc dlouhých věcí, které bych k nim mohla nosit. A nelíbí se mi ani na ostatních, když jim jde v leginach vidět celý zadek, zvlášť, když prosvítají. Leginy nejsou kalhoty a měly by se podle toho nosit.

Stalo sa vám že ste niekomu verili a on to zneužil? (pochopte to po svojom)

Kristína
Samozřejmě. A pokaždé když se mi to stalo, přála jsem strašně deprimující statusu o tom, jak jsou všichni stejní, nikomu se nedá věřit a bla bla bla. Týden na to už jsem měla novou BFF. Ha Ha Ha.
Ne, nepamatuju si, kdy naposledy mě někdo zradil. Asi už jsem z těhle pitomých přátelství a důvěry v nesprávné lidi vyrostla.

Si rasista? Ak áno, proti komu?

N E L L Y
Je mi jedno jak člověk vypadá a odkud je. Fakt, i kdyby to byl arab s třetí rukou. Je mi to úplně jedno, dokud se ten člověk chová slušně. Pokud ne, tak nemůže počítat s tím, že já budu slušná k němu.
Což je celkem vtipné. Chodím totiž s romem, ale velmi ráda si zanadávám na jistá černá hovada a nezapomenu k tomu připojit i to, že bych je bez váhání stavěla ke zdi a střílela.

Vytvoř něco. Cokoli, to záleží jen na tobě a tvé kreativitě a přidej to sem. (Prosím nebuďte líní.)

tesoramia’s Profile PhotoYoung Soul
Well, na té fotce to vypadá divně. A nebo taky neumím kreslit. Jo, to bude tím. Každopádně je to jen nákres, pak si to budu překreslovat na stěnu.
Vytvoř něco Cokoli to záleží jen na tobě a tvé kreativitě a přidej to sem Prosím

Čo si myslíte o eutanáziach? Je to podľa vás vražda, alebo vyslobodenie človeka?

Lost in Wonderland
Četli jste někdo první díl Inkarnace Nesmrtelnosti - Na bledém oři? Tam byl chlapík, který byl vtělením smrti. A jako Thanatos (= řecky smrt) musel brát a převážovat duše těch, u kterých nebylo jisté, jestli patří do nebe nebo do pekla. Jednou ho jeho práce zavedla do nemocnice, kde našel starou ženu na přístrojích. Oznámil ji, že si pro ní přišel ale ona se jen usmála a řekla mu, že ji nenechají odejít, připoutali ji totiž k životu. Trpěla bolestmi a krátké hadičky ji nedovolovaly žádný pohyb. Thanatos ji chtěl ušetřit trápení a tak sáhl pro její duši, jenže ji způsobil jen další utrpení, dokud duši neuvolnil. Thanatos nevěděl co má dělat a tak procházel pokojem a prohlížel si i ostatní přístroje. Všiml si ho stařík, který mu následně poradil. Smrt nemůže být odmítnuta. Thanatos tedy zničil přístroje oné ženy, čímž ukončil její trápení a mohl tak vzít její duši. Ostatní pacienti mu za to tleskali a děkovali. V Thanatovi se něco zlomilo a ptal se jich, zda by také chtěli umřít. Všichni chtěli a když namítl, že by to byla hromadná vražda, stařík mu odvětil: "Bylo by to vysvobození. Můj vnuk už skoro přišel na mizinu, jak za mne platí příspěvky, protože mu doktoři tvrdí, že je to třeba. Ale proč? Kvůli tomuhle? Abych trávil věcnost v nemocnici bez jakékoliv možnosti užít si trochu života? Samo peklo nemůže být horší .. A i kdyby bylo, stejně chci odsud! Alespoň tam budu mít možnost se o sebe sám porvat! Ukonči moje trápení smrti! Nejedná se přece jenom o nás, pacienty, kteří tady zbytečně trpíme. Jde také o naše rodiny! Možná si ze začátku trochu popláčí, ale pak ucítí úlevu. Vždyť mají pro co žít."
Myslím, že to plně vystihuje vše, co bych chtěla říct. Každý má právo na smrt. Neměli bychom nechávat lidi zbytečně trpět. I když nás to ze začátku bude bolet, prokážeme jim laskavost a i nám se časem uleví. Sledovat, jak jsou naši blízcí jen přístrojovými zombie bez možnosti na život není příjemné.
Samozřejmě, pokud se někdo někoho chce zbavit jen kvůli výdajů, to už je jiná kapitola. Ale je dobře, že možnost eutanazie existuje. Kdo by chtěl takhle "žít"?

Zobrazit víc

Vím, že je to naprosto ohraná otázka, ale zajímá mě Tvá odpověď. Co si myslíš o internetovém přátelství? Myslíš že někdy může být lepší než to realné? Zamysli se nad tím.

Internetové přátelství je vlastně skvělá věc. Pomocí různých stránek, chatů a sociálních síti můžeme poznat lidi, se kterými toho máme mnoho společného, aniž by sme kvůli tomu museli procestovat celou čr nebo i zahraničí. Taky můžeme poznat některé skvělé lidi z našeho okolí, o kterých jsme dosud nevěděli.
Bavit se s někým přes internet je mnohem lehčí než v realitě. Nevidíte, jak se teď druhý tváří a jak reaguje, jediné, co vám napoví jsou emotikony. Nehrozí, že by mezi vámi nastalo trapné ticho, celá konverzace je méně osobní a vy jste důsledkem toho více otevření, méně se stydíte a tak nějak můžete "zidealizovat" sami sebe. Na internetu můžete být někým úplně jiným, než v realitě.
Což je vlastně taky nevýhoda, protože absolutně netušíte, kdo sedí na druhé straně. Ano, můžete pomocí videohovorů zjistit, že osoba se kterou se bavíte skutečně vypadá, jak tvrdí. Ale nemůžete vědět, jak se skutečně chová. Ono někdy je lepší udržet přátelství jen v té internetové rovině a s daným člověkem se nesetkat, protože vás může čekat obrovské zklamání. Na druhou stranu, pokud se bavíte už roky ..
Internetové přátelství dokonce může v jisté míře i zachraňovat. Pokud je v realitě někdo šikanován, vystrkován z kolektivu a bez přátel, může si najít přátele na internetu, svěřit se jim, vypovídat a nahradit si jimi na jistou dobu přátele skutečné. Neměl by ale zapomínat, že internetové přátelství to reálné nikdy nenahradí úplně. S někým, kdo bydlí přes celou republiku nebo dokonce v cizině si asi těžko zajdete ven a něco s ním zažijete.

Zobrazit víc

Jinak kdo by měl teda zájem tak už je ta soutěž ;-3 Kdyžtak se koukněte na moji stránku^^ :D -Jaký máš názor na takovýto jak.. má třeba hodně lidí Vansky tak je taky chceš.. Nebo všichni pijou buble tea a tak to chceš taky..? Si taky takovýhle typ člověka který chce to co maj všichni?

HUMAn
Nesnáším stádový syndrom. Je to věc, ze které mi je neskutečně blbě. Vždycky sem dorazí nějaký pitomý americký trend a všichni ho musí mít, i kdyby se jim třeba nelíbil, jenom aby byli in a měli "swag". Neříkám, některé veci fakt hezké jsou, ale člověka dokáže od jejich koupi dokonale odradit to, že v nich bude vypadat jenom jako další ovce. A pokud je to něco dražšího, tak do něho všichni pojedou, že si to koupil ne proto, že by se mu to líbilo, ale proto, aby byl in a měl to, co všichni.
Člověk by měl tím co nosí a používá dávat najevo kým je a jak se cítí. Měla by to být součást jeho jedinečné osobnosti. A upřímně pochybuju, že něčí jedinečností je to, že se cítí jako ovce.

Prostor pro myšlenky:

Měla bych se jít najíst. Už zase jsem.celý den vůbec nic nesnědla. A včera jsem jedla jenom proto, že u mě byl on a musela jsem. A předtím? Kdy jsem jedla naposledy? Bože, už v tom zase lítám, aniž bych chtěla. Potřebuju, aby na mě někdo dával pozor. Sama si neuvědomuju, že nejím. Už dlouho nemívám pocity hladu. Je to hnus,když člověk ví, co se děje, ale nedokáže s tím nic dělat. Jasně, jasně. Radili mi - nastav si budíky a jež pravidelně, aspoň po malých dávkách. Jenže budík vypnu a do pár minut zapomenu, že vůbec zvonil. Nemůžu si dovolit zase zhubnout, jinak mě čeká nemocnice. A určitě zase budu mít problémy se žaludkem. To vím už teď. Bože .. přiznávám, jsem fakt strašně blbá. A vím to, ale prostě s tím nedokážu nic dělat.
Určitě mi zase vynadá, až zjistí, že tak riskuju. Ale to je vlastně dobře. Přesně tohle potřebuju. Kéž by tady byl pořád. zto bych tyhle problémy neměla. Spíš naopak, zřejmě by ze mě byla chodící koule. Ale aspoň zdravá chodící koule. Chybí mi. On i to jeho věčné "Mám hlad. Pořád mam hlad. Jdeš už pro jídlo? Sníš to a ne, že ne. Mám ti to nacpat do krku? Ne? Tak jez." Pako, vždycky to do mě dostal, ať už dobrovolně či násilím.
Potřebovala bych obejmout a říct "všechno bude v pohodě". Snad zítra. Doufám. Chci s nim být častěji, než teď. Vadí mi, když jsem bez něj tak dlouho. Musí to vyjít, musí se zlepšit i tohle. Nesmí se zase nic pokazit ..
Jo, už zase přemýšlím nad blbostma. Měla bych jít spát, ale .. měla bych, měla bych, měla bych. Je tolik věcí, které bych měla udělat, ale stejně vím, že je neudělám. Bude lepší udělat si čaj, chvíli si číst a drbat kočku a teprve potom jít spát nebo jít spát hned a pokoušet se usnout? Hm .. bylo by to zbytečné. Neusnu, znám se. Určitě budu tady nebo nad knížkou sedět minimálně další hodinu a ráno ze mě zase bude chodící mrtvola. A to jsem mu slíbila, že budu odpočívat. Pěkně to dodržuju ..

Zobrazit víc

Uhodil tě někdy přítel?

Nikdy. Nedovolil by si to. Omlouvá se mi za každou blbost, která by mě snad mohla bolet a v podstatě za ní ani nemohl. I když po něm sama chci, aby mi "ublížil", musím ho k tomu hodinu přemlouvat a stejně toho pak lituje, i když ví, že mi to rozhodně nevadilo.

Preco ma vacsina ludi potrebu/tendenciu pisat na ask dlhe odpovede v podobe slohov?Snazia sa podla teba vyzerat mudro a extra inteligentne a pretvaruju sa alebo su naozaj taki?Nemohli by odpovedat jednoduchym ano/nie?Napis mi svoj nazor,preco si myslis,ze to tak funguje a je dobre,zaujima ma to^^

Pokud lidé mají k danému tématu co říct, je dobře, že se rozepisují. Vyjadřují tak svůj názor, obhajují si ho a procvičují slovní zásobu. Což jsou věci, které je užitečné se naučit. Navíc je pro ostatní přínosné si takové odpovědi číst, protože si procvičují slovní zásobu a ucise setkávat se a přijímat názory jiných, popřípadě na ně reagovat a také si mohou trochu rozšířit obzory. To ale platí o lidech, kteří o daném tématu opravdu mají co říct a opravdu něco mají v hlavě.
Pokud se někdo rozepisuje jenom proto, že je to "in" vyleze z toho jen zbytečná snůška žvástů, které se pořád opakují a není šance, že by je někdo dočetl dokonce, protože jsem absolutně nezáživné a stupidní. Zvlášť když má onen pisatel gramatiku prvňáčka.
Samozřejmě v případě, že je otázka položena tak, že se na ní rozepsat nedá a někdo se u ní mermomocí rozepisuje, taky to nedopadá dobře. Stejně tak jako není dobré odpovídat ano/ne nebo jednoslovně na otázky, kde by se člověk rozepsat měl. I když občas je to lepší než ty kecy. Člověk by měl prostě poznat, kdy je vhodné se rozepsat a kdy ne. Rozhodně by se k tomu neměl nutit nebo kopírovat názory jiných jenom proto, že to nedokáže napsat přirozeně. Ona neznamená, že krátká odpověď je špatná odpověď a dlouhá odpověď, je dobrá odpověď.

Zobrazit víc

Jakmile se ohlédneš, ztratíš mě. Ohlédneš se? (Pochopit to můžeš všemi způsoby.)

Oba jsme udělali mnoho chyb. A nebyly hezké, já vím. Ale slíbili jsme si, že začneme od začátku a všechno bude lepší. A ono to vážně lepší je, i když minulost se snaží vrátit a všechno zničit. Prosím .. prosím neotáčej se za ní. Je to lákavé, ale přinutí tě to znovu o všem přemýšlet. Zapomeneš, co jsi slíbil a vše znovu bude tak, jako bylo. A to bych už nevydržela, vážně.
Vzpomeň si na to, co jsem ti šeptala se slzami v očích. Vzpomen si na tu osudnou noc a na to, co jsi mi řekl ty. Vzpomeň si na to a dobře na to pamatuj. Ale na zbytek zapomeň a už se za nim nikdy neohlížej. Nesmíš! Jinak mne definitivně ztratíš. Chtěl bys to tak snad? Chtěl by sis znovu projít tím peklem?
Nezvládli bychom to. Ani jeden z nás. Jsme už příliš vysíleni vlivem okolí a tím, co se děje. Musíme teď držet spolu, podporovat se, vytvářet a myslet jen na to hezké. Nesmíme vyvolávat přízraky minulosti, chápeš?

Zobrazit víc

Jakmile něčeho dosáhneme, chceme opět něco jiného a jsme nespokojení. Proč? Proč takový chtíč? Proč se nespokojíme s málem?

To už je prostě lidská povaha. Čím víc člověk má, tím víc toho chce. Co může chtít obyčejný chudák? Střechu nad hlavou a mít co jíst. Co může chtít boháč? Všechno, na co jen pomyslí. A jakmile to získá, přestane ho to bavit, protože může mít kupu dalších věcí.
Na většině věcí je lákavé právě to, že jsou špatně dosažitelné. Jsou lákavé právě pro tu cestu, kterou k nim musíme ujít. A když už je máme? Ztrácí své kouzlo a ny začínáme toužit po něčem jiném.

Na jakých koních si jezdila?

Začínala jsem na Wicky Risk (A1/1), což byla fakt sranda, protože v té době se na ní bála jezdit i její majitelka. V podstatě to byl strašný mazel, jenom ji občas trochu přeskočilo v hlavě. Učitelka to ale byla skvělá, dala mi fakt všechny základy.
Pak jsem jezdila Wellu (ČT) a Harryho (Hucul), na těch jsem si jen zdokonalovala to, co jsem se už naučila a přivykla jsem jiným chodům, ale byla to jen chvilka, pak sem ze stáje odcházela.
Poté přišel "Mazlík" Rainbow (Arabský plnokrevník) a ten mě naučil hlavně padat. Ten jak se rozhodl, že jezdec půjde dolů, tak prostě šel. Ale taky jsem se na něm naučila jezdit bez sedla a začala jsem skákat. V terénu to byl šílený hajzl, ale na jízdárně pracoval perfektně.
Následovala Nigessa (ČT) a Lojza (ČSP). Ona měla skoro dva metry a když sem seděla na něm, pomalu jsem měla nohy na zemi. Byl to sice prcek a dědeček, ale když zabral, člověk se nestačil divit. Vůbec ho nezajímalo, že má někoho na zádech. Na obou jsem pilovala jízdárenské cviky a skoky.
Korry (A1/1), bývalá dostihačka, teď parkuračka a Larry (hříbě ČT). Ji jsem měla na skokový výcvik a jeho jsem učila úplné základy a následně obsedala. Byly to dost divoké časy, nebylo dne, kdy bych neměla alespoň jediný úraz.
Pak chvíli Andromeda (ČT), jenom takové rekreační ježdění.
A teď Peseta a Irma (ČT). K tomu se starám o Sammy a Marcela.
Koní, kteří mi prošli pod rukama (i zadkem) bylo víc, ale tohle jsou asi ti nejvýznamnější.

Zobrazit víc

Nazor na tp když ti nekdo rika coas delat

Když mi někdo řekne co mám nebo nemám dělat a nějak logicky mi to odůvodní, pak s tím nemám problém. Pokud mi to i tak vadí, ráda si s ním o tom promluvím a většinou dojdeme k nějakému kompromisu, který vyhovuje oběma.
Pokud mi ale někdo rozkazuje jen proto, že je mu to prostě pohodlné a vyhovuje mu to, nedočká se z mé strany ničeho jiného než ignorance. Nemám zapotřebí poslouchat takové lidi.

"Sejde z očí, sejde z mysli." Myslíš, že tahle věta je pravdivá? Že opravdu člověk tak rychle zapomene? Co si o tom myslíš?

Ady269’s Profile Photosatanovakamaradka
Sejde z očí, sejde z mysli, jenom blázen věří na nesmysly, láska je čaroděj a ticho prý léčí, ale zákon hovoří jasnou řečí .. hm, to si asi nechtěla, že?
Je pravda, že na to, co člověk nemá na očích se většinou zapomíná rychle. Věci je potřeba si připomínat, jinak prostě vymizí.
Samozřejmě záleží na tom, jaký citový vztah k dané věci nebo osobě člověk má. Na věci, které jsou nám drahé se zapomíná pomaleji, ale to, že nám nebudou připomínány tento proces opravdu značně urychlí.

Budeš oplacat likes? :)

Chceš můj lajk? Tady máš návod.
Lajkuju to, na co narazím na hlavní stránce a líbí se mi to a když mam čas prijíždím profily těch, co mi odpovědi lajkují pravidelně a jejichž odpovědi mám ráda a lajkuju jim ty odpovědi, které se mi líbí.

Kedy má ticho väčší význam než slová?

AnneCernikova’s Profile PhotoClarity ^.~
.. když se mu díváš do očí a všechno co by ste chtěli říct, je vepsáno ve vašem pohledu.
.. když se po hádce obejmete, najednou jsou veškeré omluvy zbytečné.
.. když vedle sebe ležíte, cítíte tlukot srdce toho druhého a prostě víte.
.. když vás jen tak znenadání chytne za ruku, obejme nebo políbi na čelo.
.. když někdo umře. (Vážně, procítěné ticho je milionkrát lepší než kecy, člověka, který absolutně neví.)
.. při loučení.

proc myslite ze si v dnesnidone vsichni lzou?

✝Dead Unicorn✝
Tohle tvrzení rozhodně není pravdivé. Nelžou všichni. Ještě je tady plno lidí, kteří říkají pravdu, jenže problémem je, že tyhle lidi nikdo neposlouchá. Proč taky? Lidé nechtějí slyšet pravdu, nechtějí slyšet ty špatné věci. Vytvoří kolem sebe jakousi zeď, za kterou pronikají jen ty sladké lži a oni si můžou vesele žít ve sladké nevědomosti.
Vzhledem k tomu je pro většinu lidí mnohem pohodlnější lhát. Získají tak mnohem více věcí, za mnohem kratší dobu. Navíc se upřímnost často bere jako drzost, takže je lhaní občas nutností. Vlastně je nutností většinou. Říká se, že máme svobodu slova, ale ono to až tak moc neplatí. Zkuste veřejně zkritizovat systém. Budete rádi, když vás jen vyhodí z práce.
Ono je to celé strašně složité. Žijeme v době, kdy je lhaní nutností. Ale přesto nelžou všichni.

Si veriaca? :')

Věřím, že existuje něco víc, takže v podstatě věřící jsem. Ale nevěřím v Boha. A ani s tím nehodlám začít, což bohužel plno lidí nedokáže pochopit.
Nemám nic proti věřícím, ať už vyznávají jakékoli náboženství nebo patří k jakékoli sektě. Nemám problém se s nima normálně bavit a pokud přijímají i jiné názory, klidně se s nimi bavím i o jejich náboženství. Pokud ne, tak se tomuhle tématu prostě vyhýbáme. Ale pokaždé se jednou najde nějaký .. ehm .. *buďmeslušní* blbec, který se mě mermomocí snaží obrátit na jejich náboženství (vím, že se říká víru, ale podle mě nemají víra a náboženství mnoho společného). Milionkrát takovému člověku můžete vysvětlovat, že prostě nemáte zájem, a že je zbytečné vás přemlouvat. On vám stejně bude vykládat to svoje, přemlouvat vás a podlézat vám, jako by vás ani neslyšel. Jsem ze dvou třetin melancholik a flegmatik, ale v tomhle případě se ve mě probouzí ta třetí cholerická třetina. A je mi líto, že tím co řeknu urazím i ostatní, kteří tohle náboženství vyznávají nebo kteří náleží k dané sektě, ale to už se prostě jinak nedá.
Vždycky jsem si myslela, že to, jestli budete v něco věřit nebo někam patřit je vaše dobrovolné rozhodnutí. A taky to tak všichni říkají, ale jakmile jim to zopakujete a řekněte jim, že se chovají podle přesného opaku, už je to nějak nezajímá. Kdyby jsme byli ve středověku, tak právě ti dnešní přesvědčovači budou ti, kteří budou s radostí pálit knihy i upalovat lidi. Já fakt smutné, že takoví lehce manipulovatelní jedinci existují.

Zobrazit víc

co si myslite odnesnich 13tkach cokouri uz s nekym spi atd.

✝Dead Unicorn✝
Nemyslím si o nich nic. Pokud se mi neštvou do života, jsou mi ony a to co dělají úplně ukradené. Je to každého věc, kdy/pokud začne kouřit, pít, sexuálně žít nebo třeba brát drogy. Jestli člověk ví, že je na tu zodpovědnost připraven, budiž. A jestli si to jen mylně myslí, je mi upřímně líto jeho rodičů, protože následky budou muset řešit společně s ním.

kdyby si mela nejakou dustojnost, nepsala by si sem svoje hard problemy ala jak si byla znasilnena, ze mas anorexii, jak si byla sikanovana a dalsi. Ikdyby ti tu ty lidi denodenne psali at jim to reknes, tak pokud bys tu dustojnost fakt mela, neponizila by ses pro nic za nic.

Well, dovol, abych se zasmála. Neřeknu, že kdybych tady psala *och bože, mám tak těžký život, všichni mě litujte, teď se půjdu řezat, už nemá smysl tu být* tak okey, tohle by bylo ubohé a nedůstojné. Jenže tohle já fakt nemám zapotřebí. Nesnáším lítost i sebelítost, stejně tak nepotřebuju žádný obdiv, tohle totiž člověku v ničem nepomůže.
To, že jsem si prošla jistými problémy jsou prostě holé fakty, se kterými sem smířená. Stalo se, má to následky, ale žiju, nemá cenu to dál řešit. Už jsou to jen životní zkušenosti a já nevidím důvod, proč je nepředat dál.
Jestli ti to tohle připadá nedůstojné a ponižující, prosím, já ti to neberu. Ale mě to tak rozhodně nepřijde. A utvrzuju se v tom, že má cenu to tady psát pokaždé, když mi někdo napíše, že jsem mu pomohla. Divil/a by ses, kolik je na světě lidí se stejnými problémy a jak jim pomáhá zjištění, že si někdo prošel tím samým, vybojoval si tu bitvu a smířil se s tím co se stalo i s následky. Někteří jsou třeba jen v zárodku problému a po přečtení toho, co někdo, nejen já napíše si můžou uvědomit, jakou dělají chybu a ještě všechno lehce napravit.

Zobrazit víc

Proč si na všechny tak hnusná?

Nejsem hnusná na všechny. Lidé, co jsou se mnou v kontaktu pravidelně ti potvrdí, že jsem pořád velmi milý tvor.
Ale je fakt, že na některé lidi jsem momentálně hnusná hodně, protože už toho mám fakt dost. Už několik nocí sem nespala, protože můj kašel a jeho *Hey, vstávej, je načase se dusit* mě nějak nechce opustit. Přes den mám horečky, je mi blbě, do práce nemůžu, nic nestíhám a když po někom něco chci, tak má plno úžasných výmluv. Ale jakmile vy si na něco vzpomenete, tak to sem vám dobrá, že? Ale už vám fakt nehodlám dělat *hop sem, hop tam*, když mi to takhle oplácíte. Upřímně, jděte do libovolného tělesného otvoru. Buď to a nebo na vás prostě hnusná budu.

ahoj :) jak jste se dneska meli? otazka: nazor na sebeposkozovani nejmin 2 vety

✝Dead Unicorn✝
Není sebepoškozování jako sebepoškozování.
Chápu ty, co pro to mají nějaký důvod. Člověk dlouho odolává, hledá jiné řešení, než se podvolí tomuhle. A pak je to chvíli strašně fajn, protože ta bolest vás vážně na chvíli postaví na nohy, dodá vám novou energii. Zase můžete na chvíli normálně existovat, než vás něco znovu srazí dolů. A když se to stane víte, že máte něco co vám pomůže.
Jenže tohle je pouze chvilkový stav. Čím častěji to totiž děláte, tím hlouběji a častěji to potřebujete. Navíc si začínáte zvykat na to, že vám pomáhá a přestáváte hledat jiná řešení. Prostě jste se spokojili s tímhle. Ale i tohle časem přestane fungovat a bude to už jen takové "řežu se jen proto, abych alespoň na pár sekund věděl, že jsem živý" a vy budete natolik ponořeni v problémech, že už bude jen minimální šance, že se z nich dostanete.
Je strašně nebezpečné zahrávat si s tím, ale chápu to. Znám to. Na druhou stranu absolutně nechápu ty, kteří to dělají proto, aby byli in, cool a bůhví co ještě. Dobrovolně si jen tak ohavit tělo? Vážně? Nikdo vás za to nebude obdivovat ani litovat. Lidi si prostě jen řeknou, že jste blbí. Okey, vím, že v dnešní době je hodně lidi mentálně narušených (viz to, co se dělo po tom, co odešel Zayn z 1D, to mluví za vše), ale takoví lidé by prostě potřebovali pořádnou facku. A že jich znám hodně.
A důvody jako "ublížím si, abych ti hrál/a na city", "ublížím si, aby to podpořilo moji vymyslenou sad story", "ublížím si abych byl/a středem pozornosti" mě taky strašně fascinují. Něco takového za tu bolest a jizvy fakt nestojí.

Zobrazit víc

Čítaš knihy? Akú práve čítaš? / Akú si prečítal/a naposledy? :)

N E L L Y
Nedokázala bych nečíst, prostě bych to nevydržela. Jednu knížku mám v tašce (Čaroprávnost od Prattcheta), druhou u postele (Pouští a pralesem od Sienkiewicze), třetí v mobilu (Pojídači mrtvých od Crichtona), čtvrtou ve škole (Friday od Heinleina). A obvykle mam ještě něco rozečteného na wattpadu.

Měl by se zavést trest smrti?

Hedvika
Tohle je strašně složité. Na jednu stranu za něj sem, protože nevidím jediný důvod, proč živit nenapravitelný odpad společnosti. Vězení má být trest, ne dovolená placená našimi penězi. Na druhou stranu, nikdo není neomylný, podplácí se na každém rohu a nevinným už nikdo život nevrátí.
Takže bych byla spíš pro zavedení pracovních táborů. Děláš blbosti? Fajn. Jako odměnu dostaneš minimum pohodlí, jídla, minimální kontakt se světem a minimálně 12 hodinovou, tvrdou práci. Ať si na svůj pobyt vyděláš. A nejlepší by bylo, kdyby dělali nějakou opravdu prospěšnou práci. Nebo aby aspoň polovina jejich mzdy šla na občanům prospěšné věci (opravy cest, budov, výsadba zeleně, charity, nemocnice etc.) Myslím, že s takovým režimem by si většina lidí dobře rozmyslela, jestli něco provedou nebo ne.

bol/a si niekedy úplne opitá/ý?:-D

Opilá tak, že jsem o sobě vůbec nevěděla jsem byla pouze dvakrát. Jednou z nezkušenosti a podruhé prostě proto, že jsem byla blbá (od té doby taky nepiju rum, celou noc sem zvracela a blbě mi bylo ještě dva dny). Pak už jsem byla dostatečně poučená na to, abych dělala takové blbosti.
I když většinou sem stejně nikdy moc nepila. Byla jsem taková ta pojistka o které vždycky všichni věděli, že se na ni můžou spolehnout, protože bude dostatečně při smyslech. Nikdy nezapomenu na ty noci, někdy i rána, kdy jsem tahala domů úplně zlité kámoše.
A teď už nepiju prakticky vůbec. Jednak nemůžu, jednak ani nechci. Nějak už mě to vůbec neláká.

Znáte ten pocit, kdy jste naprosto naštvaní, ale snažíte se být flegmatickými?

natalie
Nemám potřebu se přetvařovat. Když jsem šťastná, jsem šťastná, když jsem smutná, jsem smutná, když jsem naštvaná, jsem prostě naštvaná. Nevidím důvod, proč bych měla dělat, že je to jinak. Nemá smysl skrývat své emoce, protože nás to jen ničí. A na názoru ostatních nezáleží, není to jejich věc.
I přes to všechno jsem ale měla období, kdy jsem za flegmatizmem schovávala vztek a beznaděj. Celý den, předevšemi jsem se smála a vtipkovala, neřešila to. Doma jsem se hodiny přesvědčovala, že to všechno opravdu jedno je. Že se to nějak vyřeší samo, tak proč to řešit. Ale stejně jsem pak po nocích brečela, protože jsem to nezvládala.
Ale co mi zbývalo? Buď ze sebe udělat flegmatika a alespoň něco zachránit nebo vypěnit a poslat všechno fo háje. Upřímně, už nikdy bych v takové situaci nechtěla být. Nejsem člověk stvořený pro tuhle přetvářku. Nedokážu sama sebe přesvědčíovat o opaku pravdy.

Zobrazit víc

Natočte video kde poviete nejaké fakty o sebe.

Nemám jak natočit video, ale fakty vám sem napíšu a odpovím tak na mnoho otázek, které se mi tady opakují.
~ Je mi 18, jsem z Třince a třetím rokem studuju polygrafii na Albrechtově střední škole.
~ Bydlím s rodiči, ale vydělávám si na sebe sama (pracuji u koní + různé brigády, které jsou zrovna k dispozici) a chci se co nejdříve odstěhovat.
~ Mám přítele, se kterým jsem přes dva roky. Je ode mě o dva roky mladší.
~ Jsem bisexuálka a ač mám přítele, více mě přitahují ženy.
~ Jsem nemocná, mám problémy s žaludkem. Celkově mám problémy s příjmem potravy. Teď už se to trochu lepší, ale měla jsem pouhých 37 kilo a hrozilo mi, že už se z toho nevyhrabu.
~ Z nemocnice znám plno anorektiček a lidí, se stejně děsivým osudem.
~ Zažila jsem šikanu, znásilnění a dvakrát se pokusila zabít.
~ Kamarády v reálném životě si nehledám, mam jednoho a ten mi bohatě stačí. Jinak se s lidmi bavím jen přes net.
~ Celkově mi přítomnost lidí vadí, je mi nepříjemná, nesnáším velké skupiny a nesnesu, když někdo stojí příliš blízko mě, nebo se mě nedejbože dotýká.
~ Mam problém pozdravit, oslovit někoho, omluvit se a celkově mam problém mluvit s lidmi, jsem ráda když si mě nikdo nevšímá. Samozřejmě existují výjimky, se kterými tyhle problémy nemám.
~ Když ale opravdu chci, přepne mi v hlavě a prosadím si jakýkoli názor, řeknu komukoli cokoli, i když si za to pak občas nadávám.
~ Kočky miluju víc než lidi. Jsou to prostě kočky a jsou boží. Doma mám dvě, ale chodí za mnou i kočky z okolí.
~ Řezala jsem se, občas mám pořád chuť to udělat, ale už se ovládám. Nebo si ubližuju jinak.
~ Povahové vlastnosti, které na mě ostatní nesnáší miluju. A že nejsou nijak hezké.
~ Ti, kteří mě sledují na asku mě znají mnohem lépe, než lidé z reality, kromě dvou výjimek.

Zobrazit víc

Jak moc je těžké najít sám sebe? Víš KDO jsi? Nebo teprve zjišťuješ co vlastně znamenáš?

†meaningful questions†
Najít sám sebe je jedna z nejtěžších věcí. Člověk se může hledat celý život a i když si myslí, že se konečně našel, může přijít situace, která všechno změní.
Můžeme vědět, kým jsme právě teď v tuto chvíli. Nebo kým by chtěl být a snažit se takovým být. To je celkem jednoduché. Každé ráno vstávám s tím, že vím, jaký jsem byla až do dnešního dne člověk. Vím to a to mi dává možnost plně využívat svých schopností a kvalit. Ale taky vím, že kdykoli může přijít nějaký zlom a já náhle budu někým úplně jiným. Ne proto, že bych chtěla, ale proto, že mě k tomu situace donutí.
Je pravda, že někdo může být celý život úplně tou samou osobou, ale nemyslím si, že by se to stávalo příliš často. Život je plný zvratů, které nám obrací život naruby.
Samozřejmě je tady nějaký základ, který nám zůstane celý život. A ten můžeme po pozorování sebe sama odhalit, což nám o dost zlepší život. Jenže je to těžké a né každý vytrvá. Protože není uměním poznat ostatní, uměním je poznat sám sebe.

Zobrazit víc

Na čom si závislí/a? :D

Kattie
Jsem závislá na některých lidech a upřímně se za to nenávidím. City neskutečným způsobem omezují lidskou svobodu. Už nemyslím *co já* ale *co my* nebo *co oni*. Nedokážu se od nich odloučit, neustále na ně musím myslet, přemýšlet o nich, snažím se jim vyhovět a dělám vše pro jejich štěstí a spokojenost. Jsem závislá na jejich přítomnosti, na jejich myšlení, na jejich potřebách. Miluju je a přitom nenávidím, za to, jací jsou, za to, co mi způsobují. A přitom vím, že nemám právo nenávidět je. Mohu nenávidět pouze sebe za svou slabost.

tak co jak bylo ve skole napali jste nekoho?

✝Dead Unicorn✝
Ve škole jsem naštěstí nebyla. A provádění aprílových vtípků mě absolutně nebere.
Ale musím říct, že některým skupinám/stránkám/kapelám/obchodům se aprílové žerty opravdu povedly. Opravdu jsem se zasmála a jednou se dokonce i nachytala. Ale jiné opět nezklamaly a jejich pokusy o vtip byly naprosto .. ubohé. Lidi, kteří takové blbosti vymýšlejí bych mlátila pánví po hlavě. Když už vymýšlím vtip pro např. veřejně známou stránku, aspoň ho trochu propracuju a dám si na něm záležet, aby měl nějakou úroveň, lidi opravdu pobavil/nachytal a na aby to byla do nebe volající pitomost, která lidem stránku znechutí.
Nejvíc mě ale asi pobavily statusy "První apríl je den, kdy se nikomu nedá věřit - takže vlastně den, jako každý jiný". Ještě když je sdíleli lidé, kteří si pocit, kdy nikomu nemůžete věřit nikdy nezažili a žijí si v rodiči vytvořeném luxusu. A to, jak jim to osoby, naprosto stejné komentovaly stylem, že mají naprostou pravdu a jak hluboké mají myšlenky (přitom to někde obšlehli) mě bavili snad ještě víc. Tenhle styl chování mě celkově strašně baví, nemůžu si pomoct. Takové to stádové "svět je to úplně nejhorší místo a všichni lidé jsou svině".

Zobrazit víc

nevadi tvojmu priatelovi ze si bisexualka? a vedia o tom tvoji rodicia? :O

Nevadí mu to, pokud ho zrovna neprovokuju, neotáčím se za holkama a tak. Což dělám celkem často, protože mě baví sledovat, jak se pak vzteká. Ale jinak to nijak neřeší, nemá proč. Ven nechodím, takže žárlit nemusí.
Rodiče .. nikdy jsem za matkou nepřišla a nemluvila s ní o své orientaci, neměla jsem důvod. Ani jsem s ní nějak neměla potřebu řešit to, že chodím s holkou. A domů jsem si holku nikdy nepřivedla, protože .. no prostě protože *úžasné rodinné vztahy*. Ale myslím, že to poznala, když sem u bývalky pořád spala a z toho, jak sem o ní mluvila. Ale je jedno, jestli to ví nebo ně, protože by ji to stejně bylo jedno. Řekla by mi, že je to moje věc a moje rozhodnutí. Já musím vědět kdo vlastně jsem a ona mi do toho nemá co kecat.
Nevlastní "otec" o tom neví. A ani nechci aby to věděl. Vůbec to není jeho věc a je mi jedno jestli by dělal nebo nedělal scény, tohle je něco co s ním absolutně nehodlám řešit. Kdybych nebyla zadaná a našla bych si holku, zřejmě by to zjistil až v době, kdy by sme spolu chtěly žít. Nechci, aby jakkoli komentoval mé vztahy (i když to dělá strašně rád), protože na to nemá absolutně žádné právo. To, že si vzal moji matku neznamená, že se stál mým otcem .. nebo vůbec jen členem rodiny. Nevím, prostě mám averzi k tomu, aby věděl cokoli o mém soukromí a o mém životě. On do něj totiž vůbec nepatří.

Zobrazit víc

Poněkud ohraná otázka, ale i přesto se ptám: Takřka všichni slavíme Velikonoce, ale víš, proč se vlastně slaví? Jaký je jejich význam? Co znamenají pro křesťany? Pokud nejsi věřící, co znamenají pro tebe? Co se ti při tomto slově jako první vybaví? Proč?

"Velikonoce znamenají, že láska a život jsou silnější než smrt, že hrob není konečnou stanicí života, že pouta, která brání našemu životu, se rozvazují, že skrze vzkříšení můžeme objevit nový život, že ve víře v Ježíšovo vzkříšení můžeme zakoušet vzkříšení i my sami na sobě a že můžeme k životu probouzet i druhé."
Myslím, že tohle dokonale popisuje křesťanský vztah k velikonocím. Mnohem radši dávám přednost původnímu smyslu velikonoc, jakožto oslavám jara, než abych si je spojovala se vzkříšením Krista. O to, jak přesně se velikonoce slaví sem se nikdy nezajímala. Pro ty, kteří v tom vidí nějaký smysl to sice zajímavé být může, ale mě prostě křesťanské tradice nikdy nebraly.
Když se řekne "velikonoce" vybaví se mi prostě jen banda idiotů, kteří jsou úplně udělaní z toho, že můžou jednou za rok mlátit ženské a ještě za to dostanou peníze, chlast a sladké. Fakt, nechápu význam toho všeho. Jo, jo má nám to přinést zdraví. Kecy. Přináší to akorát modřiny a nachlazení, když vás oblijou, když jsou venku sotva dva stupně. Tohle je zábava jedině pro malé děcka a .. chlapy. U mě už si naštěstí všichni zvykli, že sáhnout na mě celkem dost bolí.
Nevím, tenhle zvyk mi fakt přijde extrémně stupidní a nevidím v něm žádný význam.

Zobrazit víc

Čo ťa dokáže motivovať?

Sunny
Většinou mě nejvíce motivuje můj vlastní neúspěch. Nedaří se mi to? Dobře tedy, budu na sobě pracovat tak dlouho, dokud se mi to nepodaří. Stejnou motivací je mi ale moje budoucnost. Mam jistou představu, která mě žene dál a dál.
To jsou základní dvě motivace, kterých se držím. Ale snažit se mě motivovat nějak jinak, něčím jiným .. není dobré se o to pokoušet. Pokud mi daná věc nepřináší žádný užitek a nepřináší ho ani těm, na kterých mi záleží nenadchnu se pro ni, ani kdyby mi za to platili. Krásným příkladem je učení. Pokud mě látka nenadchne a vím, že ji v životě nevyužiju neučím se ji a celou písemku opíšu. Nevidím důvod, proč se zbytečně namáhat takovými věcmi. Pokud ale považuju látku za užitečnou, i když mě třeba nezaujme, dokážu se ji naučit prakticky hned, protože v tom vidím smysl a ten je mou motivací.

Zobrazit víc

"Za peníze si štěstí nekoupíš." Ehm..když si koupím, co mě dělá šťastným, tak si koupím i štěstí, nemám pravdu? Opravdu se štěstí nedá koupit? Co myslíš?

Pokud bereme štěstí ve smyslu "být šťastný" tak samozřejmě, pokud jde někomu jen o peníze a majetek, štěstí si peněžmi získá. A věřím tomu, že takoví lidé opravdu existují. Taky v případě, že je vaším štěstím rodina a vy jim uděláte radost nějakým dárkem, dalo by se říct, že jste si štěstí koupili.
Jenže pokud bereme štěstí ve významu "mít štěstí", tak to si za peníze člověk nekoupí i kdyby měl miliardy.

Jak zastavit ana stránky? Např. askové stránky, kde holky radí ostatním, jak si přivodit anorexii či bulimii? Myslíš, že hrozí nějaké nebezpečí?

Nemyslím si, že by se daly ana stránky zastavit. Lidi jsou blbí, jim to prostě nevysvětlíš. Ty blbky, co zakládají tyhle stránky v životě žádnou opravdovou anorektičku neviděly, protože kdyby ano, nikdy by takové stránky nezakládaly. Jenže právě proto, že pravou anorektičku nikdy neviděly, nemluvily s ní, neuvěří, že je anorexie nemoc. Hodně špatná nemoc s hodně špatnými následky. Budou si pořád myslet, že hubnutí anou je jenom rychlejší způsob jak zhubnout, že se nemůže nic stát, jenže se šíleně pletou.
Holky zakládající ana stránky si buď hrají, že nejí nebo opravdu chvíli nejí aby dosáhly jisté STOP váhy a strašně touží po obdivu. Ze začátku je to u obou skupin jen nevinná hra. Komu by se nezalíbil obdiv a podpora? Většina lidí by pro něj udělala co nejvíc, stejně jako tyhle holky. Už to přestává být hrou - už je to posedlost, mánie, zhubnout za každou cenu alespoň jedno kilo, aby jim to ostatní záviděli, ještě víc je obdivovali a podporovali. A když dosáhnou STOP váhy, b té době už jim to většinou nestačí a pokračují dál.
Rady, které dávají obě skupiny, ať už jí nebo ne, brutální diety, které sdílejí nebo vytvářejí .. jakou "autorky" jsou vůči nim prakticky imunní. Jenže lidi jsou blbí - a blbější. A stává se, že se jejich rad opravdu nějaká holka chytne. A pokud ji neodradí počáteční neúspěch (zvracení, šílený hlad, náhlý úbytek energie, křeče, etc ..), už to jede samo. Jakmile si člověk jednou zvykne nejíst, katastrofa je na světě. Pak už to ani není o tom, že by nejedl úmyslně. Ale na jídlo už prostě zapomíná, nepotřebuje ho. Jen když se vrátí takový zvláštní pocit, který už se ani nedá nazvat hladem, sní jen miniporcičku (pokud nezačaly s používáním tampónů a podobných .. sraček, jinak se to opravdu říct nedá) a pak je jídlo zase tabu. A váha jde dolů a dolů a dolů.
Člověk si ani neuvědomí, jak rychle do toho spadne. Začíná to takovým tím zkusím to, když budu chtít tak přestanu, není to nic vážného. Končí to v nemocnici se zničeným tělem, ale i psychikou. Pokud má člověk štěstí, přežije to. Ale i tak si ponese následky celý život a bude ještě mnohem jednodušší spadnout do toho znovu.
Nebezpečné není jenom tohle, nebezpečné jsou i ty jejich cvičební plány. Vážně, pokud chcete zhubnout cvičením a potřebujete poradit, nechte si poradit od odborníka..Každý člověk, každé tělo je jiné, tudíž každý potřebuje jiný cvičební plán, jinou zátěž, jiné cviky. Když doma cvičíte jen tak podle sebe, taky si tím můžete ublížit - ale to riziko je menší, protože sami poznáte, co vám vyhovuje a co ne a můžete to upravit. Jenže znovu. Lidi jsou blbí - a blbější. Pojedou podle cvičebních plánů, které napíše někdo, kdo o cvičení nic neví a i když jim to nebude vyhovovat a nebudou to zvládat, budou se do toho nutit, protože "když to tam bylo napsané, tak musím". Nepřemýšlejí a pak to tak dopadá.
Takže ano, nebezpečí tady je. A reálné. Mnoho lidí už na tuhle stránky doplatilo. Jenže jak je zrušit? Jen bůhví.

Zobrazit víc

Kecáš tu o úsměvu a být synek tak se otočíš za každou zmalobanou pičou ;););););)

Promiň, ale jelikož jsem bisexuálka, nemusím být mužského pohlaví, abych se otáčela za holkama. A zklamu tě, mnohem raději se otočím za holkou, která sice není úplně dokonalá, ale hezky se usmívá, než za nějakou "zmalovanou píčou". Takové holky mě totiž fakt nepřítitahují. Spíš extrémně odpuzují.

Maluješ se?

Když se mi ráno chce, použiju řasenku a jinak mam neustále na rtech lesk - abych si je nekousala. Jinak mi to přijde úplně zbytečné. Za všechny takové blbosti člověk vyhodí strašné prachy a ještě si tím ničí pleť. Bože, co je na tom, že má někdo vyrážku, nemá půl metrové husté řasy, dokonalé rty a perfektní obočí. K čemu vám to je, dělat na cizí lidi dojem umělostí? K čemu vám je, balit někoho na umělý xycht, když se vás pak ráno lekne?
Není mnohem lepší naučit se být spokojená sama se sebou a používat ten nejhezčí "make-up" - úsměv?

Co je tvůj "smysl života"? :)

Mým smyslem života je budoucnost. Odstěhovat se, mít dobrou práci, šťastnou a zdravou rodinu. Někteří by řekli. že myslet na takové věci v osmnácti je brzo a měla bych si užívat dokud můžu. Jenže já nemůžu. Nemám čas ani možnost užívat si. Škola a práce zabírají veškerý můj čas. Jsem ráda, když alespoň občas, alespoň na chvíli můžu být s přítelem. A vím, že dokud se neodstěhuju, lepší to nebude. Dokud se neodstěhuju, nebudu moct být šťastná, nebudu si moct užívat, nebudu moct volně dýchat.
A co se rodiny týče, sama jsem si ji moc neužila. To, jak by to v rodině mělo fungovat můžu sledovat jen u jiných. Jenže já to nechci jen sledovat, chci to zažít. Chci někomu dávat svou lásku a chci, ať někdo dává svou lásku mě. Chci někoho dělat šťastným, chci někoho, kdo mě podrží, když to budu potřebovat a někoho, koho můžu podržet já. A chci s těmito lidmi sdílet život. Chci, aby byl domov místem, kam se ráda vracím, ne místem, kterého se děsím.
V podstatě je mým smyslem života dosáhnout toho, co jsem nikdy neměla.

Zobrazit víc

Jak moc je pro tebe těžké vyrovnat se se smrtí někoho z okolí? Vím, že tohle je dost, řekněme "nešťastné" téma, takže jestli ti dělá problém o tom mluvit, tak neodpovídej. Setkala ses někdy se smrtí tváří v tvář? Co ti pomohlo "zapomenout"?

†meaningful questions†
Se smrtí se setkávám tak často, až se vůči ní stávám jaksi .. apatická. Smrt mých blízkých sem vlastně nikdy příliš neprožívala. Je to součást života a to, že se budeme ničit my, mrtvým už nijak nepomůže. Neříkám, pobrečela sem si, vzpomenu si na ně, a jsou tady lidé, jejichž smrt by mě opravdu zničila ale v životě jsou důležitější věci, kterým je třeba opravdu věnovat pozornost. Vím, zní to hnusně, ale už to tak prostě je. Mrtví jsou mrtví, mají klid. My ještě pořád musíme žít.
Momentálně se pohybuji mezi lidmi, kteří mohou umřít kdykoli. Samo jsou se smrtí naprosto smíření a ani by jim nevadilo, kdyby odešli. Jediné co je děsí je právě to, jak špatně to ponesou ti, kterým na nich záleží. Podle mě je na smrtí tohle nejděsivější. Ne to, že nevíme, co bude pak, ale to, kolik tu po sobě zanecháme bolesti. Málo kdo na to takhle myslí, což je škoda. Některé životy by to snad i mohlo zachránit.

Zobrazit víc

'Najtazsie ludia znasaju stastneho cloveka.' - Je to podla teba pravdive?Vyjadri sa plz^^

Trochu bych to poupravila. "Nejhůře lidé snášejí štěstí ostatních, kromě těch, na kterých jim záleží."
Většina lidí strašně špatně snáší, když se má někdo líp než oni, je v něčem lepší nebo je pouze šťastnější než oni. Snáší to špatně proto, že to nedokáží brát jako motivaci a začít se sebou něco dělat. Raději budou závidět a litovat se. Proč by měli sami dělat něco, pro svoje štěstí, když to vyžaduje práci?
Když vidím někoho, kdo ke šťastnější než já (pokud to není někdo, koho nesnáším), přeju mu to. Protože štěstí je pomíjivé a člověk pro ně musí tvrdě dřít. Vlastně mě i celkem potěší, když vidím někoho, kdo je šťastný. Je totiž mnohem příjemnější potkávat veselé, usměvavé lidi, než zamračené bručouny.

Sleduješ fotbal nebo hokej? Komu fandíš? :)

† Devil †
Nesnáším fotbal. Teda .. v televizi. Pořád se s kamarádem, který ho miluje hádám, že fotbal je úplně to samé, jako porno. Prostě se na něho nebudete dívat, když to můžete sami provozovat a užijete si to mnohem víc. Vždyť než přeběhnou to hřiště, nebo se vůbec něco začne dít, tak u toho člověk usne.
Žiju v městě, které je hokejem posedlé, takže když Třinec hraje dívám se a fandím, ale nijak zvlášť to neprožívám.

Nedávno, mi jeden kluk řekl cituji ''Nevadí ti, že nejsi hezká?'' zajímá mě , jak by jste mu na to odpověděla ty. Ber v potaz, že toho kluka máš ráda. Co by jsi teda odpověděla?

Jackee
Asi bych se začala smát. Vážně, kdyby mi tohle někdo řekl, přišlo by mi to strašně vtipné. Ne proto, že bych si o sobě myslela, že jsem bůhví jak nádherná, ale proto, že v dnešní době může být "krásný" snad každý. A moje odpověď?
"Víš, kdybych chtěla, mohla bych vypadat třeba jako ona nebo ona. Ty přeci podle společenských měřítek hezké jsou, že? Není těžké naplácat na sebe tunu make-upu a udělat ze sebe někoho úplně jiného. Není těžké koupit si tohle "stylové" oblečení. Není problém, udělat si něco s postavou. To dokáže každý, když chce. Já však radši nebudu pro některé hezká, ale budu svá. Jsem se sebou spokojená taková, jaká jsem. Protože v tomhle je ta práva krása pro mě, i když to třeba někteří nevidí. Na tom mi nezáleží. Nepotřebuju být nějaká miss, kterou by všichni obdivovali. Mě stačí, když se najde jeden člověk, kterému se budu líbit i bez přetvářky."

Zobrazit víc

Prostor pro myšlenky:

Já vlastně absolutně nechápu, proč se namáhám a kupuju si nové oblečení. Fakt nechápu, proč nechodím v těch starých, roztrhaných věcech, které jsou mi malé/velké. Vyšlo by to úplně nastejno, jen by mě o něco míň mrzelo a štvalo, kdyby se zničily ještě víc.
Už toho mám fakt dost. Dřu se jak *píp* abych měla aspoň jedny kalhoty, které mám dobré a můžu je normálně nosit (po tom co sem zhubla přes deset kilo mi logicky ty staré nebyly) a jenom si je vezmu párkrát na sebe, už vypadají, jako bych je měla tak rok, trčí z nich niťe, jsou dodrápané. Jo, koupila jsem si trochu kvalitnější (tudíž dražší) silonky. Aby mi vydržely víc než jedno použití, protože se mi poslední dobou fakt hodí. Jasně, měla sem je na sobě jednou a co? Je v nich díra přes celé stehno a já vyfasovala krásný šrám. V mikinách mám díry od zubů, jsou roztrhané. To samé vlastně veškeré moje oblečení.
Ale samozřejmě, to, že si naši neumějí vychovat psa je moje vina. To že ho doteď neodnaučili skákat po lidech a kousat je, tak za to můžu já. Hlavně že strašně "pořídíme si psa, teprve až bude hotový plot, dřív určitě ne, doma být nemůže". Jasně, jasně, jasně. Doma všechno zničené, všichni dokousaní, doškrábaní a plot si zřejmě prodloužil dovolenou. Co prodloužil, vůbec se z ní nehodlá vrátit. A koho zajímá, že pes začíná mít velikost většího telete a jeho chování už fakt překračuje meze. Koho zajímá, že šikanuje kočky. Prostě ťuťu ňuňu, my máme co sme chtěli a zbytek nás nezajímá..Ty si prostě koupíš věci nové a nábytek .. no, to se prostě nějak vyřeší samo.
Kdyby s nim chodili aspoň ven. Ne, ono ho stačí prostě jenom na minutu pustit ven, když potřebuje. Žádné procházky, nebo tak. K čemu? Koho zajímá, že potřebuje pohyb a když ho nemá, tak demoluje všechno ve svém okolí. Koho? Sem fakt zvědavá, jak to dopadne, až bude doma sám. Heh. Oni jsou přece milionáři a zničené věci si koupí nové.
Jako by to byl takový problém mu věnovat čas, když matka stejně celý den sedí doma na prdeli u kompu. Ale já sem malá, a blbá a nic o tom nevím, že.

Zobrazit víc

Když se ráno probudíš víš co můžeš čekat, nebo má každý tvůj den úplně jiný příběh?

Když se ráno probudím, mám hrubou představu, jak by můj den asi probíhat měl. Vím, že je zbytečné si ho plánovat, protože se nakonec vždycky něco změní nebo pokazí. Vždycky přijde nějaké překvápko.

Krtek je prý škůdce.Tak čemu škodí?Přírodě asi těžko..Má někdo stejný názor na povrchní rozhovor dospělých,"jak zabít škůdce"? Nebo naopak? Vyjádři svůj názor.

Zeptejme se chytré tetičky wikipedie, co nám o škůdcích říká ona. A hele!. " Škůdce je živočich, který jakýmkoliv způsobem vadí člověku v jeho činnosti." Nějaká zmínka o přírodě? Hm .. ne.
Příroda totiž nepotřebuje, aby ji lidi opečovávali. S tím, co ji škodí, se dokáže vypořádat sama. Tedy .. až na člověka. Kdyby sme se z planety náhle vypařili, pochybuju, že by sme ji jakkoli chyběli.
Lidi ale potřebují opečovávat sebe a všechno co jim škodí, je automaticky špatné a je třeba to zničit a zabít. Chudák krtek někomu na zahradě trochu poryje a už je na něj pořádán hon, jako by to byl tomu člověku zabil matku. A udělal to snad chudák krtek schválně? Ne, jemu jde jen o to, aby přežil. Stejně tak, jako všem ostatním tvorům. Může snad za to, že se mu člověk vecpal na jeho území? Může snad za to, že lidé zabírají čím dál tím víc místa a tím snižují jeho šance přežít? Jaké by to asi bylo člověku, kdyby měl nějaký svůj pozemek a ten mu jen tak zabíral někdo jiný, čím dál tím víc, aniž by se zeptal, aniž by tomu náš člověk dokázal zabránit? Příjemné by to asi nebylo, že? Ale že to člověk dělá "nižší" tvorům, to už je jedno, to už ho nezajímá.
Mám úplně jiný názor na to, kdo je tady škůdce.

Zobrazit víc

Proč tak odsuzuješ sna stránky? Některým třeba pomáhají ;)

:'DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
Tu druhou větu myslíš vážně? Jako fakt? Jebni hlavou o zeď. Proces opakuj, dokud se ti to v hlavě nesrovná.
Víš proč je odsuzuju? Protože jsem viděla ty holky, kterým tyhle stránky "pomohly". Vy si pořád myslíte, že anorexie je jenom pitomá hra. Něco s čím si začnete a pak to odhodíte, jako by se nic nestalo, až to nebudete potřebovat. Že anorektičky jsou ty holky z fotek, co jim prostě jenom trochu lezou kosti, ale jinak mají strašně fajn život. Jenže takhle to fakt není. Anorexie je něco, co vás zničí. Něco, s čím by si neměl nikdo zahrávat. Protože návrat z tohohle pekla není nikdy plně možný. Pokud se z něho vůbec někdy vrátíte.
Opakuju se tady pořád znovu a znovu. Jenže vám to zřejmě nestačí. Pořád a pořád vám opakuju, jaké jsou následky anorexie. A vy pořád nic? Vy si za ní pořád budete bojovat? To vážně tak strašně toužíte potom neudržet vlastní svěrače a doslova si vysrat žaludek? To fakt tak strašně moc toužíte po tom přijít o vlasy, nehty i zuby? To vážně tak moc toužíte po tom, mít tak křehké kosti, že i jediný naráz vám stačí k tomu, aby ste si je zlomili? To vážně chcete mít všude modřiny, aniž by ste věděli, jak ste si je udělali? To vám kruhy pod očima přijdou tak strašně sexy? A být tak bez energie, že vás unaví i pětiminutová procházka, vám taky přijde fajn?
Bože, vy jste tak šíleně pitomí. Mluvíte o něčem, o čem nic nevíte a až se s tím opravdu setkáte, budete brečet a litovat. Ale co já se tu budu vztekat, je to váš život, užijte si to.

Zobrazit víc

Co ti přijde naprosto fascinující? Proč?

Well, well, well.
Nějaká velmi inteligentní osoba, kterou sleduji lajkovala příspěvky stránek o anorexii. Tak jsem teda po dlouhé době udělala chybu a podívala se na ně. Upřímně, nevím jestli brečet nebo se smát. Prý že hubnutí annou je v pohodě. Prý že můžete přestat, kdykoli budete chtít. Prý že je to něco úplně jiného než anorexie. A víte co vám k tomu řeknu? Kecy, kecy a znovu .. kecy.
Hubnutí anou není v pohodě. Fakt ne. Vaše tělo potřebuje jisté živiny a vitamíny, aby mohlo správně fungovat. A myslíte si, že tyhle živiny získáte z čaje, suchého pečiva, jednoho kousku zeleniny denně a pod? Omyl. Ano, vaše tělo má nějaké zásoby, ale co budete dělat, až mu dojdou? Samozřejmě, ani si toho nevšimnete. Ale nemusíte se bát, ty problémy časem přijdou. Upřímně vám řeknu, že bolest kloubů je skvělá věc. Budit se v noci ze spaní s brekem, jak moc vás to bolí a přes den měnový chodit. Vážně, hodně štěstí. A tohle je jen začátek. Ze jste měly perfektní vlasy a boží nehty? Rozlučte se. Něco jako dobré, zdravé zuby? Řekněte jim sbohem.
Že prý můžete přestat kdy chcete. Jasně, pokud se vám to nezalíbí, což se velice často stává, tak s tím přestat můžete. Určitě vám doporučuju normálně se najíst na stažený žaludek. Následné zvracení je opravdu úžasné. Navíc je vám pak tak skvěle, že nesmíte ani tu vaši obvyklou mini porcičku a jste rádi, když něco vypijete. Znovu si roztahovat žaludek je fakt úžasné. Ovládat se, když nemůžete jíst, to co chcete. Chuť se na to vykašlat a nejist vůbec, protože to prostě bylo lepší. Znovu objevení pocitu hladu. Jo, fakt to za to stojí, věřte mi. Hned budete mít chuť si to celé zopakovat a ničeho nebudete litovat.
A to, že hubnutí anou a anorexie nemají nic společného je lež. Už jen to, že chcete zhubnout tím, že nejíte naznačuje, že nejste psychicky tak úplně v pořádku. Protože psychicky zdravý člověk.si nejprve zjistí následky a hledá jiné cesty. Ale prosím dámy, jen do toho. Riskujte se svým zdravím. Ono se vám to pal vrátí a vy si uvědomíte, jak blbé jste byly.

Zobrazit víc

Jakou barvu nosis nejcasteji? (Pripadne jakou kombinaci barev mas nejradeji?)

Bibiana Lovecraft
Prakticky pořád chodím v černé. Málo kdy se stane, že by byl nějaký den, kdy bych na sobě neměla vůbec nic černého. Černé oblečení miluju už od mala a nemyslím si, že by mě to jen tak přešlo.
Nejraději kombinuju černou s červenou nebo bílou. Nic složitého, přesto to vypadá perfektně.

http://ask.fm/NeviditelnaDivka1 Je to píča nadávej jí

Well, jděte s tímhle do háje. Všichni. Co pět minut mi přijde podobná otázka. Co z toho jako máte? Potřebujete si takhle zviditelnit profily, protože jinak to nedokážete? Potřebujete si zvedat svá miniaturní ega? Nebo co? Každopádně, důvod je stejně nepodstatný. Tak či tak jste pěkně ubozí, pokud máte potřebu tohle dělat.

Proč je teď moderní milovat morbidní humor? A proč, když někomu nesedí a neholduje jím, nelíbí se mu, je člověk hned označován za nudného moralistu?

tesoramia’s Profile PhotoYoung Soul
Anorexie, psycho, brutalita, nemoci, šikana .. to vše je teď v módě. Nevím, kde na to kdo přišel, ale zasloužil by pánví po hlavě. Rozpálenou pánví. Protože tohle rozhodně nejsou věci, které by měl někdo obdivovat a tvrdit o nich, jak jsou úžasné.
Stejně co se tohohle i černého humoru týče, doopravdo to má rádo pouze tak .. 5% možná méně z těch, co to tvrdí. Kdyby většina z těch hrdinů, co tak milují černý humor a pod. vidělo jen trochu větší množství krve, mrtvolu etc. okamžitě by omdleli, zvraceli, brečeli a byli totálně v koncích. Vůbec by z toho neměli to zvrácené potěšení, jak tvrdí.
To všechno je jen pitomá móda, která snad brzy přejde. A moralisti jsou ti, kteří si odmítají hrát na to, co nejsou. Upřímně, gratuluju jim, protože si ponechali mozek.

Ahaa... on vypada prave o hodne starsi. Proto s nim nebydlis... (kdyby mu bylo napr. 24 uz bys nemusela snaset ten teror doma, pokud to jde nazvat domovem)

Jo, často se mi směje, že jemu lidi tipují tak 2o, zatím co mě tipují sotva 15. Avšak v jistých směrech je to dobře, aspoň se na nás lidi hned napoprvé nedávají až tak blbě.
Ale je fakt, že je škoda, že není starší a už nebydlíme spolu. Vypadnout bychom potřebovali oba. Ale vyplatí se mi pro něho nějaký ten teror přežít. A snad už nebudeme muset čekat příliš dlouho.

Pokračování předchozí odpovědi.

DarknessDeStation’s Profile PhotoDarkness DeStation
Ano, jsou tady holky, které si to postupem času uvědomí a ta panika která přijde je šílená. Víte že umíráte, víte, že děláte chybu, ale už to nedokážete zastavit. Lítost je v tomhle případě zbytečná, ta vás nezachrání. A i kdyby se vám podařilo dostat se z toho alespoň jakž takž, následky si ponesete celý život. Budete muset podstoupit operace a ve stáří .. už před stářím budete strašně trpět, protože vaše tělo je prostě kompletně zbytečně. Takových lidí mi líto je. A cením si, když se pak po svých zkušenostech věnují prevenci a záchraně ostatních takových, dokud je ještě čas.
Ale ty, které budou za své hubnutí bojovat až do smrti? Sobci. Ano, je to nemoc, mentální nemoc. Ale nemoc, která vzniká ze sobeckosti a neschopnosti myslet na ostatní a na jiné možnosti. Zkuste se na věci, ještě než je uděláte, podívat z pohledu ostatních. Zkuste taky vůbec přemýšlet nad jinými možnostmi, než něco uděláte. Zkuste vidět věci takové, jaké opravdu jsou a nevěřit propagandě. Ana stránky vám řeknou, že je lehké takhle zhubnout, ukážou vám pár úžasných fotek, podpoří vás. Ale neukážou vám, jaké bude mít vaše chování následky a nebudou při vás stát, když budete umírat.

Zobrazit víc

Už dlouho si nepsala nic o anorexii.

Well a tím mi chceš naznačit, že bych o ní teda znova měla něco napsat? Dobře tedy.
Jak ti, kteří mě delší dobu sledují jistě vím, měla jsem s příjmem jídla celkem problémy. Začalo to stresem, pokračovalo to nechutí, přidala se šikana a skončilo to nemocí. Nemohla sem sníst absolutně nic, aniž bych to hned nevyzvracela. Můj žaludek jakékoli jídlo prostě odmítal. Zvracela jsem tak často, že jsem si poleptala krk. Každou chvíli jsem končila v nemocnici, vážila jsem pouhých 36 kg. moje břicho bylo .. prostě nebylo. Ale měla jsem štěstí. Teď už zase po malých dávkách jíst můžu. A i když mi kosti pořád všude trčí, alespoň to břicho se mi vrátilo. I když mi z jídla pořád bývá špatně, i když k němu mam jistý odpor *to už se nějak zvládne*, měla jsem neuvěřitelné štěstí. Možná už bych tady ani nemusela být.
Poslední dobou se na to čím dal tím častěji začínám dívat pohledem lidí, kteří se pohybují okolo anorektiček. Pohledem jejich přátel, rodičů, učitelů, příbuzných. Pohledem všech těch, kterým na nich záleží. Musí to být strašné sledovat, jak se vám, někdo vám drahý, mění před očima na chodící kostru. V podstatě je to jedna z věcí, které mě donutily bojovat. Nechtěla sem, aby lidé okolo mě museli sledovat, jak pomalu umírám. Bylo by to horší pro ně, než pro mě. Já s tím byla smířená, oni ne.
Anorektičky, bulimičky a podobné jsou vlastě strašní sobci. Ano, tohle tvrzení myslím naprosto vážně. Nejsou to chudinky, ale sobci. Ano, chápu, je tady šikana, tlak společnosti a podobné věci. Ale to jim nedává právo myslet jen na sebe a zapomíná na lidi, kteří pro ně žijí. Dokážete si třeba představit, jak se musí cítit příbuzní, takové anorektičky? Nedokážete, já vím. Musí to být strašné. Snažit se ji, naprosto zbytečně pomoct, protože když člověk chce, vždycky si cestu najde. Musí být strašné sledovat, jak se vám vlastní dítě mění na chodící smrt. Jak se z jeho kůže stává popraskaný pergamen natažený na kostech. Jak se jeho zuby mění ve žluté, zkažené cosi, jeho vlasy vypadávají po chuchvalcích, nehty se lámou, třepí a odpadávají. Jak neudrží svěrače a v podstatě si vysere svůj vlastní žaludek. Musí být strašné tohle všechno sledovat a tvářit se jako že nic i když se vám vaše dítě začíná hnusit a vy mu přesto nedokážete pomoct.

Zobrazit víc

Prostor pro myšlenky.

Měla bych jít spát. V podstatě chci jít spát. Chci, aby už bylo odpoledne a já zase mohla být s ním. Chybí mi ten pocit, když mě obejme a já vím, že je všechno v pořádku. Potřebovala bych, aby mě takhle objímal každou noc. Aby mě po celém dni v práci čekalo něco jiného, než výčitky. Aby mi někdo řekl, že to zvládnu, že to bude dobré. Aby mi někdo udělal aspoň ten pitomý čaj, když je mi mizerně. Aby někdo ocenil to, co dělám. Ale na to si zřejmě ještě pěkně dlouho počkám .. Nevadí. Stojí to za to čekání.
Měla bych jít spát. V podstatě chci jít spát. Ale práce .. ! Dohánět dva týdny školy není zrovna lehké. Zvlášť s horečkou a bolestí hlavy. Ale je třeba to udělat. Musím to ještě zvládnout, chci mít zítra klid. Vlastně bych ještě měla uklízet, aby mi naši dali konečně klid. To jejich *nic neděláš* už mi leze krkem. Nachlazená sem a kolena mam přetížené asi proto, že se celý den valím v posteli. Heh.
Měla bych jít spát. V podstatě chci jít spát. Ale místo toho, abych to udělala nebo aspoň dělala něco užitečného, sedím tady a přemýšlím nad blbostma. Co by bylo kdyby? Otázka, kterou si poslední dobou kladu pořád. Otázka která mě ničí. Milionkrát si můžu říkat, že žádné *co by kdyby* není, je jen to, čeho dosahnu vlastní tvrdou prací a je zbytečně zabývat se minulostí. A to, že to teď není ideální je jen motivací k tomů, abych si budoucnost ideální udělala. Není prostor na lítost. Není prostor uvažovat nad tím, jaké by to bylo kdyby. Prostor je jen pro práci. Vím tom. Moc dobře vím. Přesto stále uvažuji nad věcmi, které se nikdy nestaly a nestanou. Přesto lituji, že se některé věci nedějou.

Zobrazit víc

Jaka myslis, ze bys byla matka? (nepis prosim, ze napr. dite nechces, jen jaka myslis, ze bys byla)

Uh .. to je strašně těžká otázka. Myslím si, že jediné co můžu říct je, že doufám, že nebudu špatnou matkou.
Ale absolutně netuším, co budoucnost přinese. Může se stát úplně cokoli. Každopádně se chci svému dítěti věnovat co nejvíc. Nechci aby bylo jedno z těch, které vyrůstají na mobilních/tabletech/počítačích jen proto, že na ně rodiče nemají čas. Chci mu před spaním číst a přes den, po práci si s nim hrát a rozvíjet jeho kreativitu a talenty. Chci s nim jezdit na dovolené po česku, aby znalo svou vlast a chci, aby chodilo na různé kroužky.
Chci si s nim povídat o všem možném i nemožném a hlavně chci, aby ve mě mělo důvěru a vědělo, že ať se stane cokoli, tak za mnou může přijít a já mu s tím pomůžu, že v mém srdci pořád bude mít své místo a nevytlačím ho ze svého života kvůli někoho jiného.
Zároveň ale chci, aby se o sebe umělo postarat, takže jakmile bude dostatečně staré, aby nějakou věc dělalo samo, tak ji prostě samo dělat bude. Samozřejmě, že mu s tím ze začátku budu pomáhat, ale musí si umět poradit i beze mě. Budu ho učit domácím pracem aby se náhodou nestalo (a že takové případy znám), že by si ve dvaceti ani nedokázalo uvařit a vyprat.
Taky chci, aby mělo dobrý mužský vzor, ať už to bude kluk nebo holka, protože tohle je strašně důležité.
Ale to je jen chci, snad a doufám. Chci být dobrou matkou, protože chci mít šťastnou a zdravou rodinu. Je to jedním z mých životních cílů. Já sama si ji moc neužila a nechci to samé udělat i svému dítěti. Nechci aby se cítilo tak, jako já.
A promiň, vím že je to trochu mimo otázku, ale líp ti asi neodpovím.

Zobrazit víc

To máš s rodiči až tak špatný vztah? Ale nebylo tomu tak vždycky,ne? Určitě tě mají rádi,ale vem to takhle.Mému bratrovi je taky 18 a stále s námi bydlí.No a rodiče mě i jemu platí skoro všechno.Nevidím na tom nic špatného,když si už vše platíš,ale mohli by ti alespoň přispívat na jídlo ;)

Freedom †
S matkou sem měla více méně dobré vztahy, ale co sme se přestěhovali na barák a přestala vnímat všechno okolo sebe, kromě něho, všechno šlo do háje. On má pravdu, on ví všechno nejlíp, jeho je třeba obskakovat, i jeho zasraný prd je boží. On ji řekne drž hubu a ona mlčí. On ji řekne to a tamto a ona skáče tak, jak on píská. Jsem zastáncem toho, že by měl být chlap ve vztahu o stupínek výš, jakožto živitel rodiny, ale tohle je něco úplně jiného. Z tohohle je mi upřímně na zvracení. Když pak matka ztratila práci, bylo to jen čím dál tím horší.
Přivydělávala jsem si už dřív, aby mi nemuseli platit úplně všechno. Z dobré vůle. Ale pak mi začali tvrdit, že peníze nemají, že di mam začít platit úplně všechno. Přitom to byl totální kec. Oni sami si kupovali co se jim zrovna za chtělo a bylo jim skvěle.
Samozřejmě, že vzhledem k tomu, že sem na střední mě nikam nechtěli vzít. A praxi sem taky vzhledem k oboru neměla. Makala sem po různých brigádách jak se dalo, nakonec mě zachránilo to, že sem našla práci u koní. I tak jsou ale doteď období, kdy musím chodit ve starých, roztrhaných věcech, které jsou mi malé/velké, protože na nové nemám. Nejedla jsem, protože jsem to brala tak, že aspoň ušetřím. V podstatě sem na to neměla ani čas. Ráno ve škole, do večera v práci. Všichni se mi smáli, že jsem socka a já doma jen mohla po nocích brečet, totálně na dně.
A našim? Těm to bylo jedno. Ti se nestarají. Kdyby se jich někdo na něco ohledně mě na něco zeptal, tak můžou maximálně zůstat trapně mlčet, kolik toho vědí. V podstatě si ani nevšimli, že sem jim na očích zhubla přes deset kilo. Matka občas měla světlé chvilky, ale ty byly velice krátké.
A teď přišel stav, kdy ty peníze opravdu nemají. Pořád slyším jenom "kdyby tady ona nebyla, ona nic nedělá, ona plýtvá" atd. atd. atd. Jejich pohledy *můžeš za to ty* opravdu stojí za to. Lidi, které často potkávám by ti určitě rádi povyprávěli jak s tímhle stylem života vypadám.
Jako jo, beru, že když někdo dosáhne jistého věku, měl by rodičům alespoň částečně finančně vypomoct, pokud může. Ale neměl by se o sebe starat prakticky úplně sám, pokud k tomu ještě nemá podmínky. Protože to se prostě nedá.

Zobrazit víc

Čo/kto vám najviac chýba? :)

Kattie
Jeho objetí. Jeho polibky. Smsky na dobrou noc. Hovory ve dvě ráno. Procházky a výlety tam, kam nás nohy zanesly. Jen tak ležet, pozorovat hvězdy a povídat si. Válet se u mě doma. Poslouchat, jak se vzteká, že kočky miluju víc než jeho. Jen tak ležet a poslouchat, jak mu buší srdce. To jak mi říká "prcku", jen aby viděl jak se vztekám, protože je to roztomilé. To jak mi šeptá, že mě miluje. Slzy štěstí. Šílené nápady. Hodiny smíchu. Plánování budoucnosti. Hádky a usmiřování. On.

Jak je vůbec možné, že někdo může dovolit, aby jeho dítě muselo pracovat tak tvrdě, vydělávat si na všechno? Podala bych na ně nějaký trestní oznámení, že zanedbávaj svou snad jedinou zasranou povinnost a to se o tebe starat? Tohle mě dokáže fakt nasrat, když jde o tebe.

Upřímně, dřív jsem se vztekala, ale teď? Je mi to upřímně jedno, v podstatě to beru pozitivně. Naučili mě, že v životě nemáš nic, co si sám nevydřeš, vážit si věcí a postarat se o sebe. A to jsou věci, které se v životě docela dost hodí. Navíc, pokud úspěšně odmaturuju a dostanu se na výšku, budu tady už jen rok. Ke spokojenosti mé i jejich.
Jediné co mě opravdu ještě pořád dokáže řádně vytočit je to, když sem id rána do večera v práci, aby oni na mě nemuseli utratit jedinou blbou korunu, jsem úplně strhaná, vím, že se ještě budu muset učit a můj milovaný pan "otec" mi řekne, že nic nedělám, flákám se a mám jít uklízet. Nebo když si náhle vzpomenou a začnou se mi starat do života, i když o něm absolutně nic neví. To mám pak chuť řvát.
Ale jinak už je mi to fakt jedno. Hlady neumírám a v podstatě jsem šťastná (dokud zase nedojdu domů, HaHa). A taky aspoň vím, že jsou tady lidi, kteří u mě budou stát, ať se děje cokoli. :)
(Podpis .. ? :) )

Zobrazit víc

Kolik ti je let,a jaktoze nebydlis s rodici..?? :O:(

Je mi 18 a s rodiči bohužel ještě stále bydlím.
Ale prakticky spolu nemluvíme, pokud nemusím, doma nejsem a když už, jsem v pokoji tak dlouho, dokud nejdou spát nebo ven, nechci je potkávat. Respektive nechci potkávat nevlastního otce. A vydělávat si na sebe musím sama, platím si jídlo i veškeré ostatní výdaje.
Bohužel ještě nejsem schopná plně se uživit sama, ale jakmile to bude možné, bez váhání se stěhuju.

Kam ideš na strednú školu? / Kam by si chcel/a ísť na strednú školu? Poprípade akú strednú školu máš?;)

N E L L Y
Momentálně studuju polygrafii. Obor je to skvělý, sem ráda, že jsem ho našla. Baví mě a perfektně mi sedí, akorát škola na které studuju je .. eh .. škoda mluvit.

Jak by si reagoval/a keby ti najlepší kamarád/ka řrkl/a že tě "Miluje"?

never stop dreaming ☼
Tohle se mi stalo už několikrát a přesto nevím, jak bych reagovala, kdyby se mi to stalo znovu. Což snad nestane, protože kamarádky nemám a kamaráda mám jen jednoho. Který je do mě taky zamilovaný. Okey. Sad story.
Každopádně, se všemi sem přerušila jakékoli kontakty, protože jsem věděla, že jim tím ublížím míň, než kdybych se s nima pořád bavila a oni si dělali naděje. A měla jsem pravdu.
Akorad teď se s tím idiotem pořád bavím, protože pro mě prostě znamená příliš mnoho, než abych se ho mohla vzdát. Je jedním z malá, kteří ví, kdo opravdu jsem. Jeden z mála, který se dostal pod mou (řádně tlustou) ochrannou skořápku a i přesto neutekl. Všechno sme si vyjasnili a jasně si řekli jak to bude. Je to teď mnohem lepší, než když on to skrýval a já se tvářila, jako že to nevidím. A je pro nás, vzhledem k naší situaci, mnohem jednodušší se dál bavit, občas o tom zavtipkovat, než se ignorovat. Jednou to přijde, ale zatím na to ještě není vhodná doba.

Zobrazit víc

Co děláš když máš se ti nic nedaří? :))

pictures - quotes
Když se mi nic, ale absolutně nic nedaří, nedokážu už ani pořádně přemýšlet, je to pro mě znamení, že už sem to zase přehnala a jsem přetažená. Takže hned jak můžu jdu spát a odpočívám co nejdéle, abych se zase dala do pořádku. A abych pravdu řekla, poslední dobou se mi to stává až moc často a vůbec se mi to nelíbí.

Kejtý,ono možná někdy i člověka odradí,že co začal mezi prvníma,se stalo IN.Když začala být hromada takových asků,někdy na podzim,to bylo poprvé,co jsem uvažovala,že to nemá cenu.Ale pořád mě to bavilo,tak jsem zůstala.Teď je to zas jiné. Ale pořád je vás spousta úžasných.Jeden odejde,nahradí druhý.

Já vím, taky jsem uvažovala nad tím, že už to takhle nemá cenu, když se z něčeho, co děláš, protože tě to baví, stala póza. Na druhou stranu, už sem na asku příliš dlouho a příliš mnoho mi toho dal na to, abych to teď vzdávala. Stejně jako všechny pózy, i tahle postupem času zmizí a nahradí ji jiná a já tak nějak zvráceně chci vědět, co bude tou další módní vlnou.
Bohužel, poslední dobou už nikdo stejně dobrý, jako jsou odcházející, nepřichází, ale co se dá dělat. Všechno krásné jednou skončí :).

http://ask.fm/deardie1/answer/127968909448 ^^ Stejně mi budete chybět. :)

Poslední dobou z asku odchází čím dál tím víc lidí. Samozřejmě, chápu to, život je někde jinde než tady. Ale opravdu hodně mě to mrzí, protože většina těchto lidí jsou ti, kteří jako první začali rozesílat opravdu inteligentní otázky a využívat své asku k tomu, aby vyjádřili své názory. Zvykla jsem si tyhle askery nazývat "první generací". A byli to lidé, jejichž asku jsem milovala, ať už jsem s názory na nich vyjadřovánými souhlasila nebo ne, vždy sem je ráda četla. Měly takové .. takové své kouzlo a originalitu. A teď je tahle generace prakticky mrtvá.
Samozřejmě, pořád jsou tady asky druhé generace. Ale .. nevím, jako by jim něco chyběly. Odhalování annonymnich asků se stalo téměř každodenní záležitostí, názory, i když za moc nestojí se snaží vyjadřovat všichni. Čím víc gramaticky nesmyslně píšou, čím sprostší jsou nebo naopak, čím víc všechny oslovují "zlatíčky" atd. - tím víc mají obdivovatelů. Všichni jsou buď strašně negativní nebo strašně pozitivní .. a prostě .. stala se z toho póza. Už to není to přirozené *odpovídám tak, protože odpovídat chci* ale *odpovídám tak, protože je to teď in*. Všichni si vymýšlejí strašně smutné příběhy, protože to k tomu taky patří. Jen málokterý ask z téhle generace za to opravdu stojí.
Co vlastně tímhle nesmyslným žvatláním chci říct? Budete mi chybět, a je mi líto že odcházíte - ať už na chvíli nebo na trvalo. Je to opravdu škoda. Každopádně doufám, že se vám všem z téhle první generace co odcházíte, nejen tobě DD bude v životě dařit skvěle a budete stejně úžasní, jako jste byli tady.

Zobrazit víc

Už si zažil/a najkrajší deň vo svojom živote? alebo ešte len príde?

Kristína
Nemůžu vědět, jestli jsem zažila svůj nejkrásnější den v životě, protože můj život (snad) ještě nekončí. Ale věřím tomu, že ještě přijde mnoho šťastnějších dnů, než sem dosud zažila.

Čo najradšej robíš,keď vonku prší,je zima a ty si doma,je ti teplo a nikto ťa neotravuje?

Rebecca Fučeková
V takových chvílích, pokud je to možné, jsem nejraději se svým přítelem. Díváme se na filmy, jen tak se válíme, povídáme si, kuchtíme spolu nebo děláme různé blbinky.
Pokud to možné není, zalezu si s knížkou a čajem do postele nebo se valím před krbem a dívám se na filmy. Občas mi stačí jen sedět, dívat se ven a nechat myšlenky utíkat tam, kam ony chtějí nebo kreslit.
Čo najradšej robíškeď vonku pršíje zima a ty si domaje ti teplo a nikto ťa

těšíš se na velikonoční prazdniny ? :´D máš neco naplanovaný :´))

David
Můj plán na všechny prázdniny, víkendy, svátky, etc. je úplně stejný. Práce, práce, práce, práce. A přítel samozřejmě. A pokud se náhodou stane, že on nebude mít čas nebo žádná práce nebude (což je dost nereálné) budu běhat nebo budu u babičky.
Ale jedno vím jistě. I kdyby mi veškeré plány nevyšly, nehodlám strávit ani minutu navíc doma.

Aký máš názor na rozvod ?

KaždodennéOtázky + Like
Když se dva rozvádí, není to veselá událost. Na druhou stranu ale, je dobře, že rozvody existují.
Poté, co se manželé vezmou se může stát xy věcí, které zapříčiní, že manželství bude nefunkční nebo že se manželé budou dokonce nenávidět. Ano, můžou to vyřešit tím, že se od sebe odstěhují, ale přesto vůči sobě budou mít stále závazek a bude pro ně opravdu těžké, vytvářet si nové vztahy. Navíc pokud mají dítě, mohli by o něj začít dost nehezky bojovat, což by na jejich potomka zřejmě nemělo příliš pozitivní vliv.
Je mnohem lepší, když se dají rozvést, postupem času si založí nové rodiny a péči o dítě, po řádném posudku, určí soud. Bude to lepší jak pro manžele, tak pro dítě.
I když se některé děti s rozvody vyrovnávají špatně, věřím tomu, že se mnohem líp vyrovnají s ním, než s válkou rodičů, nebo šikanou z jejich strany, protože si na něm budou vylévat vztek.

Zobrazit víc

Za co jsi ochotnej/á bojovat až do konce?

Marie Břízová
Za šťastnou budoucnost. Momentálně pro ní žiju a nehodlám se ji za žádnou cenu vzdát. Pevné věřím, že jednou to bude lepší .. že jednou si to lepší udělám, ať už by mě to mělo stát cokoli.

Čo je horšie - zlomiť niekomu srdce alebo ho mať zlomené? Prečo?

Je mi jedno, když zlomím srdce, někomu, na kom mi nezáleží. Všichni si tím musí projít.
Ale nedokážu zlomit srdce někomu, na kom mi záleží, to totiž mě bolí snad více než jeho. Nesnesu, když někdo, na kom mi záleží trpí. To už je pak mnohem lepší, když mam srdce zlomené já - vyrovnám se s tím mnohem líp.

Nejhorší dny týdnu ? Proč ? :)

Obrázky,Rady,Gify :)
Nemyslím si, že by pro mě byly nějaké dny v týdnu nejhorší. To, že bude dejme tomu čtvrtek ještě neznamená, že to bude strašný den. To se ukáže teprve tehdy, až daný den budu prožívat, dříve ne.

proč jsou lidé tak uchváceni majetkem a bohatstvím? proč si velká většina bohatých lidí, že jsou víc než ostatní? u všech mých otázek bude platit: čím víc se rozepíšeš, tím líp :)

†meaningful questions†
Vždy platilo a pořád platí, že ten, kdo má majetek a peníze, má moc. Všichni nám pořád tvrdí, že nic jako společenské třídy už dávno neexistuje, ale to je blbost.
Vždyť už jen v obyčejné třídě ve škole jsou jasně vidět sociální rozdíly mezi jednotlivými rodinami.
A ti kteří jsou na tom finančně líp, to mají opravdu v životě lehčí, protože podplácení a podobné věci u nás jen kvetou. Navíc lidé z vyšší společnosti se znají s lidmi z vyšší společnosti, takže i jejich potomci dobrý život postaráno.
Zatímco když je člověk chudý, ti bohatší s ním zametají, protože prostě ví, že můžou. Nemá se jak bránit a potřebuje jejich peníze.
Jak to bylo v jednom videu? "Zkuste vzít auto bohatému člověku a nic se nestane. Prostě si koupí nové a bude si žít vesele dál. Ale zkuste vzít auto chudému člověku. Bude muset dřít o to víc, bude mít na všechno příliš málo času, což mu přinese fyzické i psychické problémy."
Takže ano, bohužel bohatí lidé jsou v dnešní době pořád něco víc a pořád ovládají naše životy. Na majetku opravdu záleží, ať si kdo chce říká co chce.

Zobrazit víc

Pověděla bys prosím, jak to dopadlo s tou slečnou?

Momentálně se zotavuje v nemocnici a dochází na sezení s psychiatrem. Už ji prý přešla touho zničit sama sebe (resp. už se o to každou chvíli nepokouší), ale pořád je na tom hodně špatně. Nevím, co s ní bude, až na tom bude fyzicky/psychicky líp.

Co má člověk umět/říkat/mít rád, aby si ho měl/a rád/a?

Člověk, abych ho měla ráda musí umět/říkat/mít rád to, co umí/říct chce/rád prostě má. Nesnáším, když se někdo přetvářuje, jen aby se někomu zalíbil. Stejně to pak většinou vyjde na povrch a jsou z toho jen problémy.
Jsem člověk, který dokáže vyjít prakticky s kýmkoli. Nejsou žádné specifické druhý lidí které bych měla nebo neměla ráda, buď mi člověk prostě sedne nebo ne. Každého mam ráda pro něco jiného, lidé holt nejsou stejní.

Priestor pre myslienky.Davam ti moznost vypisat sa.Co ta trapi?Mas nieco,nad cim nechapavo dlho rozmyslas?Podel sa o cast svojej mysle..:-)

Jelikož jsem byla zase v nemocnici, mám další příběh. Tentokrát mi ho sice nevyprávěla daná osoba, jen mi ho převyprávěl někdo jiný, takže jsou možná některé věci zkreslené, ale i tak ..
Když se řekne šikana a týrání, většinu lidí si tyto dvě slova nenapadne spojovat s šikanováním dětí rodiči. Někteří si ani nechtějí připustit, že něco takového existuje. Jenže existuje a vyskytuje se to dost často. Většinou se to provalí a vyřeší se to, nebo to děti buď s kladnými nebo zápornými následky přetrpí, ale existují i extrémní případy, jako je tenhle.
Jedněm šťastným rodičů se narodila dcerka. Jenže matka nedlouho po porodu měla nehodu a zemřela. Muž, i když se o dceru staral ji začal nenávidět. Jen co dorostla do věku, kdy se mohla jakž takž starat o domácnost, už nedělala nic jiného. Každý její den byl naprosto stejnou rutinou, nejdříve škola, pak péče o otce. zatím co si ostatní děti spolu užívaly venku, ona dřela doma a poslouchala svého vlastního otce, jak ji nadává a ponižuje ji. Nenechal si ujít jedinou příležitost, kdy ji mohl říct, že je zbytečná, ošklivá a nešikovná.
Postupem času z ní vyrostla krásná mladá slečna. Krásná, ale zakřiknutá, tichá a bez přátel. Kdykoli o ní někdo projevil zájem, odehnala ho od sebe pryč. Otec ji nedovolil se s někým bavit nebo nedejbože chodit ven. Musela se přeci starat o něj. V té době už mu nahradila ženu ve všech směrech. Samozřejmě ji při tom nezapomněl zdůraznit, že by vlastně měla být ráda, že ji pomohl, protože na takovou šerednou nicku by nikdo ani nesáhl. Navíc začal pít a mlátit ji.
Nejhorší na tom bylo, že nenáviděla jeho, ale sama sebe. Vsugerovala si, že má její otec pravdu. Tolik let v sobě tu nenávist živila, až to jednoho dne, po dalším opileckém záchvatu svého otce -nadávky, násilí, sex- nevydržela. Dostala .. jak to jen říct .. záchvat? A začala si nehty drápat celý obličej, celé tělo, kousala si zápěstí, rvala si celé kusy kůže, ve svém záchvatu si malém vydrápala i oči. A to jen proto, že byla "ošklivá, nešikovná, zbytečná, prostě nic". To jen proto, že místo aby nesnášela svého otce, za to co ji dělá nesnášela sama sebe.
Její otec se naštěstí, i v alkoholovém oparu probral a zachránil ji, v té době prý jen ležela v kaluži krve a drápala se, drápala a drápala ..

Zobrazit víc

Jak projíždím ask, napadla mě (možná ohraná) otázka ohledně vztahů. Myslíš si, že ideální protějšek by měl být spíše tvůj protiklad nebo osoba, jež je ti pokud možno v co nejvíce věcech podobná? Proč si to myslíš?

Podle mě by měl být partner v takovém středu. Vy by ste jej měli doplňovat v jeho nedokonalostech a on by měl doplňovat vás v těch vašich.
Chodila jsem chvíli s někým, kdo byl úplně stejný jako já. Ze začátku to bylo strašně fajn, ve všem sme si rozuměli, všechno sme dělili spolu. Ale po čase to začala být neskutečná nuda. Ony prostě hádky a neshody ke vztahu patří. Navíc sme ani nějak neměli možnost zkoušet nové věci, protože sme prostě měli rádi to samé.
Taktéž sem chvíli chodila s někým, kdo byl úplně jiný. Taky, ze začátku to bylo strašně fajn. Sem tam hádka, pak usmiřování, já zkoušela věci, které měl rád on a on zkoušel věci, které jsem měla ráda já. Postupem času to ale byly samé hádky a skoro vůbec sme spolu nebyli, protože se každý věnoval tomu svému.
Ani jeden vztah moc dlouho nevydržel. Za to teď mam už dvouletý vztah s člověkem, který je napůl stejný, napůl jiný a vážně je to ideální. V něčem se shodneme, v něčem zase ne, takže se občas pohádáme a učíme se dělat kompromisy. Můžeme zkoušet veci, které má rád ten druhý, ale zároveň můžeme trávit čas spolu, protože máme i stejné záliby. On obstarává tu společenskou roli, zatím co já můžu stát spokojeně, tiše v jeho pozadí a já zase uklidňuju jeho ohnivou povahu. On je zručný na věci, které nejdou mě a já zas na věci, které nejdou jemu.
Takže z vlastních zkušeností by si lidé měli ve vztahu najit rovnováhu a neexperimentovat s extrémy, i když se to může zdát fajn. Ale jak se říká "když srdce zavelí, rozum je v prdeli" a "1ooo lidí 1ooo chutí", takže každému může vyhovovat něco jiného a někdo se jiným zase může přizpůsobit, tudíž nemohu mluvit příliš všeobecně.

Zobrazit víc

ako sa momentálne cítiš?

Jsem neskutečně unavená a je mi špatně. Kdyby zítra nebyl víkend, asi bych si musela pro omluvenku k doktorce, protože bych to už nezvládla. Celé dva týdny jen práce, zařizování, vyřizování a práce. Možná jen k večeru chvíle klidu s přítelem, pokud tedy večer čas byl a nevracela jsem se z práce domů až kolem jedenácté, dvanácté.
Navíc, v noci jsem se projela do nemocnice, protože jsem brečela a zvracela od bolesti -jo, je strašně fajn být jednou za měsíc ženou- a jen jsem ráno přijela, sotva jsem se převlékla, už sem tam jela znova na kontrolu. Bylo děsivé vidět znova všechny ty lidi ..
Odtud zase přímo do práce. A z práce do práce, lítat z jednoho konce města na druhý a vyřizovat všechno, co se vyřídit dá. A sotva přijdu domů, už zase poslouchám přednášky o tom, že nic nedělám.
Už toho mam fakt dost. Chci si jen lehnout, vypít si čaj, konečně se najíst, nechat se obejmout a spát. Klidně i celý zítřejší den, to už je mi jedno, ale potřebuju si odpočinout. A pořádně, ne tak jako vždycky, že se sotva dám do stavu, kdy můžu alespoň trochu fungovat a už jedu celý kolotoč znova.

Zobrazit víc

je těžké smířit se s tím, že... (doplň)

Citáty :)
... někteří lidé odcházejí. Ať už z našich životů odcházejí dobrovolně, z vlastní vůle nebo prostě odejít musí, i když nechtějí. Clevek tvorbě citových vazeb nezabrání a každé jejich přethnutí ho jistým způsobem vnitřně zabíjí. Tvoří v něm hluboké rány, které se jen těžce hojí, i když jinou část jeho já to posílí.

co je pro tebe sex? (nechci žádnou názorovku o tom, jak dnes píchá každá 13 a v 15 má dítě) chci znát tvůj postoj k sexu a hlavně váhu, jakou sexu do vztahů všeobecně dáváš. Má sex nějakou vyšší symboliku, smysl? Nebo to je jen o tom, vzájemně se uspokojit? Dnešní doba je zvrhlá.

lesya moro
Sex beru jako součást vztahu. Být nemusí, ale jsem ráda, když je. Beru to jako možnost, jak se tomu člověku dat úplně celá, nejen psychicky, ale i fyzicky. Ukazuju mu tak, že má nade mnou jistou moc, ale i přesto mu věřím. A taky mu tím dávám možnost nahlédnout do temné stránky mé duše, protože nějaké "jemné milování" je něco, co bych vážně nesnesla.
Každopádně je to pro mě ale taky způsob jak si užít - a jak partnera potěšit. Přeci jen, sex je z větší části fyzická záležitost. A proč nedělat něco, co je příjemné? Navíc dokáže vztah pěkně zpestřit. Ono není na škodu zkusit trochu experimentovat s místy, oblečením i způsoby. Tím, že tohle děláte vlastně taky dáváte najevo, že vám na tom druhém záleží a chcete, aby si to s vámi opravdu užil a měli jste spolu skvělé zážitky.
Upřímně, sex miluju, ale zase to není tak, že bych bez něho nevydržela. Kdybych nebyla ve vztahu, raději bych to vydržela bez něj, nebo si našla dlouhodobého/dobou kamaráda/ku s výhodama. Přijde mi .. nechutné spát každou chvíli s někým jiným. Člověk tak okrádá své tělo a veškerou hodnotu. A kdo by toužil po něčem, co je bez hodnoty?

Zobrazit víc

Tento prostor můžete využít libovolným způsobem.

Momentálně odchází z chlapecké skupiny One Direction Zayn Malik. Všichni Directioners to velmi špatně nesou. Statusy typu "Už několik hodin brečím, ale musíme být silné, musíme to zvládnout .. " spamují fb. Agresivní fanynky napadají každého, kdo se jen opováží opováží vyjádřit svůj názor a nesoucítí v něm s nimi.
Upřímně, přijde mi to strašně vtipné. Chovají se, jako kdyby jeden člen kapely umřel. Ne pouze odcházel, protože už má slávy dost a chce mít klid (pochybuju, že se mu to povede). Což je vlastně logické, koho by bavilo, přijít o veškeré soukromí a normální život? Každopádně ale, vždy se může do kapely vrátit nebo začít sólovou kariéru. Žádná tragédie se nestala. Navíc, zbytek kapely se nerozpadl a dál pokračuje v tvorbě, koncertech .. ve všem. A to že budou jiní, snad ještě neznamená, že budou horší, ne?
Vážně to chování nechápu. Kdyby se rozpadla celá kapela, tak budou některé fanynky páchat sebevraždu? Budou si vyrvávat srdce a posílat jim ho? Nebo co? Za pár dní se stejně na všechno zapomene, tak proč z toho dělat takové haló?
Ano, taky mi odešli někteří členové z mých oblíbených kapel. Přečetla jsem si důvod, popřála jim hodně štěstí v budoucím životě, ujistila se, že kapela bude fungovat dál, vyslala tichou motlitbu, aby byla jejich tvorba stejně kvalitní a tím to končilo. A pokud se rozpadla nebo zhoršila, prostě sem se uklidnila tím, že je tady dost starých, kvalitních písniček, které můžu poslouchat a nostalgicky na ně vzpomínat. A tím to končilo. A to jsem některé kapely vážně milovala. Přesto jsem neměla potřebu dělat scény. Změnilo by ro snad něco? Ne. Navíc mi přijde hloupé, prostě nerespektovat něčí důvody jenom proto, že je slavný.
Teď zřejmě urazím spoustu lidí, ale je mi to jedno. Ale nerada bych urazila jiné. Takže do předu říkám, že tohle není žádný útok proti directioners a vím, že mají i normální fanoušky. Ale tady se prostě projevuje mentální úroveň většiny jejich fans. Malé, pubertální holky bez rozumu, tyhle kapely prostě přitahují. A přesně tyhle holky pak na sebe strhují všechnu pozornost a právě díky nim všichni automaticky odsuzují i tu skupinu normálních fans. Přijde mi to vůči nim opravdu nefér, ale vím, že vyzývat onu skupinu těch šílených, aby se nad sebou trochu zamyslela, je bohužel naprosto zbytečné.

Zobrazit víc

co by si urobil/a inak, ak by si mohol/la?

Pořád si říkám, že kdybych mohla, změnila spoustu věcí. Ale kdybych tu možnost opravdu měla, neudělala bych to. Každá ta změna by posunula můj život naprosto jiným směrem. A neříkám, že je můj život perfektní, to opravdu ne, ale jsem spokojená s tím, jaká jsem. A myšlenka, že bych byla jiná mě děsí.

Jak se vyrovnáváš s prohrou?

Není prohra jako prohra. Některá mě zasáhne víc, některá méně. Ale většinou na mě prohry nepůsobí nijak negativně, spíš jsou pro mě motivací k tomu, abych na sobě začala makat. Nikdy sem po prohře nebyla zahořklá, ani sem nenáviděla nebo nezáviděla. Vždy jsem se jen stáhla na pozadí a pracovala na sobě.

Dneska jsem jela busem. Místo hned u dveří zabral jeden kluk. O zastávku později nastoupila babička s jedním okem přelepeným páskou a o hůlce, vypadala, že se brzy zhroutí. Ten kluk se na ni podíval a zase se otočil a seděl dál. Jak si tohle někdo může dovolit? Co si o tom myslíš?

†meaningful questions†
Je to hnus, když někdo mladý nepustí sednout někoho starého, když je evidentní, že to ten člověk potřebuje. Tohle si nedovolím ani já a to jsem hodně velký ignorant. A už sem se několikrát ozvala, když tohle někde udělal.
Jenže všichni řeší to, že mladý nepustil sednout starého. Jenže to není o tom. Právo sednout si, by měl každý člověk, který to potřebuje, ať už je mu 5 nebo 9o. Nedávno, když jsem někam jela, nějaký vitální stařík veskotačil do autobusu, zabral celé dvě sedačky a vesele se zubil na kluka s nohou v sádře, celého dodřeného. A když ho klučina poprosil, zda by se mohl posunout, seřval ho nejen ten stařík, ale všichni ostatní staří lidé v autobusu. A zbytek? Mlčel.
Tohle je jedna z věci, které mi fakt zvedají žaludek. Lidé by se měli alespoň v rámci možností respektovat a brát v potaz, když má někdo nějakou indispozici. Stáří lidé nadávají, že je mladí nepustí sednout, ale sami dělají to samé, jejich úchylka v dávání tašek na sedadla by se dala nazvat soutěží o to, kdo zabere víc místa. A tohle já fakt neberu. Nejsem lidumil, právě naopak, ale kdykoli, když si někdo potřebuje sednout, prostě ho bez keců pustím a je mi jedno, kolik mu je. Sama moc dobře vím, jaké to je sotva chodit a stát, ještě v jedoucím autobuse jen s velikými obtížemi, zatím co se vám směje banda idiotů a sázejí se o to, za jak dlouho spadnete.

Zobrazit víc

Tak když si socka :'DDDDDDDDDD

HaHa. HaHaHa Ha Ha. Umírám smíchy. HaHaHa. HaHa Ha HaHaHa. Ještě víc těch "D" tam příště napiš.
Na začátek se tě zeptám .. v čem ti tohle pomohlo? Cítíš se teď líp? Stouplo ti sebevědomí? Zlepšil/a sis náladu? Doufám, že něco z toho ano, protože jestli bylo jediným tvým účelem urazit mě, budu tě muset zklamat.
Tak jsem chudá, no a co? Nemám skvělé rodiče, kteří by mi všechno platili. Nemám úžasné známé, kteří by mi dohodili perfektní práci. Nešukám, jako některé expertky, za prachy, oblečení etc. Studuju a živím se sama. A to jen z pouhých brigád, většinou jednorázových. Jsou dny, kdy jsou pro mě drahé i věci za pouhou stovku. Ale znovu .. no a co? Postarat se o sebe dokážu, hlady neumírám, nahá chodit nemusím. Vlastně se mam celkem fajn. Jo a ještě jeden podstatný fakt - umím si vážit věcí.
Jestli ty máš rodiče, co ti všechno platí, skvělou práci, není si přivyděláváš *ehm* jinak, tudíž si můžeš dovolit věci, na které já bych nemohla ani pomyslet, prosím, neberu ti to. Ale prosím tě, fakt mi to nepředhazuj. Závidět ti nebudu, urazit mě to neurazí. Pouze to ukáže dvou demenci.

Zobrazit víc

Názor na takové ty 'skvělé' značky, jako Converse, Vans, a tak?

Well, některé Vansky vypadají originálně, to je asi to jediné, co hodnotím fakt kladně. I když zas je fakt, že pokud je někdo zručný může si originální boty vyrobit sám. A nebo stačí prohledat na netu. Kvalita u všech značkových bot taky hraje svou roli .. i když ne příliš velkou. Ale jinak to jsou pro mě předražené blbosti, jejichž imitace se dají sehnat mnohem levněji. Než abych si koupila boty za 1ooo a víc, tak si těch bot koupím několik. A hezčích. A bude mi mnohel líp, budu mít mnohem větší radost, než kdybych měla jedny, i když bych se mohla chlubit "značkou". No .. nemá to jistou logiku?
Člověk k tomu, aby vypadal dobře a aby byl "in" nepotřebuje drahé značkové věci. Dá se to zvládnout i bez nich.

Máš problém s tím někomu se omluvit? #^^

Když se někomu omluvit chci a vím, že to má smysl, tak to prostě bez problému udělám. Byla by blbost otálet nebo to neudělat vůbec. Ale pokud po mě někdo chce, abych se někomu omluvila za to, že jsem ho "urazila, i když sem mu prostě jen řekla pravdu nebo za něco, co jsem udělala úmyslně, tak s tím mám opravdu hodně velký problém. K tomu než mě někdo donutí .. to už je pro toho druhého lepší, se s tím prostě smířit.

Na čo sa v blízkej budúcnosti tešíš a netešíš? Prečo? Skús sa rozpísať :)

N E L L Y
Těším se na další večer s ním. Protože je boží, být spolu každý den, alespoň pár hodin, jen tak se procházet, kecat o všem možném a dělat blbinky. Jen tak si někde sednout/lehnout, dívat se na hvězdy a být spokojení.
Těším se na další den u koní, protože si konečně zase budu moct vyprázdnit hlavu, vydělám si a dám zabrat tělu. Občas je to lepší než posilovna. A navíc, prostě miluju čas strávený s koňmi.
Těším se taky, až si zase budu moct pořádně zacvičit a zaběhat. Prostě proto, že je to boží.
Těším se, až si zase něco nového koupím. Konečně se mi zase podařilo našetřit tolik, abych si to mohla dovolit.
Těším se, až se konečně pořádně vyspím a odpočinu si. Což sice asi v blízké budoucnosti nebude, ale .. musím doufat, protože jsem poslední dobou tak unavená, že to snad ani není možné.
Těším se, až se vrátí ty dvě moje blbky, vlezou mi do postele a budou se chtít mazlit. Těším se, až s nima budu usínat, protože je to boží pocit.
Těším se, až se zase vrátím do školy. Někteří idioti už mi vážně začínají chybět. Hodně noc chybět.
Netěším se, až se zase vrátím do školy. Na praxi sme totiž končili brzo a stihla sem tak o dost víc věcí než normálně, což se mi hodně hodí. Potřebovala bych to tak nejlépe pořád. Zvládat školu, práci a ostatní povinností holt není lehké.
Netěším se .. no .. vlastně už nic dalšího není.

Zobrazit víc

Aký máš názor na ľudí, ktorý sa poučia len na svojich chybách? A na ľudí, ktorý sa poučia z chýb druhých? Medzi ktorých ľudí patríš? :)

N E L L Y
Jsem jednou z těch lidí, kteří se poučí jen z vlastních chyb. Když mě někdo varuje nebo tu chybu vidím dělat někoho jiného, chvíli si dávám pozor, ale velmi rychle na to zapomenu. Ale když se sama spálím? Vím, že už si to budu pamatovat pořád.
Celkem závidím těm, kteří se dokáží poučit z chyb druhých, protože zbytečně nemusí trpět.

Ahoj, přeju ti hezký začátek týdne :-) Otázka pro zadané - Jak jste se seznámili ? Otázka pro nezadané - Já si stojím za tím, že na vzhledu nezáleží, ale záleží na tom co vychází z duše člověka a na tom jak moc si věří. Souhlasíš se mnou,nebo jsem úplně mimo?

Jsem.zadaná už přes dva roky. Původně jsem jela do jeho města za někým úplně jiným. Byla sem tam sotva párkrát a už se rozkřiklo, že tam jezdí někdo nový. Samozřejmě si mě hned musel přidat na fb a všechno zjišťovat. Nějakou dobu na to sme se potkali venku. Přišla jsem tam s hloukou, se kterou jsem se v té době bavila a on tam byl s ostatníma. Měl od někoho sprej na vlasy a zapalovač. Té holce, se kterou jsem tam přišla malém podpálil vlasy (ne, nesmála jsem se). A pak už se to nějak semlelo tak, jak se to semlelo a z přátelství byly úlety, z úletů vztah, kterému nikdo nedával ani týden a teď už je to vztah dvouletý.
A jelikož jsem rebel, odpovím ti i na druhou otázku. Krása je strašně relativní pojem. Pokud se někdo narodí fyzicky krásný, bude krásný, i kdyby byl vnitřně odporný. Když se někdo narodí ošklivý, ošklivý bude, i kdyby byl vnitřně nádherný. Ale to už jsou extrémy, kterých se nevyskytuje zrovna mnoho. Většina lidí má vzhled prostě .. průměrný. Pokud si ten člověk připadá ošklivý, nevěří si, tak ho takového bude vnímat i okolí. A právě naopak, pokud je někdo spokojený a má zdravé sebevědomí, ostatní ho tak budou vnímat. Všechno je to jen o tom, jestli je člověk smířený a spokojený sám se sebou. To jediné stačí k úspěchu a k tomu, aby ste udělali dobrý dojem. A vlastnosti už pak vše jen dokreslují.

Zobrazit víc

http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/125379579355 Líbí se ti moje pleška, kočičí princezno? :D (Mimochodem, to s těma kočkama je fakt úžasný... To se vždycky rozplývám, když si představím, že by kolem mě ťapalo tolik vrnících micek.^^)

that boy needs therapy
Well, jsi jedná z těch, které klidně .. a ráda můžu říct, že tahle "pleška" opravdu sluší.
A za to oslovení tě miluju :3 Je to perfektní pocit, když se vyloženě perou o tvou pozornost. Věřím tomu, že až budu bydlet ve svém, adoptuju každou kočku, která nebude mít svůj domov nebo o kterou se nebudou starat.

Četla jsem, že ve Finsku se od září děti nebudou učit normálně psát, budou psát pouze na počítači. Zajímalo by mne, co si o tom myslíš.

Připadá mi to jako strašná blbost. Dobře, žijeme v době, kdy jsou počítače všudypřítomné, pomalu, ale jistě ovládají naše životy a jejich znalost je nutná. Ale čtení a psaní jsou základní činnosti, které by měl ovládat každý. A škola je instituce, která by nám tyhle základy měla dát.
Ano, psát je můžou učit rodiče doma, ale upřímně .. kolik z nich to opravdu udělá? Kolik z nich, si ještě po práci a péči o domácnost udělá čas na to, aby s dětmi několik hodin seděli někde v koutku a učili je psát? Divila bych se, kdyby to byla alespoň polovina.
A jak se chtějí bez toho, aby uměli psát, podepisovat? Jak budou vyplňovat formuláře? Chtějí kvůli každé blbé poznámky vytahovat mobil? Psát vzkazy etc? Navíc, když člověk píše rukou, mnohem víc přemýšlí nad tím, co vlastně píše, protože to nemůže jenom tak smazat a přepsat. Taky se texty, které píše rukou mnohem lépe a rychleji učí. Neničí si tím tolik oči a většinou ani záda.
Se psaným písmem je to stejné, jako s tiskem. Všichni o nich tvrdí, že s nástupem digitalizace zaniknou, ale to je blbost. Oboje bude mít vždy svouke kouzlo a bude trvat hodně .. hodně dlouho, než nastane doba, kdy opravdu zaniknou.

Zobrazit víc

Tiež neznášaš, keď si niekto vyholí polka hlavy a nepristane jej/mu to? Alebo naopak máš to rád/a? o.O

Annabelle
Je mi upřímně jedno, co si kdo dělá se svojí hlavou. I kdyby si ty vlasy oholil úplně a pak si je tam nenalepil zpátky.
Je mi to jedno, do té doby, než po mě daná osoba bude chtít názor. A vzhledem k tomu, že kus vyholené hlavy sluší málokomu, jsem pak pro ně většinou největší píča a bůh ví co ještě, protože jim na rovinu řeknu, že jim to nesluší a nelíbí se mi to.

Prostor pro myšlenky. (Napiš do odpovědi co chceš).

Björney
Já se vážně měla narodit v těle kočky. A nebo mám prostě jen šílenou úchylku. Domů skoro běžím, protože jsem úplně zmrzlá, nemyslím na nic jiného, než na postel a na čaj, končetiny mi pomalu dávají sbohem .. uprostřed cesty černá Miau. Samozřejmě, že se prostě musím zastavit a prodrbat ji. "Na chvilku". Za chvíli se objeví mourovaná Miau. Bylo by nefér, nevěnovat se i jí. A sem fakt šťastná z toho, že se nechala prodrbat, protože to bylo poprvé. Lidí se hodně bojí.
Strávila jsem na té cestě hodinu. Co z toho, že sem mrzla. Kočky mají přednost. Postupně se objevili ještě dva kocouři a jedná kočka. Všem sem se musela věnovat. Moje jídlo bylo jejich. Chvíli sem myslela, že už se z té cesty prostě nezvednu a budu tam celou noc. Ale i když mi bylo fyzicky neskutečně špatně, psychicky mi bylo perfektně. Takže sem vlastně ani odejít nechtěla.
Domů mě doprovázelo všech pět koček. Všechny řvaly, lehaly mi pod nohy, černá Miau, se mi po nohách a kabátě vyšplhala až ke krku. Prostě domů nepůjdu. Ne a ne a ne. Teď mi všechny čekají pod oknem. A řvou. Vím, že stejně moc dlouho nevydržím a půjdu si sednout na okno za nima.

Zobrazit víc

Co/kdo tě dělá šťastnou/ným?

Obrázky,Rady,Gify :)
Kočky. On. Koně. Dobré počasí. Dobré jídlo. Moje postel. Dlouhá sprcha po náročném dni. Práce. Tvrdý sex. Čaj. Knížky. Někteří lidé. Štěstí, některých lidí. Psaní. Focení. Kreslení. Dlouhé procházky. Cvičení. Hvězdy. Spánek. Neštěstí těch, které nemám ráda a pomoc těm, kteří si to zaslouží. Rozhovory o ničem. Snění. Koupě něčeho, na co jsem hodně dlouho šetřila. Dárky, které dostanu i rozdám. Některé vůně a některá místa. Obyčejné okamžiky obyčejného dne. Dobré náhody a překvapení. Všechno a zároveň nic.

Trošku pikantnejšia otázka. Čo si myslíš o predstieraní orgazmu? Myslíš si, že je to zlé, alebo naopak, že to je dobré, pokiaľ tým tomu druhému urobíš radosť? Urobil/a (by) si to niekedy?

The Lonely Fairy
Nejsem zastáncem, předstíraného orgasmu. Přeci jen, je to lež a partneři by si lhát neměli. Jenže ne každá žena dokáže orgasmu dosáhnout a ne každý chlap to dokáže pochopit.
Pokud spolu dva mají vážný vztah, měli by si spolu prostě sednout a říct si na rovinu, jak to všechno je. Ženy orgasmus k rozmnožování nepotřebují, tudíž to příroda nezařídila tak, aby ho vždy a všechny dosáhly. Navíc, žena si sex dokáže užít i bez něj. Normalní muž to pochopí a rozhodně mu to vadit nebude. Právě naopak, bude s ní rád experimentovat a hledat cestičky, jak by ji k němu přeci jen mohl přivést. Je to pro něj úžasná výzva. A ke spokojenosti mu většinou stačí i to, že se ji to s ním líbí a je spokojená.
Jenže bohužel, jsou chlapi, kteří tohle prostě nepochopí a to, že s nimi žena nedosáhne orgasme berou jako osobní urážku. Jako by jim tím říkala, že jsou neschopní. Pak už to záleží na ženě, jestli ji ten vztah stojí za to, aby svému partnerovi v posteli lhala a riskovala, že na to přijde, což by mohlo vést ke katastrofě nebo jestli si raději najde někoho, kdo to pochopí. Osobně bych raději volila druhou variantu. Chlapi, kteří tohle nedokážou pochopit mi přijdou jako sobci a egoisti, což nejsou příjemné vlastnosti, které by se později mohly začít projevovat i v jiných stránkach vztahu. A o tomhle vztah být nemá. Partneři by měli tolerovat své chyby a nedokonalosti a neměli by vás nutit kvůli nim lhát.

Zobrazit víc

Proč když je nám smutno, špatně nebo se nám něco děje, voláme mámu? Je to snad pud ještě z jejího břicha, který je v nás zakódovaný od počátku našeho vnímání (záměrně nepíšu existence)? Napiš, co si o tom myslíš.

Well, jelikož když je mi smutno nebo mám problém, matka je poslední za kým jdu, takže všechno jen odhadem.
Matka je ta, která nás opečovávala už od dob, kdy jsme ještě jako malí mimozemšťani plavali u ní v břichu. Vytrpěla si spoustu problémů a bolesti než a když nás dostala ven. Starala se o nás, i po tom, co nás porodila, učila nás chodit, mluvit etc. i když nás občas měla plné zuby a potřebovala by klid. Vždycky s náma měla dostatek trpělivosti, ať už sme provedli cokoli a byla tady, když sme ji potřebovali. Rvala se za nás jako lvice když to bylo třeba. Všechno nám pomohla vyřešit a mohli sme ji říct cokoli.
Tak to vždycky bylo a vždycky bude. I když se s ní někdy pohádáme, něco nám zakáže a říkáme, že ji nesnášíme. I přesto ji vždycky budeme milovat a bude to ta osoba, které věříme a která nás vrací do bezstarostných dětských let. Vždy nám.dá kousek něhy, útěchu a tu správnou radu. Vždy tady pro nás bude .. vždyť jsme kus jejího já. Dokud neumře nikdy se na nás nevykašle a nezradí nás.
Proč tedy chodíme za ní? Prostě proto, že je to naše máma. Ta nepopsatelná osoba, v jejímž srdci pro nás vždy bude místo.

Zobrazit víc

Dokázal/-a by si svoj ask zrušiť? Hneď teraz? Ak áno, prečo ho potom máš? Prečo to neurobíš? Ak nie, čo ti v tom bráni?

Domčo Lemon
Ask bych si zrušit dokázala, v tom nevidím jediný problém. Nejsem na něm závislá. Ale stejně tak nevidím jediný důvod, proč bych to měla udělat.
Ráda vyjadřuju své názory a ráda se ptám lidí na ty jejich. A k tomu je ask jako dělaný. Taky jsem tady poznala plno skvělých lidí, získala nějaké sebevědomí a naučila se lépe vyjadřovat. Většina otázek mě nutí přemýšlet, takže můj mozek nezahálí.
V podstatě je ask strašně skvělá věc, pokud ho člověk využívá dobrým způsobem a nesedí u něho celý den. Takže ano, dokázala bych si ho zrušit, ale nemám to důvod udělat, jelikož mi zatím jen dává a nic nebere.

Co tě dokáže motivovat? Dokážeš se k něčemu dokopat(cvičení,uklízení atd.) i sám/sama?

♥Koltherine♥
Pokud jsem doma, tak je to jediné, co mě dokáže donutit k nějaké činnosti časová tíseň. Všechno začínám dělat teprve tehdy, když vím, že už to zřejmě nestihnu. Jinak vůbec.
Ale pokud jsem třeba u koní, žádnou motivaci ani nepotřebuju. Ta práce mě prostě baví. Stejně tak cvičení. Dokonce se i učím ráda, když se učím mimo domov.

Dnes sú plastické operácie celkom bežné, preto by ma zaujímalo, čo si o nich myslíte? Podporujete ich alebo skôr zastávate názor, že by sme mali zostať prirodzení?

Lost in Wonderland
Není plastika jako plastika.
Nemám nic proti tomu, když má někdo rozsáhlé popáleniny, jizvy, nějakou deformaci, která mu znesnadňuje život etc. a nechá si ji chirurgicky odstranit. Dokonce obdivuju doktory, kteří tohle dokáží. V tomhle směru je to užitečné a je dobře, že taková věc existuje.
Ale zakázala bych takové ty "zkrášlovací" operace, kdy si ženské nechávají zvětšovat prsa nebo dokonce i kosti, i když to vůbec není nutné. Nechápu takové lidi, vážně ne. Touha po dokonalosti jim zřejmě zatemnila mozek.
Jo, většina lidí chce vypadat co nejlíp. Chtějí být krásní .. dokonalí. Ale toho se dá docílit i jinak než tím, že ze sebe člověk udělá umělotinu. To je to samé, jako je teď v módě "přirozenost". Holky chtějí být přirozeně krásné, tak používají make up, díky kterému tak budou vypadat. Všechno je to jen přetvářka a neschopnost smířit se sám se sebou.
A v tom je celý ten problém. Pokud se člověk nesmíří sám se sebou, nikdy krásný nebude. I kdyby měl kdovíjak úžasný make up a milióny operací. Právě proto jsou tyhle věci naprosto zbytečné.

Zobrazit víc

Zachránili byste 10 lidí, kdyby byla 50% šance, že vy při tom sami zemřete?

Záleží na tom, co za lidi by to bylo. Kdyby to byl někdo, na kom mi záleží, neváhala bych. Kdyby to byl někdo, koho nesnáším, nechala bych je bez zaváhání tak. Kdyby to byl někdo cizí .. nevím, musela bych být v té situaci, ale .. ne, fakt nevím. A nebudu si tady hrát na hrdinu.

Děláš nějaké domácí práce? Co děláš? Co děláš nejraději a co děláš nerad/a? Já dělám nejčastěji vysávání a mám to celkem rád, pustím si hudbu do uší a skoro až tančím s hadicí. :) Ovšem pak se na mě všichni dívají, jestli mi přeplo nebo co... :D -V

Sourozenci
Doma nesnáším úplně všechny práce. Musím se hodně dlouho do něčeho nutit. Ale pokud mám někomu pomoct s úklidem u něho doma, tak většinou udělám všechno za něho a ještě se ptám, jestli nechce pomoct ještě s něčím, protože mě to strašně baví.

Záleží ti na vzhľade? (Navrhovaná otázka)

N E L L Y
Každému nějakým způsobem záleží na vzhledu. Otázkou je jen to, jestli víc nebo míň.
Svůj vzhled prakticky neřeším. Ráno vstanu, obleču si něco přijatelného, vlasy si buď rozčešu nebo když se mi nechce, hodím si je do drdolu (a je mi upřímně jedno, že mi z něho trčí vlasy na všechny strany), když mám čas a chce se mi, použiju řesenku, jinak nic a jdu.Vůbec nemám potřebu přes den kontrolovat jak vypadám, nemám potřebu na někoho dělat dojem. A pokud zrovna jedu od koní je mi už úplně jedno jak vypadám. Rajtky a kozačky? Proč by ne? Bahno a prach všude možně? No a co? Nešla bych ven neumytá (po práci ke to něco jiného) v několik dní nepraném oblečení nebo tak, to zas ne, ale jinak je mi fakt jedno, jestli mi to, co mám na sobě ladí nebo ne a jestli mi někde netrčí nějaký neposlušný vlas.
Co se týče vzhledu ostatních, nechodila bych s někým, kdo mě fyzicky nepřitahuje, kdo taky ano? Ale jinak je mi jedno, jestli je to nějaký/á top model/ka, věčně skvěle vystajlovaný/á nebo jestli je to obyčejný/á kluk/holka, který/á je občas rozcuchaný/á a ven (nemyslím do školy) chodí v odrbaných teplácích, protože ví, že stejně bude dělat blbosti a bavit se a je mu/ji jedno, co si o tom myslí ostatní.
Nějak se ale nedokážu bavit s lidma, kteří svůj i vzhled ostatních řeší naprosto pořád. Co pět minut kontrolují, jak vypadají, před odchodem stráví hodinu výběrem oblečení a v obchodech jsou snad celý den. Nestrpí na sobě ani ostatních jedinou chybičku. Takoví lidi mi lezou krkem. V životě jsou důležitější věci, než jen vzhled. Každý se umí upravit tak, aby vypadal dobře, ale ne každý dokáže být "dobrým" člověkem, který se umí postarat o sebe a své blízké.

Zobrazit víc

má cenu vztah s někým, s kým si nedokážeš představit společnou budoucnost? dokázal/a bys s někým chodit jen aby s nebyl/a sám/a? jde milovat někoho, komu nedokážeš věřit?

▄︻̷̿┻̿═━一
V jistém věku to možné je. Člověk na budoucnost v podstatě ani nemyslí, žije jen tím, co je teď. Ale od jisté doby začne vše hodnotit z budoucího pohledu a pak to sice jde, ale je to hodně těžké. S přítelem jsem začala chodit v době, kdy jsem budoucnost moc neřešila, teď ji řeším prakticky pořád a celkem často ho upozorňuju, že nehodlám žít s někým, kdo se bude chovat takhle, že se bude muset naučit beze mě být, protože hodlám jít na výšku atd. A kdybych si s ním nedokázala představit budoucí život, už dávno s ním nejsem.
Mám ve svém okolí lidi, kteří si hledají vztahy jen proto, aby nebyli sami, třeba na valentýn. Upřímně je nechápu a přijde mi to .. nechutné. Nepochopím, jak můžou jen tak s klidným vědomím někoho takhle využívat a do očí mu lhát, co k němu cítí. Jaké by bylo jim, kdyby jim tohle někdo udělal? Příjemné asi ne, že?
Samozřejmě že je možné milovat bez důvěry. Ale je to opravdu hodně těžké. A vztah s takovou osobou vás pomalu ale jistě zabíjí.

Zobrazit víc

Napiš o sobě sedm vět, které tě vystihují, šest vět, které vystihují osobu, kterou miluješ, pět vět, které vystihují tvou rodinu, čtyři věty, které vystihují tvoje kočky, tři věty, které vystihují tvůj nejtajnější sen, dvě věty, které vystihují tvé přátele a jednu větu, která vystihuje tvůj život.

Moje srdce patří kočkám.
Zvířata mám raději, než většinu lidí.
Nesnáším města.
Zbožňuju urážky.
Jsem "vyvážený" melancholik, cholerik a flegmatik.
Miluju práci, fyzickou činnost i uklízení, ale doma nehnu ani prstem.
Působím strašně namyšleně a vůbec mi to nevadí.
~
Je to extrémní žárlivec.
Pořád potřebuje ujišťovat, že ho miluju.
Miluje mě.
Je to pako.
Špatně se vyrovnává s problémy.
Má pořád hlad.
~
Je to "rodina".
S tou bilogicky příbuznou částí se nevídají a nemluví s ní, pokud nemusí.
S tou přiženěnou částí (kterou vůbec nepovažuju za rodinu) jsou pořád a strašně se "milujou".
Doma platí pravidlo (které ignoruju) "Jsem chlap, jsem pán".
Jsou mým přesným opakem.
~
Jsou boží, skvělé, úžasné, perfektní, dokonalé.
Jsou jako černé díry, sežerou všechno, co se dá.
Občas hrajou strašně namyšlené paničky a ignorujou mě, ale když pak nejsem dlouho doma, po návratu se ode mě nehnou ani na centimetr.
Pravidla pro ně neexistujou.
~
Je zřejmě nesplnitelný.
Přesto pro něj dělám první poslední.
V podstatě je strašně skromný, jen mám oři jeho plnění smůlu.
~
Urážky jsou lichotky, lichotky jsou urážky.
V dobrém i ve zlém, spolu i bez sebe.
~
Jednou nahoře, jednou dole.

Zobrazit víc

Jaký máš jako člověk od koní názor na to, když je kůň na pastvině a ve stáji sám? Mám takhle ustájenou kobylu a všichni mi říkají, že ji mám radši prodat, protože ji týrám. Prodat ji nechci, ale druhého koně si dovolit nemůžu. Nevím co s tím.

Well, na takové kecy se můžeš, bez prominutí, z vysoka vysrat. Jde mi neskutečně na nervy, jak se teď všude vyrojilo plno těch, co koním rozumí úplně nejvíc a zastávají názor, že jakmile člověk nemá koně ve stádě aspoň o deseti kusech, nedělá s ním přirozenou komunikaci, nemá na pastvině 5o různých povrchů a má koně do sportu, automaticky ho týrá, nic o koních neví a bla bla bla. Lidi by si měli uvědomit, že koním už přirozené podmínky nevrátí.
Koně, stejně jako lidé mají různé povahy. Někteří bez jiných koní nevydrží, jiní zas i ve stádu stojí bokem a když jsou v jeho blízkosti ostatní koně šikanují, protože jim jejich přítomnost není příjemná. Jsou koně, kteří potřebují jiného koně, koně, kterým stačí ovce a koně, kterým stačí člověk. Taky je rozdíl mezi tím, když je kůň sám od mala a když ho někdo vezme od stáda.
Nevidím problém v tom, aby byl kůň sám. Pokud má tvoje kobyla dostatek pohybu, bez problémů žere, neprorazí ti ohradu (i kdyby v ní byla elektřina) pokud kolem někdo projede na jiném koni, tak je všechno ok. Jo, bylo by dobré, kdyby ostatní koně viděla aspoň na vyjížďkách nebo aby měla alespoň kozu, ovci nebo stačí kočku či psa jako parťáka, ale ani to není podmínkou.
Hlavně moc neexperimentuj s tím, že bys kobylu na chvíli ustajila někde jinde nebo někomu nabídla, aby si na nějaký čas ustajil koně k tobě. Kobyla by k němu mohla totiž přilnout a kdybys je chtěla oddělit měla bys s tím hodně velké problémy, takže pokud se pro tohle rozhodneš, tak nejlíp na trvalo.
Ale to už je všechno na tobě. Ty znáš svoji kobylu nejlíp, takže bys měla vidět, pokud je nespokojená a něco ji chybí. A pokud na ní nic takového nevidíš, nevidím důvod, proč řešit kecy od lidí, kteří o tvé kobyle a s největší pravděpodobností o koních (kromě toho co četli) nic nevědí.

Zobrazit víc

Chci dostávat otázky...dal jsem like, ale nic jsem nedostal

Omlouvám se, ale momentálně otázky neposílám bývám dlouho v práci a navíc jsem bez WiFi, takže nemám chuť ani náladu štvát se dvě hodiny s rozesíláním jediné otázky.
Každopádně, ve sledování tě mám a jakmile otázky zase začnu posílat, budou ti chodit.

Jaký vztah máš k penězům? Trápí tě když jich máš málo?

Jsem úplně neskutečný skrblík. Vážně, záleží mi na každé koruně. Ale ne proto, že bych si musela hrabat a hrabat a i když bych měla dost, pořád by mi to nestačilo. Skrblím proto, že musím doslova počítat každou korunu, abych s penězi vyšla. Často od ostatních slýchám posměšky, že jsem socka, protože nemám na to a na tamto. Well .. nemám. Ale v podstatě je mi to jedno, protože jsem ráda, že mi vyjde alespoň na ty nejhlavnější věci.
Je mi úplně špatně, když vidím, jak někteří peníze vyloženě rozhazují a neváží si jich. A ne, opravdu teď ze mě nemluví závist. I když neříkám, že být bohatá by mi vadilo. Ale jde mi o to, že jsem poznala cenu peněz i majetku a vím, že člověk může o oboje bez problémů přijít. A co pak? Navíc, peníze se dají použít i mnohem líp než jenom na to, že je někdo bude vyhazovat za věci, které nepotřebuje a ani nevyužije.
Nevím, všechno je to holt o tom, v jakých poměrech člověk vyrůstal a v jakých žije. Částečně svou finanční situaci nenávidím, protože bez peněz se opravdu žít nedá, ale částečně jsem za ní ráda, protože jsem se naučila postarat se o sebe a poznala jsem pravou cenu věcí.

Zobrazit víc

Čteš si odpovědi na otázky který pokládáš ty? :)

Když mám čas, tak si poctivě čtu úplně všechny a přijíždím si i ostatní odpovědi těch, kteří mi odpovídají. Ale poslední dobou se vracím domů pozdě, unavená z práce a jsem ráda, že vůbec žiju, takže si čtu jen posledních pár. Jakmile zase budu mít čas, budu opět číst všechny. (I posílat otázky)

co myslíš, že vede lidi k výběru povolání gynekologa/gynekoložky? hodí se na to podle tebe spíš muži nebo ženy?

▄︻̷̿┻̿═━一
http://ona.idnes.cz/prekazi-vam-ve-vztahu-vase-povolani-zeptaly-jsme-se-gynekologu-psa-/zdravi.aspx?c=A110914_084749_zdravi_pet
Tipovala jsem náhodu nebou touhu provádět na svět nové lidi. A zřejmě sem nebyla daleko od pravdy. Ale po přečtení i jiných článků vyhrává hlavně touha dělat něco spojeného s chirurgií.
Myslím si, že obě pohlaví se pro tohle povolání hodí stejně. V tomhle se asi nějak velké rozdíly dělat nedají. A hlavně je dobře, že mají ženy možnost výběru, protože ne všem musí být příjemné chodit ke gynekologovi a nebo naopak ke gynekoložce.

Kolik máte koníčků/zájmů/zálib? Jaké? Dost by mě zajímalo, kolik věcí ostatní dokáží stíhat a čemu všemu se věnují. Je něco, čemu byste se chtěli věnovat, ale z nějakého důvodu nemůžete? Co je to a proč se tomu nemůžete věnovat?

Viviana •
Většinu času mi zabere škola A práce u koní. Občas se stává, že jsem od sedmi ve škole a pak ještě do jedenácti, dvanácti v noci u koní. K tomu by mi ještě měla přibýt další další práce, takže volného času opravdu moc nemám a ani ho víc mít nebudu.
Každopádně, když už se stane, že ho mám kreslím, chodím běhat, cvičím, fotím, čtu, chodím jen tak na procházky, starám se o babičku, trávím čas s přítelem, vyrábím různé blbinky. V podstatě nemám nějaký extra koníček, kterému bych se věnovala pravidelně. Ale myslím si, že když opravdu chci, zvládnu vše co chci.

Vyjmenuj tvoje 3 nejoblíbenější knížky. (můžeš samozřejmě i více).

C. Dunder
Malý princ od Saint-Exuperyho.
Všechny knížky od Kinga.
Všechny knihy Inkarnace Nesmrtelnosti od Pierce Anthonyho.
Na Západní frontě klid, Cesta zpátky, Vítězný oblouk, Tři kamarádi od Remarqua.
Pouští a pralesem od Sienkiewicze.
Harry Potter od Rowlingové.
Hobit, Pan prstenů a Sillmalirion od J.R.R. Tolkiena.
Série Stopařova průvodce po galaxii, Dlouhý temný čas svačiny duše od Adamse.
Všechnu knihy od Fulghama.
Série Eragona od Paoliniho.
Všechny knihy Prattcheta.
Série Belgarid od Eddingse.
Dveře do léta od Heinleina.
Pojídači mrtvých od Crichtona.
Well, nechce se mi pokračovat, ale je jich strašně hodně ..

Ahoj :3 jak se máš ? :)

Obrázky,Rady,Gify :)
Well, měla sem v plánu dneska udělat strašně hodně věcí, ať už mám všechno z krku. Jenže jsem byla .. a pořád jsem po včerejšku tak unavená, že jsem prospala celý den. Teď jsem úplně mimo a je mi neskutečně blbě. Nesnáším tyhle stavy.

Čo si myslíš o ľuďoch, ktorí namiesto zdravého stravovania sú každý deň v McDonalde? Čo by si odkázal/a týmto ľudom?

V podstatě jsou mi úplně ukradení. Je to jejich život. Ale když se nad tím zamyslím, upřímně je nechápu.
Chtějí žrát nezdravé hnusy, prosím, jejich věc. Ale proč žerou předražené nezdravé hnusy, které chutnají jako piliny?
V MaCdonaldu a jemu podobných sem byla sotva párkrát, když sem musela protože se tam všichni davově hrnuli a učitele absolutně nezajímal názor menšiny. Ale jedla sem tam sotva dvakrát. Pak už jsem byla radši o hladu. Vážně, kupovat si za stovku ne-li víc porcičku, ze které by se nenajedla ani anorektička? Porcičku, která v podstatě ani nemá žádnou chuť, a když už ano, tak chutná extrémně hnusně? Vážně?
Pokud už ty peníze do stravování mimo domov vrazit musím, raději si zajdu do normální restaurace, kde za stejnou, dokonce menší cenu dostanu o mnoho větší porci teplého, chutného jídla. A i kdyby chtěl někdo mermomocí onen hamburger, hranolky a podobné, dají se koupit i jinde, opět za mnohem menší cenu mnohem větší porce, která chutná o mnoho líp.
Takovým lidem bych vzkázala jedině to, že jestli mají přebytečné milióny, dají se využít i rozumněji.

Zobrazit víc

Proč tolik lidí zabíjí svojí přirozenost a mění se na laciné kopie davu?

Laciné kopie davu totiž mají jistotu, že je ostatní budou přijímat. Člověk je tvor stádový. Už od pradávna se sdružoval do tlup a většina z lidí samotu prostě nesnese.
Proto je pro lidi tak těžké udělat něco, co by je odlišovalo od ostatních. Myšlenka, že by nemuseli být ostatními přijati je příliš děsí.
Přijde mi, že čím větší je v dnešní době skupina těch, kteří jsou opravdu takoví, jací jsou tím větší je ovcoidnost druhé skupiny.

Ahooj :) jak se dneska máš ? :)

Denní otázky JSME ZPÁTKY
Jsem unavená .. fakt neskutečně moc. Ráno jsem vstávala .. no, "vstávala", vůbec jsem nespala" ve čtyři na praxi, kde jsme stejně byli jin do půl desáté (i když tam máme být do dvou), protože sme tam neměly co dělat. Takže jsem už od jedenácté makala u koní. A musím říct .. miluju jarní úklid. Když se vytáhnou všechny věci na koně, veškeré čištění, bedny a bedničky a podobné kravinky a všechno je to třeba umýt. Nejdřív normálně vodou, pak dezinfekcí a nakonec namazat všechno kožené příslušenství. Miluju pohled na všechny ty věci vyrovnané venku vedle sebe, když se z něčeho, co vypadalo jako neidentifikovatelné mimozemské cosi stalo plno věcí, které vypadají jako nové. A neskutečně moc miluju vůni čerstvě namazaných sedel, prostě úplně awwwww. Taky žlaby a držáky na liz, které najednou opravdu vypadají jako žlaby a držáky na liz a ne jako cosi plné bahna, prachu, sena a pavouků nevypadají špatně (koně nepřikrmujeme a liz mají na pastvině, boxy se skoro nevyužívají, proto jsou v takovém stavu).
Sice už dneska jsem úplně ko a zítra je tam práce ještě víc, ale stejně se nemůžu dočkat, až se do toho zase pustím. Tohle je poslední dobou to jediné, co mi opravdu dokonale zlepšuje náladu.

Zobrazit víc

Asi ti to píše hodně lidí ale máš boží odpovědi:).. A ten příběh.. Docela dost smutný ale vyčetl sem v tom pravdu:).. Mohu tě také poprosit o nějaký příběh prosím?:)

AB.
Děkuju :))
Well, příběh .. příběh. Ale o čem? Příběh .. je tu tolik lidí, jejichž příběh si zaslouží pozornost, ale opravdu bych o nich měla psát? Přeci jen, jsou to jejich příběhy. Ale budiž.
V úplně obyčejném málem městě žila úplně normální holka. Obyčejná, jen neměla problém říkat své názory a nerada se podřizovala. Což se ji stalo osudným.
Asi by bylo třeba říct, že byla hezká. Co hezká, přímo nádherná. A to od přírody. Vůbec se nemusela malovat a byla hezčí, než všechny ostatní holky. Není tedy překvapením, že ji všechny nesnášely, ale podlézaly ji, protože ji chtěl dostat místní frajírek. A ony chtěly dostat jeho. Jenže ona nechtěla být jeho dalším "zářezem". A jednou, když ji otravoval mu to řekla. Před všemi ostatními. A stejně tak mu řekla všechno co si o něm myslí. Rozhodně to nebyl hezký názor.
Na co jediné, se zmohl tenhle "alfa samec" s raněným egem? Na pomluvy samozřejmě. Netrvalo ani týden a celé město si šeptalo o tom, že ona holka prý fetuje, prý spí s každým za peníze, etc. etc. O další týden později už to nebylo prý, už to bylo určitě. Všude kam přišla, následovaly ji posměšky, kruté vtípky a urážky. V malém městě znají všichni všechny, neměla se s kým bavit, ani kam utéct. Kam se schovat.
Snášela to poměrně dlouho, ale nakonec toho na ní bylo příliš a sáhla po žiletce. Jedna rána následovala druhou, jen díky nim dokázala přežít další a další dny. Nikdy nepřemýšlela o tom, že by se zabila, ale .. bolest se ji zalíbila. Brzy měla hluboké šrámy po celém těle. Na rukou, na nohou, břiše, krku i na zádech tam, kde dosáhla. Z nádherné holky se stala zrůda a to jen díky neschopnosti jediného idiota snést pravdu.
Dlouho, dlouho se musela léčit, doteď má problémy. Ale nosí své jizvy hrdě. Je to její vzkaz "bylo to těžké, ale zvládla jsem to". Samozřejmě, kdyby mohla, všechno to vrátí. Ale i přes to všechno je z ní úžasná žena, která pomáhá ostatním. Jak by to ale dopadlo, kdyby se ji nepodařilo vyléčit se? Kolika jí podobným se to nepodařilo?

Zobrazit víc

Když máš špatný den, dokáže ti zlepšit náladu kočka, pes,jiné zvíře, nebo člověk?

Náladu si vždy zlepšuju buď u koní nebo mi ji zlepšují kočky. Málokdy se stane, že by mi ji zlepšil člověk.
Nevím, kočky jsou takové .. pohlcovače špatné nálady. Stačí s nima strávit chvilku a máte pocit, jako by z vás někdo to špatné odsával pryč. Usmíváte se, i když nevíte proč a je vám strašně fajn.
U koní si vždycky vyženu myšlenky z hlavy buď tvrdou prací nebo zběsilou sebevražednou jízdou. Obojí funguje naprosto dokonale.

Čeho jsi se nejvíce bál/a jako dítě, čeho před 5 lety a čeho teď?

zvidavyclovek’s Profile PhotoZvídavý David
Jako dítě, jsem se strašně bála tmy (už od mala sem četla horory). Ale bála sem se ji jen uprostřed budov a to jen v některých místnostech. Doteď nechápu proč.
Před pěti lety? To sem se nejspíš nejvíc bála toho, že se to nezlepší. Že budu pořád jen ta šikanovaná šedá myška.
A teď .. nejspíš nedokážu říct, čeho se bojím nejvíc. Jak řekl King v "To", dětské strachy jsou konkrétní, ale ty dospělé nemají svůj tvar. Je hodně věcí, kterých se bojím, ale žádná hrůza hrůz, která by převyšovala ostatní tady není.

Aký máš názor na otázky typu 'Like = like, Like = %....'?

N E L L Y
Tyhle otázky jsou vlastně strašně fajn. Vždycky si je nechávám a vždycky, když mě zrovna něco napadne a chci se na to téma rozepsat (a nemám k němu otázku) rozepíšu se pod tyhle "otázky". A nebo pod ně hodím nějaký obrázek, který se mi líbí.
Ale jinak nechápu, k čemu lidem vlastně jsou. Protože vynucený lajk nebo otázka od někoho, koho nezajímáte vlastně nemá žádnou cenu.

Si sebavedomý/-á? Ako veľmi? Čo ti pomáha zvýšiť sebavedomie?

Domčo Lemon
Kdyby ses zeptal těch co mě neznají, řeknou ti, že jsem neskutečně namyšlená a moje sebevědomí sahá az někde do vesmíru. Je to tím, že si pořád dělám srandu, že sem ta nejlepší, nejkrásnější, nejúžasnější, etc. Ale dělám to jen proto, abych zakryla fakt, že az zas tak moc sebevědomá nejsem. Většinou spíš vůbec. Snažím se zakrývat vlastní nejistotu.
V podstatě jsou dny, kdy je mé sebevědomí takové .. zdravé. Ani si o sobě příliš nemyslím, ani příliš nepochybuju. Ale pak jsou zase dny, kdy mám sebevědomí úplně na nule a absolutně si nevěřím.
V podstatě mi nejvíc zvedají sebevědomí moje žena s přísně tajnou osobou. Kdysi mi zvedal sebevědomí můj přítel, ale to už zřejmě nějak nefunguje. Potom mi taky zvedají sebevědomí mé vlastní úspěchy, ale i samotná snaha na sobě pracovat. A taky mi ho zvedá ask.

Zobrazit víc

Chtěl/a bys být slavný/á?Nevadil by ti třeba ten neustálý dohled a žádný soukromý?

HUMAn
Neříkám, že toužím po nějaké extra slávě, ale kdybych se proslavila nějakým svým dílem, svou prací, etc., prostě tím, že sem něco dokázala, rozhodně by mi to nevadilo z toho hlediska, že by lidé mou práci ocenili. Ale určitě netoužím po tom, aby za mnou neustále někdo běhal s foťákem, lidi mi lezli i do koše a neustále se na mě někdo lepil, protože by chtěl fotku.
Kdybych se něčím proslavila, měla bych jasně oddělené soukromí od profesního života. Rozhodně bych nepotřebovala, aby o mě pořád někde psali a abych byla pořád někde vidět. Abych byla známá hlavně pro svoje skandály a ne pro to, co jsem dokázala. To fakt ne. Moje soukromí je moje soukromí a nikoho nemá co zajímat.
Tak nějak ani neuznávám ty celebrity, které neustále musí dělat něco, cokoli, jen aby se o nich pořád mluvilo. Nemyslím si, že by tohle lidé s opravdu kvalitní tvorbou potřebovali a přijde mi to extrémně trapné.

Zobrazit víc

Názor na reklamy?

Domčo Lemon
Reklamy v podstatě nevnímám. Na televizi se dívám sotva jednou tydně a když už, tak pozdě v noci a začnou li reklamy, prostě začnu dělat něco jiného, počítač nemám a na mobilu s reklamami příliš do kontaktu nepřijdu. Co se týče letáků, billboardů, plakátů a podobných věcí, ty si prohlížím s profesionálním zájmem a obsah prakticky nevnímám.
Ještě nikdy jsem si nic na základě reklam nekoupila. Vždy když něco potřebuju, najdu si několik druhů tohoto výrobku na internetu a sleduju recenze, diskuze a doporučení na jiný druh výrobku tak dlouho, dokud nenajdu nějaký, který mi bude vyhovovat. Nikdy jsem to nedělala jinak a ani s tím nehodlám začít.
Každopádně, pokud se někde vyskytne opravdu dobrá, vtipná etc. reklama a.někdo mi ji pošle, ráda se na ní podívám. Ale to se stává málokdy, jelikož reklamy bez jen jako něco, co zbytečně otravuje lidi a manipuluje hlupáky. Navíc, pokud už nějakou zahlídnu, mám pocit, že je musel vymýšlet mentálně retardovaný člověk.

Zobrazit víc

Když jíte cereálie (a všichni jíte cereálie, ticho).. dáváte si do misky jako první mléko a cereálie až potom nebo opačně? - Strašně důležitý průzkum, mám chuť někoho naštvat.

Samozřejmě, že nejprve cereálie a teprve potom mléko. Dělat to naopak je nelogické, protože některé cereálie jsou "plavací" a jak je potom chceš doho mléka dostat?
Pamatuju si, jak kamarádka jednou měla takové ty čokoládové kuličky (nevím, jak se to jmenuje) a sypala je na mléko. Nahoře se ji vytvořila kuličková piramida a dole měla čisté mléko. Půl hodiny se je snažila potopit, až ji na ně nakonec přešla chuť.

https://www.facebook.com/Kunjepanemmehozivota/photos/a.515548385175485.1073741826.515542578509399/907142802682706/?type=1&permPage=1 můžu poprosit o Like? klidně oplatim. Budu ti vděčná jedná se o soutěž, výhra je věc na koně :)

Když šlo o ty koně, tak sem si říkala, Okey nezabije mě, když ti ten lajk dám. Ještě štěstí, že sem si ty fotky nejdřív projela. Opět sem se musela pozastavit nad nesmyslností takových "soutěží". Byly tam i mnohem lepší fotky, které měly sotva 1o (y) zatím co o mnoho horší fotky měly přes 1oo (y) jenom proto, že s nima někdo spamoval nebo ta osoba byla známější. A nebo taky oboje. A promiň, ale tohle já neberu.
Fakt mi chybí ty časy, kdy v soutěžích vážně šlo o kvalitu.

Co by jsi udělal/a kdyby někdo zazvonil na zvonek, ty šel/šla otevřít a stál/a by tam tvůj/tvoje kamarád/ka a řekl/a ti že utekl/a z domu?

† Devil †
Pozvala bych dovnitř, ubytovala a strašně by mě zajímalo, jak se ke mě dostala z jiného státu a navíc, když ani přesně neví, kde bydlím.
Ale samozřejmě bych ji pak pomohla všechno vyřešit.

A co máš za mobil? Kde jsi ho vzala?

Mort
Htc EVO 3D. Šetřila sem z toho, co sem vydělala na jakýkoliv mobil (s podmínkou, aby na něm dobře fungoval jakýkoliv internetový prohlížeč a měl adobe reader, protože nemám počítač a tyhle veci potřebuju kvůli škole) a nebýt toho, že mi ho kamarád prodal jako použitý za poloviční cenu, nemám ho vůbec.

Co ti rodiče, respektive matka a její přítel, provedli tak hrozného? Proč máš mínění že jsi jen další položka na seznamu výdajů? Jak ti to dávají najevo?

Mort
V době, kdy se matka rozešla se svým původním přítelem (oznámila mi to stylem "rozešli sme se, sbal si, do týdne se stěhujeme"), sem procházela takovým tím teenage obdobím, kdy jsem vlastně nevěděla kdo jsem. Samozřejmě, chvíli na to, co sme se přestěhovali tam začal chodit on. Žádné dotazy, jestli mi to třeba nevadí, automaticky sem šla na druhou kolej. Nezůstalo u dochazázení, ani ne měsíc na to už u nás bydlel. Fakt příjemné poslouchat, jak ti matka za stěnou píchá s nějakým cizím chlápkem. Každou noc.
No s mým štěstím se mé okolí vrátilo k šikaně, na což navazovaly problémy ve škole, začala sem si s hodně špatnou osobou (fyzické napadání, znásilnění). Když sem.s ní o tom chtěla mluvit, tak ji to nezajímalo, je to můj problém, mám se o to postarat sama. Jenom mě seřvala vždycky, když sem měla problém, se kterým ji otravovali ze školy atd.
S tím sem se nakonec nějak srovnala, naučila sem se starat sama o sebe a ignorovat to, jak mi nutila, že on je strašně úžasný a skvělý a že musím být šťastná. Okey, zažila si svoje, jestli je ona šťastná, nebudu ji bránit. Stáhla sem.se do pozadí, občas vydržela nějaké ty rodinné sešlosti. Měla sem problémy, potřebovala sem pomoc, ale už sem ji naivně neočekávala od nich.
Pak sme se znova stěhovali a matka ztratila práci. Samozřejmá, na baráku milión výdajů, takže holka jestli něco chceš, výdělej si na to. Nebylo nijak zvláštní, když sem chodila v roztrhaných věcech, protože na nové sem prostě neměla. Znova se rozjela šikana, v hlavní roli bylo to, že sem socka. Odpoledne sem byla ve škole, dopoledne sem si přivydělávala jak se dalo a večer mě doma ještě seřvali, že nepomáhám.
Pár dní zpět (nevím, jestli se pohádali spolu a potřebovali si to vybít(?)) mi dali krásnou přednášku o tom, jak je okrádám o peníze, že je mi 18 a klidně bych už mohla bydlet sama, sem úplně neschopná, když to nedokážu, etc. Pokaždé, když pustím vodu, chci si vzít třeba jenom blbý rohlík, tak se na mě dívají stylem "zase plýtváš". A zrovna před chvilkou se dohadovali o něčem ohledně financí a bylo slyšet samé "kdyby tady ona nebyla".
Jako v podstatě je mi to jedno. Chápu, že chcou mít svůj život a že já do něho moc nezapadám. Na to, že žijeme dva oddělené životy i když pod jednou střechou sem si zvykla, ale i oni by se mohli naučit respektovat některé věci.
(Jo, je to chaoticky napsané, ale nevěděla sem, jak to narvat do krátkého textu.)

Zobrazit víc

Prečo niektorí ľudia hovoria, že otec je lepší ako matka? Alebo naopak.. Zdôvodni prečo.

Annabelle
Všichni mají se svými rodiči rozdílné vztahy. Všichni jsme totiž jiní a nedokážeme vycházet s každým stejně. Většinou je to tak, že si s jedním ze svých rodičů rozumíte líp než s tím druhým. Máte je rádi oba, ale s jedním z nich máte lepší vztah, víc mu věříte etc.
Navíc, v dnešní době je naprosto normální, že je jeden z rodičů, nedejbože oba, alkoholik, násilník, neschopný debil etc. To je pak jasné, že jeden z rodičů je pro vás lepší.
Já bych třeba nutně musela říkat, že je lepší má matka, protože otce nemám. Dobře, někdo mě stvořit musel že. Ale tuhle jedinou osobu, které bych snad byla schopná říkat "tati" vůbec neznám. Jo, matka pak měla přítele, ale s tím se pak stejně rozešla a byl pro mě spíš strejda. A do že si po pár týdnech po rozchodu dotáhne domů nového chlapa, strašně "božího, skvělého, úžasného", nedá mi ani šanci si na něho zvyknout a následně si ho vezme, z něho mou rodinu, nedejbože otce vůbec nedělá. Jemu bych "tati" neřekla, ani kdyby mu to mělo zachránit život.
Well, trochu od tématu. Ale tím chci říct, že klasická rodina *biologičtí rodiče v manželském stavu + x dětí* už k vidění moc není. A o něčem jako *šťastná rodina* se poslední dobou taky moc mluvit nedá (závidím těm, kteří ji mají). Takže se není čemu divit, že jsou rodinné vztahy takové, jaké jsou.

Zobrazit víc

Názor na homosexuály?

Úplně stejný na jakéhokoli člověka.
Nemají ani třetí oko, ani osmou ruku, ani dva pohlavní orgány, ani žádné superschopnosti. Nemám potřebu je podporovat, ani je urážet, ani je nějak řešit, protože jsou to ÚPLNĚ NORMÁLNÍ LIDI.
Takže mi tyhle otázky prosím přestaňte posílat, děkuju.

Napíšeš nějaký příběh?

Není tomu tak dávno, co existoval jeden šťastný pár. Ona žila jen pro něj a on se k ní choval jako k princezně. Všichni jim mohli jen závidět. Kdykoli je někdo spolu viděl říkal si "Tihle spolu určitě budou navždy".
Jenže jednoho dne kluk dívce oznámil, že se s ní rozchází, protože má jinou. Brečela, ptala se ho proč, prosila. Jeho jedinou odpovědí však bylo "Nesnaž se, ona je prostě lepší". Dívka dlouho brečela, řezala se a pila, nevěděla, jak se s tím má vyrovnat.
Az jednou svého bývalého přítele i s jeho novou přítelkyní potkala ve městě. Dlouho si ji přihlížela, až ji napadlo, že je s ní určitě proto, že je hubenější a když ji překoná, určitě se k ní její přítel vrátí.
Okamžitě začala každý den cvičit tak dlouho, dokud únavou neomdlévala a přestávala jíst. Byla to hezká holka, tohle vůbec nepotřebovala, ale nikdo ji to nedokázal vymluvit. Ani se moc nesnažili, mysleli si, že je to jen chvilkové poblázněnî, způsob, jak se vyrovnat s rozchodem. Mysleli si, že ji to za chvíli přejde.
Jenže nepřešlo. Brzy byla mnohem hubenější než nová přítelkyně jejího bývalého přítele. Jenže jeho to vůbec nezajímalo. Myslela si, že je to proto, že je pořád ještě hubená málo. A tak pokračovala ve své snaze dál. V té době, už se ji to všichni snažili rozmlouvat, zakazovat, báli se o její zdraví. Jenže marně, i když se ji snažili hlídat, hubla pořád dál a dál.
A jemu to bylo pořád jedno. Ignoroval i to, že skončila v nemocnici. I když ho ostatní prosili, aby s ní alespoň promluvil, jedinou jeho reakcí bylo, že je to její problém. Dívku sice zanedlouho pustili s tím, že musí přibrat, jinak znovu zkolabuje a už si ji tam nechají, ale ona stejně pokračovala ve svém režimu. A když slyšela jeho reakci, jen v něm přitvrdila.
Nyní váží pouhých 3o kilo. Prakticky přišla o vlasy, o zuby, nefungují ji orgány. Nedokáže vstát z postele. Pomalu umírá. Všichni okolo ní trpí.
A čekáte, že on si uvědomil, že ji vlastně miluje, vrátil se k ní, ona se uzdraví a všechno bude perfektní? Ne, ona ho vůbec nezajímá. Protože tohle není nějaká pitomá teenage love story. Tohle je krutá realita života.

Zobrazit víc

Aha, to se ale určitě odráží na tvém zdravotním stavu, že? :/ Takže ty se musíš uživit sama? Rodiče ti vůbec na nic nepřispívají, stojíš jen na svých vlastních nohách (?). Tak to tě tedy obdivuju!!

Magdalena
No, se zdravotním stavem mi to opravdu moc nepomáhá, ale na druhou stranu tady jsou lidé, kteří mi vždy pomohou, když už nezvládám, i když nechci, takže si vždy můžu dostatečně odpočinout, abych neskončila úplně špatně.
U rodičů pořád bydlím, jíst mi nezakazujou, když už je uvařeno, ale oblečení, jídlo do školy/práce, tabletky, výdaje na školu a cestování a všechny tyhle věci si musím platit sama. Já i oni bychom byli nejraději, kdybych se už odstěhovala, ale bohužel ještě studuji střední školu, takže si nemůžu najít stálou práci.

Z jakého důvodu máš (podle popisu) tak náladami pestře posetý den, jak jsi psala? Proč je ti chvíli do smíchu a pak zas do breku? Jsi náladová? Nebo jen nemáš v lásce lidi? :) Docela mě to zajímá. A jinak to byla pěkná odpověď. Líbí se mi tvůj přístup! :)

Magdalena
Za normálních okolností mám celý den přibližně stejnou náladu. Ale momentálně sem nemocná - co chvíli jezdím do nemocnice, o svém "vztahu" se radši nevyjadřuju, mám omezený zdroj příjmů a jestli to nenapravím, zřejmě se budu muset pást a chodit v pytli od brambor, absolutně nezvládám školu, mám problémy doma, ze stresu spím sotva hodinu denně, pokud vůbec a nechci do sebe zbytečně rvát další prášky .. a tak celkově se mi prostě daří, takže jsem na pokraji zhroucení a i když se mi někdo snaží zlepšit náladu, tak mi to dlouho nevydrží a nastupují tyhle šíleně rychle se měnící nálady. Samozřejmě s tím jak mi je, mi lidská přítomnost začíná vadit čím dal tím víc. Snesu kolem sebe jen pár určitých osob a někdy ani ty.
Holt když se daří, tak se daří ..
((Děkuju :) ))

Líčíš se umělým úsměvem, skrývajícím tvé skutečné pocity, a nebo žádnou masku nenosíš a je na tobě vše vidět?

Magdalena
V poslední době se mi mění nálady minutu co minutu. Ráno si řeknu, že se ještě pořád netvářím tak strašně, jak mi opravdu je, tudíž klidně můžu vyrazit. Po příchodu do školy nahodím poloviční úsměv typu "není to ok, ale žiju, hlavně mi dejte pokoj", který mi vydrží sotva do třídy. Občas zmizí ještě dřív, pokud potkám nějakého idiota. To pak všichni mají možnost kochat se mou zničeností.
Jakmile zasáhne trio sedící okolo mě, je moje nálada stejně stálá jako jízda na horské dráze. Chvíli se směju, chvíli mi je do breku, chvíli jsem zase naštvaná, uražená, smutná .. a už je mi jedno, že to neskrývám. Naučili se neptat se.
Po cestě ze školy to vypadá stejně jako po cestě do ní. A doma mám náladu nepřetržitě špatnou. I kdyby mi ji někdo přes den zlepšil, tak po cestě domů se mi zaručeně zhorší. A dávám to celkem dost najevo.
V podstatě je mi úplně jedno, jestli lidi ví, jak mi je. Tak nějak mi nestojí za to, abych kvůli nim plýtvala energií na přetvařování. A že se o mě budou myslet bůh ví co? Jo, občas se s nimi zasměju, aby se neřeklo, ale nic víc.

Zobrazit víc

Vymysli vlastní slovo a napiš, co to znamená.

Když sem byla malá, někoho jsem se chtěla na něco zeptat a nemohla jsem si vzpomenout na slova "náboženský fanatik". Samozřejmě, jako dítěti mi to vůbec nevadilo a nahradila sem si to slovem "posedlík". Od té doby už nikdo fanatikům nijak neřekne.

Tento úkol se mi strašně líbí :) Napiš pár rad svému mladšímu já :)

† Devil †
~ NIKDY, NIKDY, NIKDY si nezačínej nic s lidmi mužského pohlaví. NIKDY. Nepřinese ti to nic dobrého.
~ Nedávej tolik najevo svou odlišnost, dokud nebudeš alespoň na střední. Měla bys tak předejít šikaně.
~ Šetři si všechno co máš, neutrácej za nic, co nepotřebuješ. Věř mi, ty peníze budeš opravdu hodně potřebovat. A začni pracovat co nejdřív můžeš.
~ Nevěř nikomu, kromě (ty osoby sem veřejně psát nebudu). Předejdeš tak mnoha problémům a zklamáním.
~ Pokud se ti podaří předejít šikaně, tohle by neměl být problém. Ale kdyby náhodou, nepřestávej jíst. Vím, bude to těžké bojovat proti vlastní psychice, ale musíš to zvládnout. Možná tak oddálíš svou nemoc.
~ Poznek dřív Šárku a choď k ní tak často, jak jen můžeš. Radši se věnuj tomuhle, než tomu, co tě bude napadat.
~ Venej se věcem, které tě budou dělat opravdu šťastnou a rozvijej své talenty - hlavně kreslení. Bude se ti to hodit.
~ A nos brýle. Frajeřit se nevyplácí.
~ Najdi svého otce, dokud to ještě jde!!
~ A pokud se ti nic z toho nepodaří, až se budeš chtít zabít, udělej to aspoň pořádně. Pojisti se, že ti to tak či tak vyjde. Předejdeš jak svému trápení, tak trápení ostatních.
(Napsala bych toho víc, ale je to moc osobní.)

Zobrazit víc

Voda / Minerálka? (Navrhovaná otázka)

N E L L Y
Vzhledem k tomu, že si mi tuhle otázku poslala 3x, jednu z nich zneužiju, protože otázku na rozepsání nikde nemůžu najít.
K nezletilým matkám, už sem se tady někde vyjadřovala. A jsou sice matky, které po porodu přijdou k rozumu a opravdu se o dítě dokážou postarat. Ale je mi opravdu líto těch dětí, které se narodí druhé skupině matek.
A proč o tom vůbec mluvím? Protože jsem dnes jednu z takových "matek" ve městě potkala. Už od třinácti spala s každým druhým, co týden měla jiný "vztah". V šestnácti otěhotněla (pochybuju, že vůbec ví s kým). Její rodiče to vzali v pohodě, se vším ji pomáhali, všechno ji platili. Na nějakou dobu se uklidnila a zdálo se, že přišla k rozumu.
Teď je ji čerstvých sedmnáct a má dvouměsíční dceru. Neustále sdílí její fotky, píše jak ji miluje a že je hrdou matkou, že nic lepšího ji nemohlo potkat a miluje, když se o ní stará. A dneska? Už ve dvě odpoledne seděla s nějakou bandou a flaškou totálně na šrot. Samozřejmě mi to nedalo a poptala sem se, jestli je to u ní normální. Je. Tohle je její každodenní rutina, někdy se domů vrací až na druhý den a znova rozhazuje nohy na hajzlech v klubu. A její rodiče ji to všechno vesele platí. Samozřejmě před chvilkou sdílela další fotky.
Upřímně doufám, že se o to děcko starají aspoň ti rodiče, protože i když nemám děti ráda, nechci ani myslet na to, jaké by mohlo mít dětství a co by s něj, s takovou matkou mohlo vyrůst. Vím, jak takové děti dopadají a nic hezkého to není.
Nechápu to, vážně ne. To je tak těžké trochu uvažovat a chránit se? Zvlášť, když by vám rodiče bez problému cokoli zaplatili? Nebo jít na potrat nebo dát dítě k adopci, když vím že se o něj nejsem schopná a snad ani nechci starat? To je tak těžké nemyslet jenom na sebe ale i na jiné a na následky svého konání?

Zobrazit víc

Máš nejaké eosy? Ak áno, kde si ich prosím objednala? :) Presnú stránku poprosím

Well, neber si tuhle odpověď osobně, ale ..
Ráno jedu do školy a celou cestu se tam někdo baví o tom, že by mohl mít eos, že je to úplně super, bla bla bla. Jedu se školy a zase tam někdo probírá, že ta má eos a kde ho asi sehnala bla bla bla. Přijdu domů, podívám se na fb - eos, eos, eos, eos. Přijdu na fb a co? Zase všude samé oesy.
Můžete mi někdo vysvětlil, co je na nich tak neskonale božího, že jsou z nich všichni tak vystříkaní a všude je cpou? Věřím tomu, že je to stejná blbost jako Baby Lips. Všichni ho museli mít, byl boží, boží, boží a když sem se pak ptala těch, co ho mají, co je na něm tak úžasného, jenom nadávali, že zbytečně vyhodili peníze, protože to fakt v ničem tak výjimečné není.
Ok, jestli ste milionáři, kterým není líto vyhodit kolik? Stovku? Dvě? Za totální blbost, jenom proto, že je in tak budiž. Ale fakt tohle chování nechápu, když je tady plno jiných balzámů, které jsou mnohem lepší a účinnější.

Zobrazit víc

Mě strašně zajímá, jestli tohle někdo ví. Když někoho ukřižují, jaký je způsob jeho smrti? (myslím, když nemáte dostatek vody, zemřete na dehydrataci, například). A nepište prosím, že na ukřižování x.x

Well, na tu samou otázku se ptají milióny vědců. A je nehumánní někoho ukřižovat, aby se to zjistilo.
Nicméně se předpokládá že nejčastější příčinou úmrtí bylo udušení. A to jak při ukřižování hlavou dolů, tak hlavou nahoru, jelikož poloha těla znesnadňovala dýchání.
Další příčinou by prý mohlo být vykrvácení, jelikož byly obětí před ukřižováním často mučeny a při "pobytu" na kříži u nich docházelo k překysličení, což mělo za následek malou srážlivost krve.
Pokud oběť umírala příliš pomalu, lámali ji na nohou dlouhé kosti, aby smrt urychlili - ty mohly porušit tepny nebo se drobné úlomky kostí dostaly do oběhu.
A pak už se mluví jen o shodě okolností, jako je hladovění a dehydratace oběti, stres, fyzické vypětí, předchozí mučení nebo počasí. Oběti mohly umírat na kombinaci různých těchto faktorů, mohla dostat nějaký šok, etc, etc.
Přesně to neví nikdo a omlouvám se, jestli jsem se v něčem sekla, protože info. o tomhle jsem si zjišťovala docela dávno.

Zobrazit víc

Čo nakupujete najčastejšie? (Okrem jedla a pitia) :D

N E L L Y
Poslední dobou se snažím nenakupovat vůbec, protože mám momentálně omezený zdroj příjmů a jsem ráda, když mi to vůbec na jídlo a pití vyjde. Sice ani je nekupuju moc často, ale jíst a pít musí každý že?
Většinou, pokud mám nějaké peníze navíc, šetřím si je. I kdyby mi zbylo pět korun, odkládám si je, na horší časy. Když musím, koupím si oblečení nebo boty (i když vím, že už nemám v vém chodit, stejně nadávám, že je to utrácení). A nebo se občas neudržím, vpadnu do jezdeckých potřeb a prostě si sebou MUSÍM něco odnést. Nevím, co z těchto dvou věcí kupuju častěji.

Vadilo by ti, kdyby byl tvůj gynekolog muž? Vůbec nesejde na tom, jestli už s tím máš nebo nemáš zkušenosti, ponětí o náplni téhle práce máme asi všechny. Rozlišuješ celkově to, před kým (jakým pohlavím) se vysvlékáš, nebo je ti to jedno? Zdá se to jen mně, nebo to opačné pohlaví řeší méně?

Když jsem si měla vybrat, k jakému gynekologovi budu chodit, byla mi úplně jedno, jestli to bude muž nebo žena. Jediné co mě zajímalo bylo, jaké jsou na něj ohlasy, jestli jsou s ním, popřípadě ní ženy, které jej/ji navštěvují spokojeny.
Nakonec chodím k muži a nepřijde mi na tom nic divného. Je to jeho práce, není to nějaký úchyl.
Co jsem ale odpozorovala, heterosexuální ženy většinou raději chodí ke gynekologům. Možná to nějak souvisí s orientací, zřejmě jim přijde přirozenější, když se jich dotýká muž. Naopak homosexuální ženy, raději chodí ke gynekoložkám. Mě jako bisexuálce je to naprosto jedno, ale nejspíš na tom něco bude.
Nemyslím si, že tohle vůbec někdo řeší, pokud si zrovna genekologa nevybírá nebo není mladý a není to pro něj jedno ze žhavých témat, protože je to pro něj něco neznámého, něco co nechápe. Ještě jsem se nesetkala s tím, že by tohle někdo dospělý, kdo sám nebo jehož partnerka už na gynekologii nějakou dobu chodí.

Zobrazit víc

Ahoj, myslíš, že by bylo možné od tebe dostávat otázky? Líbí se mi tvoje otázky. :-) Děkuju za odpověď.

Ahoj, samozřejmě, stačí pouze lajknout odkaz v popisku nebo si o ně neanonymně napsat :)
Ale když už jsme u otázek, chtěla bych se omluvit, protože na tom nejsem zrovna nejlíp. Jak fyzicky, tak psychicky. Hlavu mám úplně prázdnou, jsem neustále unavená a sotva zvládám to, co zvládat musím, takže teď otázky nejspíš nějakou dobu nebudou. Stejně tak teď asi nebudu moc odpovídat. Je mi to líto, ale prostě .. nemůžu.
Možná mě náhle chytne chvilková kreativní nálada a zaspamuju vás, ale moc s tím nepočítejte ..

Zdravím :)) V tejto ,,otázke,, sa môžeš poďakovať hocikomu/hocičomu za hocičo :) Ak by si napísal/a dôvod, bolo by to fajn :))

#Wade
Well. Nikdy jsem si nemyslela, že tohle budu psát .. cítit, že na tohle budu myslet. Byla jsem příliš naivní? Možná.
Už si ani nepamatuju, kdy vlastně jsme se spolu začali bavit. Bylo to tak zničehonic, vždyť celou dobu jsme si byli úplně cizí. Ale to se velice rychle změnilo. Proč? Kdy? Jak? Nevím, ale jsem za to opravdu ráda. I přes to všechno co se stalo, a možná i pro to všechno co se stalo mi na tobě neskutečně záleželo. Měla jsem tě ráda .. ani nevíš jak. Proč vůbec píšu v minulěm čase? Pořád mi na tobě záleží a pořád tě nám ráda. I když z tvé strany se to už změnilo.
Každopádně .. děkuji ti, už jenom za to, že si se se mnou začal bavit. Děkuji ti, že si mě opravdu chtěl poznat. Děkuji ti, že si neutekl, i když si prohlédl mé masky. Děkuji ti, že si při mě stál, když mi bylo nejhůř. Děkuji ti, že si byl ochotný zkusit to se mnou znovu. Děkuji ti, že si zvládal mé špatné stavy. Děkuji ti, za ty dny, kdy jsme si psali skoro az do rána, i když sme museli brzo vstávat. A ty si mě pořád přesvědčoval, že musím jít spát, jinak budu přes den úplně zničená. A já pak byla v pohodě, to ty si pořád usínal. Stejně sis tyhle noční chaty se mnou nenechával ujít. Děkuji ti, že si chápal moji situaci. A že si zůstal, i když sem ti tím ublížovala. Děkuji ti, že ses o mě postaral. Děkuji ti, že si dokázal přiznat, že si v mnohých ohledech stejný jako já. Děkuji ti za vše a za mnohem víc.
Mohla bych tady děkovat dál a dál. Ale proč? Ostatní to nepochopí a ty si to nepřečteš, nemáš zájem. Nevím, co se stalo, nevím, co se tak náhle změnilo, ale je mi to líto. Chtěla bych to zpátky, ale lidé přeci odcházejí, že? Sama jsem tě to učila ..

Zobrazit víc

Ahoooj :-) Tak jsem zpátky a mám otázky - Jaké pocity v tobě vyvolávají děti? Co je podle tebe největší zlo? Máš radost z toho že brzy bude jaro? // Měj hezkou středu:-)

Nemám ráda děti, fakt ne. Vždycky, když jsou v mé blízkosti, jsem nervózní a snažím se od nich držet co nejdál. I když je to třeba dítě někoho z rodiny, nedokážu se k němu přiblížit. A je mi úplně odporné, když někdo pořád používá zdrobněliny a dělá na ně ťuťu ňuňu. Zvlášť když je pro něj to dítě úplně cizí.
Největší zlo? Hm .. týrání zvířat. Tohle je něco, co mě jen utvrzuje v tom, že by se měla třičtvrtina lidstva vyvraždit. A včera bylo pozdě. Co z toho ti lidi mají? Připadají si jako drsní frajeři proto, že ublíží slabšímu, nevinnému tvoru?
Ach, jaro. Sníh roztál a všude je najednou .. bordel..Bordel, který byl celou dobu skrytý pod sněhem. Bordel, který je teď třeba uklidit. Hodně moc bordelu. Ale těším se, až bude všechno hotové a bude se moct začít. Kobyly jsou sice s příchodem jara neskutečně hyperaktivní, takže věřím tomu, že budu mít na kontě o pár hezkých pádů víc, ale je to skvělý pocit jen tak se přijíždět (šíleně letět krajinou) když se do vás opřou první teplé paprsky.

Zobrazit víc

Dievčatá: používate rúž? Chlapci:páči sa vám ak má dievča rúž? :) btw. prajem pekný deň :)

Upřímně se přiznávám, že jsem závislá na lesku na rty, balzámech a podobných blbinkách, mám jich doma nejmíň dvacet. A aspoň pět jich vždycky nosím sebou. A jen výjimečně se stává, že bych na rtech nic neměla, ať už venku nebo doma. Když je totiž nemám, koušu si rty, klidně i do krve, aniž bych si toho všimla, není to zrovna hezký zlozvyk.

Můžeš v jedny otázce dávat míň otázek? například když dáváš otázku, tak v ní sou další 4 ,třeba. Špatně se na to odpovídá:)

To bych sice mohla, ale nechci, protože mi pak někteří jedinci odpovídají jen jednou větou. Pokud ti to vadí, nemusíš se těmi otázkami přímo řídit, stačí se prostě nějak rozepsat k tématu, kterého se otázky týkají :)

Na jakou nejšťastnější vzpomínku si teď vzpomeneš? A neříkej že žádná není, aspoň jedna musí být, jen se musí umět hledat

Avalencii
Well, není to ani tak vzpomínka, spíš pocit. Možná vzpomínka na pocit? Vzpomínka na ten pocit, když sedím na hřbetě toho nejdokonalejšího zvířete a jen tak si tryskáme po louce, já na nic nemyslím a jsem jen dokonale šťastná.
Vzpomínka na ten pocit, když se jenom tak valím u ohrady a jsem spokojená, protože jsou spokojené ony.
Na jakou nejšťastnější vzpomínku si teď vzpomeneš A neříkej že žádná není aspoň

Napíš aspoň 5 maličkostí, ktoré ťa robia najviac šťastnou/šťastným.

Annabelle
Jeho objetí; jeho úsměv; koně; kočky, kočky, kočky .. a kočky; když je venku bouřka, otevřu si okno, udělám čaj, zalezu do postele a jenom tak ležím a dívám se ven, čtu nebo sleduju filmy, ideálně, když je u toho on; nová knížka, dobrá knížka nebo stará znovuobjevená knížka; hezké počasí; hvězdy; už sem tady někde zmiňovala kočky?; jeho šílené sms; dobré jídlo; když mi není špatně a nic mě nebolí; kreslení; focení; když mě někdo pochválí, i když moc neumím přijímat lichotky; když můžu jít do jezdeckych potřeb a strávit tam hodiny; noční procházky; svíčky; když rozuměju ty, na kterých mi záleží; tvrdá práce u koní; vyjíždky/procházky; drobné dárečky; darování drobných dárečků; pobyt v přírodě; dobrá hudba; skvělá společnost; psaní; výlety; a taky kočky; a milióny dalších věcí; ..

Dobře. Bude se promazávat sledování, takže si na této otázce dejte doopravdy záležet, protože taky může ode mě být vaše poslední. Tak tedy: https://www.youtube.com/watch?v=9C_HReR_McQ co tímto asi tvůrci chtěli vyjádřit? Dokážeš to nějak okomentovat, odůvodnit? (a vážně si dejte záležet...)

Hm .. Okey. Okey. Okey.
Pustila jsem si to pětkrát. Začala mě bolet hlava. Ale pořád sem v tom žádný hlubší smysl nenašla a připadá mi to jako absolutní blbost.
Ze začátku klasická *píp* pro děti, buďte kreativní, všechno je fajn, všechno je boží a pak co. Nebuďte kreativní, pokud jste psychopati? Nejezte své kámoše? Nebo .. ? Eh. Dobře. Možná je to jen vytvořené blbým způsobem a poselství toho všeho je *když budete kreativní a jiní, systém vás nepřijme a ostatní odsoudí*. Ale .. ne, prostě mi celé to video přišlo postavené na hlavu. Někdo v tom něco možná vidí, ale já v tom fakt nic nenašla.
Každopádně jsem se dívala ještě na dvojku o čase a ta už mi tak špatná nepřišla. V tom už fakt šlo vidět, že se tím videem snaží něco říct.

Co zvláštního si dělal/a, jako malá/ý?

Trhala jsem bárbínám hlavy a vystavovala si je v pokoji. Samozřejmě jsem jim předtím přebarvila vlasy na černo. A nesnášela jsem ty, kterým hlava oddělit nešla.
Taky jsem jezdila na krávě.
Horory jsem milovala už ve druhé třídě.
Mluvila jsem častěji se zvířaty než s lidmi. Well, to vlastně dělám doteď.
Mlátila jsem starší kluky. Protože to prostě byla moje houpačka a oni vůbec neměli právo na ní být.
Říkala jsem doktorům že lžou vždycky, když mi řekli, že to nebude bolet.

Šikonoval/a si niekedy? Ak hej,prečo? Ak nie,bol/a si svedkom? Len si sa prizeral/a,alebo si niečo aj urobil/a?

Jednu dobu o mě všichni strašně tvrdili, že šikanuju jednu holku. Pokaždé, když za mnou přišla (což bylo v případě, že něco chtěla), sem ji oznámila, že s kurvama se nebavím. Pokaždé, když do někoho jela, sem ji na plnou hubu a před všema připomínala její aférky na hajzlech a dalších, velmi úžasných místech a kdykoli se někomu smála za to, že je chudý jsem ji připomínala, že ona má prachy jenom proto, že si je vyšukala. Chudince velmi rychle spadlo sebevědomí. A pokud tohle někdo považuje za šikanu, budiž, potom šikanuju lidi často a ráda, protože nevidím nic špatného na tom, když někdo říká pravdu.
Ale šikany fyzické nebo psychické (bezdůvodné urážky, vyřazení z kolektivu, výsměch kvůli chudobě etc. etc.) bych se nikdy nezúčastnila. Sama sem si tím prošla a je to ten největší hnus. Nedokázala bych tomu ani přihlížet.
Většinou jsem tichâ myška která ignoruje věci, které se ji netýkají, ale v takových případech sr neznám a jsem klidně schopná někomu z těch, kteří tohle dělají jednu trefit. To, že oni mají nějaké nevyřešené komplexy jim nedává právo kompenzovat si to na okolí.

Zobrazit víc

Co tě naposledy naštvalo?

Sousedi z baráku pod náma. Potřebovali by dostat přes držku. Pánví. Rozžhavenou.
Pořídili si dvě kočky (kdyby vypadaly jako kočky, byly vy fakt nádherné). Pořídili si je jako koťata a tak by člověk předpokládal, že za těch pár měsíců, co je mají trochu povyrostou. Nestalo se. Ani se, tak jako ostatní kočky, "neotrkaly" a nenechaly se pohladit, úplně všeho se bály. Už dřív sem nad tím přemýšlela, ale nijak zvlášť sem to neřešila.
Dneska, když jsem šla ze školy, potkala jsem jednu z nich. A já prostě nemůžu minout kočku, aniž bych ji nepodrbala. Tak sem si dřepla a chvíli čekala, jestli přijde nebo ne. Po chvíli se opatrně přiblížila, očichala mě. Sakra hnusnější pocit, než když sem ji hladila sem nezažila. Nehladila sem kočku, ale kostru potaženou kůži. Když jste ji pohladili po zádech, necítili jste nic jiného, než páteř, žebra. Nic okolo nich. A boky? Neexistovaly. Když ste je zmáčkli, nebýt kůže, vaše prsty by se dotkly. Neskutečný děs.
A přitom, když už si na vás zvykla, byla strašný mazlík. A takový hravý ďáblík. Úplně dokonalé zvíře. Ale bylo vidět, že se s těma kočkama nikdo nemazlí ani si s nima nehraje, protože se ze začátku tvářila *co to je?* a když sem chtěla jít, odmítala se ode mě hnout. Vždycky mě předběhla a lehla si přede mnou na zem.
Fakt nechápu, proč si někdo pořizuje zvíře, když se o něj pak nestará a nemá o něj zájem. Ti sousedi mají i psa. Chytrý, rád se učí, poslušný, mazel. Perfektní pes, klidně i k děcku. Ale věřím tomu, že kdyby ho občas sem tam někdo nepřikrmil a nepostaral se o něho, tak už je dávno mrtvý. Co z toho ti lidi mají? Mají potřebu ukazovat světu, že *jé, hehe, my jsme idioti, co se oni o zvíře nedokážou postarat, hehe*, nebo co? A proč si jejich debilitu musí vytrpět tvor, který za nic nemůže?

Zobrazit víc

Aký máte názor na motorkárov "darcov orgánov" ? chcel/a by si sa v budúcnosti naučiť jazdiť na motorke alebo si zásadne proti a myslíš si ,že je to nebezpečné?

Moster Jefrey
Ať si kdo chce, jezdí jak chce. Je to jejich život. Chtějí si s nim zahrávat? Prosím, jejich věc. A to platí nejen pro motorkáře.
Taky sme byli s bandou líní zvednou zadky a nějak dojít pěšky, takže sme jezdili na všem, na čem se jezdit dalo. A taky jsme nejezdili jako svatoušci. Ale v oblastech, kde chodili lidi jsme si vždycky dávali pozor.
Nesnáším lidi, kteří hazardují nejen se svým, ale i s cizími životy. Měla jsem kamarádku. Šla ráno, normálně, po chodníku z práce domů. Dvěma neandrtálcům se do ruky dostalo auto. Strašně frajeřinky, frajeřinky, flašku v ruce. Na místě byla mrtvá. A kolik takových případů existuje? Kolik lidí už zbytečně zemřelo za to, že někteří jezdí jak hovada?
Lidem, kteří takhle jezdí a někoho srazili bych nepřála smrt, ale nehodu, po které by byli doživotně zmrzačení.

Zobrazit víc

V kom je kouzlo?

lobaf’s Profile PhotoBlack Pearl
Pro mě, je největší kouzlo v lidech, kteří dávají naději ostatním. V těch, kteří si prošli těžkou životní zkouškou a pomáhají ostatním taky ji zvládnout. Vážně, obdivuju takové lidi.
Třeba žena, která si prošla domácím násilím. Přišla kvůli něj o oko a má poškozenou páteř, jizvy po celém těle. Řekli by jste si, že po takových zážitcích, už s ničím co se týká domácího násilí nechce mít nic společného, že? Ale ne, ona pomáhá ostatním ženám, které si procházejí něčím podobným. Neustále se směje a je pozitivní.
Rodiče, kteří přišli o dceru kvůli anorexii. Naprosto zničení, přesto už mnoho dalším pomohli zachránit se před smrtí.
18 letá holka, která místo aby si užívala venku s přáteli chodí po nemocnicích, čte pohádky nemocným dětem a dělá jim různé programy.
A mohla bych pokračovat dál. Takových lidí je mnoho. Za svou pomoc nic neočekávají ani nic nechtějí. Přetrpěli si svoje a přesto si našli nový životní cíl a dokáží být pozitivní. Sami by potřebovali pomoc, přesto pomáhají ostatním.

Zobrazit víc

Jaký máš názor na LGBT komunity ? (pro ty co neví o co jde jsou to lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby) ... A jestli jsi homofob -,- proč je nemáš rád ?

never stop dreaming ☼
Kdykoli vidím nebo slyším o nějaké LGBT komunitě, hlavně tady na asku, chce se mi zvracet. Nemám nic proti žádné sexuální orientaci, ale nesnáším tyhle komunity.
Všechno je to *lidi nás sice vidí jinak, ale my budeme držet spolu, všechno bude skvělé, všichni se budeme mít rádi a určitě nám budou někteří fandit*. Nein. Nein, nein, nein. Homosexuálové jsou normální lidi. Bisexuálové jsou normální lidi. Pansexuálové jsou normální lidi. Všichni xxsexuálové jsou normální lidi. Nemají ani třetí oko, ani pátou nohu, ani nějakou nemoc. Nemají nic, čím by se nějak měli lišit od heterosexuálů. Na první pohled je nerozeznáte. Okey?
Někteří je možná řeší, ale to je jejich problém. Zbytek prostě chce, aby byli bráni jako normální lidi. A vy snad myslíte, že jim k tomu tyhle komunity pomůžou? Hah. Tím jenom budou pořád vyzdvihovat to, že "jsou" jiní a všichni je pořád budou řešit. Kdyby většina lidí světu pořád nepředhazovala, že *jsou sice jiní, ale není se za co stydět*, tak si na to lidi časem zvyknou a nic se nemusí řešit.

Zobrazit víc

Co si myslíte o tom když někdo ukazuje svojí postavu na internetu. Myslím ve spodním prádle nebo jenom v podprsence a nebo jenom v kalhotkách?) (ano myslím spíše holky,ale ne všechny beru to všeobecně:)

domeček z karet
Všichni máme tělo, které vlastníme pouze my. A co můžeme dělat s věcmi, které vlastníme pouze my? Ano, správně, úplně cokoli co chceme.
Takže ať se lidi fotí klidně nazí, mě je to jedno. Je na každém z nás, jestli svému tělu dáme nějakou hodnotu, nebo z něj uděláme lehce přístupné zboží.

@fashion12485 - Zanechaj like alebo sledovanie ♥

Mozek: Měli by sme začít odpovídat .. nebo dělat něco jiného. Cokoli.
Tělo: Ale nicnedělání je tak pohodlné!
M: To děláš, teda nic neděláš už několik hodin. Je třeba zase začít fungovat!
T: Hm ..
M: Hned!
T: Za chvilku ..
M: Tvoje chvilka trvá skoro celý den.
T: Mhm ..
M: Kašlu na to.
Vůbec nejsem líná. Ne.

https://www.youtube.com/watch?v=l0T1DvUXq0k Toto je môj názor na "Buď sám sebou" Myslím, že argumentov je tam dosť.. :)

Domčo Lemon
Okey "být sám sebou" a "být sám sebou".
Když někomu řeknu, aby byl sám sebou, myslím to tak, že se nemá snažit být tak hubený jako někdo (aneb jak nejčastěji vzniká anorexie) nebo že se nemá tvářit, jako že miluje .. dejme tomu .. no prostě něco, i když to nesnáší. Nebo že se nemá bavit s zamýšlenými idioty, kteří šikanují ostatní jenom proto, že byl sám šikanován a teď se bojí. Nesnáším, když se někdo stává někým úplně jiným jen proto, aby se zavděčil a pak po tajnu brečí a stěžuje si.
Samozřejmě, že brát tuhle frázi doslova, je naprostý nesmysl. V dnešní době nemůže být nikdo, plně sám sebou. A pokud je, tak ho ostatní odsoudí nebo rovnou odstraní. Nějaká ta přetvářka tady musí být vždycky, to ale neznamená, že nemůžeme být sami sebou aspoň v něčem.

Čo je väčšia hovadina? "Buď sám/sama sebou" alebo "Každý máme svoju pravdu" ?? Používaš aj ty niekedy tieto výrazy? Ak áno, pri akej príležitosti? Ak nie, povedal Ti to už niekedy niekto (pri akej príležitosti?) ?

Domčo Lemon
Každý máme svou pravdu? Tohle někdo používá? Well, tohle mi někdo říct, tak ho prohodím zavřeným oknem. Pravda je jenom jedna. A to že někdo mele sr .. blbosti a snaží se být chytrý to nezmění.
Ale "buď sám sebou" používám celkem často. Vážně mě nebaví sledovat, jak se všichni snaží vypadat jako ten a ta a jak se snaží chovat jako tamten a tamta. Nějak sme se narodili, nějak nás dětství zformovalo a takoví prostě jsme a budeme, ať se nám to líbí nebo ne. Tím, že se budeme snažit být někým jiným, ze sebe tak maximálně uděláme idioty. Nebo si zničíme zdraví. Ale nic dobrého z toho prostě nebude. Na co vám bude to, že vás všichni budou milovat, když budete po nocích tajně brečet, protože tak prostě nebudete štastní? K ničemu.

Anonymní návrh: Názor na ask poradny? :)

RafCoolGirlCZ’s Profile PhotoAnnie
Poradny? A dá se tomu tak vůbec říkat? Kdo by si kromě malých stupidních holek, chtěl nechat radit od malých stupidních holek? Vážně, někdo, kdo chce radit ostatním musí vědět co dělá a že svou radou lidem opravdu pomůže. Nemá to být někdo, kdo si pouze myslí, že by tohle mohlo pomoct a dostane osobu, která se ptala do ještě větších problémů. Zrušila bych je. Možná ne všechny, protože někteří lidé, kteří radí ohledně určitého tématu celkem ví o čem mluví, ale většinu bych odstranila hned. A těm, kteří ostatní oslovujou "broučku, zlatíčko" etc., bych úplně zakázala přístup k internetu.

kdyz omdlis co s tebou delaji? pomuze ti venku nekdo?

To záleží na tom, kde zrovna jsem. Pokud jsem idiot a jdu běhat i přes to, že to mám zakázané, omdlím někde uprostřed lesa, pole nebo podobného místa, kde nikdo není, tak bych tam klidně mohla umřít, aniž by o tom někdo věděl. Párkrát už se mi stalo, že sem takhle omdlela, celkem dost dlouho někde ležela a málem se ani nedohrabala domů.
Když sem ve škole, tak mi dávají nohy nahoru a prostě udělají takové ty základní věci a pokud se do pěti minut neproberu,volají záchranku. Nedokážu si představit, že bych omdlela v tělocviku. To vědomí, že na mě naše tělocvikářka sahala .. ne, to si nedokážu ani představit.
Pokud jsem venku s někým známým, většinou poznají, kdy je mi prostě jen slabo, blbě z hladu, mám málo tekutin nebo je to fakt vážné a je třeba volat záchranku.
A pokud jsem někde mezi neznámými lidmi, ještě se mi nestalo, že by mi někdo nepomohl. Jsou sice takoví, kteří tě raději překročí a budou se tvářit, jako že nic (těm přeju, aby se jim taky něco stalo a někdo jim udělal to samé), ale lidi jsou většinou celkem ochotní pomoct. Ono zkontrolovat někoho a zavolat záchranku není az tak těžké, že?
Naštěstí už umím odhadnout, kdy odpadní, takže si většinou pomůže sama nebo dám ostatním instrukce předem.

Zobrazit víc

Máš dobrý pohled na svět, tu anorexii ti liknu, někdy po obědě, až tu bude hodně lidí, aby se jim to zobrazilo, plně s tím souhlasím a chci tvůj názor šířit dál. Dřív, když jsem měl čas, tak jsem psal na takový stránky o anorexii, ale teď nemám čas a nějak se s nimi nesetkávám. :)

No Face ♏
Děkuju :) S věcmi o kterých píšu mám své, většinou ne příliš dobré, zkušenosti, už tak nějak vím jak to chodí. Nedokázala bych psát *možná že je to tak* a *mohlo by to být takhle*.
Jo, to jsem taky dřív dělávala, ale bohužel to absolutně nemá cenu, hádat se s někým, kdo musí mít za každou cenu pravdu a nedokáže si připustit realitu. Ti lidi si vůbec neuvědomují, jaký to může mít dopad na ostatní, i když oni to třeba nemyslí vážně. Tady už by snad pomohlo jen odvléct je mezi pravé anorektičky a jejich rodiče, aby viděli co vlastně obdivují.

jaký máš názor na Anorexii ? A na holky co chtějí mít anorexii? :)

Obrázky❤
Dneska .. well, včera jsem opět byla v nemocnici, takže vám sem nacpu další životní příběh, historku, whatever, říkejte si tomu jak chcete.
Víte jak vypadá anorektička? A teď nemyslím ty z fotek. Pravá anorektička v reálném životě. Jsem si jistá, že většina z vás to neví. Představte si kostru. Úplně obyčejnou kostru a potáhněte ji kůži. Žádnou hezkou, krásné zbarvenou a dobře hydratovanou, ale popraskanou a zašedlou. Vlasy? Pár pramínků, všechny vypadly po chomáčích. Zuby? Žádný bíle zářící chrup. Polorozpadlé žluté cosi. Nehty? Žádné pevné a zdravé. Třepící se a lámající se s flíčky a "žilkami". Očí jsou zapadlé, roztěkané, jakoby zakalené. Pod nimi? Černé kruhy.
A teď di představte, že vedle někoho stojíte nebo sedíte a on neudrží svěrače a.počůrá se nebo pokálí. A sám si toho ani nebude moc vědom. A víte co? Takový člověk si vyloženě vysere svůj vlastní žaludek. Krása, že?
A teď si představte, že tohle se stane z vaši pubertální dcery. Z té krásné, veselé holky je zničehonic chodící smrt a vy to nemůžete zastavit, nemůžete ji pomoct a ona je na tom hůř a hůř. Jak by vám jako rodiči asi bylo? Určitě by to nebyl příjemný pocit. Protože zároveň s tím, jak by umírali vaše dítě, by jste umírali zároveň i vy. Nejprve psychicky, pak i fyzicky. Nejde ani popsat, jak strašně by vás to stáhlo dolů. Každou noc by jste brečeli a děsili se rána, protože vaše vlastní dítě vám připadá odporné, hnusí se vám. Ale i přes to musíte dělat, jako že se nic neděje, chovat se jako dřív a snažit se ji pomoct. Ale kdo pomůže vám?
Takže, drahé "ana sis", drahé blbky zakládající "pro-ana" stránky, hoďte se o patník. Prašťte se pánví do hlavy. Pochopte, že nejste středobodem vesmíru a že jsou tady také lidé, kterým na vás záleží. A hlavně že je tady plno lidí, kteří vás mají rády takové, jaké jste. Chcete se snad zabít jen proto, že vám nějaký idiot, který nestojí ani za mávnutí rukou řekl, že jste tlusté? Chcete snad zničit své okolí? Hrajete si tady na odbornice, vytváříte "hubnutí anou" a přijde vám to strašně fajn a vtipné. To je tím, že vám chybí mozek. Kolik lidí už si kvůli vám zničilo život?! Vážně, vzpamatujte se.

Zobrazit víc

jaký máš názor na Anorexii  A na holky co chtějí mít anorexii

Si zadaný\á? Ak nie chcel\a by si vzťah?

slavka119’s Profile PhotoSlávka❤
Už dva roky jsem s tím největším pakem. Ale to už je tady napsané 269546x, takže tuhle otázku trošičku zneužiju.
Můžete mi někdo vysvětlit, proč se všichni snaží mít mermomocí vztah? Tedy .. s někým být? A to ještě ve věku, kdy jsou vztahy poněkud .. nepodstatné?
Well, to že je někomu 12 a s nikým nechodí, ještě neznamená, že je "forever alone". Ani když mu je 13, 14 .. 2o. Tak proč nestále sdílet pitomé obrázky o tom, jak vás druhé pohlaví neustále zklamává, že máte deprese a nutně potřebujete "vztah". A samozřejmě, když pak skočíte po prvním idiotovi, který je na ráně, jenom proto, aby ste se mohli chlubit, že jste zadání, psali si strašně "cute" vzkazy na fb a dělali milión dvacet fotek jak se po sobě plazíte a všechny s tím spamovali, je jasné, že vám to nevydrží a znovu pojedete ten svůj depresívní kolotoč.
To je sakra tak těžké prostě si chvíli počkat? Poznat někoho, kdo to s váma myslí vážně a jen to nehraje? No a co, že nikoho nebudete mít na valentýna a nebudete se všem chlubit. To na tom až tak záleží? To je vážně tohle tak podstatné? Zabije vás to?
Bože, už mě fakt nebaví, když mi všichni píšou a ptají se "Jak jste to spolu tak dlouho vydrželi?", když po najetí na jejich profil vidím, že mají každý týden nový "vztah". Kdybych s někým začala chodit po pár dnech co ho znám, hned se s nim vyspala a neustále dělala veřejné ťuťu ňuňu, tak mi ten vztah asi taky dlouho nevydrží, že.
To az budete starší, tak si taky vezmete někoho, koho v podstatě neznáte? Budete s nim žít, budete mít děcko a pak zjistíte, že ho nesnášíte, je to alkoholik, agresor etc., nebo někoho pořádně poznáte, chvíli s nim bedete žít, aby ste věděli jak to bude fungovat a vezmete se teprve pak?

Zobrazit víc

Aké máš plány na víkend?

Annabelle
ŽIVOT S KOČKOU
~ Ve tři ráno řve, protože chce drbat, nebo si hrát. Je jí upřímně jedno, že spíte, spánek není důležitý. Důležitá je ona.
~ Když už se konečně rozhodne, že půjde spát, lehne si na vás. Tak, že se nemůžete hýbat, bolí to, nebo vám lehne na hlavu a dusíte se jejími chlupy.
~ Ráno vás budí hodinu před tím, než máte vstávat. Řve, umírá totiž hlady. Čím pomaleji vstáváte, tím víc řve. Lítá od vaši postele je dveřím, po cestě se vám motá pod nohama, několikrát o ní zakopnete a ano, řve.
~ Máte deset minut na to, aby jste si nachystali a snědli svou snídani, než kočka dožere.
~ Nestihli jste to. Kočka žere vaši snídani a vy naštvaně ožvykujete suchý rohlík.
~ Po jídle je čas nechat kočku rozvalit se přes celou postel a drbat ji. Máte na to půl hodiny, přece ste vstali dřív. Pokud děláte něco jiného, kočka řve.
~ Když se chystáte do školy, leží vám na oblečení (které následně vypadá jako chlupaté cosi), motá se vám pod nohama, sedí před zrcadlem, skáče na vás, když se malujete (řasenka v oku je fajn) a přijde ji strašně zábavné šplhat se vám po noze.
~ Z domů odchází společně s vámi. Řve a stěžuje si, protože se ji nevěnujete.
~ Domů přichází ve stejný čas jako vy a nese vám mrtvou myš. Musíte ji pochválit, jinak řve. Můžete být rádi, když vám ji nechodila do postele. Pokud ano? Vaše smůla.
~ Máte chvíli volného času, kočka spí. Sice na vás, tak, že se nemůžete hýbat, ale spí.
~ Večer, několik minut před smrtí hladem. Lítá od vás ke dveřím a zpět. Řve. Než se vám podaří naplnit misku a dát ji ji, několikrát o ní zakopnete.
~ Odcházíte spát a mačkáte se na několika volných milimetrech které vám zůstaly, protože kočka se roztáhla přes celou postel. Musíte ji drbat dokud neusne, jinak řve. Jste rádi, když usnete vy sami.
~ Jé, hele, jsou tři ráno!

Zobrazit víc

Aké máš plány na víkend

Poslední dobou si strašně nepříjemná, víš o tom?

Poslední dobou sem unavená, nevyspaná, vystresovaná, pořád mě něco bolí, nemůžu jíst, nic nestíhám, nic se mi nedaří. Když po někom něco chci, třeba i úplně primitivní věc, tak najednou, jakobych neexistovala.
Takže jo. Jsem a budu nepříjemná. Je mi upřímně jedno že vám to vadí, protože nikomu nebudu dělat *hop sem, hop tam*, když na to vždycky akorát dojedu.

Mám ale bohužel pocit, že příroda dnes nikoho nezajímá. Všem jde o peníze, a zničí klidně celou planetu, jenom aby z toho měli zisk, takže vyvraždění lidstva by ti asi neprošlo, a přírodu by nikdo nevrátil, protože ty budovy by využili jinak. Ale jinak jako nápad dobrý, jen ho nějak realizovat.

Lessien Nénharma
Jednou jsem měla boží plán. Učitelce se bohužel nelíbil.
U: Čím by jste chtěli být?
Já: Vylepšenou verzí Hitlera.
U: Cože?!
Já: Zavedla bych pracovní tábory, které by se staraly o likvidaci měst a podobných věcí. Pracující by se požírali navzájem - to aby mi ušetřili práci se zabíjením a aby sme šetřili zvířata. Když by měli nějakou lokaci hotovou, ti práce schopní by byli převezeni jinam ostatní by skončili jako potrava. Až by byla populace značně omezena, existovaly by čety pro udržení přírody. Samozřejmě už by sme se nemuseli požírat navzájem, protože by byl dostatek prostoru pro přirozené chovy. Bylo by dovoleno mít jen jedno .. dobře, maximálně dvě děti. A ten kdo by se nestaral o přírodu, dělal bordel a nepřizpůsobil se novému světovému řadu by skončil na talíři.
U: ..
Já: Vím, že jsem boží.
No jo, všichni to berou ve stylu *užiju si dokud můžu a o problémy ať se starají ostatní*.

Zobrazit víc

Myslíš si, že se svět může zlepšit jednoho dne k lepšímu, nebo už je odsouzen k záhubě? Je vůbec šance na záchranu?

Lessien Nénharma
Já to říkám pořád. Vyvražděte třičtvrtinu lidstva, omezte jeho následný růst a bude tady celkem fajn. Tedy samozřejmě za předpokladu, že se ten zbytek bude schopný postarat o demolici nepotřebných budov a pod. a následné navrácení přírody tam, kde patří.
Jak by nám bylo fajn, kdyby sme se zbavili chemických sraček, velkochovů a podobných blbostí. Kdyby se zlepšilo ovzduší. Kdyby se zbytečně nevyužívalo tolik přírodních zdrojů. etc, etc.

ked ti niekto chýba...tak mu/jej napíšeš? alebo si povieš, že sa nebudeš vtierat? alebo dokonca tej osobe nenapíšeš vôbec a povieš si, že ak chce, tak sa ozve sám/a?

Well, většinou se mi nestává, že by mi někdo chyběl. Jedině přítel. A to sem mu pak schopná psát buď megadlouhé slohovky na fb nebo sms klidně ve dvě ráno.
Jinak vůbec neřeším, jestli se někomu vtírám nebo ne, když mu napíšu. Chci to udělat, tak to prostě udělám. A jestli mu to není vhod? Okey, beru to, je to jeho věc.

Koupíš dětem psa? Máš psa? 'Pes je nejlepší přítel člověk' - věříš na to? Co pro tebe znamená mít psa (nebo kdybys ho měl/a)? Napiš cokoliv k tomuhle tématu, rozepiš se.

Iss
Dětem? Definuj, co znamená "dítě". Jsem zastáncem toho, že malým harantům zvíře do rukou nepatří. Ne, není to roztomilé, když je tahají za ocas, packy, trhají jim chlupy nebo je okusují. Vážně ne. Takhle mi někdo sáhnou na zvíře, tak dostane tak za vyučenou, že si to bude pamatovat do konce života.
Pokud už je děcko větší, má alespoň trochu rozumu a dokáže se o to zvíře alespoň minimálně postarat, tak ano, můžu mu ho pořídit. Pokud by to byl pes do bytu, musel by to být vyloženě nějaký kliďas, protože to co máme doma teď, by okamžitě letělo ven. Nemám nic proti psům. Ale pokud to jsou hyperaktivní typy, které pořád něco okusují, ničí a vy kvůli nim pořád máte nějaké šrámy, patří ven, kde si svou energii mohou vybít. A taky bych nechtěla psa dospělého, ale stěně, abych si ho mohla vychovat podle sebe a aby byl zvyklý na naše domácí prostředí. Rozhodně bych taky nechtěla nějaké přešlechtěné zvíře, protože neustále mají nějaké zdravotní problémy. A taky nechci nějakou malou rasu, protože tyhle uřvané pidižviky nepovažuju za psy.
Každopádně jsem ale především milovník koček, takže ty budou mít, pokud si budu pořizovat nějaké zvíře rozhodně přednost.

Zobrazit víc

Chtěl/a by si být někdy opačné pohlaví? Proč? (nepiš prosím, že kvůli masturbaci :D)

lobaf’s Profile PhotoBlack Pearl
Pokaždé, jeden týden v každém měsíci si přeji být muž. Proč? Protože brečet každou noc bolestí je strašně zábavné. Jinak mě ale na druhém pohlaví absolutně nic neláká. Well, kromě sexu, chtěla bych zkusit jaké to je .. jak s ženou, tak s mužem.

přijde Ti roztomilé, když Tvá polovička žárlí? proč? (pokud polovičku nemáš, tak si ji třeba představ)

Avalencii
Občas, když je to takové to *já vím, že se chovám trošku jako pako, ale prostě si tě potřebuju chránit*, tak to roztomilé je. A nejen to. Je to úplně boží, protože víte, že na vás tomu člověku záleží a nedá na vás dopustit.
Když už vám ale diktuje, co můžete a nesmíte nosit, kdy, kde, jak a s kým můžete a nemůžete ven, s kým si můžete a nemůžete psát, pořád vás kontroluje, nevěří vám etc., tak to ux není roztomilé, to už máte chuť toho člověka uškrtit.
Díky bohu, že ten můj většinou zůstává v té první fázi.

Jaký máš názor na pokusy na zvířatech?

ə'lisə
Testujete kosmetiku pro lidi? Testujte ji na lidech. Testujete léčiva pro lidi? Testujte je na lidech. Testujete cokoli pro lidi? Testujte to sakra na lidech!
Po tomhle mi někdo může odvětit "ale to je nehumánní". Ano, je. Stejně jako držet zvířata v těsných klecích a týrat je. Ale, život zvířete je přece naprosto obyčejný a vůbec na něm nezáleží, že?
Ne, pokud si chcete testovat, tak si posbírejte lemply, co se akorát flákají, dělají bordel a okrádají stát. Posbírejte si bezdomovce, kteří jenom chlastají, jsou takhle spokojení, otravují ostatní a nesnaží se znovu postavit na nohy. Posbírejte si děcka, co jsou obyčejné fetky a kurvy a chovají se tak, že je ani jejich rodiče nechcou. Posbírejte si všechen odpad společnosti a testujte na něm. Držte je v těsných klecích, týrejte je. A pokud chcípnou? No a co. Uděláte službu jejich okolí i planetě, když trochu zregulujete přelidnění.
O kolik by tohle bylo lepší než týrat obyčejné zvíře, které za nic nemůže! O kolik líp by bylo, kdyby lidi začali myslet a urovnali si priority.

Zobrazit víc

Tapety v mobile si mením podľa nálady, väčšinou sú to motivačné obrázky a napadlo ma, podľa čoho si tapetu meníte vy ? alebo čo máte aktúalne ako pozadie a prečo ? ak sa dá pridajte fotku rada si to pozriem :)

Na tapetu si obvykle dávám věci, které se mi líbí a které mám ráda. Obvykle ji měním z naprosto neznámých popudů. Někdy mi vydrží klidně i několik měsíců, jindy ji třeba i po pár hodinách měním, protože mi nevyhovuje.
Tapety v mobile si mením podľa nálady väčšinou sú to motivačné obrázky a napadlo

Nad tvýma otázkama je potřeba se hluboce zamyslet, ale to je fajn, máš originální otázky ! :) někdy nad nimi uvažuju hodně dlouho a stejně na nic nepřijdu.. Ale díky že od Tebe ty otázky můžu dostávat ! Jak Tě napadají tak složité otázky ? Jak dlouho nad nimi přemýšlíš ?:) Pomáhá Ti s nimi někdo ?:)

Mony †
Děkuju :))
Otázky si vždy vymýšlím sama. Někdy mě napadnou jenom tak a mám je za chvilku hotové, jindy se mi v hlavě formují klidně několik dní. Odrážím se od toho, na co zrovna myslím, o čem přemýšlím, od životních situací - ptát se dá prakticky na všechno. Jindy mě zas napadne úplně obyčejná rýmovačka nebo část příběhu, který se dá dobře rozvinout. Taky to všechno závisí na náladě.

Aký máš názor na ľudí, ktorý sa režú?

Mario_1902’s Profile PhotoKaramel.❤
Well, poslední dobou mám pocit, že by nebylo od věci, pořídit si pořádnou pánev a mlátit s ní lidi po hlavě. A je mi jedno jestli následkem toho umřou.
V mém okolí se pohybuje jedná holka, která je pořezaná na rukou, nohou, břichu, krku a bůh ví kde ještě. A proč? Protože se ji to líbí. Nemá žádné problémy, nemá ráda bolest. Prostě se ji líbí ty jizvy a rány. Protože je to prý in. Neustále sdílí fotky svého pořezaného těla a dopisuje k nim, jak bozsky to vypadá a že brzy zkusí nové místo, aby viděla, jak to vypadá tam. A ostatní? Ostatní ji podporují a obdivují.
Ta holka by se měla jít léčit. Hned. A všichni ti, kteří ji obdivují taky. Tohle není normální. Vážně ne. A nejhorší je, že takových případů je čím dál tím víc.
Lidi v dnešní době už vážně neví, jakým způsobem na sebe strhnout pozornost.

Zobrazit víc

Aký máš názor na ľudí ktorý sa režú

Je dokonalé jen to, co je bez chyby? Nebo jsou to právě nedostatky, které tvoří dokonalost?

tesoramia’s Profile PhotoYoung Soul
Všechno, co by bylo naprosto dokonalé a bezchybné by bylo .. nesmírně nudné a s největší pravděpodobností by vás to rozčilovalo.
Představte si, že by ste měli dokonalého, bezchybného kamaráda. Vždy by všechno věděl, vše by uměl, vše by dělal správně, všichni by ho milovali. Jak by ste se vedle něj asi cítili?
Nebo kdyby ste měli dokonalý, bezchybný život. Vše by ste měli mávnutím ruky, vše by se vám dařilo, neměli by ste žádné problémy. Jak by ste se pak mohli radovat z dobrých věcí, z maličkostí, když neznáte věci špatné? Kde by bylo nějaké vzrušení ze života?
Takže ano, dokonalost vytvářejí právě chyby a nedostatky které máme my i sám život.

ak čítaš odpovede na svoje otázky, nemáš problem so slovenčinou?

Kathleen-san
Se slovenštinou rozhodně problém nemám. Mám plno přátel ze slovenska. Navíc tam mám i část rodiny. Přečetla jsem plno slovenských knih.
Teda .. pokud na mě někdo vytáhne nějaké nářečí, tak to už trochu problém je. Ale ještě se mi nestalo, že bych to nějak nepřelouskala.

Jaký máš názor na fake vztahy?Proč vůbec lidé jdou do fake vztahu?Co z toho mají?Jaký máš na to ty názor?Upřímně já to tedy nechápu.Nechápu co jim to přinese,co z toho mají..:)

Sára
Nechme děti ať si hrají, je to časem přejde. Snad.

Má vôbec zmysel zaujímať sa o vzťah, kým nemá človek aspoň po základnej (15-16 rokov) ? Ak áno, aký a prečo, ak nie, prečo.

Domčo Lemon
Jsem toho, že na základce, by si měl člověk užívat a experimentovat (tím nemyslím někde se zfetovat na hajzlech v klubu a ošukat prvního, kdo je po ruce), zjišťovat kým vlastně je a co v životě chce. Pokud v té době nějak přirozeně vyplyne, že k někomu cítí něco víc a budou chtít mít vztah, budiž. Ale neměl by to být takový vztah, kdy si spolu plánujete budoucnost, protože, buďme k sobě upřímní, takový člověk teprve zjišťuje, co to vlastně vztah je a co od něj očekávat etc. Samozřejmě, najdou se výjimky, kterým to vydrží, ale těch je hodně málo.

Když na tebe někdo křičí, odpovídáš též křikem?

Give me a panda hug♡
Když na mě někdo začne křičet, většinou se začnu smát. Nevím proč. Odpovídám takovým lidem s klidem, skoro to vypadá, jako bych se jim vysmívala, takže potom samozřejmě řvou ještě víc. Chudáci.
Nestává se mi, že bych na někoho křičela. Nevidím důvod, proč bych to měla dělat, když to ničemu nepomůže.

@mydreame je tam kousek příběhu zhodnotíš ho? prosím :)

Ask.fm - někdo ti pokládá otázky, ty odpovídáš
Wattpad - píšeš příběhy.
Jsem ráda, že se chápeme. Kromě toho je to naprostá blbost. Taková, jakých je teď všude plno, protože se to prý lidem (?) nebo spíš dětem líbí a dokáže je napsat každý. Předvídatelný děj, nulové rozvití, přítomnost mozku nepotřebná. Děs.

Ahoj, dáš jí prosím like a nějaký krásný komentář na novou profilku? -> https://www.facebook.com/katerina.malatova.5 moc děkuji a promiň jestli otravuju

Martin
Well, buď jsem úplně blbá nebo úplně blbá, ale absolutně nechápu, k čemu vám to je. Okey, každého nějaký ten lajk nebo komentář potěší .. ale když ti ho ten člověk dá dobrovolně, protože sám chce. V čem vám pomůže, když budete mít na profilovce milión dvacet lajků a komentářů, když budou ve stylu *no fajn, aby se neřeklo, tak je tam dám no* a nebude to vyjádření opravdového názoru?

aký je podla teba najlepší vek na to, aby si sa osamostatnil/a od rodicov? (napr.vlastný byt, bývanie s kamošom/kou)

Nemyslím si, že pro tohle něco jako vhodný věk existuje. Nejde o to, kolik je člověku let, ale jestli se na to cítí připraven a jestli je schopný se o sebe postarat.
Podle mě je nejlepší osamostatnit se po střední škole, nejpozději do .. 3o let. Ale pokud je někdo schopný udělat to dřív a z nějakých důvodů chce, nevidím v tom žádný problém. A naopak, kolem těch 3o by už měl mít člověk svůj vlastní život, možná i rodinu.

Jaký ty máš názor na postižené děti v normálních školách?

Záleží na tom, jaké má dítě postižení a jestli má sebou asistenta nebo asistentku. Pokud jde o postižení fyzické, které nijak zvlášť nenarušuje psychiku, schopnost soustředit se etc., nic proti přítomnosti takových dětí ve školách nemám. Tedy za předpokladu, že mají vyřešené přesouvání do odborných učeben tak, aby nenarušovali výuku ostatních a mají někoho, kdo jim případně, pokud to bude třeba pomáhat. Ano, občas to můžou udělat i žáci, ale nesmí se to stát hlavní náplní jejich dne.
Za těchto podmínek si myslím, že je jejich přítomnost ve škole dobrá. Děti si navzájem zvyknou, naučí se toleranci i pomáhat. Ano, může se najít třída, která bude postižené dítě šikanovat, ale ve svém okolí jsem se s tím snad nesetkala a to znám tříd s postiženými dětmi poměrně hodně. A případná změna školy není nijak velký problém.
Pokud je ale dítě pomalejší v učení, neudrží pozornost, je hyperaktivní a nerozlišuje jak se chovat má a jak ne, zásadně s jeho začleněním do normálních škol nesouhlasím. Jim to nijak nevadí (pokud se nenajde šikana, ale škola se dá změnit vždy), protože je nepsaný zákon, že se na ne musí čekat, ostatní je musí tolerovat, ostatní jim musí pomáhat etc. Jenže kdo bere ohledy na ostatní děti? Ano, můžete namítat, že jsou tady po ruce asistentky. To ano, ale pouze za předpokladu, že je stát schválí. A ani ony nemusí dítě samotné zvládnout.
Měla jsem na základce ve třídě postiženou holku. Měla něco s nohama, takže chodila o berlích. V učení byla pomalá, nechápala látku, zápisy sme ji museli kopírovat, protože je nestíhala psát a učitelé ji museli zkoušet mimo hodinu zvlášť, jinak by o ni o celou přišli. Do odborných učeben jsme chodili jenom hodně výjimečně, protože se do nich muselo po schodech. Takže ji někdo ze třídy musel vzít věci, druhý ji musel do těch schodů pomáhat a tak jsme přišli o polovinu hodiny. To samé, když sme ji vedli zpět. Asistentka ji akorát přivezla do školy a na konci dne ji zase odvezla. Museli sme se starat sami.
Učitelé byli naštvaní, protože jsme byli se vším pozadu a místo toho, aby mohli učit, museli ji to vysvětlovat a skákat okolo ní. Nikdo neměl tu odvahu něco říct. Nikdo, kromě jediného učitele. Ten ji jasně, na rovinu řekl, že on se s ní zdržovat nebude, protože nemá čas. Může ji to vysvětlit po škole, ale v hodině se chce věnovat nám. Kdyby to tehdy nahlásila, on by okamžitě letěl ze školy.
Doteď jsem si téměř jistá, že svého postižení tak trochu zneužívala ve svůj prospěch. Ona se měla dobře, zatím co mu jsme trpěli. S něčím takovým zásadně nesouhlasím. A ať si ti, kteří pořád melou něco o adaptaci strčí svoje kecy do libovolného tělesného otvoru. Ať si zkusí být ve třídě s takovým člověkem a věřím tomu, že hned změní názor.

Zobrazit víc

Jsi rasistka ? Pokud ne, co si o rasistech myslíš ?

Nepodporuju rasizmus. Absolutně ne. Ano, uznávám, že lidi z jiných koustu světa jsou na jiné mentální úrovni, mají jiné zvyky etc., ale nechápu, proč by kvůli toho měli být automaticky být zlí nebo špatní. Nikdo nemůže za to jak a kde se narodil, kým a jakým způsobem byl vychováván. Pokud se umí začlenit do naší společnosti a respektovat její pravidla, tohle jsou naprosto nepodstatné faktory.
Jsem ale zastáncem zmrdismu - je mi jedno jak kdo vypadá, záleží na tom, jak se chová. A pokud se chová jako zdegenerovaný hajzl, nesnáším ho. Znám plno příslušníků jiných etnických skupin, kteří zdaleka převyšují některé jedince naší rasy. A stejně tak znám plno příslušníků naší rasy, kteří se nedají přirovnat k ničemu víc, než k obyčejnému odpadu.
Mnozí mi tvrdí, že bych to viděla jinak, kdybych si s jistými jedinci zažila své. Jenže já si to zažila. Banda našich tmavších spoluobčanů mi znásilnila kamarádku. A vyvázli z toho úplně bez trestu, pohodička, jako by se nic nestalo. Stejně tak banda našich tmavších spoluobčanů tyranizuje všechny v domě, kde bydlí babička. A opět, nikoho to nezajímá. Ale ani tohle mě nedonutí házet všechny do jednoho pytle, když vím, že idioti, stejně tak jako slušní lidé se najdou všude.

Zobrazit víc

Jen by mě zajímalo, nevadí tvému příteli, že jsi měla vztah s holkou? Nežárlí na tvé kamarádky?

Že by z toho byl nadšený, to opravdu říct nemůžu. Ale toleruje to a nedělá žádné zbytečné scény. Občas ho tím provokuju, když komentuju jiné holky, ale ví, že je to ze srandy, že do něho jenom rýpu.
A moje kamarádky zná, takže s tím opravdu problém není :)

predstav si, že si po rozchode s tvojou/ím babou/chalanom, dokážeš s ním/nou ostat v kontakte? ak nie, preco?

To všechno záleží na tom, jak dlouho sme spolu byli a proč sme se rozešli. S mou bývalou přítelkyní pořád v kontaktu jsem, i když nejsme bůh ví jaké kamarádky. Ale s nikým jiným ne. Hlavně pokud jeden z páru k tomu druhému pořád neco cítí, není dobré zůstávat v kontaktu, protože to nepřináší dobré věci.

A jak jsi zvládala po psychické stránce školu, jestli se můžu zeptat.

Jsou takové vlny od *ok, je to v pohodě* po *nezvládnu to, nemůžu tam, nevydržím to*. Na základce jsem byla dva týdny doma, protože jsem hysterčila a panikařila, že mezi ty lidi prostě nevlezu. Pak mě tam matka donutila jít s tím, že kdybych to opravdu nezvládala, vezme mě domů. Nějak sem to zvládala, ale chodila jsem vždy dřív/později abych se vyhnula tomu hlavnímu návalu. Prakticky s nikým sem se nebavila a držela si odstup.
S nástupem se střední byl samozřejmě problém, protože to byla o mnoho větší škola a přicházela jsem mezi naprosto cizí lidi. Naštěstí, po prázdninách jsem měla jedno ze svých lepších období, takže nástup do třídy proběhl celkem v pohodě a úžasné ceremoniály naší ředitelky jsem taky s trochou štěstí přežila.
Bohužel, teď mám jedno z těch období, kdy mám vůbec problém donutit se vlézt do autobusu. Do krve doškrábané ruce, abych to vydržela, nejsou ničím zvláštním. Naštěstí mám poměrně dobrou třídu, na kterou jsem si za ty tři roky celkem zvykla, takže moji .. zvláštnost tolerují a jejich přítomnost mi není nijak extra nepříjemná. Na chodbě se vždy stačí vyhnout hlavnímu návalu a mezi cizí lidi a mě se vždycky staví přítel.
Už se mi ovšem párkrát stalo, že jsem se nějak zamyslela nad tím, kolik je v té budově, všude kolem mě lidí a nebyla jsem daleko k tomu, abych zpanikařila a utekla.

Zobrazit víc

Si skôr ten samotársky typ, či práve naopak ? Prečo ? (Rozpíš sa)

Smutní tínedžeri
Většinou nesnáším společnost. Jsem spokojená, když jsem někde zalezlá a existuju si tak nějak sama pro sebe. Jediný, jehož přítomnost toleruju, nevadí mi a oceňuji, je můj přítel. I když někdy mám nálady, kdy vedle sebe nesnesu ani jeho, komunikuju pouze s kočkama a jsem velmi nemilá, když to někdo nerespektuje.
Málo kdy se stává, že bych lidskou společnost vyhledávala. A.když už, je to buď jediná osoba nebo velmi omezená skupina lidí, které dobře znám. Na místech, kde je větší počet lidí se cítím nervózně a nepříjemně. Pokud jsem někde s někým a nedaleko nás je skupina lidí, dávám si záležet aby daná osoba stala mezi mnou a těmi lidmi.
Nikdy jsem nebyla příliš společenský typ. No po tom, čím jsem si prošla se mi lidi čím dál tím víc hnusí a děsím se jich.

jíš maso? snědla bys koňský salám? jaký je rozdíl, mezi životem krávy a mezi životem koně?

Jsem sice milovník koní, ale kdyby mi někdo nabídl koňské maso .. proč by ne?
Jsou zvířata, která se chovají na maso a jsou zvířata, která se chovají jako mazlíčci. Mě třeba jako mazlíček přijde i kráva, - jsou to boží zvířata - ale to neznamená, že kvůli toho přestanu jíst maso. Navíc, upřímně, je lepší když toho koně někdo týrá, nebo když to má rychle za sebou?
Jo, vadí mi, vážně mi vadí velkochovy a kruté zacházení se zvířaty při usmrcování, ale s tím nikdo nic neudělá. Leda že by jste vystříleli tak polovinu obyvatel světa .. nebo spíš třičtvrtinu, množíme se celkem rychle. A nebo by mohli všichni najednou být vegetariáni, ale už chci vidět, jak všichni utrácejí za vitamíny a podobné blbosti, aby si vynahrazovali ztrátu živin z masa.
Ano, vím, že tenhle názor se hodně lidem líbit nebude, ale je mi to jedno. Vy jste toho názoru, že lidi jsou tyrani, když jí maso. Já jsem toho názoru, že jsou lidi přemnožení a někdo by měl jejich .. naši populaci poněkud .. omezit.

Zobrazit víc

já si myslím že to kamarádíčkování si rodiče dělají sami,hodně rodičů si asi kompenzuje to, že už jsou staří tím, že se chovají jako puberťák. Chtějí aby je děcko mělo rádo a tak jim všecko dovolí, myslí si že jsou "cool" přece jen, je na rodičích jak si děcko vychovají.

Jo, to je taky fakt. Většina je jen o výchově a tu si určuje rodič .. ale prostě to nechápu. Ani z jedné, ani z druhé strany. Nechtěla bych takový vztah s rodiči mít, všude by měly být nějaké meze.

Mám pocit , že v dnešnej dobe chce väčšina detí brať rodičov skôr ako kamarátov a ak si to porovnám, že kedysi sa rodičom dokonca vykalo trošku ma to udivuje... Skús sa zamyslieť prečo to tak je ? ...

Strašně mě zaráží, že v dnešní době nemůžeš svoje děcko ani plesknout po prdeli nebo klepnout přes ruku, protože ho automaticky týráš. Ne, nejsem pro fyzické tresty, ale někteří fakani si to v jistých situacích opravdu zaslouží.
Ženská šla se svým malým synem kolem hračkářství a on se najednou sebral, praštil sebou na zem a začal řvát. V takové chvíli děcko přemlouváním neuklidníte, buď mu dáte jednu přes prdel, aby ste mu ukázali, že si nemůže dovolovat co chce a nebo mu prostě.koupíte po čem touží a automaticky u něj ztrácíte autoritu. Tohle naštěstí byla jedna z těch matek, které ještě mají rozum, takže mu samozřejmě pleskla. Ne moc, ale dost natolik, aby se děcko vzpamatovalo. Jenže v tu chvíli se do ní spustily nějaké dvě jiné ženské, že ho týrá a ubližuje mu. To jako vážně?
A tenhle přístup *budeme kamarádi* mi přijde úplně stejně postavený. Rodič je rodič. Ne kamarád. To kamarádi jsou tady od toho, aby byli kamarádi. Rodič má nad vámi mít jistou moc, přirozenou autoritu. Ano, je fajn, když si s nim umíte promluvit o svých problémech, o tom, co vás trápí nebo prostě jenom tak nezávazně pokecat. Mít s ním dobrý vztah. Ale tím to končí. Tahat se s rodičem po diskotékách a barech, klidně mu jenom tak nadávat stejně tak, jako on nadává vám. Ehm .. Ne. Ne. Ne. Ne. A .. Ne. Chápu, že takhle to děckám vyhovuje. Ony mají všechno co chcou, naprostou volnost. Ale jak se pak mají naučit vnímat autority? Pak se divme, že jsou drzé k učitelům a nevydrží v práci, protože nedokážou respektovat šéfa.

Zobrazit víc

Mas tri prani od zlaty rybky # jake by sis pral/a ?

Nicoolka ❤
1) Baráček s pozemky někde na moravě.
2) Šťastný a vůbec skvělý život pro mě, moji rodinu, ty na kterých mi záleží a naše potomky.
3) Stádečko clydesdaleů, kteří by v tomhle podnebí neměli žádné problémy.

Prečo ľudia toľko posudzujú na základe vzhľadu ? ... Napríklad na asku .. nie je toto celé skôr o názoroch človeka než o jeho fotkách ? toto predsa nie je instagram ...

Je o mnoho jednodušší se na někoho podívat a říct "jsi krásný/á" než toho člověka opravdu poslouchat a vnímat jeho názory.
Dnešní nejdůležitější hodnotou je krása. Řekni mi, koho budou lidé poslouchat raději - člověka, který je ošklivý, ale mluví moudře nebo člověka, který je kopií Adonise a mele to, co oni chtějí slyšet, i když to jsou blbosti? Budou poslouchat člověka, který je ošklivý, říká pravdu a je milý nebo budou poslouchat člověka, který je hezký, známý lže a je k nim hnusný? Samozřejmě že většina lidí si vybere toho druhého. A nedivila bych se, kdyby toho prvního prostě odstranili.
Takové věci se totiž v dnešní době nenosí. Společnost je nepřijímá.

Co si o sobě myslí tvoje bífífí? Čti pozorně.

Moje bbf, si o sobě myslí, že je královnou světa a všechno se točí kolem ní. Že je ta nejkrásnější, nejúžasnější, nejbožejší a tak dokonalá, že všichni lidé ji musí jen sloužit a obdivovat ji. Že ví všechno nejlíp a nemusí nikoho poslouchat.
Prostě klasická kočka.

Mám dva synovce:3 A nehorázně je miluju:3..Je jim něco málo přes rok<3 A jsou strašně rozkošní:3 Jak jste na tom vy?:) Máte nějaké synovce, neteře?:) Popř. nějaké malé dítko, v rodině?:3

Denní otázky Ac
Mám malého bratránka. Je mu sotva pár měsíců. Líbí se mi, jenom když ho vidím pěkně z dálky. Dokonce jsem se ho i dotkla, ale jenom proto, abych udělala radost strejdovi. Nechápu, proč všem přijde tak úžasný a skvělý a proč na něho pořád všichni musí dělat ťuťu ňuňu a další stupidní věci. Je stejně divný, jako všechny malé děti.
Well, prostě ty malé mimozemšťany nemám ráda.

Podľa tvojej odpovede..... nemáš rada zmenu?

Domčo Lemon
Záleží na tom, jaká změna to je. Pokud musím změnit ne co, co používám/dělám prakticky každý den, ano, opravdu to nemám ráda a vadí mi to. Mám jisté rituály, které "musím" dodržovat a dokáže mě hodně znervóznit, když mi je něco znemožní dělat. Stejně tak mám některé věci, se kterými se nedokážu rozloučit.
Jinak mi ale změny nedělají problém. Často jsme se stěhovali a lidé v mém okolí se neustále mění, takže jsem na to zvyklá. Stejně tak poměrně často a ráda měním svůj vzhled.

Ako často meníš mobil?

Domčo Lemon
Obvykle mi mobil vydrží tak 3-4 roky, jenom ten poslední mi vydržel pouhý rok. Ovšem, ať už mám mobil jakkoli dlouho, jeho výměnu beru jako naprostou tragédii. Nedokážu se smířit s tím, že mi umírá a snažím se najít všelijaké cesty jak ho spravit. I kdyby to mělo stát víc než nový mobil.
Když už mi nezbývá nic jiného, než vybrat si nový, žádný se mi nelíbí, žádný mi nevyhovuje a stejný, který jsem měla si objednat nechci. Vždy si vybírám nejméně půl roku a i když mám nový stejně ještě několik měsíců nadávám, že ten starý byl lepší a chci ho zpátky.

Kedy a prečo si plakal/a?

Kattie
Včera/dneska. Asi několik hodin. Protože jsem naivní, pitomá kráva, která se nedokáže poučit. Vážně, proč nemůžu být kočka? Nebo ještě líp. Proč se lidé z mého okolí nemůžou proměnit v kočky?
Kedy a prečo si plakala

Si ľahko manipulatelny človek?

Kattie
Ne. Kdykoli mi někdo něco tvrdí, musím si to ověřit z několika jiných zdrojů. Všechny údaje si raději několikrát prověřím a pokud se jedná o nějaký spor, nevěřím ani jedné straně dokud nemám nezvratný důkaz o tom, kdo má pravdu.
Jo, já vím.Trochu to zavání paranoiou, ale raději tohle, než někomu zbytečně naletět.

Akých spolucestujúcich na dlhých cestách najviac neznášate? Ja, napríklad, nerada sedím vo vlaku medzi ženami, lebo sa na mňa divne pozerajú, keď vytiahnem veľkú čokoládu Milku a celú ju zožeriem :))))

sonnentanz
Jediní spolucestující, kteří mi nevadí jsou ti, kteří se potichu starají sami o sebe. Třeba si čtou nebo mají ve sluchátkách puštěnou hudbu (tak, aby ji neslyšeli všichni ostatní nebo se potichu baví s kamarády. A nebo jsou to moji známí. Každopádně, nejlepší neznámý spolucestující, je žádný spolucestující.
Rozhodně ale nedokážu snést děti. Jo, taky jsem byla malá a bla, bla, bla. Jenže já potichu seděla, četla si, slušně komunikovala s matkou nebo spala. Neječela sem, nepobíhala, nebrečela etc. Jestli si někdo svoje děcko neumí vychovat, tak ať do dopravních prostředků neleze. A nebo ať si k němu pořídí vodítko a něčím jim přelepí pusu. Mě jejich neschopnost vážně nezajímá.
Jako další jsou na řadě partičky primitivů, které se chovají hůř, než ty děcka. Opice patří do zoo nebo do divočiny. Ne, do dopravních prostředků.
Když někdo ví, že se hodně potí, pořídí si něco jako deodorant a nelepí se na ostatní lidi. Stejně tak, jako když někdo ví, že se mu dělá špatně, vezme si tabletku.
Když někdo řekne ne, nechci se s vámi bavit, ne, nemůžete si sem sednout. Znamená to opravdu ne. Není to pobídka k tomu, aby ste to udělali.

Zobrazit víc

co budete mít k obědu? já karbanátky :D

✝Dead Unicorn✝
Věděla jsem, že matka uvaří nějakou mňamku, a že já ji samozřejmě ve svém stavu nebudu moct sníst. Samozřejmě, že udělala úplně boží česnečku s vajíčkem, sýrem a krutonky. Samozřejmě, že jsem se vykašlala na doktory a vzala si. Vůbec mi teď není blbě. Vůbec ne.

Ktorá posledná odpoveď na tvoju otázku sa ti zapáčila najviac ?

Chtěla jsem ti odpovědět, tak jsem si znovu projela posledních 5o zobrazených odpovědí. Zjistila jsem, že bych jich tady musela dát nejmíň 1o, a to by se tady nevlezlo.
Tak jsem ti sem chtěla dát aspoň pár profilů lidí, jejichž odpovědi mám hodně ráda, ale zjistila jsem, že bych je nejspíš vybírala až do večera a bylo by jich opravdu hodně.
Takže promiň, ale nejsem schopná ti odpovědět.

PRO HOLKY: líbí se vám, když kluci kouří? PRO KLUKY: líbí se vám, když holky kouří?

C.I.T.Á.T.Y. :-)
Přítel kouří .. a že bych z toho byla nadšená vážně říct nemůžu. Nelíbí se mi to a celkem mi to vadí. Pokud ale dodržuje jistá pravidla, toleruju mu to.
Ale když někoho poznám, zdá se mi fajn a pak zjistím, že kouří, tak mi rozhodně víc fajn nebo sexy připadat nebude, právě naopak. O to míň pak budu vyhledávat jeho přítomnost, zvlášť když je jak továrna a jede jednu za druhou.

Máš rád/a černý humor?

Proč Anička spadla z houpačky?
Protože nemá ručičky!
Má to čtyři nohy a dvě ruce, co je to?
Pes, který urval Aničce ručičky!
*Knock* *Knock* Kdo tam?
No Anička těžko!
(Well, rada do budoucna - tohle není vhodné říkat v čekárně u dětského lékaře. Holčička nedaleko by se mohla jmenovat Anička. A její matce by se to nemuselo líbit.)

http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/124526822107 *pocker face* wow... člověk by neřekl, že někdo to může brát tak vážně. já už taky párkrát doslovně zkopírovala otázku, protože se mi ta formulace líbila nejvíc. a klidně bych ji poslala i tazateli když by mě zajímal názor. když to někdo udělá s mý

To víš no, mě polovinu roku cpou do hlavy autorské zákony. A neberu to vážně, kdyby ano, řeším to s těmi, co je kopírují etc.
K tomu, kdy mi kopírování nevadí, sem se myslím vyjádřila v prvním odstavci :) A to že mi otázky někdo vrací, se mi stává, ale dopíšou k nim, že je to proto, že je zajímá můj názor.
Ono je fakt, že tady prakticky o nic nejde. Někdo si řekne "jo, hele, blbá otázka, to nic není, to klidně zkopírovat můžu". A pak si to řekne u odpovědí, jiných textů, např.: básniček, povídek, etc. A to už pak o něco půjde. Ne, tohle fakt nemám ráda. Nemyslím si, že je až takový problém autora dopsat nebo se jej zeptat. Hlavu vám za to rozhodně neutrhne. I když jde i takovou blbost, jako je otázka.
Toto se líbí: mrs.X Jednorožec bez rohu Xoxo

http://ask.fm/thevioletnikol/answer/124410292316 Náhodně jsem si povšimla téhle otázky a myslím, že vím proč to tak je.... co když se lidem prostě tvé otázky líbí? zaujme je a dojde jim, že existuje člověk jehož odpověď na ní by chtěli znát? tak ji prostě zkopírujou a zeptají se... ne~? xDD

Okey, beru, když se někomu moje otázka líbí, tak ji někomu rozešle a k tomu připojí můj ask nebo se mě rovnou zeptá, jestli si ji může půjčit. Nebo převezme nápad a trochu jinak ji zformuluje. To v pohodě, s tím nemám problém.
Ale pokud ji někdo zkopíruje slovo od slova, vydává ji za vlastní, hromadně ji rozesílá a ještě má tu drzost poslat ji mě, tak to nezlobte se na mě, ale tohle je solidní ubohost :)

Tvá slabina? :O

Leňule
Naivita a přílišná důvěra. Heh, zrovna před chvíli jsem si říkala jak neskutečně blbá sem. Potřebovala bych facku .. nebo tak dvacet. Nebo praštit s hlavou o zeď. Možná by se mi v ní pak rozsvítilo a mozek začal fungovat.
Tvá slabina O

Psycho ..co se ti při tomto slově vybaví přidej obrázek,gif,video nebo o tom něco napiš :)

never stop dreaming ☼
Kdysi se mi prostě vybavil film Psycho. konec, tečka.
Teď? Teď se mi vybaví plno "psycho" stránek, s "psycho" obrázky, které podporuje strašně hodně "psycho" lidí. Ještě si moc dobře pamatuji, když tady tahle "móda" byla. Každý druhý ty byl psychopat, měl strašně hard life, klidně by byl schopný zabít a pořád sdílel obrázky z opuštěných léčeben etc. A samozřejmě, AHS všichni sledovali jenom proto, že to bylo cool a ti, kterým se ten seriál opravdu líbil se dívat přestávali, protože jim to ony děti znechutily.
Sranda je, že jednu takovou holku jsem znala. No a byly jsme s kamarádkou venku, ještě s pár dalšíma lidma a ona se k nám jaksi přitentovala. Samozřejmě, blbinky, blbinky a pak průser. Kamarád si rozřízl nohu o kus drátu. Fakt nepříjemný zážitek, jak pro něho, tak pro nás. On pohled na odchlipující se maso není zrovna kdo ví jak hezký. Samozřejmě, někdo hned volal záchranku, jiní mu pomáhali. A ona psychopatka tam stála, úplně bledá, klepala se, ani se nehla. A to chvíli předtím říkala, že nic necítí a klidně by zabila. Nebyla bych to já a moje kamarádka, abychom ji - ještě s rukama od krve nedotahly až k němu a nutily ji dívat se. Celkem to pomohlo, protože pak už si nikdy na psychopata nehrála. Dokonale sme ji vyléčily.
A tak to bylo s většinou takových lidí. Za počítačem psychopati, v realitě malé ustrašené děti, které se bály kapky krve. Vážně, nechápu, co to bylo za úžasnou módu. Co ti lidi mají z toho, že si hrají na něco, co nejsou.

Zobrazit víc

Psycho co se ti při tomto slově vybaví přidej obrázekgifvideo nebo o tom něco

Jste rádi když za vás někdo něco zaplatí ?

Naivní Rosnatka
Tohle nesnáším. Fakt nesnáším. Vždycky, když za mě chce někdo platí, strašně dlouho se s ním hádám a vztekám se. Málo komu se fakt povede za mě zaplatit. Nedovolím to ani mému příteli. Jo, vím, je to milé. Ale proč by za mě měl někdo utrácet, když mám vlastní prostředky jak platit? V téhle době peníze potřebuje každý, tak nevidím důvod, proč se o ně zbytečně připravovat.

myslím ale, že by se to nějak dalo, ale byla by s tím spousta práce a pořád možnost že i přes tu práci se mu povede špatně, tak je možná lepší koupit jiného konika, než pak mít mrtvé, nebo nemocné zvíře. budeš si kupovat toho tinkera? jsou super. mužu mu někdy vykydat? :) :D

Doc. Banán Pribiňáček
Určitě by se to dalo, ale nedokážu si představit, že by to někdo dokázal skombinovat třeba se školou nebo prací. A lidí, kteří se chovem koní živí v Čr moc není. Jo, je tady možnost ho někde ustájit, ale jen málokteré stáji by se taková péče dala svěřit a asi by to musel platit milionář.
Navíc, jsem zastáncem pastevního ustájení a tady by musel většinu času strávit v boxu. A představa, že bych třeba po dešti vzala na 10-20 minut ven a pak mu musela hodinu sušit kopyta a rousy mě upřímně děsí :D
No .. koně zatím v plánu nemám, nejsou na to finance ani čas, ale věřím tomu, že jestli si do budoucna budu koně pořizovat, bude to jedno z těch těžkých, chladnokrevných plemen. Nejlépe asi irský c/t nebo ten shir. Už sem se o ně jednou starala a jsou perfektní. Mají úžasnou, mírnou povahu a hodně rychle se učí. Ale čistit jim kopyta je za trest. To je člověk vždycky rád, když mu neupadne ruka.
Samozřejmě, všechny milé a pracovité návštěvy budou vítány :)

Zobrazit víc

myslím ale že by se to nějak dalo ale byla by s tím spousta práce a pořád

mimochodem, v té reklamě ten kůň přeskočí ohradu, oni můžou skákat takhle vysoko?

Skákat můžou - to může snad každý kůň. Ale neměli by. Když ti na nohy narázem dopadne cca. 1ooo kg, tak to těm nohám moc dobře neudělá. Takže když občas něco přeskočí (cokoli vysokého tak, jak je daný kůň schopný zvládnout) je to v pohodě, ale rozhodně nesmí skákat často.

počkej. není to Shirský kůň? néé. já ho chci taky, proč jen je tady tak mokro :'(

Nene, shirský vypadá takhle :) I když je fakt, že clydesdaleům je možná podobnější.
Jo, plemena těžkých koní jsou boží. Taky bych je okamžitě kupovala, kdybych mohla.
počkej není to Shirský kůň néé já ho chci taky proč jen je tady tak mokro

tak přemýšlím jak moc jim vadí vlhko když na te fotce běží ve sněhu :D v zimě je všude vysoká vlhkost přeci ne? .. a ti irští cosi nejsou tak pekni :D ... nic proti tomu co rikas. Rozumis tomu milionkrát víc než já ale tihle mi věta hlavou :D

Firefighter Nadosh
Pokud mrzne a není břečka tak je to v pohodě, pokud jim ty nohy po příchodu do stáje vysušíš. Protože ten sníh v podstatě suchý je, dokud ti nezačne tát. Oni jsou tak celkově nároční na chov. To je strašně .. složité :D studovala sem je týdny a vysvětlit to v pár větách fakt nejde :D Ale jsou boží, to jo. Hlavně ty reklamy s nima :3
http://youtu.be/uQB7QRyF4p4DarknessDeStation’s Video 124492681435 uQB7QRyF4p4DarknessDeStation’s Video 124492681435 uQB7QRyF4p4

Proč se nemůžou chovat v Česku?? Jsou uzasni :3

Firefighter Nadosh
Ne že by přímo nemohli, ale jsou tady pro ně špatné podmínky. Hlavně je tady na ně moc vlhko, takže jim pak plesniví kopyta a tak. Nevím o tom, že by je tady někdo choval.
Ale třeba irští cobové/tinkeři jsou jim podobní, i ti se tady vyskytují hojně :)
Proč se nemůžou chovat v Česku Jsou uzasni 3

Pri akej príležitosti si sa naposledy musel/a preukázať svojim občianskym preukazom? :)

sonnentanz
Naštěstí teď nikde nechodím, takže ho používat nemusím. Naposled to ale myslím bylo, když sem si šla k cizí doktorce pro potvrzení (jo, sem strašně bad girl, ojebávám systém, ale nebudu čekat několik měsíců na něco, co můžu mít hned a přicházet o peníze).
Jinak musím používat občanku třeba i v drogerii, když si chci vyřídit kartičku. Je to celkem sranda, když v osmnácti vypadáte max. na čtrnáct.

Záleží ti na tom co si o tobě lidi myslí? Dokážeš napsat jak na lidi působíš a co z tebe na okolní svět vyzařuje?

Záleží mi na tom, co si o mě myslí lidé, na kterých mi záleží. Když mi někdo řekne normální, upřímný názor, že se mu na mě nelíbí to a to, zamyslím se nad tím. Ale jinak je mi absolutně jedno, co si o mě lidé myslí, pokud o mě na základě domněnek nešíří pomluvy a lži, které by mi ničily život.
Nevidím důvod, proč se starat o to, co si o mě myslí cizí lidé. Závisí na nich snad můj život? Jsou snad někým, kdo mě dobře zná a má právo soudit? Ne. Tak proč?
Hodně lidí mi říká, že na první dojem působím arogantně, namyšleně a tak celkově nepříjemně. Zřejmě je to takový obranný mechanismus, který spouštím vždy, když sem mezi cizími lidmi. Bojím se, aby se mi nedostali pod kůži a já nebyla znovu tím šikanovaným idiotem.
Pokud jsem ale mezi lidmi, které znám, prý jsem taková malá, milá, buď přemýšlivá nebo ukecaná. Kamarádka mi říká, že se často měním z kotěte na lva a zpět. Myslím, že zrovna tohle mě plně vystihuje.

Zobrazit víc

Keby si mal/-a na výber, svetový mier alebo peniaze Billa Gatesa, akej farby by bolo tvoje ferrari?

Domčo Lemon
Světový mír bych si nevybrala. Ani kdyby za mnou přišli s nabídkou, že když lusknu, tak bude. Bez žádné námahy a obětí. Proč?
Představte si dokonalý svět bez válek a vražd. Všichni si spokojeně žijou, rodí se jim jedno děcko za druhým. Úmrtnost se rapidně snížila, takže populace roste a roste. Za chvíli by nás tady bylo tolik, že by z nás museli být kanibalové, aby sme přežili. Je to hnus, ale je to tak.
Co se stane, když se nějaký zvířecí druh přemnoží? Člověk ho vystřelí, čímž jeho populaci sníží na přijatelné množství. Jenže najde se někdo, kdo by to samé dělal s lidma? Ne. Jo, možná by se v důsledku přelidnění objevila nějaká hnusná nemoc, která by polovinu populace zabila. Ale co když ne?
Války jsou hnus. Ale možná nám daly pár let navíc.

prídeš mi úplne super podľa tých otázok čo dávaš a páči sa mi že sa pýtaš na veci čo ťa zaujímaju :) vyzeráš byť super človek :)

Děkuju a .. děkuju :))
Kdybych se neptala na věci, které mě zajímají, tak se neptám vůbec. Posílat 950 lidem otázky, jenom tak že oni chcou? Ne díky, tu čtvrt až půl hodinu bych dokázala strávit i jinak :)

Proč, kdykoli někdo, kdo rozesílá otázky, rozešle "otázku" jaký na něj mají ostatní názor, všichni odpovídají pozitivně, i kdyby byla daná osoba naprostý idiot a jeho otázky byly naprosto stupidní? To je tak těžké být upřímný? To se lidi bojí, že ztratí jedno jediné sledování?

Otázky
Ne :'DDDD To už fakt ne :'DDDD
Není ti trochu trapné, poslat mi moji vlastní otázku? Není? No mělo by. Jděte se léčit lidi. Když si neumíte vymyslet vlastní otázky, tak je neposílejte.

Ahooj!:) Omlouvám se, že jsem dlouho nedala žádnou otázku:O Ale nebyly nápady...:( Dnešní první otázka zní- Jsi single? Jestli ne...jak dlouho jsi se svou láskou?:) *SíSí*

†Stay Strong†
S přítelem jsem přes dva roky. Ale tvou otázku využiju trochu jinak, mám totiž jednu lásku. A ta trvá .. no, už od dob, kdy sem lezla po čtyřech a roztomile žvatlala. Je to čtyřnohá, chlupatá dokonalost. Vážně, kočky jsem milovala už od mala. Byla sem vždy tam, kdy byly ony. Nebo ony byly vždy tam, kde já. A takhle to je pořád. Jen po cestě do školy jich tak minimálně 5 potkám. Samozřejmě každou musím podrbat -a pak se můžu divit, že nestíhám autobus. Proč o tom teď vůbec mluvím? Protože ještě nikdy nikdo nebyl mému srdci blíž než ony. Jsem bez nich? Jsem nešťastná, všechno na mě padá a je mi strašně. Ale když se objeví ony? Všechno je jinak. Celou včerejší noc sem prozvracela. Lhala bych, kdybych řekla, že mi bylo hrozně, protože mi bylo mnohem hůř. Hold zvracet krev není zrovna fajn. Do pěti ráno jsem nemohla usnout, jen brečela, nadávala a říkala si, že už to takhle dál nemá cenu. Pak se objevil kocour od sousedů. Řval mi za oknem asi půl hodiny, než mě naštval natolik, že sem mu šla otevřít. Hned za ním mi do pokoje vletěly moje frajerky. Chvíli sem ještě nadávala, že si fakt vybrali vhodnou chvíli .. ale stačilo je chvíli drbat a bylo mi líp. Nejen psychicky .. psychicky mi bylo úplně skvěle, ale i fyzicky. Usnula jsem chvilku po tom, co jsem si lehla. Vážně, větší láska pro mě neexistuje. Nevím, co bych bez nich dělala.

Zobrazit víc

Ahooj Omlouvám se že jsem dlouho nedala žádnou otázkuO Ale nebyly nápady Dnešní

"Možná je čas přiznat, že jsme taky zranitelní." Rozpíš sa.

Smutní tínedžeri
Všichni okolo sebe máme skořápku .. ne, ne. Bublinu. Představte si, že okolo sebe máte bublinu. Někteří ji mají hodně silnou, někteří velmi tenkou. Ale máme ji všichni. A od ní se odráží všechno špatné, co se nám kdy stalo. Všechno fyzické i psychické utrpení. Ale pokaždé, když se od naší bubliny něco odrazí, oslabí ji to. Čím horší věc, tím větší oslabení. Časem se v ní udělají díry a negativní vlivy se dostávají dovnitř. Ano, ano. Jsou věci, jako třeba přátele, kteří nám pomáhají naší bublinu opět uvést do původního stavu. Ale negativní vlivy už se ven nedostanou, zůstanou nalepeny na nás. A čím častěji se k nám dostávají, tím víc se z bubliny místo ochranného valu stává maska. Ta většině lidí dobře známá maska "všechno je v pohodě".
Věřím tomu, že mnozí z vás znají ty dny, kdy ráno vstanete, bez energie, bez jakýchkoli pocitů, jen chodící roboti avšak ve škole/práci jste hyperaktivní, rozesmíváte své okolí a smějete se s nimi, máte šílené nápady a všichni si myslí, že jste štastní a spokojení. Avšak po příchodu domů, zapadnete někde do kouta a brečíte a brečíte, dokud na to máte energii. Pak už jen bez jediného pohybu zíráte do prázdna a pomalu vnitřně umíráte. A zabíjí vás i veškerá přetvářka. Protože vaše bublina už je pomalu pryč.
Co nám brání v tom, abychom přiznali, že náš život není tak úplně v pořádku? Pýcha? Hrdost? Strach? Ale proč, když víme, že by nám to pomohlo? Lidé jsou silní, ale nejsou nezranitelní a občas potřebují pomoc ostatních. K čemu všechny ty masky, když nás jen dostávají jen níž a níž? Proč nemůžeme světu ukázat, ano, i já jsem zranitelný? Bojíme se snad, že by to svět využil proti nám? A není to náhodou jen ukázka síly? Ukázka toho, že dokážeme to, co jiní ne? Nemůžeme být silní bez toho, abychom znali své slabiny a uměli jich využít.

Zobrazit víc

Máš nějaký koníček, hobby? Popř. jaký? Jak dlouho už se tím zabýváš? :)

Denní otázky Ac
~ Cca 8 let se věnuji koním. Nejen ježdění, ale i veškeré péči jak o koně, tak o vybavení, tréninku jezdce i koně a pod.I když teď už to pro mě není ani tak koníček, jako spíš práce.
~ Kreslím. Už .. dlouho. Sice mi to vůbec nejde, ale baví mě to. Je to pro mě únik z reality a jsem schopná strávit tak několik hodin bez přestávky.
~ Píšu. Kdysi to pro mě byl jen únik před reálným světem, možnost, jak se vypsat z toho, co se mi děje. Teď už píšu jen proto, že mě to baví. Sice si o mě pak všichni myslí, že jsem úchyl a psychopat, ale to je mi upřímně jedno.
~ Hraju na kytaru. Teď už jen opravdu výjimečně, ale občas přeci jen.
~ Fotím. Cokoli, kohokoli, kdykoli, kdekoli, jakkoli, čímkoli. Mám sice zrcadlovku, ale nepohrdnu ani (třeba) flexaretkou. Taky, pokud někdo známý chce a přemluví mě, dělám mu pokusného králíka a může fotit mě.

Zobrazit víc

S kým se ti lépe komunikuje? S člověkem, který má odlišné názory, nebo s tím, který má názory totožné s tvými? A proč?

punda.
Je mi jedno, jestli člověk se kterým komunikuji má stejné nebo rozdílné názory. Jde mi o to, jak je umí prezentovat, obhájit si je a jestli umí uznat i názor jiných.
Vážně nedokážu snést, když se s někým o něčem bavím a on mi pořád jen přikyvuje, říká "Jojo, máš pravdu, tak to je.", neřekne k tomu nic svého a následně můj názor prezentuje jako kdyby byl jeho. Samozřejmě mu to ale nevydrží dlouho, protože za pár dní se chlubí názorem někoho jiného. Nechápu to. Co ti lidi z toho mají, když jsou jen tupými, lehce manipulovatelnými ovcemi?
Druhý extrém je to, když někdo sice svůj názor má, ale žádný jiný pro něj neexistuje. Nedokáže si připustit, že by to mohlo být jinak a nějaká debata? Neexistuje. Vždy se nakonec jen pohádáte, i kdyby ste uznali, že v něčem je jeho názor správný, protože on neuzná, že se v něčem pletl a že v něčem je správný i vás názor.
Ironií je, že tyhle dva typy se perfektně doplňují.

Zobrazit víc

14.Zamysli se a odpověz na první otázku, která tě napadne. #B

Bunneyx’s Profile Photo#Bunney
Zajímalo by mě, kdo vymýšlí hororové filmy a jestli by náhodou nebylo lepší je někde zavřít. Pro dobro lidstva.
Vážně, pokaždé, když se na nějaký takový "horor" dívám, ani mě nenapadne, že bych se měla bát, protože třičtvrtinu toho filmu přemýšlím, o čem to vůbec sakra je, jaký to má smysl a tak celkově ten film absolutně nechápu. A když už se mi zdá, že konečně vím o co jde, v další scéně zjistím, že se mi to opravdu jen zdálo. Ze sem se měla leknout si uvědomím až pár minut potom.
Jako vážně, proč? Proč někdo točí takové, s prominutím, sračky? Vždyť jim to nemůže absolutně nic vydělat a věřím tomu, že lidi se na to dívají pouze v případě, že ví, že se stejně dívat nebudou. Nevěřím tomu, že by se tohle mohlo někomu líbit.
(Mimochodem, nedívejte se na Sanatorium, vážně ne.)

"Dívej se upřeně před sebe. Neotáčej se. Otočíš se, doběhnou tě." Měli bychom se otáčet za tím, co jsme udělali? Nebo se jen upřeně dívat do budoucna? Nebo ani jedno a řešit, co je právě teď? Proč?

Není dobré zaměřit se jen na jednu věc. Zaslepuje nás to, nevidíme věci takové, jaké opravdu jsou a děláme zbytečné chyby, můžeme zmeškat skvělou příležitost.
Žít by sme měli hlavně přítomností. Užívat si toho co máme, ocenit krásu okamžiku. Dívat se pozorně a využít všechno, co se nám právě teď naskytne. Měli bychom být štastní, protože jsme štastní právě teď, měli bychom být smutní, protože jsem smutní právě teď a ne proto, že si myslíme, že se tak budeme cítit někdy v budoucnu nebo proto, že sme se tak cítili někdy v minulosti. Měli by sme být rádi, že je nám tolik, kolik nám je a užívat si toho. Nedeptat, že by sme chtěli aby nám bylo tolik a tolik, proto a proto.
Samozřejmě, přítomnost by měla být hlavní, ale neměli bychom zapomínat na minulost. Neproto, abychom se trápili tím, co bylo nebo žili tím, co už nikdy nebude. Ale proto, abychom se poučili z vlastních chyb a měli jasno v tom co už nikdy nechceme znovu udělat, co sme udělali dobře a pod. Taky není od věci, sem tam si jen tak sednout s přáteli, zavzpomínat na staré časy a vytvořit nové vzpomínky.
V tom všem bychom ale neměli vynechávat ani budoucnost. Ne proto, abychom žili pouze tím, co by jednoho dně třeba i mohlo být. Ale proto, abychom měli nějaké cíle a sny o které bychom se mohli snažit. A vědět, co bychom dělali, kdyby nám nevyšlo to a tohle.
Samozřejmě, v životě jdou situace, kdy nás přítomnost zabíjí a tehdy je jasné, že budeme více žít minulostí/budoucností. zale neměli bychom dovolit, aby nás ovládala a pohltily. Pak otupíme příliš na to, abychom se svou současnou situací mohli něco dělat a to je nejrychlejší cesta do záhuby.

Zobrazit víc

Dneska jsem byla v autobuse a tam stála fakt tlustá holka (nic proti tlustým) a měla leginy -,- jsem jediná komu se to tak hnusí ?Jaký máš názor ty holky co nevidí jak vydají?

never stop dreaming ☼
Ach jo. Není tlustá holka jako tlustá holka a není nosit leginy jako nosit leginy.
Na začátek si ujasněme jednu věc. Leginy nejsou kalhoty. Ne, opravdu nejsou. Takže pokud netoužíte po tom, aby vám všichni tak akorát očumovali zadek (což stejně většina holek chce, blah), tak je vhodné vzít si k nim dlouhé tričko, tílko nebo .. prostě něco dlouhého. Ok? Je fajn, že se chápeme. A pokud někdo k leginam nosí něco, co končí někde v polovině břicha, to zas přijde extrémně nechutné mě. I kdyby daná holka měla zadek přímo výstavní. Protože pokud chodí takhle, rovnou si nad něho může napsat "strč mi ho tam". A pak milé dámy brečte, že vás všichni chtějí jen díky tělu.
Well, zpět k tématu. Nevidím důvod proč by holky při těle leginy nemohly nosit. Znám spoustu holek, které sice při těle jsou, ale nohy mají krásné. I tlustý člověk může mít pevné tělo.
Ale na druhou stranu, člověk by se měl umět vzhledem ke své postavě umět oblékat. A já chápu, že někdo třeba nemůže za to, že vypadá jako kus rozteklého želé. A i takoví lidé, chtějí vypadat dobře - mohou. Ale pokud se barvou do o číslo menších legin a uplého trička, které jejich nedokonalosti jen zvýrazní. No .. moc si tím nepomohou.
Mám kamarádku, která opravdu tlustá je. A ano, vypadá jako hrouda rozteklého želé. A ano, klidně to takhle o ní řeknu, protože ji to říkám i do očí. Stejně tak, jako ona mi říká, že vypadám jak z koncentráku, že mi přeje příjemný let až zafouká vítr a pod. Miluju, když můžu být upřímná a někdo je upřímný ke mě. Ale o to nejde. Jde o to, že chodí oblečená tak, že se za ní každý druhý otáčí. Vypadá fakt dokonale i na to, jakou má postavu. A sama říká, že by do legin nikdy nevlezla. Ne kvůli okolí, ale kvůli sama sebe. A má pravdu. Tohle by si někteří lidé měli uvědomit.

Zobrazit víc

Ahoj:) Promiň jestli otravuju.Zalozila jsem si stranku o obrazcich a snazim se ji aspon trochu rozjet:) Tak bych byla strasne moc rada za tvou podporu.Staci par likes,otazka ci sledovani❤️Jestli mas aspon trochu rad/a obrazky,je to stranka presne pro tebe❤️Jestli uz jsem ti to posilala,promin..:)

^^Pictures^^
Ahoj Promiň jestli otravujuZalozila jsem si stranku o obrazcich a snazim se ji

Čo by si odkázala tým,ktorý so svojím zdravím zaobchádzajú ako s nejakou handrou.Hovorím aj o tých,ktorý chcú byť silou mocou chorí len aby nešli do školy. Videla som nie jedno fórum s názvom "AKO RÝCHLO OCHORIEŤ"ak by si sa pýtala ako som to našla-moja sestra chcela byt chora.kricala som na nu zato

Katka2919’s Profile PhotoKatka
Well, jestli dnešní děti opravdu potřebují rady internetu, aby se vyhly škole, je mi jich upřímně líto. Samozřejmě, taky sem se ulívala, to asi každý. Ale dokázala sem si poradit sama. Střepat teploměr, nebo ho trčit do čaje. Zahrát bolest hlavy, trochu zakašlat. Hotovo. Kdo by potřeboval nějakou nemoc?
Zdraví je přeci to nejcennější co máme a měli bychom se o něj starat, ne si ho dobrovolně ničit. Nikdy nevíme, kdy o něj můžeme přijít - třeba i vlastní vinou. A co pak? Slzy a lítost nepomohou. Takové lidi vážně nechápu. Co já bych dala za to, kdybych měla své zdraví zpět. Potřebujete nemoc? Výborně! Výměnou za vaše zdraví vám ji rada dám.
Rozhodně bych takové lidi vzala na procházku do nemocnice a ukázala jim, jak mohou dopadnout, když di svého zdraví nebudou vážit. Věřím tomu, že by do té školy šli i docela rádi.

Zobrazit víc

Můžu se zeptat, jaké jsou příznaky tvé nemoci? Taky jsem byla...nebo pořád jsem nemocná. Strávila jsem spoustu času v nemocnici a doteď nepřišli na to, co se mnou je. Docela zoufalý pocit. Takže ti držím pěsti:)

tesoramia’s Profile PhotoYoung Soul
Mívám naprosto nevysvětlitelné záchvaty (už několik let, ale začíná se to zhoršovat), žaludek mi nefunguje tak jak by měl, prakticky nemůžu jíst, a když už, tak jen s tabletkami jinak zvracím (od toho mám poleptaný krk, takže zvracím i krev) a mám opravdu úžasné křeče, mívám klidně několika denní migrény, kdy zvládám jen brečet bolestí a vůbec nevnímám co se okolo mě děje. Samozřejmě musím brát doplňky stravy, protože už se na mě začíná projevovat ztráta živin.
Už se tahám po nemocnicích několik let a zatím nikdo absolutně neví, co by se mnou mohlo být. A ano, pocit je to úplně úžasný, naprostá bezmoc, zvlášť, když se to zhoršuje ..

Proč si holky chtějí přivodit anorexii? Jaký máš názor na stránky, které to podporují?

Hope
To co je krásné dnes určuje internet a televize. Všude jsou naprosto dokonalí hubení lidé. Jenže většina z nich je dokonalá jen díky photoshopu a různým úpravám. A ostatní holky se jim chtějí vyrovnat, zvlášť, když někdo občas upozorní na jejich nedokonalosti. Jenže si neuvědomují, že tahle krása je umělá.
Stejně tak, jako většina fotek anorektiček a fotek se sebepoškozováním. Vážně si myslíte, že by někdo rapidně hubl/sebepoškozoval se jen proto, aby mohl něco nafotit? Ne, ne, ne. Všechno je to jen trik a iluze. Ale znovu. To si většina lidí neuvědomuje. A připadá jim to krásné. Rychlá cesta k tomu, jak být taky dokonalým člověkem. Jenže vidí jen tyhle upravené fotky, slyší jen to, co jim jejich ana sis říkají, jaké je to boží.
Neuvědomují si, že život není photoshop a že když nebudou jíst, jejich tělo nebude dostávat živiny, které nutně potřebuje a přivodí si tak spoustu zdravotních problémů. Všechno je dokonalé a skvělé, dokud nepřekročí tu hranici, po které už není cesty zpět.
Pak přijdou všechny ty zdravotní problémy, budou jim vypadavat vlasy, lámat se nehty, orgány nebudou fungovat tak, jak by měly. Kosti budou slabé a i malý naráz bude stačit ke zlomenině. Zuby budou naprosto zničené. To je ta dokonalost, která se schovává za fotkami.
A nic jako hubnutí anou neexistuje. Vážně ne. Anorexie je nemoc, žádná hra pro děti.

Zobrazit víc

jzs tak umres no, spis bud rada ze poznas neco novyho omg kazdej umre, a to i ty lidi ktery te ted drzej nad vodou.

Jo hele, jako jo, sice umřeš, aniž by sis užila života, měla možnost něco dokázat, splnila si své sny a tak, ale ber to pozitivně, aspoň poznáš, jaké to je umírat. Jo, já vím, už tě museli několikrát oživovat, ale tentokrát to bude definitivní. Jo, kdo by nechtěl nemoct jíst, brečet a řvát bolestí a každou chvíli být v nemocnici. To ti musí každý závidět!
A víš co? Ber to pozitivně! Ti lidi, které máš ráda taky umřou. A když budeš mít štěstí, tak stejně brzo jako ty!
Rlly?

Z čoho máš strach? :)

N E L L Y
Mám strach, že se splní to, z čeho mám strach. Well, skvělá věta na úvod.
Děsím se toho, že se vrátí věci z minulosti. Že znovu budu ta šikanovaná ubožačka. Ta divná. Ta jiná. Ta bez přátel. Ta socka. Ta přechytřelá. Ta znasilněná. Ta, kterou všichni nesnáší, i když ji neznají.
Bojím se, že se mi nepodaří dosáhnout svého cíle a budu muset zůstat tady. Tady, mezi těmi lidmi, které nesnáším. Tady, kde je tolik míst, díky nímž mám slzy v očích. Ne, nevydržela bach tady.
Mám strach, že nezjistí co se mnou je. Že se nevyléčím a ublížím těm lidem, kterým na mě záleží.
Mám strach, že ztratím poslední lidi, kteří mě drží nad vodou.
Mám strach, že jednou vážně přijde ten den, kdy už bude všechno zbytečné.

Na tvoju otázku prečo ľudia neodpovedajú negatívne na otázky "čo si myslíš o..." je preto, lebo keď majú na niekoho negatívny názor, tak ho nesledujú a na tú otázku ani neodpovedajú Môj názor.. :)

Domčo Lemon
To sem si taky myslela, ale pak sem si projela profily pár lidí, kteří se ptali a jediné, co na svém profilů měli bylo "like za like" a podobně. A jejich otázky byly jedině ve stylu "Jak se máš? Co děláš?" a v takovém případě se o člověku negativní názor vytvořit nedá. Teda, alespoň já bych to nedokázala.
Ale samozřejmě, u hodně lidí je to tak, jak píšeš :)

Používáš nebo věříš na nějaké ty "babičkovské rady"? :D

Vařím ve stylu pokus omyl. I kdyby mi někdo radil, prostě to udělám podle sebe. A je mi jedno, jestli po tom třeba vyhoří celá kuchyň (což se mi naštěstí ještě nestalo).
Vím že je to hloupé, ale nerada se řídím řadami ostatních, ale prostě se sama potřebuju "spálit", jinak se nic nenaučím, ani si to nezapamatuju.

Na čem ti v životě opravdu záleží?

Denní otázky Ac
Nic pro mě momentálně není důležitější, než budoucnost. Chci úspěšně odmaturovat, dostat se na vysokou školu a najít si práci. Chci se co nejdříve postavit na vlastní nohy a odstěhovat se. Nejlépe někam na moravu. Rozhodně už nechci vidět lidi odtud ani ta místa, která mi připomínají minulost.
Chci si vzít pořádného, inteligentního chlapa (popřípadě ženu) a pár let na to, si pořídit dítě. Chci mít zdravou a šťastnou rodinu. To je to jediné, pro co poslední dobou žiju.

chystám se jednomu klukovi napsat jestli by nešel ven❤ale přijdu domů, převleču se, najím a jdu se učit. Máme toho celkem dost, takže tak tak kolem devátý mám už vše hotový. A čas na to abych mu napsala prostě už nemam. takže otázka: taky si někdy myslíte, že nám škola "ničí" osobní život

✖Každodenní otázky✖
Škola osobní život rozhodně neničí. Vše je to jen o tom, jak si daný člověk všechno zorganizuje. Já třeba stíhám školu i práci a rozhodně mi nepřijde, že by mě to nějak omezovalo.
Pokud si ale někdo život zorganizovat neumí nebo nechce, to už je jiný problém.

"Lásko,promiň že jsem Ti o mé nemoci neřekl/a,ale nechtěl/a jsem Tě tím trápit,bylo toho dost,nemohl/a jsem se zachránit,odpusť!" Jak to na Tebe působí,chci tvoje myšlenky a pocity.

"Proč si byla v nemocnici? Co ti měli říct? Jak si to včera myslela?!"
"To je jedno, nech to být. Nebudeš se zbytečně nervovat."
"Sakra nech toho a řekni mi co se děje!"
"Sem nemocná .. neví pořádně proč a jak. Ale pokud se jim nepodaří vyléčit některé věci .. "
"Tak co?!"
"Mám dva roky .. "
Pro někoho scéna z pitomé romantické slaďárny, pro někoho krutá realita. Nikdo neví, co se může stát a nemoci přicházejí velmi náhle a nečekaně. Z ničeho nic. A když přijdou? Co pak? Říct to těm, na kterým vám záleží, aby ste si ulevili a měli jste někoho, kdo při vás v těch nejhorších chvílích stát, za cenu jejich dlouhodobé bolesti a trápení? Nebo si to nechat pro sebe a užít si ty poslední chvilky plné štěstí?
Hodně lidí by volilo to druhé. Na jednu stranu to chápu. Bojí se opuštění. To každý. A nechtějí své blízké trápit. Ale neuvědomují si, že takhle jim ublíží mnohem víc. Kdyby jim o své bolesti řekli, mohli by jim dát alespoň pocit toho, že se pro ně pokusili něco udělat, pomoct jim. Že při nich stáli a že v ně měli dostatečnou důvěru na to, aby se jim svěřili. A navíc, dají jim možnost, připravit se na to nejhorší. Ano, ze začátku budou odmítat, popírat. Ale časem se smíří. Dokonce pochopí, že v jistých případech je smrt vysvobození. A rozhodně nebudou zdrceni tak, jako kdyby jim někdo umřel jenom tak, zniceho nic.
Je to těžké. Celý ten boj, všechno to rozhodování. Probrečené noci a nejistota. Ale člověk by svým blízkým neměl lhát. A už vůbec ne v takových věcech.

Zobrazit víc

To co jsi pospala se opravdu dělo, ale u katolíků. A takové to náboženství nemá s pravým Bohem nic společného. Taky je mi z toho smutno.

Kdykoliv se řekne náboženství, je jasné, že se bude jednat o krev, vraždy a manipulaci. A je jedno jaké.
Náboženství nemá s vírou nic společného, ali všude se najdou idioti, kteří potřebují aby je někdo vedl za ručičku.

like = sledovanie? :)

A teď vážně. K čemu vám tohle je? Super, budete mít o jedno číslo víc. Číslo, které stejně nikdo nevidí. Ale jinak? K čemu vám je, že vás někdo sleduje jenom tak, aby se neřeklo a vaše odpovědi ho stejně nezajímají?
To sledování je tady od toho, aby ste mohli sledovat ty co máte rádi a jejichž odpovědi se vám líbí, ne proto, aby ste se mohli chlubit nějakým pitomým číslem, které stejně nikoho nezajímá.

"Téma" týdne: Anorexie, bulimie, zdraví, sebepoškozování.... Myslíš, že je horší bulimie nebo anorexie?

Hope
Co je horší? Rakovina nebo nádor?
Anorexie a bulimie jsou prakticky stejné, takže se ani moc nedá určit co je horší. Přesto, podle mě, je horší bulimie. Protože ke všem klasickým problémům se přidá ještě poleptání krku žaludečními šťávami. A to pekelně bolí. Nemůžete ani jíst a zvracíte krev. Sotva něco vypijete. Takže vlastně nedobrovolně přecházíte k anorexii a přidají se i její příznaky, protože už nezískáváte ani to minimum živin, které jste měli předtím.
Téma týdne Anorexie bulimie zdraví sebepoškozování
Myslíš že je horší bulimie

Podle čeho si na asku vybíráš lidi, kterým položíš otázku?

V popisku mám odkaz. Kdo mi ho lajkne, na zkoušku mu otázky začnu posílat. Pokud odpovídá a jeho odpovědi se mi líbí, ve sledování si ho nechám, jinak mu řeknu sbohem a na jeho místo nastoupí někdo jiný.
Pokud ale při projíždějí hlavní stránky najdu někoho, jehož odpovědi se mi líbí, má přednost před ostatními a automaticky si ho přidávám do sledování.

http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/124320982235 Představa Boha se u křesťanů za těch 7 000 let vůbec nezměnila. Jde vidět, že jsi vztah s Bohem ještě nezažila. Fajn, tvoje věc, ale neurážej Boha. Dík.

1) Budu si urážet koho chci.
2) Stejně sem ho neurážela, takže je to jedno.
Nemám nic proto víře. Ale nesnáším náboženství, protože je to jen obyčejné manipulování lidmi. Lidi si vždycky všechno upravovalo tak jak se jim to hodilo. A náboženství není výjimkou. Chudáci poddaní se museli chovat tak, jak jim nadiktovali a kněží se opíjeli a kurvili se s bohatými pány. Stačilo ti zaplatit, a bylo ti odpuštěno vše co si udělal. Znelíbil ses? Tak tě prostě upálili, umučili, či jinak popravili. Napsal jsi něco, co se církvi nelíbilo? Dopadl si stejně, plus k tomu bylo tvé dílo zničeno a umučeni byli všichni, kteří ho šířili nebo přechovávali. Tohle je to vaše křesťanství, pod vedením vašeho Boha. Tedy .. představy vašeho Boha.
Takže ne, nemám nic proto čisté víře bez okolní manipulace. Bůh, tak jak ho cítíš v srdci je ten pravý. Ale lidmi uznávané představy jsou jen další manipulace a teror.

Zobrazit víc

Proč se z nás ve škole snaží udělat chodící knihy, ale nesnaží se z nás udělat logicky uvažující lidi?

Citlivý kámen
Systém si nemůže dovolit samostatně myslící členy. Připustní jsou jen lehce zmanipulovatelní členové stáda.
Máme tady demokracii, že? Ale zkuste si kritizovat vládu, svého šéfa, učitele. Okamžitě budete odstraněni, vaše osoba bude pošpiněna a vaše důvěryhodnost zničena. Všechno, co jde do televize, na internet, do rádia. Všechno je upraveno tak, aby to vyhovovalo těm nahoře. Nezdá se to, ale je to tak. Je celkem smutné, kolik lidí si to neuvědomuje.
A samozřejmě výchova ovcí musí začínat už od mala. Školka, škola, práce. Všechno musí zapadat do systému. Nikdo a nic ho nesmí poškozovat. Ti nahoře velí, ti dole skáčou tak, jak oni chtějí.
Samozřejmě se najdou i výjimky, učitelé, kteří žáky skutečně učí přemýšlet. Vyloženě je do toho nutí - pokud to tedy ještě má cenu. Ale je jasné, že učitel, který si přijde odvykládat svoje, absolutně ho ty děcka nezajímají nevychová nic jiného než svou kopii. Robota, kterého nezajímá práce, kterou dělá, chce jen svou odměnu.

Zobrazit víc

Teď popravdě :D kolikrát denně chodíš do ledničky? :D

Leňule
Občas se mi stává, že ledničku několik dní nevidím. Vím, že bych měla jíst, abych si spravila žaludek a nesměřovala přímo do hrobu, ale už sem si nějak odvykla. Nemívám hlad, takže si na to ani nevzpomenu. Až po několika dnech mi pomalu začíná docvakávat, že bych měla něco udělat.
Taky jsem od přítele dneska dostala krásnou přednášku o tom, jak mi trčí kosti. A to nejen žebra a pánev, ale i na rukou, zádech a nohou. Matka do mě rýpe, že vypadám jako kdybych vylezla z koncentráku. Hm .. asi bych s tím fakt něco měla dělat.

Nechceš dávat jednodušší otázky?

Prosím? A co si jako pod pojmem jednodušší otázky představuješ? To snad chceš, abych se vás ptala na věci, na které se tady ptá a každý a na které mě absolutně nezajímá odpověď? Proč bych se měla ptát cizích lidí na to, jak se mají nebo co dělají? To mě zajímá u známých. A nehodlám se ptát na něco, na co každý odpovídal každý už nejmíň 5ox. Promiň, ale to fakt ne.
Snažím se pokládat otázky tak, aby byly alespoň trochu originální, na přemýšlení, rozepsání, na které mě zajímá odpověď. A že některé z nich opravdu lehké jsou. Jestli se ti to nelíbí, tak mi napiš a já ti je posílat přestanu.

Si typ človeka, ktorý sa zaujíma o reči druhých, alebo to neriešiš a správaš sa tak, ako sa to tebe páči? Čo si myslíš o ľuďoch, ktorí sa starajú do života druhých, ale na svoj sa nepozrú?

Kdysi jsem se o tyhle kecy zajímala. A jak to dopadlo? Pokusila sem se zabít se. Well, měla jsem veselé dětství. Ale teď už na to kašlu, ať si kdo chce říká co chce, já se kvůli nim zbytečně omezovat nebudu. Jsem se svým životem spokojená (v rámci možností) a nebudu ho měnit jen proto, abych se líbila nějakým idiotům, kteří ani nejsou jeho součástí.
Pokud se někdo stará jen o životy jiných, buď je ten jeho příliš nudný nebo má nějaké šílené komplexy, které si neumí řešit. Takoví lidé jsou na odstřel, ale co už. To oni budou hnít ve své vlastní špíně, zatím co ti, které pomlouvali si budou dál žít spokojeným a šťastným životem.

Čo si myslíš o ľuďoch ktorý si pridávajú na fb úplne každého? :)

N E L L Y
Já si taky přidávám každého (kromě jistých výjimek). Nemám facebook kvůli sdílení svého života, jen jako prostředek pro komunikaci s nejlepší kamarádkou a přítelem, na domlouvání práce a pod. Samozřejmě taky, když chci komunikovat s někým s asku a dalších internetových stránek. V podstatě na samotné fb ani nechodím, mám zapnutý jen messenger.

Jaké zvíře tě vystihuje? Proč? :)

Jednoznačně kočka. Jsem flegmatický pohodář, který by nejraději celé dny někde v teploučku a pohodlí prospal a nejspokojenější je, když ho někdo drbe. Tedy .. jen v případě, že sám chce, jinak má rád svůj klid a nikdo ho nesmí rušit. Ovšem někdy mě chytnou neskutečně hyperaktivní nálady a to pak *zachraň se kdo můžeš*. Taky na první pohled vypadám strašně roztomile, ale nemám problém vytáhnout drápy a zanechat hluboké jizvy. Jen co se týče jídla to nesouhlasí, protože já nejím prakticky vůbec a kočky by sežraly všechno na co přijdou.
Hm .. nedivím se, že moje nejlepší kamarádky jsou dvě kočičí pakoňky.

Postavíš se na odpor člověku, který s tebou bude jednat hnusně (urážet tě, psychicky trýznit, zesměšňovat před ostatními...), pokud ten člověk bude učitel/šéf (prostě někdo, kdo stojí nad tebou)?

Záleží na situaci. Prošla jsem si šikanou a od té doby mě jen tak něco nepoloží. Jsem zvyklá snášet urážky a posměšky s úsměvem na tváři. Takže kdyby mi na mém místě opravdu hodně záleželo, od šéfa bych to snášela. Nejspíš bych si začala hledat novou práci a teprve tehdy, až bych ji měla jistou, bych mu k tomu řekla svoje.
Co se školy týče, šikanu ze strany učitele bych opravdu netrpěla. A je jedno jestli vůči mě nebo někomu jinému. Řekla bych mu svoje i kdyby se to pak mělo řešit na vyšších místech. Školu si klidně můžu udělat jinou, i když ty ztracené roky by mě mrzely.

kdy jsi byla naposledy ve skole? :)

Hm .. ve středu? Jo, ve středu. Ve čtvrtek sem byla u doktorky a odcházela jsem s tím, že mám dva týdny ležet doma. Pak sem byla v nemocnici a tam mi řekli, že jestli se mi to nezlepší, nechají si mě tam. Co už, doktory jsem stejně nikdy neposlouchala. I když po tom, co jsem dneska zase zvracela krev bych asi měla.

Názor na mě? :) (Nepiš prosím že mě neznáš, něco se určitě najde)

Jsi jednou z lidí, které už sleduji poměrně dlouho, tudíž udělám výjimku a odpovím ti.
Máš skvělé otázky. Dáváš prostor pro rozepsání se a než člověk odpoví, musí zapojit mozek. Dostávám je opravdu ráda, patří mezi nejlepší, které mi přicházejí.
Tvůj profil sice moc nesleduji, ale po přečtení mi příjdeš jako sympatická slečna, která má mozek na správném místě a umí se krásně rozepsat.

poradis mi nejake cviky na prsa prosim? :) chodis asi do posilky co :)

http://fityou.cz/cviky/cviky-na-prsni-svaly/
Strýček google vždycky pomůže. K tomu ti doporučuju i obyčejné zatínání, můžeš to dělat i když čekáš na bus nebo tak.
Svoje cviky ti nenapíšemu, promiň, ale trvalo mi dlouho než sem si na ně přišla a každému sedne něco jiného, takže je lepší, když si na to příjdeš sama.

Patříš ve škole mezi oblíbence, šikanové nebo šedé myši, které drží hubu a krok? Ustoupíš stádu a přidáš se k nim, i když jde o věc, která odporuje všem tvým zásadám? Pomůžeš šikanovanému nebo do něj ještě kopneš?

Nedokážu se zařadit nikam. Jsem takový mix všeho. Když chci mít klid, je ze mě nenápadná šedá myška. Když se mi něco nelíbí otevřu hubu a když chci vyjádřit svůj názor, tak to prostě udělám. Nejsem žádný extra vůdčí typ, co by byl ve středu společnosti, ale ani žádný šikanovaný chudáček.
Celkově, co se šikany týče, mela jsem na třídu štěstí a nevyskytuje se u nás vůbec. I když u jistých případů by mohla. Každopádně, kdykoli vidím šikanu, nedokážu se člověka nezastat, jelikož jsem si tím prošla a vím, jaké to je.

co by musel člověk splňovat, aby byl opravdu "dospělý" ? (teď nemyslím věk..) co když jsou lidi, co se snaží být doopravdy dospělý, splňovat tyto 'body', jen děti...co se snaží popřít sami sebe?

Avalencii
Pro mě, aby byl člověk dospělý, musí být samostatný. Dokázat se postarat sám o sebe, popřípadě o jiné a orientovat se v každodenním životě bez toho, aby ho někdo vodil za ručičku. Pokud tohle člověk nesplňuje, nebude pro mě dospělý, ani kdyby mu bylo 8o a nehodlám mu prokazovat žádný respekt ani úctu.
Je celkem smutné, kolik lidí nedokáže něco, co by měla být samozřejmost. Ani v době, kdy už by měli vést vlastní život se nedokáží odpoutat od někoho, kdo je životem provází.

Myslíš si, že je škola užitečná? Nebo jsi typ člověka který na školu kašle?!

Gifi a fotky lidí z asku
Samozřejmě že je škola důležitá. A teď nemyslím ty blbosti, které se učí jen proto, aby se učilo vůbec něco. Ale učitelé jsou něco, jako naší druzí rodiče. Možná se to nezdá, ale dají nám toho do života opravdu hodně. Ať už některé názory na svět nebo jen schopnost snést debilního šéfa. Taky, pokud je učitel hodně dobrý, nám ukazují, jak to na světě chodí. Že to není taková pohádka, jak sme si mysleli.
Třída je zase důležitá z toho hlediska, že se naučíme pracovat ve skupině, dělat kompromisy a komunikovat s lidmi, které máme okolo sebe. Učíme se vytvářet sociální vazby a hierarchie. Vyjadřovat svůj názor nebo naopak držet hubu.
Celkově nám škola procvičuje mozek. Učí nás nějakému řádu, který později podstoupíme i v práci. Učí nás, že v životě prostě existují jisté povinnosti, kterým se musíme věnovat.
Ono to učivo vážně není až tak důležité, jako tohle. Stejně málokdo pracuje v oboru a i když se mu to podaří, naučí se pár věcí, které bude používat znovu a znovu a školní vědomosti prakticky nevyužije.

Zobrazit víc

co děláte? ^^

RafCoolGirlCZ’s Profile PhotoAnnie
Lásce nestačí postel, musí si dělat matraci ze mě ^^
Dělám čistku v lidech, kterým posílá; otázky. Dneska už sem jich sto vyřadila a to sem ještě neskončila. Vážně nechápu, proč mi nemůžete napsat, že končíte s askem nebo že o moje otázky nemáte zájem, místo toho, aby ste si je zbytečně nechávali posílat, přidělávali mi práci a nutili čekat ty, kteří o otázky skutečně mají zájem.
co děláte

Prostor pro myšlenky:

Vždycky jsem si přála jednu věc. Mít někoho, s kým bych mohla sdílet svůj život.
Někoho, v jehož objetí bych mohla usínat i probouzet se. Někoho, kdo by mi rozuměl, pomáhal mi a podporoval mě. Někoho, koho bych milovala a kdo by miloval mě. Někoho, v jehož objetí bych měla celý svět. Někoho kdy by mi vymýšlel roztomilé přezdívky a říkal sladká slova. Někoho, s kým bych trávila většinu svého času a přesto by mi to připadalo málo. Někoho, kdo by mě miloval i s mými uchylkami a šílenostmi a možná právě pro ně. Někoho, kdo by znal mé touhy a pomáhal by mi proměnit je v realitu. Někoho, s kým bych mohla plánovat budoucnost. Někoho, s kým bych mohla být šťastná.
Když teď tak ležím sama v posteli, jen s kočkou, přemýšlím, jestli vůbec ještě pořád někoho takového chci. Jestli mi to stojí za to trápení a jestli mi není lépe samotné. Mám plno snů, které si chci splnit s ke kterým nikoho víc nepotřebuji. Dokážu být šťastná i sama.
Možná je to jen obyčejný zkrat. Možná mě to za pár dní přejde a budu se smát vlastní hlouposti. Ale co když ne? Má vůbec cenu pokračovat .. ?

Zobrazit víc

Veríš v boha?

N E L L Y
Věřím, že existuje nějaká síla, která je mocnější než my. Ale nevěřím v Boha. Tedy, rozhodně nevěřím v křesťanskou představu Boha už jenom proto, že křesťanství mi přijde extrémně nechutné. Stejně tak, jako většina náboženství. Dobře, původní představa křesťanského Boha nejspíš nebude tak špatná, ale ta už dávno se ztratila někde v neznámu. Stejně tak, jako představy ostatních bohů. Zbyl jenom ten hnus a to, co si lidé upravili podle sebe.
Hm .. Okey, na to jsi se neptala. V Boha nevěřím a jsem si jistá, že ani nebudu.

Čo ťa nudí?

N E L L Y
Věcně nesplněné sliby. Naivní očekávání. Blbé kecy. Holčičky, které si myslí, že snědly moudrost světa. Moje pitomá nemoc. Čekání ve frontách. Výklady některých učitelů. Většina televizních programů. Dojíždění. Pobyt v nemocnici.

■ Jake je tve vysnene povolani? :o ■

Underdog.
Doteď vlastně nevím, co bych chtěla dělat. A to příští rok maturuju. Zatím pracuju u koní a vyhovuje mi to, ale jako perspektivní práci do budoucna to rozhodně nevidím. Maximálně jako přivydělek.
Ale asi bych chtěla zůstat v oblasti polygrafie. Práce v DTP nebo v DZ vůbec není špatná. Nevadila by mi ani novinařina nebo práce v reklamce.
Ach jo, asi bych si konečně měla vybrat výšku. A pak uvidíme, co mi osud přichystal.

co člověk musí mít, aby byl šťastný?:)

RafCoolGirlCZ’s Profile PhotoAnnie
Co by lidem mělo stačit ke štěstí?
Když mají střechu nad hlavou. Když mají dostatek jídla, pití a vhodného oblečení. Když mají rodinu a přátelé. Když jsou zdraví a mají celý život před sebou. Když mohou studovat/pracovat. Když se mohou věnovat tomu, co je baví.
Ale stačí jim to snad? Ne, ne, ne, ne. Chtějí pořád víc a víc. Věci které vlastně ani nepotřebují. Brečí kvůli blbostem, ale nedívají se kolem sebe na krásy života.

Jaké plány máš na víkend??

Gifi a fotky lidí z asku
Dneska jsem měla být s ním, ale nějak to padlo. A upřímně? Vůbec mi to nevadí. Protože po dlouhé době, tohle byl naprosto úžasný den. Sice sem nemocná a neměla bych se nijak extra hýbat, přetěžovat se a tak (i při uklízení sem měla pocit že umřu), ale i přesto jsem si šla na dvě hodiny zaběhat. Okey, málem sem si vykašlala plíce a omdlela, ale bylo mi to jedno, protože mi bylo neskutečně skvěle. Pak jsem ještě cvičila, dokud mi nebylo tak blbě, že sem nezvládala nic jiného, než jen ležet na zemi se zavřenýma očima a doufat, že sem to nepřehnala natolik, abych zase musela do nemocnice. Taky jsem se na chvíli vrátila ke kreslení (vůbec sem se nezlepšila). Fyzicky jsem totálně na dně, ani nevstanu z postele. Nemůžu jíst a sem ráda, když se mi podaří něco vypít. Ale psychicky je mi úplně skvěle, dokonale, božsky.
Pokud se to do zítřka zlepší, budu dělat úplně to samé. A nejspíš i v pondělí. Pokud ne, vidím to na den v posteli s kočkou, filmy a čajem.

Zobrazit víc

Taky si myslíš, že čím jsou děcka blbější, tím víc si hrají na dospělý a chytrý? (proč?)

Nikde sem neřekla, že jenom blbé děcka si hrajou na dospělé. Inteligence v tomhle případě nehraje žádnou roli.
Jde o to, že dospělí jsou pro děti přirozeným vzorem. A všichni se svému vzoru samozřejmě chtějí podobat. Jenže děti si nejsou schopny všimnout ani uvědomit, jaké povinnosti a starosti dospělost přináší. Ne proto, že by nebyly dostatečně chytré. Ale proto, že jsou děti a k dětství, tyhle starosti nepatří. Neznám jediné dítě, které by se staralo o to, jak rodiče vydělávají a co a jak musí platit. Nejsou si schopny ani uvědomit příčiny, které dospělé k některým činům vedou. A tak je jen napodobují, aniž by si u uvědomovali, že třeba dělají nějakou hloupost.
Tohle si člověk uvědomí až s věkem, když se to na něj všechno navalí. Tohle je na dětství právě to krásné. Ta naivita a bezstarostnost.

Zobrazit víc

Aký/aká si? :) (pochop to ako chceš)

Kattie
Jsem taková, jakou mě vytvaroval život. Na začátku jsem byla malá, naivní holčička, která na světě dokázala vidět jen to krásné. Prošla jsem si mnoha fázemi. Třeba troskou, co toužila po smrti, pomstychtivou mrchou, šedou myškou, veselým středem každé společnosti. Teď mám v sobě trochu od každého. A musím říct, že jsem se sebou spokojená. Konečně jsem našla své pravé já.
Trochu mě mrzí, že jsem si musela projít tolika špatnými věcmi. Bylo to nutné? Nomohla jsem poznat sama sebe i bez toho, abych musela tolik trpět? Ale nemá smysl utápět se v minulosti. Co bylo, bylo. A v konečném důsledku, jsem za to ráda.
Protože díky všem těm věcem jsem člověk, který se dokáže postarat sám o sebe. Jsem člověk, který si umí dobře vybrat. Jsem člověk, který si váží a cení lidí i věcí, které má. Jsem člověk, který se umí radovat z každé maličkosti. Jsem člověk, který si dokáže projít krizí a ví, že to zvládne. Jsem člověk, který dokáže pomáhat druhým. Jsem člověk, který dokáže zamakat aby dostal to, po čem touží.

Zobrazit víc

Co máš dnes v plánu ?

Naivní Rosnatka
Ve dvě ráno sem skončila s úklidem, od šesti zase pokračuju. Ještě tomu věnuju tak dvě hoďky, hodím si sprchu, zalezu do postele a budu čekat, až přijede on :3. Nejspíš si pustíme nějaký film (a já mu samozřejmě zase usnu, protože sem nemocná a v noci sem nespala >.<).
Večer už se zase budu jenom válet v posteli a léčit. Chci konečně zase ke koním, ale v tomhle stavu tam fakt nemůžu.

Co děláš?

Snažím se uklízet (samozřejmě, že sem všechno odkládala na poslední chvíli a teď nic nestíhám), ale je mi tak špatně, že se sotva držím na nohou. Nevím jestli si dřív vyzvracím žaludek nebo díky toho kolotoče co mám omdlím a s mým štěstím si o něco rozbíju hlavu. Asi bych měla jít spát .. kéž už by bylo odpoledne a byl tady on.

Co bylo to poslední, co si někomu řekla?

Ne lásko, nebudeš mi lézt pod deku. Ano, ano, taky tě strašně miluju, ale nebudeme to přehánět, ano? Prostě si tady hezky lehni ved .. ne, ne, ne! Ty potvoro, hned vylez! To lehtá! Okamžitě pojď ven!
..
..
..
Dobře, tentokrát si vyhrála. Ale naposledy!

věříš na lásku na celý život?

✝Dead Unicorn✝
Po tom, co sem poznala jeden pár, v ní nemůžu nevěřit. Jsou spolu 72 let. Od jeho 15 a jejích 13. Nikdy se nepovedli, nikdy se spolu nijak vážně nepohádali. Doteď k sobě mají úctu, vzájemně se respektují. On ji domů nosí kytice růží, jen tak, protože prostě chce. Chodí spolu na romantické procházky, do kina, na večeře. A jsou spolu štastní. Když jsou spolu, vidíte jak vyloženě září. Přes sedmdesát let spolu šťastně sdílejí životy a i přesto vypadají jako čerstvě zamilovaní teenageři.
Jsou to úžasní lidé a upřímně jim závidím.

Nakolik věříš v dobré konce?

Michal Pham
V podstatě všechny konce jsou dobré. I když to není *žili spolu šťastně až do smrti* ale *probrečel/a x dní a byl/a úplně na dně*, protože každý konec nám přináší jisté zkušenosti, bez kterých bychom byli ztracení. Navíc věřím tomu, že když něco končí špatným způsobem, čeká na nás něco,co nám má naši bolest vynahradit. Něco co nám teprve ukáže pravý život.
Ale hodně záleží na vnímání člověka. Pokud bude všechno brát jako největší katastrofu, největší katastrofa to bude. Já beru vše jako dobrý přínos do života. I když některé kapitoly mého žití končily krví a slzami, přesto jsou pro mě dobré. Udělaly ze mě takového člověka, jakým jsem.

Znamená pro tebe něco Miluju tě, nebo ho používáš po týdnu ?

Kišinka Úžasná
Říct někomu "miluju tě" dokážu tak po měsíci. Možná ani to ne. Spíš po delší době. Určitě po delší. Hm .. no prostě to dokážu teprve tehdy, až k té osobě opravdu něco cítím. Dřív vážně ne. Nevidím důvod, proč to někomu říkat jen proto, že by se to mělo a žeto ke vztahu patří. Blbost.
Vážně miluju ty páry, co se znají sotva pár dní, ve vztahu jsou den a celý ask a fb zaspamují svými fotkami, jak se jeden druhému snaží oliznout mandle nebo ještě líp, když se po sobě válejí v posteli a dopisují k tomu, jak strašně se milujou, že sbolu budou navždy a bla, bla, bla. Jak překvapivé, že tyhle vztahy většinou déle než měsíc nevydrží. Pokud vůbec týden.
Slovem "milovat" se poslední dobou strašně plýtvá. Lidé milují všechno co se jim jen zalíbí a po chvíli je to přestává bavit a milují zase něco jiného. Nechápu to. Když něco miluju, mám k tomu hlubší citový vztah a tím pádem to přeci opouštět nechci. Každá láska by mi měla dát něco do života, ať už je to láska k člověku, zvířeti nebo věci. Už jen proto by se s ní nebo ani s parodií na ní plýtvat nemělo.
Jako by snad bylo tak těžké říct "mám rád" a teprve pak přecházet k "miluji". On vám za to nikdo hlavu neutrhne.

Zobrazit víc

Bojíš se smrti? Co myslíš že bude po tom co umřeš?

HUMAn
Smrti se nebojím, nemám důvod. S tím jak mi je, sem ses ní musela tak nějak smířit. Nebylo to nijak těžké. Navíc, umírat je tak strašně lehké ..
Občas se sice tak nějak "seknu" a začnu zděšeně přemýšlet nad tím, co kdyby mě vážně nedokázali vyléčit? Ale nakonec vždy usínám s tím, že je to vlastně stejně jedno. Stane se to, co se stát má.
Ale rozhodně nechci vědět co je po smrti dřív, než opravdu umřu. Lidé ti chtějí vědět proto, že se bojí. Já se nebojím, budu to vítat, ať už je to cokoli. Líbí se mi, že půjdu do Velkého Neznáma.

Vedel/a by si si predstaviť deň bez elektroniky? Skúšal/a si to už niekedy? Ak áno, podarilo sa ti to?

N E L L Y
Ještě nedávno jsem jezdila na vodácký tábor, kde sme byli bez elektroniky dva týdny. A v podstatě nám ani nechyběla. Právě naopak, dokázali jsme se natolik zabavit, že si na ní nikdo ani nevzpomněl.

Ani sme sa nenazdali a celý svet obehli nové balzamy EOS. Vraj sú svojím sposobom účinejšie ako Baby Lipsy. Máte eos, doporučujete ho? Pomohol Vám nejak? (popraskané usta...) Ak nie chceli by ste ho?

Tuhle módu naprosto nechápu. Já sice mám prakticky pořád buď rty rozkousané nebo popraskané, ale stačí mi obyčejný lesk na rty od essence za 3o korun nebo obyčejný balzám za 2o a do pár hodin mám rty v pořádku. Zatím co kamarádka vyhodila přes stovku za baby lips a teď akorát nadává, že zbytečně utratila za blbost, protože ji to vůbec nepomáhá.
Takže ne, eos opravdu nemám a ani mít nechci. Nehodlám si něco kupovat za drahé peníze jenom proto, abych byla in, když mi bohatě stačí levné věci, které opravdu pomáhají.

Názor na proana stránky?

Myslím, že všichni, kteří mě už nejaký ten čas sledují ví, že každou chvíli končím v nemocnici. Tím pádem už znám většinu doktorů, sestřiček i některé dlouhodobé pacienty. A když sem s nimi mluvila o tom, kdo nám "přibyl do party" mezitím, co sem tam nebyla, vyprávěli mi o jedné holčině, která tam skončila kvůli anorexii. Samozřejmě, že tyhle věci se řeší. Proč, kdy a jak, takže sem měla celý příběh.
Kdysi to byla obyčejná, veselá holka, postavu měla tak akorát (Sama sem ji viděla, protože když sem s ní pak mluvila zjistila sem, že sem ji ve městě potkávala.). Ale pak si z ní nějací idioti začali dělat srandu, že je tlustá. Sice to vůbec nebyla pravda, ale to je evidentně nezajímalo. A když na asku začala objevovat p-a stránky, strašně se ji to zalíbilo. Zkoušela jejich rady a diety. Ze začátku to šlo blbě, ale postupem času se na hubnutí stala závislá. Už žádné rady nepotřebovala, dokázala to sama. Přicházela na nové a nové způsoby jak žaludek obelstít, aby nemusela jíst, čímž si ho samozřejmě jen ničila. Samozřejmě to nemohlo skončit jinak, než převozem do nemocnice. Rodiče a kamarádi na to přišli až už bylo pozdě a nedokázali ji pomoct. Při svých 17o cm vážila pouhých 32 kg.
Když se dostala na dětské, už měla váhu prakticky v normě, ale byla z ní naprostá troska. Samozřejmě sem neodolala a šla si s ní promluvit. Polovinu doby probrečela. Prakticky bez vlasů, žaludek ji nefungoval, byla neustále unavená, bolely ji klouby, se zuby musela jít na operaci. A sebevědomí? Chuť k životu? Nic takového pro ní neexistovalo.
Největší ironií je, že bez podpory p-a stránek, by možná tak špatně nedopadla. Ano, zkoušela by hubnout, ale nikdo by ji nepodporoval v tom, aby nejedla a neříkal by ji, že je to tak dobře.
Vážně, majitelky takových stránek by se nad sebou měly zamyslet. Pro ně je to možná sranda .. ale kolika lidem tím můžou zničit život?

Zobrazit víc

Proč jsme chtěli být rychle dospělí? Stále chceš být dospělí? Proč?

Nikdy jsem nechtěla být dospělá. Ani jako malá jsem si na dospělou nehrála. Nelákalo mě to vůbec. Chtěla jsem být dítětem tak dlouho, jak jen to šlo. Dětství je totiž skvělá věc, i když není nejšťastnější.
Ale chápu to, lidé vždycky chtějí to, co zrovna nemají a mít nemohou. Navíc, děti si berou dospělé jako vzor, chtějí se jim vyrovnat. Ve všem. Ale vidí jen to dobré. Tu zábavu bez starostí a povinností. Myslí si, že dospělost je jen takové vylepšené dětství. Můžete všechno co chcete, máte co chcete. Máte naprostou svobodu. Všichni vás berou vážně a váží si vás.
Jak hořké je pak to zklamání, když zjistí, jaká je dospělost doopravdy. Všechno doprovázejí starosti, práce a povinnosti. Vůbec nemáte tolik času, kolik by jste chtěli a vůbec se nebavíte tak, jak ste si představovali. A najednou se chtějí vrátit zpět do naivního dětství. Jenže, bohužel, už je pozdě ..

Zobrazit víc

Kdyby jsi mohl/a zabít jednu osobu a aby tito prošlo kdo by to byl a jakým způsobem by to bylo ?

never stop dreaming ☼
Jenom jednu? Jenom jedním způsobem? Ach jo ..
Okey, vím kdo by to byl. Vím to zcela jistě. A ví to všichni, kteří mě alespoň trochu znají. A bylo by mi jedno jakým způsobem, stačilo by mi, kdyby už tady prostě nebyla.
Ale dejme tomu, že bych si opravdu chtěla a mohla pohrát a dejme tomu, že by měla daná osoba libovolný počet životů. Tolik, aby se mi to hodilo.
Chtěla bych ji milimetr po milimetru stahovat z kůže. A solit každičkou novou ránu. Chtěla bych ji dát na břicho krysu, přiklopit ji něčím skleněným a sledovat, jak se pomaličku prožírá na svobodu. Chtěla bych ji trhat maso kleštěmi a posadit na trestnou kozu. Chtěla bych ji zavřít do železné panny. Chtěla bych vyzkoušet Dvoumužnou pilu (Pro toto mučení potřebujete člověka pevně upoutaného hlavou dolů. Následně k němu přistoupí dvojice mučitelů s pilou zvanou kapr, kterou umístí mezi jeho nohy. A začne se řezat stylem každý chvilku tahá pilku. Vzhledem k pozici hlavou dolů zůstává většina krve v dolní polovině těla a smrt nastává, až když pila projede srdcem. Na což si mučitelé dávali zajisté pozor.). Chtěla bych ji narazit na kůl a rozlámat v kole. A ..
No dobře, prostě ji nemám ráda, sem zvrhlý psychopat a ráda si hraju.

Zobrazit víc

Ahoj, vím že pro někoho to můžou být citlivé otázky tak nemusíš odpovídat :-) 1)Co ty a rodiče? Jak spolu vycházíte? 2)Stává se ti že někdy brečíš a ani nevíš proč? 3)Stává se ti že si v nevhodnou dobu vzpomeneš na nějakou blbost a začneš se nezadržitelně smát :-D ? // Přeju ti hezkou středu :-)

1) Rodiče? Myslíš mého vlastního otce který je někde v absolutním neznámu? Nebo snad bývalého nevlastního otce, který už ani neví, že existuju? Nebo mého současného otce, se kterým si za den řekněme max 3 slova? Eh .. proč vlastně píšu otec, když sem v životě nikomu tati neřekla? Nebo snad myslíš mou skvělou matku, která se o mě začala znovu "starat" teprve před pár měsíci?
2) Tohle se mi obvykle stává v noci. Jen ležím, dívám se do blba .. a najednou už objímám deku nebo medvěda a brečím jako malá, dokud neusnu. To by ale až takový problém nebyl. Problém je, že se mi to poslední dobou stává i přes den a vysvětlovat lidem okolo, že brečím bez žádného zvláštního důvodů fakt není moje oblíbená zábava.
3) Ehm .. ono je úplně normální, začít se smát na pohřbu. Uprostřed obřadu. Když vám umřel celkem dost blízký rodinný příslušník. Vážně, to se může stát každému.

Zobrazit víc

co dělat, když vás někdo nenávidí a vražedně se na vás kouká?:D

RafCoolGirlCZ’s Profile PhotoAnnie
Většinou, když to někdo udělá, začnu se smát. Stejně tak, když po mě někdo řve, prostě se směju. Absolutně nechápu proč, když na tom vlastně nic vtipného není. Ani bych nespočítala, do kolika problémů mě to už dostalo.

Vynucuješ si někdy věci pláčem nebo vztekem, nebo raději vše řešíš mírovou cestou? :)

Simona
Nikdy. Nedělala sem to ani jako malá. Nebrečela sem, ani když sem spadla a něco si udělala. Nevztekala sem se, když sem něco nedostala. Prostě jsem věděla, že to nepomáhá. Matka mě vždycky ignorovala a já se brzo naučila, že jenom zbytečně plýtvám energií.
Vždycky když něčí chci, tak si tvrdě zamakám, abych to dostala díky vlastní práci, ne díky prosbám, vyhrožování a ponižování sama sebe.

Šikana. Napíš čokoľvek na túto tému. (názor, zážitok, čokoľvek..)

Sunny
Upřímně, zajímalo by mě, co lidi k šikaně vede. Nebo respektive proč se snaží řešit své komplexy, právě tímhle způsobem. Ano, já vím, někteří to mají doma těžké, rodiče je mlátí, ignorují, v podstatě také šikanují a oni si potřebují nějak získat pozornost. A co je jednodušší, než někoho ponížit tak, aby byl hluboko pod vámi a vy v očích ostatních vypadali strašně hustí? Ale pomůže vám to snad? Ne. Proč se radši nesnažit něco se dokázat a zařídit se tak, aby byl člověk z té parodie na domovco nejdřív pryč? A nebo když závidíte .. pomůže vám šikanování ostatních k tomu, aby ste měli jejich vlastnosti? Ne. Když se cítíte méněcenní, pomůže vám šikana zvednout si sebevědomí? Ne. Tak proč? To jsou lidé vážně takoví zbabělci a idioti? A co teprve ti, co je tak strašně obdivují? Těm mozek odešel kam?
Jinak jako člověk, který si šikanou procházel a částečně ještě prochází můžu říct, že je to hnus. Neskutečně odporný hnus. Dneska stačí, aby ste jen trochu lišili od ostatních, byli o něco chudší než je průměr, ukázali jen trochu slabosti a okamžitě jste terčem posměchu, urážek a pomluv. Pro některé strašná sranda. Někteří se přidávají jen proto, aby zapadli do kolektivu. Ale co náš šikanovaný? Probrečené noci, sebepoškozování a strach. Strašný strach. Ze všeho. Máte strach jít ven. Jít do školy. Být na sociálních sítích. Něco někomu říct. A tím jim dáváte ještě větší prostor k tomu, aby vám ubližovali. Možná se najde někdo, kdo vás zachrání. Ale když ne? Kolik lidí už se zabilo nebo pokusilo zabít jen proto, že si z nich někdo dělal "srandu"?
Bohužel šikana tady byla a vždy bude. Přitom je tady tolik jednoduchých způsobu jak se bránit. Jen vás v té chvíli prostě nenapadají ..

Zobrazit víc

Jak by podle tebe vypadal svět,kdyby si všichni lidé byly rovnocenný?Vydělávali by jsme stejné peníze,měli stejná práva atd..Byl by tenhle svět lepší nebo horší?Proč?Můžeš se i rozepsat.

never stop dreaming ☼
Zrovna dneska jsme se o tom bavili v ZSV. Někde v Rusku žije malá komunita, která se snaží žít dle zásad komunismu. Všichni pracují, peníze neexistují, lidé si berou jen to, co opravdu potřebují. Určitě nežijí v takovém luxusu jako my, ale věřím tomu, že jim musí být skvěle. Žádná závist, žádné posměšky, žádné sociální rozdíly. Jenže .. tohle je pouze malá skupina, která se toho účastní dobrovolně.
Nemyslím si .. respektive vím, že by to dalo aplikovat na větší množství lidí a už vůbec ne, na celý stát nebo na celou zemi. Vždy se najdou jedinci, kteří budou chtít více než mají a než potřebují a vůbec jim nebude vadit brát si to na úkor jiných. Vždy tady budou lidé, kteří budou příliš líní na to, aby pracovali nejen pro svůj, ale i pro prospěch jiných. Vždy tady budou lidé, kteří budou potřebovat vedení, zákony, tresty a někoho, kdo na ně bude dohlížet.
Každopádně, i kdyby to bylo možné, na jednu stranu by to bylo asi fajn. Zmizelo by hodně problémů, lidé by si neměli co závidět. Ale na druhou stranu, život by musel být strašně monotónní. Neměli bychom se o co snažit, neměli bychom k tomu žádnou motivaci. Nebylo by tady mnoho nových věcí, které bychom mohli zkoušet, protože by bylo vše stejné. Nemohli bychom dát najevou svou odlišnost, ukazovat svou povahu svým vzhledem, protože by bylo vše stejné. Nevznikala by žádná originální díla, protože bychom všichni měli stejný vkus.
Ne, život možná není fér, ale takhle má něco do sebe a nechtěla bych jej měnit.

Zobrazit víc

Konflikt se dá vyřešit třemi způsoby: a) agrese->útok, b) únik (pasivní, popření problému), c) řešení->kompromis. Kdy a za jakých okolností bys dané řešení použil/a?

Vždycky se snažím řešit problémy v klidu. Všechno vyřešit tak, aby to vyhovovalo oběma stranám, nějak se domluvit. Rvačky a řvaní většinou nic neřeší, jenom přidělávají další problémy. Stejně tak ignorance. Většinou se snažím domluvit tak dlouho, dokud se mi to prostě nepovede.
Ale když to nejde, jsem ten typ, co vážně nemá problém někomu vrazit. A nebo použít jiné velice zákeřné prostředky. Nemám to sice nijak ráda, protože vím, že si tím můžu přidělat další problémy, ale nenechám ublížovat sobě ani mým blízkým.

Ty ses pokusila zabít? Kdysi si to tady psala ..

Jo, pokusila. Dvakrát. Poprvé to bylo, když mě jeden idiot v podstatě znásilnil a opravdu "hezky" mě zmlátil. Sotva sem se doplazila domů, nacpala sem do sebe všechny prášky, které jsem našla, zapila to a čekala .. za dva dny jsem se probudila v nemocnici. Byla sem naštvaná, nechtěla sem s nikým mluvit. Jenom jsem přemýšlela, jak to zkusit znovu. Líp. A dokončit to. "Nejlepší kámoška" mi napsala, že jsem píča a že si to zasloužím. To mě v tom jenom utvrdilo.
A všichni do mě cpali ty jejich motivační kecy. Musela sem s nima mluvit o tom, co cítím a dělat psychologické testy. Bože, jak já to období nesnášela. Pořád to samé sterilní prostředí, pořád ti sterilní lidé. Žádná šance na únik. Testy, vyšetření, rehabilitace. A znovu, znovu, znovu.
Když mě pustili domů, ani sem nevěděla kdo jsem, připadala jsem si jako loutka. Jako loutka ve velkém divadle, které se všichni smějí a ukazují si na ní. To je ta, co ji znásilnili. To je ta, co je zmlácená. To je ta, co se pokusila zabít. To je ta divná. Byla jsem tak strašně otupělá, že mi to bylo jedno. Dostávala jsem se z toho dlouho. I když .. nikdy jsem se z toho nedostala úplně.
Po druhé to bylo tak nějak omylem neomylem. Beru teď hodně léků a tak nějak sem na to pozapomněla, když sem se chtěla napít. Ležela jsem na posteli a pomalu mi docházelo, že je nejspíš něco špatně. Když sem přišla na to co, jediná moje myšlenka byla "No a? Tím líp". Pak už jsem měla jen parádní okno. Další den nemocnice. "Můj" doktor mě vítal s úsměvem. A jeho první slova? "Jsi debil, už jsem ti to někdy říkal?" Ale pustil mě domů a neptal se, za což jsem mu vděčná. Nezvládla bych to, kdybych měla celý ten proces absolvovat znovu.

Zobrazit víc

Co tě drží při životě? (Vynechme prosím,jídlo,pití,kyslík)

Naděje. Naděje, že když to dokážu .. že když to dokážeme, budeme si konečně moct splnit naše sny a všechno zase bude tak, jak má být.
Ne .. Ne. Při životě už mě drží jenom on. Kolikrát už jsem se chtěla vykašlat na všechny prášky a vyšetření a on mě musel přesvědčovat, zakazovat mi a prokazovat, abych to neudělala. Kolikrát jsem klidně týden v podstatě hladověla, nespala, aniž bych si to nějak uvědomovala jenom jsem pracovala a pracovala .. a on se mnou pak seděl doma, donutil mě nic nic nedělat a cpal mi jídlo do krku. Kolikrát jsem brečela, v koncích, byla jsem si jistá, že už to dál nezvládnu a on tady byl, aby mě znovu postavil na nohy.
Za něho se ještě pořád oplatí bojovat.

Líbí se vám porcelánové panenky ? Jestli Ano/Ne, proč ? Názor na lidi co tytto panenky sbíraj ? :)

Porcelánové panenky jsou úplně úžasné. Teda .. některé. A teď nemluvím o těch nových, vyumělkovaných. Myslím ještě ty staré. Kamarádka je kdysi sbírala, nevím, jestli je pořád má, ale spát v jejím pokoji bylo tak trochu za trest, než ste si zvykli. Byly vážně neskutečně děsivé. Ještě jsem neviděla žádnou, ze starých porcelánových panenek, která by nebyla buď ošklivá nebo děsivá. Ale to jim dodává takové zvláštní kouzlo. Chtěla bych jich doma pár mít.
Ty nové už jsou sice krásné, některé vyloženě nádherné, půvabné .. ale žádné zvláštní pocity v člověku nevyvolávají.

Co je pro Vás ten bod, kdy už víte že to ve vztahu nemá cenu ( Stačí si situaci představit). To že láska vyprchala, neberu- jen tak to asi nebude

Pokud někdo miluje, bude mít pro něj ten vztah smysl, i kdyby ho to mělo zabít.
Ale pokud se někdo nedostane s fáze zamilovanost do fáze láska, je to právě tím, že zamilovanost se vytratila. Druhá polovička už mu nepřipadá tak úžasná jako kdysi, nesnaží se veškerý volný čas trávit s ní, ale raději si najde jinou činnost. Začíná se vymlouvat, že s ní být nemůže. Začíná přemýšlet o jiných lidech jako o potenciálních partnerech. Nesnaží se do vztahu přinést něco nového, prakticky už je pro něj mrtvý. Ten druhý v něm nevyvolává žádné větší city. Ano, pak už to opravdu nemá smysl prodlužovat, i kdyby ten druhý pořád zamilovaný byl.
Ale i pokud někdo miluje, měl by si uvědomovat, že jsou jisté věci, které se mávnutím ruky přejít nedají, i když to třeba bolí. Tolerovat nevěru, alkoholismus, gemblerství, drogy, nechat se mlátit a pod. s vírou, že vše bude jako dřív, protože je to přece ten úžasný člověk, kterého jste poznali na začátku je rázným krokem ke svému vlastnímu zničení. Bohužel, jen málokterý milující člověk se z tohohle dokáže vymanit. A tomu druhému to dokonale vyhovuje. On si může dělat cokoli. Ničit svou polovičku čímkoli a jakkoli s jistotou, že ona mu to nevrátí. Hnus.

Zobrazit víc

Dáváš otázky všem nebo jen někomu?

Dávám otázky všem, co luknou popisek nebo si o ně napíšou. I když to trochu trvá, dostane se na všechny. Nevidím důvod, proč nedat šanci všem a vybírat si jen ty s nejlepšíma odpověďma. Někteří k těm dobrým odpovědím potřebujou trochu pošťouchnout nebo dostat dobrou otázku. A já ráda dávám podněty, díky kterým mohou lidé vyjádřit svůj názor.
Šanci dávám všem, ale pokud mi někdo odpovídá blbosti, něco úplně mimo téma nebo se mě snaží strašně hustě šetřít, neváhám a okamžitě mu otázky přestávám posílat.

Čo si myslíš si Priebojní človek? Mal/a si niekedy kvôli tomu nejaké problémy?? Priebojní=Dokážem povedať svoj názor pri hocijakej situácii..a hocijakému človekovi ;)

Kattie
Dokážu svůj názor říct kdykoli, jakkoli a komukoli. To mi problém vážně nedělá. Spíš naopak.
Ale už to nedělám často. Nevidím důvod, proč bych měla říkat svůj názor někomu, kdo o to nestojí. Přijde mi zbytečné plýtvat slovy, když ostatní nahodí výraz "no jo, jo, už se konečně vykecej, ať můžeme pokračovat", absolutně nevnímají co říkám a když domluvím, pokračují dál, jako by se nic nestalo. Nebo taky nevidím důvod, proč někomu říkat svůj názor na něho, když vím, že by se stejně nezměnil, jenom by vznikly zbytečné rozbroje, protože by bral kritiku jako urážku.
Je důležité, aby člověk uměl říct svůj názor, ale taky je důležité, aby se naučil, kdy má držet hubu. Říkat svůj názor v případě, že nikoho nezajímá, nic nezmění, jenom se kvůli něj dostane do problémů nemá cenu. Na druhou stranu, říct svůj názor, i když se dostanete do problémů, ale něco tím změníte, to už si žádá ocenění.

Zobrazit víc

ulítla jsi někdy s někým..? :P

Samozřejmě, ale to už je dávno. Ach, ty experimenty ..
Každopádně, z tohohle už sem vyrostla. Nijak mě to neláká, spíš naopak, celkem se mi to hnusí. Na chvíli to bylo fajn, ale teď už chci něco víc. Něco mnohem lepšího.

Představ si, že tvému ideálnímu protějšku někdo na asku položí "otázku", ať napíše deset faktů o svém příteli/přítelkyni (tedy o tobě). Co bys chtěl/a, aby tam přesně bylo?

Takhle by to vypadalo:
Dokonala
nejkrásnější
Maly prcek
roztomila když spinkas :3
nevnimas věcí okolo sebe když spis a ne probudí Te vůbec nic -.-" ..
30 sekund :D
bouchnuti hlavou o most , promiň ale fakt ME to do dneska mrzí !! :D
hadame se kvůli picovinam -.-" ale jsi sexy když se nervujes :D :3
a jsi ta nejvícmocbozkouzasnekrasnedokonala žena kterou jsem kdy potkal :-**
Takhle by to vypadat mohlo:
Dokonalá
Šílená
Úchylná, zvrácená, velmi přítulná
Nervní a žárlivá
Nejlepší zážitky
Prcek
Umí nejlíp vařit
Pako
Boží
Věcně unavená

Co jako první uděláš, když ráno vstaneš do školy/práce? :) :D

►Říháč◄
Kontroluju čas. Několikrát už se mi totiž stalo, že sem vstala dřív, myslela si že vstávám pozdě, panikařila, bleskově se chystala k odchodu .. a u vchodových dveří sem zjistila, že klidně můžu ještě několik hodin spát. Už nikdy to nechci zažít.

Tím příběhem o tátovi mi připomínáš dívku, tady z asku, která podporovala anu a odstěhovala se do ciziny kvůli změně.. Pokud to nejsi ty tak se omlouvám ale trošku se mi to shoduje. Neber to prosím jako urážku

V pohodě, ale já to určitě nejsem, už jenom proto, že ani bych nikdy nepodporovala.

Myslíte si,že ti kteří si najdou známost kolem těch 13-14, že jim to může vydržet až do dospělosti?

✖Každodenní otázky✖
Znám případy, kdy se z nerozvážné dětské lásky vyklubalo šťastné manželství a děti.
Ale většina lidí ve 13, 14 ještě neví co chce. Experimentují a teprve poznávají sami sebe. Nechtějí se vázat, ale užívat se a zažít toho co nejvíc. Chtějí objevovat svět a všechno prozkoumat. Nemyslí na budoucnost, závazky a povinnosti. A to je dobře, protože tenhle věk je k tomu tak akorát vhodný. Teda, pokud nedělají nějaké extra blbosti, ale to už pak platí o každém věku .. Ale každý by si měl užít svého dětství dokud může a neměl by se snažit předčasně dospět.
Protože dospělost tak či ta přijde a užijeme si ji až až. Teprve pak přicházejí ty starosti, vážné vztahy a závazky. Teprve pak je čas tyhle věci řešit. Myslet na budoucnost a plánovat.

to mluvid o tátovi?

Ne, svého biologického otce neznám (ale po škole ho chci najít, vím že mě chtěl poznat, ale matka mu to nedovolila) a nikdy sem neměla otce, který by mi byl otcem.
Mluvím o kamarádovi, který mi byl starším bratrem, jednu dobu mě v podstatě vychovával, i když, když se na to teď dívám zpětně, hodně, hodně krátce. Měli jsme spolu vážně úžasný vztah. I jeho přítelkyně mě brala jako vlastní rodinu. Ale pak se zasnoubili a chtěli si splnit sen. Tak někam odjeli, měli jistou nehodu (ne, nebudu to rozebírat) a tím všechno skončilo ..

vypadáš na míň :/

Jo, hodně lidí mi říká, že vypadám sotva na 14. Nenamalovaná vypadám fakt hodně mládě, navíc s tím, jak se malá .. Je to celkem sranda, když jdu něco vyřizovat a všichni se na mě podezdřívavě dívají a ptají se, jestli mi už bylo alespoň 15. Kdysi sem se kvůli toho malovala, abych vypadala aspoň na těch 16-17, ale teď už na to kašlu. No a co, tak prostě vypadám mladá. Doufám, že mi to vydrží a ve 4o budu vypadat na 2o :D

"Kdyby jsme se poznali dřív,všechno by bylo jiné." Co si o tom myslíš? Nebo jak to na Tebe působí?

Kdyby sme se poznali dřív, neodjel bys. Nepustila bych tě. Byl bys tady se mnou, stal při mě, podporoval mě, staral se o mě. Byl bys tady a já bych věděla, že je všechno v pořádku. Jezdili bychom na několika denní vyjížďky. Sebou jen spacáky, kytaru a pár nezbytných věcí. Soulodili bychom. Shazoval by si mě z baraky a smál se mi, že takhle se moc neopálím. Vařil bys mi ty úžasné půlnoční večeře, které by se nedaly jíst, ale byly všude po stěnách i na stropě. Týral bys moje kočky a vztekal se, proč naši přitáhli domů psa. A poznal bys jeho! Věřím tomu, že by ste si rozuměli. Akorát bys mu možná za pár věcí rozbil hubu. Ale i tak .. měl bys ho rád. Vím to. Znám tě. Znala jsem tě ..
Jenže ty si odjel a už se nikdy nevrátíš. Už nikdy neuvidím tvůj úsměv. Už nikdy mi neřekneš "Čičí Čičiči, slzy ti nesluší ty blbe". Už nikdy nebudeme procházet nočním městem a hodiny mluvit a jen mluvit. Už nikdy, už nikdy nic. Chybíš mi tady, víš to? Nevíš. Je ti to jedno. Už jsi tam kde na ničem nezáleží. Nebylo to fér ..

Zobrazit víc

Napište alespoň 5 faktů o sobě

Like
1) Právě piju čaj. Dneska už osmý. Jsem přečajovaná, ale stejně chci další. I když mi v ničem nepomůže.
2) Je mi šíleně blbě. O víkendu jsem se vrátila na původní váhu 4o kilo a opravdu mě to děsí. Navíc se k mým problémům s žaludkem a stresem přidal další problém, který začíná vypadat sakra vážně a nehezky. Nejspíš budu za chvíli zvracet, i když nemám co.
3) Nesnáším, když všichni poukazují na to, jak strašně sem hubená, že mám kruhy pod očima, sem bledá, jdou mi strašně vidět žíly a tak celkově vypadám strašně. Bez vás bych to nevěděla. Vážně díky.
4) Mám rozečtené 4 knížky: Chrám matky boží v Paříži - Victor Hugo, Pouští a pralesem - Henryk Sienkiewicz, Mlha - Stephen King, Na západní frontě klid a Cesta zpátky - Erich Maria Remarque. Každou čtu na jiném místě a ne, nemotá se mi děj a dokonale si je pamatuju.
5) Jestli zítřek nevyjde, budu celý den trucovat v posteli s dalším čajem a dívat se na filmy.

Zobrazit víc

:DDDDDDDDDDDDDDDDDD Nemám zapotřebí sem psát svoje úspěchy, ale to že si málem chcípla sem napíšeš:-D Chudáku debilní

Ach bože, bože. Něčí mozeček odjel na dovolenou? :)
Když se mi něco podaří, napíšu to sem, když mě něco štve, něco se pokazí, napíšu to sem, když mám dobrou náladu, napíšu to sem, když mám špatnou náladu, napíšu to sem. Můj ask je odrazem mého života.
Ale ne, nemám zapotřebí dokazovat tady nějakému ubožákovi, co sem dokázala nebo ne a dělat tady ze sebe hrdinku. To si zkoušej u jiných. A pokud máš osobní problém, tak nebuď srab a řekni mi to rovnou, děkuju.

A co?:DDDDDDDDD starat se o koně? přebalovat je? haha?:'D

Hm .. celkem bych chtěla vidět, jak někdo přebaluje koně. I když toho koně by mi bylo upřímně líto. Zvlášť pokud by se kolem něj pohyboval někdo jako ty.
A jestli čekáš, že ti sem budu vypisovat vyhrála sem to a to, dokázala sem to a to, sem boží protože bla, bla, bla, tak se celkem dost pleteš. Nemám to zapotřebí. Každý, kdo mě sleduje déle ví, co a jak. A taky ví, že idioti jako ty mě leda tak baví :)

zaujimalo by ma, aky mas ty nazor na ten trest smrti :)

Dominika Drums
Nevím, na jednu stranu jsem pro, protože mi přijde jako strašná blbost někoho zavřít na doživotí, když to pak stejně bude jen přítěž státu a peněženek pracujících lidí. Prakticky je to jen další položka na výdajích státu a nic se tím neřeší. Vážně, kdyby mi někdo někoho zabil a já měla žít s pocitem, že ho za to ještě živím .. no, to fakt ne, díky. Navíc, málo kdo to doživotí opravdu dostane. Většinou dostanou jen pár let a pak jsou stejně ještě propuštění dřív, nebo je zavřou na psychiatrii a jsou stejně puštěni dřív, protože mají plno. A nikoho nezajímá, že můžou způsobit další katastrofu. To je bude zajímat teprve až ji způsobí.
Na druhou stranu, kdyby odsoudili nevinného člověka, což je v našem zkorumpovaném státě klidně možné, omluva rodině asi moc nepomůže.
Asi bych byla spíš pro pracovní tábory nebo tak něco, kde by makali sami na sebe. Dost tvrdě na to, aby si rozmysleli, jestli budou chtít do budoucna něco znovu provést. Samozřejmě ne tak tvrdě, aby je to zabilo. Zároveň by se tam mohli i přiučit něco, co by bylo v budoucnu prospěšné pro stát i pro jejich budoucí život.
Ale v případě psychicky nemocných lidí, kteří jsou nebezpeční sami sobě i ostatní, bych pro trest smrti byla stoprocentně, to už by to totiž ani nebyl trest smrti, ale svoboda.

Zobrazit víc

Proč by měl mít život smysl?

~ Call Me Wire ~
Protože lidé mají potřebu hledat smysl úplně ve všem. Nedokáží si připustit, že to že tady jsme může být jen jedná velká náhoda.
Nemůžou udělat naprosto nic, když v tom nevidí smysl. Pořád dookola ta sama otázka. Má smysl udělat to a tam to? Jaký smysl mělo to a tohle? Co je smyslem toho a tam toho? Ale proč?
Copak není občas lepší udělat nějakou naprosto nesmyslnou věc jenom proto, že chci? Přestat řešit maličkosti a užívat si života? Jsou tady milióny velkých problémů, tak proč se zabývat těmi malými a nehodit je za hlavu?

knihy nebo filmy ?

°Tomášek♪
Rozhodně knihy. Na filmy se poslední dobou ani nedívám. Akorát předevčírem sem se dívala na Můj vyslečenej deník a protože se mi ještě nechtělo spát, tak na Lehká jako dech (český film o anorexii, katastrofa). Ale jinak sem se na film nedívala možná už měsíc a nijak mi to nechybí.
Naopak, jsem schopná přečíst i dvě tři knihy za týden. Čtu prakticky všechno, co se číst dá (i když toho pak někdy lituju) a nevydržela bych nečíst víc než dva dny, neskutečně mi to pak chybí a sama začínám psát.

Jak bys popsala vlastními slovy ignoraci ? Ignorovala jsi někdy někoho ? Proč ?

Záměrné popírání něčí existence.
Ano, přiznávám se. Ignoruju lidi často. Hodně často. Nic jiného mi nezbývá, když jim milionkrát řeknu, že nemám zájem, nechci se s nima bavit, psát si s nima, chodit ven, nakraslit jim něco, vzít je ke koním atd. a oni za mnou stejně pořád budou lézt a spamovat mě. Jako by to bylo tak těžké pochopit.
Nikdy jsem ale nikoho neignorovala bezdůvodně. To mi přijde jako pěkná blbost. A "důvody" jako "ten/ta se baví s tou a tím, ten/ta nosí to a to, poslouchá tohle a tam to, není moc oblíbený/á" pro mě nejsou důvody, tak, jako pro některé.

co je tak super jezdit na konich? jsou to jen velky psi

Hm, ta poznámka o psech mě asi měla naštvat, že? Aha. No, spíš mě celkem mrzí, že nerozeznáš koně od psa.
Kůň rozhodně není pes a není mu podobný ani chováním. Ale já ti tady nic, žádné rozdíly a pod vysvětlovat nebudu. Tady platí "kdo nezažil, nepochopí".

Jelikož sleduju až přespříliš lidí a někteří z vás vůbec neodpovídají, rozhodla jsem se udělat menší "čistku". Tahle otázka je poměrně zaběhlá, ale podle vaší odpovědi se rozhodnu, co dál. Tak tedy: Jaký je tvůj názor na rasismus?

Rasismus a vše co s ním souvisí upřímně nesnáším. Dobře, je fakt, že romové, židé, arabové, atd. mají jinou mentalitu než my. To nepopírám. Jenže odkdy znamená to, že má někdo jinou mentalitu to, že musí být špatný? Nezlobte se na mě, ale tohle je pěkná blbost.
Hodně z té nenávisti, která vzniká např. k romům je vinou státu. Kdyby jim totiž stát neumožňoval takové výhody, které jim umožňuje, mělo by s nimi problém o dost míň lidí než teď. Upřímně to nechápu. Proč tohle vláda dělá, když z toho vznikají jen další problémy? I když, to bude asi tím, že je to vláda, že ano ..
Každopádně, házet lidi do jednoho pytle jen proto, že se něčím odlišují je naprostá blbost. Kdybych měla soudit skupinu, podle toho, co udělal jednotlivec, byla bych neskutečně zarytá rasistka. Ano, skupinka černých hovad mi znásilnila kamarádku a zabila ji tak, že si hodně dlouho poležela v nemocnici. A byli bez trestu. Ale odsoudím za to snad i kamaráda, který je slušně pracující a studiu se věnující rom? Samozřejmě že ne.
To je to samé, jako kdybych řekla, že všichni češi jsou hovada, protože tam ten děda znásilnil svou vnučku, tam ten okradl vlastní rodiče, ten zas někoho zabil, ta šlape a bůh ví co ještě.
Slušní lidé se najdou ve všech skupinách stejně tak, jako se ve všech skupinách najdou ti, kteří budou dělat problémy. A tím, že budeme zaslepení si budeme přidělávat jen další a další problémy.

Zobrazit víc

Jaký byl Valentýn?♥

N
Nejlepší, nejúžasnější, nejperfektnější <3
Sice jsem musela vstávat už v pět, abych stihla uklidit doma, dojet do stáje, udělat boxy, vyčistit ponclíky a udělat vše, co je třeba, abychom mohli jít ve 12 jezdit, ale stálo to za to. Kobyly mě málem zabily už v boxe, když se neustále něčeho lekaly a byly nervózní, točily se a dělaly blbosti, protože nejsou s ostatními v ohradě. Irma kamarádce při sedlání zdrhla. Bylo vážně fajn ji chytat, zatím co Peseta málem rozmlátila box.
Ale po roce zase v sedle .. byl to úžasný pocit. Práce ze země je skvělá, ale tomuhle se nic nevyrovná. Počasí bylo úplně úžasné, terén byl jako z pohádky. Kobyly šlapala poslušně jako pejsci. Dokonalost. Teda .. dokud jsme se nepokusily naklusat. V té chvíli kobyly začaly tryskat někde úplně do pryč, vyhazovat a dělat blbosti. Bylo fajn zjistit, že se na koni pořád udržím, i když dělá sebevětší blbosti a že už si s kobylama rozumím mnohem líp než kdysi, kdy sem je ze sedla pomalu nemohla ovládat, protože sme spolu pořád bojovaly.
Naprosto perfektní valentýn, už vím, co budu dělat příští rok.

Zobrazit víc

Jaký byl Valentýn

Proč lidé urážejí na sociálních sítích,ale v realitě drží hubu?

Internet dělá všechno jednodušší. Nepotřebujete na něm mít tolik odvahy, jako v realitě. Proč taky, že? Kdo by potřeboval mít odvahu, když někomu může nadávat, tak, aniž by taosoba zjistila, kdo to napsal? Kdo by potřeboval mít odvahu k tomu, aby nadával někomu x kilometrů daleko? Kdo by potřeboval odvahu, když ví, že se mu nic nemůže stát? Tohle zvládne i tan největší srab.
Ale neplatí to jen v tomhto ohledu. Týká se to všeho. Myslíte si snad, že kdyby neexistoval internet, holky by se jen tak venku producírovaly jen ve spodním prádle? Nebo by lidem na ulici rozdávaly své polonahé fotky? Popřípadě někde někomu ukazovaly kozy za prachy? Nebo by vyhledávaly sex po telefonu, za který by jim platili? Že by kluci jen tak chodili k holkám, ukazovali jim své "svaly" a ptali se jich na nahé fotky?
Ne, neměli by na to odvahu. Ale díky internetu ji mají. Na jednu stranu je to fajn, když vám internet pomůže získat alespoň nějakou sebedůvěru. Ale pokud díky němu děláte blbosti .. no, každého věc.

Zobrazit víc

Aký máš názor na deti ,ktoré nadávajú? :) ( do tej skupiny zapadám aj ja tak ma to zaujíma :DD )

#Wade
Ať si každý mluví jak chce, je to jejich věc. A občas si zanadává každý. Když jsem u koní, taky mluvím hůř než dlaždič. Na druhou stranu, mluva dítěte je vizitkou nejen jeho, ale také jeho rodičů.
Zrovna nedávno, když jsem čekala na autobus, vedle mě stáli dva prcci. Mohlo jim být tak 13 (?) maximálně a jejich rozhovor byl vskutku kouzelný .. "Kde je ten zmrd do píči?" "Nevím kurva, nejspíš zas mrdá tu píču." .. atd. Well, každý si někdy zanadává, ale tohle? To už je trošku moc, ne?
Celkem by mě zajímalo, jací jsou jejich rodiče a jak je vychovávají. Chtěla bych si je totiž vzít jako přesný příklad toho, jakým rodičem bych nikdy nechtěla být.

Co se týče té školy, naprosto s tebou souhlasím. Ale vždyť přece "tuhle školu dáš!"

Ach bože, při představě ředitelky, jak tohle "řve" na celou tělocvičnu při jejím úžasném projevu. Fuj, fuj, fuj, fuj. Už se vážně těším na další.
Ono to už moc nemá cenu řešit. Příští rok tomuhle hnusu naštěstí budu moct dát sbohem. (A už se nebudu muset dívat na Konvičkovou, konečně!)

furt si jen stezujes, kdyz se ti v ty skole nelibi tak proste odejdo ty pico

Ano, budu odcházet rok před maturitou a zbytečně ztratím tři roky :D Promiň, ale nehodlám být věcný student.
A ano stěžuju si, protože mě irituje být pod vedením psychicky narušených osob, které ti do života absolutně nic nedají. Promiň, ale já se opravdu učit chci. Chci úspěšně odmaturovat a chci jít na výšku. A nehodlám si to zkazit buď zmrzačením nebo u maturity, kvůli učitelce, která nám místo učení vypravuje jak chovat a krmit skřítky. Nebo díky naprosto úžasnému vybavení, které funguje jednou za rok. A nebo učitelům, kteří ti řeknou co máš udělat, ale nevysvětlí ti jak. A jestli si myslíš, že si otvírám hubu jenom tady na asku, že jaká jsem chudinka, tak ne, nemáš pravdu. Protože to řeším i ve škole. A to nejen já.
Tu školu sem studovat chtěla a jsou tam učitelé, kteří mi toho do života dali opravdu hodně (HaHa, zvláštní, že oni tu školu nesnáší taky). Ale díky úžasnému vedení jde celá škola do háje a já se nehodlám držet jejich propagandy, když se nedokážou postarat o kvalitní výuku.

Zobrazit víc

Akou hodinou ste dnes v škole končili?

Odporným kreslením .. teda, odborným. Úplně zbytečné dvě hodiny. Napatlala sem na papír zelenou barvu, na tu napatlala žlutou a měla jsem za jedna. Zbytečné plýtvání barvama i papírem. Jestli tohle schytám u matury, tak fakt nevím, co budu dělat.
Na začátku prváku to bylo fajn, to sme podle předlohy kreslili lebky, postavy, zátiší a tak. Nebo když sme kreslili písmo, to taky k něčemu bylo. Ale tyhle patlanice? Nemluvě o vánočních pf lvl 2 třída prvního stupně základní školy. K čemu nám to bude? S tímhle se na výšku těžko dostanu.

Aký je tvoj názor,na ,,slávnych z asku?,, Nepríde ti trápne,ako ľudia vypisujú svojim ,,vzorom,, , zakladajú o nich fan page? :D Btw. Kto nechce otázky : http://ask.fm/Sarafiin/answer/122040354028

#Wade
Nikdo slavný z asku neexistuje. Jsou jen lidi, co mají hodně lajků a za prdelí stádo oveček. A pokud je někdo bere za svého idola, je mi ho upřímně líto.
Jo, fajn, chápu. Doba se vyvíjí, internet hýbe světem, lajky znamenají moc. Je tedy jasné, že si většina děckek bude hledat idoly právě tady. Takové idoly, kteří mají styl, jsou strašně drsní a cool, mají milióny lajků a tváří se jako mistři světa, i když nic nedokázali. No prosím, dobře. Všichni jsme měli nějaké období debility, ale vyrostli sme z něj stejně, jako z něj vyrostou i oni. Většina. Snad.
Ale co opravdu nechápu je to, jej jim musí 5x denně vypisovat, jak jsou úžasní, boží, nádherní a dokonalí. Ok, beru, když někdo někomu napíše, že má talent na to a tohle, že se mu líbí jeho tvorba, styl, že dobře vypadá, má dobré názory a bla bla. Když mu to napíše jednou a nedělá z něj nějakého poloboha. Ale to co dělají oni už vážně hraničí s fanatizmem.
Taky nepochopím, jak o nich někdo může zakládat fan stránky. Jediné, co na ne můžou přidávat jsou fotky, které dané osoby předtím přidaly na svůj profil. Prosím? Jaký to má účel? Oh, ano, vlastně ještě jednu věc tyhle stránky můžou dělat. Navážet se do všech, kterým se jejich celebritka "nelíbí". Hlavně v jejich žabomyších válkach, které potom zaspamují celý ask a otravují i lidi, kteří s tím absolutně nic nechtějí mít.
Kdyby sme si to celé převedli do reálného života -> Na ulici stojí (dejme tomu) tři holky. A každá má kolem sebe svou skupinku. Půjdete kolem a okamžitě se do nějaké skupinky přidáte, aniž by ste o dané osobě něco věděli a začnete ji obdivovat. Jakmile se některé z holek pohádají, budete jejich skupinky napadat a otravovat všechny kolemjdoucí a ptát se jich, kdo by měl tenhle veledůležitý boj vyhrát a tahat je na svou stranu. Celkem blbost co? Jenže s internetem lidé dělají všechno, co by v realitě nedělali, aniž by přemýšleli nad tím, jestli to není trochu hloupé.
Ale v podstatě je mi to jedno, jsou to jejich životy a takové ukázy se budou vyskytovat stále častěji, takže je třeba si na to zvyknout. Ke spokojenosti mi stačí, když mi ty jejich "cebritky" nestrkají pod nos.

Zobrazit víc

Napíšeš něco o vašem vztahu?

Ok, ok, evidentně mi nedáte pokoj, dokud to neudělám.
~ Jsme spolu od 7. 2. 2o13, cca 19:3o.
~ Ze začátku to byl vztah absolutně o ničem, jen hnus vedle hnusu.
~ Pak sme si ale časem nějak uvědomili, že bez sebe vlastně nemůžeme být, že jsme se do sebe skutečně zamilovali a že by to chtělo nějakou změnu.
~ Od té doby je to ten nejvíc nejlepšejší vztah, jaký sem si mohla přát. Ano, jsou tady jisté překážky, hádáme se a pod. ale nic nemůže být jen růžové a tyhle věci k tomu prostě patří. A já jsem o to šťastnější, že se nám daří je překonávat.
~ On je úplně největší pako. Odmítá přijmout realitu a uvěřit jistým věcem, podporuje mě v těch nejhorších chvílích, je mi neskutečnou oporou. Vždycky mě zvedal a pořád zvedá zpátky na nohy. A to někdy doslova.
~ Zakazuje mi pracovat a nutí mě odpočívat, cpe do mě jídlo a je na nervy, kdykoli je mi špatně a nemůže se o mě starat. Nosí mě ze schodů, když mě to bolí a zakazuje mi chodit do školy, když jsem moc unavená. Nosí mi učebnice, tašku, odemyká skříňku a pomáhá mi oblíkat se, pravý gentleman.
~ Říká má, že jsem prcek a roztomilá, hlavně když spím, i když ví, že se potom vztekám. Hlavně nesnáším, když mě nechá usnout, i když ví, že on neusne a celou dobu mě pozoruje.
~ Miluje moje kočky, což je boží, protože kdyby je nemiloval, buď by se to musel naučit nebo by sme se mohli rozloučit. Každopádně mi schválil kočičí smečku, takže je to v pohodě.
~ Ani jeden z nás nechce víc než jedno dítě a ani jeden nechceme kluka.
~ Je to neskutečně nadržené dítě, ale je to jedná z věcí, které na něm miluju.
~ Podporuje mě v mých plánech jít na výšku, ale pouze za předpokladu, že mu neodjedu nikam daleko.
~ Sežral mi moji malinovou deli. Moji úžasnou a boží malinovou deli. Teď už si dává pozor, aby to neudělal.
~ Je uchýl na jahody.
~ Oba jsme šílení žárlivci.
~ Strašně si zakládáme na výročích, klidně i měsíčních. Sranda je, že vždycky, když se nějaké výročí blíží, se něco pontentuje a my se pohádáme.
~ Píše mi pohádky na dobrou noc. Jsou boží, i když tvrdí, že mu to vůbec nejde. Pak mu je ale musím psát taky. Vůbec mi to nejde.
~ Když jsme spolu venku, posíláme kámošce šílené hlasovky. Nejraději by sme chodili ven i s ní, ale bydlí strašně daleko. A tohle je v rámci možností přijatelná alternativa. I když si o nás musí myslet, že jsme padlí na hlavu.
~ Je ten nejlepší polštář a topení.
~ Miluju ho, úplně nejvíc moc moc a nehodlám se ho vzdát, za žádnou cenu. Protože vím, že on mi za to stojí a bez něho bych byla naprosto ztracená. Je to nejúžasnější, nejlepšejší, nejbožejší, nejperfektnější miláček.

Zobrazit víc

Co myslíte,že je lepší? :) Vztah x Kamarádi s výhodama ?

Zuzanka
Pro mě rozhodně vztah. Sex bez lásky je sice fajn, ale není to ono. Navíc, pokud se zamilujete a ten druhý o lásku nestojí, přijdete o něj i jako o kamaráda.
Nevím, kamarádství s výhodami mi prostě nevyhovuje. Chci mít ten pocit, že je tady někdo, komu patřím, někdo, kdo mě miluje. Někdo, s kým můžu sdílet život a vím, že mě vždy podrží. Miluju všechny ty věci, které ke vztahu patří. Ano, i ty hádky, protože i ony mají svůj účel. Miluju tu jistotu a nedokázala bych ji vyměnit za něco, tak riskantního.

Jaký druh alkoholu preferuješ? Teda pokud ho vůbec piješ :D

►Říháč◄
Momentálně, ze zdravotních důvodů nemůžu pít vůbec. Když jsem ještě mohla, obvykle sem večer pila skleničku sladšího vína nebo coly s rumem. Preferuju sladký nebo domácí alkohol, jinak mi vlastně ani moc nechutná.

Proč říkáš že jsi šťastný/á ale ve skutečnosti tvoje duše umírá? (pochop to jen jak ty chceš, klidně k tomu něco napiš, třeba máš nějakého takového kamaráda)

proč.jste.všichni.tak.šíleně.depresívní?
Jo, není mi fajn. Jo, byly časy kdy sem byla šťastnější. Ale co změním tím, když budu všem říkat, jak je mi skvěle a přitom někde deptat, jak sem na tom špatně a co by bylo kdyby .. ?
Není lepší sebrat se a jít udělat něco pro to, abychom zase štastní byli? Život je jako houpačka - jednou si nahoře a jednou dole. Ale nejprve se člověk musí odrazit, aby se dostal nahoru, nemůže nečinně sedět dole.
A netvrďte mi, že se odrazit nejde. Jde to vždy, jen se musí člověku opravdu chtít. Pokud jste se svou sebelítostí spokojení, tak budiž, ale pak nehrajte na ty vaše Fake smile a nevypisujte, jak se potají trápíte.

Jaký jste měli dnes den?:)

kol
Sice jsem spala sotva tři hodiny, ráno vstávala na 7 a byla úplně ko, zažila jeden z nejhorších tělocviků, trčela ve škole o hodinu a půl déle, zbytek dne prospala a po probuzení mi bylo šíleně špatně .. ale mám ze včerejška ještě tak skvělou náladu, že je mi to vlastně jedno. Cítím se, jako bych se .. vznášela na obláčků štěstí.

v pátek je 13. věříte tomu že to přináší smůlu a nebo naopak?:) stalo se vám někdy něco zlého v pátek 13?

kol
Věřím, že pokud tomu někdo opravdu hluboce věří, smůlu mít bude, ale jinak je to naprosto obyčejný den.
Jednou jedinkrát, pár let zpět měla moje rodina autonehodu, mnoho nechybělo k tomu, aby nepřežili. Ale nepřičítám to pátku 13.

jo no tyvole my taky misto toho abysme hrali hry tak posilujeme, delame kliky, jogu..sracky-,-

Tak mě by nevadilo, kdyby sme opravdu posilovali, dělali normální protahovačky a tak. To bych si aspoň zacvičila, ale to co děláme s ní, nemá žádný smysl, v ničem nám to nepomůže a je to tak akorát na úraz.
Kdysi mě třeba strašně bavily stojky, hrazda, kruhy a tak, ale teď sem úplně zděšená, když nám řekne, že něco z toho budeme dělat, protože s tím jejím přístupem ji absolutně nevěřím a bojím se. I dneska na té hrazdě sem byla úplně vyklepaná, protože kdyby mě nerespektovala a dotkla se mě, tak zpanikařím, pustím se a kvalitní úraz je na světě.
Já nevím, podle mě by měl tělocvik člověka bavit, nebo mu alespoň opravdu zlepšit fyzickou kondici nebo jakkoli takto pomoct a mu způsobovat traumata, úrazy a noční můry.

Cvičíš rád/ráda? Nebo si radši na tělocvik píšeš omluvenky ? jestli jo tak jakou třeba ? v Pátek chceme s kámoškou jet do kina ale nemůžeme mít obě stejnou omluvenku nenapadá tě něco originálního co napsat? nebo důvod proč jedeme pryč ?:D díky

Cvičím ráda a tělocvik jsem milovala, ale poslední dobou vážně přemýšlím, že si asi pořídím nějaký úraz, abych na něj nemusela chodit. Nesnáším učitelku, kterou teď máme. A nejsem sama. Celý tělocvik jde slyšet jen nadávky a nechápavé poznámky, co to tak *píp* zase vymyslela. S jejím přístupem "A všichni se budeme mít rádi a všechno budeme dělat spolu" a "jste krásné, něžné dívky" je to vážně na zabití.
Místo toho, aby jsme si něco normálně zahráli, nebo cvičili, děláme "gymnastiku", holubičky a podobné blbosti.
Teda .. dneska jsme se dostali na hrazdu. Nejdříve sme museli z pódia snést všechny žíněnky, kozu, švédskou bednu a všemožné blbosti, které tam byly. Pak sme chystali hrazdu .. půl hodiny, jen proto, aby sme zjistili, že to nepůjde. Tak sme půl hodiny chystali další. Díky zastaralému vybavení naší školy to šlo úplně skvěle a vůbec sme si neodrovnali ruce.
Samozřejmě, že mě si zavolala jako první a strašně mě chtěla "jistit". Nakonec mi oznámila, že sem vadná a že když nechci, aby na mě sahala, mám si na to pořídit papíry. Nakonec ji ale stejně nezbývalo, než mi dovolit, abych ten výmyk udělala sama. A v tu chvíli sem zase byla úžasná, protože sem to jako jediná dokázala bez pomoci. A jsem za to ráda, protože když jsem viděla, jak "pomáhala" ostatním .. bože chraň.
Po tom, co mě ten vymyk donutila udělat snad 6x, jsem myslela, že mu ty ruce odpadnou. Ale po tom, co sem ještě musela znova sklízet hrazdu a všechny ty věci, co jsme zbytečně vytahali a nepoužili, už zbyla jenom šílená bolest. Neunesla sem ani mobil, nemohla se o nic opřít. I když sem na tom zřejmě pořád líp, než holky, protože ty mají z její pomoci doživotní trauma. Hlavně z jejich "křečí". Bože, pochybuju, že to s ní do konce roku přežijeme.
Btw, co se omluvenek týče, jedná si zajděte k doktorce a něco zahrajte (např. bolest hlavy) a druhá si napište rodinné důvody.

Zobrazit víc

Blíži sa Valentín, prečo ľudia majú pocit že si v tento deň musia dokazovať lásku ? .. ja osobne si myslím že by to mali robit každý deň. Skús sa zamyslieť kto na tomto dni najviac zarába

Valentýn už není o tom, že si s tím druhým můžete udělat příjemný den, nějak si ho užít a třeba vymyslet nějaké překvápko. Valentýn už je o tom, že MUSÍTE být s tím druhým, MUSÍTE mu něco koupit, MUSÍTE ho celý den hýčkat. (Teda, kluci tohle musí dělat pro holky, což je teda další věc, kterou tak úplně nechápu. Proč, když může (musí) kluk udělat příjemný den holce, tak proč to ona nemůže udělat taky? Blbost.) Někteří šílí jen proto, aby si někoho honem sehnali, stačí na týden, jen aby nebyli na valentýna sami. Nevím, asi by je to jinak zabilo. Jiní se zas rozcházejí proto, že ten druhý nesplnil jejich očekávání dokonalého romantickéhe dne, jako z filmu. Tohle není svátek lásky, ale dokonalá ukázka šílenství.
Celé je to jen o manipulování lidmi a o penězích. Co takhle natočit film o valentýnu, protože je to slaďák a slaďáky vynášejí? Samozřejmě že to xx lidí udělá, natočí něco, kde bude dokonalý valentýnský den, blbky bez mozku si z toho vezmou příklad a budou to vyžadovat pro svých protějšcích a ty se budou muset dost placnout přes kapsu, aby jim alespoň trochu vyhověli, čímž udělají radost všem obchodníkům. Kteří na valentýnu prosperují stejně, jako na všech ostatních svátcích.
Valentýn by mohl být skvělým svátkem, kdyby se nestal svátkem komerčním a lidé z něj neudělali frašku. Kdyby se na sociálních sítích všichni nepředváděli, kdo se měl úžasněji než ostatní. Kdyby těm lidem opravdu šlo o lásku, ne jen o princip.
Upřímně, nehodlám valentýn nijak řešit. Jsem zastáncem toho, že když člověk chce, může si valentýn udělat kterýkoli a klidně i každý den v roce.

Zobrazit víc

navždy by trvalo navždy, takže tady nemel nějaké sračky z filmu')

Sračky z filmu? :'DDDDD Promiň, ale dívám se převážně na horory, a v těch tohle není :))
Nehodlám ti vysvětlovat svoji - respektive naši situaci, protože tohle je příliš osobní na to, abych to vystavovala na sociální síti. Klidně to ber jako pohádku, to mi je jedno. A klidně si říkej, jak se rozejdeme. Ale nepiš mi to tu prosímtě, protože mě to abslutně nezajímá. Nejdřív bys musel/a vědět o všech okolnostech a teprve potom bys mohl/a komentovat.

Čo mate dnes v plane? :33

Kattie
Sedm hodin jsem, naprosto zbytečně, seděla ve škole, pak jsme s přítelem měli "usmiřovací den". Hodn slz, vztekání se, objímání .. a nakonec z toho vylezl nejlepší den za poslední .. no, za hodně dlouhou dobu. A teď už jenom pomalu usínám. Zrovna jsem mu dopsala pohádku. Vůbec se mi nelíbí, pohádky mi nejdou.

Mávaš často zlú náladu? Dávaš to najavo,alebo to skrývaš?

#Wade
Poslední dobou mívám špatnou náladu prakticky pořád. Díky tomu, že jsem pořád ve stresu a nemocná mě dokáže vytočit každá maličkost. Už se to ani nesnažím skrývat, je to úplně zbytečné.
Někdy jen sedím, zírám do blba a s nikým se nechci bavit, jindy jsem zas vyloženě agresivní. Hned na to se pět minut směju a pak už se mnou zase není žádná řeč. Nejúžasnější je, když z ničeho nic začnu brečet. Všichni okolo mě čekají jen na to, až se sesypu.
Teprve dneska, jsem měla dobrou náladu skoro celý den. Ale už teď cítím, jak se pomalu vytrácí. Dokud se všechno nevyřeší, dobrou náladu zřejmě mít nebudu.

nevěděla jsem že jezdíš na koni :) přidej nějakou riding fotku :D !

Jackee
Nemám riding fotky, protože sem měla všechny v počítači a o ten sem přišla T__T
Mám jen tu předchozí a tuhle. A tahle je navíc focená po tom, co mi ukradli všechny věci - rajtky, perka, přilbu .. takže styl rifle, tenisky a přilba na kolo, které byla po pěti minutách po tom, co to bylo vyfocené na dva kusy, protože princezna se rozhodla, že se zkusíme rodeo :D
O víkendu mi to snad vyjde a zajezdím si, tak by mohly být nějaké nové fotky.
nevěděla jsem že jezdíš  na koni  přidej nějakou riding fotku D

Napiš deset důvodů, proč má pro Tebe smysl žít, proč tady chceš ještě nějakou dobu zůstat.

1) Slíbila jsem mu, že to pro něho zvládnu a dostanu se z toho.
2) Chci dodělat střední, udělat výšku, odstěhovat se s ním do pryč a odchovat dítě.
3) Chci mu splnit sny.
4) Chci vidět, jak jedná osoba dopadne jen proto, abych mohla říct "Já to říkala".
5) Kočky, miluju kočky. Nedokázala bych pro ně nežít.
6) Chci s kobylama, o které se starám něco dokázat, i když všichni říkají, že už je zbytečné cokoli s nima dělat.
7) Chci všem dokázat, že na to mám.
8) Ještě je hodně dobrých knížek, které musím přečíst.
9) A hodně skvělých věcí, které chci vyzkoušet.
1o) A hlavně, chci žít, protože život je fajn. I když je někdy krutý a srazí vás na kolena. Aspoň si pak o to víc užíváte každé dobré chvilky. A to dobré se dá najít vždy.

Jazdíš na koni? :) Chcel/a by si to niekedy vyskúšať? :)

#Wade
Na koních jezdím, respektive, věnuju se jim už osm let. Jezdila sem western i anglii, věnovala sem se drezůře, ale věrná sem zůstala jen parkuru a rekreačnímu ježdění se sedlem i bez.
Teď se ale věnuji hlavně péči a práci ze země. Jedné soukromnici se starám o čtyři koně. Dvě kobyly, poničku a mini poníka. I když si moc nezajezdím, je to skvělá skušenost, protože si v praxi vyzkouším mnoho z toho, co sem se učila jen teoreticky.
Jazdíš na koni  Chcela by si to niekedy vyskúšať

Co je smysl života? Jaký je ten Tvůj smysl života? Kdy jsi ho objevil/a?

Doteď sem měla v tom, co je mým smyslem života jasno. Byla jsem o tom 1oo% přesvědčená a žila jsem proto. Ale teď? Všechno se změnilo. To co bylo je pryč .. a to co bude, je tak nejisté, že se ani nevyplatí nad tím uvažovat.
Vnitřně jsem cítila, že to, co dělám a pro co žiju je správné. Ale ten pocit se najednou vytratil. Jsem odporná sama sobě. Pomalu už se na sebe ani nedokážu podívat. A to hlavně za to, co jsem dělala.
Nevím, opravdu netuším co je mým smyslem života. A nechci ho ani hledat. Chci věřit, že jednou přijde sám. Nečekaný, ale vítaný, kouzelný. I kdyby měla být cesta k němu krutá, alespoň bych věděla, že nějaký mám.

Poslední dobou pořád čtu něco v podobném stylu jako "Je mi 13 a jsem panna/panic.Jsem na to hrdá/ý " Hrdost?Neměla by to snad být v tomhle věku samozřejmost?Co si o tom celkově ty myslíš?Zkus toho napsat víc než jednu větu.

~Δ~
Podle mě to všichni moc řeší. Je to život těch holek, a je na nich, jestli o to přijdou v 10 nebo v 50. Hlavně mi přijde jako strašná blbost, prezentovat to veřejně. To je to samé, jako kdybych si já napsala do popisku "Je mi 18, přišla sem o to v xx letech a se svým přítelem/přítelkyní spím pravidelně už xx měsíců/let.". To taky nikdo nedělá, že? Taky to nikoho nezajímá. Tak proč by mělo někoho zajímat, jestli o to nějaká 13 přišla nebo ne?
Teď je to strašně in tohle rozebírat a zhrozit se nad tím, když nějaká třináctka s někým spala a podporovat ty, které to ještě neudělaly. Kdyby to všichni přestali řešit, ony to přestanou psát a je klid. A neříkejte mi, že je to tou strašnou dobou. Je to lidma. Vždycky musí mít něco, co by mohli řešit a někoho, koho by mohli pomlouvat.

Ak si tvoje okolie robí z niekoho dosť kruté žarty, žartuješ s nimi, alebo sa snažíš ich slová zmierniť? Prečo? :)

sonnentanz
Dost záleží na tom, o koho jde. Jsou lidé, kterých bych se nezastala a ještě bych jim to přála, klidně se i přidala, protože si to zaslouží. V tomhle s radostí praktikuju oko za oko, zub za zub. Proč bych měla pomáhat někomu, kdo sám s radostí ubližuje ostatním a ničí vše, co může? Nevidím jediný důvod.
Naopak, když vidím, že se někdo někomu posmívá naprosto bezdůvodně, jen proto, aby si vyhonil ego, jsem někdy až nepříčetná. Prošla sem si šikanou a tohle je jedna z jejich forem. A nechci, aby si tím někdo prošel taky, když nemusí. Fakt nesnáším lidi, kteří tohle dělají. Jo, fajn, taky si dělám srandu z lidí v mém okolí. A urážím je. Ale oni ví, jak to myslím a většina z nich mi to okamžitě pohotově vrátí. Ale nikdy, nikdy bych si z někoho nedělala srandu záměrně tak, aby mu to ublížilo. A netoleruju to ani u svého okolí.

Zobrazit víc

Je tu jedna vec, ktorú som už dlho nepodnikla.. takže, ak máš záujem, vyber si číslo od 1-50 a ja ti podľa tvojho výberu pošlem otázku. Obmedzila som to len na 50 otázok, lebo ma nebavilo, ako si všetci vyberali č.69 (veľmi originálne) a nebudem to robiť donekonečna, takže odpoveď prosím čím skôr :)

sonnentanz
27

Jak moc si ceníte sami sebe?Dokázali byste se změnit,jen proto,aby Vás ostatní měli rádi?Proč?

~Δ~
Měním se kvůli stresu, měním se kvůli nemoci. Měním se, když yo život vyžaduje, ale neměním se kvůli lidem. Za to mi nikdo nestojí. Lidé odcházejí a přicházejí, tak proč se měnit kvůli jejich prchavému zaujetí? Hlavní je, aby se člověk líbil sám sobě, ne ostatním.

Veríš na karmu?Stalo sa ti niečo, čo s ňou súvisí?Ak áno opíš tú situáciu.:)

♚Whenever♚
Sice milionkrát ve škole opakuju '"Vidíš, vidíš, to máš za to, jak se ke mě chováš. Karma ti to vrací.", ale nevěřím na ni. Kdyby karma opravdu existovala, vypadalo by to tady úplně jinak. Teď tady funguje úplný opak. Ojebáváš všechny a všechno? Máš se dobře. Chováš se slušně a hezký? Doplatíš na to.

Valentýn - slavíš ho? (S kým?) Myslíš, že by se na Svátek zamilovaných nemělo zapomínat, nebo jsi názoru o zbytečnosti tohoto svátku? Co budeš dělat o letošním Valentýnu?

think about that
Na valentýn by se zapomínat nemělo, ale na druhou stranu, neměla by se z něj dělat bůh ví jaká důležitá událost a komerční záležitost. Když chceš někomu dokázat, že ho miluješ, děláš to celou dobu, ne jeden den. Tohle je jen jedna z mnoha příležitostí, kdy můžete vymyslet něco extra a toho druhého překvapit. Ne, že normálně by ste nemohli.
Letos budu buď v nemocnici, u koní nebo doma s kočkou, dobrou knížkou a skvělým vínem (i když nesmím pít, HaHa!). Nehodlám to nijak hrotit, už to nemá cenu. Je to pro mě den stejný, jako každý jiný.

Ako často sa stretávaš so starými rodičmi? :))

#Wade
Už mám jenom babičku a prababičku (rodinu mého nevlastního otce neberu jako svou rodinu). U babičky jsem několikrát týdně, protože ji chodím nakupovat, pomáhám ji uklízet a pod. Navíc, kdykoli jsem ve městě a mám čas, jdu se za ní stavit. Mě to neublíží a ji to udělá radost.
Za prababičkou už nechodím tak často, protože je v domově a já mám celkem problém dostat se tam v návštěvních hodinách. Ale vždy se tam alespoň několikrát do měsíce ukážu.

Možná na mě zcela neobvyklé, ale spojení několik témat a spousta otázek pohromadě, ale prosím podívejte se na to, zamyslete se a odpovězte. Jsem smutný z dnešní doby a rád bych znal na tohle názor i jiných, děkuji. Otázky-> http://ask.fm/JustAnotherTroll/answer/125526121093

JustAnotherTroll’s Profile PhotoMikeFreestyler
Řešit takové věci je naprosto zbytečné. Doba jde dopředu a nikdo to nezastaví. A neřekla bych, že se oproti minulosti máme až zas tak špatně. Vážně by ste chtěli žít v dobách, kde si pár lidí žilo v luxusu a ostatní dřeli od noci do noci, dostali jen tolik, aby z toho velmi chudě přežili a zbytek šel těm bohatým? V dobách, kdy vás někdo mohl vlastnit? V dobách, kdy na vás někdo ukázal, že se mu nelíbíte a někdo vás odstranil? V dobách, kdy se lidé jen tak vraždili na ulicích a nikomu to nepřišlo divné? V dobách, kdy jste žili společně s krysami? V dobách, kdy řádil mor? Vážně by ste chtěli?
To že se teď někdo občas porve, že občas někdo do někoho vrazí, to tady bylo vždycky. Jen to bylo líp skrývané. Jestli byly doby, kdy k sobě byli lidé, všichni, opravdu hodní a slušní, bylo to doby hned po převratech a revolucích. A rozhodně netrvaly nijak dlouho.
Je jasné, že s nástupem internetu se všechno mění. Když sme byli malí my, taky jsme dělali různé blbosti. Dnešní děcka je dělají taky, jen za pomoci internetu. Zkoušejí natáčet stupidní videa a vlogy, covery a podobné věci, snaží se mít styl a snaží se zaujmout. Je tedy jasné, že si budou hledat idoly v těchto směrech. S tím je třeba se smířit. Ať si hledají své modly v jakkoli blbé osobě, ono je to časem přejde. Ale musí se nejdřív najít, uvědomit si jací chtějí a nechtějí být.
Znovu, tohle nemá cenu řešit. Je třeba zvyknout si a přizpůsobit se. Nebo to alespoň ignorovat a věnovat se tomu svému.

Zobrazit víc

Co je podle tebe lepší KFC nebo McDonald's?

Vážně?
Upřímně nechápu lidi, co do ff chodí. Vyhodíte minimálně stovku, za mini porcičku, která se v podstatě nedá ani jíst, když by ste se mohli najíst někde normálně v restauraci? Kde by ste za stejné peníze dostali 2x .. 3x tak velkou porci jídla, které by bylo o dost zdravější a chutnější? Tohle vám přijde normální? Mě teda ne.

Prostor pro myšlenky:

Mám nový systém v otázkách. Mám teď dokonalý přehled v tom, jak často a jak kdo odpovídá. Vyřadila sem a věřím tomu, že ještě vyřadím hodně lidí. Pokud vám otázky přestanou chodit a vy je budete chtít zpátky, stačí mi napsat a já se přesvědčím, jestli za to vaše odpovědi stojí.
Upřímně, už mě to nebaví štvát se s rozesíláním otázek pro 900 lidí, když mi jich pak odpoví sotva sto a někteří z toho ještě stylem "nevím, nechce se mi, ne, aha". Na otázky čeká dost lidí a já nevidím důvod, proč by měli zbytečně čekat déle.

Ahojky:3sněžilo u vás?:D

Otázky:3
Tomu, co u nás je se ani nedá říkat sněžení. Když sem to ráno viděla, zůstala jsem stát před oknem s otevřenou hubou. Vypadalo to, jako by sněžilo i ze země a ze všech světových stran. Když zafouká vítr (a že vůbec není slabý), vytvoří se taková clona, že jde vidět sotva na pár centimetrů. Vyjít ven je prakticky sebevražda. Hnus.

Aké vlastnosti oceňuješ u opačného pohlavia?

Okey .. tak potřetí. Vážně miluju, když mi pes zruší celou sáhodlouhou odpověď.
Spolehlivost - nesnáším, když se s někým na něčem domluvím, něco po něm chci, spoléhám na něj a on to neudělá a přinejlepším mi ještě tvrdí, že sem mu nic neřekla. Pokud se mnou chce někdo vycházet, tak tohle ať na mě opravdu nezkouší.
Upřímnost - když vypadám špatně, chci to vědět. Když se chovám jako idiot, chci to vědět. Když dělám něco špatně, chci to vědět. Když daná osoba něco provede, chci to vědět. Když cokoli, chci to vědět. I kdyby mě to třeba naštvalo nebo urazilo, vydýchám to mnohem líp, než kdyby mi lhal a já pak zjistila pravdu. Mnohdy jsem pak za to ještě vděčná.
Schopnost mluvit a řešit problémy - jsem na prášky, když chci něco s někým vyřešit, snažím se mu to slušně vysvětlit a on mi začne nadávat, řvát po mě, obracet to proti mě a nakonec mi všechno odkývá, jenom proto, aby měl klid. Tohle fakt neberu. Chci řešit problémy v klidu a mluvit o nich, ne dělat z nich další problémy.
Ochotu - obdivuju, když někdo dokáže pomoct, aniž by ho do toho musel někdo nutit. Když sám ví, kdy je třeba podat pomocnou ruku a opravdu to udělá.
Schopnost vycházet s ostatními lidmi - občas je třeba dělat ústupky a přistupovat na kompromisy, nemyslet jen na sebe. Poslouchat, co ostatní říkají a opravdu to vnímat. Umět se domluvit a "nějak vyjít" se všemi.
Smysl pro humor - nejen pro ten klasický, ale i pro ten černý a umění, udělat si srandu sám ze sebe, umění používat ironii a umět "urážet" sebe i své okolí.
Ochotu učit se a zkoušet nové věci - sedět celé dny doma na zadku a neprijimat návrhy aktivit toho druhého, nezkouset nové věci je poněkud .. nudné.

Zobrazit víc

Jak moc myslíš, že nás ovlivňuje výchova našich rodičů?Kolik si toho odneseme do budoucího života?

Výchova rodičů nás ovlivňuje jen do jistého věku. Pak už se do výchovy vměšují i jiné vlivy, jako přátelé, učitelé, lidé z našeho okolí, televize a internet. Do jisté doby nám předávají základy, např. slušného chování. Pak už je jen na nás, jak moc nás budou rodiče ovlivňovat.
Samozřejmě, jistým způsobem od nich přebíráme vzorec rodiny a chování k ostatním lidem i sami k sobě a něco v nás jistě zůstane. Budeme částečně jako oni, ale je jen na nás, jak moc. Můžeme prakticky celý jejich vliv zapřít.

Jak končí většina přátelství?

Give me a panda hug♡
Většina dnešních přátelství končí hádkami a pomluvami, nenávisti, podrazy a slzami. Ovšem dnešní přátelství bych přátelstvím ani nenazývala, vzhledem k tomu, že fungují ve stylu "Budu se tvářit, že jsem tvoje BFF, dokud to bude výhodné. Ale jakmile se objeví někdo lepší, neznám tě." Nevím, co k tomu ty lidi vede, ale když jim to tak vyhovuje, prosím, já jim to brát nebudu.
Samozřejmě jsou tady výjimky, kterým přátelství vydrží celá desetiletí i celý život. Ale připadá mi, že jich je čím dál tím míň.

Napíš pár faktov..prosím. :) (Zbožňujem čítať fakty a je jedno o čom sú a..žiadna originálnejšia 'otázka' ma nenapadla.)

Sunny
~ Dnešek měl být mega úžasný, boží, skvělý, perfektní den. Mělo se slavit. Vůbec bych tady neměla být. Měla bych si užívat.
~ Dnešek je extrémně hnusný den, budu ráda, když si ho nebudu pamatovat.
~ Jsem nemocná. Žádná rýmička nebo chřipečka. Každou chvíli jsem v nemocnici a začínám mít problémy normálně fungovat. Nemohla jsem ani jíst, vůbec. Teď už je to trochu lepší, i když musím jíst milión tabletek a dodržovat speciální dietu. Horší je, že den ze dne hubnu. Raději už se ani nevážím.
~ Když jsem byla menší, mladší, byla jsem znásilněna a prošla jsem si šikanou. Pokusila jsem se o sebevraždu. Dlouho jsem se s tím vyrovnávala a doteď mi to občas nedá spát.
~ Mám "menší fobii" z lidí a jejich doteku. Nedokážu to vydržet, extrémně mi to vadí, přijde mi to nechutné, odporné, hnusné. Na některé lidi si dokážu zvyknout natolik, aby se dokázali pohybovat v mé blízkosti. Jsou však dny, kdy vedle sebe nedokážu snést ani je, sedím zavřená v pokoji a bojím se vyjít ven. Jindy to zas zvládám celkem dobře.
~ Je celkem pochopitelné, že prakticky veškerý svůj volný čas věnuji práci u koní, kočkám, čtení, kreslení, psaní, cvičení (pokud ještě můžu), vyrábění blbinek, tady na asku a pod. a příliš nevycházím ven, nechodím na akce a nemám milióny skvělých přátel.
~ Jsem oblíbeným terčem pomluv, kvůli svým úchylkám, fobiím a tomu, že jsem chudá (Ano, jsem, přiznám si to. Ale na rozdíl od těch, co tak rádi pomlouvají si na sebe vydělávám sama, bez pomoci rodičů.), nemám styl atp. Je mi to jedno, už jsem se poučila a takovým věcem se jenom směju.
~ Když si to tak čtu, vypadá to, jako bych si vymýšlela, že mám strašně hard life, abych byla zajímavá. Sranda je, že o většině těhle věcí lidé z mého okolí ani neví. A mě je vlastně celkem fajn. Možná nemám nijak velké štěstí, ale mám věci, pro které stojí za to žít a dokážu si život užít.

Zobrazit víc

Co miluješ a nesnášíš na vztahu?:)

Otázky:3
Snad nejvíc nesnáším ten všudypřítomný strach. Co kdyby a co když? Nikdy nevíte, co se stane. Můžete danému člověku sebevíc věřit, ale ten strach tady bude pořád. I kdyby jen o to, jestli se mu při některém z jeho šílených nápadů něco nestane.
Jinak asi není nic, co bych vyloženě nesnášela. Nemám ráda jistá omezení, která vztah přináší. Jsou jisté věcí, i když třeba úplně neškodné, které druhému vadí a vy by ste je měli respektovat, když chcete, aby ten druhý respektoval to, co vadí vám. Ano, jde si na to zvyknout, dokonce tak, že to většinou ani nevnímáte, ale občas vás to stejně naštve.
Taky nemám ráda ty pocity smutku, když s tím druhým nemůžu být, dlouho jsem ho neviděla atp. Ty pocity bezmoci, když vím, co všechno bychom spolu mohli prožít, kdyby tady nebyli jistí lidé.
Na druhou stranu, miluju, když vím, že je tady někdo, kdo při mě stojí, ať se děje cokoli. Kdo mi pomáhá. Kdo mě podrží, když to potřebuju. Kdo mě obejme, když sem v koncích. Někdo, s kým můžu sdílet část svého života. Někdo, kdo mě zná a ví, co mi vadí, co mám ráda a jak se ke mě má chovat. Ví, jaké mám slabiny a přesto je proti mě nevyužije. Ví, jaké jsou mé silné stránky a podporuje je. Někdo, kdo ví, před čím by mě měl chránit a s čím si poradím sama. Někdo, kdo respektuje mé úchylky, šílené nápady, zvláštnosti a fóbie. Někdo, kdo mě miluje.

Zobrazit víc

Viděla si hvězdy nám nepřály?

Ne. A rozhodně to ani vidět nechci. Dneska jsem, z donucení dočetla knížku a opravdu nechápu, co se na tom všem líbilo. Přišlo mi, jako by tu knížku napsal mladý, zamilovaný teenager, který se psaním teprve začíná. A je na nějakých hodně solidních drogách. I sci-fi je reálnější, než děj téhle knížky.
Nevím, proč mají všichni neustále potřebu něco .. všechno si romantizovat. Není lepší dívat se život, jako na takový jaký je? Místo toho, aby ste vše viděli růžovými brýlemi a pak se často šíleně zklamávali?
Nevím, asi jsem prostě zvyklá na jiné knihy, příběhy atp.

,,Někteří lidé si neuvědomují, co slibují.'' - Jak tento citát chápeš? Rozepiš se.

C. Dunder
Většina lidí si neuvědomuje co slibuje. Lehkovážně něco slíbí, aby měli pokoj, aniž by si uvědomovali následky nebo kolik námahy budou muset vynaložit. V dnešní době už většina slibů nemá vůbec žádnou hodnotu.
Chcete si pojistit, že někdo něco dodrží, tak po něm chcete, aby vám to slíbil. I když to udělá, vyjde to úplně stejně, jako by to neudělal. Buď na to zapomene nebo se vymluví. V nejlepším případě, vám bude tvrdit, že vám vůbec nic neslíbil.

Urazil ťa niekto niekedy tak,že ti povedal pravdu? :)

#Wade
Když mi někdo řekne co si o mě myslí, slušně a neanonymně, zamyslím se nad tím a pokud je to nepříjemná pravda, zkouším s tím něco udělat. Člověk je tvor nedokonalý a potřebuje se neustále zlepšovat. Za takovou věc bych se nikdy neurazila. Spíš bych tomu člověku ještě poděkovala.
Pokud mi někdo anonymně a ještě hnusně napíše svoji "pravdu, nedočká se ničeho víc, než ignorance.

Myslel/a jsi někdy vážně větu: "Ráda tě poznávám." ? U koho?

Ráda tě poznávám je u mě pouhá fráze, nic víc. Jak můžu být ráda, že někoho poznávám, když ani nevím jaký to je člověk a co mi jeho poznání přinese? Ono vlastně někoho poznat po pár minutách je nemožné.
Zato, když někomu řeknu "jsem ráda, že jsem tě poznala", myslím to vážně vždy. Proč to taky říkat někomu, u koho si to nemyslím?

Proč dneska moc neodpovídáš?

Byla jsem dneska na testech v nemocnici a jsem úplně mrtvá. Mám sotva sílu na to, abych se nějak vyškrábala z postele a vůbec mi to nemyslí. Zítra, až se prospím, tak snad budu odpovídat tak, jako obvykle.
Ale nevím, je mi vážně mizerně a mám teď opravdu hodně problémů ..

Veľryba. Čo ti ako prvé napadne? Obraz, meno, myšlienka...

Stopařův průvodce po galaxii
""Jenže co se stalo se střelami?""" V zrcadlech uviděli úplně nový šokující obraz." ""Vypadá to, jako by se proměnily v květináč petúnií a velmi překvapeně se tvářícího vorvaně...,"""řekl Ford pochybovačně." ""Nepravděpodobnostní faktor jedna ku osmi miliónům sedmi stům šedesáti sedmi tisícům sto""dvaceti osmi,"" skočil jim do řeči Eddie, který se ovšem ani trochu nezměnil." Zafod upřeně hleděl na Arthura." ""Uvážils to, pozemšťane?"" tázal se naléhavě."" ""Ale... vždyť já jenom...,"" koktal Arthur."" ""Tak to jsi uvažoval správně. Zapnout nepravděpodobnostní pohon bez předchozího aktivování""zkušebních obrazovek... Zachránils nám život, chlapče, víš to?"""" ""To nestojí za řeč...,"" bránil se Arthur."" ""Vážně?"" podivil se Zafod. ""V tom případě už o tom nemluvme. Hej, počítači! Naveď nás na""přistání."""" ""Ale..."""" ""Už jsem řekl, že o tom nebudeme mluvit.""" Další, co posléze upadlo v zapomnění, bylo, že proti vší pravděpodobnosti byl několik kilometrůnad povrchem neznámé planety vyvolán v existenci vorvaň obrovský. A protože taková pozice je pro vorvaně pochopitelně neudržitelná, mělo ubohé neinné stvořeníjen málo času, aby se smířilo se svou vorvaní identitou, protože hned vzápětí se zase muselosmířít s tím, že už vorvaněm není. Následující pasáž je úplným záznamem jeho myšlenek od okamžiku, kdy začalo žít, až dochvíle, kdy svůj krátký život skončilo." ""Aha...! Co se to děje?"" myslelo si."" ""Ehm, pardon, kdo vlastně jsem?" Dobrý den? Proč jsem tady? Co je smyslem mého života? A co tím myslím, když říkám, kdo jsem? A jéjej! Hele! Co se to ke mně najednou tak strašně rychle blíží? Tak strašně moc rychle. Je toveliké, placaté a kulaté... to chce nějaké důkladné jméno jako třeba... mmm... em... zem! To je ono! Zem!" Jestlipak budeme kamarádi?""" A potom, po náhlém mlaskavém žuchnutí, následovalo už jen ticho." Zvláštní, že jediná myšlenka, která se honila hlavou květináči petúnií, když padal, byla: ""To snad""ne, už zase!""" Spousta lidí došla k závěru, že kdybychom věděli, proč si onen květináč petúmií myslel právětohle, věděli bychom toho o podstatě vesmíru mnohem více, než víme teď.

Zobrazit víc

Kdysi jsem poslala otázku, moc lidí ji však nepochopilo a odbilo mě svou odpovědi. Zkusím to znovu. -Proč to děláš?- (Chápat můžeš jakkoli)

Dělám to, protože chci něco víc. Chci dosáhnout všeho, co chci. Nechci být taková jako oni. Nechci být tak přízemní, nevzdělaná, nechápající.
Dělám to, protože miluju, toužím, cítím. Protože chci být šťastná. Protože chci, aby byl šťastný on.
Dělám to, protože jsem člověk.

"Rozešel/a si se už s někým přes SMS?" "Ne, ale přes fb jo." - Co si o tom myslíš? Není to tak trochu barbarství? Cožpak si druhých vážíme tak málo, že už ani takovéto věci nemůžeme vyřídit z očí do očí? Nebo nás technologie oslepily natolik, že jsme zapomněli, jaké to je skutečně žít? Čím to je?

S tím jak vypadají dnešní vztahy, bych tohle asi ani nějak neřešila. Jak může někomu na někom záležet, když je s ním týden, možná měsíc, jenom kvůli frajeřiny nebo sexu? Vždyť spolu přes fb začínají i chodit, tak proč by bylo divné se tak i rozejít? Když je to nějakým způsobem naplňuje a nepodsouvají to ostatním, tak prosím. Ať si dělají co chtějí.
Pokud jde o vážnější vztah, nemyslím si, že by se to stávalo nějak často. Přeci jen, když s někýmm strávíš nějaký čas a opravdu k němu něco cítíš, chceš mu ubližovat co nejméně, nechceš v jeho očích klesnout, nechceš ho zklamat i kdyby byl ten dávný cit pryč. Navíc, normálního člověka s plně funkčním mozkem, by to asi ani nenapadlo.
A pokud to takhle někdo i po vážnějším vztahu udělá, je to jen zbabělý idiot. Nic víc. Takoví lidé ani nestojí za zmínku.

Zobrazit víc

Niekto požiadal o túto otázku: Vadilo by ti,keby tvoj frajer/frajerka fajčil/a cigarety?

♚Whenever♚
Kdysi jsem taky kouřila, ale přestala jsem a od té doby cigarety a jejich smrad nesnáším. Vždycky, když si někdo zapálí vedle mě, mám chuť mu tu cigaretu vyrvat z huby a zlomit. A to nemluvím o tom, když jde ten dým přímo na mě.
Na druhou stranu Xx kouří. Ne že by mi to nevadilo .. vadí. Ale toleruju to, když dodržuje určitá pravidla. Rozhodně bych nesnesla, kdyby mi kouřil doma nebo tak, ale když mě tím nijak neotravuje, nutit přestat ho nebudu. Je to jeho volba.

Urážal, ohováral ťa už niekto natoľko, že si ho/ju chcel/a udrieť? Prípadne urobil/a si to už? Prečo? Ako ťa urážal, ohováral?

Kdysi mě uráželi a pomliyvali v jednom kuse. Přerostlo to v opravdu úžasnou šikanu. Tehdy jsem ještě byla malá a neměla jsem rozum. Obviňovala jsem z toho sama sebe, ubluzovala sama sobě, snášela to. Ani mě nenapadlo bránit se. Byla jsem dokonale zlomená.
Ale teď? Dostala jsem se z toho a je mi jedno, co o mě kdo říká, pokud mi to nezasahuje do života. Když he to baví, tak jim přeci jejich velmi inteligentní zábavu nebudu brát, že?
A i kdyby mi to do života zasahovalo, nemám potřebu být agresivní. To si nechávám na jiné případy. Raději si za tou osobou sama zajdu a vyřeším to s ní normálním rozhovorem. Pokud je ho teda ten člověk schopný ..

Co pro tebe znamená svoboda? Je ti to slovo známé i ze stránky politické? :)

Sabina
Dneska jsme měli přednášku o číně. Ten chlap, co o tom vykládal by upsal kohokoli, ale ten film, který nám pouštěl opravdu stál za shlédnutí.
Ve zkratce, obyvatelé číny začali cvičit Falun Gong, ze začátku jich bylo málo, ale protože to cvičení mělo opravdu úžasné účinky, začali se přidávat další a další až jejich počet převýšil počet členů komunistické strany. A to byl pro vládu problém. Cítili se v ohrožení. Začali tedy v médiích, která dokonale ovladali Falun Gong očerňovat, prohlásili ho za nezákonný. Bylo to poprvé, co lidé začali proti vládě protestovat. Jenže to nemělo žádný účinek. V té době už vláda ovladali i internet, takže se ke všem dostávaly jen zmanipulované informace, věřili, že Falun Gong je opravdu špatný. Ani nevěděli, že je s nimi takto manipulováno.
Protestující posílali do pracovních táborů, které by se daly přirovnat ke koncentráku. Zadarmo pracovali nějakých 15-16 hodin. A je možné, že něco, co vyrobili oni klidně vlastníte, i když vám bylo řečeno, že je to vyrobeno v nějaké továrně, ne krutou lidskou prací. Co na tom bylo ještě horší bylo to, že ti, kteří cvičili Falun Gong byli zdraví. A nikdo je nepostrádal. Byli skvělou zásobárnou orgánů. Nikdo z nich nevěděl, kdy skončí pod kudlou.
Něco z toho se dostalo jistými cestami do Ameriky, začalo se to řešit a bla bla.. o to tady teď nejde.
Co tím vším chci říct je to, že nikdo, nikdo nevěděl co se děje. Všem obyčejným lidem bylo řečeno, že Falung Gong je špatný a že ti, kteří byli zatčeni, jsou jen na převýchově, aby neohrozili stát. A oni tomu věřili a cítili se svobodní. Neuvědomovali si, jak je s nimi manipulováno.
Všichni ti, kteří tak strašně nadávají na to, že tady žijí by měli sakra rychle držet hubu a být rádi, že se v česku narodili. A jestli ne,měli by si udělat výlet do číny - ne jako turisti, ale jako její občani.
Ano, ani tady není 1oo% svoboda, ale i tak svobodní jsme a já sem za to neskutečně vděčná.
(Kdyby ste se na ten film chtěli podívat, tak tady www.freechinamovie.com by měl být zdarma. Fakt doporučuju.)

Zobrazit víc

Aký máš názor na sebapoškodzovanie❓

Ⓜrs. Salvatore ♔
Když sem ze čtvrtka na sobotu ležela v nemocnici, byla se mnou na pokoji jedna holčina. Pohled na ní byl vážně .. děsivý. Byla zjizvenâ úplně všude. Snad jen na obličeji žádné jizvy neměla. A tím nemyslím takové ty malé lehké jizvičky, které má většina lidí, kterou chtějí být strašně in, tak se "řežou". Ne, to opravdu ne. Myslím dlouhé jizvy po pořádně hlubokých zraněních.
Nejdřív sem se s ní o tom bavit nechtěla, ale nakonec na to přeci jen došlo. A proč takhle skončila? Protože se zamilovala do bolesti, nemohla bez ní být. Začalo to "lehkým" řezáním, kvůli jistým (opravdu vážným) problémům. Ale po čase už to nebyla možnost, jak se uvolnit, ale každodenní závislost. Potřebovala stále delší a hlubší rány. Po čase už neměla na rukou a nohou místo, tak pokračovala na břicho .. záda .. krk .. všude kde dosáhla. Nakonec už byla vůči bolesti tak otupělá, že prostě jen seděla, řezala se a zoufale hledala místo, díky kterému by se ji vrátil starý přítel - bolest. Málem vykrvácela.
Od té doby se už hodně dlouho léčila. Psychologická vyšetření a testy byly na denním pořádku. Neustále ji bolelo celé tělo a měla nějaké problémy. Musela být pod dozorem. Litovala, opravdu hodně litovala toho, co udělala. Prý už má našetřené peníze a jakmile to bude možné, nechá se všechny jizvy přetetovat.
Ano, vím, že se tohle může stát, ale byla jsem opravdu šokována. Sebepoškozování je jen jednou z dalších moderních nemocí soudobého lidstva. Stejně jako anorexie. Všichni s tím začínají tak nějak z lehka, aby byli in. Ale kolik z nich si opravdu uvědomuje, že se to takhle může zvrhnout? Vážně, nechápu, proč škola dělá místo přednášek s policii, o drogách a sexu (které mi nikdy nic nedaly, hlavně když o tom vykládal nějaký kněz, či co to bylo), přednášky a anorektičkami a hlavně s lidmi, kteří podlehli bolesti. Ty dětí by vážně potřebovaly setkat se s těmito lidmi, aby viděly, jaká je realita.
Celé sebepoškozování a vše kolem něho je hnus. Ano, může vám zdánlivě pomoct. Může .. ale za jakou cenu?

Zobrazit víc

Ak by ste chceli žiť navždy , tak prečo?

AnneCernikova’s Profile PhotoClarity ^.~
Nechtěla bych žít věčně. Život je tak krásný právě proto, že je opomíjivý. Něco přichází, něco odchází. Tak to má být.
Jsme tady jen na chvíli, aby jsme něco vykonali a uvolnili místo dalším. Dalším, kteří jsou našim odkazem. Dalším, kteří mohou poznávat pomíjivé radosti života a zachovávat koloběh.
Stáří potřebuje být nahrazováno mladím, které přichází s novými a novými inovacemi. Nemůžeme se zaseknout na jednom místě.

Ozázku využij jak chceš :) (By:Anonym)

MichaelaHorac’s Profile PhotoElfinka♥
Už tři hodiny si procházím všemožné vysoké školy a pořád si nemůžu vybrat. Takhle už to mám měsíc, pomalu začínám být hodně zoufalá. Vždycky jsem věděla, co chci do budoucna dělat, ale teď? Najednou si nejsem vůbec jistá. Začínám se bát, že si budu vybírat tak dlouho, až bude pozdě.
Nejlepší na tom je, že všichni ví, co by pro mě bylo dobré a kam bych měla jít. Ale když se jich zeptám, jak to můžou vědět, když oni sami ani výšku nemají a nemají žádný přehled, tak najednou mlčí.
A nikdo, vůbec nikdo nebere v potaz, že si budu potřebovat co nejdřív najít práci a vlastní bydlení a celkově si zařizovat vlastní život. Vidí to všechno .. moc jednoduše.
Jako jo, já vím, že s mysm stavem je hledět takhle dopředu je poněkud naivní, ale stejně, v tonhle bych chtěla mít jasno ..

Máte někdy opravdu blbé nápady? Pokud ano, jaký byl váš nejblbější nápad (o který jste ochotni se tu podělit)?

~ Chci si to s Xx rozdat na pitevním stole.
~ Chci mít xy lidských hlav a dloubat z nich oči tak dlouho, dokud je nevyndám v celku a nebudu si je moct dát do skleničky na "památku".
~ Chci mít doma 3o koček.
Eh .. a to je z těch zveřejnitelných asi všechno. Ale blbé nápady mám pořád.

Já vím že to zní hloupě ale dnešní doba je tak nastavená. Všude ve filmech jsou hubené herečky, v hudebních videoklipech štíhlé zpěvačky.. Je toho moc a pak nejde nenávidět svoji postavu

Kecy, kecy, kecy.
Cítíš se ošklivá, bude tě tak vnímat i okolí. Cítíš se hezká? Bude tě tak vnímat i okolí. Naučit se mít se ráda můžeš v každé době. Jo, holky obdivujou vyhublé kostry, ale neznám kluka, který by takovou chtěl. Osobně, jako bi, bych do takové vychrtliny taky nešla. Holka má mít prsa, boky a zadek. Ženskou postavu, ne vypadat jako prkno.
Nemusíš být hubená, stačí, když si postavu zpevníš, budeš se umět obléknout a naučíš se mít ráda sama sebe. A ano, mluvím z vlastní zkušenosti

Snažíš se tím říct, ať hubneme zdravě ale to ty sama neděláš. Ok třeba nehubneš ale jíš denně minimální porce a za to tě obdivuji. Jako všechny štíhlé holky

Jim denně minimální porce, protože víc jíst nemůžu. Mám žaludek v háji. Nepracuje mi tak, jak by měl. Když sním větší porci jídla, okamžitě začnu zvracet. To není o tom, že bych chtěla jíst málo, ale o tom, že prostě nemůžu.
To že je někdo hubený, nesouvisí s tím, kolik toho sní. Někteří můžou denně vyžrat celou ledničku a nikdo to na nich nepozná. Někteří musí jíst zdravě, kolik chcou a cvičit ale pořád jsou hubení. Kvůli postavy se v jídle fakt omezovat nemusíš. Stačí si udělat určité plány.

Přála bych si být hubená jako ty.. Ale stále podléhám jídlu.. Je to jako zlo

Ehm, tohle má být nějaká blbá provokace? Jestli chceš být hubená, stačí abys cvičili a jedla zdravě, pak můžeš jíst kolik chceš.
Ale přestat jíst .. promiň, ale to je největší blbost, jakou můžeš udělat. Nečeká tě nic jiného než zbytečné problémy. Končit každou chvíli v nemocnici fakt není fajn. Uvazujte trochu předtím, než něco uděláte.

Napiš úvahu na libovolné téma. ^^ :-)

Human.
Nechápu, nechápu, nepochopím.
Všichni tu obdivujete děcka, jako je vaše Bellinka, Essinka, Dexinka a bůh ví jaká další inka, na kterých není nic, absolutně nic zajímavého. Možná tak jsou hezké po pysku, ale jinak? Může mi někdo vysvětlit, co je na nich zajímavého? Co na nich všichni obdivují? Proč za nima tak stojíte, v jejich žabomyších válkách? Jak je můžete brát jako vzor? Jsou to úplně obyčejné holky. Není na nich nic zvláštního. Nic. Milióny dalších jsou jako ony. Ale mají lajky, že? A to jediné vás zajímá.
Uvedomujete si, kolik je tady lidí, kteří jsou opravdu zajímaví a výjimeční, ale nikdo si jich nevšímá, protože všichni raději dělají ovce všelijakým inkám? Jsou lidé, kteří mají mozek v hlavě, prošli si těžkými, zajímavými životními událostmi, nemocemi a mají světu opravdu co říct. Ale zajímá to někoho? Ne, ne, ne a znovu ne. Proč by ste měli zapojovat mozek a přemýšlet? Mít nějaké hodnoty? Zabývat se důležitýma věcma?
Je to snad jen lenost? Obyčejná lidská lenost nebo jste vážně tak zaslepení? Vážně, nechápu vás. Vás a vaše falešné modly.

Zobrazit víc

Máte z něčeho strach? Z čeho?

Akane
Poslední dobou, mám čím dál tím větší strach, že to nezvládnu. Že už to vlastně ani nebudu chtít zvládnout. Xx měl dneska pravdu, když řekl, že už nejsem víc, než jen chodící mrtvola.
Mám strach, že mě všechny ty starosti, stres i nemoc pohltí a už nebudu hromada chodících kostí, ale jen hromada kostí hnijících. Každý večer bojuju sama se sebou. Nechci se vzdát, nechci .. a přitom vlastně chci.
Bojím se, že všichni ti, kteří při mě stojí se prostě seberou a odejdou, protože už je to nebude bavit. Kdo by se taky chtěl přátelit s živou mrtvolou? Kdo by ji chtěl v něčem podporovat? Kdo? Když venku pobíhá plno jiných lidí, kteří ji tak lehce nahradí.
Mám strach, že všechno co sem doteď udělala, všechno co dělám teď je úplně zbytečné. Nechápu, jaký to všechno mělo smysl. Proč sem neudělala víc? Budu k tomu mít ještě někdy příležitost?
Jo, asi jsem moc pesimistická, ale jinak to prostě nejde. Jsem tak vyděšená z toho, co se děje .. z toho, co se dít bude. Všechno je najednou jinak.

Zobrazit víc

Kolikrát denně jíš?

Naivní Rosnatka
Well, vždycky sem se buď najedla ráno a pak večer nebo jsem jedla miniaturní porce celý den. Od včerejška nemůžu jíst vůbec, žiju jenom na neperlivých minerálkách, které sice mají příchuť, ale nejde to moc poznat nebo na čajích. A upřímně, už je mi celkem dost blbě.

Tak jsem si pročítala tvoje odpovědi a dost jsi mě zaujala názory na homosexualitu. Jsem moc ráda, že vidím, jak si někdo uvědomuje, že to není nemoc a nic za co by se mělo odsuzovat. Jsi hodná slečna :)

Lady de Black
Děkuju :) Mnoho mých známých jsou homosexuálové a jsou to úplně normální lidi. Kdyby to o sobě neřekli, nikdo nepozná, že jsou "jiní". Tak proč zbytečně řešit, nějaké blbosti?

ŽENY:ľúbi sa vám chlapec,ktorý má svaly a chodí v obtiahnutom tielku a teplákoch alebo radšej podnikateľ v saku s hocakou postavou? CHLAPI:Ľúbi sa vám dievča,ktoré je milé,nosí tenisky a tepláky alebo radšej sexi dievča s podpätkami a kabelkou v ruke?

♚Whenever♚
Rawwr :3
Well, nic proti teplákům, někomu třeba i sluší, ale chlapi v obleku? Dokonalost.
A dobré tělo neznamená dobrý mozek, takže asi tak.
ŽENYľúbi sa vám chlapecktorý má svaly a chodí v obtiahnutom tielku a teplákoch

Kde nejčastěji spíš? (krom tvé postele) :D :D

MichaelaHorac’s Profile PhotoElfinka♥
Přiznávám se, poslední dobou se chodím do školy snad jen vyspat. Spolusedící mě musí pořád budit s tím, že už je další hodina. Mám pocit, jako kdyby mi někdo po částech ukrajoval kusy dne. Jsem tak strašně unavená .. už ani moc nevnímám. A přitom v noci nedokážu usnout.

Homosexualita je proti přírodě!!!!

Eh .. a nenapadlo tě třeba, že homosexualita je pro přírodu prospěšná vec? Lidi se množí jako krysy. A možná ještě rychleji. Je úplně normální, že v některých rodinách je i pět dětí. Nehledě na to, že některé holky porodí, šoupnou děcko do děcáku a pak, za nějakou dobu, si pořídí další. Pomalu, ale jistě se blížíme ke stavu přelidnění.
Homosexualita je dokonalé řešení. Nepřispívají k rozmnožování lidské rasy, čímž její růst trochu (naštěstí) omezují a mohou se postarat a dát lásku těm, kteří nejsou pro jiné rodiny dost dobří. Těm, kteří pravou rodinu ani nikdy nepoznali.

máš nejaké zlozvyky? ak áno, aké?

~ Často si koušu rty, klidně i do krve. Nemůžu si pomoct, někdy ani nevnímám, že to dělám, dokud mě někdo neupozorní, že mi teče krev.
~ Nedokážu přestat pracovat. I kdybych byla na pokraji zhroucení, prostě se nezastavím.
~ Neustále ostatní opravuju. I učitele během hodiny. Všem to leze na nervy, ale já si nedokážu pomoct, když slyším, jak mluví.
~ Mluvím sama se sebou nebo s kočkama. Raději než s lidma.

Blíží se 14.2 Valentýn.. Budeš ho s někým trávit ? S kým?

Naivní Rosnatka
Valentýn je neskutečně komerční svátek, který naprosto postrádá svůj smysl, takže ho rozhodně nijak řešit nebudu. Důležitější je pro mě 7.2., to budu s tajnou osobou a upřímně doufám, že si to užijeme a pořádně danou událost oslavíme.

Když si zamyslíme, tak každá část těla ukazuje jaký ten člověk ve skutečnosti je a čím vším si prošel. Ale která část těla toho o nás ve skutečnosti řekne nejvíce? Zkuste se zamyslet a odpovězte. Děkuji

JustAnotherTroll’s Profile PhotoMikeFreestyler
Řekla bych, že to budou nohy a ruce. Každá, každičká jizva, která na nich je má svůj svůj příběh (lol, nechci tím říct, že se řezu). Podle svalů a věčných šrámů a modřin jde poznat, že jsem člověk, který tvrdě pracuje, cvičí a miluje pohyb i adrenalin. Na druhou stranu, pečlivě udržované nehty dokazují, že jsem celkem puntičkář a v jistém smyslu dám na svůj vzhled. Náramky najednou stranu poukazují na elegancí, na druhou zas na účelnost. Vyhublost ukazuje těžký boj se zdravím. A mohla bych pokračovat dál.
Opravdu, stačí se mi podívat na nohy a ruce a člověk o mě zjistí všechny důležité věci.

Ess nebo Bell?

Eh .. Eh .. nebo?
Sakra, lidi vzpamatujte se. Celou hlavní stránku mám zaspamovanou jejich "bojem". Můžete mi říct, co vás na tom zajímá? Dvě úplně obyčejné holky, se hádají kvůli naprosté blbosti. Kdyby ste viděli dvě hádající se holky na ulici, taky se postavíte k ním a budete vyřvávat, kterou podporujete, i když je vůbec neznáte? Asi ne, že?

Kolik by jsi chtěl/a aby ti bylo let ? :)

Částečně si přeju, aby mi bylo pět, abych nemusela nic řešit.
Částečně si přeju, aby mi bylo tak třicet, abych už měla vlastní život.
Ale kdyby mi někdo nabídl přesun, do těchto let, nepřijala bych to. Je mi tolik, kolik mi je a chci si to užít, dokud můžu.

Proč někdo gaye brání jako ,,oni za to nemůžou"? Vyzní to potom, jako by to bylo něco špatného, za co ten člověk nemůže. Copak je špatné být gay? Slyšel/a jsi někdy někdo říct ,,On nemůže za to, že je hetero(sexuál)."?

~ Call Me Wire ~
Tohle "on za to nemůže" fakt nemám ráda. Člověk je člověk. Nezáleží na tom, jakou má orientaci, jakou má barvu kůže. Jestli má jenom jednu ruku nebo tři oči. Záleží na tom, jaký je ten člověk povahově a jak se chová. Lidi by si měli trochu uspořádat priority. Dívají se na nedůležité věci, jako na hlavní věc a ty důležité pomíjejí.
Žádné "podporuju/nepodporuju homosexuály, romy, postižené". Myslíte si, že ji tím pomůžete nebo tím něco vyřešíte? Ne, ne, ne a znovu ne. Jen rozvíříte další rozbroje a budete ukazovat na něco, co už je dávno normální a tím to ostatním ztězovat.

Využij tuto moji ''otázku'' k čemu chceš nebo jak chceš :)

Denča♡
Well, well, wel .. včera jsem rozesílala otázku, ohledně adopce dětí homosexuály. Rozesílala jsem ji proto, že mám kamarádku, která je v dětském domově a bavily jsme se o tom, jestli by radši než v domově, žila u homosexuálního páru. Nehledě na to, jestli u gayů nebo lesbiček. Její odpovědí bylo jednoznačné ano. A když se pak ptala i ostatních, mnoho z nich na tom bylo stejně.
Když sem otázku rozesílala, věděla jsem, že se setkám i s negativní odezvou .. hodně negativní odezvou. Ale některé věci, ne že by mě zarazily .. doslova mi vyrazily dech. Ano, vím že to jsou vaše názory a já vám je nechci brát, ale dovolte mi vyjádřit se k nim.
Jak můžete srovnávat homosexualitu se zoofilií nebo pedofilií? Homosexualita je sexuální oriontace. Zoofilie a podofilie jsou sexuální úchylky. A to je trochu rozdíl.
A jam můžete říct, že homosexuálové by neměli mít stejná práva jako normální lidé? A co podle vás homosexuálové jsou? Mluvící opice? To vážně? Co kdyby vám někdo řekl, že nemáte nárok na stejná práva, jako mají normální lidé jenom proto, že jste třeba leváci? To jste si taky vybrat nemohli, že? A víte o tom, že tohle bylo kdysi taky tabu?
Je celkem vtipné tvrdit, že podporujete homosexualitu, pouze v případě že ji daní jedinci nepředvádějí veřejně. To se trochu vzájemně vylučuje.
To že by se homosexuálové nedokázali o děti postarat .. podívejte se na to, kolik tohle nezvládá heterosexuálů. Kvůli komu jsou dětské domovy přeplněné? No vinou homosexuálů to asi nebude, že? Navíc, adopce podléhá přísným pravidlům, která by se vztahovala i na homosexuální páry. Tak co řešit?
A hlavně .. ostatní by se jim smáli. Ano, smáli, protože omezenci se vždy smějí novým věcem. Nedokáží přijímat nové věci. Ale společnost neustále utíká dopředu. Kdysi si nikdo nedokázal představit, že by ženy nosily kalhoty. A dnes? Dnes je to naprosto normální. Stejně tak by to bylo s adopcí. Ze začátku si to nikdo nedokáže představit, časem si všichni zvyknou.
Vážně, nepřipadá vám lepší, svěřit dítě milující rodině, než ho držet v domově, kde žádnou rodinu nemá?
Možná sem na něco zapomela, možná něco nedává smysl. Omlouvám se, jsem unavená z práce.

Zobrazit víc

Už ťa niekedy dokázal rozplakať film alebo kniha?

The Lonely Fairy
http://eldar.cz/myf/txt/keyes_-_ruze_pro_algernon.html
U tohohle sem brečela jako malé dítě. Pokaždé když jsem to četla. Opravdu hodně vám doporučuju si to přečíst.
Samozřejmě mě rozbrečelo i pár jiných věcí, ale asi žádná ve mě nezanechala tak silný dojem.

Co máš raději - telefonování nebo SMS-kování?

Macek14’s Profile Photo❤ Marcelka ❤
Well, přiznávám se, telefonování je pro mě za trest. Vždycky půl hodiny hysterčím, než se k tomu odhodlám. Hlavně když mám volat někomu cizímu. Většina lidí už si na to zvykla a raději mi posílají smsky. Občas totiž některé hovory ani nezvedám.

ahoj prosim te..poradis mi nejake smutne pesnicky? Pytam sa teba lebo na asku ten "sadness" mrak okolo teba kruzi :') nemyslim to zle, dakujem predom

undead jolt3d

"Jeho polibky,byly čiště z lásky." Co se ti honí hlavou po přečtení textu?:-)

Chci vedle tebe hodin ležet a líbat tě po celém těle.
Chci vedle tebe hodiny ležet a objímat tě.Chci vedle tebe hodiny ležet a sledovat jak spíš.
Chci vedle tebe hodiny ležet a cítit, že jsi jen má.
Chci vedle tebe hodiny ležet a hýčkat tě svou láskou.

Co je a přitom není logické? V čem spočívají zákonitosti správného myšlení?

#Moniii
Pro každého je logické něco jiného. Nedá se určit, co je logické pro všechny. Někomu přijde logické vyvraždit polovinu lidstva, jinému zas přijde logické, že by měl lidi chránit a pomáhat jim. Někomu přijde logické starat se jen o sebe, někomu zas obětovat se. Nedá se to určit.
Stejně tak neexistuje nic jako "správné myšlení". Nikdo neví co je špatné a co správné. Existuje tady něco jako etika, morálka a slušnost a od toho lidé odvíjí, co by správné být mohlo a co by mělo být špatné. Ale ví někdo, že je to tak určitě?

I když je zde spousta odpovědí na Asku smutných, bolestivých pro ty lidi, proč lidé co tam dávají to srdíčko která má význam "To se mi líbí" ho tam dávají? To se jim líbí bolest těch lidí? Nebo proč vlastně?

JustAnotherTroll’s Profile PhotoMikeFreestyler
Neřekla bych, že je to o tom, že se jim líbí ta bolest a utrpení utrpení ostatních. Spíše o tom, že chápou, v jaké situaci ten člověk je. Tedy, někteří se tak jen tváří, proto aby byli in a cool. Protože mít hard life a trpět depresemi je teď moderní.
Každopádně, pokud něco takového lajknu, je to proto, že ten člověk dokonale vystihl moje myšlenky a dokážu se do něj vcítit.
Každopádně nechápu ty lidi, co si vymýšlejí strašně smutné story a cpou všem, jak to všechno skvělé zvládají a jak jsou silní, jenom proto, aby je sledovalo co nejvíc lidí a měli co nejvíc lajků. Pak se ho těmi lajky snažíte podpořit a .. úplně zbytečně.
Souvisí s tím taky to, že lidé, z bůh ví jakých důvodů milují smutné příběhy ostatních lidí. Nevím, možná se tak cítí líp?

ako zistíš, že si našiel/la tú/oho pravú/ého?

To poznat nejde. Roky si o někom můžete myslet, že je ten pravý a pak se najednou všechno změní a vy zjistíte, že to byl jen klam.
Každopádně, někdo takový by za vámi měl vstát za všech okolností, měl by vám rozumět a podporovat vás. Měli by jste spolu umět mluvit a řešit problémy. Měli by ste spolu mít pořád o čem mluvit a neměli by jste se spolu nudit. A hlavně by vás měl opravdu milovat.

Radši špatný vztah, nebo být sám?

~ Call Me Wire ~
1oo% raději být sám.
Na samotu si člověk zvykne. A celkem lehce. Navíc, vždy má pravou naději na to, že se dříve nebo později objeví někdo, s kým bude sdílet život. Mezitím se může věnovat svým koníčkům, přátelům, může se zdokonalovat. A hlavně, může být šťastný.
Ale špatný vztah .. špatný vztah vás zabíjí zevnitř. Nemůžete se ničemu věnovat, protože to máte buď zakázané nebo na to stejně nemáte ani chuť nebo energii. Věcně jste ve stresu, smutní, maličko agresivní. Nic vás nebaví, uzavírate se do sebe. Živíte se jen falešnou nadějí, že jednou to bude lepší. A pokaždé, když se zklamete znovu, znovu, znovu a znovu, kousek vašeho já umírá. Občas už nemáte ani sílu brečet, přesto se toho druhého zastávate a tvrdíte jak je úžasný, že jen on vás drží na na nohou. I když právě on je ten, kdo vás stahuje dolů.
Opravdu to za to stojí?

Zobrazit víc

Jaký máš názor na demonstrace? Myslíš si ,že to něco vyřeší? Nebo naopak to vyvolá více problémů?

ə'lisə
Demonstrace jsou skvělá věc, pokud tedy lidé demonstrují za správnou vec, správným způsobem.
Když se najde jediný člověk, který bude do světa řvát co je špatně a co by se mělo změnit, nikdo si ho nevšimne. Možná se najde pár lidí, kteří si ho poslechnou a přikývnou nebo kteří si řeknou, že je to idiot, ale nikdo si ho nezapamatuje a nebude se mu nijak věnovat.
Pokud tohle udělá skupina lidí, už to ignorovat nejde. Dosáhnou mnohem lepších výsledků, než by se podařil jedinému, samotnému člověku.
Samozřejmě, pokud se někde sejde banda idiotů, která pije, ničí všechno na co přijde a "demonstruje" proti něčemu, co by normálního člověka ani nenapadlo, nedá se o nich mluvit jako o demonstrantech. Nesnaží se dosáhnout něčeho lepšího, snaží se jen něco si dokázat a dělat problémy.

Anorexie nebo Bulimie? Co ti připadá horší? Co si myslíš, že škodí víc?

To je to samé, jako by ses ptal/a, jestli je horší rakovina, nebo nádor. Všechno to jsou nemoci. Hodně hnusné nemoci. Anorexie a bulimie mají skoro stejné příznaky a následky. Ale hlavně obě končí smrtí.
I tak si ale myslím, že bulimie je o něco horší. Ono totiž tím, že zvracíte si podráždíte žaludek i krk. Ze začátku je to možná i fajn, najíst se, kolik chcete, pak to jednoduše vyzvracet a nemuset nic řešit. Ale až postupem času nebudete nic moct ani spolknout, budete zvracet krev a mít neuvěřitelné křeče .. no, zřejmě to nebude moc příjemné.
Kromě toho už jsou anorexie a bulimie asi stejné hnusy. A hlavně, znovu opakuji, jsou to NEMOCI! Což si hodně lidí neuvědomuje a to je možná to nejnebezpečnější.
Anorexie nebo Bulimie Co ti připadá horší Co si myslíš že škodí víc

Je u vás ještě sníh? Máš rád/a sníh? :)

MichaelaHorac’s Profile PhotoElfinka♥
Nesnáším ten bílý, studený, mokrý hnus. Kdybych mohla, tak ho zakážu. Chodit domů tak zmrzlá, že jakmile přejdu do tepla, musím se ovládat abych nezačala řvát, hodinu se nemoct ničeho dotknout .. a kalhoty přimrzlé k nohám jsou taky lahůdka. A ano, kdyby to někoho napadlo, oblečená jsem dost. A ty vyklouzané místa, po stupidních harantech, kteří musí vyklouzat právě prostředek cesty, který byl jako jediný schůdný? Úžasná věc. Díky tomu jsem si úplně zničila kolena.
Na druhou stranu, sníh je fajn, když ste v sedle. Takže doufám, že na zítra přísněží a ten sníh se udrží, abych si v něm mohla, alespoň jednou pořádně zajezdit.

Pro někoho možná nevhodná otázka, odpovídat nemusíte. Až umřeš, chceš být pohřben, zpopelněn nebo jinak upraven? Pohřben: Co by jsi chtěl/a na náhrobním kameni? Zpopelněn: Kde by jsi chtěl/a aby tvé tělo bylo rozprášeno? Jak si představuješ svou smrt?

Rozhodně chci být zpopelněna a NECHCI ŽÁDNÝ OBŘAD. Vážně nepotřebuju, aby o mě kecal blbosti někdo, kdo o mě absolutně nic neví, dělal ze mě toho nejúžasnějšího člověka, i kdybych třeba během života byla ten největší zmrd. Nepotřebuju aby se se mnou chodili rozloučit lidé, kteří mě neměli rádi a aby přáli upřímnou soustrast mé rodině. Ne, tohle fak ne. Kdyby tohle někdo nerespektoval, vrátím se a budu ho strašit, dokud z toho nebude na prášky.
Chci se nechat zpopelnit, chci, aby se ti, kterým na mě opravdu záleželo opili s mou urnou .. a pak už mi je jedno, jestli si mě vystaví na políčku nebo mě někde rozpráší nebo šoupnou do hrobu (i když, kdo by ho platil, že).

Ty nemůžeš přibrat nebo jak to máš s tou váhou? Jsi hrozně hezká, i postavu máš pěknou, ale kdybys trošičku přibrala, bylo by to asi lepší, na druhou stranu chápu, jestli ti to nejde z nějakých důvodů...

Děkuju. A ne, nemůžu přibrat. A když už se mi podaří, stejně za chvíli zase zhubnu kvůli stresu a problémům s žaludkem. Sice se s tím snažím něco dělat, ale jde to fakt těžce, zatím se mi podařilo přibrat teprve na 45. A budu ráda, pokud mi to vůbec vydrží.

Určite si už počul/a o napastovaní niekoho(keď niekoho niekto natrie pastou, pokreslí fixou...keď niekto spí).Stalo sa ti niekedy že si sa tak zobudil/a? A naopak sravil/a si to už ty niekomu?

Domčaaa
Tyhle věci nijak nepodporuju. Jo, bylo to fajn, když sme byli malí, tehdy to snad bylo i vtipné. Ale teď? Nevím, očekávám od lidí poněkud dospelělejší chování. Očividně zbytečně. Alkoholové opojení dělá svoje, že?
To samé se týká toho, když se někdo omylem neodhlasí z účtu a zjistí to někdo jiný. Od dospělé osoby bych čekala, že se prostě odhlásí a nebude psát blbosti a ponižovat a dělat problémy tomu, kdo se neodhlásil. Samozřejmě, že je to naprosto naivní představa.
Nepochopím.

Dávaš prednosť športu alebo mobilu, pc, tv?

Domčaaa
Samozřejmě dávám přednost sportu a práci. Jsou dny, kdy se jimi zabavím natolik, že na tv/pc/mobil vůbec ani nepřemyslím, natož abych je použila.
Bohužel, v poslední době jsem příliš unavená .. příliš zničená .. příliš nemocná, na to, abych se sportu mohla věnovat tak, jako kdysi. Takže čím dál tím víc času trávím na mobilu.

Ahoj přečetl jsem si toto: http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/123533267675 A rád bych Tě ujistil, že nejsi sama, kdo se takhle hroutí a umírá. Rodiče to ani na mě nevidí a já sám nikoho pořádně nezajímám. Nikdo nevolá, nepíše co je s Tebou, žádné starosti nikdy o mě... Rád bych to všechno naprav

JustAnotherTroll’s Profile PhotoMikeFreestyler
Ahoj, já vím, že takhle to má hodně lidí. A někteří to mají mnohem horší. A ten fakt, že to takhle je, mě ani nějak nedostává. Na samotu si jde zvyknout. Na nevšímavost taky. Ale co mě opravdu ničí je to, ze vím, ze by to všechno mohlo být jinak nebýt lidí, kteří mají IQ sotva pětiletého, mentálně postiženého dítěte - a ani si to neuvědomují.

Čo by ste chceli aby vás naučil zajtrajšok?

AnneCernikova’s Profile PhotoClarity ^.~
Chtěla bych, aby mě naučil vidět věci reálně a přestat zbytečně doufat. Ne že bych to chtěla, já to potřebuju. Všechno by pak bylo mnohem lepší.

like za like a jednu otazku prosim?

Okey, už mě to nebaví. Vůbec. Každý večer sklenička vína/coly s rumem, stupidní film, který ani nevnímám a pak do postele, objímat medvěda a brečet jak malá holka. A pak přežít další den se spásnou myšlenkou na večer, který vlastně nesnáším.
Do háje, proč? Celkem úspěšně studuju, mám práci, na akce nechodím, nechlastám, nekouřím, nefetuju, dokážu se postarat sama o sebe, pomalu si zařizuju vlastní život .. a presto musím trčet doma sama, s rodiči, kteří si teprve nedávno uvědomili, že ten malý zmrd, který u nich doma parazituje není tak úplně v pořádku. A že by s tím teda jako asi měli něco dělat - čímž to zkazili ještě víc.
Proč tady nemůžu mít někoho, kdo by mi rozuměl, dokázal mě obejmout a říct mi, že to všechno bude v pohodě? Všichni mi říkají, že sem silná a že mě obdivují za to, jak to zvládám. Ale já silná nejsem. Pomalu vnitřně umírám. S každým dalším záchvatem, zhroucením, kolem dolů .. neumiram fyzicky, ale psychicky. Proč? Protože to musím zvládat sama.
Ano, byl by tu někdo, kdo je ochotný tohle všechno napravit. Ale může snad? Ne. Protože lidi nejsou schopni starat se sami o sebe. Nechcou poslouchat a nechat si vysvětlit. Jsou zaslepení a šíleně omezení. Vidí jen to, co chtějí vidět a ten zbytek? Ten je už nezajímá. A tak spokojeně ničí životy.
Strašná sranda. Všichni si uvědomují své vlastní potřeby, ale už si nedokáží uvědomit, že je mají i jiní lidé. Neobtěžují se někoho poznat, ale raději dají na to, co řekl ten a ten i kdyby to byla naprostá blbost.
Chci odtud vypadnout. A hodně rychle. Max rok .. rok, déle už tady nevydržím. I kdybych měla odejít sama. Ano, toužím po vztahu. Po tom pravém vztahu, do kterého by se ostatní nesrali tak, jak to bylo teď. A vím s kým bych ten vztah mít chtěla, ale obávám se, že už to prostě není možné ..
P.S.: vím, že to budete číst, vy idioti. Poserte se z toho, jak mě ničíte, můžete slavit. I když k tomu, aby se vám vrátil mozek vám to stejně nepomůže. Eh. (Omlouvám se všem, kterých se to netýká)

Zobrazit víc

Proč nemáme čas?Kdo nám ho bere? (Pokud si dostal/a tuto otázku,nejspíš jsem si tě vybrala z účtu Retro Girl,nebo jsem si tě přidala do sledování na základě tvých odpovědí:))

Bereme si ho jedině my sami. Všechno si jde zařídit tak, abychom měli čas na věci a lidi, na kterých nám záleží, všechno ostatní jsou jen obyčejné výmluvy.
Ano, školu nebo práci neomezíte, ale pracujete i učíte se sami pro sebe. A celý den vám to taky nezabere, že?

Co/Kdo je pro tebe smyslem života? :)

►Říháč◄
Tajná osoba. Protože proto.
Koně. Ty šílené kobyly, i ten míní pomník, které mám teď v péči. Jsou to blbi, ale vždycky mi zlepší náladu a ujistí mě, že mám proč žít.
Kočky. Nejlepší kámošky, ségry, lásky. Odsavají ze mě špatnou náladu a vždycky mi dokážou, že moje problémy jsou malicherné, oproti tomu, že ony nemají co jíst.

Když vidíš, že někdo před tebou se snaží opakovaně o nějakou věc a nedaří se mu, přičemž ty víš, že bys to zvládl/a hned a mnohem lépe, co uděláš? Vystartuješ a uděláš vše za něj? Řekneš, případně ukážeš mu, co má udělat jinak? Nebo ho necháš, aby si to jak se říká vyžral sám? Proč?

Přijdu za ním a normálně, slušně se ho zeptám, jestli nechce pomoct nebo poradit. I když nerada, protože ostatní ze mě pak dělají přechytřelou, tu co je chce ponižovat a pod. Tohle fakt nepochopím. Člověk chce někomu pomoct, a on po něm ještě vyjede? To vás opravdu nepovzbudí k tomu, aby jste pomáhali znovu.
Ale kde by jsme byli, kdyby si lidé (alespoň někteří) vzájemně nepomáhali? A já raději budu za přechytřelou a povýšenou, než za blba, co neumí pomoct.

A teď jezdíš kde? :)

U jedné slečny, která se momentálně kvůli práce a vysoké nestíhá o koně starat. Vlastně teď ani nejezdím, jenom se o ně starám. Přeci jen, zvládnout tři velké kobyly, míní poníka, ovci a rotvajlera, když máte sotva pár hodin, není nic lehkého.
Každopádně, až budu mít řidičák, začnu trénovat jednu z kobyl, je to skvělá skokanka a je škoda aby stála.

napiš prosím krátkou povídku do červené knihovny :D nějakou romantiku s klukem. se všim všudy :D

Konečky prstů jsem přejel po její nahé kůži. Ach, jak byla nádherná. Tak tichá a tajemná. Záplava černých vlasů rámovala její něžný obličej. Lehce jsem ji políbil na čelo a zašeptal ji pár nesmyslných, zamilovaných slůvek. Její plné rty byly jakoby pootevřeny k povzdechu. Znovu jsem lehce přejel po její kůži. Jak brblání, jak sametová byla. Vzrušoval mě jen pohled na tu nádhernou bytost. Dotyk ve mě probouzel neskutečnou touhu. Chtěl jsem ji. Potřeboval jsem ji. Ale na to ještě bude času dost.
Svými rty jsem putoval přes celé její tělo. Chutnala tak sladce. Vždycky měla ráda, když jsem tohle dělal. V očích ji hořely ohníčky touhy, chtěla víc a já ji nechával čekat. Týral jsem ji, dokud to nevydržela a sama se na mě nevrhla. Usmál jsem se při té vzpomínce a zašeptal ji, jak byla roztomilá a jak jsem miloval pohled na její roztoužený výraz. Škoda jen, že dnes je to jiné. Škoda jen, že dnes se na mne vrhnout nemůže.
Dnes jsem se na ní vrhnul já. Pronikal jsem do ní něžně, i když neskutečně zoufale. Potřeboval jsem cítit jak je úzká a jak mě obepíná. Potřeboval jsem pod sebou cítit její svíjející se tělo. Potřeboval jsem vědět, že je jen má.
..
Ležela vedle mě tiše. Nehýbala se. Její dokonalou krásu a čistotu kazila jen ošklivá rána přímo na srdci. Přímo v místě, jde jsem do ní vrazil nůž. Když nechtěla být má, prostě jsem si ji vzal.
"Miluji tě", něžně jsem ji zašeptal a usmál se.

Zobrazit víc

Ak otázky nechceš proste mi to napíš,vážne nemám chuť ZNOVA askovať ľudí,ktorí sú stále podráždený,odpovedajú typom: Čo teba do toho? .Už vážne nemám chuť znova vás askovať. Na toto odpovedať nemusíš,iba ak nechceš otázky vtedy jednoducho odpovedz že už ich nechceš.

#Wade
Ahoj, upřímně, pokud ti někdo takhle odpovídá, hned ho ze sledování odstraňuj, jinak se z toho za chvíli zblázníš. Taky jsem se kvůli toho nervovala, jednala s nima po dobrém, psala jim, že jestli otázky nechcou, ať to prostě napíšou .. a k ničemu to nebylo. Teď je hned odstraňuju a mám klid.

kde jsi jezdila na koních? ^^

Začínala jsem v Ropici v Hermexu. Celá stáj šla ale postupem času úplně do háje. Ať už šlo o přístup ke koním nebo o chování majitelů, i těch lidí co tam chodili, takže jsem radši odešla. Na ty koně ale nikdy nezapomenu, byli to skvělí učitelé a opravdu mě mrzí, jak je zkazili. Nedávno sem tam ještě chvíli jezdila, protože sem chodila pomáhat kamarádce a .. ty koně jsem skoro nepoznala. Na té fotce je Harrys, takový malý, huculský zmrdík. Už je to dědeček, ale vždycky s váma dokázal pořádně zamávat, když chtěl. Byl to skvělý učitel, ale teď už bych na něj dítě radši ani neposadila.
Pak jsem chvíli chodila do Gutů do Jk Javorový, ale kvůli finanční situaci sem na chvíli musela přestat jezdit a už sem se tam nevrátila. A jsem ráda. Doteď potkávám ty holky, co tam teď chodí a jsem ráda, že už tam nejsem. 13 leté, vypatlané blbky, co mají problém s jediným flíčkem od bahna. Pokud vím, tak všichni ti boží lidi, kteří tam byli předtím taky odešli.
A pak už sem jezdila jenom různě u soukromníků.

Zobrazit víc

Názor na vegetariánství?

Je to každého věc, jestli bude člověk vegetarián, vegan nebo sežere všechno, co mu přijde pod ruku. Pokud umí jíst tak, aby měl všechny potřebné vitamíny, proč by ne? Jsou lidi, kterým maso opravdu nechutná, tak proč je nutit jíst ho?
Na druhou stranu nechápu, proč z toho někteří dělají módní záležitost nebo maso nejí prostě proto, že se chtějí někomu zalíbit nebo se tváří, že chudáčci zvířátka, tohle jim nemůžou udělat a pak maso potajnu užírají.
Sama jim maso hodně málo. Není to tím, že by mi nechutnalo nebo proto, že bych ho prostě jíst nechtěla. Ale obvykle se mi nechce vařit (nerada vařím sama pro sebe už jenom proto, že si musím dělat mini porce) a salámy a podobné věci jim jen v krajním případě. Pokud teda nejsou domácí, tehdy proti ním nic nemám.
Většinou přežívám na zeleninových nebo ovocných salátech a maso jím, jen tehdy, pokud si ho přihodím do salátu nebo když vaří matka. A nic mi nechybí.

Zobrazit víc

Kdo je tvůj vzor v oblékání? Nebo máš svůj vlastní styl? :)

#LollipopDorča^^
Nemám žádný vzor v oblékání. Nesleduju módu a můj styl by se dál nazvat jako "je to pohodlné, beru to". Neřeším tyhle věci. Nemám na to čas, ani peníze.

Chodíš na nejaký zaujímavý krúžok v škole/mimo školu? Hráš na nejakom hudobnom nástroji či robíš nejaký šport? Ak áno, aký? Čo robíš vo svojom voľnom čase?

Sunny
Chodila sem 1o let do sboru, 7 let sem hrála na flétnu, 3 roky na kytaru a rok na klavír.
4 roky na keramický a 5 let na výtvarný kroužek, tančila jsem (nevím jak dlouho).
3 roky jsem pomáhala na cvičáku.
Dělala sem thaibox, znám základy juda a několik let mě příslušníci policie učili sebeobranu.
Z toho už mi zůstali akorát koně, kterým se věnuju už cca. 8 let. Trávím u nich většinu času, protože už pro mě nejsou volnočasovou aktivitou, ale prací.
Když mám chvíli čas, snažím se číst, cvičit nebo vyrábím věci, které pak můžu prodat. Ale volného času mám čím dál tím míň.

Tomu ty říkáš děs? :O

Ano, tomu já říkám děs. Nejsem zvyklá mít vůbec nějakou trojku. Natož dvě. A ještě z Angličtiny. Sakra, je moje první a fakt se mi to nelíbí. Vždycky sem v ní excelovala, nikdy sem na vysvědčení neměla nic horšího než dva. A to v případě, že sem na to fakt kašlala. Dokonalá ukázka toho, že je to hlavně o učiteli. Ale i tak mě to dost štve.
A dvojky z matematiky a technologie materiálu? NeNeNeNeNe. Celé dva roky sem měla za jedna. Děsí mě to.
Asi za to může hlavně práce. Když přijdete do školy ve stavu, kdy sotva vnímáte, tak se toho nejspíš moc nenaučíte. Nedejbože aby jste si něco pamatovali na písemku.
Ale i tak, vadí mi to. Doufám, ze do konce roku to nějak vytáhnu.

Zajimalo by me, jestli jste nekdy cetli knizku, ktera se vam vubec nelibila, jak dejem tak pocity, ktere jste z ni meli?

Drena.
Takové jsem četla tři.
Gulliverovy cesty - tu sem dočetla jenom proto, že by to byla moje první nedočtená knížka a to se mi fakt nelíbilo.
Babička, Stařec a moře - povinná četba do školy.
Ty knížky mě ničím nezaujaly a číst je bylo vyloženě za trest. Četla sem je tak 2-3x déle, než obvykle nějakou knihu čtu. A určitě bych si je už nikdy nepřečetla znova.

Chceš mít v budoucnu děti? :D

♫ Đénis ♫ ✔
Chtěla bych mít jednu holčičku. Ale rozhodně bych ji chtěla teprve tehdy, až budu mít vlastní bydlení a práci. Až budu dostatečně zralá na to, abych se o ni dokázala sama postarat. A taky až budu nit partnera, o kterém si budu jistá, že ji bude skvělým otcem. Dřív rozhodně ne. Přišlo by mi to vůči tomu dítěti nefér.
Opravdu nechápu ty holky, co se nechají v 15-18 napustit klukem, kterého sotva znají. Zajímalo by mě, kde mají mozek? Jak se o to dítě chtějí starat? To si myslí, ze se o ně i o dítě věcně budou starat rodiče? Jak si chtějí zařídit vlastní život, když nemají ani střední? Jak můžou někoho vychovávat, když se neumí postarat samy o sebe a samy výchovu potřebují? Nechápu a nepochopím.

Co si myslíš o velkochovech? Měly by se podle tebe zrušit?

Kdyby nebyly velkochovy, jak by ste chtěli uživit tolik lidí? Jsem rozhodně pro to, aby byly zrušeny. Ale nemohou.
Teda, mohly by, kdyby někdo snížil lidskou populaci a udržoval ji, aby nepřekročila určité meze. Pak by mohl být prostor pro to, aby se zvířata mohla chovat přirozeně.
Ale to je dost nepravděpodobné, že? Proto se budeme dál množit, až zahltíme celou planetu a budeme mučit zvířata, která za nic nemohou. Opravdu boží vyhlídka do budoucnosti. A že už teď je to hnus.

jaký otázky?

Kde o to, že nekteri lidi, kteří posílají otázky, nedělají nic jiného, než že okopírujou otázky, které rozesílal někdo jiný. A pak dělají, jak strašně boží jsou, ze dokážou něco takového vymyslet. To samé se týká odpovědí. Hnusný hyenismus.
Jo, na světě už to tak chodí, ale ask by měl být o vlastních názorech. Ne o těch okopírovaných.
Ale nejde tady o názor, ale k lajky, že ..

Chodíš na diskotéky? nebo radši sedíš doma? :DDD

MichaelaHorac’s Profile PhotoElfinka♥
Nechodím na diskotéky a podobné akce. Ale zase nemůžu říct, že "sedím doma". Prostě mám jenom jiné zájmy. Chodím pracovat ke koním, běhám, posiluji, pomáhám babičce, když je třeba, chodím po horách, trávím čas s přítelem. A když už sem doma, čtu, dělám handmade věci, učím se (nejenom do školy), nebo pracuju. A rozhodně mi to přijde jako lépe strávený čas.

Proč chtějí být děti dospělý a dospělý chtějí být děti?

Mario_1902’s Profile PhotoKaramel.❤
Děti na světě dospělých vidí jen ty dobré věci. Vidí tu svobody, ty možnosti, ale už nevidí problémy. Možná je ani nedokáží pochopit. Nechou, ani je nenapadne se o to pokoušet. Snaží se napodobit své starší protějšky. Alespoň trochu. Berou je za svůj vzor a myslí si, ze tahle jejich "dospělost" je úžasná.
Ale jakmile opravdu dospějí, poznají ty problémy a povinnosti, zatouží po nevinnosti dětských let. Po těch dobách, kdy se o ně starali ostatní a nemuseli nic řešit.

Máte súrodenca? ak áno aký máte s ním vzťah? :))

Mario_1902’s Profile PhotoKaramel.❤
Tuhle otázku už tady mám několikrát, takže tvoji otázku trochu zneužiju, promiň.
Vážně nechápu, jak se tohle může někomu líbit. Modřiny, jizvy, popáleniny .. co je na tom hezkého? Vážně, co? Vždyť je to neskutečný hnus. Dobře, neříkám nic, pokud si někdo prošel něčím vážně těžkým a jeho jizvy už jsou jeho součástí. To potom nemá důvod skrývat je.
Ale jinak? Dobrovolně se mrzačit? Prosím? To vážně? Co vám na tom přijde tak in? Obdivujete fotky zmlácených lidí .. ale vystavovali by ste své modřiny, kdyby vás někdo zmlátil? Obdivujete fotky dořezaných rukou a nohou a když se sami pořežete (pokud na to máte odvahu [tzn. jste na to dost blbí]), tak nadáváte, že musíte nosit dlouhé rukávy a nemůžete si vzít kraťasy. Obdivujete "psycho" fotky, ale kdyby ste to opravdu zažili, už by jste takovými hrdiny a psychopaty nebyli, co?
Vážně, není načase trochu se nad sebou zamyslet? Uvědomit si, že život je o něčem trochu jiném? Věnovat se něčemu důležitému, místo toho, aby ste dělali blbosti, kterých pak budete litovat?

Zobrazit víc

Máte súrodenca ak áno aký máte s ním vzťah

Co bys chtel/a jednoho dne dokázat? :)

MichaelaHorac’s Profile PhotoElfinka♥
Chtěla bych úspěšně odmaturovat a dostat se na vysokou školu. Mezitím si najít práci a vlastní bydlení. Dodělat vysokou, nešetřit nějaké peníze a koupit si baráček. Mezitím by se ke mě nastěhoval přítel. Pořídili by sme si prcka, několik koček, psa a koně ... Splněný sen, nic víc nepotřebuju.

dobré ráno :)názor na anorexiu? :)

❤hipster girl❤
Anorexie je nemoc. Hnus. Každý normální člověk to tak vidí. Je to něco, co vás zabíjí fyzicky a psychicky. Váš mozek pomalu požírají myšlenky na to, že jste tlustí, oškliví, musíte hubnout, nesmíte jíst. Nejprve to začíná pomalu, ale nakonec vás to zcela dostane. Váš mozek pak upravuje vaše vnímání a i když se pomalu ztrácíte, připadáte si tlustí, oškliví, pořád stejní. Nevšimnete si toho, že je něco špatně.
A ze je toho špatně opravdu hodně. Lámou se vám nehty, vypadávají vlasy, kůže je v katastrofálním stavu, selhávají vám orgány. I když ste ze začátku měli energie dost, teď už nemáte žádnou. Sotva se doplazíte do školy/práce a zpátky. Máte neustále špatnou náladu. Všechno vás bolí. Ale nevidíte to, pokračujete dál v téhle sebevraždě, dokud vás někdo nezachrání nebo neumřete. Jak už sem říkala, hnus. Nic víc.
A milé dámy, nic jako hubnutí anou neexistuje. Ne, vážně. Je to jenom kec. Omluva vaší vlastní debility. To že málo jíte není ana, ale dieta. To ze cvičíte není ana, ale velice překvapivě cvičení. Ne. Anorexie je stav mysli. To ze si řekněte že nebudete nějakou dobu jíst, aby ste byly any z vás ještě any nedělá.
Opravdu vám přeju stejné problémy, jako mám já. Ono totiž to, ze člověk jí, má svůj význam. Překvápko, že? A když jíst nebudete, tak vás žaludek hold nebute pracovat tak jak má a vaše tělo nemá dostatek živin. A z toho není nic jiného, než problémy, problémy, problémy a problémy. Takže až si zas příště budete hrát na any, rozmyslete se, jestli vám to za to fakt stojí.
Trpět poruchou příjmů potravy fakt není in, ani cool. A upřímně nechápu, co se vám na tom líbí.

Zobrazit víc

dobré ráno názor na anorexiu

Čauko, taky posílám denní otázky, ale nejde mi to poslat všem, jen po 50ti lidech a ještě bych to musela odklikávat postupně. Tobě to jde všem naráz? :O Dostávám od tebe otázky, tak mě napadlo se tě zeptat :)

Duchík
Ahoj, otázky posílám celou dobu z mobilu, kde to bylo po 5o lidech vždy, takže sem na to zvyklá. Posílám je víc jak 9oo lidem a nepřijde mi říkalo nějaký problém. Je to celkem rychlé. Rychlejší než na počítači.
Každopádně, na počítači už mi to taky nejde všem, jenom 5o :)

Co děláš, když se cítíš na dně a myslíš si, že už nemůžeš dál?

Human.
Jsem s ním, nevím jak to dělá, ale vždycky mi dokáže zvednout náladu. I když se hádáme (pokud ne nějak hodně), mám co dělat, abych se nezačala smát, neobejmula ho a nevyčítala mu, že to prostě není fér.
Pokud nemůžu být s ním, trávím čas s kočkama. Mají speciální schopnost vysávat špatnou náladu.
Nebo chodím ke koním. Kobylky jsou sice neskutečné blbky, ale náladu zvednou spolehlivě.

Holky: Nosíte víc rozpuštěné vlasy nebo v culíku? :) Kluci:Líbí se vám víc holky z rozpuštěnými vlasy nebo v culíku?

MichaelaHorac’s Profile PhotoElfinka♥
Většinou nosím vlasy rozpuštěné nebo v drdolu. Výjimečně mám culík. Akorát v práci je mám svázané pořád, jinak mi je koně pořád žerou.

Kto mal najväčší vplyv na váš život?

AnneCernikova’s Profile PhotoClarity ^.~
Nejspíš strejda. Už od mala to byl takový můj vzor. Vždycky svůj pohodář, který melna všechno odpověď a řešení.
Pamatuju si, jak pro mě, když sem byla menší chodil do školy, když mi bylo blbě. Učitelka mě s ním nechtěla pouštět, nechtěla mi věřit, že je to můj strejda. Bylo to v dobách, kdy piercingy a tetování byly něco jako "wow" a obyčejní, slušní lidé se k takovým "kreturám" raději nepřiblížovali. Zvlášť když byli oblečení v černé a měli všude možně hroty. I ostatní se za ním otáčeli s hodně divnými pohledy. Hlavně když sem s ním byla já. Jako by mě unesl a plánoval sežrat. Jelikož sem vyrůstala na metalových festivalech a tahle komunita mi byla prakticky rodinou, strašně sem se divila, proč se ti lidi tak chovají a jestli mu to nevadí.
Vždycky se jenom zasmál a začal mi vysvětlovat ze lidé se neustále bojí toho, co je jakýmkoli způsobem jiné a nezapadá to do systému. A že ať se na něho klidně dívají jak chtějí, že on je prostě svůj, je tak šťastný a to mu nikdo nevezme. Nebude se schovávat jenom kvůli ostatním lidem, na kterých vlastně nezáleží. Ti praví přátelé zůstávají, i kdyby si nechal přidělat třetí oko.
Díky těmto slovům sem si prošla opravdu hnusnou šikanou. Ale jsem mu za to vděčná. Nikdy sem neztratila sama sebe a jsem natolik silná, že většinu překážet překonávám s neskutecnou lehkostí. Dokážu odhadnout lidi. Nebojím se prorazit se svým názorem.
Vždycky stal při mě, pomáhal mi a nikdy mě nenechal spadnout na dno. Pomáhal mi vytvářet mou osobnost, můj pohled na svět. Ukázal mi pravé hodnoty.
A za to jsem mu neskutečně moc vděčná.

Zobrazit víc

Ahoj, aky máš nazor na anorexiu? podla mňa je to hrozne a preto som založila tuto stranku Chcem ľudom ukazať že ana nieje to spravne a že sa da schudnuť zdravo! Budem moc rada ak to zverejníš a daš mi sledovanie prosim pytaj sa na čokolvek! My prekoname tie chodiace kostri :) Vopred ďakujem <3

Zdravé chudnutie
Celý ask je plný stránek o hubnutí. A všechny se mezi sebou hádají, která metoda je nejlepší, vzájemně se napadají, všechny ví všechno nejlíp. Přitom je většinou vedou lidi, kteří o hubnutí absolutně nic neví a nemají právo radit přes internet lidem, které absolutně neznají, protože neví jak na tom jsou a mohli by jim ublížit. A tohle vás vážně baví?
Jo, uznávám, ana stránky jsou hnus. Ale takhle je nezrušíte.
Sakra, když chci s tímhle poradit, zajdu si za odborníkem, který mi opravdu pomůže a nebudu sedět na asku.

Kolik máš nejlepších kamarádů/dek? :) (málo, hodně?)

MichaelaHorac’s Profile PhotoElfinka♥
Nemám nejlepší kamarády ani kamarádky. Na tohle nehraju. Mám lidi, kterým věřím, a které mám ráda. Nic víc, nic míň.
Takové to hraní na BFF a pod mi přijde strašně .. dětské. Pamatuju si, že tohle se řešilo někdy na prvním stupni základky. Pak už sme z toho ale všichni vyrostli.

Núkajú vám niekedy alkohol? :) Je jedno kto :D Mne neustále, začínam si myslieť že nevyzerám na 13 :DDD

#Wade
Neustále, všichni a všude. Ale nepiju .. teda, večer si u televize vypijí skleničku nebo dvě vína nebo coly s rumem, ale jinak nepiju prakticky vůbec. Možná ještě s přítelem. Ale jinak vůbec, nechci. Nepotřebuju to k tomu, abych se bavila, nepotřebuju to k tomu, aby mi bylo "fajn".

Aké skúsenosti z uplynulého roka si najviac ceníte?

AnneCernikova’s Profile PhotoClarity ^.~
"Kašli na ostatní, jdi si za tím, co chceš."
Konečně mi někdo otevřel oči. Šla jsem na všechno po dobrém, snažila sem se dodržovat pravidla a neměla jsem nic. Teď ojebávám systém, ostatní mě nezajímají a pomalu si plním sny. Co víc k tomu říct? Dokonalá ukázka toho, jak to v dnešní době chodí.

Stalo sa ti niekedy, že si bol/a na nejakej oslave najmladšiá/najmladší? :)

#Wade
Často. Prakticky vždycky, ale nijak mi to nevadilo. Už od mala sem se víc bavila se staršíma lidma. Klidně o 20-30 let. Rozuměla sem si s nimi mnohem líp, než se svými vrstevníky.

"Naděje umírá poslední - Hope dies last - Spés moritur ultima. Souhlasíte s tím? Jestli ano/ne proč?

JustAnotherTroll’s Profile PhotoMikeFreestyler
Samozřejmě. Člověk vždycky doufá, dokud ho to nezabije. I kdyby věděl, jaká je pravda, pořád bude doufat v opak. Naděje je dvousečná zbraň. Dokáže zachraňovat i zabíjet. Občas bychom se ji měli vzdát ..

Stydíš se někdy za své vlastní myšlenky? Děsí tě někdy, nad čím vším přemýšlíš?

nickreativnihomenenapadlo’s Profile Photozlajones
Hodně často myslím na hodně zvrácené, odporné, děsivé, úchylné a nechutné věci. Ale že bych se za ně styděla? To opravdu ne. Právě naopak, velice ráda je prezentuju okolí. Debaty na téma, jaké by to asi bylo rozdávat si to s někým na pitevním stole, jak někomu vypíchnout oko tak, aby zůstalo v celku a podobné mnohem horší věci jsou naprosto normální. Lidé okolo už si dávno zvykli. A pokud ne .. no, to už není můj problém.

Darknessko,tak ti píšu ten názor, i když zřejmě už víš,že jsi nejlepší a nejkrásnější :D Ne fakt,jsi hrozně sympatická,skvěle odpovídáš na otázky,zamyslíš se a rozepíšeš se a samozřejmě se s tebou dá skvěle psát!Ty věci,co jsme spolu vymyslely,včetně želvího menu,jsou opravdu boží! :D

Oo, Nemesisko, mluvíš o sobě? :3 Děkuji (a hlavně za tu atomovku!) :3 :D
Toto se líbí: mrs.X Jednorožec bez rohu Xoxo

Byl/a by si schopen/ná kvůli minulosti zahodit budoucnost? Proč ano,proč ne? (by anonym)

~Δ~
Nikdy. Minulost je mrtvá. I když nás to někdy může lákat, vrátit se do ní. Stejně by to ani nešlo. Byla by to jen iluze, něco podobného tomu, co bylo kdysi.
Člověk by si měl užívat toho co je a co bude a ne žít něčím, co už se nikdy nevrátí. Kvůli lidem z minulosti, si nevšímáme těch, kteří jsou okolo nás teď a pak brečíme, ze jsme je z ztratili. Z minulosti by jsme se měli poučit, občas na ní zavzpomínat s přáteli, ale to je vše.

Jaký make up používáš?

Pokud jdu do školy nebo ven, tak řasenku a tužku na obočí (moje přirozené je strašně světlé a s černými vlsy to fakt vypadá divně), občas, pokud se mi chce, ještě i linky, ale to se moc často nestává.
Když jdu do práce, tak jenom tužku na obočí, jinak vůbec.
A pokud jdu na nějakou společenskou akce nebo tak, vytáhnu i stíny, pudr a pod., ale strašně nerada to na sebe plácám, protože se v tom necítím dobře.
A samozřejmě dennodenně používám korektor, protože i moje kruhy pod očima mají kruhy pod očima. Ten používám i doma, nebaví mě ty pohledy ostatních.
Kdysi sem se malovala víc, ale teď už na to nemám ani čas, ani peníze. Navíc mi to přijde poněkud zbytečné. Kdysi to mělo svůj význam, hodilo se mi to ke stylu, ale s přicházejícími povinnostmi šly tyhle blbinky do háje. Vidím to tak, že postupem času už se nebudu malovat vůbec.

Zobrazit víc

Co skrýváš ve svém srdci? Zkus se rozepsat.

~Δ~
Strach .. neskutečně velký strach o to, co bude a co by se mohlo stát. O lidi a zvířata, na kterých mi záleží. Všechno je tak strašně nejisté. Tolik věcí, které se můžou kdykoli pokazit a poslat všechno do háje .. je neskutečně těžké, alespoň chvíli na to nemyslet.
Zároveň se tam ale skrývá hluboká láska. Láska k přírodě, zvířatům, knihám .. k němu. Ke všemu, co dělá můj život životem. Ta pravá láska, která neumírá a neodchází. Je ji tam tolik, že ji nemůžu udržet. Hromadila se tam dlouho .. hodně dlouho. Ale i přesto se ji snažím ovládat, nechci ji dávat těm nepravým.

Ahoj dáš ji prosím 5 hvězdiček? :3 chápu že toho tu je moc ale tohle zabere 2 minuta ani ne a vykouzlí to usměv:) http://www.pomahameprirode.cz/index.php/galerie/obrazek/kategorie-stedni-kola-2014/4619-4007-michaela-piperkova-16-let.html

Ahoj dáš ji prosím 5 hvězdiček 3 chápu že toho tu je moc ale tohle zabere 2

Čo je lepšie minulosť alebo budúcnosť? Vysvetli prečo.

Annabelle
Přítomnost. Budoucnost nás připravuje na budoucnost, ale člověk by měl žít přítomností. Ano, musí se starat i o budoucnost, ale nesmí v ní žít. Měl by si užívat toho co má a prožívat teď, jinak by jednou mohl litovat, co všechno ztratil.

Nepřemýšlela si o modelingu?

Ne. Měla jsem dost nabídek od různých agentur i od profi fotografů, ale nikdy mě to nějak nelákalo. Občas sem dělala "pokusného králíka" kamarádům, kteří profi i neprofi fotí. Moje fotky se dostaly na pár webů i na jednu reklamu. Ale nikdy jsem se tomu nechtěla vážně věnovat. Teď už bych na to asi nekývla nikomu. Mám jiné zájmy.

Jediný, který je Jediný- Koho si pod tím představíš? Byl by to spíše záporák, nebo hrdina? ( Každá odpověď je správná! :) )

Kazdyjenejaky’s Profile Photo®I$O
Napadl mě někdo, kdo vypadá jako ten úplně největší záporák, někdo, koho všichni nesnáší, ale právě on, se za ně všechny obětuje a dělá pro ne první poslední. Někdo kdo žije v neustálém smutku, obklopen štěstím ostatních.
Jeden jediný mezi miliónem lidí.
(Jako první mě napadl Severus ..)

Monsters are real, and ghosts are real too. They live inside us, and sometimes, they win. Co si myslíš o tomto citátu?

JustAnotherTroll’s Profile PhotoMikeFreestyler
Je to pravda, ve všech z nás jsou skryta monstra, i když si to třeba někteří nepřiznají. Někdy jsou ukrytá pořádně hluboko, někdy jsou hned pod povrchem. Ale vždy se alespoň občas, alespoň na chvilku dostávají ven a ovládají nás.
Někdy to jsou jen obyčejné zlomyslnosti, jindy masové vraždy. Ale je to ukryto v každém z nás. Všechno. Nikdy nevíte, kdy vás to může dostat.

Je opravdu takový rozdíl mezi vztahem 15 a 21 let a 25 a 31 let?? V obou případech je věková vzdálenost partnerů stejná.. A jaký ty na to máš názor??

Pe†®a ʕ•ܫ•ʔ
No .. v podstatě mezi těmito vztahy rozdíl je. 15 letý člověk v podstatě ještě pořádně neví co chce. Nemyslí na budoucnost, chce si užívat, poznávat sam sebe. Zatím co 21 letý člověk už si nějakým způsobem budoucí život buduje, musí se starat o práci, vzdělání, bydlení ..
Lidé 25-31 už mají zájmy mnohem bližší. Mnohem lépe si rozumějí, dokáží se tomu druhému lépe přizpůsobit. Samozřejmě ale všude existují výjimky.
Každopádně, ať si kdo chce chodí s kým chce, je to jejich věc a lidi okolo to vůbec nemusí zajímat. Hlavně když se mají rádi.

Když se zamyslíš nad tím, co jsi do teď dokázal/a, jaký máš z toho pocit?

Celkem dobrý. Já vím, podle někoho jsem nedokázala prakticky nic. Ale mám práci, dlouhodobý vztah, úspěšně studuju třetí ročník maturitního oboru, vyhrála sem několik různých soutěží a buduju si svůj vlastní, samostatný život. K tomu sem sem si prošla peklem, přežila to a úspěšně se s tím vyrovnávám.
A podle mě, tohle dokázat něco znamená. A já sem s tím spokojená.

Nevím zda vydírat je to správné slovo, ale asi ano.

Oh, tak takoví lidí by si zasloužili pecku mezi oči. Nebo radši dvě, nebo tři. A k tomu dobrého psychiatra. Protože tohle fakt není normální. Ubližovat sám sobě, abys tím mohl ubližovat jinému? Heh, vážně? Pokud tohle někdo ve vztahu/ po vztahu udělá .. postavit ke zdi a střílet. Hnus.
Jako jo, pokud tě někdo někoho šikanuje, on s e kvůli tomu řeže a někomu to řekne, ok. Ale ani to není důvod k tomu, aby to někdo dával na sociální sítě.
Když někdo někde publikuje to, že se řeže nebo si jinak ubližuje, nepřijde mi to jako nic víc, než touha po pozornosti, snaha být zajímavý a potřeba být litován, utěšován a obskakován okolím. Neznám nikoho, kdo by měl vážné problémy a chtěl to šířit veřejně.
Ještě beru to, když někdo zveřejní staré jizvy ve stylu "je to těžké, ale dá se to zvládnout". To beru jako motivaci ostatním lidem. Ale jinak prostě ne.

Zobrazit víc

Tebe musí chtít hodně kluků, co?

I kdyby, tak je to úplně jedno. Jsem šťastně zadaná a tenhle stav nijak nehodlám měnit. Ale i kdyby se něco stalo (nestane) a my se rozešli, kluci by mě absolutně nezajímali.
Chtěla bych vedle sebe buď nějakou úžasnou slečnu nebo chlapa. Chci partnera pro život, ne dítě, které neví či chce.

Bydlíš ještě s rodiči nebo už ne? Někde si tady psala, že si na sebe vyděláváš sama tak jak to máš?

S rodiči ještě bydlím a platí mi ty nejnutnější výdaje, co se školy a léků týče, pokud na ně zrovna nemám peníze, ale nic jiného mi neplatí. Na všechno ostatní si musím vydělávat sama. Na jednu stranu mě to štve a závidím těm zmetkům, kterým rodiče dají všechno co chcou, na druhou jsem ale ráda. Alespoň už vím, jakou váhu peníze mají, umím s nimi hospodařit a o dost víc si vážím všech věcí, když si je kupuju sama.
Nejdřív chci ale každopádně dodělat školu a dostat se na výšku. Teprve potom si budu hledat nějakou normální práci a vlastní bydlení.

za jakou dobu jsi tak zhubla? a to za den nic nejíš nemáš žadnou potřebu?

Když sem ve stresu, ze týden zhubnu i 5-6 kilo, někdy i víc. Zdá se to jako blbost, ale není.
Nemám problém nejíst i 2-3 dny, protože si prostě vůbec neuvědomím, že bych jíst měla. Nemám hlad. A pokud jo, ignoruju ho jako lehce nepříjemný pocit, který za chvíli přejde. Nenapadne mě, že bych se mohla najít. Nemám na to jídlo ani chuť, spíš mi přijde, že kdybych něco snědla, hned to vyvracím. Navíc mám teď problémy se žaludkem, takže je ta hrozba opravdu reálná.
Nejde to na mě moc vidět, za což jsem vděčná, ale začíná mě to opravdu děsit. Vážím už jenom 40 kg a ta váha pořád klesá. Stres je hnus. A fakt hodně velký. Sice mi teď nějaký ubyl, takže bych snad přibrat mohla, ale nevím ..

Je mi lito cim sis musela projit, neni to spravedlive, tohle si nikdo nezaslouzi.Uprimne te obdivuji, ze s tim zvladas zit, vim, ze jina moznost ani neni, ale vubec si netroufam rict, jestli bych ja, po necem takovém, mohla fungovat.Preju hodne stesti do života, doufam ze uz mas vse spatne za sebou.

Drena.
Děkuju. Člověk po jistých věcech zjistí, ze je silnější než si myslel .. i když uznávám, ze bez pomoci bych to nezvládla vůbec ..
Ale vždycky je třeba jít dál, ať už se stane cokoli.

Rozmazlená píča co si pískne a má co chce :'DDD Chcípni.

Narážíš na to, že mám dva mobily? Okey. Ten první byl dárek na vánoce minulý rok, i když polovinu sem si z něho musela platit sama. Už od začátku byl takový trochu pochybný a po roce se začal kazit. Všechny opravy a náhradní díly sem si platila sama. Pak mi už ale bylo řečeno, ze opravit prostě nepůjde. Několik měsíců jsem musela mít mobil půjčený, než sem si vydělala na nový. Nikdo mi na něho nedal ani korunu. A nakonec se zjistilo, že ten první mobil ještě opravit půjde, proto mám dva.
Trochu přemýšlej než něco napíšeš.

Sebepoškozování- zkus se na tohle téma rozepsat.Způsobem jaký chceš.(by anonym)

~Δ~
Hnus, hnus, hnus, hnus.
Nechápu, jak se to může někomu líbit. Dobrovolně si zmrzačit tělo jen proto, ze je to teď in a cool a bůh ví jak se to teď označuje. Nebo jenom proto, aby vás měl někdo za chudinku, jaký těžký život to máte, když máte každou chvíli na fb nebo asku fotku se zničenou částí těla. Jako vážně, co z toho máte?
Na druhou stranu zas chápu ty, kteří to dělají kvůli problémům. Vážným problémům. V životě se prostě najdou situace, kdy už opravdu nevíte co dělat a uchylujete se ke krajním řešením. A ono to celkem i pomáhá. Stačí trocha fyzické bolesti a ta psychická se na nějakou dobu odplaví pryč .. ale čím dýl to děláte, tím častěji a více bolesti potřebujete. Je to jako droga. A úžasná droga, i když si to člověk neuvědomuje. Myslí si, že může kdykoli přestat. Přesto do toho padá víc a víc, přichází na "lepší a lepší" způsoby, zdokonaluje se ve skrývání a hrozí, ze jednou přijde den, kdy to přežene.
Takovým lidem je třeba pomáhat. Ale jak máte v dnešní době poznat, kdo je dořezaný aby byl in a kdo má opravdu problémy?

Zobrazit víc

proč jsi začala mít strach z kontaktu z lidí? :/

Protože jsem si zažila svoje. Už od mala. Šikana, znásilnění, teror. Fuj. Hnus. Nějakou dobu se mi dařilo ignorovat, ale teď se mi to všechno vrátilo. Plus se k tomu přidaly další věci. Nemoci, stres a tak. A když prostě sleduju lidi okolo sebe, přijdou mi strašně .. odporní, děsiví. Dokážu to i překonávat, když se hodně snažím, ale někdy se úplně sesypu. Naposledy sem byla půl hodiny mimo. Brevela sem, klepala se, nikdo se ke mě nemohl přiblížit. Hnus.

"Kdyby nebylo vzpomínek,člověk by nevěřil,že byl někdy šťastný." Myslíš že je to pravda? Co člověka dělá ještě šťastným?

Well, tohle mi přijde jako taková ta klasická věta těch holčiček, co je zrovna opustil jejich týdenní kluk nebo se jim stala podobná blbost a jim se zhroutil svět.
Radost a štěstí se dají najít ve všem. I v té nejhlubší depresi. Stačí se jen trochu dívat kolem sebe, sledovat i ty nejmenší maličkosti, radovat se i z blbinek. Nebýt tohohle, mnoho lidí by se už dávno zbláznilo. Ale s touhle schopností? Překonali to nejhorší a žijí spokojeně dál.

Byl/a bys schopen/schopna zabít, abys zachránil/a život? Proč ano,proč ne? (by anonym)

~Δ~
Záleží na tom, jaký život. Pro někoho bych nehla ani prstem, pro někoho bych udělala cokoli. Jsou lidé, kteří mi za to opravdu stojí.

Takže kontaktu s vlastní matkou se bojíš a tady po sobě lezete? Alespoň si na nic nehraj, bože. https://fbcdn-sphotos-c-a.akamaihd.net/hphotos-ak-xpf1/v/t1.0-9/970943_549172031792885_1005118953_n.jpg?oh=01981c577a87745b0a896cc20e6dffc3&oe=556EE331&__gda__=1432803192_048adb4a9f016005d3c83f44bd2cde99

Tady zase někdo ví, že? Ta fotka je stará kolik .. ? Dva tři roky? A tehdy bylo všechno úplně jinak. A s matkou mám poněkud zvláštní vztah, o čemž ty taky víš, že? Promiň, ale nemám potřebu si na něco hrát. Nepotřebuju být vylhaně zajímavá. A jestli si myslíš, že mě to baví, být v háji pokaždé, když se ke mě někdo moc přiblíží, tak se pletš.

V čom myslíte, že bude nový rok lepší?

AnneCernikova’s Profile PhotoClarity ^.~
Už teď vím, že bude lepší proto, že budu mít řidičák a konečně budu moct začít pořádně pracovat u koní a trénovat. Taky mám víc brigád co se grafiky týče. Takže bude více peněz a více možností. Navíc 3o sekund pokračuje :3

tobě nevadí že ten tvůj chodí i s karinou? :D

No nemiluj ho ^^
byl jednou černoušek bubu , strašně
moc chtěl holku , kterou by miloval ,
nebyl moc založen na gramatiku , a
nebyl taky moc chytrej , je pravda že si
myslel že jde milovat každou se kterou
bude , bohužel ''vztahy na týden nejsou zrovna nice '' .. a jednou potkal
dokonalou 16 letou holku , okouzlila
ho svýma krásnýma dlouhými
červenými vlasy , a jejíma krásným
velkýma očima bohužel skrytýma za
brýlemi ,ale bylo mu to jedno protože v tom převládal krásný úsměv , od té
doby se do sebe tak šíleně zamilovali že
to lidi kolem něj nechápali , nepochopili
ani jeho zlepšení v českém jazyce a zrovna ten kluk co je tak šíleně
zamilovaný do té holky ji přeje , hodně
hodně moc krásné sny s ním , a
vzkazuje , že zítra si vedle ni lehne , a
bude ji líbat po celým těle dokud
neusne a nebude házet ten svůj nádherný roztomilý ksichtík a to jak do něj bude žduchat zadečkem , moc
moc se nato těší , a hlavně na ni
samotnou když ji obejme sladké sny broučku

Zobrazit víc

*poslouchám zprávy* - Tady taková milá paní mluví o tom, že by děti v předškolním věku už měly vědět o pohlavních orgánech a znát jejich funkce. Co si o tom myslíš? Není to v předškolním věku trochu... brzy?

Pamatujete si na ty první nevinné dětské pokusy o erotiku? Soooo cute, že? A co je na tom tak roztomilého? Právě ta nevinnost.
Dnešní společnost je přesycena informacemi všeho druhu. Hlavně těmi sexuálního rázu. A následkem toho většina dnešních děcek dupou jak králíci už od 13, pokud ne dřív. To vážně ona paní chce posouvat tuhle hranici ještě dřít a připravovat ty děti o jejich nevinnost? Vždyť to ani nemůžou pochopit!
To, že je sex od 15 má své důvody. A je sice fajn, že je společnost informovaná, ale vše má mít své hranice.
Ale jak znám malé děti, možná by to byla sranda. Potkat malou holčičku nebo malého chlapečka jak si to rázují po ulici, ukazují na dámy a pány a u každého pohlaví vykřikují názvy jim příslušících pohlavních orgánů.

Dneska sem tě viděla a promiň ale vypadáš fakt strašně. Jako den před umřením. Co s tebou je?

Jo, vypadám strašně. Já vím. To je tím, že sem zhubla další dva kila (už vážím jenom 42), žaludek mi nefunguje tak jak by měl, každou chvíli se složím od bolesti a i moje kruhy pod očima mají kruhy pod očima. Jo, stres dokáže s člověkem neskutečné věci.

Řekni mi, kolik ti je? Ale popiš to tak, aby tam nevyznělo žádné číslo. Prostě popiš svůj věk.

lobaf’s Profile PhotoBlack Pearl
Stojím, co se věku týče, na rozhraní. Přecházím z jedné fáze do druhé a už teď vím, že chci zpět. Problémy a starosti se na mě sypou jako lavina. Taky se na mě všichni (tedy ti, kteří ví kolik mi je, protože vypadám o dost mladší) dívají úplně jinak, jako by mě ten věk nějak změnil. Přitom jsem taková byla už dřív, protože tohle je otázka psychiky, ne věku, jen oni to vidí až teď.
Taky nechápu, proč se na tenhle věk všichni těší. Můžete víc věcí? Pche. A koho by to bavilo, když už můžete a není to ta velká rebelie jako kdysi?

Jaký je Tvůj názor na soutěže jako X Factor, Big Brother, Hlas Československa,apod.? Mají podle tebe tyto soutěže nějaký smysl? Sleduješ je?

Floki Nyril
Big Brother, X Factor a podobné věci nejsou nic víc než blbosti. Jen způsob jak se debilní lidé baví nad debilníma lidma. Upřímně nechápu, jak se na to může někdo dívat. A už vůbec nedokážu pochopit, jak se tam někdo může přihlásit. Jo, lidi jsou blbí. Ale až tak? Všechny ty zbytečně vyhozené peníze by se daly využít mnohem líp. Stejně tak ten ztracený čas.
Superstar, československo hledá talent a tak, to už je něco jiného. Ne, nedívám se na to ani mě to nijak nezajímá, ale pro hodně lidí je to šance ukázat svůj talent a posunout se někam dál. Kdo ví, možná i něco velkého dokázat. Jo, kdysi to lidé zvládli i bez těhle soutěží, ale nápad to není špatný. Škoda, že někteří z toho dělají frašku.

Vytvářel/a jsi někdy něco z hlíny? A jak to dopadlo? :)

Čajovna života
Kdysi jsem chodila na kroužek, vyhrála pár soutěží a pak všechno prodala.
Ale jednou ve škole jsem měli tvořit věci na mikulášský nebo vánoční trh, už nevím přesně, aby si škola trochu vydělala. Všichni tvořili milé andělíčky, dárečky a stromečky a .. prostě takové ty blbosti, které strašně nemám ráda. Tak jsem se naštvala a uplácala jsem kozatou čertici s flaškou v ruce (byli jsme tak v 6 třídě). Učitelku málem odváželi a dala mi pak úžasnou přednášku. Ale víte co? Ta čertice se pak dražila a byla nejdražší věcí, která se tam prodala. Jít proti stádu je občas fajn.

Jaký máš názor na bisexualitu? Je vůbec možné, aby měl člověk stejně rád ženy i muže? Aby ho stejně přitahovali obě dvě pohlaví?

Pravá bisexualita neexistuje. Vždy vás bude jedno pohlaví přitahovat víc. Sama jsem bisexuálka a ač mě více přitahují ženy, už dva roky mám přítele. Dokáži si budoucí život představit i s ženou, i s mužem.
A o tom vlastně bisexualita je. Ne o tom, jestli vás v posteli dokáží obě pohlaví rozpálit stejně. Ale o tom, že by jste dokázali žít i s mužem, i s ženou.
Taky je tady taková ta mezi-bisexualita, kdy si teprve ujasňujete své preference a experimentujete.
Ať už tak nebo tak, bisexualita je fajn.

Co ovládá tělo? Je to duše, vědomí nebo něco jiného?

zvidavyclovek’s Profile PhotoZvídavý David
Většinou je všechno jen o psychice. Připadáš si krásná? Působíš krásně i pro okolí. Věříš si? Okolí tě bude vnímat jako sebevědomého člověka a bude se ti víc dařit. Si spokojená a šťastná? Budeš se cítit dobře a budeš zdravější. Samozřejmě to funguje i naopak. To vím z vlastní zkušenosti. Sem vynervovaná, vystresovaná, vydeptaná a .. Nekontrolovatelně hubnu, mám zničený žaludek a všechno mě bolí. Nic se mi nedaří, sem strašně nešikovná.
Psychika ovládá každý náš krok. I to jak se pohybujeme závisí na tom, jak se cítíme. Jasně, jsou i věci, které jí ovlivnit nemůžeme, ale těch, u kterých je to možné je hodně. Lidé by si to měli uvědomit.

V nemocnici ? :O Proč? Co tam děláš ? 0.o

Bunneyx’s Profile Photo#Bunney
Šla jsem si pro potvrzení na oční - které mi stejně nedali, protože musím na další vyšetření.
A pak jsem měla štěstí a potkala jsem "svého" doktora a vzhledem k tomu, že měl chvíli čas, tak mě vzal na kontrolu. Když viděl jak vypadám, tak si mě tam hned chtěl nechat. Měl vážně krásně zděšený výraz. Naštěstí sem to ukecala, ale jestli nepřiberu tak 5-6 kilo, nezačnu víc odpočívat a míň se stresovat, tak si tam poležím. Dostala sem fakt krásnou přednášku s tím, že jestli se to nezlepší, tak tam budu minimálně měsíc, i kdyby mě měl přivázat. Jo, a asi mám žaludek v háji. Pohoda :)

Říká se,že nevíš co máš dokud o to nepřijdeš.Ale není to spíš tak,že si uvědomujeme přesně co máme,jen jsme si nikdy nedokázali představit,že by jsme o to někdy přišli? Proč většina z nás si uvědomí co ztratili až,když už je pozdě? Jak to máš ty?

~Δ~
Kecy. Jenom výmluvy pro to, že jste se k někomu chovali hnusně.
Moc dobře si uvědomuju co mám a jak rychle to můžu ztratit. A ma to tak každý, komu na někom záleží.

Proč svého přítele podvádíš?

Tak tohle určitě napsal někdo, kdo mě hodně dobře zná.
Tak si to probereme znova. Mám takovou lehkou fóbii z lidí, okey? To znamená, že nechci s nikým mluvit a nechci mít nikoho ve své blízkosti, mám problém přiblížit se k vlastní matce natož abych jela úlety, chápeš? Nebo jsi tak blbý/á, že ti ani tohle vysvětlení nestačí?

Jaký nejlepší film byl natočen v roce Tvého narození?

~ Call Me Wire ~
Od soumraku do úsvitu <3 strašná blbost, ale stejně je boží.
Mars útočí, Spáči, Dračí srdce, Den nezávislosti, Hellraiser: Pekelný jezdec, Vrána: Město andělů.
Asi to není to nejlepší z nejlepšího, ale jsou to prostě filmy, které mám ráda a myslím si o nich, že jsou dobré. I když by je ostatní možná odsoudili jako totální propadáky. Třeba Mars útočí je totální blbost, stejně se na něho ráda podívám.

Co máš za problém s lidma?

Myslíš to, že se k nim nedokážu přiblížit? Lol. Jako by to nebyl muj problém. Ale fajn, lidi jsou mi odporní. Nesnáším je. Proč? Šikana, znásilnění, teror. Nedávno sem se málem sesypala jenom proto, že sme fotili skupinovou fotku. A je to čím dál tím horší. A nebudu vám vysvětlovat proč přesně. Prostě se ke mě nepřibližujte a všechno bude ok.

Jaká je Tvá vize o ideálním životě, pohled na budoucnost (fantazii se meze nekladou, jen řekni své sny)? Co si myslíš o "tradičním pohledu", tzn. dům, partner, děti, rodina...?

Chci udělat výšku, přestěhovat se na moravu na nějaký baráček daleko od civilizace, pořídit si dva koně, tak pět psů a aspoň dvacet koček. Jo a chci krávu. Jedno dítě a spokojený a šťastný život. Pro někoho nic moc, pro mě ráj.
Tenhle tradiční pohled mi příjde úžasný. Co víc si může člověk přát než spokojenou a šťastnou rodinu? Ano, sláva, cestování, akce .. ale k čemu vám to bude, když nebudete mít někoho, kdo vás nebude podporovat? Kdo vás bude v tom nejhorším držet nad vodou? Kdo vám bude životní oporou? Když tady po sobě nic nezanecháte?

Napíšeš něco o koních o které se staráš?

Peseta, můj největší miláček. Je totálně na hlavu padlá. Nezkušený člověk by u ní nepřežil. Už jenom to její házení hlavou je pro neznalého člověka lehká cesta k úrazu. Když se s ní chvíli něco nedělá, má neskutečný přebytek energie. Když se to skloubí s její šílenou povahou .. sedl by na ní jen sebevrah. Nezačaly sme spolu dobře a dlouho sme spolu bojovaly. Jak ze země, tak ze sedla sem si odnášela jeden úraz za druhým. Teď jsem s ní ale začala trochu pracovat a na práci ze země už je totální zlatíčko. Konečně si začínáme věřit. Až budu mít řidičák a tedy i víc času, chci s ní začít trénovat. Je skvělá skokanka a je škoda, že tak zahálí.
Irma je můj zrzavý obřík. Vždycky když ji čistím, musím stát na špičkách a ani tak ji na tu prdel nevidím :D Je to taková vznešená madame a velitelka, vůdce stáda. Je na ostatních koních neskutečně závislá. Jakmile je ztratí z dohledu, nastává peklo. Měla nemocné nožky, takže už se na ni moc nejezdí. Max krokem a lehký klusem. Taky kvůli toho moc nechce nohy podávat, ale už to spolu pomalu překonáváme. Jinak je to úžasné zlatíčko, pokud zrovna nevkládá přebytečnou energii do zdrhání a blbinek.
Sammy je klasický tvrdohlavý ponclík. Není na ostatních moc závislá, je spíš taková samostatná jednotka. Když má co žrát a někdo ji drbe, tak proč by se starala o ostatní? Strašně ráda všechno a všechny ožužlává, když si nedáte pozor, tak trochu cvakne. Ale je to strašně cute, když se vždycky mazlí a nechce vás pustit. Moc se na ni nejezdí, je dýchavičná a mívá problémy s kopyty, ale stejně jako ostatní kobyly byla skvělá skokanka.
Marcel je cca metrový dědeček. Takový klidný mazlík. Má rád svůj klid a nesnáší, když po něm někdo něco chce. Ale když má zrovna náladu, ještě pořád mě dokáže pořádně prohnat a potahat po poli. Má za boxovou a pastevní parťačku slepou ovci Gabku.

Zobrazit víc

46 je strašně málo. Taky jsem zhubla, na 46, byla jsem nemocná a neuměla jsem jíst. Naštěstí už jsem něco přibrala :)

Doc. Banán Pribiňáček
Teď už nejím jenom ze stresu a z nervů. Jinak mi nedělá problém jíst a přibrat. Ale pak zase přijde stres a nemám problém každý den minimálně kilo dolů. Pokud mě teda někdo jíst nenutí ..

Ahoj, dala jsem like na tvé každodenní otázky už před nějakou dobou, ale stále mi nechodí. Tak se chci jen zeptat, jestli sis jen nevšimla nebo proč vlastně? Jinak musím říct, že jsi jeden z mála lidí na Asku, kteří to mají v hlavě srovnané.

Ahoj, promiň, ale teď jsem bez svého mobilu a na tomhle můžu sotva odpovídat. Dělat si pořádek ve sledovaných a posílat otázky můžu jen, když se dostanu na počítač ve škole. Takže se omlouvám za zmatky a jestli to trochu trvá. Každopádně už tě ve sledování mám a otázky ti chodit budou.
A děkuji :)
Toto se líbí: mrs.X Jednorožec bez rohu Xoxo

Řekni mi upřímně... Máš se rád/a? Pokud odpovíš kladně, prozradíš mi prosím, jak to děláš?

Nemám se ráda, miluju se :3
Well, byla sem malý, zakřiknutý skrček bez sebeúcty. Nenáviděla jsem se. Pak sem na sobě začala makat. Pracovala sem na postavě, začala se vzdělávat, zlepšovala sem své schopnosti. Naučila sem se žít sama se sebou. Samozřejmě, že s touhle změnou mě začali mít rádi i ostatní. Pak přišly první výsledky mé práce a já se opravdu začínala mít ráda.
Samozřejmě mi s tím pomohlo i to moje pako. Když se o vás někdo stará jako o princeznu, denně vám připomíná vaši vyjímečnost a podporuje vás, dost to pomůže.
A vlastně se miluju za to, že dokážu být plnohodnotný člověk, který dokáže zaujmout povahou a nemusí si hrát na lacinou bitch, která si musí vylhat celý život jenom proto, aby o něho někdo zakopl.

Gratuluji, prošel/prošla jsi mega čistkou! :D A 3 jednoduchý otázky pro dnešek - co se ti v tomto týdnu povedlo a nepovedlo? Jsi celkově spokojený/á, nebo naopak? Co bylo tvou hlavní myšlenkou tohoto týdne?

Kazdyjenejaky’s Profile Photo®I$O
To mě těší :3
Tenhle týden byl hodně náročný, uzavíraly se známky a každý den jsme psali minimálně dvě písemky. Chci jít na vysokou, takže si na známkách dávám záležet. Navíc sem dnes musela běhat od doktora k doktorovi.
Ale zároveň jsem se posunula v práci u koní zase o level výš a dostala jsem nabídku práce v oboru, který studuju. Takže to bylo tak 5o na 5o, ale nestěžuju si.

Proč se každý druhý v odpovědi na dnešní otázku: ,,V čem jsi hrozný/á" - podceňuje?

Magdalena
Lidé se pořád podceňují. Někteří jen proto, že chtějí, aby je ostatní ujišťovali o opaku. Ale většina se podceňuje proto, že si prostě nedokáží přiznat svou cenu. Nevím proč, možná to máme v povaze, možná potřebujeme někoho, kdo by nam naši cenu ukázal.
Každopádně je to celkem smutné, protože takhle umírají talenty.
Ono je to vlastně celkem ironické, protože idioti jsou příliš blbí na to, aby je napadlo podceňovat se, zatím co inteligentní, talentovaní lidé se topí v pochybách.

Kdyby jsi zjistil/a,že jsi adoptovaný/á ,chtěl/a by si vyhledat a sejít se se svými biologickými rodiči? Proč ano,proč ne? Jestli je tohle pro někoho moc osobní otázka,tak se omlouvám a nemusíte odpovídat.

~Δ~
Nejspíš bych o tom hodně přemýšlela, ale asi bych alespoň chtěla vědět, kdo mí rodiče jsou. Nevím, jestli bych se je pokusila kontaktovat. Kdyby ale měli vlastní rodinu a dali mi jasně najevo, že mě poznat nechtějí, stáhla bych se a nezasahovala jim do života. Asi by mě mrzelo, že bych nevěděla, proč se mě vzdali, ale nechtěla bych jim jen kvůli své zvědavosti zbytečně komplikovat život.

dala som like na to každonenné otázky :)))

vivinqua2002’s Profile Photoviktória.
Omlouvám se, ale jsem bez svého mobilu, takže můžu sotva odpovídat. Otázky vám můžu posílat, jen když se dostanu na počítač ve škole, za to vám jich ale budu posílat víc, abych vám to vynahradila.
Každopádně tě mám ve sledování a otázky ti budou chodit :)

nad čím v poslednej dobe najviac premýšľaš?

topinkalol’s Profile PhotoHUBABUBA
Nemůžu z toho, jak jde celý ask do háje. Když to tady celé začínalo, byly 2 skupiny lidí. Ti, kteří měli ask proto, aby se je ptali lidé, kteří je znají a ti, kteří měli ask, aby vyjádřili svůj názor. Nikomu moc nešlo o lajky a všem bylo fajn. Pak sice začala vlna like=like, nebo like=otázka, ale to se pořád dalo odignorovat a nikdo to moc neřešil.
Ale vlna ask "celebrit " a to byl první krok do záhuby. Všichni opěvovali mozkem neoplývající věci za jejich "swag", pořád vás s tím otravovali, spamovali a všichni je museli milovat. Když ste na ně řekli upřímný názor, hejtovaly vas všechny jejich ovečky.
Vlna jejich vlády sice pominula, ale přivalily se poradny, psycho stránky a podobné blbosti. Samý spam, samé chytré rady.
A když se to všecho zmixuje?
Normájní asky ubývají, okupujou to tady celebritky, na kterých není nic zajímavého a blbky a blbci, kteří svou slávu získali přes "like=?", poradny lidí, kteří sežrali moudrost světa, podporujou anorexii a jsou strašně psycho. Blem. Vážně?
Děkuji všem, kteří si zachovali své já a nedali se ovlivnit touhle módou a zachovávají si svou originalitu a svůj vlastní názor.

Zobrazit víc

Existuje lék na lásku?Zdůvodni svou odpověd prosím.

~Δ~
Kdysi jsem si myslela, že lékem na lásku jsou čas a odloučení. Poté, co jsem poznala jednu osobu jsem zjistila, že se dost pletu. Teda, pokud se to co dělá, dá považovat za lásku a ne za psychicko nemoc.
Takže jaký je vlastně lék na lásku? Uvědomění si reality? Toho, že s ní/m (už) nemůžete nikdy být nebo že je on/a děsná osoba, od které musíte pryč? Dalo by se to brát jako vystřízlivění po dlouhém flámu.
Ale kdo ví. Každý člověk je jiný, na každého platí něco jiného. Někteří svůj lék na lásku nemusí najít nikdy. A je fakt, že opravdová láska zůstane v srdci navždy. I kdyby to měl být jen stín její tehdejší velikosti, přesto zůstane.

Zkus vymyslet básničku. O čemkoli, pár řádkovou, jednoduchou básničku o něčem, co Tě zrovna napadne.

think about that
Ve tvém objetí nacházím naději,
ve tvých polibcích něhu.
Byla bych však raději,
kdybys ve mě dokázal rozpustit ten kus ledu.
Ve tvém objetí bezpečí hledám,
ve tvých polibcích lásku.
Myslela jsem, že marně čekám,
teď však srdce mé, touhou nevydá hlásku.

V pondělí jsem tě viděla před tělocvikem a fakt obdiv holka. Máš neskutečně úžasnou postavu, sen každé holky. Jak to děláš? :OO

Většina z mé postavy je výsledek tvrdé práce u koní. Kromě toho jsem ale závislá na cvičení. Chodím běhat a minimálně každý druhý den dělám nějaké posilovačky a protahovačky. Každopádně by to mohlo být i lepší .. Ale děkuji :)

Nejlepší kamarád/ka <-- Co na ni/něm nesnášíš a co miluješ ? :)

Daneček
Nemám nejlepší kamarádku, ani nejlepšího kamaráda. Na tyhle věci už dávno nehraju. Jsou lidé, které ve své společnosti snesu a lidé, jejichž přítomnost mám ráda. A na těch miluju to, že jsou schopni pochopit a respektovat moje podivnosti, úchylky a výstřelky. A také to, že dokáží být upřímní a hrají fér.

Jaký je pro Tebe ten nejhorší pocit? (Pro mě například, když nevím, co mám dělat, a taky když umím pomoci ostatním, ale sobě ne...)

Nedokážu unést, když sem nejistá, a když nevím jaká je pravda. Cítím se pak strašně bezmocně, zranitelně a celkově hodně špatně. Raději snesu krutou a zraňující pravdu, než nejistotu.

Myslíš si, že všichni lidé vidí barvy stejně? Co když například červenou, kterou vidíš ty, vidím já jako tvoji žlutou, ale protože jsem byl učen, že je to červená, říkám jí červená a přitom je to pro mě žlutá vzhledem. Doufám, že jsem to napsal srozumitelně. :D

zvidavyclovek’s Profile PhotoZvídavý David
Ony vlastně barvy vůbec neexistují. Nebýt světla a jeho odrážení, svět je černobílý. Ale i tak, každý člověk vnímá barvy jinak. Dokonalým příkladem je věčný boj muži x ženy. Ženy vidí barvy cca. 1o ooox lépe než muži. Z vlastní zkušenosti vím, že někteří muži nedokáží rozeznat třeba růžovou a oranžovou. Všechno je to jen o tom, jak má člověk vivinuté oko.
Je to v podstatě to samé, jako když každý nezkalibrovaný monitor ukazuje barvy jinak a stejně tak stejný odstín vypadá jinak na rozlišných papírech a pod jiným světlem.

Jaký typ úsměvu se ti nejvíc líbí? (můžeš přidat fotku) Kdo má ve tvém okolí podle tebe nejhezčí úsměv?A proč zrovna tenhle se ti líbí?

~Δ~
Upřímný úsměv je ten nejkrásnější a sluší naprosto všem. Je to úžasný pocit, když procházíte ulicí plnou zamračených lidí a najednou se na vás někdo jenom tak, z ničeho nic usměje. Úplně vám to zlepší den.
Nejkrásnější úsměv má ten, koho miluju. Hlavně, když se směje mou zásluhou.

Jsi ohledně koní nějak vyučená, máš nějakou školu, nebo tak, že u nich pracuješ?

Ne, chtěla jsem jít na jezdce a chovatele, ale přijde mi to naprosto zbytečné. Raději vystuduju něco, co mě opravdu uživí. Veškeré informace a znalosti, které okolo koní mám, mám z praxe, popřípadě z odborných knížek a z debat s odborníky. Rozpoznám základní nemoci, umím se o koně v případě nemoci postarat, umím koně vytrénovat od hříběte, základní péči, stavbu těla, vše co se týče vybavení .. prakticky všechno, co člověk potřebuje, aby u koní mohl pracovat. A potřebovala sem k tomu nějakou školu? Ne. Když sem si hledala ježdění/brigádu, ptali se mě na školu? Ne. Stačí jen doporučení, to je vše.

"to, čo dáte dostanete späť" - čo si o tom myslíš? je to podľa teba pravda? prečo áno, prečo nie?

Není to pravda. Bohužel momentálně platí "Čím víc s ostatními vyjebeš, tím víc budeš mít". Už to vím z vlastní zkušenosti a upřímně .. začínám se tak taky chovat. Už mě to nebaví, snažit se všem vyjít vstříc, být milá, hodná a pod. když toho ostatní jen zneužívají a nevrátí mi to.

co za lajk?

Ach, nic. Nepotřebuju si lajky "kupovat", takhle by pro mě neměly žádnou hodnotu, ale ..
Chci poděkovat všem, kteří mě sledují a lajkují mi odpovědi, které se jim líbí. Ani o tom nevíte, ale jste mi neuvěřitelnou podporu. Díky vím vím, že alespoň něco co dělám, má nějakou cenu. Díky vám, alespoň vím, že je tedy někdo, kdo se mnou zůstává, i když vás vůbec neznám. Díky, díky, díky, díky. Jste boží ^^

Proč se k vyjádření náklonnosti používá právě polibek? Co pro tebe pusa znamená, když ji dáš a když ji dostaneš?

zvidavyclovek’s Profile PhotoZvídavý David
Do polibku jde vložit veškerá láska, důvěra, potřeba, zoufalství .. veškeré emoce, které člověk vyjádřit potřebuje. Zároveň tím člověku dáte najevo, že je pro nás něco víc.
Poslední dobou je pro mě polibek jako poslední naděje .. něco jako stéblo trávy pro topícího se a .. ubíjí mě to.

Už ses někdy s někým poznal/a přes internet a pak jste se někde sešli? Jaký máš na to názor? :D

DominikaN’s Profile PhotoDomča N.
Samozřejmě .. byl to idiot, ale právě díky němu jsem poznala toho nejlepšejšího člověka na světě ^^
Je to fajn, seznamovat se takhle, za předpokladu, že dodržíte jistá .. bezpečnostní pravidla. Na internetu potkáte lidi, kterých by jste si v reálu nevšimli. A právě oni se mouhou stát velmi důležitou částí vašeho života.

Skoro Každá holka v mém okolí si myslí že každému obližuju chovám se jak zmrd a tak ,myslíš že je to tak,myslíš že když když sem nezačal chodit s holkou protože jsem to tak necítil a nebyl jsem uplne připravenej na vztah že jsem se zachoval správně :)) ,+ me vsichni oko ni hejtujou.. je to spravne?

VikyCabadajBabovicka’s Profile Photo∆ umři v pekle ∆
Eh .. k tomu bych se raději nevyjadřovala, ale ..
Well, co je co ostatním lidem do vztahů ostatních? Nechceš s ní být/chceš s ná být, vyřešíš si to s ní a ostatním po tom může být leda tak velké .. hm. Už mě poslední dobou fakt štve, ajks e všichni serou do vztahu ostatní, snaží se jim to zničit, pošpinit každému pověst .. bože lidi vzpamatujte se. Co z toho pak máte? Radost že se dva hádají, možná se kvůli vám rozejdou a budou úplně zdeptaní? Zbytečně? Nebo si snad myslíte, že si tím pomůžete k nějaké osobě? Blah. Opravdu? Jděte do pryč, hledat si mozky. Tohle fakt není normální.

píšeš citaty? Napis sem nejaky svůj :)

Není to citát, ale ..
-Láska bolí, ale stojí za to!
-A co ty jizvy? Co ty kruhy pod očima? Co ten smutný výraz? Co ty modřiny?
-Je to láska, stojí za to, vydržet to.
-A není třeba lepší, něčeho se vzdát a lepší získat?
-Je to láska, raději zemřu, než se ji vzdát.

si rád/a v spoločnosti alebo si radšej sám/a?

Poslední dobou nesnáším společnost. Upřímně .. kdybych mohla, pošlu všechny do háje. VŠECHNY. A trávím celý dny u koní a s kočkama. Nevím jestli je to jenom blbé období nebo mi to zůstane, ale každopádně, momentálně mě vážně otravuje, když mě všichni tahají ven, a když nechci pořád mě vyslýchají, co to se mnou je. Copak nechápou, že ne je prostě ne a že se s nimi nechci bavit? Ano, existují i nějaké vyjímky, se kterýi třeba ven zajdu, nebo si s nimi píšu, ale i tak ..

Znáš někoho komu je 13 a je normální? Nefetuje, nekouří, nechalstá. Čte, nebo tak něco.

Ehm. Ehm. Ehm. A teď pojďmě všichni nadávat, ajk jsou všechny 13 vypatlané, kurví se a pod! Yeah, budeme cool!
Well, a jinak v pořádku? Znám hodně lidí, kterým je 12-13-14 a jsou inteligentní a slušní. Kteří čtou, nekouří, nefetujou a nekurví se. To, že něco dělá určitá skupina lidí neznamená, že to dělají všichni. Nepříjde vám trochu trapné, házet všechny do jednoho pytle, když pak sami tohle odsuzujete?
Všem nám kdysi těch 13 bylo. A každý z nás dělal něco jiného. Stejně tak, jako každý z nás dělá něco jiného v 18, 30, 60. Někdo bude pořád celé dny chlastat a chodit po akcích a někdo zase celé dny stráví v knížkách. A někdo to bude měnit. Každý je prostě originál, nemůžete nějakou skupinu jenom tak odsoudit.

túto otázku využi ako len chceš:-)

Nedávno sem se doma prohrabovala knížkama, nadávajíc, že tam nic normálního není, a že nemám co číst. A pak jsem našla staré dětské knížky. U káždé se mi přesně vybavilo, jak a kdy sem si ji četla, nebo mi ji četl někdo jiný. Nikdy bych nevěřila, že ve mě dokáže jediný pohled na obyčejnou knížku, vyvolat tolik emocí. Asi dvě hodiny sem u nich seděla, jen tak listovala stránkami, sem tam přečetla nějakou větu a vzpomínala, jaké to kdysi bylo. Ano, já vím, že je mi teprve 18, ale připadala sem si strašně stará. Když jsem porovnala, kolik starostí jsem měla tehdy, a kolik jich mám teď .. chtěla jsem to zpátky. Hned!
Jaké to asi bude za další 10, 20 .. 50 let?

Novinky, zprávy, aktuality.. Proč myslíš, že asi 80% zpráv se týká negativních věcí, jako krádeže, vraždy, terorismus? Proč se tolik nedělají zprávy i o pozitivních věcech?

Floki Nyril
Pozitivních věci je dost, ale většinu lidí prostě .. nezajímají. Všichni raději budou mluvit o katastrovách, pomlouvat se, zbytečně strachovat, než aby se na chvíli zastavili se podívali se na to dobré. Nevím čím to je, ale lidé už to asi mají v povaze. Proč tedy dělat zprávy pozitivní, když nikoho nezajímají, když můžou být extrémně negativní a přitáhnou skoro všechny?

Ano, otázka za všechny prachy - proč dnešní holky mají radši ty "zmrdy" než "hodné kluky"? (čest vyjímkám)

Jednou mě chtěl jeden hodný kluk. Nosil mi věci, otvíral dveře, skákal kolem mě jako pejsek a dělal všechno, co mi na očích viděl. Milé, že? Po pár týdnech sem byla ráda, když sem přišla domů a mohla si sama otevřít dveře. To, co vypadalo mile, neskutečně lezlo na nervy. Neříkám že kluk by měl být vyloženě zmrd. Ale, že by měl být tak půl na půl. Ale 1000 lidí, 1000 chutí, že?

"Nepřemýšlej příliš, jinak můžeš vytvořit problém, který tam nebyl." Je to pravdivé? Proč ano, proč ne.

Oh, každý večer. Jenom ležím a přemýšlím nad blbostma. A čím víc přemýšlím, tím víc problémů se objevuje, tím je to horší, tím menší naději mám. Přemýšlet je fajn, ale čeho je moc, toho je příliš.

Propadl/a jsi někdy ve škole? :D

DominikaN’s Profile PhotoDomča N.
Nikdy. Byly roky, kdy jsem na to kašlala a známky jsem neměla zrovna dvakrát dobré, ale to jsem věděla, že ty věci mi budou k ničemu. Ale nikdy bych nebyla tak blbá, abych propadla. To je sakra tak těžké, vytáhnout to aspoň na čtyři, místo toho, aby člověk zbytečně ztrácel rok? Nepochopím.

kdybych byl/a místnost, chtěl/a bych být....(doplň). je to sice divná otázka, ještě divnější bude tvoje odpověď, ale chci, abys to i zdůvodnil/a, protože je to určitě zajímavý. a kdo nechce odpovídat, nebo chce napsat, že neví, že nad tím nechce přemýšlet, tak ať na to radši sere.

lesya moro
Kdybych byla místnost, chtěla bych být něčí pokoj. Pokoj, někoho, pro koho bych byla úkrytem, tajným palácem. Pokojem, který bude mít daný člověk přizpůsobený přesně tak chce. Pokojem, který bude plným vzpomínek. Pokojem, do kterého je cizím vstup zakázán. Pokojem, který i po jeho opuštění zůstane nezapomenutelnou částí života.

Když někoho milujete, proč ho milujete? (Dá se na to vůbec odpovědět?)

Když miluješ, miluješ proto, že prostě nemůžeš nemilovat. Všechno v tom člověku/zvířeti v tobě vyvolává lásku. Možná je to jen chemický proces, kterému se nemůžeme bránit. Kdo ví?

Stojíš uprostřed místnosti, kolem tebe krev a v rozích se krčející vystrašení lidé. Naproti tobě stojí kluk a podává ti nůž. Co uděláš? Vysvětli.

Rawwr. Splněný sen. Dobře, záleží na tom, jací lidé by to byli. Pokud nějací neznámí, pro mě nedležití, nevidím důvod, proč se s nimi obtěžovat. Nechala bych je jít. Ale pokud by to byli ti, které opravdu nesnáším .. pomalé stahování kůže z těla, odřezávání kusů masa ... mučeníčko. Užila bych si to.

like=like?:)

Děti moje milé, užesné, skvělé, dokonalé .. začínají se mi tady množit žádosti o sraz, dopis, žádosti, jestli si mě můžete přidat a pod. Vážně mě to těší, ale jelikož se tady nedostanu zrovna často, prosím vás, aby ste se na mě v podobných případech obraceli na fb. Odkaz je v popisku a rozhodně se nebudu zlobit, když si mě přidáte. právě naopak. Ráda si s váma budu psát a pokusím se vám vyhovět :)

Jaký máš názor na sebepoškozování? Jaký máš názor na sebevrahy? Jsi vůči nim kritický/á nebo máš i pro některé pochopení?

-L
V životě existují věci, které člověk nedokáže zvládnout sám. A tak hledá jakékoliv dostupné způsoby, kterými by si ulevil. Alkohol, drogy, sport, adrenalin .. a nebo taky sebepoškozování. Je jedno jakým způsobem. Začíná to nevinně - udělám to, aby mi bylo líp. Ale časem? Časem se člověk stává na bolesti závislým. Jak to pak zastavit?
Chápu takové lidi. Sama to dobře znám. Je to úžasný pocit, když společně s fyzickou bolestí, všechny problém a psychická odplouvá pryč. Chápu všechny ty lidi, kteří v tom hledají řešení. Útěchu. Nechápu ale ty, kteří to dělají proto, že je to in a že se jim to prostě "libí". Prosím? Ohavit si vlastní tělo jenom proto, že to parta mokrých 13 prohlásila za moderní? Ne, ne, ne a ne. Nepochopím. Nikdy.
A existují případy, kdy už život pro člověka opravdu nemá cenu. Kdy už definitivně vnitřně vyhasl. Takové lidi chápu. Ale ti, kteří si vzali život jen proto, že byli opilí? Že chtěli frajeřit? Kvůli nesmyslným problémům, které se daly lehce vyřesit? Nechápu a nepochopím.

Zobrazit víc

Přidej sem nějaký příběh nebo povídku co si psal.

Konečky prstů jsem přejel po její nahé kůži. Ach, jak byla nádherná. Tak tichá a tajemná. Záplava černých vlasů rámovala její něžný obličej. Lehce jsem ji políbil na čelo a zašeptal ji pár nesmyslných, zamilovaných slůvek. Její plné rty byly jakoby pootevřeny k povzdechu. Znovu jsem lehce přejel po její kůži. Jak brblání, jak sametová byla. Vzrušoval mě jen pohled na tu nádhernou bytost. Dotyk ve mě probouzel neskutečnou touhu. Chtěl jsem ji. Potřeboval jsem ji. Ale na to ještě bude času dost.
Svými rty jsem putoval přes celé její tělo. Chutnala tak sladce. Vždycky měla ráda, když jsem tohle dělal. V očích ji hořely ohníčky touhy, chtěla víc a já ji nechával čekat. Týral jsem ji, dokud to nevydržela a sama se na mě nevrhla. Usmál jsem se při té vzpomínce a zašeptal ji, jak byla roztomilá a jak jsem miloval pohled na její roztoužený výraz. Škoda jen, že dnes je to jiné. Škoda jen, že dnes se na mne vrhnout nemůže.
Dnes jsem se na ní vrhnul já. Pronikal jsem do ní něžně, i když neskutečně zoufale. Potřeboval jsem cítit jak je úzká a jak mě obepíná. Potřeboval jsem pod sebou cítit její svíjející se tělo. Potřeboval jsem vědět, že je jen má.
Ležela vedle mě tiše. Nehýbala se. Její dokonalou krásu a čistotu kazila jen ošklivá rána přímo na srdci. Přímo v místě, jde jsem do ní vrazil nůž. Když nechtěla být má, prostě jsem si ji vzal.
"Miluji tě", něžně jsem ji zašeptal a usmál se.

Zobrazit víc

Byl/a jsi někdy na táboře?:)

DominikaN’s Profile PhotoDomča N.
Kdysi sem jezdila na tábory rok co rok. Ale pořádně si pamatuju jenom na jeden. Ono na něho tak nějak nejde zapomenout. Vodácký tábor do patnácti let. Celý den na vodě, večer chlastačka s vedoucími, poté co poslali menši děti spát, ráno s kocovinou služba v kuchyni a přes den zase na vodu. V noci, pokud zbýval čas tak šílené výlety a blbnutí ve stanu.Ve volných dnech střelba z luku a podobné blbosti. Hlavně střelba ze vzduchovky a flusačky vždycky dopadla zajímavě. Ale co. Stačilo "cigárko po výkonu" a všechno bylo zase fajn.

s tím placením to máme podobné. Akorát mi rodiče začali platit školu, protože na to nedokážu vydělávat ( na jinou jsem nemohla ) a teď hezky využívají toho, že nemohu s něčím nesouhlasit. Ostatní si ale platím sama. Kdybych našla stálejší brigádu, budu si platit spotřebu doma o.O :D

Nejlepší je, jak všichni kecají, jak jim rodiče koupili to a to a já jenom naštvaně můžu držet hubu :D Jojo, každý se protlouká jak umí ^^ ale dokud žiješ pod naší střechou za naše peníze .. :D

Já si nemůžu pomoct, ale i když se mi jevíš jako fajn a hodně přemýšlivá holka, pořád jsi mi něčím hrozně nesympatická a některé tvoje názory mě rozčilují. Nemůžu na to přijít. Nějaké negativní pocity :D stává se ti to u někoho?

Jo, to se mi stává u hodně lidí :D Je v tom určitý vzorec, to už jsem vypozorovala :D Nejdřív mě všichni neskutečně milujou, a pak mě začnou nenávidět :D Ale proč, to už ti neřeknu :D Možná proto, že je mi jedno, jestli mě budou nesnášet a říkám všechno tak jak si to myslím, i když je to znechutí a pod :D A nebo mám vážně tak hnusnou povahu, jak se říká :D

k čemu té vedly dvě brigády, jak jsi k nim přišla? Sama sháním ale nějak neúspěšně :( :)

Rodiče mi odmítají cokoli platit, musím se živit prakticky sama (už jenom čekám, až mi řeknou že jim budu muset přispívat i na bydlení), takže mi nezbývá, než vzít cokoli co můžu i za ty nejmenší peníze. Měla jsem štěstí, když jsem začala chodit k jedné soukromnici ke koním, původní domluva sice byla ježdění za práci, ale jelikož jsme jezdit nestíhaly, začala mi za práci platit. A známá chce vydávat knihu, takže mi platí za korektury a pod. Ale na normální brigády jsem taky štěstí neměla. Kvůli toho, že ještě studuji, mě nikde nechtěli vzít. Ale zatím se mi daří protloukat se alespoň nějak.

Jak vnímáš to když někdo uklízí tvůj nepořádek nebo mu tvůj nepořádek vadí? Jak se za chováš?Vadí ti když se někdo zajímá o to jaký máš nepořádek v pokoji? Například rodiče.

Moje věci jsou moje věci, a kdo na ně šáhne, zemře pomalou a krutou smrtí.
Ano, mým rodičům vadí, že mám v pokoji nepořádek, ale sakra, mám dvě brigády a ještě prodávám handmade věci, tak kdy mám jako stihnout uklízet? Místo školy? Ne, ne, ne. Nikdo se mi nemá co strat do mých věcí. Když mám čas, tak si v tom pokoji uklidím - i když na pořádku v pokoji mi nezáleží, takže tam je pěký bordel.
Jinak ale nepořádek nemám nikde, takže tohle moc řešit nemusím.

Co nebo kdo tě dokáže vytočit?Jak se mu to povede?

~Δ~
Kuba .. když mi chce psát po knížce.
Well, jsem poměrně klidný člověk. Poměrně hodně dost klidný člověk. Ale vymatlané holčičky, co se chovají jako pětileté dětičky, co jim někdo vzal hračku a ještě k tomu si myslí, že jsou královničky světa a všichni jim musí ležet u nohou .. Třískala bych jim hlavou o zeď. Ubohost nad ubohost. A ti lidi, kteří jim opravdu věří, i když jim nakecají úplné blbosti a ještě dělají všechno co jim řeknou. Na odstřel.
A lidi co šikanujou, o těch radši nemluvím vůbec.

I ty nejkrásnější chvíle,nás bolí. Proč je tomu tak? Proč pořád vzpomínáme?

I ty nejkrásnější chvíle jednou pominou a my to podvědomě víme. Chceme si je užívat na plno, ale brání nám v tom pocit, že čím lepší to je, tím horší to bude, až to skončí.
A je třeba vzpomínat. Poučit se z toho, co bylo. Připomenout si, že občas něco musí skočit.

Tuhle "otázku" využij jak chceš.

~Δ~
Chci se omluvit, že teď neodpovídám, ani neposílám otázky. Ale přišla sem o mobil a jíný přistup na internet nemám. Doufám, že se k vám brzy vrátím, ale nevypadá to moc nadějně.
Takže se ještě jednou omlouvám a mějte se fajn.

Stěžuješ si pořád na to jak bys chtěl/a tohle a tamto, ale proto abys to měl/a nic neděláš? Pokud ano, proč to tak je?

Iren
Nesnáším když tohle někdo dělá. Když něco chci, tak si za tím jdu sama. Jo, možná říkám tohle a tamto se mi líbí, to bych chtěla. Ale když se rozhodnu, že to opravdu chci, jsem schopná udřít se k smrti jen, abych to dostala. V životě u mě nikdy nefungovalo, že bych řekla chci a dostala to. Ne. Ani když sem byla malá. Vždycky sem si všechno musela udělat a vypracovat sama. A vlastně .. jsem za to ráda.

Jaký máš názor na to, když o to holka přijde ve 13ti, ale toho kluka doopravdy miluje?

Je to každého věc. Proč bych na to měla mít názor, když neznám všechny okolnosti? Je to záležitost každého člověka. Každý sám by měl vědět co dělá a jestli by to udělat měl nebo ne. A taky má za to každý sám svou zodpovědnost. On sám. Ne ostatní.

Vypiš + a - za dnešek :)

+ Jdu si kupovat boty na které sem dřela tři měsíce! Muhehehe :333333333
+ Jde se mnou miláček, je fajn mít odborného poradce.
+ Nemusím pracovat.
+ Měli jsme školu na osm, stihla sem ráno sprchu, najíst se, a dvě hodiny sem prospala.
+ Konečne sem se alespoň trochu vyspala.
- Zapoměla sem si nabíječku.

Tak jsem zase narazila na takovou stránku o anorexii, ano toto téma je už opravdu ohrané, ale nestačila jsem se divit jaký sračky tam ty (většinou) holky píšou. Dokážeš si představit jak asi takovej den anorektičky probíhá, jak se cítí, co dělá, na co myslí?

Heh .. Heh .. Aha.
Ráno vstaneš, máš hlad. otevřeš ledničku, cítíš boží vůni toho jídla, kručí ti v žaludku, začíná ti být špatně. Ale zavřeš ledničku, jdeš do koupelny, zvážíš se, podíváš se do zrcadla a řekneš si že prostě ne. Minimálně do hodiny zvracíš. Je ti špatně, tak strašně špatně. Chceš jíst, ale víš že nemůžeš. Vezměš si kousek suchého rohlíku, jen proto, aby si byla schopna fungovat. Ale nenávidíš se za to. Tak strašně se nenávidíš. Celý den sleduješ, jak všichni okolo tebe jí. Chceš taky, ale se smíchem odmítáš, že prostě nemáš chu´t, hlad nic. Lžeš, že se pak najíš doma. Tvůj žaludek volá po své dávce, ale ty odoláváš. Během dne několikrát zvracíš. Ale víš, že to musíš vydržet. Prostě musíš. Jediný pohled do zrcadla tě v tom utvrdí. Vídíš se minimálně 2x tlustší než jsi. Víš, že prostě musíš zhubnout. Musíš. Večer si znova vezmeš kousek suchého rohlíku. Zase o něco menší. Víš, že si musíš snižovat "dávky". Víš, že to musíš vydržet. Jdeš spát a brečíš. Je ti neskutečně špatně, jsi slabá a nenávidíš se. Nikdo to nevidí.
Po nějaké době si zvykneš. Už nepotřebuješ ráno jíst vůbec. Nemáš křeče a nezvracíš. Neotvíráš ledničku. Jídlo ti sice voní, ale ignoruješ ho, už pro tebe neexistuje. Jdeš se podívat do koupelny. Lezou ti kosti, žebra by ti spočítali od pohledu. Je to lepší. Mnohem. Ale pořád to není dokonalé. Musíš pokračovat, víš, že to vydržíš. Zastávka na váze. Zhubla si 15 kilo. Máš radost. Začináš cvičit. Energie se ti vrátila. Nechápeš to, jak můžeš mít energii bez jídla? Ale jen tě to utvrdí v tom, že děláš dobře. Už ti nevadí když lidé okolo tebe jí. Lidé si sice začínají všímat, že je s tebou něco špatně, ale ty se vždy nějak vymluvíš. Večer něco malinkého sníš, ale víš, že brzy už nebudeš muset jíst nic.
Ráno vstaneš a máš kruhy pod očima. Kuchyni se obloukem vyhýbáš, protože z "vůně" jídla se ti zvedá žaludek. Doplazíš se do koupelny a obdivuješ své kosti. Kosti, nic víc už na tobě totiž není. Zvážíš se. 20 kilo dole. Jsi šťastná. Daří se ti. Je ti špatně ale špatně. Nejsi silná, lámou se ti nehty a padají vlasy. To ale nevadí. Ostatní si dělají starosti. Už nemáš výmluvy. Jsi na ně hnusná, není to přece jejich věc. Po celém dni už se na nic nezmůžeš. Jen padneš do postele a upadáš do neklidného spánku. Den co den ti ubývají síly a ty začínáš uvažovat, jestli přeci jen není něco špatně.
Ano, vím to moc dobře. Vím na co celé dny myslím. Vím jak se celé dny citím. Vím co celé dny dělám. Nesnáším se a zároveń miluju za to, co delám. Ale vím, že jestli se nestane něco .. nedokážu se z toho vyhrabat. Vím, že jsou tady jisté věci, které mě stahují hloub a hloub.

Zobrazit víc

Viděl/a-četl/a jsi film/knížku "My děti ze stanice zoo"?:)Jaký máš na ten film-tu knížku názor?Jestli jsi neviděl/a-nečetl/a slyšel jsi o tom někdy?(o filmu ,knížce:D)

bad girl
Knížku jsem četla několikrát a je to.. neskutečné. Lidé si myslí, že se jich takové věci netýkají, ale když si to přečte, uvědomí si, že to může potkat každého .. Kdekoli a kdykoli. Nevím, asi se o tom nějak nedokážu rozepsat. Každý by si to asi měl přečíst sám. Na každého to zapůsobí jinak. Každopádně .. každého to změní.

Těšíš se na Vánoce ?

Ne. Netěším se na vánoce. Vůbec. Nejradši bych šla pracovat. A návštěvy u příbuzných? Ne. Ne. Ne. Celý den poslouchat tetu že Tomášek tam to, Dominiček tam to a ona to ví nejlíp. Tvářit se šťastně a jako, že nemám žádné radosti. Že je mám všechny ráda. Že s nima chci trávit čas. Bože. Ne. Ne. Ne.
Chci vánoce, ale teprve až budu mít vlastní rodinu a budu opravdu šťastná. Ne teď.

Když máš za úkol pracovat ve skupině lidí, máš nutkání veškorou práci vzít na sebe nebo naopak všechno nechat na ostatních? Byla bych ráda, kdyby jste napsali, proč si myslíte, že tomu tak je. :) ( v obou případech )

Kazdyjenejaky’s Profile Photo®I$O
Nesnáším skupinovou práci. Vážně nesnáším. Stejně tak kolektivní sporty. Nejsem člověk uzpůsobený pro spolupráci. Takže většinou nechávám všechno na ostatních. Popřípadě, pokud už nevydržím mlčet, vybafnu na ně svůj názor, ale jinak prostě jen dělám to, co je třeba.

V čom ste sa stratili? ...

AnneCernikova’s Profile PhotoClarity ^.~
V jeho očích, v jeho polibcích, v jeho objetí, v jeho vůni, v jeho pohybech, v jeho slovech, v jeho smíchu, v jeho slzách, v jeho snech, v jeho touhách, v jeho smutku, v jeho radosti, v jeho žárlivosti, v jeho temperamentu, v jeho něžnosti, v jeho jistotě ..
V něm ..

Čo zvyčajne robíš, ak si smutný/á? ..

AnneCernikova’s Profile PhotoClarity ^.~
Tvářím se, jako že mi nic není, že jsem úplně v pohodě a pak se doma výběrčím do polštáře. Pak následuje čaj a objímání medvěda. Nejlépe pak celý den prospím a nic neřeším.
Pokud ale mám to štěstí a jsem zrovna s ním, prostě ho nechám aby mě chvíli objímal a smutek se hned vytratí někam pryč.

Co by jsi na asku nejradši změnil/a ? :D

Daneček
Omezený počet zobrazených odpovědí. Fakt nechápu, k čemu tohle je? Člověk položí lidem nějakou otázku, pak tady třeba pár hodin není a když se vrátí a chce si přečíst všechny odpovědi, tak zjistí že nemůže, protože se mu jich zobrazuje jenom 5o. Kdo tuhle blbost vymyslel?

je tu niekto, kto chodí rád do školy? :D

Black and White
V dnešní době jé to nejspíš opravdu překvapivé, ale ano, chodím do školy ráda.
Většina z vás tu brečí, jak strašně tu školu nesnášíte, jak brzo musíte vstávat a kolik zbytečných věcí se musíte učit. Víte jak rádi na tohle budete vzpomínat, až přijde ten skutečný život? Co je lepší, odsedět si pár hodin ve škole nebo celý den makat a po příchodu domů se starat ještě o rodinu?
Mě to ve škole baví. Ne, možná se neučím jenom ty důležité věci, ale aspoň mi nezakrní mozek. Jo, možná musím brzo vstávat, ale vím, že to dělám pro sebe. Jo, jsou tam učitelé, které bych nejraději skopala do krychličky, ale za to tam jsou učitelé, kteří formují můj pohled na svět a dávají mi něco do života.
Možná si to neuvedomujete, ale škola vás na život opravdu připravuje. Učí vás, jak vycházet s lidma, jak poznat to dobré a to špatné. To důležité a to zbytečné. Učí vás řešit některé situace. Přináší vám společenský kontakt. Ukazuje vám, že soudit věci jen z jedné stránky není dobrý nápad. Kde by ste bez ní byli? Potáceli by ste se jako tupí neandrtálci někde po ulici a vybírali si blechy, domlouvali se různými skřeky?

Zobrazit víc

Co ti dokáže zkazit den?

Otázky den co den :)
Když se po celém dní, kdy pracuju už od rána, nemůžu ani najíst, dát si sprchu a v klidu a pohodě se dívat na telku. Tohle člověka prostě fakt potěší. Od rána se nestíháte najíst, těšíte se domů na zbytek oběda a co? Samozřejmě, můžete si nechat zdát. Ale tak co, žvýkačka jé skvělá večeře.

Jsi pravák nebo levák?Dokážeš něco napsat i druhou rukou,než píšeš?Popř. jestli chceš přilož fotku, jak ti to jde :)

Jsem přeučený levák. Takže něco dělám levou, něco zas pravou a když se mě někdo zeptá, kde jé jaká strana, mám chuť praštit ho pánvi po hlavě, protože mi vždycky trvá půl hodiny, než na to přijdu. Samozřejmě, všichni z toho mají strašnou srandu.

Dostaneš dar-můžeš si vybrat ze dvou lahviček. Ta první je modrá a když se z ní napiješ, můžeš na dobu několika hodin zpomalit čas. Ta druhá je žlutá a na stejnou dobu ho může naopak zrychlit. Kterou z lahviček by jsi si vybral/a?

Kerolajn.
Nejspíš bych si jé šetřila na dobu, kdy jé budu opravdu potřebovat. Teď si chci užít život takový, jaký je. I když třeba není ideální.

Máš nějaké kapesné na měsíc ? Pokud ano kolik ? :)

Kapesné jsem nikdy nedostávala. I když jsem byla malá, musela jsem si peníze, které mi dávali naší odpracovat.
Teď už si na sebe vydělávám sama. A i když je to těžké, jé to mnohem lepší, než kdyby mi někdo peníze jenom tak dával.

je lepšie byť múdry a škaredý alebo pekný a hlúpy? :)

Black and White
V dnešní době jé krása všechno, skoro nikoho už nezajímá to co máte v hlavě. Takže věřím tomu, že většina lidí by si raději zvolila krásu.
Každopádně, pro mě osobně je lepší být inteligentní, i když bez nějaké oslňující krásy.

Nechci být nějak vlezlí. A doufám, že tě to nenasere. V předposlední odpovědi píšeš - ,,Je to jistá deformace potom, co jsem si kdysi zažila.'' Co jsi si zažila? (Jinak za tuhle otázku promiň, ale hlodalo by to ve mně, kdybych se nezeptal.)

V pohodě. Bylo to víc věcí, které mě jen učily víc a víc lidi nenávidět, nevěřit jim, vyhýbat se jim. Ale promiň, je to příliš osobní na to, abych to tady rozebírala.

❄️ Chceš aby bylo hodně sněhu ? ❄️

Na jednu stranu ten sníh chci, na tu druhou doufám, že nebude.
Sníh jé fajn, pokud sedíte za oknem s čajem a knížkou, jdete fotit nebo vás čeká dlouhá projížďka na koních .. ale vzhledem k tomu, že v tom sněhu musím pracovat a dopravovat se, nejezdí autobusy a ty úrazy opravdu stojí za to, asi bych byla radši, kdyby nenasněžilo.
Chceš aby bylo hodně sněhu

našla jsem na facebooku stránku ''přiznání psychopatů'' kteří píší o různých úchylkách, ale některé příspěvky jsou fakt otřesný. přijde ti normální psát na sociální sítě, že lidi mají chuť někoho podřezat, vypíchnout mu oči apod? vyjádři se (pro 'silnější povahy' podívejte se na Přiznání psychopatů

lesya moro
Well, taky bych chtěla vypíchnout někomu oko, stáhnout ho z kůže za živa, vyzkoušet si na něm různé mučící techniky a dívat se mu do očí, abych věděla, jaké to je, když v někom vyhasne život. Jenže já na to žaludek narozdíl od těch lidi, co píšou tam mám. Mě krev a bolest jiných skutečně přitahuje. Je to jistá deformace po tom, co jsem si kdysi zažila.
Jenže většina těch lidi, co píše tam by se pozvracela nebo zkolabovala, kdyby viděli větší množství krve z podřezaného člověka nebo výrazy ve tváři nucených lidí. Jsou to jenom pitomé děcka, co se tím baví, ale kdyby to skutečně zažili, celý život by se klepali někde v koutě. Strašná sranda.
Pro ně to je něco ve stylu "jé, hele, strašidelný psychopat obrázek, ten se mi líbí .. jé, já budu psychopat, stejně jé to teď in". Okey, dalo by se říct, že tohle jé také jistá porucha. Říkala bych tomu extrémně nízká inteligence.
Dnešní společnost jé společnost "anorektiček", "psychopatů" a lidí, co tonou v "depresích". Pózér vedle pózéra. A když pak někomu opravdu něco je, tak jé podle ostatních jen simulant a vymýšlí si. Některým lidem opravdu přeju reálné problémy - hned by si to srovnali v hlavě.

Zobrazit víc

V našem státě teď je spousta nenávisti vůči našemu prezidentovi.. Svým způsobem to chápu, ale jak ho vnímáš jako osobu a jako prezidenta ty? Souhlasíš s ním v něčem a nebo absolutně jsi proti němu?

Floki Nyril
Nemám důvod ho nesnášet. Nezabili mi kočku nebo tak něco.
Ale prezident má reprezentovat stát, lidé ho mají brát vážně, mají k němu mít určitou úctu. Copak se tohle dá? Všem .. teda, většině lidi je jenom pro smích. A toho sem si všimla i já, která se o takové věci absolutně nezajímám.
Je vtipné, že se lidi báli, aby v jejich čele nestál někdo, kdo je trochu jiný, a tak si radši zvolili někoho, kdo celý stát zesměšní.
Nemám co víc k tomu říct. Nevidím do hloubky - a snad ani nechci.

Když ě někdo uráží, jak reaguješ?

Buď se začnu smát nebo ho urážím taky. Strašně mě baví urážet lidi. Většinou teda ze srandy, moje okolí už to ví a snaží se mi to co nejlíp vrátit - protože to mě potěší nejvíc.
Ale pokud to někdo neví a pustí se do mě, bože chraň. Většinou jím po pár minutách dojdou slova a pak už to není sranda. Teda, pokud mi vůbec za nějakou odpověď stojí, že.

Kdyby jste byli někým jiným, chtěli by jste chodit sami se sebou?Odpověd zdůvodni prosím.

~Δ~
Kdybych byla někým jiným, tak bych možná konečně zjistila, co na mě všichni vidí.
Nevím. Kdybych se teď stala někým jiným a pak bych se proměnila zpátky, 1oo% bych to chtěla zkusit. Ale jinak asi ne.

Čo ty a alkohol ? Dokážeš sa zabaviť bez alkoholu? Aký máš názor na alkohol a pitie celkovo ? :-D

Neříkám že sem svatá a že vůbec nepiju. Vypiju si ráda. Ale jen občas a s mírou. Nepotřebuju alkohol k tomu, abych se bavila.
Ať si každý pije jak chce. Je to jeho rozhodnutí, jeho zdraví. A pokud tím nijak neohrožuje nebo neotravuje své okolí, tak prosím. Je to jeho věc.

Co podle tebe vede lidi k tomu,aby si zakládali falešné profily na facebooku a dalších sítích?

~Δ~
Někteří z nich chtějí lidem uškodit. Založí si fake profil na jejich osobu a píšou jejich známým a bla, bla bla.
Nebo chtějí být populární. V reálném životě nejsou, tak si vytvoří jiný, internetový život, kde je všichni budou milovat.
Nebo se prostě nudí a jsou tak blbí, že se neumí zabavit jinak.

Někdo ( anonym) mě požádal abych vám položila jednu konkretní otázku tak okey. Jaký máš názor na gaye?

Iren
Homosexualita tady byla, je a bude. Absolutně nechápu, proč se to teď tak řeší. Kdysi, když se chlapi z vyšší společnosti nudili, nechali manželky doma a užívali si spolu. A řešil to snad někdo? A nebo Atény (?) nebo Sparta (?), teď nevím přesně, kluci a holky tam vyrůstali odděleně, a jak asi myslíte, že to tam bylo se sexem?
Je to naprosto normální věc. Láska je láska. Ta se na pohlaví nedívá.

Radši dárky dáváte a nebo dostáváte? :) Už máte všechny dárky nakoupené? :)

Floki Nyril
Radši je rozdávám. Těší mě, když můžu lidem, na kterých mi záleží, udělat radost. Naopak když mi někdo dárky dává .. nevím, připadám si divně a vždycky mám pocit, že si to nezasloužím.
Dárky nakupuji (pokud je teda nevyrábím) těsně před vánoci, takže tohle zatím neřeším.

Black Veil Brides.. Pro mnohé teplá kapela, která nejde poslouchat, protože jsou to nenom pozéři.. Jaký názor na ně máš ty?

Floki Nyril
Osobně mám BVB celkem dost ráda. A ano, měla jsem je ráda ještě předtím, než začali být tak strašně "in". Mají dobrou hudbu.
Ale jakmile přišla éra mokrých třináctek, co si jely JB, 1D a do toho byly strašně udělané z BVB .. přiznávám, že sem je na chvíli přestala poslouchat. Doslova se mi znechutili tím, jak byli na každém rohu. Jak všichni znali jednu písničku a už se chvástali tím, že jsou BVB army. Obvykle to, co se děje kolem skupin moc nesleduju. Ale tohle už prostě bylo moc.
Teď už je zase spokojeně poslouchám dál. Jak už sem říkala .. hudbu mají dobrou.

Jak dlouho trávíš čas před zrcadlem ? :)))) .. trvá ti to déle třeba když jdeš jen tak ven nebo do školy ? :))

VikyCabadajBabovicka’s Profile Photo∆ umři v pekle ∆
U mě to dost záleží na náladě. Jsem schopná stát před zrcadlem i dvě hodiny, pokud se mi zrovna chce. Ale většinou mi to zabere sotva pět minut. Nemám potřebu plácat na sebe kila makeupu a mít dokonalé vlasy. Stačí mi řasenka a můj tradiční rozcuch. Nepotřebuju na nikoho dělat dojem tím, že ze mě nějaké šíleně drahé blbosti dělají člověka.
K čemu to taky je, když se vás potom ostatní bez všech těch "úžasných" věcí, které si plácáte na obličej, leknou?

Mně ani nedošlo, že je dneska Mikuláš, dokud jsem ho nepotkal :-DD Jaký byl váš Mikuláš?

HonzaVyborny13’s Profile PhotoH
Kdyby o tom nikdo nemluvil, ani nevím, že nějaký Mikuláš je. Nějak nemám chuť něco slavit. Ani vánoce. Narozeniny .. ať už moje nebo cizí. Proč taky. Co je na tom tak úžasného?
Dobře. Možná, až budu mít vlastní rodinu. Někoho, s kým ty svátky budu chtít trávit. Někoho, komu budu chtít udělat radost. Možná pak mě zase budou zajímat a bavit.

Řekl/a jsi někdy a myslel/a to zcela upřímně. "Jsem šťastná/ý." ?

Kerolajn.
Samozřejmě. Právě dneska. Ten nenahraditelný pocit když víš, že je všechno v pořádku, že nic nemusíš řešit, ani se nemusíš o nich starat. Když se cítíš bezpečně. Když se cítíš spokojeně.
Ano. Jsem šťastná.

Jak si poradíš když máš druhý den těžký a dlouhý test ale jsi až moc unavená se na to učit?

Taháček to jistí. A nebo si přivstanu a doučím se to ráno. Pokud to teda není test z nějaké 1oo stránkové prezentace. To se na to radši vykašlu a spravím si to jinak.

..

DarknessDeStation’s Profile PhotoDarkness DeStation
Opět a zase mi nefungují sluchátka, takže mi nezbývá nic jiného, než dělat to, co tak nesnáším. Poslouchat rozhovory ostatních. V autobuse sem stála přímo vedle nějakých dvou kluků a jeden si tomu druhému stěžoval, že proč se mají učit to a to, že to stejně v životě nepoužijete a i kdyby jo, tak si může vytáhnout mobil a najít si to.
Celkem mě to zarazilo (i když uznávám, že už by nemělo). Proč teda chodí studovat, když se učit nechce? A nebo pokud studovat chce, proč si vybral obor, který ho evidentně nebaví? To jde jenom o to, mít maturitu/výuční list a pak děj se vůle boží? Copak nechápe, že i ty věci, které se učíme "zbytečně" jsou nám alespoň k tomu, aby nám nezahálel mozek? Mozek je potřeba procvičovat pořád. Každý den. A nebo, že se to učíme proto, aby jsme nebyli úplně blbí?
Druhá věc která mě zarazila bylo "prostě si vytáhnu mobil a nájdu si to". Dobře, je fajn mít internet v mobilu a něco si najít, pokud to potřebujete. Ale spoléhat se jenom na to? Jak budete před ostatními vypadat, když se vás na něco zeptají a vy honem začnete lovit mobil a hledat úplně primitivní věc? To už jsou lidé opravdu tak líní, že za ně musí myslet mobily? Proč máme tendenci pořád si něco zjednodušovat? Nechat stroje, aby udělaly všechno za nás? Jo, na jednu stranu je to jednodušší, ale na tu druhou .. nepřipravujeme se tím o něco? Z rozhovorů jsou chaty, z chození ven videohovory a učebnice se stávají minulostí, stroje dělají všechno. Proč? Generacím před námi stačilo to, co měli. A zdá se, že co se inteligence a zručnosti týče, jsou na tom bohem lépe.
Snad jediné co je koplikovanější jsou dětské hračky. Proč? Kdysi jsme si vystačili s blbým klackem. Stačilo zapojit fantazii a bylo to. Ale teď? Hračky si v podstatě vystačí samy se sebou a děcku se fantazie nerozvíjí, spíše umírá.
PROČ? PROČ? PROČ?

Zobrazit víc

Vžij se do situace - potkal/a bys v kavárně kluka/holku, do které/ho by ses okamžitě zamilovala. Podíval/a by se na tebe, přišel/a k tobě a dal/a ti pusu. Jak bys reagoval/a?

Prosím? Někdo kdo ocucává druhé jen tak, jak se mu zachce? To vážně? Ne. I kdybych byla nezadaná a on sebekrásnější, odstrčila bych ho a asi i pěkně seřvala, co si to sakra dovoluje. Ještě nehledě na to, že absolutně nesnáším, když na mě někdo cizí sahá.
Bože. Fakt si nedokážu představit, že by tohle někdo udělal. Kluk s takovým egem by podle mě zasloužil pár facek. Co kdyby takhle zničil, jen svou blbostí, nějaký vztah? Ne. Prostě fakt ne. Fuj.

Vycházíš s každým nebo jsi člověk, který má vyhraněný typ lidí, se kterými se baví?:)

Kerolajn.
Jsem člověk, který má pro vycházení s lidmi určitá pravidla. Takže ano, nejdřív se pokouším vyjít s každým, i když se s nimi třeba nebavím často. Nechci být s nikým zbytečně rozhádaná nebo na někoho být bezdůvodně hnusná. Proč, když to jde i po dobrém?
Ale jakmile někdo překročí určitou hranici, už na něho milá nebudu, i kdyby si kvůli mě amputoval bohu. Třeba naše tělocvikářka. Ukázkový příklad. Dvakrát sem jí říkala, že prostě nesnáším, když na mě někdo sahá. A co ona udělá? Popadne mě za ruku, mává s ní všude okolo a když jí řeknu, aby mě pustila, že mi to není příjemné, tak mi řekne že nemám dělat vytáčky a drží mě dál. Prosím? Může být ráda, že sem nechytla hysterický záchvat. Co by dělala kdyby jo? Pochybuju, že zrovna v její přítomnosti bych se uklidnila. A teď mě obviňuje, že svou negativní náladou kazím hodiny tělocviku. Ať si s prominutím strčí to svoje sluníčkovské chování ve stylu "všichni se budeme mít rádi" do prdele. Kdyby mě poslouchala a respektovala jisté věci, vůbec bych na ní negativní být nemusela.
A takhle to funguje s více věcmi. Překročíš hranici, i když jsem tě varovala? Končíš.

Zobrazit víc

Jak často jste motivováni druhými? A jak často motivujete druhé?

Většinou je to jediné, co od všech slyším spíš to, že to nezvládnutí, že na to nemám, že bych to měla vzdát rovnou. A i když to zvládnu, tak to stejně bude hnusné a na nic. Opravdu se nestává, že by mě někdo k něčemu podněcoval nebo motivoval. Ani vlastní matka. Ta mě vždycky dokáže totálně zdeptat. Myslíte si, že jste v něčem dobří? Zajděte za ní, ona vás rychle vyvede z omylu.
Možná tak miláček a další tři lidí, když už ví že něčí dělám, tak se mě snaží nějak povzbudit. Ale většinou dělám všechno v tajnosti a vytasím se pouze z výsledkem, připravena na to, jak mě zase někdo zkrituzuje. Vlastně je mi to jedno. Už jsem si vytvořila svoje vlastní kritické já, které mě buď pochválí nebo zkritizuje. A na názoru ostatních (kromě výše zmíněných pěti lidí) mi až tak nezáleží.
A je celkem vtipné, že ač mě nemotivuje nikdo, já se snažím motivovat všechny. Je mi jedno, jestli toho člověka mám nebo nemám ráda. Vždycky mu budu tvrdit, že na to má, že se mu to povede, a když ne teď, tak určitě příště. Hlavně ať to nevzdává a bla bla bla. Lidé by podle mě měli zkoušet a objevovat nové věci. Zkoumat své talenty.

Zobrazit víc

Jak se máš ?

Fakt miluju lidí, kteří se serou do věcí, do kterých jím nic není a mluví, jako kdyby sežrali všechnu moudrost světa. Bože. Pánví do hlavy by potřebovali. Už mě to fakt nebaví, když o mě všichni říkají to a to, protože si to prostě myslí a nezajímá je, jestli je to pravda nebo ne. Fakt jim závidím, taky bych se chtěla tak nudit, že bych mohla nic nedělat, jenom řešit životy jiných. Takhle naštvaná už sem dlouho nebyla.

Kdybys měl/a možnost vrátit se v čase, udělal/a bys to? Proč? :)

DominikaN’s Profile PhotoDomča N.
Jsou věci, které bych nejraději udělala jinak nebo je neudělala vůbec. Ale kdyby mi byla dána ta možnost .. neudělala bych to. Všechno co se v našem životě stalo, nás nějak změnilo, zformovalo do té podoby, kterou máme teď. A neříkám, že je můj život nějak extra šťastný nebo dokonalý. To vůbec. Ale z jistých důvodů chci, aby zůstal takový, jaký je.
A co kdybych na minulosti změnila třeba jednu jedinou věc a přítomnost by vypadala úplně jinak? Třeba hůř? Možná líp. Ano, asi bych si to neuvědomovala, ale proč riskovat?

Čo si myslíš o telenovelách ? Sleduješ alebo sledoval/a si niekedy nejaké ?

† Wanheda
Nesnáším, fakt neskutečně moc nesnáším tyhle .. blbosti. Člověk se chce podívat na něco normálního a ať to přepne kde chce, všude někdo vzdychá o nějakém Fernandu Chuanezi Martinezovi nebo tam všichni spí se všema, popřípadě tam někdo někoho zabije. A i když ste viděli 2458 díl a pak se podívali na 5936 díl, stejně víte o čem to je. Tohle jako fakt někoho baví?
Okey, baví, jinak by takových sr .. blbostí nebylo tolik. Ale proč? Ještě pochopíme ty staré lidi .. ale lidi v mém věku? To už se všem definitivně odpařil mozek?

Myslíš si, že plač je prejavom slabosti alebo sily ? :)

Tohle nejde jednoznačně určit. Jsou lidé, kteří pláčí proto, že byli dlouho silní a potřebují si ulevit. A nebo chtějí vyjádřit city. A pak jsou lidé, kteří pláč používají jako "zbraň". Občas je těžké to rozeznat, ale je dobře, že se nedá jednoznačně určit, jestli je to projev síly nebo slabosti. To by pak brečeli všichni, nebo vůbec nikdo.

Čeho se bojíš?

Otázky den co den :)
Život je jako takové .. velké puzzle. Skládá se z malých kousků .. okamžiků, které se vám možná zdají bezvýznamné, ale bez nich by nevznikl výsledný obraz. A stejné je to s lidma. Ti jsou jako .. okraje, podle kterých potom skládáte zbytek. A potřebujete každý, i ten nejmenší díleček, aby se okraj mohl spojit.
A není to o tom, počítat kolik dílků bylo zničených, zkažených a zlých. Není to o tom, počítat kolik jich bylo dobrých a hezkých. Je to o tom, vnímat je každý zvlášť, vážit si jich, ať už jsou jakékoli a přesto je dokázat vnímat jako celek.
A já se bojím, že se mi ty dílky začínají ztrácet. Že mi je někdo jeden po druhém krade a nechává si je pro sebe. Že už mi možná nikdo žádné další dílky nedá. Že zůstane jenom parodie něčeho, co mělo být "dokonalým" dílem. Bojím se, že se jednoho dne probudím a všechno bude pryč.

Zobrazit víc

Barva očí. Dokážeš určit nějakou, která se Ti líbí nejvíce? Anebo na tom nesejde?

Každému sluší jiná barva očí. A nejkrásnější oči má samozřejmě jenom jedna osoba, ale vždycky se mi líbily světle modré oči. Takové až do šeda. Ale ty má strašně málo lidí.

Je piatok večer. Niekoľko kamarátov ho mienia stráviť v kine, iný niekde von. Musíš sa rozhodnúť , ku komu sa pridáš ? :)

Záleží na tom, na jaký film by šli. Pokud by to bylo něco dobrého nebo něco co mě zajímá, šla bych s nima do kina. Jinak bych zůstala doma, v posteli s knížkou.

cau promin za to co ti ted poslu Promiň že ti to posílám, ale: když právě začínáš číst tohle nepřestávej nebo se ti stane něco špatného. jmenuji se daisy, je mi 7 let mám blond vlasy a děsivé oči. Nemám nos a uši jsem mrtvá. pokud tohle nepošleš 15 lidem zjevím se dnes večer u tvé postele s nožem a

a .. pak si uvědomíš, že tvůj mozek ti už dávno řekl sbohem?

Jak jste si užili dnešní krásnopočasíčkový den? :D Hodil někdo aspoň jednu mrchu, nebo jsem byla sama? :D

Kazdyjenejaky’s Profile Photo®I$O
Jdu si takhle v pohodě k babičce, už sem kousek od jejího vchodu .. a najednou nejdu, ale padám, padám .. a najednou mě někdo drží a strašně se mi směje a říká mi, že takhle nešikovnou si mě nepamatuje. Můžu marně přemýšlet, kdo to vlastně je, než pochopí můj zmatený výraz a prohlásí "Ondra, chodili jsme spolu do první třídy."
Je fakt fajn díky blbému pádu zjistit, že někteří lidé vás poznají i po 12 letech.

Rekl ti nekdy nekdo neco, co te opravdu zasahlo a pamatujes si to do dneska?

nic
Zrovna nedávno mi někdo řekl něco, co mě zasáhlo neskutečným způsobem. Věděla jsem to už dřív, ale když jsem to slyšela takhle naplno .. každý den si to přehrávám v hlavě.
Samozřejmě takových věcí bylo víc .. ale jistým způsobem to jsou věci, o kterých se prostě nemluví. Mám je vyryté někde hluboko v srdci .. ať už v tom dobrém nebo zlem smyslu. A často vyplouvají na povrch. Buď aby mi pomohly nebo aby mě srazily na dno.

... Je to tak, když si člověk myslí, že to má pod kontrolou, zvládne to.. a zároveň ví o tom, že to nezvládá. Myslím, že je zbytečné, abys odpovídala na otázky někomu, kdo to nepochopí a zeptá se tě ještě 274888188x znovu..

Já vím .. ale ono mě to dokáže strašně naštvat, když o tom mluví někdo, kdo o tom nic neví.

tenkrát jsem vážila 45, měřím 173. teď vážím 53. V podváze jsem taky, ale je to mnohem lepší. Ale jakmile se dostanu přes 55, tak dělám hlouposti. Jo, často se sama divím, že to ty holky dělají schválně.

Jo, je to těžké, když ti to najednou přepne v hlavě .. pak už prostě není pomoci. Kdo to nezažil tak prostě nepochopí.
Radši neřešit takové lidi.

nemyslím si, že jsi tak vyhublá. Třeba se mi to zdá. Prozradíš mi, kolik měříš a vážíš? Mrzí mě, že se tak stresuješ a tyhle problémy máš. Sama jsem si tím prošla a to jsem nikdy hunnout nechtěla. Sama.ty sklony mám. Chápu Tě.

Ono to přes oblečení není moc vidět. Ale žebra bys mi spočítala od pohledu.
Momentálně mám 166/7 cm a vážím 44 kg. Podle tabulek je to 8 kg podváha.
Stát se to může každému. Mě jenom strašně štvou ty blbky, co si myslí jaká je to sranda a touží po tom, aniž by věděly jak nebezpečné to je.

jak to delas, ze nejis? taky bych chtela tak pevnou vuli

To jako vážně? Myslíš si že tohle je pevná vůle? Ne, ani omylem.
Myslíš že je příjemné, když ze stresu několik dní na jídlo vůbec nemyslím a pak se jednou v noci proberu a několik hodin zvracím na prázdno, protože už mám natolik stažený žaludek, že už se mnou začíná bojovat?
Myslíš si, že je příjemné, když přijdu kolem kuchyně a je mi na zvracení z toho všeho jídla co tam je? Když mi je blbě z jeho vůně, z pohledu na něj?
Myslíš si, že je příjemné, když přijdu kolem zrcadla a i když vidím ty trčícî kosti, pořád dookola mi v hlavě hraje ten hlásek, který se mi posmívá že sem tlustá?
Fakt si myslíš že nějaké hubnutí tím, že nejíš je příjemné a cool? Děj si tečku mezi oči, možná tě to probere.
A nebo fajn, vytrénuj si vůli, ale pak se nedívá, že budeš každou chvíli končit v nemocnici stejně jako já.

Zobrazit víc

like=like?:)

"Jak ti je?" - "Fajn"
"Jíš už konečně?" - "Ano"
"Jsi šťastná?" - "Samozřejmě"
"Potřebuješ něco?" - "Ne"
Sakra .. to už se můj život vážně neskládá z ničeho jiného, než jen že lži?
Je mi strašně, odporně, hnusně, tragicky!
Několik dní sem nejedla, zhubla sem x kilo!
Jsem nešťastná, zničená a neskutečně smutná!
Potřebuju obejmout a říct, že všechno zase bude v pohodě!
Proč už tohle nedokážu nikomu říct? Proč už tohle nikomu říct nechci, i když bych to ze sebe potřebovala nutně dostat? Proč, i když bych nutně měla volat o záchranu, neudělám to? Proč raději nahazuju ten dobře známý, falešný úsměv?
Jsem tak unavená, tak zničená, že už ani nedokážu přemýšlet. Nedokážu vnímat. Nepamatuju si, co mi kdo řekl/co sem přečetla i když to bylo třeba jen před minutou. Přečtu si otázku tady na asku a následuje jedno obří nic. Pusto prázdno, vymeteno. Mozek odjel na dovolenou.
Kde se podělo to moje staré, veselé já? Kde je to moje já, které nešlo zastavit, když ze sebe chrlilo názory? To moje já, které si řeklo "No, není to nejlepší, ale pořád je to dobrá postava, nemusíš hubnout"? Kde je to moje já, které všem ochotně pomáhalo a zlepšovalo jim náladu? Kde je to moje já, které nemuselo lhát?
Možná si to přečtěte a řekněte si, že se lituju. To není pravda. Já se pouze divím, jak rychle se člověk dokáže změnit. Jak rychle někoho může zničit obyčejných pár vět.
Nelituju se, nemám důvod. Nelituju se, jen možná chci to, co nikdy nebudu moct mít ..

Zobrazit víc

http://ask.fm/Morlor/answer/120816466745 - Co si o tom opravdu myslíš Ty? A klidně to lajkni, tentokrát se tomu nebudu bránit ani trochu :D .)

Morlor’s Profile Photo☆EFKΘ☆
Hm .. hm .. hm ..
To je tak milé. Tohle vymýšlel idiot? Asi jo, že? Víte (a vsadím se že nevíte), zítra je den boje proti AIDS/HIV. A jaká je barva tohoto dne? Taky nevíte? Červená! Oh, jaké překvapení, všichni .. ale ne, nebudu se vztekat.
Okey, Zeman to přehání. A dost. Ale vážně vám přijde, že zrovna on je větší problém než aids? Vážně? Tohle prostě není nic víc než .. než výsměch těm, kteří se proti téhle nemoci snaží bojovat.
Takže jo, zítra sice půjdu v červené. Ale ne kvůli nějakého alkoholem nasáklého tajtrlíka. Ale kvůli původnímu vyznamu tohoto dne.

Máš ráda svíčky? Pokud ano raději aromatické nebo obyčejné? :)

Otázky den co den :)
Miluju svíčky. A je jedno jestli nejsou nebo jsou aromatizované (i když hezky vonící svíčka je hezky vonící svíčka). Chybí mi ty večery jen večery světle svíček .. kdybych mohla, trávím tak každý večer.
Máš ráda svíčky Pokud ano raději aromatické nebo obyčejné

Díval/a jsi se včera na Slavíka?Jestli ano posílal/a jsi sms-komu?Názor na to že ho zase vyhrál Got?:D:)

bad girl
Na tyhle věci se nedívám a nikdy bych za to ty peníze neutratila. Ale opravdu mě štvou názory jako "zase Got, ten už patří do hrobu, už by to konečně měli dát někomu jinému" a blah blah blah. Dobře, neříkám že jsem jeho fanynka nebo že ho mám nějak ráda, to ne. Nikdy jsem ho nijak nevyhledávala a jeho tvorba je mi celkem ukradená. Ale je fakt, že on si toho slavíka zaslouží. Řekněte mi, kdo z české scény dokázal to co on? Kdo z české scény dokáže ještě v tolika letech poskakovat po pódiu? Možná že je to pro většinu z vás nepopulární dědek, kterého by jste už nejradši vyřadili. Ale uvědomte si, že je to "dědek" s úžasným hlasem a elánem a že ho má pořád spoustu hudebníků za svůj vzor.

jakou práci by si nikdy nemohl/a dělat?

lesya moro
Nikdy bych nedokázala pracovat s lidma. Třeba jako doktorka, sestřička, pomocník v nějakém centru .. prostě ne. Nedokázala bych se těch lidí dotknout. Vadí mi už jenom to, že vedle mě někdo stojí příliš blízko. A dobrovolně se jich dotknout? Ne. Ne. Ne.
Možná bych ještě dokázala dělat psychiatra. Vrtat se lidem v mozku a přitom od nich být dostatečně daleko. To by mě snad i bavilo. Ale cokoli co by obnášelo dotek bych nesnesla.

Jakou knihu jsi kdy naposled četl/a? ( http://www.wattpad.com/83986229-voice-3 )

Lisa Rogaková - STEPHEN KING mistr strachu
Okey, Okey. Vůbec nejsem na Kingových knížkách závislá. Ani na knížkách o něm. Vůbec ne. Vůbec nechci mít doma všechny jeho knížky, ani všechny knížky o něm. Vůbec už sem třičtvrtě jeho knížek nepřečetla. Vůbec ho nezbožňuju.

Jsou internetoví kamarádi opravdu kamarádi? Opět něco, co mi vrtá hlavou.

Jaká je vlastně definice opravdového kamaráda? Pro každého to přece znamená něco jiného, ne? Pro mě to je někdo, kdo tě vytáhne z toho nejhlubšího bahna. Někdo, komu můžeš věřit a říct mu cokoli. Někdo, kdo chápe i tvoje nejbláznivější nálady. Někdo, kdo ti nebude lhát a bude k tobě upřímný. Někdo, kdo tady pro tebe vždycky bude, ať se děje cokoli.
Dokáže tohle internetový kamarád? Dokáže. A někdy dokonce líp, než ten se kterým se stýkáš osobně. Dvě moje nejlepší kamarádky znám pouze přes internet. A jsou to ty nejlepší osoby, jaké jsem kdy poznala. Strčila bych za ne ruku do ohně, i když sem je nikdy osobně neviděla. Protože to byly ony, ty, které u mě stály, když mi bylo nejhůř. Nikdo z reálného života to se mnou nevydržel tak dlouho a nepomohl mi tak jako ony.
Takže ano, i internetový kamarád dokáže být opravdový kamarád.

Zobrazit víc

Jaký je tvůj největší zlozvyk? Vadí ti že ho máš? Hodláš s tím něco dělat? Jaké zlozvyky ti vadí u ostatních?

zvidavyclovek’s Profile PhotoZvídavý David
Asi klepání nohou. Vždycky když sem nervózní, když se nudím .. nebo prostě jenom tak klepy nohou. Klidně i hodinu v kuse. Nijak mi to nevadí, ale všechny okolo to vždycky rozčiluje. Sedět se mnou v lavici je občas peklo.
Nedokážu vystát, když si někdo křupe klouby, za to bych zabíjela. Zvlášť, když mi je naschvál křupou u ucha.

Koho z ,,hvězd'' nemůžeš vystát?

Mia.
Nikdo takový neexistuje. Nesleduju bulvár a takové věci, nezajímá mě, co tihle lidé dělají ve svém volném čase, nezajímá mě jací doopravdy jsou v reálném životě.
Zajímá mě pouze jejich tvorba. A když se mi nelíbí, tak ji prostě nevyhledává a poslouchám/dívám se pouze na to co mě zaujme a co se mi líbí.

'kamarádi s výhodama'.. jsi pro nebo proti?

ElissEluseTemejcikova’s Profile PhotoLissα✿
Když to někomu vyhovuje, tak proč ne? Rozhodně je to lepší, než se každý druhý den vyspat s někým jiným. Osobně bych do toho ale nešla, protože se mi nelíbí riziko toho, že by se jeden z nás mohl zamilovat. Jo, může se sice stát, že by to přerostlo ve vztah, ale pravděpodobnější je, že by se tím celé "přátelství" zničilo. A když už mám dobrého kamaráda, přijít o něj nechci, že?

co děláš když vypadne proud?

lesya moro
Pokud je to přes dem, je mi to upřímně jedno. Mám dost věcí, které můžu dělat, aniž bych k tomu potřebovala elektřinu.
Pokud je to ale v čase, kdy už je tma, vztekám se, vztekám se, vztekám se. Nemůžu číst, nemůžu pracovat a po konverzaci s našima vážně netoužím. Nezbývá mi než sedět/ležet a čumět do blba.

Tvá profilovka ? _____ • Máš krásný ?_____ • Dal bych ti pusu ? _____ • Líbíš se mi ?_____ • Chodil bych s tebou ? _____ • Na kolik vypadáš ? _____ • Šel bych s tebou ven ? _____ • Pomohl bych ti ? _____ • Půjčil bych ti mikinu ? :)) za like?

Nejsem mužského pohlaví.

Jak moc jsou slova mocná/důležitá/silná? Zdůvodni svou odpověď.

Kdo byl jedním z nejlepších řečníků? Hitler. A jak to dopadlo? To už snad všichni víme.
Slova mají obrovskou moc, když se s nimi člověk naučí dostatečně zacházet. Nebo když je v pozici, ve které může jediné slovo rozhodovat o životě a smrti mnoha lidí.
Pokud jste dostatečně dobrým řečníkem, můžete získat takřka všechno. Můžete své záměry skrývat za mlhavâ slova a lidé to nepoznají. Budou prostě jen fascinováni tím, s jakou vášní a odhodláním mluvíte. Jen ti nejlepší proniknou barikádou ozdobných slov a dostanou se k tomu jádru. Jen ti nejlepší dokážou vnímat to, co opravdu říkáte.
Ale i obyčejný člověk, který ani nevnímá co říká dokáže slovy velice účinně ublížit. Co takové pomluvy? Obyčejná slova, nic víc. A jaký nepořádek dokážou udělat. Jak dobré dokáží ničit lidské životy. Stačí, aby jste někomu řekli, že Ho máte/nemáte rádi a může ho to ovlivnit na celý život. Stačí si špatně přečíst smlouvu nebo nepochopit její formulaci a můžete přijít na mizinu.
Ze slov se skládá celý náš život. Nedokázali bychom bez nich žít. Teď už ne. Všechno, co nám kdy někdo řekl nás nějak ovlivnilo. Všechno, co jsme řekli my nějak ovlivnilo ostatní. Je třeba si dávat pozor na to, co říkáme. Ve slovech se skrývá taková moc, že většina lidí na to raději ani nechce myslet. Ale měli by.

Zobrazit víc

Baví tě Matematika? :)

Baví. Když máte učitele, který vám laťku dobré vysvětlí, matika je vlastně hrozně fajn.
Občas se s kamarádkou celou hodinu hádáme nad jedním příkladem, protože každé z nás vychází jinak a ani jedna neví, kde je chyba. A když místo faktoriálů začnete psát otazníky, místo plus rovná se a už se pletete i v těch nejjednodušších operacích .. o zábavu je rozhodně postaráno.

Rád/a si vypočuješ niekoho problémy ? Alebo si proti a pošleš tú osobu do prdele ? Ak by si vedel/a pomôcť, pomohol/a by si mu/jej ?

† Wanheda
Záleží na tom, kdo mi o svých problémech chce vykládat. Je jen málo lidí, které bych si opravdu vyslechla a pomohla jim. Nezajímají mě problémy cizích lidí. Proč taky, když je nezajímají ty moje?
Okey, pokud chce někdo, třeba i znát můj názor na něco, ráda mu ho povím. Ale že bych někomu plnila funkci deníčku, kterému se může vyplakat na rameni, to fakt ně.

Díváte se na porno? Jak často? Nebo to spíš odsuzujete (popřípadě odsuzujete jen nějaký určitý druh porna)? Chtěli byste si užít s pornoherečkou/pornohercem i v reálu? ^.^

Proč bych se měla dívat na něco, co můžu sama dělat a užiju si to tak mnohem víc?
Nedívám se, ale neodsuzuju to. Pokud to někoho baví, proč by ne? A rozhodně je lepší, když si jistá individua vyhoní/vyprstí někde nad pornem, neb aby pak chodili znásilňovat bůh ví koho a bůh ví co.
Sex s porno hercem/herečkou mě fakt neláká. Berou oni vůbec ještě sex jako sex, nebo už je to pro ně pouze práce?

Kolik měříš cm? Jsi se svojí výškou spokojený/á? Má tvoje výška pro tebe nějaké výhody? (jo, zkoumám, zda tu není někdo, kdo je menší než já:D )

Eliška☺
166 cm .. a ano, je mi 18. Spokojená nejsem, ale jinak vysoká bych už byt nechtěla. Tak nějak už sem si na to zvykla. I když se mi směje, že jsem prcek .. aspoň si mužů brát podpatky a nevypadá to divně.

Dostávaš hate? Je jedno či anonymný alebo nie, ak áno, ako na nich reaguješ ?

K r i s t y n
Celkem mě to překvapuje, ale poslední dobou mě nehejtuje nikdo. Nevím, asi zázrak. Stejně sem se jim vždycky jenom smála, takže je to vlastně jedno.

Co tě nejvíce baví?

Mia.
Neřekla bych že nejvíc, ale hodně. Nejspíš mám úchylku na čištění a mazání sedel. Dá se při tom úžasně přemýšlet. A navíc olej na sedla naprosto neskutečně úžasně voní. A ten pohled na krásně umyté a namazané sedlo, které původně žilo vlastním pohledem je úplně aww.
Sakra, vidět jistého kluka, jak maže sedla a je od toho oleje .. ňom, ňom. Neříkám nic.

..

DarknessDeStation’s Profile PhotoDarkness DeStation
Anorexie. Dalo by se říct, že v dnešní době je to věc takřka běžná. Všichni o ni mluví, polovina holek ji "trpí". Pro ana stránky číhají na každém rohu. Všichni vymýšlejí co nejlepší a nejúčinnější diety. Anorexie dnešní doby. K smíchu.
Ale kolu z vás ví, co to anorexie, ne ta parodie na ni opravdu je? Jak se projevuje? Jak vzniká? Jak končí? Jak včas poznat, že ji trpí někdo z vašich blízkých? Jak jim popřípadě pomoct?
A pokud tohle někdo z vás ví, dokážete odůvodnit, co se na tomhle hnusu lidem tolik líbí? Proč je to tak přitahuje a láká? Proč chtějí vypadat jako kostry a pomalu umírat? A hlavně proč k tomu nabádají i ostatní?
Proč je in zrovna anorexie? Proč to není třeba bulimie? Není to přece "lepší"? Sežrat všechno co můžete, pak to prostě vyzvracet a pohodička. Nemusíte se vůbec hlídat. Nebo obezita? Sežereš všechno co můžeš a je ti jedno jak vypadáš. Proč není tohle tak oblíbené?
Stejným trendem je řezání. Řezat se jenom tak že srandy, to je přece fajn, ne? Mít všude jizvy je přece sexy, že? I když nemají žádný problém .. proč by taky mít měli .. to prostě dělat budou a všichni je za to budou obdivovat. Sakra proč?!
A nebo psycho. Většina lidí dnešní doby jsou psychopaté. Všude sdílejí svoje psycho obrázky a přitom by byli podělaní, kdyby viděli krvácejícího člověka. Tak co je na Tom tak láká?

Zobrazit víc

Na čem jsi nejvíce zavislá/ý :) ?

Na penězích. A teď si o mě říkejte co chcete, ale je to tak. Nedokážu si ani představit, že bych bez nich měla být.
Maják od rána do večera, jenom proto, abych jich měla dost. Ne, netoužím po bohatství, ale chci se osamostatnit. A bez nich to samozřejmě nepůjde. Chci vypadnout z téhle díry. A bez nich nemůžu.
Raději bych umřela hlady nebo umrzla, než abych snížila svůj rozpočet a byla tak zase o kus dál tomu, po čem tak toužím. Možná to zní fakt hnusně, ale bez peněz se žít nedá. Zvlášť, pokud se potřebujete zachránit a rychle vypadnout pryč.

Názor na řezání?

Že začátku je to skvělá věc. Teda v případě, že máte fakt vážné problémy. Pokud někomu jenom hrajete na city, nebo chcete frajeřit, tak vám to k ničemu není. Ale pokud už jste tak na dně, že už ráno ani nemáte sílu vstát, dost vám to pomůže. Dá vám to sílu čelit dalšímu dni.
Jenže čím častěji to děláte, tím menší je pravděpodobnost, že dokážete přestat. Už to prostě nejde. Je to jako droga. Čím dal tím víc, čím dál tím hloub. Už nejste schopni nechat si pomoct.
A je celkem zábavné, že i když jste předtím chodili s kruhy pod očima, polomrtví, nikdo si nevšiml, že vám něco je. Nikdo se nestaral. Ale pak, když i přes veškerou snahu skrývat jizvy a nové rány si jich někdo všimne, v tu ránu jsou všichni strašně ochotní pomáhat. Ale to už je pozdě, Okey? Navíc, ne každý "ochotný" je opravdu ochotný.
Takže, jo, na jednu stranu je to skvělá věc. Pokud jste ochotni nést si následky a nevidíte jiné východisko. Na tu druhou .. sakra, nedělejte to. Nikdy. Bude vám líp.

Zobrazit víc

Máte nějaké fóbie..? Pokud ano, tak jaké?

Nevím jestli je to přímo fobie, ale mám neskutečný strach z toho, že se mě někdo cizí dotkne. Děsí mě už jenom to, když vedle mě někdo stojí moc blízko.
Jakmile se mě někdo dotkne nebo vedle mě stojí příliš blízko, příliš dlouho, okamžitě chytám hysterické záchvaty a trvá hodně dlouho, než se uklidním.
Nejsou mi příjemné ani dotyky lidí, které dobře znám. Sice je snesu, ale rozhodně je nevyhledávám. Spíše se jim snažím vyhýbat. A upřímně nesnáším lidi, kteří tohle nerespektují.

Když ti někdo napíše jakýkoliv hate,bereš si to k srdci nebo to máš u prdele?

Znk
Pokud je to hate, jenom se zasměju a neřeším to. Proč taky?
Kdyby mi ovšem někdo napsal normální, negativní názor, zamyslela bych se nad tím.

Věřila jsem ti,...(Doplň).

Věřila jsem ti, ze už si dávno pryč, ze už jsi mě opustila. Ale tý jsi zase zpět a mučíš mě tak dokonale, jak to umíš jen ty. Nesnáším tě. Chci, abych tě mohla jednou provždy pohřbít tak hluboko, ze už by ses nikdy nevyhrabala zpět.

Kdy Ti naposled ujel dopravní prostředek do školy? xDD (tramvaj, autobus, vlak, auto, pjěškobus, něco jinýho :D)

Morlor’s Profile Photo☆EFKΘ☆
Nepamatuju si, kdy naposledy mi ujel autobus do školy, za to si pamatuju, kdy mi ujel autobus že školy.
Bylo to ve čtvrtek. To zrovna končíme po osmé hodině a autobus co jede 15:20 mi nezastavuje v mojí vesnici. Takže musím jet do sousedního města a počkat na další autobus, kterým pojedu kousek zpátky.
Většinou stihnu ten, který se vrací 15:33, jenže tentokrát mi ujel. Říkala sem si, že to nevadí, protože 48 jede další a těch patnáct minut, i když bylo dost hnusně mě nezabije.
Čekala jsem tam do 16:15, další autobus mi jel až 16:50 a já spěchala, takže mi nezbývalo, než jít pěšky. Půl hodiny ve tmě, v dešti a neskutečné zimě. Byla to velmi příjemná procházka. A vůbec teď nejsem nemocná.

Myslíš si,že existuje pravá láska?

Mia.
Lásky je prý jen chemická reakce, která do tří let vyprchá a zbytek vztahu už je jen o zvyku.
Možná je to pravda. Pokud si ale člověk udrží takový vztah, aby se mohl zamilovávat znovu a znovu, pak ano, pravá láska může existovat. Smutné je, že tohle se povede jen málokomu.

Blíží se večer, co budeš dělat? Je čas na párty nebo sobotní pohoda doma v teple u telky/počítače?

ElissEluseTemejcikova’s Profile PhotoLissα✿
Teplý čaj, postel, dobrá knížka a předoucí kočka vedle hlavy. Nic víc už dneska nechci ani nepotřebuju. Jen klid a jiný svět do kterého se můžu ponořit.

tohle mě opravdu zajímá :D radši žádná sluchátka, sluchátka jimž jede jen jedno sluchátko nebo sluchátka co o kvalitě neslyšela ani z vesmíru?

Avalencii
Radši jakákoli sluchátka, která alespoň trošičku fungujou (nebo aspoň budí to zdání). A nebo třeba i sluchátka, která nefungujou, ale musím je mít v uších. Bez toho bych prostě nemohla nikam jít. Chodila sem se sluchátky v uších, i když jsem neměla mobil. Konektor sem prostě měla zastrčený v kapse.

Existuje něco, co doopravdy nechápeš?

ElissEluseTemejcikova’s Profile PhotoLissα✿
Nechápu. Nechápu a opravdu nikdy nepochopím, jak se někdo může montovat do života jiných. Oni jeho život přece nežijí, člověk si ho žije sám. Sám ví, kdy a s kým je šťastný. Sám ví, kdo a co je pro něj nejlepší. Sám ví, co chce.
Tak proč? Proč se ostatní snaží určovat druhým jak žít? Když to většinou ani sami neumí? Proč jim tím ničí životy?

Proč se většina žen, necítí krásná?

Stačí otevřít kterýkoli módní časopis a odpověď je jasná. Dnešní požadavky na krásu jsou přehnané. Jsi moc hubená? Fuj. Jsi moc tlustá? Fuj. Máš nějakou nedokonalost? Fuj. Nemáš mega extra dlouhé vlasy nebo vyholenou hlavu? Fuj. Nemáš minimálně trojky prsa, vypracovaný zadek a břicho? Fuj. Nemáš na sobě paštiku? Fuj. Si moc vysoká nebo moc malá? Fuj.
A pak se zkoušejte dostat do té skupiny "krásných". Navíc, každému se líbí něco jiného, tak jak vyhovět všem? Prostě to nejde.
Dokud se ženy budou řídit společností, nikdy si krásné připadat nebudou. Ono jde totiž o to, že když nebudou připadat krásné hlavně samy sobě, nebudou krásně působit ani společnost. Většinou jde na první pohled poznat, kdo se má rád a kdo se nenávidí. Všechno, postoj těla, styl oblékání, pohyby .. to všechno nás dokáže prozradit. A kdo bude společnosti připadat krásnější? Žena, která se bude pohybovat sebevědomě a bude s ní vyzařovat taková ta dobrá energie nebo žena, která se bude krčit někde v koutě a buse z ní vyzařovat jen znechucení sama sebou?
Samozřejmě je tady skupinka žen, které si krásné opravdu připadají, ale prostě to jen chtějí od všech slyšet. Takové by potřebovaly praštit pánví po hlavě, protože takové chování je poněkud ubohé.

Zobrazit víc

Jaký máš názor na ženy, které netouží po dětech? Zastáváš názor žena = matka = rodička, jejíž povinností je přivést novou generaci nebo máš pochopení pro ty, kterým mateřský instinkt chybí a dokáží bez výčitek žít samy nebo na hromádce s partnerem?

Pokud chce žena dítě, ať si ho pořídí. Pokud ho ale nechce, TAK AŤ SI HO PROBOHA VŮBEC NEPOŘIZUJE!
Ať si jde raději za tím co chce a v čem bude dobrá, než aby potom x let litovala, že si nesplnila svůj sen, že se musela k někomu uvázat a v důsledku toho by třeba i zanedbávala péči o dítě a jeho výchovu.
Ano, může se stát, že i přesto se s ní stane dobrá matka, ale ta výčitka, že si nemohla jít za svým, tady pořád bude. A lidé by si měli plnit své sny.
Znám mnoho žen, které si rodinu nikdy nepořídily ani o Tom neuvažovaly. A nikdy jsem neměla potřebu je nějak odsuzovat nebo je za to napadat. Jsou to skvělé osoby, které si šly za svým snem. Dokonce je obdivuju. Málo kdo si v dnešní době jde za tím, co opravdu chce.

Právě koukám na malé královny krásy. Jde o to,že tam soutěží malé holčičky do devíti let. Co si o tomto myslíte?

Mia.
Je to .. nechutné. Opravdu si nemyslím, že by to ty holky dělaly dobrovolně, že by to byl jejich nápad. Tyhle soutěže bych povolila od 18, minimálně.
Děti by v tomhle věku měly lítat po venku a brečet nad rozbitými koleny. Neměly by má sebe patlat paštiku (make-up) a dělat ze sebe šašky na molu, jen proto, ze jejich rodičům (matkám), se to líbí a připadá jim to roztomilé.
Co z těch holek vyroste, když jim už od mala budou všichni nutit, ze musí tý nejkrásnější? Takhle vzniká anorexie, takhle vzniká posedlost krásou, takhle vzniká namyšlenost, takhle vznikají deprese.
Svět těch krásných, dokonalých, svět modelek je většinou jenom stres a honění se za dokonalostí. A často to bývá i smrt.

hejtuj je vsechny si misli ze jsou slavny kdyz maji par likes kurvy jedny jsou to pici!!!!!!!!! nesnasim je mrdkyyyyy http://ask.fm/SarahKlimesova http://ask.fm/Kleopatra001 http://ask.fm/ElissEluseTemejcikova http://ask.fm/Veronika00154

Hele, v Tescu jsou teď vánoční slevy na lajky, tak si tam pro ně zajdi a nezáviď je jiným.

Jsi ten typ, kterej chlastá nebo radši budeš pít džusík :D

Nechodím na akce ani ven. Občas si doma dám skleničku vína, připiju si, když je nějaká rodinná oslava nebo si vypiju s přítelem. Ale moc často se mi alkohol do ruky nedostane. A když už, rozhodně bych to nenazývala chlastáním.

Tvoj priateľ ktorého veľmi lúbiš sa s tebou rozíde ale ty ho budeš stále chcieť aj po rozchode..3 dni na to zistíš že chodí s babou ktorú neznášaš..ako by si zareagovala? Žiarlila by si? rozpíš sa:)

Ano, žárlila bych, ale nedávala bych to najevo. Když miluju, tak chci, aby byl ten druhý šťastný. A pokud je šťastný s jinou, budiž. Takže mu to jen popřeju a budu bojovat sama se sebou.

Už jen proto že si do těch filmů vypsala Star wars vím, že ostatní jsou uplně stejný sračky.

Okey, Okey. To, že tobě se něco nelíbí, automaticky to neznamená, že je to sračka. Chápeme se? Nebo je to pro tvůj mozeček moc?
Navíc, ostatní filmy jsou úplně jiné a odsuzovat je bez toho, aniž by ses vůbec podíval/a o čem jsou nebo je viděl/a je ubohé. Baví tě snad dělat ze sebe ubožáka?

Dokázala by si sa vzdať lásky kvoli rodičom? (Napr. žeby ti ho neschvalovali)

Nikdy. Když někoho máte, tak s ním chodíte vy a ne vaši rodiče. Můžou vám říct svůj názor, ale nesmí vám nic zakazovat nebo příkazovat. A už vůbec by neměli mít blbé narážky a dělat otrávené xychty.
Znám to od našich. Sice mého přítele neznají, ale strašně jim vadí, že s ním sem a že k nám jezdí. Jednou to řekli přímo a od té doby mají pořád jenom další a další blbé narážky a otrávené xychty. To, že jsem třeba šťastná je vůbec nezajímá. To, že je jiný, než se na první pohled zdá je nezajímá. Jejich názor je prostě ten nejlepší, nejúžasnější a bůh ví co ještě.
Já třeba jejího nového manžela taky nemám ráda. Okey, nesnáším ho. Udělal z ní něco jiného, co už ani není moc mou matkou. A nutí mě abych ho brala jako součást rodiny, stejně tak abych přijala jeho vzdálenější rodinu. To vadí snad nejvíc. Ale držím hubu. Ne snad proto, že bych měla strach, ale proto, že vidím že je matka šťastná. To je snad hlavní, ne?

Zobrazit víc

Četl/a jsi a viděl/jsi Hvězdy nám nepřály?Jaký na to máš názor?Neleze ti to už na nervy,když se o tomhle píše,mluví atd..skoro všude?

~Δ~
Původně jsem si to chtěla přečíst. Ale jakmile o tom všichni začali mluvit jako o nejlepší věci na světě, jiná knížka/film pro ně prostě neexistoval a zmiňovali to v každé druhé větě, získala jsem jakousi alergii a odpor ke všemu, co se tohohle příběhu týká.

Myslíš, že je dnes vůbec možné, aby rodinu živil jen muž? O pár příspěvků níže píšeš, že to má žena na něm nechat a vážit si toho. Ale co když musejí pracovat oba? Nemohou být pak rovnocennými partnery, kteří si pomáhají v přispívání na rozpočet i v domácích pracích? Nebo je pořád muž výš?

Neřekla sem že žena nemůže pracovat. To je Blbost. Živit rodinu z jednoho platu je prakticky nemožné, to z vlastní zkušenosti vím. Ale žena by si neměla hledat příliš časově náročná zaměstnání a měla by především hledět na rodinu.
Vážně neříkám, že ženy nemůžou dělat "mužské" práce a muži nemůžou dělat "ženské" práce. Ale geneticky i vývojem jsou určeny věci, ve kterých jsou lepší ženy a ve kterých jsou lepší muži. A ano, může se najít dost výjimek, ale ve většině případů to takhle je.
Nechci ženy nijak ponižovat - to bych ponižovala samé sebe a to by bylo nesmyslné, ale už mám vypozorované, že ve většině případů to takhle je.

Ahoj prosíím tě poraď mi nějaký dobrý film hrozně se nudím.. A nechci koukat na něco co neni dobrý.. Ať už je to komendie nebo neco romantického je to jedno hlavně aby me nenudil diky moc :33

Krev jako čokoláda, Vesnice, Zloděj životů, Pojídač hříchů, P.s. Miluju tě, Pán prstenů, Star wars, Ochránce ..

like otázka?

I kdybych souhlasila a otázku bych vám poslala, většina z vás by odpověděla nějakou blbostí, smajlílem, nevím nebo neodpověděla vůbec atp. protože by otázku nepochopila nebo by byla líná ji číst.
A ten odkaz v popisků nemám jenom tak ze srandy.

Je lepší koťata topit, nebo je usmrtit ránou o zem?

Jako zarytý kočičí milovník, jsem se raději nikdy o likvidaci koťat nezajímala. Kočky jsou pro mě cennější než 99% lidí, které znám. Kdybys ale třeba chtěla vědět něco o likvidaci dětí, o tom ti popovídám ráda.

Co si teď nejvíc přeješ?

Chci domů. Chci domů a chci se konečně vyspat .. Celý den mi všichni říkají, že vypadám jako upír. Bledá s červenýma očima. Nedokážu nic vnímat. Sakra, chci spát! Už nechci být tak unavená.
Postel a v ní on .. ten který mě obejme a bude hlídat můj spánek. Ten, který mě zachrání.

Chtěli by jste lidem číst myšlenky?

Mia.
Ne. Lidé mají právo na svá tajemství .. na své soukromí. Měli by možnost říct nám sami, to co chcou. Číst někomu myšlenky by bylo něco podobného, jako znásilnění, jenom psychické.

..

DarknessDeStation’s Profile PhotoDarkness DeStation
Poslední dobou jsem stále více kritizována že to, že dělám z žen obyčejné hadry a že podporují jejich bití.
To však není pravda. Já pouze tvrdím, že pravá žena se chová tak, aby ji muž nikdy nemusel uhodit. A pokud se chová jinak, sama na sebe bere riziko toho, že ji někdo, třeba i muž uhodí. Mnoho individuí ženského pohlaví by si to v dnešní době zasloužilo. Samozřejmě, že pokud muž uhodí ženu, která si to ničím nezasloužila (i když on si nějakou zvracenou logikou může domyslet že ano), je to neskutečné hovado. Ale pokud si to individuum ženského pohlaví zaslouží .. proč by ji muž nemohl udeřit? Ano, není to nejlepší řešení, ale aspoň si to daná osoba zapamatuje.
A taky z žen nedělám hadry, jen si myslím, že pokud se žena rozhodne založit si rodinu nebo mít nějaký dlouhodobější vztah s mužem, měla by se o něj umět postarat a hledět především na to, aby se postarala o domácnost, popřípadě fungovala jako matka a měla by může nechat aby plnil funkci hlavního živitele rodiny. Muž by měl být o stupínek výš.
Tím nemyslím, že by měl mít právo dělat si co chce a chovat se jak chce. Taky by měl mít k ženě jisté závazky a měl by vědět jak se k ní chovat. Přesto by měl být ten o kousíček lepší a žena by k němu měla přiměřeně vzhlížet.
Jaký je vás názor na celou věc?

Zobrazit víc

Kdyby jsi se mohl/a potkat s osobou, která žila do 19. století, koho by sis vybral/a?

Oscara Wilda, Verlaina .. v podstatě kohokoli z dekadentů a impresionistů té doby. Vážně bych chtěla poznat styl jejich myšlení, proč dělali to, co dělali a chtěla bych všeobecně pochopit celé to období.

nooo.. neboj.. Jednou z reálu budu... Nechápu proč musím bydlet, tak daleko.. i když kdybych bydlela v Česku.. tak by to stejně bylo daleko.. :D takže Švýcarsko a Čéško je úplně stejný, ale až budu v Česku.. a budu mít love na cestu tam a zpátky:D tak se za tebou stavím :*

Stankova.Veronika
Samozřejmě :33 Ale napiš mi na fb :D

Vyhovuje vám zimný čas? Alebo bol lepší ten letný? :)

Pictures✿
Nesnáším zimní čas. Podle mě je blbost den o hodinu zkrátit, když se stmívá dřív. Jak má potom člověk něco stihnout? Jako ok, já vím, že je to ten normální čas, ale i tak. Měl by celoročně zůstat letní čas. Fakt není příjemné, když ráno vstáváte - je tma a když přijdete domů - je tma.

Ahooj... Hele? Myslíš že i holka co je tlustá nebo při těle může mít kluka?????

Mohla bych ti říct, že na každém je něco hezkého, ale to bych lhala.
Ale mužů ti říct, že když se někdo zamiluje, he mu jedno, jestli je jeho holka jako kost, při těle nebo tlustá. Bude ji milovat takovou jaká je. A taky ji bude učit milovat sama sebe. Každý si může najít tu svou dokonalou polovičku.

http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/120213438427.. Nejlepšího děláš si prdél ? Pro každého je nejlepší někdo jiný tak nemluv že On je ten ''Nejlepší''

Psala jsem snad někde, že musí byt nejlepší pro všechny? Ne, je nejlepší pro mě.
Prosím tě, než někde něco napíšeš, použij tu kulatou věc na krku.

Sex na jednu noc X dlouhodobý sex s člověkem, kterého milujeme?:) anonym:D

~Δ~
Sex na jednu noc je .. hnus. Oběma jde jen o to, aby si sami užili a nevěnují se tomu druhému, tudíž to celé nestojí za nic. Nehledě na to, že vyspat se s někým, koho prakticky neznáte je .. fujky.
Zatím co sex s dlouhodobým partnerem, kdy oba navzájem víte, co se tomu druhému líbí, snažíte se, aby si to co nejvíc užil ten druhý, ne vy a navíc .. když do toho dáte city .. je to něco dokonalého. Ale tohle spousta lidí nechápe.

"Kdo léky polyká, ale správné životosprávy nedbá, toho lékař léčí marně." - Jakto? :) Myslíš, že žiješ zdravě?

Magdalena
Každý člověk potřebuje pohyb a vyváženou stravu, dostatek vody. Když toto nebude mít, bude mít stále více a více zdravotních problémů. A i když jim mohou lékaři předepsat tabletky a pod. aby dané škody alespoň trochu zmírnili, už nikdy nebudou úplně zdraví.

Takže vy nám dáte téma třeba - zítra si vem svetr- a když si ho vezmu jakej to pro vám bude mít účel promiň úplně sem to nepochopila.

Ne, my vám dáme nějaké téma a barvu, kterou si máte daný den obléknout. Vy se vyjádříte k tématu a pokud se vám nás projekt líbí, vezmete si oblečení nebo nějaký doplněk dané barvy a rak poznáte i ostatní lidi, kteří s projektem souhlasí a můžete se s nimi seznámit a promluvit si s nimi o týdenním tématu :)

Ahoj prosím tě když máš iPod touch 5 tak je to jako multimedialni přehrávač ne? No ale me to příjde uplne stejný jako mobil tak ted nevim jestli je nebo neni to mobil chci si koupit drahý mobil ale ne od applu no a ipod chci taky ale nechci mit pak 2 mobili .. poradíš? Dík

Když si vybírám mobil, tak se snad dívám na uživatelské prostředí a funkce, které potřebuju a jsou mi potřebné, ne? Na co ti bude zbytečně drahý mobil, když pak nevyužiješ všechny jeho funkce? Nějak nechápu tvoje myšlení, fakt ne. Chci, chci, chci, za to bych mlátila lidi po hlavě. Co takhle "pořádně sem si vybrala a pak si vydělala na .. ?"

Barvíš si vlasy? Proč ano/ne? Jaká je tvoje přírodní barva? Jakou barvu bys chtěl/a mít? :D

Hrošátko
Moje přírodní vlasy jsou světle hnědé, ale neskutečně se mi nelíbí. Barvím si je už od mala. Měla jsem na hlavě snad skoro všechny barvy, ale nejčastěji červenou. Teď zůstávám u černé, i když vzhledem k tomu, že jsem na tom finančně dost špatné, často mívám dost velký odrůst.

Si uzasna :* ,nepremejslela si nekdy ze bys mela otroka kterej by ti slouzil a tak :) ?? ja bych chtel moc bejt tvuj otrok a poslouchat tě na slovo :P

Okey, ukliď mi celý dům, vydělávej za mě, odmaturuj za mě, zajdu mi nakoupit, vyper mi, umyj boty, postarej se o zvířata a udělej za mě řidičák .. jo, a udělej to tak, abych tě ani jednou neviděla.

Skús vytvoriť báseň, v ktorej sú slová: slnko, mesiac, vietor, voda :)

Black and White
Při svitu měsíce, na břehu jezera sedí,
temná postava v jsou zahalená.
Měsíc na vodní hladině tiše si hoví,
Vítr, lehce hraje si s trávou.
Slza za slzou padají k zemi,
pro ty, co už se nevrátí.
Postava mrtvě sedí .. sedí
a s východem slunce rozpadne se v prach.

Proč jsi si založil/a ask.fm ? :D

Původně jsem si ho založila proto, že ho měl skoro každý a všichni se mě na něj ptali tak dlouho, dokud mě k jeho založení neukecali. Dlouhou dobu působil jako místo, kde mě všichni pomlouvali, hejtovali a ptali se na úplné blbosti.
Pak mě to ale přestalo bavit a na nějakou dobu jsem si ho zrušila. Když jsem se vrátila, už to nebyl můj "osobní" ask, ale ask, kde se mě lidé mohli ptát na inteligentní otázky. A především to bylo místo, kde jsem sama inteligentní lidi vyhledávala a zjišťovala jejich názory na témata, která mě zajímala.

Co je v životě důležité? Zkus se prosím neuchylovat ke klišé, pokud to jen trochu půjde.

Ethrinne
Pro mě je skutečně důležité mít po svém boku někoho, o kom vím, že mi za ty všechny problémy a starosti stojí.
Taky je pro mě důležitým cílem založit rodinu. Rodinu, která bude dobře fungovat a ve které se její členi budou cítit šťastně.
Je pro mě důležité být samostatná a umět se postarat sama pro sebe.
Důležitá je pro mě i škola, protože mi otevírá stále nové možnosti, jak zlepšovat svůj život.
Je pro mě důležitá možnost vyjádřit svůj názor. Nesnáším, když musím držet hubu, i když mám co říct.
Důležité je, aby byli lidé, na kterých mi záleží štastní.
A hlavně důležité pro mě je, abych žila, ne jenom přežívala.

Matika x chémia? ja viem, som hrozná nezabi ma, ale keby si máš naozaj vybrať :D ja osobne by som si vybrala matiku :D a čo ty? ;) :D

Black and White
Osobně je mi to jedno. Mám ráda chemii i matiku (Okey, maturovat bych z ní nechtěla, ale stejně ji mám ráda). Jde o to, jaký učitel a jak vás učí. My máme boží učitelku, které nás učí matiku a chemii a učí je tak, že všichni všechno chápou. A když ně, ráda nám to vysvětlí.

Každý se ptá na výjimečnosti. Já se ptám: V čem jsi úplně obyčejný/á? V čem zapadáš, jsi v tom normální?

Ethrinne
Spím. Jím. Chodím do školy. Pracuju. Čtu. Směju se. Brečím. Sem štasná. Sem smutná. Sem zlomená. Sem na vrcholu. Mám rodiče. Mám domov. Mám dvě nohy, dvě ruce, hlavu, tělo. Mám ženské znaky. Žiju. Dýchám. Mám své starosti. Mám přátele a lidi, kteří se pohybují okolo mě. Mám své koníčky. Mám své sny a touhy. Mám své názory.
Sem člověk.

Co tě kdy nejlepšího potkalo a proč si myslíš, že je to právě toto?

Nejlepší co mě kdy potkalo je jediná osoba, která to se mnou vydržela a drží mě nad vodou. I když je to se mnou často těžké, nevzdává to a bojuje dál. A to je přesně to, co potřebuju. Kdybych někomu mohla poděkovat za to, že mi ho poslal, děkovala bych mu hodiny, břečíc a klečíc na kolenou.

..

DarknessDeStation’s Profile PhotoDarkness DeStation
Chtěla bych vám představit jeden projekt, který spolu s dalšími askery budeme prezentovat. O co vlastně jde?Jde o to, že chceme přispívat k něčemu dobrému. My jsme si vybrali lidskou mysl. Snažit se ji rozvíjet a hlavně zapojovat do věcí, které nejsou zcela normální pro chod obyčejného dne. Budeme dávat různá témata a zapojovat vás do nich a sami budeme vyjadřovat svůj názor.
Všichni sami sebe občas diskriminují. Někteří říkají, že je to možná dobře. Co by se stalo, kdyby si o sobě úplne každý myslel že je ten nejlepší? Asi by to nebylo hezké .. Na druhou stranu, právě proto, že někteří lidé pokládají své názory a schopnosti za podřadné, dají se mnohem lépe ovládat. Upírají se pak ke svým "modlám" a táhnou za ostatními jako ovečky. Ano, tyhle lidi potřebujeme, tihle lidi tvoří stát, tvoří svět. Tvoří skupiny těch, kteří tvrdě makají, i když mají na víc. Skupiny těch, bez kterých bychom nemohli fungovat.
A já se vám nechci ptát, jaký na to máte názor. Chci, aby ste si představili, jak by vypadal svět, kdyby lidé nediskriminovali sami. Chci aby ste vypsali co na sobě diskriminujete vy sami a co na sobě naopak vyzdvihujete. A chci, aby ste sem napsali nějaký nápad, který se vám nikdy nezdál dost dobrý, aby ste ho vytáhli na světlo.
Ten projekt sjednocuje ask a realitu, takže pokud ho chcete podpořit a líbí se vám , vezměte si ve středu tj. 19.11. jakoukoli věc modré barvy. My se vás pak zeptáme, jakou máme ve vás podporu.
Ve spolupráci @AniveBrain .. @nenalezeno @h359 @LovelyNiky @DontGoBakwards @Ethrinne @AlysonSmarty @NikiMcGillion @LexaAliasFake @SlownVictory @DarknessDeStation @lobaf @ztracena_v_Narnii

Zobrazit víc

broučku, proč bych měla být garabíková? :DDDDD a netvrdím že to bylo teď, ale cca před měsícem si mi to psal i mluvil :DD a teď jde vidět že si psal něco i garabíkové:DDDDD

ono to psalo celému těšínu :) častečně i holkám z třince a ostravy , všem prostě co mě znají osobně , ja nic nikomu nepsal :) a jestli mi zlato nevěříš (kejtý) tak bud klidně na jejich straně , ja ti to domlouvat nebudu :) a ani vám ne :) čauko

ty jseš trapnej Dominičku, to by Kejtý asi jeblo kdybych jí vyfotila historii naše chatu, že? :D

mě se někdo asi nevím jak dlouho dostal na fb , a psal mnohem více holkám že je miluje , že je chce a že sní nejsem než tobě :) tak se ukaž kdo jsi , schválně jestli bych to troufnul nějaké píči psát že tě chci :D och bože

tobě nevadí že ten tvůj vypisuje hovna každé druhé a tvrdí že s tebou není? :DDD viz např. http://ask.fm/KajiiNaa547/answer/121666380302

hele , vypisujte si tam co chcete :) s karinou jsme nikdy nechodil , ne , nikdy jsme jí neprosil at semnou chodí , nikdy jsme jí nic nepsal a nikdyj sem nepsal žádné holce že nejsem s miláčkem :) miluju jenom jí , a malé blbé holčičky které neví ani co je to láska :)
D:

Holky : Přemýšlela si už někdy, že se ostříháš nakrátko? kluci: Líbí se ti holky s krátkými vlasy ?

Ne. Ne. Ne. Ne! Nikdy. Já vím, že některým se to líbí, ale žena by podle mě měla vypadat jako žena, ne jako kluk. Já mám třeba vlasy po zadek .. a stejně mi to přijde málo.

Chodíš na zábavy/diskotéky? :)

Pictures✿
Ne. Kdysi sem chodila, ale teď už dlouho ne. Být mezi potácejícíma se, opilýma, často i sfetovanýma, po sobě se plazícíma se lidma není nic pro mě.
Možná tak se ještě zajdu podívat na radovánky v naší vesnici, nebo kdyby miláček chtěl, půjdu někde s ním. Ale jinak mi to opravdu nechybí a vůbec mě to neláká.

ako si predstavuješ dievča/chalana svojich snov?

Tak rozhodně nechci do života kluka, ale muže. Buďme upřímní, je to velký rozdíl.
Chci muže, který ví, co od života čekat a má svůj cíl, za kterým si jde. Opravdu si za ním jde, není to jen prázdné povídání o tom, co chce. Taky chci muže, který se umí postarat nejen o sebe, ale i o mě. A rozhodně chci někoho, kdo by se do budoucna dokázal DOBŘE postarat o dítě.
Podle mě by měl mít chlap roli živitele a ženská by se měla starat o domácnost a o děti. To ale neznamená, že ji v tom chlap nemůže pomáhat. Muže a měl by. A přesně někoho takového chci.
Měl by být komunikativnější než já, protože společenské kontakty a udržování vztahů rozhodně nejsou mou silnou stránkou. Měl by mě umět rozesmát a pomoct mi, když mám nějaký problém. A hlavně by musel chápat moje šílené nálady a mít se mnou o čem mluvit.
Vzhledově náročná moc nejsem. Chci prostě někoho, kdo vypadá jako chlap, ne jako poloviční špejle. Někoho, u koho se budu cítit maličká a bezbranná, ale bezpečně, když mě obejme. Ne někoho, koho bych se bála obejmout, protože by se mohl zlomit.

Zobrazit víc

Co jsi dneska dělal/a?:)

bad girl
Celý den jsem byla s miláčkem. Okey, ráno a večer jsem trochu pracovala, ale to je nepodstatné. Hlavní je, že jsme si dneska přidali vaření na seznam věcí, které nemůžeme dělat spolu. Teda .. v případě, že by jeden vařil a druhý ho pouze pozoroval by to možná šlo, ale jinak? Jinak by jsme se asi zabili navzájem.
A podařilo se mi ho donutit podívat se se mnou na můj oblíbený film. HaHa. I když že začátku byly jeho připomínky o nervy, dodívali jsme se na něho. K mému opravdu velkému překvapení.

Zamysli se nad sebou.. Jsi v každé situaci vážný/á? Jaký typ člověka jsi? Jsi k světu otevřený/á, nebo máš rád/a své soukromí?

Nedokážu brát věci tak nějak "light". Nemám problém dělat si srandu sama že sebe, urážet se. Ale jakmile začne vtipkovat někdo jiný, už se tomu smát nedokážu. Fakt ráda bych za to jistým lidem poděkovala, že mě takhle zdeformovali.
A otevřít se lidem? Ne. Ne. Ne. Nikdy. Okey, na asku se neovládám, prostě píšu. Ale že bych měla někoho, nějakou kamarádku, které bych se svěřovala a říkala ji, co se v mém životě děje .. ne. V žádném případě. Pokaždé, když sem to udělala, zneužili to proti mě.
Možná ještě tak miláček má přístup k mým emocím a k informacím, co se se mnou děje. Ale jinak nikdo. Ani rodina.

baby: Predstav si, že príde tvojej kamarátky chalan a povie ti, že ťa miluje, ako by si zareagovala? odkopla by si toho chalana alebo tú kamarátku? Chalani: Predstav si, že priateľka tvojho kamaráta príde a povie ti,že ťa miluje.ako by si zareagoval? odkopol by si tú babu alebo kamaráta?

Pictures✿
Něco podobného se mi jednou stalo. Holka mého známého za mnou přišla s tím, že mě už delší dobu miluje. Hezké překvápko.
Řekla sem ji, ať si to s ním vyříká sama. Nakonec nám to ještě přál a říkal, že se k sobě hodíme ^^. Jo, byly to s ní hezké časy.

Nějaký romantický film u kterého si popláču?:-) Nemyslím něco jako Hvězdy nám nepřály.

To se teď všechny romantické filmy budou dělit na "jsou jako Hvězdy nám nepřály" a "nejsou jako Hvězdy nám nepřály"? -__-'
Podívej se na P.s. Miluju tě. Jediný romantický film, který se mi líbí.

Máš nějaké domácí vězení,nebo jak tě trestají rodiče když něco provedeš?

Rodiče už mě dávno netrestají. Už sem vyrostla z těch dob, kdy u mě měli dostatečný respekt. Navíc, je mi (skoro) osmnáct, už není moc věcí, které bych mohla "nelegálně" provádět.

Čeho chceš v životě dosáhnout? (Fotka je už na profilu)

~Δ~
V dnešní době toho chci zřejmě moc. Nechci totiž slávu a skvělou kariéru. Chci fungující rodinu, manžela a dítě o které bych se mohla starat a dávat jim veškerou svou lásku, dobré bydlení a život, na který bych mohla šťastně vzpomínat.

Každý z Vás zná určitě abecedu,. skus ke každému písmenku napsat jedno slovo, které tě právě napadlo! :)

ElissEluseTemejcikova’s Profile PhotoLissα✿
Autorský arch -__-'
Bolest
Camera obscura
Dominance
Emancipace
Faleš
Genocida
Horor
Inspirace
Jahody
Kniha
Láska
Maličkost
Nálada
Operace
Pochopení
Radost
Strach
Tolerance
Únava
Věrnost
Ztráta

Představ si, že umřel/a tvůj/tvá oblíbený/á zpěvák/zpěvačka/člen(ka) kapely. Jak se asi zachováš? Budeš brečet? Pokud ano, bude to proto, že už jí/ho nikdy neuvidíš na koncertě, nebo proto, že je prostě mrtvý? Popřemýšlej o tom, jak se v téhle situaci zachováš a nějak to popiš.

Vzhledem k tomu, že nemám žádného oblíbeného člena nějaké kapely nebo zpěváka, tohle vůbec nemusím řešit. Možná by mi bylo trochu líto, že už ho neuvidím na koncertě, že už nebude dal tvořit nebo, když kapela bude tvořit dal, porovnám jak zněli předtím a jak zní teď. Ale to je asi tak všechno.

V kolika letech a jak jsi prisel/prisla na to, ze Jezisek neexistuje? :)

nic
Kolem 5-6 let? Možná i dřív, matka se mi nikdy nesnažila tvrdit, že nějaký Ježíšek existuje. Ale kvůli mého tehdejšího nevlastnímu otci, jsem musela ještě několik let předstírat, že v něho pořád věřím, protože to nemohl vydýchat, že tak malé dítě nevěří na Ježíška.
Vtipné ale je, že když jsem byla ještě hodně malá (neuměla jsem totiž psát a psát sem umělá už rok před první třídou), se matka snažila zjistit, co na vánoce chci, tak mě donutila Ježíškovi nakreslit dopis. A já, jako velmi chytré dítě jsem ji nakreslila kostičky - dárečky.

Kupuješ a vybíráš dárky už teď.. nebo si spíše ten typ, který to nechává na poslední chvíli? :D

ElissEluseTemejcikova’s Profile PhotoLissα✿
Dárky nekupuju. Možná tak miláčkovi, ale ten už tak měsíc mám. Bez kupování. Naším vždycky vyrobím nějakou Blbost, kterou potom stejně vyhodí. Proč se snažit, že. A babička mi dávat ji dárky zakázala. Pro ní je prý nejlepším dárkem to, že se na ní přijdu podívat, když můžu a pomůžu ji, když něco potřebuje. Stejně ji vždycky nějakou tu blbustku dám - na rozdíl pd rodičů si toho aspoň váží.

Co si myslíš o tahácích? Jak dobrý bude asi doktor, co udělal školu,.. skoro jen díky nim? -Třeba- Použil/a jsi někdy ,,tahák"? Jak často? (Nemusí jít pouze o školu..)

Jsem toho názoru, že teorie člověku prakticky nic nedá. Vážně, znám to ze své školy. K čemu mi je, že umím popsat nějaký stroj, když znám jeho historii, ale když ani nevím jak vypadá a neumím ho použít? K čemu mi je, že vím, jak se láme světlo a jak člověk vidí, když je to v praxi téměř nepoužitelné? Stejně, když se budu chtít někde zaměstnat, postaví mě ke stroji, řeknou mi, jak mám co dělat a tím to končí. Všechno, co do mě vtloukali čtyři roky do školy shrnou do pár vět.
Dnešní střední jsou strašně všeobecně zaměřené. Kromě toho mála praxe, maturity/výučního listu a zkušenosti s vycházení s lidma vám nedá snad nic. Vždyť existují rekfalifikační kurzu, které mají stejnou hodnotu jako maturita a trvají kolik .. rok? Maximálně. To snad mluví za vše.
Takže i doktor, který celou střední prošel s taháky, ale pozorně se věnoval praxi může být skvělý doktor. Naopak doktor jedničkář může být strašným doktorem.
Na střední je to prakticky to samé. Na zkoušky z teorie prostě pošlete někoho, kdo to umí, práce za váš taky může napsat někdo jiný, stačí znát praxi a jste v pohodě. V životě váš nikdo z teorie zkoušet nebude!
Já používám taháky skoro pořád. Učím se jen to, o čem si myslím, že se mi bude v praxi hodit. A ty zbylé věci mi vážně nechybí.

Zobrazit víc

Máš sklony k sebelítosti? ( upřímnou odpověď bych od vás chtěla lidi :) )

Kazdyjenejaky’s Profile Photo®I$O
Ne. Nesnáším sebelítist. Nikomu to nikdy nepomohlo, tak proč to dělat?
Radši se vzchopím a půjdu si za tím co chci, než abych seděla na prdeli a litovala se.

Co si myslíš celkově o anonymitě?Otázku pochop jak chceš...Hodně z Vás by chtělo zjistit jak vypadám a kdo,že vlastně jsem tak tady něco k tomu http://ask.fm/LovelyNiky/answer/121465802628

~Δ~
Anonymita je skvělá věc. Když vyjadřujete svůj názor anonymně, lidé opravdu soudí vás názor a neovlivňuje je váš vzhled. Je celkem nefér, že inteligentní lidé se skvělými názory nedostanou schopnost vyjádřit se jen proto, že nevypadají jako supermodelové. A naopak supermodelové bez mozku mohou říct jakoukoli blbost chtějí a stejně je budou všichni obdivovat.
Avšak každá dobrá věc má i svá negativa. A to lidí, kteří anonymitu využívají, aby ostatní mohli pomlouvat, urážet je, ničit jejich životy. Ale idioti se nejdou všude, že. S tím už nikdo nic neudělá.

http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/beyonce/pretty-hurts-557316 Zaměř se na text a na videoklip. Proč je dneska všude tolik falešné krásy? Holky, stal se pro vás make-up a další zkrášlovací prostředky samozřejmostí? Kluci, myslíte si že postačí, když je holka jen tak decentně namalovaná?

Ještě nedávno sem si celkem dost výrazně malovala oči. Ne proto, abych vypadala "líp", ale proto, abych vypadala starší. Vypadat v 18 na 14 není zrovna příjemné. Ale teď už kašlu i na tohle, stejně mě to nikdy nebavilo. Takové to módění mě nikdy moc nebralo. Bez makeupu, v pohodlném oblečení a s vlasy v drdolu - tak je to nejlepší.
Ale v dnešním světě je krása jednou z nejdůležitějších věcí. Každá holka se snaží "vylepšovat" jak jen to jde. Všechny chcou, aby je obletovaly milióny kluků a mohly se tím chlubit. Aby byly in a měly swag. Tohle jsou priority dnešní doby.
Celkem to nechápu. Jediné čeho dosáhnou je to, že si zničí vlasy, nehty a pleť. Možná i páteř a nohy, vzhledem k tomu, že většina z nich trvale stojí na podpatcích. Navíc, stejně když někoho potkají, tak či tak je jednou bude muset vidět bez téhle maškarády. A jednoho rána se probudit a zjistit, že vedle vás spí někdo úplně jiný, než s kým ste usinali asi nebude příjemné.

Zobrazit víc

Udržíš se být dobrým a inteligentním člověkem? Nebo se z Tebe může stát stvůra, která využije inteligenci špatným směrem?

Morlor’s Profile Photo☆EFKΘ☆
Nemám problém vypustit tu stvůru uvnitř. Ale také nemám problém ji znovu svázat a ovládat ji. Navíc, jsem strašný flegmatik, takže by někdo musel udělat něco hodně hnusného, abych se vůbec obtěžovala.

Viděl jsem tě dneska s nějakým klukem na stanovišti se líbat a pak v bille v českém těšíně, to byl tvůj přítel ? moc to nevypadalo že by jsi o něj měla zájemO.o miluješ ho alespon ?

Ano, byl to on. To že sme se zrovna v ten den trošičku pohádali neznamená, že o něho nemám zájem.
Samozřejmě že ho miluju. To bych s ním jinak nebyla, ne? Je to to nejúžasnější Pako pod sluncem, ale špatným dnům se člověk nevyhne.

jakou hodnotu má pro tebe jedna hodina Tvého života?

Avalencii
Záleží na tom, jak tu hodinu strávím. Pokud bych sebou měla házet na zem, zvracet a brečet bolestí, jak se mi to poslední dobou stává, neměla by hodnotu žádnou.
Pokud bych ji strávila u koní, někde v přírodě, s dobrou knížkou nebo prostě něčím, co by mě bavilo, měla by vysokou hodnotu.
A pokud bych ji mohla - jakkoli, strávit s ním, měla by hodnoty nejvyšší. Pro takovou hodinu bych byla schopna udělat cokoli.

Jak se máš? (jo zajímá mě to,jinak bych se neptala)

haughty
Zvláštně. Tak nějak .. nedefinovatelně. Na jednu stranu jsem strašně unavená, otrávená, zhnusená, znechucená, plná nenávisti a zteku snad na všechno okolo. Jako by mi na chvíli nemohli dát pokoj. Jako by si mě nemohli nevšímat. Jako by si snad mysleli, že mě oni a jejich životy zajímají, že je chci mít u sebe. Kdyby to tak bylo, vyhledám je sama a nebudu jim pořád naznačovat, že nemám zájem. Nebaví mě, jak si myslí, že jsem nějaká poradna, že mě zajímají jejich problémy. Sakra, vždyť to ani nejsou moji kamarádi! Jsou to jenom lidé, které musím denně potkávat. A svých problémů a povinností mám dost. Víc než dost, všechno to na mě padá a nestíhám, sem přetížená, potřebuju si odpočinout.
Ale na druhou stranu, jsem strašně šťastná. Protože vím, že mám jeho a že kdybych už absolutně nic nezvládala, postaví mě na nohy. Vím, že on mi vždycky dodá energií pokračovat dál a dává mi naději na lepší zítřky. Vím, že se mužů spolehnout, že tady pro mě bude i zítra. Nejen dnes. Vím, že za ním mužů přijít s čímkoli. Vím, že jsem jediná, která má to štěstí ho mít. Je sice o tři roky mladší, ale poslední dobou si připadám, jako bych byla mladší já. Alespoň o deset let.
A tohle všechno se ve mě míchá a prolíná. Proklínání všech a všeho okolo, nadávání na ně, pocity hnusu bojují s myšlenkami na něj. A to všechno dohromady dává náladu, kdy mám prostě jen chuť padnout na postel a v klidu umřít. Ne, ne. Padnout na postel, obejmout ho a teprve pak v klidu umřít.

Zobrazit víc

Volné myšlenky:

Raya de Les
Psala jsem si s jistou osobou ženského pohlaví. A ta mi vyprávěla, jak skvěle se má, že je každý víkend na nějakých akcích a má úlety s každým druhým. A že přes týden má kamarády s výhodami a blah blah blah. Asi jsem divná, ale nechápu ji. Vlastně nechápu každého, kdo preferuje úlety.
Dobře, fajn. Občas se stane. Člověk má občas potřebu udělat nějakou Blbost, potřebuje vypnout a tak si prostě zajde na akci, zavolá si lepšího kamaráda a odreaguje se. Někteří hold nemají štěstí na lásku hned od 14-15. Okey, to chápu.
Ale když to má takhle člověk pořád? Co mu to dává? Ah, ano, sex. Ale i ten musí stát za houby, Kdyz jde každému jen o sebe a ne o toho druhého.
To těm lidem třeba nechybí nějaká něha? Poznávání se navzájem? Opora? Láska? To je vážně lepší, nechat se ošukat někde vzadu za klubem, než jenom tak ležet, objímat se a povídat si? To je vážně lepší, dát se každému druhému, než někomu "patřit" a vědět, že někdo "patří" vám? To je vážně lepší chovat se jako zvíře ovládané pudem, než mít nějaké city?
Nechápu .. nechápu a nepochopím.

Zobrazit víc

http://testosobnosti.zarohem.cz/test.asp jaká jsi osobnost?

Jste typ INTP
Co znamenají jednotlivá písmena?
Písmeno I značí introvertního člověka, který se dokáže soustředit na maličkosti a hlavně na myšlenky a pocity. Nevyhledává tolik kontakt s okolím, který mu někdy může být i nepříjemný a raději poslouchá, než aby se zapojil do konverzace. Obvykle předem promyslí, co řekne, než aby ze sebe chrlil nesourodé informace. Písmeno N znamená, že Vaše intuice upřednostňuje myšlenky, teorie a fantazii. Takto orientovaný člověk rád dělá věci pokaždé jinak, zkoumá, co se proč a jak děje a jak by se to dalo dělat lépe. Spíše než praxe a to, co je, ho přitahuje budoucnost a různé abstraktní teorie. Písmeno T charakterizuje člověka, který lépe pracuje s daty a čísly, než s pocity a lidmi. Tento typ bývá neústupný a neohleduplný. Myšlení dle něj vede k lepšímu řešení problémů a zakládá se na číslech, faktech a logice —pravdivý/nepravdivý, jestliže/pak. Písmeno P znamená, že preferujete vnímání před úsudkem. Takový člověk spoléhá na subjektivní mínění a nechává si všechny možnosti otevřené. Nejlépe se mu daří pod tlakem, v časové tísni, když už je poslední možnost něco udělat. Takto založený člověk neplánuje - probudí se, usmyslí si, že si udělá výlet a všechno začne řešit teprve, až je to potřeba.

Zobrazit víc

Ahoj, vím že nejsi žádná poradna nebo tak. Ale přesto tě prosím o radu. Co bys mi poradila? Nebo co bys dělala v mé situaci?? :( Otázka tu - http://www.jpeg.cz/images/2014/11/13/Rt6H.png .. protože 300 znaků by na to nestačilo. Budu ti vděčná za cokoliv co k tomu napíšeš. Děkuju!! :)

Upřímně nechápu, proč si s ním o Tom nepromluvíš. Radši budeš ublížovat vám oběma, než bys to s ním normálně vyřešila? Tak, jak by to ve správném vztahu mělo být? Jestli tě miluje, tak tě pochopí. Jestli ne, tak aspoň víš, že to nemá cenu.

Potřebuješ si nějak ulevit? Tak si ulev. Využij tuhle otázku podle svého uvážení, povoleno je všechno! .) Pokud nechceš odpovídat, ulev si jinak. :D

Morlor’s Profile Photo☆EFKΘ☆
Nesnáším tyhle *píp* *píp* čtvrtky! Tři hodiny jazyků a následně blok 5 občas šesti odborných hodin. Bez přestávky. Tu *píp* *píp*, co dělala ten rozvrh bych nejraději vyhodila z okna, shodila ji že schodů, nechala ji za živa sežrat krysami, stáhla ji po milometrech z kůže a solila ji rány. Bože. Za tmy do školy, za tmy že školy, totálně vysílená s neuvěřitelnou bolestí hlavy, s pocitem, že budu co chvíli zvracet. Ani dvě hodiny spánku nepomohly. Spíš je mi ještě hůř. Aby ji něco přejelo *píp* namyšlenou.

Proč jsou lidi tak nechápavé stvoření a bojí se nových věcí/znalostí, které jim někdo druhý poskytuje ?

Možná proto, že chápat nechtějí. Je pro ně pohodlné, když jako hloupé ovečky táhnou s davem a někdo přemýšlí za ně. A nové věcí nesou změny. Je jedno, jestli dobré nebo špatné, lidé prostě změny nemají rádi. Chtějí si žít obyčejným, všedním životem, ve kterém se cítí bezpečně.

Jsi hodně linej člověk? :D

Iren
U mě nejde ani tak o lenost, ale o nechuť dělat některé věci. V podstatě jsem celkem pracovitý a ochotný člověk. Ale jakmile mám dělat něco co nesnáším nebo slyším slovíčko "musíš", všechna má ochotnost a pracovitost jde do háje.
Taky když jsem spokojená, odmítám cokoli dělat, abych mohla danou chvíli co nejvíce prodloužit.

Co pro vás znamená věrnost? (Jakákoliv, čemukoliv, komukoliv.)

Věrnost je pro mě znamená opravdu hodně. Moc sem ji v životě nepoznala. Ať už v jakékoli podobě. A teď, když už sem ji poznala, vím, že je přesně tím, co mi celou dobu chybělo. Že je přesně tím, bez čeho bych už nedokázala být.

Spoustu lidí říká, že nevěří v jakoukoli podobu boha, že nevyznávají žádnou víru. Proč se tedy vdávají v kostelech, chodí o Vánocích do kostela a když dojde k narození dítěte tak ho nechávají křtít? Dokazuje to naší lehkomyslnost, nerozvážnost? Nebo, jaký na to máš názor?

Lidé často tvrdí věcí, které nejsou úplně pravdivé. Všichni někde uvnitř věříme, ale je fakt, že někteří lidé tyhle věcí dělají prostě jenom že zvyku. Už ani nevnímají jejich význam. Mě by jste třeba do kostela nedostali ani násilím. Dobře, prohlédnout bych si ho šla. Ale jít na mši? Někomu na pohřeb? Ne. Ani tím, že bych se tam měla vdávat nejsem zrovna nadšená. Všechno už je to pouze parodií toho, čím by to mělo být.

Víš že gumoví medvídci léčí? A že mléko zabíjí? A že je Ebola v ČR rozšířená? Lépe řečeno,věříš všemu co píšou na internetu? :D

random people
Abych řekla pravdu, tak žádné zprávy, pokud se zrovna netýkají něčeho, co mě opravdu zajímá nečtu. A i těm nějak extra neřeším. Většinou jde prostě jen o manipulaci s lidmi. Nic víc.

Dal/a jsi už ve vztahu někomu druhou šanci? Udělal/a by jsi to znova?

Dala, a neměla bych problém udělat to znovu. Člověk dělá chyby, bez nich bych se nepoučil. Vyvíjí se, formuje, celý život zjišťuje, co že to vlastně chce. A proto druhé šance potřebuje.

Prvního člověka prosím tě zaspamuješ lajkama?:))

Nedávno jsem byla u babičky. Její panelák je jeden z těch, co tvoří hranici mezi travnatým pláckem, který je uprostřed. Když jsem byla malá, tráva vlastně byla jen na okrajích. Věčně se tam hrály nějaké hry, fotbal a podobně. Jako děcka jsme tam byli od rána do večera. Tráva tam prostě neměla šanci růst. Převládala tam udusaná hlína.
Nějakou dobu zpět, to tam celé rozkopali kvůli trubek. Když to měli hotové, sázeli tam trávu. Zasmála sem se a říkala sem si, že stejně nebude mít ani šanci vyrůst.
Jenže nedávno jsem se dívala z okna, přímo na ten plácek a přemýšlela jsem, že mi tam něco nesedí. Pak mi došlo, že je tam tráva, všude. Všude, kromě kolečka, které mělo asi tak 2-3 metry v průměru. Nebyla to ani čtvrtina čtvrtiny toho, co tam bylo "vydusáno" kdysi. A nikdo tam nebyl, i když bylo dobré počasí.
Celkem mi chybí ty staré časy. Je to celkem smutné.

Zobrazit víc

Myslíš si, že pomáhat druhým, je hezké? (psychická podpora; být pro blízké, když někoho potřebují) Kdy to hraničí s vlezlostí a kdy je pomoc přiměřená? Zažil/a jsi situaci, kdy se Ti mermomocí snažil někdo pomoci, vyslechnout Tě? Svěřuješ se vůbec takhle někomu?

Honzik
Pomáhat je fajn, ale jen pokud o to člověk stojí. Upřímně nesnáším, když se mě někdo pořád ptá co mi je a neustále se to ze mě, jakýkolími prostředky dostat. Ne. Nejradši bych jim omlátila o hlavu první věc, co mám po ruce.
Stačí se zeptat jednou. A když člověk odpoví že ne, tak to znamená, že ne. Občas se prostě nevyplácí dělat že sebe, za každou cenu, "hrdinu".
Svěřuju se jen dvěma lidem a abych řekla, bohatě mi to stačí. Vím, že oni tady pro mě jsou, kdybych to už sama nezvládala.

Co bys dělal/a kdyby tvoje blízká kamarádka byla vážně nemocná,byla by strašně silná dokázala by se smát po tom všem co zažila..A najednou by vám řekla že je to poslední rok co bude žít..co by ste dělali,vyhrkli by vám slzy nebo jak by ste reagovali?

Slíbila bych ji, že ji pomůžu, aby si ten rok co nejvíc užila. Promluvila bych si s ní o tom, trochu by sme si pobrečely, ale nelitovala bych ji. Ne, to by ji v ničem nepomohlo. Naopak bych se snažila, aby na to nemyslala a užívala si, co nejvíc to jde.

Kdyby jsi se měl/a popsat očima svého přítele či přítelkyně( i imaginární se počítá :D), jak by ses popsal/a? Můžeš jak povahově tak i vzhledově :)

Kdybych se měla popsat jeho očima, rozhodně by se ti lišilo od jeho popisu .. bylo by to totiž o dost horší O.o
tak vzhledově - jsi krásná , pořád si stěžuješ že jsi tlustá ale přitom máš nejkrásnější postavičku kterou jsem kdy viděl a okusil :P osáhaval bych tvojí postavu tak dlouho dokud by mě neboleli ruce ale i přes to bych pořád pokračoval :3 máš nejkrásnější a božce velké tmavé očíčka :3 krásný úsměv :-* nevím co ještě napsat , nejde to popsat zlato :-** ..
povahově ? :-* - jsi nejbožejší a nejchytřejší osoba co jsem kdy viděl a osoba co ze mě alespon trochu udělala lepšího češtináře :D a už od záčatku už jenom za to jak se moc božsky chováš miluju :-** ..

Kdo na vás má největší vliv..?

Někteří učitelé ve škole, můj přítel a každodenní náhodné okamžiky. Už dávno jsem odrostla těm letům, kdy na mě měla vliv má matka a to, co se nazývá mou rodinou. Uznávám, semtam má na mě vliv můj strejda a moje babička. Ale i tenhle vliv pomalu slábne.
Už se nenechávám ovlivnit tak lehce, jako kdysi. A proto vyhledávám lidi a chvíle, které mi nějak poupraví pohled na svět. Vylepší ho. Mám to štěstí, že na naší škole je jich opravdu hodně. Někteří z učitelů mi toho dali dp života tolik, že všechen vděk už bude navždy nedostačující. Mnozí z nich mi opravdu otevřeli oči.
A dalo by se říct, že můj přítel ze mě znovu udělal člověka. Z obyčejné trosky udělal něco, co má naději na život.

Ty podporuješ mlácení žen?!

Ne, to vskutku ne. Pravá žena si totiž nikdy nezaslouží, aby ji někdo uhodil. Ať už muž nebo jiná "žena".
Ale přiznejme si, že dnes je takových žen stále méně a méně. Na jejich místa přicházejí děvky a svině bez morálky a hodnot. Proč by chlap nemohl uhodit něco, co ač je ženského pohlaví, chová se jako kluk? Proč by chlap nemohl uhodit něco, co využívá toho, že je ženského pohlaví k tomu, aby mužům ničilo životy a myslí si, že oni ji nic udělat nemohou? Proč by chlap nemohl uhodit něco, ženského pohlaví, co se sice tváří věrně, ale kurví se na každém kroku? Je mnoho případů, kdy tahle "individua" ztrácejí titul ženy.

...

DarknessDeStation’s Profile PhotoDarkness DeStation
Dneska jsem opět a zase strávila pár hodin u doktorky, není nad to, mít dobré zdraví. Když sem čekala, než mě přijme, pozorovala jsem lidi v čekárně. Vzhledem k tomu, že tam bylo plno pobíhajících, křičících a brečících dětí, že kterých mám "mírnou" fobii, nejsem si jistá, jestli opravdu nebylo lepší přemýšlet o tom, jak že mě budou vysávat krev a jaké testy mě čekají.
Ale to je teď bezpředmětné. Mnohé z matek totiž vyndaly mobily, větší než hlavy mnohých dětí, které tam byly a strčily je do rukou svým dětem. A děti sotva 5-7 leté si na mobilech pařily, jako by to byla jejich přirozenost. Upřímně, nestačila jsem se divit. A když nějaké dítě spadlo, a začalo nadávat sprostě, můj mozek už to absolutně nezvládal. A jeho matka mu ani nic neřekla. Pořád dookola jsem si jen říkala "Cože? Cože? Cože?!". Tohle je nějaká výchova? Tohle má být naše budoucí generace?
A vás se ptám ..
Myslíte si, že je dobré seznamovat děti s technikou tak brzy? Co vede matky k takové ignoraci? Proč si lidé vlastně pořizují děti, když se o ně pak nestarají? Proč se sprostá mluva stává naší přirozeností? Co z takových dětí asi vyroste?
____________
A jako bonus, když jsem jela autobusem, dvě holky, cca. 14 let, se bavily o tom, jak jedná z nich dala na akci nějakému chlapovi a ještě si za to nechala zaplatit. Vyloženě se tím chlubila a doufala, že někoho takového potká i příště.
Otázky ..
Jaký na to máte názor? Co k tomu tyhle "děti" vede? KDO je k tomu vede? Proč se k tomuhle někteří muži snižují? Není to náhodou novodobá forma prostituce? Nevrací se tímhle naše společnost spíše do minulosti, než aby se vyvíjela?

Zobrazit víc

Ve třídě se se mnou nikdo nebaví. Kvůli jedné krávě. Dozvěděla se, že jí lžu a ted všude říká jaká jsem lhářka, pi*a a tak.. Chápu že jsem někdy zalhala ale ona mi lže furt.. Sedím každou přestávku na místě, nikdo se mnou nepromluví a chce se mi brečet. Co mám dělat? Já chci umřít.

Moc to řešíš. Vážně si myslíš, že ti za to stojí lidi, kteří s tebou nepromluví jenom proto, že tě někdo jiný pomluvil? Ha! Knížka a sluchátka to vyřeší. Úkaz jim, že se bez nich obejdeš, že ti nesahají ani po kotníky.
Měla sem podobný problém a věř mi, není to nic tragického.

Jak sis vymyslel/a svou přezdívku tady na asku? (pokud nepoužíváš pravé jméno) :D

Tabáková Královna
Už ji mám tak dlouho, že vlastně ani nevím jak vznikla. Vím, že ji vymyslel kamarád, když sem začínala psát a nevěděla, jaký pseudonym si vybrat. Ale jak vznikla .. to už snad neví ani on.

chodíš ven nebo jsi svému příteli věrná a nebavíš se s žádným klukem ?

Počkat. To, že se holka baví s nějakým klukem znamená, že je nevěrná? Aha?
Ne, nechodím ven s nikým. Pokud zrovna nejsem v práci, ve škole, nepomáhám babičce nebo nejsem s miláčkem, jsem pořád doma.

Bojíš se? (Pochopte jakkoliv)

Bojím se. A bojím se hodně. Nikdy jsem ještě takový strach neměla. Užírá mě to zevnitř a pomalu mě to zabíjí. Ale nejde se toho zbavit. Vím, že to, čeho se tak bojím, by se mohlo tak lehce stát .. tak lehce, že bych to snad ani nestihla postřehnout. A pak .. pak už by býl konec. Konec všeho. Nedokázala bych s tím vědomím žít. Nedokázala bych se podívat sama na sebe za to, že jsem to nedokázala. Za to, že jsem zklamala. A nejen sebe ..
Bojím se .. a pomalu mě to zabíjí.

HOLKY: Malujete se? Co všechno používáte? :) KLUCI: Líbí se vám ,,úplné,, zmalované holky? :D

Záleží na situaci. Když jdu normálně do školy nebo ven, tak na to kašlu, max. si dám řasenku, pokud se mi zrovna chce, tak i linky. Pokud jdu někde do společnosti, něco se slaví a pod. - řasenka, linky, tužka na oči a obočí, lesk, pudr. Pokud se extra nudím, tak si pohraju i se stíny a třeba si hodím i umělé řasy, ale to jsou fakt výjimečné situace. Zabírá to moc času a nebaví mě to.
Pokud mě chytají záchvaty, sem nevyspaná, nemocná a tudíž mám kruhy pod očima, používám make up, ale necítím se v něm dobře.
Ke spokojenosti mi stačí ta řasenka.

Po jak dlouhy dobe je dobry se vyspat s klukem:l sme spolu pres 2 mesice a mne je 16 a jemu 14:)

Učebnice sexu, strana xxx, tabulky prvního sexu -___-'
Tak jo, zahraju si na poradnu. Až budete oba připraveni a budete chtít, tak to prostě udělejte. Klidně i po prvním týdnu. Chceš si počkat, abys věděla, že tě nemá jenom na sex? Tak si počkej. Jeden z vás se toho bojí? Tak o tom mluvte. Ale proboha .. neptejte se na to cizích lidí. Sami se znáte nejlíp a nikdo cizí vám neporadí.

Zkoušela jsi někdy zatajit dech? Nemyslím teď pod vodou, ale jen tak třeba doma, nebo někde u někoho. Jak dlouho si vydržela? Pamatuješ si ještě důvod proč si se o to pokoušela? =)

Tohle se mi stává často. Teda .. ne že bych to dělala úmyslně. Ale občas prostě přestanu dýchat, aniž bych si to uvědomila. A pak se mužů divit, proč se mi tmí před očima ..

"Někdy je potřeba se vzdálit, abychom věděli, kdo půjde i přes to za námi." Souhlasíš s tím? Není to spíš věc, díky které toho člověka spíše ztratíme, protože si myslí, že o něj nemáme nadále zájem? Chci, aby jste mi napsali názor na tento citát. :)

Úmyslně se od někoho vzdalovat, jen proto, aby jsme viděli, jestli jde za námi mi příjde jako neskutečná blbost. Tohle má prověřit čas a životní situace, ne naše testování a podezřívavost.
Ano, může se stát, že máme takové stavy, kdy nám všichni lidé lezou šíleně na nervy, snažíme se jim vyhýbat a sme na ně hnusní .. ale to se prostě občas stává a není v tom žádný úmysl.

Rodiče se mě stále ptají, co chci k Vánocům, problém je v tom, že jsem v tomhle vždycky nerozhodná, tak jim odpovídám nevím. Zkuste napsat Vy jakoby seznam věcí, co si přejete. Ať mám trochu té inspirace. Děkuji :)

Death in life ..
Obávám se, že ti moc nepomůžu. Jediné, co po všech rodinných příslušnících chci, jsou peníze. Sama si za ne následně koupím to, co nejvíc potřebuju/chcu. Výjimkou jsou teta se strejdou, kteří mi rok co rok dávají nějaké věci z metallshopu. Teta tam pracovala, takže na ne má slevy.

Třídím. Tzn. že někteří z Vás, na mé otázky ani jednou neodpověděli,. a nebo když už odpoví tak stylem '-_-, mě to nezajímá, trapný, hm,. ' atp. Každou odpověď si ČTU,. a někdy to zamrzí, jsem taky jen člověk takže..kdo už nechce dostávat ode mne otázky napište mi to do otázek a víc to neřešte díky.

ElissEluseTemejcikova’s Profile PhotoLissα✿
Upřímně, kdysi jsem to taky takhle dělala. Rozesílala "otázky" o tom, že třídím. A co se stalo? Lidí chvíli odpovídali normálně a pak se vše vrátilo do starých kolejí. Drobná přátelská rada - odstranit si je ze sledování hned, jakmile ti odpoví "nevím, -__-', :), aha" a pod. Hodně ti to ušetří nervy a práci.
(Jinak otázky chci :))

Komu fandíš ve fotbale?

ElissEluseTemejcikova’s Profile PhotoLissα✿
Nesnáším fotbal. Dobře, zahrát si ho jenom tak s přáteli je fajn. Ale sledovat ho? To si raději ukoušu ruku.
Půl hodiny běží na jednu stranu hřiště, pak jim ten míč někdo vezme, zase půl hodiny běží na druhou stranu hřiště a tam jim ten míč stejně zase někdo vezme. Děkuju pěkně, jako uspávací prostředek by se to snad použít dalo.

Jaký typ člověka přímo nenávidíš?

haughty
Nesnáším lidí, kteří si myslí, že jim patří svět. Nesnáším lidi, kteří se k lidem chovají jak k hadru a pak, když je ten člověk opustí se chovají jako dítě, kterému jste vzali hračku. Nesnáším lidí, kteří podvádí a lžou na každém kroku. Nesnáším přehnaně přátelské lidi. Nesnáším lidí, kteří si myslí, že sežrali všechnu moudrost světa.

Všichni pořád píšou o knize TFIOS.Je to hezká a dojemná knížka-přiznávám ale zdá se mi to trochu přehnaný jak to každý všude cpe. Co si o tom myslíš ty?

Nečetla jsem to a ani to nemám v plánu. Už jen podle zkráceného obsahu a reakcí ostatních je to pro mě další romantická blbost.
Na světě je tolik lepších a hlavně důležitějších knížek, které by měli lidé číst, protože jim opravdu dají něco do života.
Co takhle Vítězný oblouk? Na západní frontě klid? Kuře melancholik? Obraz Doriana Graye? Máj? Kytice? Malý princ? Většina lidí zná tyhle tituly jen z hodin češtiny.

Sbíráte/sbírali jste někdy vršky od PET lahví a pak je někomu dávali, protože mu to pomohlo zaplatit třeba nějakou drahou operaci? :) Podporuješ takové "akce" na pomoc druhým, nebo jsou ti jedno? :)

O akce, které pomáhají lidem se moc nezajímám. Jednak proto, že ty peníze stejně většinou jdou jen na lidi, díky kterým to dané organizaci udělá reklamu, jednak proto, že nechci dávat peníze pro postižené lidi, kteří se sebou nic nedělají.
Ty víčka, pokud si na to zrovna vzpomenu, ještě doma sbírám, ale jinak opravdu ne.

Víš, co to je samizdat?

~ Call Me Wire ~
To jsme teď probírali v přv (příprava a řízení výroby) -__-'
SAMIZDAT - kniha, kterou nevydává nakladatelství, ale sám autor - ten financuje veškeré fáze přípravy a distribuce.
- kdysi vydávali samizdaty hlavně autoři, kterým režim zakázal publikovat.
- dnes samizdaty vydávají především autoři, jejichž díla nechce žádné nakladatelství přijmout nebo autoři, kteří chtějí pouze pár výtisků, které nechtějí veřejně prodávat.
- dnes, díky digitálnímu tisku je samozřejmě vše mnohem jednodušší.

chtěl/a bys být známá na asku?

ElissEluseTemejcikova’s Profile PhotoLissα✿
Celkem by mě zajímalo, čím se vlastně to, jestli je na asku někdo známý měří. Počtem lajků? Počtem "fan" stránek? Tím, jestli máte xx fanoušků, které si samozřejmě musíte nějak pojmenovat?
Jestli se to opravdu měří tímhle, děkuji, ale nemám zájem. Jediné co pd asku chci je možnost vyjadřovat své názory a sledovat názory jiných. To, že někdo moje názory čte a líbí se mu, je jen příjemný bonus.

Proč existují na asku poradny? Není lepší rada od přátel, než z nějaké poradny?

Protože se malé holčičky, které si myslí, že sežraly moudrost světa, strašně nudí.
Neříkám, občas je fajn znát názor nestranného člověka nebo se vypovídat neznámé osobě. Na to jsou ale jiné stránky a instituce, kde jsou lidé, kteří opravdu ví co dělají a můžete se na jejich řady spolehnout, protože víte, že se na problémy zaměřují a studují je.
Ale nechávat si radit od někoho, kdo o problémech neví a ještě veřejně mi teda přijde extrémně stupidní.

Ty s tvojim priateľom ste fakt jeden z príkladov, že vo vzťahu na veku/farbe pleti... nezáleží.. Strašne zlatí ste spolu,držím vám palce,pretože fakt vidno,že sa úprimne milujete. :))

děkujem že si toho alespon někdo všímá , nejde nám o věk , nejde nám o barvu kůže , jde nám o lásku , a moc si toho ceníme :) děkujem :)
-D

Kdy jsi byla naposled se svým přítelem ? co jste spolu dělali ? a jste spolu zlatí :3 přeji vám to !!

Pokud nepočítám ty chvilky, kdy jsme spolu byli ve škole, tak v sobotu. Nejdřív sem jela za ním a udělali sme si výpravu za jídlem, trochu jsme se prošli a pak sme byli u mě. Takový .. pohodový den.
Děkujeme :')

Ahoj, první věc je ta, že jsi osoba, kterou v realitě ani trochu neznám, ale tvůj ask čtu každý den. Ani nevím proč, prostě mi přijdeš hrozně zajímavá a "nevšední". Chci se zeptat, ty jsi vegetarián? Jestli ne, přemýšlela jsi někdy o tom, že by ses jím stala?

Ahoj, děkuju :')
Vegetarián nejsem a ani jsem o tom nikdy neuvažovala. Je sice pravda, že výrobky z masa moc nejím, ale to je tím, že miluju kvalitní maso. A upřímně v salámech atd. toho masa moc není.
Jsem zastáncem toho, že člověk by měl mít stravu vyváženou. A cpát do sebe vitamíny nebo nakupovat za milióny mi nepřijde jako nejlepší řešení. Ono se to nezdá, ale většině lidí ty látky opravdu chybí. A mít problémy např. s klouby opravdu není zrovna příjemné.
Na druhou stranu to ale nikomu neberu. Když někdo vegetariánem byt chce, tak mu do toho nikdo nemá právo mluvit.

Jaký máš názor na např. 8leté dítě co mluví sprostěji než 16 letý kluk(problémový,rebel)?(vím trochu divná otázka,ale zajímal by mě tvůj názor:))Rozepiš se:..

bad girl
Oh, to mi připomíná mou návštěvu na základní škole. Když sem procházela kolem první třídy, nějaké dítě na mě zařvalo "Hej, uhni ty píčo blbá!" a pak si pro sebe mumlalo (přes celou chodbu) "Děvka stará, ani chodit neumí." Vykolejilo mě to tak, že sem opravdu raději uhla a nebyla schopná slova.
Ale ty děti bych z toho až zas tak nevinila. Jsou ve věku, kdy si hledají své vzory a potřebují starší lidi, aby je vedli. Takže je jasné, že když uslyší nadávat své rodiče a starší kamarády, jestli je uvidí chovat se hnusně, budou to dělat taky. Není to o ničem jiném než o výchově a o tom, v jakém prostředí to dítě vyrůstá. Všichni na ně nadávají, že je to strašná generace, jak se tak můžou chovat, ale neuvědomují si, že to dítě za to třeba ani nemůže.

"Seděli jsme naproti sobě. Najednou se ke mně naklonil/a a políbil/a mě. ... " Dokonči vyprávění alespoň třemi větami. Pokud nechceš, smaž to :)

V tu chvíli se mi zastavilo srdce. Po zádech mi přejel mráz. Ta potvora! Jak mohla? To ji ten její nestačí? Musí si namotat každého, kterého potká? A pak mu znovu a znovu lámat srdce? Miloval sem ji a chtěl sem být alespoň její kamarád, abych ji mohl mít u sebe. Doufal jsem, že sem jejím dobrým kamarádem. A ona takhle?
Odtáhla se a vítězně se na mě usmála. Její výraz jasné říkal, "Tak, a teď jsi můj." To přece nemůže být pravda, nemohl sem ji takhle naletět. Nemůžu být jen jedním z jejich dalších sluhů. Diva se na mě svým klasickým svůdným a dravým opohledem, vyžívá se v mém zoufalství.
V té chvíli se rozhodnu. Zvednu se a odcházím. Nechávám ji za sebou, zdrcenou její první prohrou.

Ahoj Jestli chces s necim poradit napis:)

Poslední dobou vážně nepoznávám sama sebe. Jsem tak nějak .. odvážnější, sebevědomější, drzejší a to k tomu ani nemám důvod. Tedy .. k té drzosti ano. K tomu být sebevědomá a odvážná ale rozhodně ne. Čím to, že jsem se tak změnila? Jako by někdo cvakl nějakým vypínačem. Vlastně ani nevím, jestli se mi ta změna líbí. Jo, na jednu stranu je to fajn. Ale na tu druhou .. strhávám na sebe pozornost, dělám si problémy. A to se mi opravdu nelíbí.
Asi chci být zase ta šedá myška, která vystupuje že stínu jen, když bojuje za sebe, nebo za své blízké. Tohle mi nejspíš vážně vyhovovalo víc. Ale jak? Jak se mám vrátit? Jak zastavit ty změny?

co jsi naposledy ztratila? máš tušení, kde by to mohlo být? popř. si zkus představit, kde teď ta věc asi je, kdo si ji vzal a takhle.

lesya moro
Sluchátka. Moje drahocenné, milované, boží sluchátka, bez kterých jsem totálně v háji. Vím že musí být někde doma .. musí .. ale kde? Ráno sem je hledala tak dlouho, až mi malém ujel autobus. A bez nich, sem samozřejmě musela poslouchat ty pitomé kecy .. chci je zpátky!

http://ask.fm/ratpoison/answer/119492005083 otázka pro dnešek. zajímá mě váš názor na to. odpovězte upřímně a jak chcete.

lesya moro
Cvičím poměrně dost dlouho, ale do veřejného fotka bych nevlezla. A spousta lidí okolo mě má stejný názor. Cvičí doma, nebo s kamarády. Ono není moc příjemné, když cizí lidé okukují tvoji postavu, zvlášť když s ní nejsi spokojená a to, jak se potíš a dřeš.
Ono i to domácí cvičení může být stejně účinné jako to v posilovně. Navíc, doma můžeš cvičit kdykoli a nemusíš za to ani platit. Můžeš si třeba udělat denní plány. A vlastně .. cvičit se dá třeba i během čekání na autobus. Když posiluješ prsa, zadek nebo břicho .. to přece nikdo nevidí! A nebo si třeba jenom stačí stoupnout na špičky. Ne úplně, jen se lehce nadzvednout a hle, máš další cvičení.
I když je fakt, že dneska se na cvičení většina lidí po pár dnech vykašle. Chtěli by totiž, aby už po pár dnech měli nějaké viditelné změny. Ale ono to takhle prostě nefunguje. Zvlášť, když sice cvičí, ale k tomu do sebe cpou jednu nezdravou věc za druhou. Není na škodu si k tomu cvičení upravit jídelníček. Nemusíš jíst míň, stačí zdravěji. Ovšem to se musí člověku chtít. Když se nechce, nezbývá nic jiného, než to prostě nechat být nebo zkoušet drastické diety, stahovat si břicho, popřípadě jiné partie a pod. Je fakt, že jsme strašně líná generace.
Abych pravdu tekla, že začátku se mi taky nechtělo. A několikrát sem se na to vykašlala, než se mi podařilo opravdu začít. Pak sem ale začala cvičit pravidelně. Začalo mě to bavit a bylo mi lip nejen fyzicky, ale i psychicky. Po nějaké době jsem změnila i stravování. Ono to zdravé jídlo vážně není zas tak špatné. A výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Ono je to čele jenom o vůli a tom, jestli to myslíte vážně nebo to říkáte jen tak, pro lepší pocit.

Zobrazit víc

Jsi rád/a, když tě na ulici malé dítě pozdraví : Dobrý den : nebo ti to naopak vadí?

ElissEluseTemejcikova’s Profile PhotoLissα✿
Jsem nejradši, když se mi malé dětí obloukem vyhýbají. Takže mi vadí, kdykoli na mě promluví.
Ale když mi někdo vyká, je mi to jedno. Je to normální.

máš strach, když jsi sama doma, rodiči slíbí, že přijdou např. v deset a ještě v jedenáct nejsou doma, neberou telefony, nic? co děláš? co se ti honí v hlavě?

lesya moro
Nikdy se našich neptám, kdy se vrátí (pokud zrovna nemám tajné plány), a i kdyby se do té doby nevrátili nevolám jim, ani se po nich nijak neshaním. Nejsem jejich chůva.

Jaký máš názor na homosexualitu či bisexualitu? Je Ti odporná? Nebo si myslíš, že je to každého věc a každý má právo na lásku?! A co homofobie, není to trochu moc? Přeci jen, mít strach z gayů a leseb je přehnané, nemyslíš? ..Jinak, omlouvám se, posílám otázku hromadně, neznám vaší orientaci.

Člověk je člověk. Ať už má jakoukoli orientaci. Tak proč se tím zabývat?

Jsi kuřačka? Pokud ano, jak dlouho kouříš, v kolika jsi začla? Pokud ne, co ti na kouření vadí, jak dokážeš odůvodnit, že právě ty jsi nekuřák? (Samozřejmě je to jedině dobře, kouření je zlý zlozvyk.) Jaký máš názor na kouření v restauracích a na pracovišti?

LucienneHeidelberg’s Profile PhotoSir Augustin Agnes, tiskař.
Kouřila jsem a nejsem na to nijak pyšná. A i když už kuřáctví nijak nepodporuju, dokonce mi už celkem vadí, kuřákům to neberu. Je to jejich věc, že si chtějí ničit zdraví a mučit své peněženky. Samozřejmě za předpokladu, že dodržují jisté zásady. Pokud mi někdo posílá svůj smradlavý oblak kouře přímo pod nos, automaticky si u mě podepsal rozsudek smrti.
V restauracích (tím nemyslím hospody) by měla být buď místnost, pro kuřáky oddělená, nebo by měli jít kouřit ven. A v práci .. to už záleží na tom, kde daný člověk pracuje. Pokud je to nějaký dělník, pracující venku, ať si vykuřuje jak chce, když je venku. Ale opravdu si nemyslím, že by lidé, nějak reprezentující firmu nebo pracující uvnitř budov měli mít pro kouření prostor.

Co mají společného DIAMANT a GRAFIT?

haughty
Oba jsou formami uhlíku.
Avšak grafit tvoří šestiúhelníky, spojené slabou vazbou (čehož se využívá při výrobě tužek), zatím co diamant krystalizuje krychlové soustavě.
Hm .. přece jenom si z té školy něco pamatuju.

Máš nějaký svůj sen ? :) Jaký a proč ? :))...

VikyCabadajBabovicka’s Profile Photo∆ umři v pekle ∆
Samozřejmě.
Malý rodinný domek. V ohradě běhá kůň, možná dva. Okolo mě poskakuje několik psů a banda koček se slíbí na těch nejdivnějších místech. A kousek dál pobíhá naše malé já, se kterým si hraje on.
Tohle mít, tak sem nejšťastnější člověk na světě.

Nejsou strie takový ty tečky na bokách a tak?

Jsou to jakoby malé jizvičky. Můžou být nevýrazné, že je vidíš, jen když na ně zasvítí sluníčko, nebo tak. Nebo můžou být tak výrazné, že vypadají jako jizvy po hluboké ráně.
Udělají se ti třeba když najednou hodně přibereš, hodně vyrosteš nebo tak.
Je to celkem hnus, ale dá se s tím žít. A na některých místech se to dá přetetovat.

Víš co nechápu? Směješ/smějete se ubohosti ostatních, ale vy nemáte duvod se smát. jasný hahaha super je ubohej, to je prdel. Ale vy ste nuceni se těma lidma obklopovat, vidět je každej den a furt o nich slyšet, to je taky vtipný jo?

Nepochopíš, dokud nepoznáš situaci. Můžu nad ní buď brečet, nebo se smát. A za slzy mi zrovna ona opravdu nestojí.
A nesměju se tomu, že jí musím mít ve své blízkosti. Směju se tomu co dělá. Jak si pořád myslí, že jí to vyjde i když jí milión dvacet lidí může říkat, že to prostě nepůjde. I když se jí lidí snaží pomoct, snižuje se k ubožejším a ubožejším pokusům. A to je to, čemu se směju. Kdyby to nedělala, nechala si pomoct, nemusím se jí smát.

Nadáváš často?

haughty
Většinou nenadávám skoro vůbec. Ale v neděli sem si zanadávala na tři roky dopředu. Hodinu se nadávala a doslova řvala na celou dědinu. Vyděsila jsem pár turistů, ale bylo mi to úplně jedno.
Jedna blbá, trhající se páska (dvě hodiny sem jí jenom svazovala) , a lanko, do kterého mi najede nějaký idiot v autě a malém mi rozpůlí ruku .. jo, asi už nemám na přestavování ohrady nervy.

ktoré 3 veci ťa dokážu najviac naštvať?

topinkalol’s Profile PhotoHUBABUBA
1) Ona, dokud si neuvědomím, že její ubohosti se nejde nic víc, než smát.
2) Když nemůžu být s ním.
3) Když něco nutně potřebuju, mám pár dni před výplatou a tak o peníze požádám rodiče. A oni mi oznámí, že mi nic nedají, i kdybych jim ty peníze, blbou stovku, dvě do pár dni vrátila.
4) Když někdo nedokáže respektovat, že nesnáším dotyk a schválně se na mě snaží sahat. Za to bych vraždila.

Znáte ten pocit, když vyjdete z DMka a přímo před vámi se objeví Tyranosaurus Rex ? :D (Nekecám!:D) Pokud ne, máš prostor pro myšlenky:)

Jednou sem vyšla z DMka a malém mě porazila koule na nožičkách. Extrémně zpocená koule na nožičkách. Fuj.
Každopádně .. když už mám ten prostor. Poslední dobou už ani nevím, co mám ve vlastní hlavě. Vím, vím že mi chybí každičkou vteřinu, kdy není semnou. Brečím po večerech jen proto, že nemůžu usínat vedle něj. Vlastně už je tím jediným, co má pro mě smysl. Je tím jediným, komu můžu věřit. Potřebuju ho každým dnem víc a víc.
Každým dnem, kdy se víc a víc vzdaluju od lidí. Hnusí se mi. Děsím se jich. Nedokážu být v jejich přítomnosti. Po jediném dotyku mě chytá hysterický záchvat. Už to nedokážu ovládat. Chci pryč. Pryč od nich všech. Od všech těch, které dennodenně potkávám. Od všech, které tak nesnáším. Ale vím že nemůžu. Nesmím. Musím to vydržet. Ale co když ne .. ?
Jediné co mě těší je to, že nikdy nebudu tak ubohá, trapná a blbá jako je ona. Vím, že mám na víc. A to mi pomáhá přetvářovat se a nějak si na obličej přilepit úsměv. I když ten mi stejně nikdy nevydrží dlouho. Nálada se mi občas mění i co pět minut. Vlastně už ani sama nevím, jak se cítím. Už mě to nebaví. Každé ráno se sama sebe ptát, proč vlastně vstávat .. a nedokázat si odpovědět.
Ano, odpovědí bývá .. protože budu alespoň pár minut s ním. Ale když ne .. tak proč? Proč vlastně?

Zobrazit víc

Je vlastne vubec dulezite, jak dlouho zijeme? / Zkus napsat vic jak tri vety.

Není důležité, jak dlouho žijeme. Ale co za tu dobu stihneme vykonat. Někdo může žít sto let a přesto bude jeho existence zbytečná. Někdo může žít dvacet let a dokáže změnit svět.

Máme právo na něco, čeho jsme se už jednou dobrovolně vzdali?

Drena.
Pokud jsme se vzdali nějaké osoby a ta nás znovu přijme .. pak ano. Pokud odmítá .. ne.
Pokud jsme obětovali nějakou věc pro někoho .. ne. Vlastně .. ne, nemáme na to právo nikdy.

Jaká byla nejkrásnější věc, kterou ti kdy někdo řekl?

ElissEluseTemejcikova’s Profile PhotoLissα✿
Miluju tě. Každým dnem víc a víc. Si jediná, kterou potřebuju. A takhle to bude navždy. A těším se, až ti tohle budu moct šeptat každý večer, když vedle mě budeš usínat.

Kluci: Radsi plnostihlou nebo hubenou holku? Holky: Radsi namakanyho nebo hubenyho kluka?

Tak namakaná může být i kdejaká špejlička, že ..
Když už chci chlapa, tak to má být chlap. Nemusí být nějak extra dokonale vymakaný (i když vadit by mi to rozhodně nevadilo), ale musí na něm nějaká ta hmota být. Chlap má být prostě ochránce a živitel rodiny .. a tohle já v nějakých špejličkách prostě nevidím. Nechápu, jak nad nima může někdo vzdychat, jak strašně jsou úžasné. Vždyť se to zlomí, jenom co zafouká trochu silnější vítr! Taky to většinou nic moc neumí. A s tímhle bych jako měla žít?
Ne, prostě ne. Upřímně? Většina emancipačních keců byla blbost. Základem rodiny by měl být chlap - živitel rodiny a žena - která ač by klidně mohla mít práci, by se měla starat hlavně o domácnost. Žádné chlapi a ženy jsou si dokonale rovni. Jasně, chlap by neměl mít práva jí podvádět, mlátit, ponižovat, brát jako hadr. Ale stejně by měl být o stupínek výš.

Zobrazit víc

otázka:) http://ask.fm/DontGoBakwards/answer/121718385101

punda.
Tohle vůbec, vůbec, ale vůbec nesleduju. Asi vím proč.
Ale tohle je pro čechy typické. Báli se mít ve svém čele někoho, kdo by se od nich lišil (ano, Franz je ten o kom mluvím a ano, takhle to většina lidí vnímala) a tak se vykašlali na to, že má mozek a raději si zvolili neskutečné hovado - které se ovšem vzhledem nelišilo.
Jasně, utěšujme se, že to preci klidně mohlo být horší a veďme "hospodskou" i když v dnešní době facebookouvou politiku, kde budeme největšími hrdiny a pak .. ? Skutek utek. Říká vám něco výlet pana Broučka do 15. stol? Neskutečně aktuální dílo, i když napsáno před tolika lety.
Ale tohle prostě nemá smysl řešit. Naše politika je tak odporná, že na to ani slova nestačí. Ale nezapomínejme, že sme demokratický stát, že si své zástupce volíme sami. Ale .. co z toho, když není koho volit? Co z toho, když si ty svině svá místa prostě koupí? A co z toho, že když nemáte koho volit, tudíž k těm volbám nejdete a tím naše "demokratické" vládce donutíte uvažovat o volbách povinných?
Povinné volby v demokratickém státě .. to snad mluví za vše, ne?

Zobrazit víc

Píšeš nebo jsi někdy psal/psala povídky či něco takového? Publikuješ popřípadě své práce někde?

Tabáková Královna
Psala jsem, píšu a psát budu.
Publikovala jsem, nepublikuji a netuším, jestli budu mít možnost publikovat znovu.
Píšu básničky, povídky, krátké úvahy .. všechno. Ovšem málokdo se v mých textech najde. Vyznat se v mých myšlenkách je strašně .. obtížné.

Co je pro vás nekonečné..?

Meze lidské debility. Vážně, občas mi připadá, že některým lidem hned po narození odoperovali mozek. A nebo je v průběhu života prostě opustil. Některé věcí, které jsou schopni tihle lidé udělat .. Eh .. měli by si pro ne přijet pánové v bílých pláštích. A to se pak má normální člověk cítit bezpečně, když šílenci běhají po ulicích? Dennodenně se snaží ničit lidské životy jenom proto, že oni si myslí, že jsou pány světa? Stejně tak nekonečná, jako jejich debilita, je i jejich závist, zákeřnost, podlosti, nepřejícnost.
.
Na druhou stranu .. abych nebyla tak pesimistická, stejně nekonečná mi přijde láska. Každý člověk někoho nebo něco miluje. A vždycky bude. To je dobře, kam by sme se totiž bez lásky dostali?

Je snazší nabýt sebedůvěry, je-li člověk nesebevědomý, nebo pokory, je-li člověk namyšlený?

Ethrinne
Není těžké něco získat, pokud na tom člověk pracuje. A nebo mu k tomu někdo pomůže. Horší je, také si to udržet. A to je ve všech případech stejně obtížné.

už nedáváš otázky? :/

Omlouvám se. Zničil se mi mobil. A jelikož nemám počítač a mobil byl ním jediným spojením se světem, nemůžu ani odpovídat, ani posílat otázky.
Teď už ho sice mám provizorně spravený, ale vzhledem ke stavu baterky.a konektoru nabíječky, musím počkat až mi přijdou nové součástky a teprve potom budu plně v provozu.
Pokusím se vám poslat nějaké otázky a odpovídat, když se mi to podaří, ale nic neslibuju.

Výrazné klíční kosti, tvůj názor na tenhle trend? Máš je ty sám/sama vystouplé? Líbí se ti to? Proč myslíš, že to spousta lidí obdivuje?

Výrazné klíční kosti mám. A celkem se mi na holkách líbí, ale když je to tak akorát. Pokud jsou na někom jenom ty kosti a nic víc, nic pěkného na tom není.

Myslíš si že je pravda když se řekne ten kdo má špinavé boty neumí se o sebe moc postarat? Že boty o člověku hodně vypovídají? :D

Iren
Kdyby tohle byla pravda, tak jsem ten nejnesamostatnější člověk. Moje boty jsou totiž špinavé, prochozené a polorozpadlé. A je mi to jedno. Jsem ráda, že mám vůbec v čem chodit.

Dokážeš se o sebe sám/sama postarat? Tím myslím, jestli si dokážeš představit, jak jednoho dne vyděláváš peníze, vaříš si, pereš, žehlíš, uklízíš, zvládneš platit složenky popř. se starat o děti, rozmazlovat svou drahou polovičku. popiš, jak si tohle představuješ. svůj život v dospělosti.

lesya moro
V podstatě se o sebe starám sama už teď. Vydělávám si na sebe, všechno si vyřizuju sama, vařím si, peru si. Svou drahou polovičku si taky rozmazluju už teď. S rodiči prakticky nemluvím. Nemůžu se dočkat až budu vydělávat tolik, že budu moct vypadnout do vlastního.
Vím, že to bude těžké, dokážu si to jasně představit. Ale stejně se nemůžu dočkat.

Přírodní nebo chemická léčba? Co je podle tebe lepší? Máš s porovnáním těchto dvou druhů léčby nějaké zkušennosti?

Floki Nyril
Měla bych jíst asi tolik tabletek, jako 8o letá stařena. Jím dvoje, kila zeleniny a ovoce a dalších věcí, díky kterých do sebe nacpu potřebné vitamíny a je mi fajn. Dobře, kolena a záda mi prakticky nefungujou, ale to mám vrozené a z úrazů.
Tabletky jsem nejedla ani jako malá. Vždycky sem je vyhazovala. A žiju. Možná že je mi dokonce líp než těm, kteří ty tabletky jí.

co se ti první vybaví u slova 'strach'?

Lidi. Nesnáším lidi. Nesnáším představu, že by se mě měli dotknout. Žiju v neustálém strachu, že se mě někdo dotkne. Poslední dobou mi vadí i to, když na mě někdo mluví. Vadí mi i vlastní rodina. A je to čím dal tím horší.
Dneska se mě jenom na chvíli dotkla matka a začala sem ječet na celý barák a brečet. Půl hodiny sem se nemohla zklidnit. A to s ní sedmnáct let žiju. A kdyby se mě dotkl někdo jiný ..

Když se trochu řízneš do prstu, tak: Začneš vřískat na celý kolo, jednoduše to zalepíš, lehneš si a budeš pomalu umírat, vyburcuješ celé obchodní centrum ať Ti pomůžou, ošetříš se podle možností, zavoláš si pohotovost, sepíšeš závěť(všechno mi odkážeš), amputo digitus, zkolabuješ, něco jiného? :D

Morlor’s Profile Photo☆EFKΘ☆
Když se trochu říznu do prstu, ani si toho nevšimnu, všechno zakrvácím a po několika hodinách se divím, jak se to vlastně stalo.

máš nijaké plány na halloween?:3

Nina Divékyová
Ráno vyrazím do ulic, vyvraždím všechny lidi, které nesnáším. Odpoledne si jejich těly ozdobím dům a večer se budu kochat.
A nebo jako obvykle ani nezaznamenám, že něco jako halloween je.

Asi nejsi na romantické filmy. Ale určitě jsi někdy nejaký viděla :D Poradila by jsi mi prosím nějaký romantický filmy? něco jako je třeba: nekonečná láska, bez dechu, (lol), miluj mě prosím..

Jediný romantický film, který jsem viděla a nevypla ho v půlce nebo ještě dřív a dokonce se mi líbil, byl P.S. Miluju tě.

Jsou podle tebe hádky ve vztahu zbytečný?

Záleží na situaci. Je lepší se pohádat, než v sobě všechno dusit. Ovšem je lepší vyříkat si to normálně, než se hádat. Když si to ale někteří normálně vyříkat neumí, nezbývá nic jiného než ta hádka. A nebo taky "bezdůvodný" rozchod. Takže pokud se někdo hádá, kvůli důležitých věcí, není to zbytečné. Pokud se hádají kvůli nesmyslných blbostí, zbytečné to je.
P.S.: Hádat se jenom kvůli následnému .. ehm .. usmiřování taky není špatné.

Jaký čas je pro tebe lepší?Letní nebo zimní?Proč?

bad girl
Léto a letní čas jsou 1oo% lepší než zimní. Nemám sice nic proti tmě, právě naopak, mám ji ráda. Ale potřebuju pracovat. A když je světlo pouze v tom mezidobí, když jsem ve škole, tak nějak to nejde.
A navíc, vyhrávat se z postele za tmy, je mnohem horší a těžší, než vyhrávat se z ní za světla.

Co jsi dneska dělal/a?A jaké máš plány na prodloužený víkend?:D:)

bad girl
Dneska jsem byla venku s miláčkem. Sice jsem neskutečně zmrzlá, ale užili jsme si to a opět sem dostala další důkazy, že je tak skvělý, že si ho můžu jenom závidět.
Zítra mě čeká práce. Opravdu se v té zimě netěším. Budu rozmrzat ještě několik hodin po tom, co přijdu domů.
V pondělí budu zase s miláčkem, tentokrát u mě, pěkně v teplíčku. V úterý musím zajít nakoupit nezbytné věcí, protože už mi došlo všechno, co mi dojít mohlo a já už to nemůžu dal odkládat. Sbohem výplato, milovala jsem tě.
Na středu plány nemám, ale zřejmě bude patřit škole a mučení okolo ní.

Vím, že je trochu brzy, ale co je momentálně Vaším největším přáním k Vánocům? Může to být opravdu cokoli, nehledě na ceně, nehledě na tom, zda se to dá koupit...

Tabáková Královna
Dobrá práce a vlastní bydlení. Tohle si poslední dobou přeju že všeho nejvíc. Mám pocit, že jestli od našich co nejdřív nevypadnu, zblázním se.
Jsou to sice moji rodiče, ale ví o mě asi tolik věcí, jako člověk, který mě zná jeden den. Jsem pro ne absolutně blbá a neschopná. To že bych někdy něco udělala dobře se snad ještě nestalo.
A nemají rádi mého přítele. Naprosto bezdůvodně. Neříkám, že kdyby ho poznali a až pak řekli, že jim nepadl do oka. Ale oni ho vůbec neznají a ani nemají snahu to změnit a už ho odsoudili, mají blbé narážky a strašně jim vadí, že k nám jezdí. Vůbec je nezajímá, jestli jsem šťastná a spokojená. Je zajímá jen jejich, naprosto neobjektivní názor.
A takhle to je se vším. Kdykoli se snažím něco udělat, tak už mě předem shazujou, že to nedokážu. A když to dokončím, stejně sem to podle nich udělala špatně. Už mě to nebaví. Díky ním je moje sebevědomí asi stejně vysoké, jako nějaká pěkně hluboká propast. A klesá stále níž a níž.

Zobrazit víc

Radši zima v podzimních barvách, a nebo pokrytá bílou přikrývkou?

Magdalena
Nesnáším sníh. Opravdu hodně moc nesnáším sníh. Kdyby bylo po mém, nasněžilo by 2 dny před vánoci a dva dny po vánocích by všechen sníh udělal *puf* a zmizel by. Žádné hnusné břečky. Jo, a taky by neexistovalo nic, jako namrzlé chodníky.

Tak dámy a pánové..zjistíme, jak je to s vaší fyzickou zdatnosí :D 1. Kluci: kolik kliků dokážeš udělat najednou? Holky: Zvládneš dělat chlapské kliky, nebo jen holčičí? A kolik jich zvládneš udělat najednou? 2. Otázka pro všechny: Za kolik sekund asi uběhneš šedesátku?

Kazdyjenejaky’s Profile Photo®I$O
Nemám problém dělat pánské kliky, ale jelikož nějak nemám potřebu zahrnovat je do svého cvičení, nevím kolik najednou jich udělám.
Šedesátiminutovku zaběhnu tak za 8-9 sekund. Nejrychleji sem ji měla za 7, ale po úrazu kolene, mám s během celkem problémy.

Proč spousta lidí nechce mít v dnešní době děti?

Protože je pro ně důležitější užívat si a být úspěšnými. A nebo taky nemají partnera, se kterým by to dítě mohli mít. Jiní zase nechtějí svému dítěti ničit život.
A ono je to rak vlastně dobře. Už teď jsme přemnožení takovým způsobem, až to není hezké. Nechápu, proč se u nás, stejně jako v číně nezavede zákon na to, kolik může mít člověk dětí.
Vždyť v dnešní době není výjimkou, když má někdo sedm sourozenců. S takovou si za chvíli budeme skákat po hlavách, protože se tady nevejdeme.

Jak často zvedáš svůj prostředníček?

lesya moro
Ve své hlavě prakticky pořád. Většina lidí totiž chce nebo mluví o tak zbytečných, nepotřebných a hloupých věcech, že z toho zůstává rozum stát. Nevím, jestli dal někdo povel, "Tak a teď nám všem klesne IQ o poloviny!" nebo co se vlastně stalo. Ale doufám, že to nebude trvat dlouho, jinak to můj mozek vzdá.

Jak se těšíš na zimu? + a - zimy?

random people
- Je zima.
- Klouže to.
- Všude je takový ten studený, mokrý, otravný, bílý hnus.
- A když tady není tenhle hnus, všude jsou břečky a bahno.
- Autobusy mají zpoždění, popřípadě mi vůbec nezastaví na zastávce.
- Ráno vstanete - je tma. Jděte domů že školy - je tma.
- Už sem říkala, že to klouže a je zima?
- Koním zamrzá voda a je potřeba neustále rozbíjet led/přílívat teplou.
- Máte na sobě tolik vrstev oblečení, že se sotva hýbete.
- Jste častěji nemocní.
- Všichni vám neustále tvrdí, jak je zima úžasná a nechápou, že ji nesnášíte.
- Jsou vánoce. Nesnáším vánoce.
- Je silvestr. Mám ho stejně ráda, jako vánoce.
- Všude je plno malých harantů, co po sobě hází bílým hnusem, co nejblíž vás, aby vás trefili.
+ V únoru jsem začala chodit s miláčkem, letos máme 2 leté výročí.

ještě si dopřeju jednu otázku, než se půjdu učit. Lékařské tajemství. Zajímal by mě tvůj názor na to, jestli by jsi byla pro, aby lékařské tajemství bylo zachováno i pro lidi mladší patnácti let? napiš k tomu trošku svoje názory. (tahle otázka je brána z lidských práv člověka)

lesya moro
Lékařské tajemství by mělo být zachováno i pro lidi mladší patnácti let v případě, že není ohrožen jejich život a není to nutné s rodiči řešit.
Ne každý má se svými rodiči natolik dobrý vztah, aby s nimi chtěl řešit své fyzické nebo psychické problémy.
Třeba tohle mi přijde jako strašná blbost .. když sem byla menší, učitelka mě poslala k psycholožce. Já ji tam musela vyprávět o věcech, o kterých sem nechtěla, vůbec sem netoužila, aby o tom věděl někdo další a ona mi na konci sezení řekla, že se ji se mnou příjemně povídalo a ať ji tam pošlu maminku. Samozřejmě, že ji všechno vykecala a mě o mém stavu neřekla ani ň. Ehm .. co to je? V dnešní době je každé druhé dítě šikanováno, má deprese. A myslím si, že jestli to chce nějak řešit a chce to řešit tak, aby o tom ostatní nevěděli, má na to právo.

Zobrazit víc

Ahoj, tohle dělám snad poprvé, ale omylem jsem narazila na tvůj ask a vyloženě jsem ho zhltla jedním dechem a dle toho, co píšeš jsi úžasná osobnost, která je mi sympatická a nějak mi hřeje u srdce, že jsi mi v něčem podobná :) Pěkný večer, Luc:)

jahodovypyre’s Profile Photo0
Ahoj, děkuju :')

Máš strach nebo fobii z nějakých, pro ostatní lidi naprosto obyčejných věcí?

nickreativnihomenenapadlo’s Profile Photozlajones
Z doteku. Nesnáším, nenávidím, je mi nechutné, když na mě někdo cizí sáhne. Vyhýbám se tomu, kdykoli někdo třeba jenom stojí vedle mě, děsím se toho, že se přiblíží natolik, že se mě, i když třeba jen na chvíli dotkne.
U lidí, které znám jsem to schopna překonat a nějak to překousnout, když se mě náhodou dotknout. U miláčka už mi to nevadí vůbec. Ale pokud je to někdo neznámý nebo někdo, koho nesnáším nemám daleko k hysterickým záchvatům. Nedávno se mě dotkla učitelka na tělocvik. Musela sem se hodně přemáhat, abych na ní nezačala přes celou tělocvičnu ječet.

Si schopný/á niehoho zbiť len tak bez dôvodu, kôli tomu, že by si napríklad mal/a zlý deň?

Leslie
Existují lidé, které bych byla schopna znít prostě jenom proto, že dýchají. Ale to je tím, že si podle jejich chování myslím, že by potřebovali aby jim někdo trefil. Možná by se pak vzpamatovali.
Ale pokud mám špatnou náladu, tak si ji na svém okolí nevybíjím. Většinou totiž ubližuju sama sobě.

Otázek na homosexuální páry už na asku bylo víc než dost. Mě by ale zajímal tvůj názor na to, jestli si myslíš, že je vhodné, aby takové páry vychovávali děti. Rozepiš se.

lesya moro
Myslím si, že to rozhodně vhodné je. Každé dítě potřebuje lásku a správnou výchovu. A nevidím důvod, proč by jím tohle homosexuální pár nemohl dát. Nebo je sna podle vás lepší, nechávat děti v přeplněných dětských domovech, když můžou mít svou vlastní rodinu, která je bude milovat a dá jím vše, co potřebují?
Já tuhle problematiku absolutně nechápu. Člověk, je člověk. Je jedno jestli je bílý, černý, fialový, homosexuál, heterosexuální, bisexuál, úchyl na stromy, chybí mi ruka, noha nebo oko. Na Tom prostě nezáleží. Záleží na tom, jakou má ten člověk povahu. Nechápu, proč si to lidé nedokáží uvědomit. S tímhle "škatulkováním" bude naše společnost jedině upadat.
Špatní rodiče se najdou mezi heterosexuálními páry stejně tak jako by se našli mezi homosexualními páry. A stejně tak, by se mezi oběmi skupinami náskok dobří rodiče. Ano, že začátku by to možná pro některé bylo divné. Ale nemyslím si, že by to bylo něco, na co se nedá zvyknout.

Zobrazit víc

zavři oči, ale svou mysl nech otevřenou. co vidíš?

punda.
Nevidím nic jiného, než prvotřídní zmatek. Proč dělám to co dělám? Proč to dělám tak, jak to dělám? Co to vlastně dělám? A kdo sakra jsem?
Poslední dobou nevím co cítím, nevím co chci, nevím, co bych měla. Připadám si, jako by semnou někdo zatřepal a všechno najednou ztratilo smysl i tvar. Jako by uvnitř mě probíhal nějaký zvláštní úklid, zatím co tělo funguje na autopilota.

Vic nez 3 tydny jsem bez normalniho internetu, a tak by me zajimalo, jak bys to zvladl/a ty? Byl by to pro tebe stres, nebo naopak takova dobra ocistka? Myslis, ze bys diky tomu mel/a vic casu? Proc dnes vsude lide lovi wifi, misto toho, aby si treba popovidali, cetli si nebo jen tak vnimali zivot?

Neměla bych absolutně žádný problém být bez internetu za predpokladu, že bych měla jiný způsob, jak komunikovat s miláčkem a kdyby na něm nebylo vše, co se týká školy.
Ovšem takhle .. kdybych byla bez internetu, asi bych zešílela. Asi bych co chvíli někomu volala, jestli není nějaký nový příspěvek na naši třídní skupině, jestli se nezměnilo suplování, jestli mi vytiskne tyhle a tyhle materiály, jestli je něco nového na stránkách školy. A s miláčkem bych nejspíš provolala milióny.
Já vlastně na internetu ani moc času netrávím. Párkrát přes den zkontroluju školní věci, večer sem tady a messenger mám zapnutý jenom kdyby náhodou někdo něco potřeboval.
Většina lidí si nedokáže představit život bez toho, že by byli online 25 hodin denně. Je to snad nejrozšířenější závislost na světě. Osobně to nechápu. Ano, dá se tím zabít nějaký čas, zabavit se. Ale jenom na chvíli. Ono jde místo sezení na netu dělat milióny užitečnějších a zábavnějších věcí.

Zobrazit víc

Ahojky,chceš se přihlásit do naší soutěže? :o Jestli ano,podívej se hned na naší první odpověď a tam najdeš podrobnosti! :o ^^ Jestli ne,promin že rušíme a užij si zbytek dne v co nejlepší náladě :) ( @MarinkaKacenka )

"Soutěže, hodnotné/dobré ceny a like" na tomhle místě naprosto postrádají svůj význam.

Podle čeho vybíráš kamarády? Prosím o odpověď o alespoň dvou větách-dvou dobrých větách.

WorldIsWeirdPlace’s Profile PhotoH.A.N.G.man
Kamarády nemám. Už delší duní. A vůbec mi nechybí, takže nemám v plánu, si nějaké nové vybírat.
Kdysi, když sem se ještě s ostatníma bavila, tak to vždy vyplynulo nějak tak .. přirozeně. Nemusela sem si je vybírat já. Vybrali dne si sami sebe navzájem.
Samozřejmě, se všemu z nich sem měla alespoň něco společného. Koníček, názory, vkus. Taky to většinou byli takoví ti odpadlíci, které společnost nepřijímala.
Kdybych měla říct, jaké povahové rysy a pod. u přátel vyžaduji/preferuji zjistila bych, že ani jeden z lidí, se kterými sem se bavila do tohoto profilů nezapadají. Přátelé si prostě nevybíráte. Vybírá je vám čas.

Napiš něco. Cokoliv. Třeba co děláš.

To co dělám, je extrémně nezáživné, takže ..
Nesnáším nechutné lidi. A to fakt že moc. A teď mě nepochopte špatně a nemyslete si bůh ví co.
Ale každý člověk je nějakým způsobem krásný, jedinečný, skvělý. Ale aby tyhle vlastnosti vystoupily na povrch, musí o sebe pečovat. A to nejen fyzicky, ale i psychicky.
Například jedna holka z mého okolí. Vypadá jako takový malý tukový sud. A ten tuk není jenom uvnitř ní, ale vyloženě z ní kape. Cítit jde snad na tři metry, její oblečení by samo stálo, kdyby si ho sundala. Chová se, jako by byla nějaký nadčlověk a všechny okolo sebe tyranizuje. A přitom není nijak nemocná, její rodiče jsou opravdu skvělí lidé. Nemá žádné vážné problémy, žije si jako prase v žitě. Tohle je pro mě nechutný člověk. Ale do téhle kategorie řadím i lidí, kteří sice mají tip ťop vzhled, ale chováním by se mohli rovnat tak pouličním krysám. A omlouvám se krysám, že je tak urážím.
Na druhou stranu, znám mladého kluka, který utekl z domu, protože ho rodiče mlátili. Už pět let v podstatě žije na ulici. Ale příjemnějšího člověka by jste ztěží potkali. Rád si s vámi popovídá prakticky o všem. Je inteligentní, milý, chápavý. I to málo, co si sám někde vydělá obětuje na to, aby se postaral o pouliční zvířata. Rád ochotně pomůže komukoli, kdo zrovna pomoc potřebuje.
A teď mi někdo vysvětlete .. kam to ten svět spěje .. ?

Zobrazit víc

Jak moc dobře umíte lhát? (Odpověď na hádanku je - s Kočím)

Záleží na situaci a na tom, jestli se mi zrovna chce. Kdysi sem byla skvělá lhářka. Klidně bych kdekoho přesvědčila, že slunce je vlastně modré a hranaté a ještě mu mezitím s klidem oznámila, že tráva je červená tak, že by ani neodporoval.
Ale poslední dobou už nemám důvod ani chuť někomu lhát. Přátelé ani "kamarády" nemám, s rodiči se povětšinou nebavím. A lhát příteli by mi přišlo odporné.

Vypiš 5 kladů a 5 záporů dnešního dne.

ElissEluseTemejcikova’s Profile PhotoLissα✿
- celou noc sem nespala
- psali sme opakování z celého druháku a absolutně nic sem neuměla
- ještě se musím učit čj, tmu, přv, nj, aj a vůbec se mi nechce
- pořezala sem se mega kuchyňským nožem
- nemůžu usínat vedle miláčka
+ měli jsme jenom pět hodin
+ byla jsem s miláčkem
+ dostala sem od něho další naprosto dokonalý řetízek
+ poprvé za dlouhou dobu mám dobrou náladu
+ jsem tak unavená, že se dneska 1oo% vyspím

http://www.evropa2.cz/srv/www/content/pub/cs/webtv/evropa-2/index.html?itemId=2297 Vím, že spousta z vás Biebra nemusí, ale tady nejde o něj. Jak by jste reagovaly třeba na to, že jedete autobusem a před váma je kluk,který má prostě kalhoty jen do půlky pozadí a jinak mu koukají skoro celé spodky?

Ať si nosí kdo chce, co chce. To už je jeho věc. Jestli má potřebu obnažovat svou zadnici, tak budiž. Možná že tím někomu i udělá radost. A ty, kteří jsou tímhle stejně znechucení jako já, se nikdo dívat nenutí. Myslím, že kdekoli by se našlo cokoli zajímavějšího, co sledovat, než tohle.
A ona je vlastně celkem sranda, když někomu ty kalhoty spadnou. A nejlíp, když si ještě rozbije hubu. Ach, on má tenhle "styl" vlastně i své výhody.

V těch otázkách s tebou úplně souhlasím. Když se někomu nechce, má počkat, až bude mít čas a s odpovědí si dát záležet. Já to tak dělám a sice jich mám kolem 70 (páč se mi pořád nechce), tak se snažím odpovědět normálně:)

Děkuju, aspoň někdo :))
Ono je lepší neodpovědět vůbec a tu otázku si nechat třeba na později, než ukazat tomu, kdo otázky posílá, že se snažil naprosto zbytečně.
Ono vlastně i celkem potěší, když mi přijde odpověď na otázku, kterou sem posílala třeba před měsícem. Protože aspoň vím, že opravdu mělo cenu ji posílat.

máš rád/rada svoju triednu učiteľku? ak nie, prečo? :-D:-O (ak nemáš tak bývalú) :-D

topinkalol’s Profile PhotoHUBABUBA
Jediné, co je na naši třídní dobré je to, že nám na školních výletech dovoluje pivo. A občas má světle chvilky, kdy se s ní i dá normálně mluvit.
O tom, jak se chová jindy se raději nebudu vyjadřovat.

Básničku? :3

Ve tmě bílé tiše stojí malilinká postava,
kdekoli se země dotkne, všechno pod ní roztává.
Ženuška to roztomilá, přenádherná, miloučká,
z jejich úst tu náhle zazní starobylá písnička.
O nádherné letní noci, o milencích pod hvězdami,
avšak kroky jejich rozešly se rozdílnými cestami.
Tisíce i milióny let už bloudí po světě,
hledají se, naříkají tóny zemřelého dítěte.
Ve tmě bílé tiše stojí malilinká postava,
zoufale tu roní slzy, navždy sama zůstává.

souhlasím s anonymem, máš dokonalé otázky, píšeš rozumné odpovědi. možná by stálo za to, že by sis založila svůj blog. ráda bych si ho četla, máš super vyjadřování^.

Dobře, budu nad tím uvažovat :)
(Pokud souhlasíte, tak mi napište, nebo tohle lajkněte, ať vím, jestli to má opravdu cenu)

Co si myslíš,že je v lásce nejdůležitější? Si zadaná/ý? Jestli ano,jaké pocity to v tobě vyvolává?

random people
V lásce je nejdůležitější .. láska? Pokud se dva milujou, vydrží spolu všechno.
Žádaná jsem. S tím nejbožejším, nejúžasnějším, nejlepšejším, nejskvělejším klukem jakého jsem kdy mohla poznat. Občas je to Pako, ale pořád je to moje Pako, které mě drží nad vodou.
Už jenom samotné vědomí toho, že s ním jsem ve mě vyvolává pocit neskutečného štěstí. Tomu pocitu, když mě obejme, se nic nevyrovná. Připadám si tak strašně malinká a bezbranná, ale presto tak v bezpečí, jako nikdy. Ono vlastně jenom stačí vidět ho. Připadám si jako naivně zamilovaná puberťačka. Jediné co chci je to, aby on byl stejně šťastný jako já.
Ještě nikdy jsem neměla nikoho, na koho bych se mohla tak jistě spolehnout, někoho u koho vím, že mě v tom prostě nenechá.

HOLKY:Lakujete si nehty?Jestli jo jakou barvu máte nejradši?KLUCI:Líbí se vámma holkách nalakované nehty?Jestli jo máte radši tmavé nebo světlé barvy?:D

bad girl
Nehty si lakuju jen na výjimečné události. Nemám na to nervy. Než mi to zaschne, mám to všude. Ve vlasech, na stole, na posteli, na nohách. Všude.

za like budeš denně dávat otázky?

K otázkám ..
Dám si tu práci a vymýšlím otázky, trápím se s jejich rozesíláním, protože na mobilu to jde jenom po 50 lidech a ještě to blbne. Myslím si, že vám to udělá radost, když ste si sami o otázky požádali. A čeho se dočkám? Odpovědí typu "ne, nechce se mi, smajlík, nevím, aha, odpověď naprosto mimo téma o úplné blbosti". Vždycky sem se usmála a řekla si "fajn, občas se člověku prostě nechce".
Ale víte co? Už mě to nebaví! Takže kdokoli, kdo mi odpoví tímhle stylem má jisté, že mu otázky okamžitě přestanou chodit. Dost lidí čeká, až jím otázky začnu posílat. A nevidím důvod, proč by měli čekat, zatím co vy odpovídáte takhle.
A ne, nebudu vám tohle rozesílat v otázce a upozorňovat vás, aby ste na chvíli mohli odpovídat normálně a pak se zas vrátit do starých kolejí.
(Jinak, kdo chce otázky, odkaz je v popisku.)

Zobrazit víc

Jak využíváš volný čas?

Volný čas .. co je to?
Můj denní režim vypadá přibližně takhle. Práce doma - škola - práce doma - učení - práce - minimum spánku.
Nebo.
Práce doma - škola - práce - učení do noci - minimum spánku.
Nebo.
Práce doma - škola - odpadní z vyčerpání, celý den spím - učení - minimum spánku.
A nebo.
Práce doma - práce - práce - učení do noci - minimum spánku.
Ach, kde jsou ty časy, kdy jsem nevěděla, co přes den dělat. Kdysi jsem cvičila. Hodně, každou chvíli. Teď nemůžu, i kdybych na to měla čas. Chybí mi běhání, ale moje kolena mi nejspíš řekla sbohem. Kreslím a čtu už jen ve škole, když se zrovna nudím. Focení leží v prachu zapomění. Volné chvilky, když už je mám (i když si říkám, že přes den nebudu nic dělat, stejně pracuju nebo se učím), patří mému příteli.

Prvním 3 10 likes ? :))

Sakra. Sakra, sakra, sakra.
Dobře, klid, dých .. sakra!
Okey, Okey, za nějakých 14 hodin píšeme opakování z celého druháku a já umím tak akorát .. nic.
Kdyby se mi do toho učení aspoň chtělo tak, jak se mi nechce.

Normálně bych nepsala ale dělám životní rozhodnutí a tak bych chtěla znát názor vás všech.. Gympl nebo zdravotní lyceum pro někoho kdo by chtěl později studovat psychologii? Děkuju.. :)

Pe†®a ʕ•ܫ•ʔ
Nedávno sme měli supla a bavili jsme se s ním o profilových/státních maturitách.
Kdysi se na středních učilo tak, že ani kvůli vysoce odborným předmětům člověk nemusel chodit na vysokou. Maturita a celý plán učiva byl mnohem více zaměřený na odbornost. Bylo to sice těžší, ale všichni to už nějak zvládli. Tak by to taky mělo být.
Ale dnes se vše bere jen povrchově, letem světem a je to zaměřené na všeobecné předměty. Což, pokud nemáte v plánu jít na výšku je vám upřímně k ničemu.
Takže myslím, že je to vlastně jedno kam půjdeš. Jestli chceš už teď vědět o zdravotnictví něco víc a baví tě to, tak lyceum. Pokud chceš mít jistotu ve všeobecných předmětech, tak gympl.

máš nějakého kamaráda co "ví všechno" a co ví všechno? :D

Avalencii
Znala sem jednu osobu, která "všechno věděla, všude byla, všechno dělala", prostě sežrala všechnu "moudrost" světa. Upřímně? Myslela jsem, že ho zabíju. Ne, že mu zácpu hubu a zabiju ho až pak. Protože věřím tomu, že by mi kecali i do toho, jakým způsobem ho mám vraždit. A i kdybych to dělala podle něho, stejně bych to dělala blbě a on by to udělal líp. Ještě teď, při vzpomínce na něho mám nervy v háji.
Za osobu, která všechno ví, většina lidí považuje mě. Nechápu proč, protože toho co nevím, je obrovské množství. Ale stejně, vždy když něco potřebují, jdou za mnou. To mi ani nijak nevadí, ráda pomůžu.

Jaký máš názor na anorexii?

haughty
Promiň, ale trochu si tvoji otázku pozměním.
Nesnáším pro ana stránky, weby, profily atp. Nesnáším ty, kteří propagují "hubnutí anou". Nesnáším všechny "sis", které podporují lidí v tom, aby nejedli. Nevím jestli ti lidí upadli hned po porodu hlavou na zem. Opakovaně. A nebo jím odjel mozek na doživotní dovolenou. Nebo jsou mentálně zaostalí. Nebo já nevím co. Ale tohle prostě není normální.
Anorexie je nemoc, která zabíjí. Není to o tom, že si řeknete "HaHaHa, líbí se mi trčící kosti, tak na chvíli prostě budu dělat že nejím a budu in". Ne. Tohle je jedině výsměch lidem, kteří opravdu trpí.
Věřím tomu, že kdyby tyhle pro ana holky přišly do nemocnice navštívit holky, které anorexií opravdu trpí, pozvracely by se na místě a volaly by maminku. Moje kamarádka tam je. Přišla i vlasy, selhávají ji orgány. Vypadá jako mumie. Nedokáže se ani postavit. Stačí ji nějaký lehčí naráz a hned si zlomí nějakou kost. Tohle, mojí milí, tohle je anorexie. Ne ty obrázky trčících kostí, z většiny pěkně upravené ve PhotoShopu. Ne, anorexie je bolest a utrpení.
Sama mám sklony nejíst. Prošla sem si fázemi, kdy mi bylo z hladu špatně, zvracela sem, i když sem neměla co. Kdy mi jídlo přišlo tak odporné, že sem málem pozvracela celou ledničku, když sem ji otevřela. Momentálně sem ve fázi, kdy jídlo prostě ignoruju, neexistuje pro mě. Jím jenom proto, aby to ostatním nepřišlo divné. A i za tuhle trošku se nenávidím. Nenávidím svoje tělo za ti, jak nechutně vypadá. Tohle, tohle jsou příznaky anorexie. Ne ty "úžasné" diety, které si tam holčičky radí.
Je mi špatně když tyhle stránky vidím. Opravdu špatně. A to hlavně z toho, jak můžou být ti lidi takhle blbí.

Zobrazit víc

Jak se odmilovat?

Kup si kočku a zamiluj se do ní. Budete mít skvělý vztah.
Moje láska je skvělá. Dělíme se s pólu o jídlo (krade mi ho), chodíme spolu na noční, romantické procházky (plíží se za mnou a snaží se mě ulovit), sprchujeme se spolu (vždycky mi skočí do sprcháče dřív, než ho stihnu zavřít a pak se strašně diví, že je ta voda mokrá a snaží se dostat ven), každý den netrpělivě očekává můj příchod (protože má hlad) a celou noc vedle mě spí a naprosto spokojeně, jako pokažená sekačka mi přede přímo do ucha. No nemiluj ji.

Úsměv. Stojí tak málo, ale dokáže toho udělat hodně. Usmíváš se často, pokud bereme ten upřímný úsměv? Oplácíš úsměvy?

U mě je to tak půl na půl. Někdy se za celý den neusměju ani jednou, a jindy se celý den křením, jako kdybych na něčem jela.
Ale většinou se opravdově upřímně na lidí usmívám jen tehdy, pokud to jsou ti, které znám a můj úsměv si zaslouží, nebo když se někdo usměje na mě.
Úsměv Stojí tak málo ale dokáže toho udělat hodně Usmíváš se často pokud bereme

jestli si mysliš že ty umíš zaujmout tak těžko ... @NatysekMacova a proto tady má 3K ? O.o a sháním ji like za stránku

Oh, sakra, někoho jsem urazila .. to jsem opravdu nechtěla .. :( Dobré, kecám, je mi to upřímně jedno :)
Já nemám potřebu někoho zaujmout a ani nepotřebuju lajky. V životě mám o dost lepší priority.
Ehm 3K vyžebraných likes? Protože i to tvoje "shánění" není nic jiného než žebrání.
Netěšilo mě, nezajímáte mě, už mi nepiš :)

Máš možnost vrátit se v čase a změnit jednu událost. Už nikdy to ale nebudeš moci vrátit zpátky, tvá volba je nezvratná. Využiješ tuto možnost? Uvědom si, že bude mít v současnosti následky, které se odrazí možná do něčeho úplně jiného. Jestli ji využiješ, jak a proč? Co tím získáš?

Hodně, opravdu hodně by mě lákalo změnit jednu věc. Respektive .. neudělat ji. Ale myslím, že nakonec bych to stejně nechala být tak, jak se to stalo.
Nedokázala bych riskovat, že by to změnilo budoucnost jistým způsobem, který bych možná ani nemusela přežít.
Člověk by se měl z minulosti prostě jen poučit a jít dál. Neměl by se v ní pořád utápět a přemýšlet coby kdyby.

Lajk - 3 lajk? :-)

Ach jo .. nesnáším svoje sny.
Je jedno v jakém kontextu, ale byla tam malinká skříňka. Starobylá, černá, vyřezávaná a ručně malovaná. Opravdu neskutečně nádherná. A na ní seděl malinký, havran.
A já to teď chci. Úplně strašně moc.

Co si myslíte o ZOO..? Čekám, že plno lidí napíše, že je to hrozné..Ale uvědomte si, v jaké žijeme době..Že každé zvíře, co je ještě volné, tak může být pytláky chyceno apod..

Já vlastně na zoo nějak extra špatný názor nemám. Spíš naopak. Zvířata v zoo mají skvělou péči. Možná nemají přirozený pohyb, ale to je asi tak jediné, co jím chybí.
Navíc je tak možné zachovat druhý, které ve volné přírodě pomalu ale jistě vymírají. A s velkou snahou by se je možná mohlo podařit dostat je do volné přírody zpět.
Navíc, dnešním dětem opravdu neuškodí zjistit, že to roztomilé na obrázků je vlastně velká šelma, která by je mohla lehce roztrhat, atp.
Zoo mají svůj význam a nemyslím že, že by bylo dobré he zrušit.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo barča(͡๏̯͡๏)

Názor na cigarety ? Voní ti to ,nebo smrdí ? Kouříš ?

Poison Ice Cream.
Kdysi sem kouřila, ale přestala sem. Dvě velmi blízké osoby mi umřely na rakovinu a to pro mě byla opravdu silná motivace zbavit se toho. Teď už bych znovu nezačala. Smrdí mi to a přijde mi to odporné.

Kdo je pro tebe hodně důležitý?(Kromě rodiny:))

bad girl
On.
Vlastně je pro mě tou nejdůležitější osobou v mém životě. Bez něho bych tady už ani nebyla.
On jediný mě drží nad vodou, když se potápím dolů. I když je to někdy hodně těžké. No .. vlastně spíš děsivé a nemožné, nevzdává to se mnou a bojuje dál.
Ještě nikdy, nikdy sem někoho takového neměla. Někoho, kdo by u mě opravdu stál a byl mi oporou. Někoho, kdo by se mi každičký jeden děs snažil vykouzlit mi úsměv na tváři a udělat mě šťastnou. Někoho, kdo by se o mě zajímal a staral. Někoho, kdo by mě měl rád takovou, jaká doopravdy jsem. Někoho, kdo by mě dokázal přesvědčit že sem krásná a boží v situacích, kdy prostě člověk byt krásný a boží ani nemůže.
Někoho tak božího, skvělého, perfektního, úžasného, dokonalého.
Někoho, jako je on.

Jaká je vaše nejoblíbenější kniha? Dokázali byste o ní pět minut v kuse mluvit?

O každé ze svých oblíbených knih, bych dokázala mluvit déle než pět minut. Vlastně o každé knize, kterou jsem kdy přečetla, bych dokázala mluvit déle než pět minut. Myslím, že kdybych se do toho opravdu zabrala, mohla bych mluvit i hodiny.

Jaký názor máte obecně na cirkus? Byli jste tam někdy? Jste zastánci vystoupení se zvířaty, nebo vám to příjde jako týrání? Dají se ta "kočovná představení" u nás, vůbec považovat za plnohodnotné cirkusy? Těším se na vaše názory ~

Qvieta Brzęczyszczykiewicz
Nesnáším cirkusy. Dobře, pokud v nich nejsou zvířata, jsou mi upřímně ukradené. Ale pokud v nich zvířata jsou ..
Z posledního cirkusu, který jsem viděla mi bylo na zvracení. A to sem ani nešla dovnitř. Vedle cirkusu se padl kůň. Teda .. dříve to asi býval kůň. Žebra by jste mu mohli počítat od pohledu a záda měl prohnutá tak, že o tom raději ani mluvit nebudu.
Znám sice pár cirkusů, kde se o svá zvířata starají dobře. V rámci možností. Ale u tak, žádné zvíře není stavěné na to, aby bylo neustále někam převáženo a nemělo téměř žádný pohyb.
Cirkusu bez zvířat by byly opravdu skvělá věc. Dobře, klauny bych vydýchavala hodně těžce, ale i tak by byly skvělá věc. Když to ty lidí baví, tak proč ne? Proč to nevyzdvihnout na formu určitého umění?

zkus napsat pribeh...nerikej ze to neumis!! proste zkus neco poskladat na zaklade svych myslenek

Byla jednou jedna malá holčička. Nikdo ji neměl rád, všichni si z ní dělali srandu a nadávali ji. Říkali ji, že je ošklivá a tlustá. Že je neschopná a hloupá. Holčička dlouho tiše trpěla, ublížovala si a říkala si, že stačí vydržet ještě chvíli a bude to dobré.
Jednoho dne už to ale překročilo všechny meze. Holčička přiběhla s pláčem domů a zamkla se v koupelně. Ubohé malé dítě. Snědla nějaké prášky a podřezala si žíly.
Naštěstí ji našli a zachránili. A jak rostla a dospívala, stávala se z ní nádherná sebevědomá žena. Tvrdě ba sobě pracovala. A to nejen na vzhledu fyzickém, ale i na tím psychickém. Všichni ji záviděli a chtěli být jako ona.
Ale ji to nestačilo. Pořád si pamatovala, jaké to bylo, když byla malá. A nechtěla, aby to tak ještě někdy dopadlo. Samozřejmě, s tímhle přístupem, to přehnala. Přehnaným cvičením ničila své tělo. Nejedla. Tvrdě pracovala, často i do noci, prakticky nespala. Začala upadat do depresí z toho, že nikdy nebude dost dobrá.
A pak potkala jeho. On jediný ji dokázal, alespoň na chvíli přesvědčit, že už dokonalá je. Že se nemusí takhle ničit. Jenže už bylo příliš pozdě. Dokázal jen oddálit to, co bylo nevyhnutelné. Její krása byla tatam. Zbyla z ní jen kostra, potažená kůži. Vlasy ji vypadávaly po pramenech, nehty se olámaly. Pod očima měla černé kruhy a v jejich očích vyhasla všechna naděje.
Brzy, velmi brzy skončil její život. Mohla mít ještě tolik krásných let před sebou. Lidé zabíjí, aniž by si toho byli vědomi. Zamyslete se nad tím, co komu říkáte. Má to smysl.

Zobrazit víc

zkus napsat pribehnerikej ze to neumis proste zkus neco poskladat na zaklade

Promiň,ale to je fakt trapný. Přesně tohle nesnáším. Nemůžeš se malovat a seš z toho v prdeli. Bože. Ženský. Nikdy jsem se nemalovala a šťastně si žiju s nejlepším klukem na světě. Proč to tak nutně potřebuješ? -__-

WorldIsWeirdPlace’s Profile PhotoH.A.N.G.man
Já ale nejsem v prdeli z toho, že se nemůžu malovat :D To je mi prakticky jedno. Příteli se líbím i bez toho a ostatní klidně muzou utíkat a ječet strachy, oni mě vážně nezajímaví. Nejsem ten typ, co musí byt věcně dokonale upravený, božsky oblečený a skvěle namalovaný. Řekla bych, že spíš naopak. Jde mi o to, abych se cítila pohodlně a mohla fungovat. Ostatní mi můžou políbit levý chlup na oku a třeba mi i napsat na čelo vesnický buran. Ale jelikož žiju stylem práce - škola - práce - učení - minimum spánku, ani nemám na takové blbosti čas.
To co mi vadí je to, že i když mi je prakticky osmnáct, lidi mě soudí podle toho, že vypadám na čtrnáct a taky se tak ke mě chovají. Jako bych najednou že dne na den omládla o čtyři roky. A to nejen fyzicky, ale i mentálně. Jako bych neměla právo na názory, nic nevěděla. Urážejí mě a dělají si z toho srandu.
A to mě jako člověka, který byl nucen dospět už ve velmi mladém věku a dnes se jen s minimální podporou rodičů prakticky stará sám o sebe a jeho názory byly vřele vítany poměrně dost .. uráží.
Kdybych neměla tenhle problém, nemaluju se vůbec. Ale probojovávat se přes povrchnost lidí, jejich škatulkování a "první dojmy" je opravdu nad mé síly.

Zobrazit víc

Napište mi cokoliv,chci si něco hezkého přečíst.

WorldIsWeirdPlace’s Profile PhotoH.A.N.G.man
Vzhledem k tomu, že mám pořezané oko, nesmím se malovat dokud se mi to nezahojí. A díky tomu začínám nesnášet svůj vzhled.
Nikdy sem se sice nemalovala tolik, že by že mě byl po ranním zákroku někdo úplně jiný. Ale vypadala sem díky tomu starší .. tedy, vypadala sem díky tomu na svých skoro osmnáct.
Teď mi všichni říkají, že vypadám jako malá holčička. Že vypadám sotva na čtrnáct. Vždyť i řidič autobusu se mě raději ptal, jestli ještě náhodou neplatím poloviční jízdné! Vsadím se, že kdybych šla do kina na film 15+, chtěli by po mně občanku.
Jo, má to svoje výhody, působit mládě a roztomile (k tomu všemu jsem totiž ještě i malá), ale opravdu si nedokážu představit, že bych takhle měla fungovat delší dobu. Vždyť i na občance vypadám starší než teď, a to jsem na ní o tři roky mladší!
Hm .. berme to pozitivně. Ve třiceti budu vypadat na svých momentálních 18!

Zobrazit víc

Kdy jsi byl/a naposled v nemocnici?

bad girl
Poslední dobou si připadám jako invalida.
Měla jsem nebo pod víčkem a pořezalo mi to oko.
Přetížila jsem si kolena, takže nemůžu prakticky nic dělat.
Jsem už přibližně měsíc v kusa nachlazená.
Mám bloknuté záda, díky tomu mě bolí i hlava.
Jistě zdravotní problémy, které nebudu rozepisovat.
Jím tolik tabletek, jako 80 letá stařena.
.
Takže v nemocnici sem jako doma.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo barča(͡๏̯͡๏)

Má se lidem pomáhat? Proč? (co nejupřímnější odpověď prosím :D .))

Morlor’s Profile Photo☆EFKΘ☆
Jsem člověk, který pomáhá ochotně a rád. Ale poslední dobou přemýšlím, jestli to má vůbec ještě cenu. Někomu pomůžete, máte dobrý pocit a on vám pak zamává a pošle vás do pryč. Z dobrého pocitu je jen nadávání na sebe sama, jak blbí jste.
Ano, lidem by se mělo pomáhat. Ale těm, kteří dokáží pomoc ocenit, popřípadě budou následně ochotni pomoct oni vám. Tím oceněním nemyslím, že by vám měli klečet u nohou a nosit vám dary hodné bohům. Ale měli by alespoň poděkovat, byt vděční a nezbavit se vás hned, jakmile se jim přestanete hodit.

Přítel se semnou rozešel, protože mám strie :(( nevíš jestli se s tím dá něco dělat? :((

Samozřejmě že dá. Zajdi za svým bývalým přítelem, kopnout ho do zadku, řekni mu, že je kretén a se zdviženou hlavou odkráčej.
Podívej .. taky mám strie. Mám jich celkem hodně. A taky jdou dost vidět. A samozřejmě, že si na to můžeš koupit různé olejíčky, mastičky a podobné blbosti, když se potom budeš cítit líp. Ale i když se ti trochu zatáhnou, nikdy nezmizí úplně. Nauč se svoje tělo milovat, i se všemi jeho vadami. To je to nejlepší, co můžeš udělat.
Až si najdeš přítele, který nebude vypatlaný kretén, a bude tě milovat, věř mi, že i když uvidí tvoje strie, i když ti bude držet vlasy, zatímco ty budeš zvracet, i když ti bude utírat nudle zpod nosu, zatím co ty mu budeš opuchlá brečet na rameni, i když budeš červená a opuchlá ležet nemocná v posteli, zatím co on bude skákat kolem tebe .. i když cokoli, bude tě milovat pořád stejně a bude ti říkat, že jsi krásná. Ne proto, aby tě potěšil. Ale proto, že pro něho krásná budeš.
Vykašli se na idioty, co si tě naváží. Zvedni hlavu a nech je daleko za sebou. Držím ti palce :)

Zobrazit víc

like=like?:)

Žil jednou jeden starý muž. Každý den, se chodil dívat na kopec, který byl za jeho domem. Každičký jeden den, jeho dlouhého života tam stál a díval se na něj.
Až jednou k němu přišel malý hošík a zeptal se ho, proč a co to vlastně dělá? Starý muž mu vysvětlil, že každý den přemýšlí a představuje si, jak asi ten kopec vypadá z druhé strany.
Hošík to nedokázal pochopit. Ptal se muže, proč se na druhou stranu prostě nezajde podívat. Muž ho odbyl, aby nebyl hloupý a mrzutě se odbelhal do svého domu.
Ale nedalo mu to a musel přemýšlet nad tím, co mu chlapec řekl. Vrtalo mu to hlavou tak dlouho, až si jednoho rána sbalil nějaké věci a vydal se na druhou stranu kopce.
Dlouho .. dlouho nikdo starého muže neviděl. A když se vrátil, už nesedával u kopce a nesnil o jeho druhé straně. Něco z jeho radosti se navždy ztratilo. Když za ním hošík přišel a zeptal se ho, jaký kopec byl? Jestli byla jeho druhá strana taková, jakou si ji vysnil?
Muž mu jen zklamaně řekl, "Byl to jen obyčejný kopec. Stejný že všech stran. Obyčejný kopec a nic víc." A dal seděl před svým domem, otočen ke kopci zády. Nedělal nic jiného, jen seděl a ignoroval vše, co se okolo něj dělo.
Nebylo tomu dlouho a starý muž zemřel. Málo, maličko lidí přišlo na jeho pohřeb. Hošík byl jedním z nich. Všech se vyptával, co se se starým mužem stalo. Lidé se od něj odvraceli, až jedna stará dáma mu odpověděla, "Nikdo neví proč a jak umřel. Jediné, co se po sobě zanechal, byl lístek se slovy - Byl to jen obyčejný kopec. Obyčejný kopec a nic víc."

Zobrazit víc

likelike

Samota. Vadí vám? Děsíte se jí? Nebo do ní utíkáte před ostatními?

haughty
Poslední dobou je pro mě samota jedinou záchranou .. cítím se tak .. odporně. Nedokážu delší dobu ve společnosti. Připadám si pak jako divoké zvířátko chycené v pasti.
Utíkám pak do vírů osamění, abych se dostatečně "zotavila" pro další den, který budu muset prožít ve společnosti lidí tak, aby nic nepoznali ..
Samota Vadí vám Děsíte se jí Nebo do ní utíkáte před ostatními

-

DarknessDeStation’s Profile PhotoDarkness DeStation
http://www.novinky.cz/krimi/350743-muz-pritelkyni-znasilnil-kvuli-rozchodu-dostal-pet-let.html
http://www.novinky.cz/krimi/350755-muz-se-zenou-meli-znasilnit-ctrnactileteho-chlapce.html
http://www.novinky.cz/krimi/350686-desetilety-chovanec-detskeho-domova-byl-sexualnim-otrokem.html
Články o znásilnění můžete najít takřka denně. Většina lidí nad tím mávne rukou a řekne si, že se jich to netýká. Ale je to opravdu pravda? MYSLÍTE SI, ŽE SE VÁS TAKOVÉ VĚCI NETÝKAJÍ? MYSLÍTE SI, ŽE JSTE NATOLIK V BEZPEČÍ ŽE BY SE TO VÁM NEBO VAŠIM BLÍZKÝM NEMOHLO STÁT? ČÍM A JAK SE MŮŽETE BRÁNIT aby vás někdo na ulici prostě nepopadl a někam neodtáhl?
Opravdu zarážející je, že touhu znásilňovat mají i malé děti. Může za to snad sama tahle doba, která je naprosto sexuálně otevřená? CO SI MYSLÍTE, ŽE V NICH TUTO TOUHU VYVOLÁVÁ?
CO VŠEOBECNĚ VYVOLÁVÁ V JAKÉMKOLI ČLOVĚKU TOUHU ZNÁSILŇOVAT?
Asi nikdo z nás si nedokáže představit, jaké to je, byt obětí znásilnění. S ČÍM VŠÍM SI MYSLÍTE, ŽE SE TAKOVÝ ČLOVĚK MUSÍ VYROVNÁVAT? Nejen fyzicky a psychicky. Ale také s tím jaký vliv má na něj okolí?

Zobrazit víc

Díváš se na filmy v angličtině, nebo jsi líný/á na čtení titulků? Na jaký se film v angličtině nejradši díváš? Klidně může být i na dabovaný, ale ty se raději podíváš v angličtině.

Když se dívám na filmy sama, vždy se na ne dívám v angličtině s českými titulky. Je to tak o dost lepší. Nejen proto, že se díky tomu rychle učím anglicky, ale i proto, že titulkové dabingy mohou být překládány lépe, než ty mluvené.

Brali byste restart ? Restart svého života, začít úplně od začátku ale vědět vše co víte, znát lidi co byste potkali, vědět co si ostatní budou myslet, co budou říkat.

Your enemy
Rozhodně ne.
Bylo by to strašně .. nudné. Život má být jedno velké dobrodružství, na každém rohu nás má čekat nějaké překvapení. Co by sme měli z toho, kdyby sme mohli předvídat co kdo, kdy a jak udělá? Jak bychom vůbec mohli mít přátele, zamilovat se, bavit se .. jak bychom si ten život mohli užívat?
Ano, teď to bolí a častokrát si rozbijeme hubu. Ale stojí to za to.

Proč chce každý mladý člověk být už dospělým?

Iren
Mladí lidé chtějí být dospělí, dospělí lidé nechtějí stárnout.
Upřímně to nechápu. Dětství je to nejlepší období, jaké může být. Ano, neměla jsem ho sice nejkrásnější, ale bylo to období, prakticky bez starostí. Všechno za váš vyřizovali dospělí a váš zajímalo jenom to, co a s kým budete přes den dělat. Radost vám dokázala udělat každá maličkost. Měli jste moře volného času. Tak proč od toho utíkat? Proč se připravovat o část života a dělat ze sebe, něco co nejsme?

Co vám v dnešním světě chybí..?

Rozum!
To asi bylo ošklivé, že? Ale poslední dobou mám pocit, že kdykoli se někdo dostane na nějaké vyšší místo, jeho mozek mu prostě řekne "sbohem" a odjede na doživotní dovolenou. Ano, samozřejmě, některé mozky se zuby nehty drží, ale brzy jsou "uvězněny" a není jim dovoleno o čemkoli rozhodovat.
A tihle bezmozkoví lidé následně ovlivňují nás a dělají si z nás ovce. Když se tak rozhlížím vedle sebe .. celkem jim to jde.

Povolil/a bys trest smrti??

Pe†®a ʕ•ܫ•ʔ
1o.1o. byl den proti trestu smrti.
Dnes jsme se bavili o tom, že českého občana nelze vyhostit ze země.
Jediným řešením je doživotí. A to jen ve výjimečných případech.
Za vraždu je max. 2o let.
A já si říkám .. co je to sakra za sytém?!
Dnešní lidé chcou být tak strašně humánní, hodní, chápající, tolerantní .. a s prominutím si serou na vlastní hlavu.
Být po mém, trest smrtí obnovím. Teď je to tak, že když někdo něco hodně hnusného provede, prostě ho na doživotí šoupnou za mříže. A on si vesele žije z našich peněz. A nebo ho za dvacet let (spíš dřív) pustí a on si může vesele vraždit dal. A nebo ho pošlou k psychiatrovi, ten zrovna nemá náladu, tak mu napíše, že je v pořádku a osoba si dále může vesele páchat to, co páchala předtím. HaHaHa. Ciťme se bezpečně, že ano.
Kdyby byl zaveden trest smrti tohle by se opravdu nestávalo. A někteří by si jo rozmysleli, jestli opravdu chtějí něco provést. Myšlenka na usmažení v křesle zřejmě nebude příjemná.

Zobrazit víc

Umíš být sám/a se sebou? Třeba hodinu jen tak ležet ve vaně a přemýšlet, bez veškeré elektroniky, knih či křížovek.

Ethrinne
Dokážu hodiny jenom tak sedět/ležet na posteli a zabývat se svými myšlenkami. Občas to dělám i neúmyslně. Prostě se seknu .. a proberu se až za hodinu, dvě.

podívej se do zrcadla.. Co tam vidíš?

ElissEluseTemejcikova’s Profile PhotoLissα✿
To cosi se právě postavilo přede mě. Mrtvolně bledou kůži lemují černé vlasy, trčící do všech možných i nemožných stran. Opuchlé, červené, přivřené oči zdobí kruhy pod očima. A i ty kruhy pod očima, zdobí kruhy pod očima. Z rozkousaných rtů teče krev. Ruka s třesem feťáka s abstinenčními příznaky se snaží zkrotit tmavé háro. Zbytečně. Vlasy tomu stvoření spadnou přes obličej, jako by vynášely verdikt odsouzení.
.
.
Asi bych se měla přestat dívat do zrcadla. A neměla bych vycházet mezi lidi. Pro jejich vlastní dobro.

Většina lidí říká že na vzhledu nezáleží, ale každý si prvně všimne jak člověk vypadá než toho jaký je uvnitř. Jak se na lidi díváš ty ?

Your enemy
Pokud se bavíme o přátelství, na vzhledu nezáleží. Důležitá je povaha člověka, ne jeho vzhled. K čemu vzhled modela/ky, když vám co chvíli podrazí nohy.
Pokud se bavíme o vztahu, nejde ani tak o vzhled, jako o fyzickou přitažlivost. Je jedno, jestli má váš miláček pár drobných, či větších vad, pokud vás stále fyzicky přitahuje. Všichni máme nějaké věci, které nedokážeme vydýchat. Já bych se třeba nemohla chodit s klukem, který má na těle medvědí kožich, nebo je menší než já. Tohle zaručuje nulovou fyzickou přitažlivost. Takže i kdybych potkala takového kluka, i když by měl tu nejúžasnější povahu, vztah s ním, by nemohl fungovat. Nejde mít vztah s někým, kdo vás nepřitahuje.
Samozřejmě, že mě vzhled vždy zaujme jako první. A udělám si tak určitý obrázek, jaký ten člověk asi bude, protože i vzhled toho hodně prozradí. Ale neodsuzuju a vždy dám člověku šanci, aby mi dokázal, že sem se pletla.

Zobrazit víc

O čem by sis povídal/a se svým domácím mazlíčkem(např: pes, kočka, andulka, morče, rybičky, komár, žirafa, atd), kdyby uměl mluvit? :D

Morlor’s Profile Photo☆EFKΘ☆
Já si s numa kočkama povídám naprosto o všem. Už mě znají líp, než většina lidí. A i když nemluví, z jejich pohledu přesně poznám, kdy mi říkají, že jsem naprosto vypatlaný idiot nebo že je to nezajímá nebo že je mám místo blbých keců raději nakrmit.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Karísek ☆EFKΘ☆

Dnes před školou bylo pár transparentů a "stánek" ve kterém stála paní a říkala nám, abychom podepsali petici proti potratům. Aby byly prostě potraty zakázány. Myslíš, že po nás chtěla dobrou věc, nebo by potraty měly být povoleny? Podepsal/a by jsi to?

Nemyslím si, že by měly být potraty zakázány. Lidé to vidí jako vraždu, jako nějaký hřích. Ale když se nad tím zamyslíte ..
Je lepší potrat nebo dítě, které bude postižené a celý život bude trpět nejen ono, ale i jeho okolí?
Je lepší potrat nebo dítě vyhozené v nemocnici?
Je lepší potrat nebo dítě v dětském domově, které nikdo nechce?
Je lepší potrat nebo dítě, které budou nenávidět (třeba jako připomínku znásilnění a zničeného života) a budou ho týrat?
Je lepší potrat nebo dítě, které žije v tak chudé rodině, že musí krást, aby mělo na jidlo?
Je lepší potrat nebo smrt matky i dítěte při porodu?
Ano, je fakt, že hodně žen využívá možností potratu jen proto, že sem jim dítě zrovna v tuhle chvíli nehodí. Proto si myslí, že potraty by sice neměly být zakázány, ale každá žena by měla být prověřena, jestli má skutečně vážný důvod, proč si chce dítě nechat vzít. Takhle by to znovu začalo sloužit dobré věci a lidé by aspoň znovu začali uvažovat, zdali dítě opravdu chcou a mohou si dovolit ho mít.

Zobrazit víc

Vadí ti, když se po tobě někdo opičí, nebo je to pro tebe spíš čest?

Když si někdo občas vypůjčí nějaký názor, nosí něco tak, jak to nosím já nebo dělá něco podle mě, to mi až zas tak nevadí. Když se jim to líbí, tak proč ne?
Ale když se někdo snaží chovat stejně jako já, oblíkat a malovat stejně jako já, dělat všechny věcí stejně jako já, mluvit jako já .. tak za tohle bych zabíjela.
Upřímně nechápu, co z toho ti lidi mají. Čeho tím chtějí dosáhnout? Vždyť žít, jako něčí kopie musí být únavné, odporné, svazující (a taky dost trapné).

umíš jednat s lidmi? jak dobře? pokud něco chceš,umíš toho druhého přesvědčit po dobrém? nebo k tomu potřebuješ násilí? či se spokojíš a tím,že se ti to prostě nepovedlo a necháš to být?

Avalencii
Mám problém promluvit na cizí lidi. Mám hodně moc velký problém, promluvit na cizí lidi. Avšak to je můj jediný problém. Když ho překonám, moje jednání s lidmi je obdivuhodné.
Sama nevím jak to dělám, ale vždy nasadím svůj "úřední hlas", začnu být strašně milá a hrát trochu hloupoučkou .. a nejednou mám to co chci. Nedělá mi dělat kompromisy, ústupky a slušně se domluvit.
U kamarádů občas použiju vydírací metody, ale to vždy jen že srandy a ani s nimi nemám problém se domluvit.
Samozřejmě existují lidé, se kterými by ste se nedomluvili ani s klidem ledové kostky a s vyjednávacími schopnostmi génia. Tehdy to raději, pokud to není nějak extra důležité, vzdávám, protože nemá smysl zbytečně si ničit nervy.

Proč myslíš, že dnes už není vůbec nic takzvaně "tabu"?

To není pravda. V dnešní době je tabu mnoho věcí. Dvěmi největšími tabu dnešní společnosti jsou stáří a smrt.
Nikdo se nechce bavit o starých lidech, nikdo nechce řešit, co s nimi. Jakmile člověk překročí jistou hranici věku, stává se pro okolí neviditelným. Pokud ovšem nemá peníze a majetek, který by mohl rozdávat. Stáří lidé sedí doma sami, nepřijdou se za nimi podívat ani jejich vlastní děti. Každý dospělý se snaží, aby pořád vypadal max. na 20-30 let.
To samé platí o smrti. Nikdo se o ní nechce bavit, nechce ji prožívat, nechce být v její blízkosti.
Dnešní společnost se tváří, jak je všemu strašně otevřená. Ale to všechno je jen přetvářka.

Co Vy a horory..? Díváte se na ně rádi..? Jaký druh hororů máte nejvíce rádi?:))

Miluju horory. Ale ty v knižní podobě. Ještě jsem nenarazila na moc filmových hororů, které by za něco stály.
Podle mě, by měly být horory hodně o psychice a o imaginaci. Pokud vám někdo naservíruje pevnou podobu toho, čeho se máte bát, centra strachu nefungují na plné obrátky.
Ale pokud vám někdo to, čeho se máte bát pouze popisuje a nechá vaši představivost, aby si s tím pohrála, účinek je mnohonásobně silnější a lepší.
Neskutečně miluji všechny horory (i všechny ostatní knihy) od Kinga, protože on je opravdový mistr strachu

Jsou kluci,kteří si holí nohy a podpaží,opravdu kluci?

WorldIsWeirdPlace’s Profile PhotoH.A.N.G.man
Pokud si kluk holí nohy/ruce, opravdu je to poněkud .. poněkud hodně zženštilé, ale pokud si holí podpaží, nevidím na tom nic špatného. Preci jen, pokud někomu z podpaží trčí bohatý prales, není to zrovna přitažlivý pohled.
Ale ono je to zase všechno o vkusu. Mě třeba chlupatí kluci přijdou .. nechutní. A tím nemyslím chlupaté nohy a ruce, to je v pořádku. Ale pokud jeho hruď, záda, popřípadě i to podpaží zdobí srst, za kterou by se nemusel stydět ani medvěd .. fuj.

Dobré ráno:) Jaký máte postoj ke vzdělání...? Teď to myslím všeobecně..Nejen školu:) Bráníte se vzdělání nebo se rádi vzděláváte..?

Vzdělávám se ráda. Školy se to ani tak moc netýká, protože mi přijde, že střední není ani tak o tom, co se naučíte v hodinách, ale o tom, naučit se jak myslet a jak vycházet s lidma.
Ale mimo školu mě vzdělávat se baví. Ráda se podívám na nějaké dokumenty, přečtu si nějaké odborné články, naučím se něco nového. Člověk by se měl vzdělávat celý život. Doby se mění a rozhodně to není na škodu.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo AB.

Často pokládaná otázka.. Jsi rasista?

haughty
Jsem zmrdista. Je mi jedno, jakou barvu lidé člověk má, z jaké země pochází a pod. dokud se chová slušně. Ale jakmile meze slušného chování překročí, automaticky u mě končí.
(Jsem sice trochu zaujatá vůči němcům a polákům, ale mám pro to své osobní důvody)

Bojíte se tmy..? Dokázali byste třeba sami v noci projít celý les..? btw. DOBROU NOC

Tmy se nebojím a rozhodně nemám problém někde v noci, sama chodit. Ať už je to les, hřbitov, pole nebo opuštěná ulice.
Ale když jdu třeba po tmě s někým a bojí se on, jeho strach přechází i na mě. Tedy .. pokud je to známé místo, tak ne. Ale pokud je to místo neznámé a zná ho ten druhý a přesto se bojí .. jsem schopná umírat strachy a být extrémně paranoidní.

Situace: Jsi u někoho na návštěvě a on si někam musím odběhnout tzn. ty zůstaneš sám/a v cizím pokoji. Máš nutkání neznámé prostory prozkoumat? Myslím teď kouknout do nějaké skříně a tak podobně - ne krást! Už si někdy někde takhle šmějdil/a? Nebo je ti to celkově fuk, je to soukromé a neslušné?

Rozhodně tohle nutkání nemám. Kdyby někdo šmejdil v pokoji mě, letěl by po hlavě ven. Přes zavřené okno. A ještě by mi ho platil.
Nesnáším, když mi někdo leze do soukromí, jsem na to vyloženě alergická. A nevidím důvod, proč ostatním dělat něčí, co sama nemám ráda. Všichni máme pravo na své soukromí.
Takže když musí někdo odběhnout, když je to možné jdu s ním a když ne, jsem na mobilu.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo ₪FerY₪

http://ask.fm/zumba321/answer/118605023481 zapojíš se ? můžeš vyhrát skvělé ceny :O tak neváhej a zapojse :D

Skvěle ceny :'DD
Virtuální placka a pár bezvýznamných a pár, vsadím se, že stupidních otázek. To jsou opravdu skvělé ceny.
Ty dostaneš lajky, které ti budou k ničemu, donutíš kupu lidí, aby otravovali ostatní .. opravdu úžasná věc.
Vy už fakt nevíte co by. Smyslem soutěže je soutěžit o to, kdo je v dané oblasti lepší, soutěž má být spravedlivá. Ale tohle? To si rovnou můžete sednout na ulici a jako bezdomovci žebrat o peníze.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo AB.

Dnes mě celkem pobavila jedna situace: Na náměstí se rozdával "volební" guláš a lidi se div ve frontě nepoprali. :D Holt jsou volby, toho si nejde nevšimnout. Všichni lákají své "ovečky" na jídlo a pití zadarmo. Jak jednoduchý bohužel... Nabízí se jednoduchá otázka: Přijde Ti to normální?

Morlor’s Profile Photo☆EFKΘ☆
Ony někdy byly volby za posledních pár let normální?
Kandidují alkoholici, feťáci, lidé tři minuty před smrtí, lidé, co ani nedokáží napočítat do pěti. Prosím? A tohle by měli být naši zástupci?
Lákají náš na levné jidlo zdarma, které by jsme si mohli za pár šupů koupit sami a jinde přitom lidé umírají hladem. A tohle by mělo stát v našem čele?
Falešné úsměvy, laciné dárečky a lži. Nic víc. Lidé nechtějí vyhrávat volby pro to, aby udělali něco pro ostatní, aby věcí změnili, ale proto, aby si žili jak prasata v žitě.
Ale to není to nejhorší. Nejhorší je, že lidé jsou tak tupí, že jim na to všechno skočí. A pak se nezmůžou na víc, než na "hospodskou politiku" a v příštích letech opět volí ty, které předtím.
Je to celkem smutné ..

Jaký je Tvůj nejoblíbenější kousek z šatníku? (Popřípadě přilož i foto). A proč?

Tabáková Královna
Mám strašně hodně oblíbených kousků. Pro milióny hloupých důvodů. Ale tyhle šaty jsem si koupila naposled (a jsou to jediné šaty, které mám). A dokonce i moje postava v nich vypadá dobře, takže je nejde nemilovat.
Jaký je Tvůj nejoblíbenější kousek z šatníku Popřípadě přilož i foto A proč

"Vešel do tmavé místnosti. Pokoušel se na zdi nahmatat vypínač. Když ho zmáčkl, nevěřil vlastním očím.." Dokonči to :)) Prosím :))

Byla tam ona. Ale to nebylo možné, ona byla ..
"Vítej", líně prohlásila a protáhla se dokonale promyšleným způsobem, který zdůraznil každou křivku jejího božského těla. Kdysi to v něm vyvolávalo vlny touhy. Ale teď .. teď mu z toho běhal mráz po zádech. Zíral na ní, neschopen jediného slova.
"Neumíš zdravit? Ach, neumíš, ty ses slušným způsobům nikdy nenaučil." Její smích mu zmrazil srdce.
Konečně se mu podařilo znovu ovládnout svůj hlas. "Ale ty jsi .."
"Mrtvá?", skočila mu do řeči. "Ano, jsem mrtvá. Sám si mě zabil. Přímo tady, tady si mi vrazil svůj oblíbený nůž," ukázala na místo, které ještě nedávno zdobila rozšklebená, krvavá rána. Nyní byla jedinou její připomínkou drobná, růžová jizvička. "Kolikátá jsem byla? Pátá? Ne. Ne, šestá. A poslední. Prý jediná, kterou jsi kdy miloval. Jediná, které bys neublížil." Odmlčela se. Hypnotizován jejími plnými, rudými rty, nedokázal si uvědomovat její slova.
"Lháři ..", její šepot ho jako proud ledového vzduchu probral ze snění.
"Nelhal jsem ti!", vykřikl. "Miloval jsem tě. Byla jsi mým uměleckým dílem, chodil jsem oblečen v tvé kůži. Mazlil se s ní. Tvé maso bylo to nejlahodnější, co jsem kdy ochutnal. A tvé oči, i ve sklenici mě ..", jeho obhajoba umřela uprostřed slova. Nedokázal snést její pohled."
"Zneužil si mě. Zabil a použil pro své zvrácené potřeby, stejně tak, jako ty předemnou." Pomalu se k němu přiblížovala. "Ale už to nikdy neprovedeš žádné jiné. Nikdy, protože já sem zákon a ty musíš trpět za své zločiny." Skočila na něj a jeho svět pohltila tma. Tma a nekonečná bolest.
.
.
S trhnutím se probudil. "Byl to jen sen", zašeptal. "Jen sen, nic víc."
V tom se hned vedle jeho ucha ozval dobře známý, ledový smích. "Máš pravdu, byl to jen zlý sen, tohle je realita. Vítej v pekle, miláčku. Vítej v pekle."

Zobrazit víc

Radši milovat nebo být milován ? Co to vlastně znamená někoho milovat (rozepiš se trochu)

Your enemy
Jedno bez druhého nemá smysl.
Buď trpíte vy a nebo musíte sledovat, jak trpí ten druhý. A není to příjemné (pokud ovšem nejste bezcharakterní svině).
Někoho milovat? Znamená ..
.. úplně se odevzdat.
.. dělat kompromisy.
.. obětovat se.
.. trpět.
.. toužit.
.. ztrácet se v plánech naivní budoucnosti.
.. naslouchat.
.. pomáhat.
.. soucítit.
.. chápat.
.. být dvěmi těly a jednou duší.
Někoho milovat? To je když ..
.. nezáleží na ničem jiném, než na vašem protějšku.
.. váš životní cíl je dělat ho šťastným.
.. se pohádate, ale nevadí vám srazit si ego a říct "Promiň, chybíš mi".
.. na něj myslíte, 24 hodin denně.
.. pro váš nejsou nejlepším dárkem drahé šperky, ale jeho úsměv.
.. by ste pro něj šli až na okraj světa a porazili smrt.
.. bez něj nemůžete dýchat.
.. spolu dokážete blbnout jako malé děti, být vášniví jako milenci, být vážní a vážit si jeden druhého jako starý pár který spolu prožil život.
.. si nedokážete představit život jeden bez druhého.
.. se i trapasy stávají těmi nejlepšími okamžiky.
.. před sebou nemusíte mít žádná tajemství.
.. můžete tomu druhému klidně svěřit i svůj život.
.. ste bez sebe pět minut a už si chybíte.
.. je pro váš každá společná chvilka vzácná.
.. se všechno co chcete skrývá v jeho objetí.
.. víte proč toho druhého milujete, ale nedokážete to vysvětlit, protože to nejsou nějaké, pro ostatní důležité důvody. Jsou to milióny drobných detailů, které znáte jen vy.

Zobrazit víc

Definuj štěstí.

lobaf’s Profile PhotoBlack Pearl
Střecha nad hlavou, rodina, dostatek jídla a pití, dostatek oblečení, přátelé, láska, možnost volby, svoboda, zážitky, zdraví, motivace, každé nové ráno, život.
Lidé se celou dobu honí za štěstím a neuvědomují si, že ho mají přímo pod nosem.
Definuj štěstí

nosíš dyoptrické okuliare alebo iba slnečné? :-) tak či tak, pridaj s nimi fotku☺

topinkalol’s Profile PhotoHUBABUBA
Nosím dioptrické brýle, ale jen v případě, že opravdu musím. Vadí mi, překáží a vypadám s nima jako .. no, strašně. Nemám je příliš silné, takže se bez nich dokážu celkem slušně obejít. Akorát je sranda, když jsem venku a někdo na mě z dálky mává. Nemám totiž tušení, kdo by to mohl být.
Omlouvám se, ale fotku nepřidám, protože se v brýlích zásadně nefotím.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo AB.

upřímně, jak se máš? (prosím neodpovídejte mi, že mě to nezajímá, protože kdyby mě to nezajímalo neptala bych se.)

Jsem unavená, nemocná a všechno mě bolí. Už pomalu nemůžu dál. Nejraději bych si lehla a prostě v klidu umřela ..
Makám od nevidím do nevidím, nestíhám se učit, spím sotva hodinu, dvě. Nemám žádnou energii.
Ale přesto .. mám jeho. A on se stará o to, abych to aspoň nějak zvládala, než se to zlepší. Snaží se mě udělat štastnou, i když jsem na dně.
Takže se vlastně nemám až zas tak špatně.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Aduš Divišová

Co si myslíte o dnešním zdravotnictví..? Co už třeba umí vyléčit?:)

K dnešnímu zdravotnictví, se raději nebudu vyjadřovat, protože bych musela byt hodně sprostá.
Jelikož mám .. jisté problémy, navštěvuji nemocnici celkem často. Žeru tolik tabletek, jako osmdesátiletá, pomalu umírající stařena. Chodím na vyšetření za vyšetřením a výsledek? Žádný. Je mi čím dál tím hůř.
Taky jsem si podle nich to, že mám problémy se zády vymyslela a odmítli mi dat jediné kapky proti bolesti, které mi zabírají.
A když sem měla svůj první záchvat? Třepala sem se, nemohla sem dýchat, měla jsem křeče .. a oni? Oni se zrovna střídali, takže sem si zrovna musela počkat a co jako, že sem se mohla udusit.
Jenom si na to všechno vzpomenu a moje nervy odjíždějí na dovolenou. Neznám nikoho, kdo by měl nějaký vážný problém a dnešní doktoři mu dokázali pomoct. Přijde mi, že všechno, co pro lidí dělají je, že je pošlou na vyšetření, aby se neřeklo a začnou do nich cpát chemii. Nic víc.

Zobrazit víc

Toto se líbí: mrs.X Xoxo Avalencii

Pesimistická otázka od věčného optimisty. Jak by měl vypadat tvůj pohřeb? Kde by měl být? Prostě to popiš. Téma smrti je nepříjemné, ovšem patří k životu.

Ha! Můj pohřeb bude úžasný. Nechám si vystavět hrobku, vzadu, uprostřed zdi, bude stát moje rakev. Budou mě obklopovat všechny Kingovy knížky a na zbylém místě, budou věci, kterých sem si cenila, ve kterých sem byla úspěšná a pod.
Při obřadu budou všichni mluvit o tom, jak strašná svině sem byla, ale že semnou občas byla i sranda. A že sem byla částečně šílená a i když mě nesnášeli, bylo fajn mě znát. A rozhodně mi tam nebudou dávat kytky - zbytečně by je jenom ničili. Jo, a po obřadu bude akce - nakopej prdel všem idiotům, které jsem nesnášela, protože já to za živa nestihla.
Dobře, kecám. Prostě se nechám zpopelnit a nechám ostatní, ať se na moji počest opijou. Žádné obřady, nic.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Monster❀ anicka M

Dáváš najevo psychickou bolest, nebo naopak? Je lepší se z ní vypovídat, nebo dělat, že tě nic netrápí?

Psychickou bolest dávám najevo pouze v případech, kdy už to nevydržím dál skrývat.
Nikomu z mého okolí nevěřím natolik, abych mu ukázala, jak mi doopravdy je. Ovšem, kromě miláčka, tomu o mých náladách nikdy nelžu.
Nejsem ten typ, co by byl o svých problémech ochotný mluvit. Ale držet to všechno v sobě je nemožné, takže to řeším tím, že se z toho vždy vypíšu. Je to nejlepší řešení.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo undead jolt3d klarka

na čem si byl/a naposledy v divadle? vzpomeneš si kdy? líbilo se ti to?

lesya moro
Jana Eyerová. Hned někdy na začátku školního roku.
Děs, hrůza, propadák. Mám Těšínské divadlo ráda, ale tohle se jim opravdu nepovedlo. Příště máme jít na nějakou Shakespearovku, tak doufám, že to nebude stejná katastrofa, jako Eyerová.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Pe†®a ʕ•ܫ•ʔ

Stalo už se ti někdy, že si tvoji rodiče/učitelé přečetli nějakou tvojí esemesku nebo nějaký chat, dopis, vzkaz, který tak úplně nebyl pro jejich oči? Mělo to nějaké následky?

To se mi stalo pouze jednou. Omylem jsem matce poslala smsku, kterou sem chtěla poslat miláčkovi. Nebyla zrovna .. no, nejslušnější. Když sem ji pak napsala "promiň, omyl", tak mi jen odepsala "Jaká škoda .." a dál to neřešila.
Jinak si na tohle dávám hodně velký pozor. Moje soukromí je pro mě svaté a nevydýchala bych, kdyby ho někdo takhle narušil.

Nemanželské dítě nemůže mít ani muž, ale když se to stane, tak nikdo ženu, muže ani dítě neodvrhuje. Živit rodinu může kdokoli ;)

Prý že nikdo :'DDDDDDDDD
Tak proto, se semnou nikdo nechtěl bavit? Proto mě odmítli pokřtít? Proto moji matce chodily nenávistné dopisy? Proto mi bylo oznámeno, že to, že jsem bisexualka je jen další důkaz toho, že jsem ďáblova děvka? (Jeden z prvních důkazů bylo to, že jsem nemanželské dítě).
"Nikdo"

Podle bible stvořil Bůh nejdřív muže (nemůže se to brát jako konkrétně popis jak se to stalo, ale spíš proč se to stalo), pokud to chceš doslova "Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“".

"Člověk pojmenoval svou ženu Eva."
A od té doby jsem v bibli teda rozhodně žádnou rovnost mezi mužem a ženou nenašla.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo undead jolt3d

Napsal/a jsi už někdy dopis? (mimo školu.) Myslíš, že by se mělo využívat ještě korespondenční domluvy, nebo už vše přesunout online a dopisy neposílat?

Posílám dopisy lidem, na kterých mi záleží a nemám možnost byt s nima osobně. Pohraju si s nima, kreslím do nich, připojuju básničky, přidám malý dáreček.
Na dopisy by se rozhodně zapomínat nemělo. Jsou takové milé .. a rozhodně potěší víc, než pár digitálních písmenek.
Ale pokud jde o domluvy, z hlediska rychlosti je rozhodně účinnější internetová komunikace.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Julie K. Nobody

A určitě nikdo v dnešní době nepopírá rovnoprávnost žen a mužů. Je tam párkrát uvedeno, že něco ženy nesmí apod., ale holt to byla jiná doba a tak to bylo podle svědomí pisatelů. Nyní se to aplikuje na dnešní podmínky. Pokud myslíš, že jsi v právu, hoď příklad. ;)

Pokud vím, tak hned na začátku Adam Evu pojmenoval, čímž ji dosadil na úroveň zvířat, které mu měly sloužit.
A ženy jsou dodnes ppdceňovány, pokud se vyloženě neprobijou, nejsou víc než domácí puťky. Pro křesťany doteď neexistuje, že by ženy mohly mít nemanželské dítě, živit rodinu atp.

Počkej.. ;) A jak ty víš, kdo ji napsal/sestavil? A jak ji někdo mohl předělat, když překlad se dělal kdoví kdy, je rozšířená už hodně dlouho a existují různě staré "kopie" a nikdy v nich nikdo nenašel nesrovnalost. Navíc jsou tam často slova spíš proti takovým těm typickým papalášům než proti lidem

Že by se dělaly výzkumy?
Je dokázáno, že existují přikázání, která byla, opravdu záhadně vynechána. A určitě neutekla sama.
Kdysi se knihy používaly ručně. Lidský faktor, chyby se vyskytovaly 100%. Další změny.
Něco bylo psáno na papyru, něco na pergamenu. Papyrus se ničil, pergameny se přepisovaly.
Nic jako původní bible neexistuje.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo ₪FerY₪ AB.

'Originál je jen jeden' - to tak je vždy :D A vědci/historici ti potvrdí, že Bible je stará několik tisíc let..

Ano, bible je stará několik tisíc let ..
ALE
.. psali ji poustevníci, kteří žili na houbičkách a na bobulkách
.. jiní, co ji psali na tom nebyli líp.
.. a i kdyby byli, papalášové si ji předělali tak, aby vyhovovala jim a nic jiného je nezajímalo.
Uznávám staré náboženské texty a svitky.
Ale bibli nikdy neuznám. 1) proto, že ji sestavovali lidi, kterým šlo jenom o sebe a 2) proto, že bible přisuzuje ženám roli chovných klisen.
Neuznávám náboženství, protože náboženství je lidský faktor, a lidský faktor nemá nic, co by bylo "vyšší".
Nám nic proti víře, ale náboženství nic dobrého nepřináší.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo undead jolt3d Čudla AB.

Proč se tolik maluješ? Možná to tak není, ale před pár dny, jak jsi sem přidávala tu fotku, máš hodně namalované oči..Není to škoda, se takhle malovat? Jsi hezká i bez toho.

Pokud nemám mega kruhy pod očima, nemaluju se skoro vůbec.
Dělám si jenom linky, nijak zvlášť výrazné. Výrazně to vypadá jenom na té fotce :)
Ale děkuju :))
Toto se líbí: mrs.X Xoxo AB.

Dokázali byste někoho zabít? (Nemyslím to tak, jakože jste na někoho naštvaný a máte chuť někoho X umučit k smrti. Myslím to navážno, doopravdy). Prostě zabít, bez afektu a nést všechny následky. Kdyby ano, jak byste to udělali, co by vás k tomu dokázalo dohnat (nejen ohrožení života)?

Vždycky jsem někoho chtěla rozpitvat. A je mi jedno, jestli bych kvůli toho musela někoho zabít. Já prostě chci.
Z jistých důvodů neberu smrt jako něco tragického. Proč taky, je to jenom smrt. A bez některých lidí by tady prostě bylo líp. Tak proč he neodstranit?
A je mi jedno, ze oni mají svoji rodinu, svoje přátelé. Co je mi do nich?
Někam ji unést. Pokusit se ji rozpitvat zaživa. Zkoumat, co vydrží. Po její smrti dál zkoumat její tělo. Experimentovat. Stáhnout z kůže, vykostit a maso naservírovat. Kůži si potáhnout knížku a z kostí si udělat dekorace.
Hm .. měla bych se jít léčit.
Ale to je mi jedno. Já chci.

Jaký máte názor na Anorexii ? Měl ji někdo ve vašem okolí ? Co byste dělali kdyby ji někdo měl, jak byste mu pomohli ?

Your enemy
Sama anorexií trpím. A není to nic jiného, než jeden obrovský hnus. Je mi sedmnáct a vážím 45,6 kg. A váha mi pořád klesá.
Opravdu nesnáším všechny ty pro anna blogy a stránky, které anorexii propagují a "radí" lidem, jak ji mít. Takoví lidé totiž neví o anorexii nic. Myslí si, že anorexie je to, že rychle a hodně zhubneš a budeš se všude vystavovat jak hubená a "sexy" jsi. Že je to strašná sranda, ale není.
To, že je anorexie v hlavě, není jenom prázdná fráze. Nikdo vám nemůže poradit, jak ji mít. Nikdo vám neporadí, jak se podívat do zrcadla zrovna takovým způsobem, aby jste se sami sobě hnusili. Tak aby jste si připadali tlustí, i když vám všude trčí kosti. Tak, aby ste nesnášeli sami sebe.
Nikdo vám neporadí, jak otevírat ledničku a dívat se na jídlo tak, aby se vám hnusilo. Aby vám přišla odporná i jeho vůně. Aby vám bylo nechutné, jak lidé jí.
Muzou vám říkat, jak si sestavit jídelníčky, jak cvičit. To ale není anorexie.
Anorexie je mentální nemoc, která ovlivňuje vás pohled na sebe. A nemůžete jí jen tak odněkud chytit.
A ano, že začátku je to super. Zhubnete, cítíte se plní energie, aniž by ste museli jíst. Všechno vám připadá super. Ale pak .. začnete hubnout nekontrolovatelně. Děsíte se a zároveň těšíte z těch ubývajících čísel. Energie zmizí, jste pořád unavení, máte špatnou náladu, nemůžete se soustředit. I když sníte čtvrtku suchého rohlíku, vás žaludek to nezvládne a zvracíte. Selhávají vám orgány, vypadávají vlasy, lámou se nehty, máte krehčí kosti, kůže je suchá, ničí se. Všichni na vás začínají dotírat, co s vámi je a vu je za to nenávidíte. I kdyby to byl vám nejbližší člověk, budete ho nenávidět. Za to, že se o vás stará. Za to, že vám nutí jídlo. Za to, že to nechápe.
Z anorexie se nejde vyléčit. Nikdy ne úplně. Můžete SD dostat že stadia, kdy vám hrozí smrt. Ale až do konce života vás budou muset hlídat, aby jste opravdu jedli.
Anorecie je hnus. Ničí životy, zabíjí. Někteří lidé by si to mohli konečně uvědomit.

Zobrazit víc

K těm jehovistům.. Jsem katolík a přiznám se, že netuším, v co oni věří, ale opírá se to o jiné základy (pokud o nějaké - mají i pozměněnou bibli) než většina křesťanských náboženství. Takže tam se nemůžeš divit, pokud se zarazí. ;)

Tohle se ale stává všem. Nejen jehovistům.

Dneska jsme byli na návštěvě a bavili jsme se celkově o společnosti. Padl tam názor, že by mělo na každou třídu připadat jedno handicapované dítě, aby se s tím děti zžily, protože nikdy neví, co je nebo jejich blízké může potkat. Je to dobrý nápad? Jaká jsou podle tebe pro a proti tohoto návrhu?

Ne. Ne. Ne. Ne. Ne.
Prostě ne.
Měla jsem ve třídě handicapovanou holku. Jediný výsledek byl, že sme byli s učením pozadu, protože se učitelé museli věnovat ji a neměli čas na nás. Nemohli sme chodit do odborných učeben. Všichni sme museli dělat všechno tak, jak ona si pískla a když ne, byli jsme ti nejhorší.
Nic pozitivního na tom nebylo. Jenom nás to naučili, že takoví lidí prostě mají to nejlepší na náš úkor.
Takže s tím 100% nesouhlasím.
Je fajn, potkávat je při jiných příležitostech, ale co se tohohle týče, jím i nám je lépe, když se nám věnují odděleně.
Pokud ovšem stíhají učivo a nevyužívají výhod .. což se moc nestává, nemám nic proti.

Bojíš se zapomenutí? (pochop to jak chceš)

haughty
Všichni se bojí zapomenutí. Bojí se toho, že už nebudou pro nikoho důležití, stanou se obyčejným nic. Snaží se tady po sobě něco zanechat. Něco, jako takovou věcnou památku. Něco, pro co by na ně lidé nezapomněli.
Osobně to nechápu. Šance, že uděláte něco, pro co se na vás nikdy nezapomene je takřka nulová. Tak proč se hnát za zbytečným cílem, když něco můžete dělat pro radost? Proto, že vás to baví? A to, že v tom dosáhnete nějakého zapamatovatelného úspěchu brát jako bonus? Není to lepší?
To samé se týká toho, že si lidé neustále připomínají minulost. Koupou se v ní. Nechtějí zapomínat, bojí se toho, chtějí se do ní vracet. Ale proč? Zapomínání je přirozený proces. Co bylo, bylo. Poučili jsme se, něco nám to dalo, ale život jde dál. Nabízí vám nové zážitky, nové zkušenosti, proč se tedy zabývat těmi starými?
Nebojím se zapomenutí a jsem za to ráda.

Zobrazit víc

15 faktu o tobe? Zkus se nějak rozepsat a zkus alespoň 1 věc kterou o tobě nikdo neví (By:Anonym, trochu sem to upravila)

Your enemy
1) Momentálně, nevím proč, se vyžívám ve vlastní bolesti. Strašně často si koušu klouby na ruce, nebo si někam zarývám nehty, klidně i do krve. Asi moje nová úchylka.
2) Moji nejoblíbenější a nejčastější činností je spánek. Nemám kámoše a nechodím ven. Pokud zrovna nepracuju nebo se nestarám o babičku, spím. Pořád.
3) Vzdávám snahu začít opět jíst. Jediné moje jídlo za celý den je snídaně. Suchý rohlík nebo dva, občas nějaká zelenina. Stačí mi to, přes den hlad prostě nemám. A když jo, ignoruju ho.
4) Jím tak málo, že už pomalu zapomínám, jak se to dělá. Pokaždé, když jím, kousnu se do jazyku. Už ho mám pomalu tak rozkousaný, že jíst ani nemůžu. Celkem dost to totiž bolí.
5) Nemám ráda lidi. Ve větší společnosti se necítím dobře, prakticky nikoho si nepouštím k tělu. Nechci, nevyplácí se to. Většina lidí z mého okolí jsou jen nemyslící svině, které myslí píčou/kokotem (zdravím vás, vím, že to budete číst).
6) Cca 7-8 let chodím ke koním. Spolu s kočkami se pomalu stávají moji jedinou radostí. I když nejezdím, jenom pracuju. Miluju jejich přítomnost. A navíc, tvrdá práce je nejlepší lék na špatnou náladu.
7) Moje momentální nálada je asi stejně veselá, milá a utěšující, jako váš oblíbený křeček - mrtvý. A nemyslím si, že se to v brzké době změní. Zase mi bylo dokázáno, že sem jen nic, špína, zbytečnost. A ještě k tomu neumím ani poslouchat. Hm .. asi bych se měla polepšit.
8) Můj jediný momentální cíl je vydělávat, vydělávat, vydělávat. Byla bych nejradši, kdybych už měla dodělanou školu a měla práci. Nebo nejlíp dvě. Už potřebuju být nezávislá a vypadnout odtud. Co nejdřív.
9) Momentálně mě napadá tolik básniček, že už ani nemyslím normálně, ale ve verších. Mám kolem postele milióny popsaných papírků s básničkama. Možná je celkem škoda, že si je nikdy nikdo nepřečte.
1o) Podařilo se mi naštvať celkem dost velkou skupinu křesťanů, když sem jím oznámila, že kdyby Adam a Eva byli první (a tudíž jediní lidé) na světě, museli by se nejdřív rozmnožit spolu. A jak víme, měli dva syny. A protože na zemi jiní lidé nemohli existovat, museli by se jejich synové rozmnožovat s kým? Samozřejmě s Evou. A z toho vyplývá, že jsme vlastně všichni naprosto zdegenerovaní příbuzní.
.
.
Už mě nic nenapadá (ani se mi to tady nechce vlézt), omlouvám se.

Zobrazit víc

Otázka.

DarknessDeStation’s Profile PhotoDarkness DeStation
Nedávno u mých dveří zvonili jehovisté. Jelikož jsem se nudila, pozvala jsem se dál. A nějak jsme se dostali k rozebírání toho, že "Kráva se bude popásat s medvědicí..lev jako dobytče bude žrát slámu."
Už ani nevím, co všechno mi o tom vykládali. Ale za to vím, jak se zarazili a došly jím slova, když sem jím řekla, že je to nemožné, protože kdyby nějaká šelma musela žrát trávu, musela by se jím změnit celá trávicí soustava. A samozřejmě i chrup by se musel žraní trávy uzpůsobit.
Velice rychle se spakovali a odešli. A to mi půl hodiny zvonili a bušili na dveře, než jsem vylezla ze sprchy a otevřela jim.
A teď k otázkám:
Jaký máte názor na všechny věřící, kteří svou víru nutí jiným lidem, i když o ní nemají zájem?
Proč ti, kteří propagují některá náboženství o něm neví víc, než to co jím řekne někdo jiný? Proč, když se například s jehovisty chcete bavit o bibli a na něco se ptát, neví co vám odpovídat?
Pokud jste četli bibli, jaký na ní máte názor? Nejen z té náboženské stránky, ale i z té logické?

Zobrazit víc

Vadí ti, když někdo kombinuje v textu angličtinu (nebo jiný jazyk) s češtinou (například když někdo napíše: "To tričko je modrý, ale who cares.")? Taky se to objevuje v písničkách (například Cristovao, který zpívá: "Život je sweet..."). Mě osobně tohle trochu irituje. Slováci odpovídat nemusí.

Abych řekla pravdu, občas to dělám taky. Hlavně když jsem naštvaná. Nevím proč, ale když se naštvu tak mluvím sama na sebe anglicky. Tak nějak mě to uklidňuje. Jenže myslet anglicky a psát/mluvit česky je celkem sranda, takže se mi stává, že se mi oba jazyky promíchají.
Ale když někdo normálně mluví nebo něco píše a každé druhé slovo je anglické (ještě většinou blbě vyslovené/napsané), jenom proto aby měl swag a byl in, tak za to bych těm lidem vrazila hned. Čeština je nádherný jazyk a my by sme měli být hrdí, na to že jsme češi. A ne zhyzdit všechno co můžeme, natož ještě svůj rodný jazyk kvůli nějakého pitomého stylu.
Jak sem říkala, taky se mi to stane. Ale pouze v soukromých konverzacích, ve vzteku a i tak na to nejsem zrovna dvakrát hrdá.

Jenom takový malý vzkazík pro ty,kteří by náhodou nechtěli dostávat otázky..napište mi a já vám je přestanu dávat..stejně mi polovina lidí neodpovídá..děkuju,ulehčíte mi tím práci :)

Kazdyjenejaky’s Profile Photo®I$O
Otázky od tebe samozřejmě chci. A využiju tenhle prostor k tomu, abych se omluvila, že moc neodpovídám. Ale momentálně se na ask dostanu pouze přes mobilní internet. A odpovídání tímhle způsobem ve mě vyvolává touhu řvát a házet mobilem přes celý pokoj.

Ahoj, dřív jsi mi dávala otázky.. Teď už ale ne.. Proč ne? Tvoje otázky mi chybí.. byly super :)

Firefighter Nadosh
Ahoj, jsem bez počítače a mobilní aplikace asku nefunguje, takže nemám jak otázky posílat. Až se někdo bude obtěžovat mobilní ask spravit, otázky ti zase budou chodit :)

Sdravuješ sa skôr zdravo alebo nezdravo? Ak sa stravuješ zdravo, aký máš pocit? Cítiš sa lepšie? Ak sa stravuješ nezdravo, aký máš pocit? Nie je ti niekedy ''ťažko'' od žalúdka a tak?

Momentálně za celý den sním pouze snídani. Většinou rohlík s nějakou zeleninou. Přes den do sebe možná tak hodím pár arašídů (mám u postele otevřený balíček, už ho jím čtyři dny).
Ale kdysi sem zdravě jedla, dávala jsem si na to dost pozor. A opravdu mi bylo líp. Měla jsem lepší náladu, víc energie, byla sem míň nemocná. Jíst zdravě má cenu. Zvlášť, pokud se fyzicky, ale i psychicky namáháte.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Ený⭐ Bety Michalka Nobody

Ahoj <3 vim.. nejsi poradna ale mas bozi odpovedi doufam ze poradis!:) byla bych hodne RÁDA!:) co mam dat klukovi kdyz spolu budem rok?:(( prosiim!:) btw. Fakt si nemuzu dovolit mu kupovat veci za 1000

Děkuju :))
Nesnáším, když tohle musím řešit ..
Pokud jsi trochu kreativní, vytiskni si nějaké vaše fotky za celý ten rok (formát A6), nalep je na větší papír (A3). Dopiš k tomu nějaké citáty, to co k němu cítíš atp. Pohraj si s tím. Pokud si hodně kreativní, kup si tvrdší papír jako podklad, kup si tvarovací drátek a udělej rám.
Nebo si projdi obchody a kup mu prstýnek, řetízek, náramek. Kluci jsou na to ujetí.
A nebo ještě líp, dej mu na řetízku tvůj prstýnek.
Ale ty sama bys měla vědět nejlíp, co mu dát. Přece jenom, za ten rok bys ho už měla znát.

Umíš nějaké základy první pomoci? Dokázal/a bys pomoct v krizové situaci? Ocitl/a ses už někdy u nějaké nehody?

-L
4:30 - nesnáším ten budík. Bojuju s nutkáním hodit mobil přes celý pokoj a dál spokojeně spát. Místo toho vypnu ten strašný zvuk.
4:35 - s dekou omotanou kolem sebe se přesunuju ke skříni a navlíkám na sebe všechno teplé, co najdu.
4:40 - jdu se postarat o zvířectvo. Nadávám. Zívám. Zkouším nadávat a zívat zároveň.
5:10 - pokouším se udělat si snídani. Kočky se mi motají pod nohama a řvou, minimálně jednou si rozbiju hubu.
5:20 - dělám si druhou snídani. První padla za oběť kočkám.
5:50 - odebírám se do koupelny. Snažím se neleknout toho, co se objeví v zrcadle. Snažím se na té věci provést základní hygienu. Pokouším se namalovat si na xycht obličej a nějak zamaskovat kruhy pod očima. Vlasy úspěšně vzdorují rozčesání, polovinu z nich si vyškubu.
6:20 - pokouším se oblíknout si na sebe něco, v čem bych vypadala jako člověk, chystám si věci do školy.
6:30 - vyrážím na autobus. Samozřejmě nestíhám, takže si dám ranní rozcvičku v podobě běhu a upřímně doufám, že mi po cestě nic nevypadne z kapes.
6:38 - z posledních sil dobíhám autobus. Řidič se směje a navrhuje mi, abych běhala závodně. Mám chuť mu omlátit hlavu o volant. Bohužel, nemůžu dýchat, takže se zmůžu jen na ironický úsměv a přeju si, abych přežila další zatracený den.

Zobrazit víc

Jestli máš rád/a svoji maminku ,pak tento post pošli 20 lidem .Dívka si toho nevšímala a její matka zemřela o 365 dnu později.Omlouvam se,nemužu ignorovat,protože mám rada svou mamu

Jestli máš rád/a sama sebe, jdi najít svůj mozek.

Dají se z tvého jména utvořit zdrobněliny? Jaké? Líbí se ti, když ti tak někdo říká, nebo je ti to naopak nepříjemné? Máš nějakou zajímavou přezdívku? Všem anonymním uživatelům předesílám, ať to ignorují.

Bohužel dají. Nesnáším, když mi někdo říká jinak než Kejtý, Kejt, Kat, Dark nebo Kači. Když mi někdo řekne zdrobnělinou, mám chuť mlátit ho pánví po hlavě tak dlouho, dokud si nezapamatuje, že zdrobněl.iny jsou tabu
Kamarádka mi třeba říká bambus (Bambuší), někteří mi říkají vrah, sadistka, královna všeho zla, Cruela, práva ruka ďábla .. ale za nějak extra zajímavé přezdívky bych to nepovažovala.

Když ráno zaspíš do školy/práce/, co uděláš? Možnosti: -Zpanikaříš a skočíš z okna, -máš to na salámu, -v klidu se umeješ, oblečeš a děláš jakoby nic, -všechno uděláš tak rychle, že až venku zjistíš, že jdeš jen ve spodním prádle, -nepůjdeš nikam a spíš dál, -začneš nadávat do psích pochev, -??? :D

Morlor’s Profile Photo☆EFKΘ☆
Zpanikaříš a skočíš z okna - to mi připomíná den, kdy mi naši dali špatný klíč od nových vchodových dveří, ráno odcházeli oba dřív než já a samozřejmě zamkli. Půl hodiny sem se s tím trápila, až sem nakonec fakt vylezla oknem ven a jela do školy dalším autobusem.
Ale většinou když zaspím, tak se prostě stane. Neřeším to. V pohodě se nachystám, umyju, obliknu, namaluju a podívám se, jestli mi zrovna jede nějaký bus. A když ne? No tak si prostě počkám, proč spěchat do školy.

Na jakém místě ti přijde nejpodivnější mít sex? :D Komu se na to nechce odpovídat, připojuji náhradní otázku - Na kolik let se cítíš?

Na hřbitově nebo uprostřed náměstí plného lidí.
Experimentovat se musí, takže prakticky každé místo je svým způsobem dobré a nijak zvláštní, když si zvyknete. Ale tohle už mi přijde jako extrém.

Co tě upřímně nejvíc rozesmálo?

lobaf’s Profile PhotoBlack Pearl
Inteligence některých holek. Vidí "hezkého" (dobře, ten dneska hezky byl, ale ne tak, abych z něho omdlévala) kluka, většinou nějakého swagerského macha a hned jdou do kolen. Letí za ním pro fb, dávají ho všem kámoškám a snaží se ho balit. Je jedno jestli nemají nebo mají kluka. A borec se jim tak maximálně směje.
Dneska .. číst co to mu psaly .. vůbec sem se nesmála.

Budeš dávat denní otázky prosím ?

Nemůžu dávat denní otázky, protože nemám počítač a ask v mobilu momentálně nefunguje. Musím být na mobilním internetu a tady otázky pokládat nejdou. Každopádně, pokud vám nevadí počkat, lajkněte odkaz v popisku a jakmile mobilní ask zase pojede, otázky budete dostávat. (Nebo pokud ae dostanu na PC ve škole)

Jak byste schovali mrtvolu? O:-)

Killjoy
- Stáhnout z kůže, vykostit, maso prodat nebo naservírovat přátelům. Kůži zpracovat a třeba si jí potáhnout knížku, nebo si vyrobit nějakou ozdobu. Kosti .. rozemlít na prach a rozprášit po okolí, nebo si z nich udělat dekorace.
- Hodit do kyseliny.
- Nakrmit psy.
- Použít jako hnojivo pod záhonek.

Co se ti vybaví při slově: ask, lobaf, knihy, zima, fixy, květina, relikvie, dětství..? Vím, je to takový mišmaš, ale je neděle ""ráno"". Nedokážu moc myslet.

lobaf’s Profile PhotoBlack Pearl
Ask - možnost vyjádřit svůj názor, skvělí lidé
Lobaf - ty, zhulený kámoš běhající kolem školy a řvoucí "Trololololololo baf!"
Knihy - únik z reality
Zima - on, časy kdy jsme se poznali, den, kdy jsme spolu začali chodit, hnusné, studené, bílé svinstvo
Fixy - kreativita, pokreslené ruce
Květina - léto, rozkvetlé louky, dárek z lásky, hlína, rozbitý květináč
Relikvie - Harry Potter
Dětství - utrpení

Má smysl bojovat, i když se zdá situace beznadějná?

Záleží na situaci a na tom, jak moc ti na tom záleží. Pokud jde o lásku - ty ho pořád miluješ, ale on už má jinou, ale ty ho chceš stejně dostat .. ne, nemá to smysl, protože budeš maximálně ublížovat sobě i jim. A budeš se ponižovat. Tohle platí i u přátelství.
Pokud jde ale o něco jiného (něco, kde bys neubližoval/a sobě nebo ostatním), jo, má to cenu. I kdyby se nakonec ukázalo, že to bylo zbytečné, aspoň budeš vědět, že si do toho dal/a maximum.

Kolik penez utratíš za jeden den?

Iren
Většinou 0,-. Jsem strašný skrblík. Vydělávám si na sebe sama, takže taková musím být. Raději si našetřím na něco pořádného, než abych každý den utrácela za zbytečné blbosti.

Spousta z nás by chtěla umět číst myšlenky. Ale čtení myšlenek by obnášelo, že by někdo je mohl číst i tobě. Chtěl/a bys pořád tu vlastnost? Mělo by to nějakou výhodu číst myšlenky, nebo spíše spoustu nevýhod?

Nechci číst myšlenky a rozhodně nechci, aby je někdo četl mě. Jsem člověk, který miluje svoje soukromí. A jsem zastáncem toho, že každý by svoje soukromí měl mít. Se schopností čtení myšlenek, by právo na soukromí prostě nemohlo existovat.
Já vlastně touhu po čtení myšlenek absolutně nechápu. K čemu by vám to bylo? Akorát by ste depkařili ještě víc než teď, protože by ste zjistili neskutečné množství věcí, které jste vědět nechtěli. Každého člověka by ste si mohli během pár minut přečíst a přišli by ste o tu radost z poznávání jeden druhého. Nedělali by ste chyby a jak se chcete bez chyb poučit?

Neměl by být zaveden zákon,že pokud chcete chovat mazlíčka v kleci,musíte mít nejméně dva? Zamysli se a napiš proč ano/ne. Majitelé odpovědí se třemi a méně větami mažu ze sledovaných :)

WorldIsWeirdPlace’s Profile PhotoH.A.N.G.man
Zákon .. zákon nejspíš ne. Jako jo, souhlasím, že je lepší, když má mazlíček v kleci parťáka, žádné zvíře by nemělo být samo a mazlení s člověkem mu rozhodně nestačí. Na druhou stranu, jsou zvířata, která společnost prostě nesnesou. Kámoš měl .. něco hlodavcovitého a pořídil mu kámošku. V noci ji ten parchant málem zabil. Pochybuji, že by se někdo obtěžoval s tím, aby do toho zákonu vepracoval i takové detaily. Morálně s tím souhlasím, člověk by taky nebyl rád, kdyby ho samotného vrazili někde do klece. Ale všude se najde nějaký ten háček.

http://photo4.ask.fm/790/652/275/1650003001-1rm7g6a-ieekk8r5r78la8a/original/Snmekobrazovky20140618v223059.png Kdyby ti někdo napsal, že ti nevěří, aby si dal/a fotku, jako důkaz, udělal/a bys to? O.o Proč to lidé, i když tvrdí, že to sami od sebe nechtěli dávat, tak přesto dají?

Kdybych se řezala proto, že mám nějaký problém, rozhodně bych se snažila, aby to nikdo nevěděl. Tohle mi přijde jenom jako ubohý pokus jak se zviditelnit a být in. Logiku těchto lidí opravdu nechápu.

Proč když žena za jakýchkoliv okolností uhodí muže,je to v pořádku,ale když muž,třebaže i právem uhodí ženu,(malou ránu,ne pěstí,aby se už nezvedla,ačkoli v mnohých případech není od věci ani to),je to trestné? Jaký na to máš názor ty?

WorldIsWeirdPlace’s Profile PhotoH.A.N.G.man
Řekla bych, že tohle by už dávno nemělo platit. V dnešní době se některé ženy chovají jako .. zvířata. Jako něco, co nemá se ženou nic společného. Využívají toho, že je muž nesmí udeřit a dělají takové hnusy, že to normální člověk prostě nedokáže pochopit. Ne, nejsem pro to, aby muži bili ženy. Ale stejně tak, jako si občas muž zaslouží, aby ho žena uhodila, občas si žena zaslouží, aby ji uhodil muž.

Jaký máš mobil, značku? Jsi s ním spokojená?

Htc Desire Z. Nemůžu si stěžovat, jediné co je problém je, že QWERTY klávesnice je v angličtině. Jsou sice appky, které to napraví, ale není to zrovna ideál. Ale vzhledem k tomu, že mobil používám místo počítače, podává celkem dobré výkony.

Zkuste mi každý z vás napsat..Jak si představujete vaše nejkrásnější ráno..

Ke štěstí by mi dokonale stačilo se, probudit se u něho v náručí :3
Ale takový ranní sex jako rozcvička, následně snídaně do postele, pak se ještě chvíli válet .. no, nechala bych si to líbit. :3

SITUACE: Tvou matku/otce obviní z vraždy. Najdeš v jejím/jeho skříni ukradenou pistoli a řekneš to tvému druhému rodiči. Další den jdeš za ním/ní do vězení a víš že to neudělal/a. Otázka zní obětoval/a by ses za ni/jěho ?

Your enemy
Bude to znít fakt hnusně .. ale ne. Důvody si nechám pro sebe. Ale vím, že bych to neudělala. A jednomu z mých rodičů bych se ještě vysmála. "Karma".

http://style.iprima.cz/styl/holky-riti-se-sileny-trend-na-pristi-leto-podivejte-se-co-pry-mate-nosit-fotogalerie - Holky, oblíkly by jste se takhle? Příští léto to bude "hit", takže půjdete s dobou? Kluci, líbí se vám, když má holka takovýhle styl, a nebo vás to spíš odpozuje?

Tak tohle bych si na sebe nevzala, ani kdyby mě zabili. Fuj. Fuj. Fuj. Chápu, že se to někomu může líbit, ale sem typ člověka, pro kterého musí být oblečení funkční. Něco v čem nemůžu pracovat a normálně se pohybovat u mě nemá šanci. Navíc preferuju úplně jiné barvy. A prostě .. ne, nelíbí se mi to. Vůbec.

Máš v posteli (nebo kdekoliv jinde) plyšáky(a)? Máš je ještě od dětství, nebo jsi je dostal/a (koupil/a) někdy v poslední době? Znamenají pro tebe něco, nebo to je jen prostě hračka?

Ještě před nějakou dobou sem spala s medvědem. Udělala sem z něho pěknou placku .. ale byl boží! Teď už jenom leží na posteli jako ozdoba. Zbytek plyšáků mám na stole. Jsou hlavně vzpomínkoví, to ale neznamená, že nejsem doteď ujetá. Odtáhnout mě v obchodě od plyšáků je celkem slušný výkon. Na knížky knížky to sice nemá, ale stejně tam vždycky tak hodinu strávím.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo

Co by musel někdo udělat, aby si ho začal/a okamžitě nesnášet?

Hm
Pokoušet se zmanipulovat mě a starat se do věcí, do kterých mu nic není.
Jsem člověk, který má svoji hlavu. Nesnáším, když mi někdo říká co a jak mám dělat. Nemám ráda, ani když mi to někdo bez toho, abych ho požádala doporučuje. A pokoušet se mě jakkoli zmanipulovat je jistá smrt. Nevěřím lidem, takže to poznám lehce. A hraju jejich hru, dokud nezjistím co chcou. Pak pro mě jejich existence končí. Popřípadě, pokud to jsou lidé jak xx, plánuju jim co nejhnusnější smrt.
To samé platí, když se někdo pídí po věcech, do kterých mu absolutně nic není. Miluju svoje soukromí, a klidně budu pro jeho zachování sekat hlavy.

Dneska jsme tohle řešili, tak se zeptám... Chcete se po smrti nechat spálit? Proč ano/ne? Popřípadě jak tedy chcete být pohřbeni a kam?

Tabáková Královna
Rozhodně chci být spálena! Představa, že nademnou stojí x lidí, co se tváří, jako že sem ten nejlepší člověk a že mě měli vždycky rádi, přitom si myslí svoje, mi přijde vyloženě nechutná. Pohřeb, má být důstojné rozloučení s mrtvým. A ne taková fraška. Zvlášť pokud vám na pohřbu mluví nějaký ten .. hm .. kněz? Který vás v životě neviděl, ale ví, jaká jste skvělá osoba, že ste v životě ani mouse neublížili atd ..
Jestli mě pohřbí a někdo takový mi tam bude mluvit, tak jim ten kostel uprostřed procedury podpalím. Že záhrobí.
Ne, vážně. Tohle je strašná blbost. Nechci, aby si někdo z moji smrti dělal divadlo.

Kdyby ti přišel povolávací rozkaz, šel/šla bys do války?

Ne. Ne. Ne. A .. ne.
Dobře. Fajn. Kdyby se bojovalo za nějakou věc, která se mě osobně dotýká, která je pro mě důležitá, šlo by o mou vlast .. možná. Nejspíš jo. Ale řekněte mi, jestli by taková válka mohla být. Pochybuji, že by velmoci považovaly naši zemičku za důležitou.
Takže ne, rozhodně bych nebojovala. Nevidím žádný význam v tom, že já budu trpět, možná umřu za nějakých pár idiotů, které absolutně neznám a kteří si navzájem urazili zadky. Protože o ničem jiném války většinou není. Jo, ostatní země maximálně profitují z toho, že jim přidávají zbraně a sem tam jim pošlou pár svých bezvýznamných vojáků.
Tohle je hnus. Někdo jde do boje s tím, že bude chránit svoje, pomáhat své zemi a pod. a oni ho zastřelí někde v cizině, kvůli debility nějakého starého páprdy. Tohle nikdy nepochopím.
Je to stará záležitost, ale - nechápu co dělají naši vojáci v Íránu (?), Iráku (?) nebo kde to sakra jsou. Je to snad jejich záležitost? Ne. Umírají za ideály jiných (ehm .. podle něho názoru duševně nemocných) a úplně zbytečně. A vláda ještě dělá haló, jak strašně dobře se o ně stará.
Čistá debilita, nic víc.

Zobrazit víc

Co se Ti vybaví pod pojmem ,,duševně chudý"?

~ Call Me Wire ~
Ona :'DD
Ne, dobře. To bylo ošklivé. I když ona duševně chudá je.
Duševně chudý je pro mě člověk bez vlastního názoru, co jde se stádem. Nestará se o svůj rozvoj, je mu jedno co s ním bude. Nečte, nesnaží se mít všeobecný předmět. A hlavně .. hlavně mu tohle přijde v pořádku.

Vyjdeš ven na ulici a všude kam se podíváš jsou anglické nápisy. Dokonce někde jsou už povýšeny nad rodný jazyk. Vkrádají se pomalu a jistě všude. Někteří tento jazyk dokonce protěžují. I když je angličtina potřebná a je to bezesporu hezký jazyk, není to pro nás do budoucna nebezpečné? Identita?

Morlor’s Profile Photo☆EFKΘ☆
Tak s tím u nás problémy moc nemáme. Bydlím v málem městě. Ale vzhledem k tomu, že bydlím blízko hranic, jsou tady všude nápisy polské. A taky polák na polákovi. Někteří to řeší tak, že polské nápisy prostě strhnou nebo přestříkají. A abych byla upřímná, jsem za. Jsme město v čr, ale vypadá to, jako by jsme byli v polském městě s českými přistěhovalci. Tohle vážně nedokážu pochopit. A naší identitu to opravdu ohrožuje.
Tu angličtinu celkem chápu. Přeci jen, je to jazyk, kterým se domluvíte prakticky kdekoli a s kýmkoli. A jestli chceme mít nějaké příjmy z cestovního ruchu, měli by sme dát cizincům možnost, nějak se tady orientovat a dorozumět. Ukazat jim, že jsme jejich návštěvám otevření.
Ale co je moc, to je moc. Angličtina by neměla převažovat na našim rodným jazykem. Nesnáším, když někteří cpou anglická slova do každé věty. Píšou všechno všude anglicky a pod. Je fajn nebýt omezený blb a dát prostor mezinárodním věcem. Ale měli by dne myslet na to, že jsme se narodili jako češi. A taky to dávat najevo. Jinak by se totiž mohlo stát, že česká kultura zanikne. A už by se nemusel najít nikdo, tak jako kdysi, kdo by ji chtěl obnovit.

Zobrazit víc

Ahoj. Chceš sa zapojiť do súťaže? Stačí na túto stránku napísať HRÁM/HRAJEM a budeš zapojení do súťaže o ceny. -->

Súťaže
Vysvětlíte mi prosím někdo smysl těchto naprosto zbytečných a s prominutím demetních stránek?
Jediný jejich účel vidím v tom že navádějí lidi k tomu, aby otravovali ostatní žebráním o lajky.

fyzicke tresty-chtel/a bys je mit ve skole?jakej na ne mas nazor?

Neříkám, že by některým neprospěly.
Ale osobně bych raději zavedla pracovní tresty. Ve škole je pořád co dělat. Vymalovat učebny, uklízet např. A myslím, že kdyby škola nabídla brigádníky zdarma, hned by se ozvalo dost lidí, kteří by je chtěli.
Oni by si "uličníci" hned rozmysleli, jestli je lepší byt v klidu, nebo ráno dřepět ve škole a odpoledne celý den, zdarma pracovat.
Ovšem mělo by to ještě jeden účel. Tím trestem by se aspoň něco nového, ohledně práce, kterou by jim dali něco naučili.

Ten pocit když...?

.. milujete svoji kočku.
Vzbudí vás ve čtyři ráno jenom proto, že chce podrbat.
Nechá vás usnout teprve pět minut před tím, než vám zvoní budík.
Když už, napůl mrtví, vylezete z postele, chodí za váma a řve jako naštvaná důchodkyně, protože ona tady umírá hladem a vy jste blbí, že se to nesnažíte napravit.
5x o ní zakopnete, než se vám ji podaří dát žrádlo.
Máte přesně deset minut, aby ste si nachystali a snědli svoji snídani. Když to nestihnete, přijdete o ní.
Během doby, co se chystáte do školy se vám neustále motá pod nohama a řve, protože se ji nevěnujete.
Několikrát o ní zakopnete, máte štěstí, když si nerozbijete hlavu o nábytek.
Když odcházíte z domů, odchází s váma. Nezapomene vás upozornit, že jste idioti, protože se ji nevěnujete.
Nezapomeňte ji před odchodem podrbat. Nechcete ji přece naštvat.
Domů přichází spolu s vámi
Řve, protože se ji nevěnujete.
Po vykonání nejnutnějších činností si ji vezmete k sobě a věnujete se ji. Přede jako pokažená sekačka, zarývá do vás drápy a znemožňuje vám vykonávat jakoukoli jinou činnost.
Když se ji nevěnujete, řve.
V šest hodin, doba krmení. Řev. Smrt hladem.
Několikrát o ní zakopnete, než se vám ji podaří nakrmit.
Máte chvíli klid.
Po večeři se vám nasáčkuje do postele. Buď obsadí celou deku, takže v noci mrznete nebo obsadí polštář a celou noc vás vytlačuje, takže vás ráno bolí záda a nemůžete hýbat s hlavou.

Zobrazit víc

Ten pocit když

Vím že sleduješ a dáváš otázky hodně lidem a moje otázka je - naučila jsi se díky tomu něco? díky odpovědím a názorům jiných?

Samozřejmě.
Ptám se na věci, které mě jistým způsobem zajímají, na které si potřebuji udělat názor. A díky odpovědím často zjišťuju, že jsem se třeba na věc dívala špatným způsobem, že je tady mnohem víc možností.
Taky jsem se naučila, že je třeba dát šancí všem. Ne jen těm vyvoleným. Původně jsem myslela, že budu dávat otázky jenom těm, kteří měli dobré a rozsáhlé odpovědi ještě předtím, než sem jim začala posílat moje otázky. Blbost. Spoustě lidí třeba otázky u kterých se můžou nějak projevit nechodí. A přitom mají skvělé názory, literární talent, umí se rozepsat. To mi ukázalo, že podceňovat někoho, aniž by jste mu dali příležitost se nevyplácí.
Taky jsem se naučila, že byt jednostranně zaměřená není dobré. Mohla bych posílat otázky jenom na přemýšlení, jenom na názor, jenom na kreativitu. Ale tak bych vyhověla jenom minimálnímu počtu lidí. Takhle si každý najde to svoje a já díky toho zjistím mnohem víc věcí.

Zobrazit víc

Jaká je tvá reakce,když: 1) na tebe někdo cizí promluví 2) na tebe někdo cizí šáhne 3) na tebe někdo cizí ustavičně kouká. + jedna bonusovka- kdy naposledy jsi dostal/a facku a za co to bylo? ( nemyslím tím jenom rodičovský trest..myslím tím třeba i výchovnou od kamaráda/kamarádky. x) )

Kazdyjenejaky’s Profile Photo®I$O
Když na mě někdo promluví .. a je slušný, něco potřebuje, milé mu odpovím a pokusím se mu poradit. Pokud na mě ale (miluju léto) nějaký kretén zařve "kočička!" nebo "šukatelný matroš!", je jinak drzý a pod. jsem pěkně hnusná. Daný člověk většinou lituje, že vůbec otevřel pusu. Pokud mi teda vůbec stojí za odpověď. Jinak je ignorace osvědčenou metodou.
Pokud na mě někdo sáhne .. omylem, neúmyslně, fajn, stane se. Neřeším to. Pokud je to ale úmyslně, jsem schopná pp dané osobě klidně i půl hodiny řvát. Nesnáším, když na mě někdo sahá. Nesnáším, když na mě sahá někdo známý (miláček je výjimka), natož když na mě sahá někdo cizí. Ble, fuj, hnus.
Facku? Kdy jsem naposledy dostala facku. Hm .. sakra. To už bude pěkně dlouhá doba, protože si na žádnou facku nepamatuju. Možná před několika lety, kdy pro mě bylo normální jen tak do někoho skočit. Ale v poslední době? Vůbec.

Zobrazit víc

Jak jsi na tom s českou gramatikou? Je ti jedno, jak píšeš, a nebo se snažíš psát spisovně a s co nejmenším počtem chyb? Je pravopis důležitý?

Záleží na tom, kde zrovna píšu. Pokud si píšu nějaké svoje poznámky nebo s někým v chatu, tak chyby nějak neřeším. Dobře i/y s/z a podobné věcí bych nikdy špatně napsat nemohla. Ale pokud mi ujede nějaký ten háček, nějaká ta čárka s tečkou, objeví se mi tam nespisovné slovo, neřeším to.
Když píšu na ask, většinou nemám moc času. Ukradnu si pár minut na odpovědi a pak hned zas musím pracovat. Takže i když se snažím, nečtu si to po sobě zpětně. A mobil mi sem tam přepíše nějaké slovo. Když spěchám opravdu hodně, vím že mívám hodně chyb. Ale nemám prostor na jejich opravu.
Statusu na fb a otázky píšu zásadně spisovně. Stejně tak věcí ve škole, nebo důležité věci, které mi nějakou souvisí se životem, s prací.

*predstav si* Ideš zo školy a doma zistíš, že si stratil/a mobil, čo spravíš?

Tohle by se mi nikdy nestalo. Mám mobil neustále u sebe a navíc v něm mám sluchátka, které mám omotané kolem krku.
Ale kdybych hi fakt ztratila, zbořila bych klidně celé město, jenom abych ho našla. Mobil mi nahrazuje počítač, takže tam mám fotky za dva roky, všechny učební materiály, kontakty, poznámky .. ně, jeho ztrátu bych vážně nepřežila.

Něco udeláš špatně, nebo udeláš něco, co nemáš. Jak na takovou situaci reagují tvoji rodiče? Používají tresty jako např. domácí vězení, nebo po tobě začnou řvát, nebo to v naprostém klidu vyřešíte? Vyhovuje ti to tak? Pro ty starší, jak ste doma řešily problémy a vaše přestupky?

Pokud sem něco provedla a potřebovala pomoct, rodiče mě nechali, ať se v tom klidně utopím, vyřeším si to sama.
Pokud sem přovedla cokoli jiného, dostala sem zaracha a nikdo semnou nemluvil. Ale nikdy sem to nějak extra neřešila, protože sem stejně vždycky zdrhla z baráku.

Dochází mi trpělivost s jedním člověkem, ale pořád se nechávám oblbovat. Jaká/ý jsi ty? Máš dost trpělivosti ? Nebo toho člověka pořád omlouváš ?

Hm
Moje nervy jsou svaté.
Jsem schopna vydržet skoro všechno. Většinu věcí řeším s klidem a rozvahou. Ale jakmile zjistím, že si mě někdo "namotal", končí u mě. Hned. Bez dalších šancí. Nikdy bych takového člověka neomlouvala. Nenechám se oblbovat nikým. Jsem na to příliš alergická.

Jak moc máš rasistické sklony? Popiš v jakých případech ano a v jakých ne...

Luci Puci
Nejsem rasista. Sem zmrdista. Je mi jedno, odkud člověk je, jakou má barvu kůže. Ale jakmile se chová jako totální zmrd .. stavět ke zdi a střílet.

Jaký je tvůj největší problém? (Nemyslím rodinné, školní problémy. Mám na mysli přímo tvůj osobní problém, něco, s čím se nedokážeš vyrovnat, nedokážeš pochopit. Já třeba nedokážu pochopit, že i ostatní lidé mají také city, emoce...)

God hates us all.
Nedokážu pochopit, že někdo nedokáže pochopit, že to, jak se chovám ve společnosti lidí má svoje důvody.
Nedokážu uznat pocity, stejně tak potřeby, tužby druhých dokud oni neuznají ty moje.
Nevšímám si pocitů, které mi projevují ostatní, protože když nebo cítíte, vážete se. Pro mě jsou všichni, kromě pár výjimek na stejné rovině.
A takhle bych mohla klidně pokračovat dál. Ale o co jde je to, že když se to všechno sečte, vyjde z toho, že se ve společnosti chovám jako malý, bezcitný, krutý, egoistický diktátor. Je to prostě taková moje obranná slupka. Jinak dokážu byt neskutečně milý a hodný člověk.
Problém je, že nechci. A že pod tu moji slupku se nedostane skoro nikdo.

jednoduchá věc- přidej jakýkoli obrázek z internetu, který se ti zvláštním způsobem líbí a napiš cokoli, co tě napadá když se na něj díváš, je na tobě co, může to být příběh nebo jenom pár vět, které tě napadnou. (mrkni na můj profil, ještě tam k tomu něco napíšu) :)

lesya moro
Sedím za oknem a sleduju okolo prolétající ptáky. Mám všechno, co si můžu přát. Krásu, eleganci, mrštnost, instinkty lovce, dokonalou péči. Ale nemám křídla. Nemůžu si jen tak .. odletět kamkoli chci. Nemůžu mít stoprocentní svobodu.
Mám a přesto nemám všechno, co si můžu přát ..
jednoduchá věc přidej jakýkoli obrázek z internetu který se ti zvláštním
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Miyunka lesya moro Nobody

Keď spolu s tvojim priateľom chodíte niekam pomedzi ľudí za ruky,alebo tak,nepozerajú na vás druhí ľudia s istým odporom alebo pdoobne?

Občas ano. A většina lidí se ptá, jak já můžu byt s ním a on semnou. A nedokážou to pochopit.
Ale upřímně, je mi to jedno. Ať se divně dívají, ať se diví. Já ho miluju a je mi jedno co si myslí ostatní.

Umění zapadnout. Je umění zapadnout, nebo spíše je umění vyčnívat? Čím zapadáš? Čím naopak vyčníváš? Je podle tebe lepší zapadat, či vyčnívat?

Umění není ani jedno. Umění je být.sám sebou a kašlat na to, jestli zapadáte nebo se lišíte.
Nevím čím se liším, nevím čím zapadám, protože neznám ostatní lidi. A vlastně je mi to jedno.

nemáš zač :)) a kde jsi třeba hledala? já ani nechci mít vztah s někým kohohodně lidí co znám, zná jeho. Takže radši budu dojíždět, ale prostě neví kde hledat nebo nejakou stránku by to chtělo :/ :)

Nevím, mě si přidal kluk že sousedního města a ukecal mě abych za ním jela. Ale zkus to na badoo nebo leyter (nejsem si jistá jestli se to fakt menuje), jsou tam sice i úplní kreténi, ale kámošky si rám kluky našly.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo AB.

Nechcem byť zlá, ale radšej by som bola sama ako s cigánom. Neodsudzujem ťa, je to len môj názor.

Kdyby neměl jinou barvu kůže, nepoznala bys, že je mezi ním a někým bílým rozdíl. Ale chápu tě. Znám dost případů našich milých černých obyvatel, které bych nejraději postavila ke zdi a střelila do hlavy. Celkem ho chápu, že se za svoji rasu stydí.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo AB.

to je pěkný přeju vám to :) taky bych chtěa takový vztah u nás ve vesnici nikdo normální není.Ale na fb si mě skoro nikdo nepřidá a já nikoho přidávat moc nechci :D a na seznamku nejdu

Děkuju :')
Ty jo .. si asi první, kdo chce takový vztah jaký máme my :D
Tak ono to je všechno o náhodě. Já hledala, hledala, až mě to přestalo bavit, vykašlala sem se na to, a našel si mě on. Ale kdybych tehdy nebyla na někoho naštvaná a nekývla někomu na to, že přijedu, vůbec bych ho nepoznala.

Seznámila si se někdy s nějakým klukem přes internet, a potom jste byi venku? (pokud došlo i ke vztahu tak tomůžeš i nějak rozepsat jak jste se seznámili..:) A jestli jo tak přes jakou stránku?

Byl obyčejný podzimní den a mě přišla na gb nová žádost o přátelství. Nějaká cizí osoba, mužského pohlaví. Samozřejmě, přátelství jsem potvrdila a osoba na mě bez pozdravu vybafla "ty chodíš s xx?". A takhle jsem se poznala s mým přítelem.
Začala sem tehdy jezdit k ním do města. Samozřejmě s někým úplně jiným. Když zjistil, že mu do teritoria vstoupila nová holka, samozřejmě hned chtěl vědět co je zač. Takže, jak už sem psala výše si mě přidal a začali sme si psát. Pár dní na to jsme se potkali venku. Nejdřív sem si sice neuvědomila, že je to on, ale stejně byl snad první, kterého sem si tam všimla. A už nikdy na ten okamžik nezapomenu. Lítal tam se sprejem na vlasy a zapalovačem. Holce, se kterou sem rám přišla málem podpálil vlasy.
Pak sme si začali psát víc, občas sme se potkávali venku. Nakonec jsme se dopracovali k tomu, že za ním přijedu. Samozřejmě, že na to zapoměl a i když sem přijela, nebyla sem s ním, ale s ostatníma.
Nakonec si to u mě nějak vyžehlil a já za ním začala jezdit pravidelně. Došlo to k tomu, že sme spolu měli jeden úlet za druhým a pět měsíců na to, co mi poprvé napsal jsme spolu začali chodit.
Takhle jsme se poznali před dvěmi roky a jsme spolu doteď.

Zobrazit víc

Vím,že nemá cenu __________ ,ale i přesto pořád musím ________. ( doplň..můžeš si to i pozměnit tak,aby byl správný slovosled :) )

Kazdyjenejaky’s Profile Photo®I$O
Vím, že nemá cenu řešit to, protože vím, že mu můžu věřit, ale i přesto, musím pořád myslet na to, jaké by to bylo, kdybych na ní mohla použít jednu že svých oblíbených mučících technik.

http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/117653461211 ty se s nimi nemáš ráda? nebo proč pak si nedokážeš představit jejich potkání??

Já je ani neznám. A oni neznají mě. Ale to jim vůbec nevadí, protože i když mě neznají, už si na mě udělali názor. Z toho, co jim o mě kdo nakecal. Samozřejmě, mě nasnáší.

vieš si predstaviť vlastnú svadbu a založenie rodiny?

Dokážu. Naprosto dokonale. Jediné co si nedokážu představit je to, že bych musela potkat rodiče mého přítele. Ně, tohle si představit dokážu. Nedokážu si představit, že bych je musela potkat .. a dokázala to setkání přežít.

SITUACE:Jdeš po ulici a uvidíš na zemi holčičku.Přijdeš k ní a ona má rozbité koleno, čelo a pláče. Popiš, co by jsi přesně udělal/a v té situaci a jak by jsi postupoval/a.

Vím že to bude znít hnusně. Hodně hnusně. Ale kdyby nebyla nijak vážně zraněná, prostě jen odřená, nechala bych ji tak. Děcka mají takové úrazy pořád.
V případě, že by byla zraněná nějak vážně bych ji to nějak, něčím ovázala a dopravila ji do nemocnice nebo zavolala sanitku, pokud by se mi teda nepodařilo sehnat rodiče.
Ale já prostě nemám malé děti ráda. A křičící/brečící dítě je něco, čemu se vyhýbám obloukem.

dáváš přednost "úletům" nebo vztahu?

haughty
Rozhodně vztahu.
Dřív jsem byla takový ten typ, pro který bylo slovo vztah tím nejsprostším slovem, které mohlo existovat. A myslela jsem si, že jsem šťastná.
Až teď jsem zjistila, jak šíleně jsem se pletla. Úlety vám nedají nic. Nic kromě iluze a možná tak špatné pověsti.
Zato vztah s osobou, kterou opravdu milujete a která opravdu miluje vás, vám otvírá úplně nový svět ..

Kdybys mel/a moznost si bezpracne splnit svoje sny, vyuzil/a bys ji? Proc ano/ne? Mas lepsi pocit, kdyz si neco sam/a vydres, nebo klidne vyhledavas jednodussi cesty? Je spravne, ze nekteri lide maji uspech primo pod nosem a jinym zase dlouho trva, nez ho sami dosahnou?

Ne, nevyužila bych ji. Možná, že by se mi bez využití téhle šance nepodařilo splnit si všechny mé sny, ale tiskla bych to. On si totiž člověk věcí, které si sám vydře víc váží, než když mu spadnou samy pod nos.
Takže ano, jsem ten typ, který si to co chce prostě vydře. Neříkám, když je někde nějaká cestička, kterou si cestu k cíli můžu zkrátit, nemám problém ji použít. Pokud to ovšem není na úkor ostatních. Přijde mi fér, aby všichni měli stejné podmínky.
Není fér, že se někdo narodí a už má zaručený úspěch. Každý, by měl pro to svoje něco udělat, každý. Ale život není fér, že.

http://www.extra.cz/jihomoravaci-jsou-lini-alkoholici-a-dalsich-6-pravd-ktere-odhalil-serial-vinari - Právě jsem dočetla článek, který shazuje Jižní Moravu..Já se k němu raději vyjadřovat nebudu, ale váš názor mě zajímá. Jaký je názor na ten článek? Myslíš, že jde o pouhou ironii, nebo ne?

Extra.cz .. ehm, tohle obyčejně mluví sami za sebe.
Ale .. prosím?!
Tohle už je trochu moc. Jižní morava je moje srdcová záležitost.
Ten článek musel psát naprostý idiot. Protože i kdyby ho psal jako "ironický", jako "vtip", pochybuji, že by to kterémukoli člověku, vlastnícímu mozek připadala směšné.
Já k tomu ani moc co říct nemám. Po tom, co dopíšu tuhle odpověď, se prostě budu tvářit, že jsem žádný takový článek nečetla a bude mi mnohem líp.

dáváš ještě otázky?

Dávám. Ale můj denní režim je obvykle vstávat v pět, trčet do dvou - tří ve škole, pak jít hned do práce, vracet se v osm - deset, pracovat doma, učit se, jít spát po půlnoci.
Takže jsem většinou tak mrtvá, ze už se na otázky nezmůžu. Pokusím se je vám posílat o víkendech.

Že se ve světě dějí špatné věci, to "jakoby" víme. Myslíš si, že má někdo z nás vůbec právo moralizovat? "Moderní" civilizace je postavená na vykořisťování, drancování krajiny a "práva" jen pro vyvolené. Bohatý "západ", žije na úkor "zemí třetího světa"(např. Afrika). Je to pravda? Co si myslíš Ty?

Morlor’s Profile Photo☆EFKΘ☆
Ve světě je to jako na naší škole. Dovolte mi, abych vám tedy představila naší školu.
Naše škola je skvělá. Má titul světová a ekologická škola a určitě ještě pár dalších. Máme vlastní školní charitu a přispíváme na nějakou postiženou holku. Ředitelka nás má tak ráda, že nám nejstarší ze školních budov zrekonstruuje a postaví nám dvě venkovní obory. Můj obor je prestižní. Máme úžasné praxe, kde se toho hodně naučíme. A ve výuce nám pomáhají nejmoderněji vybavené učebny.
Takhle to vidí normální člověk, kterému je škola prezentována.
A ve skutečnosti? Dobře funguje jenom "hlavní budova". Obory hotelnictví atp. Těm se všichni věnují. Na růžové budově (učňáky, násstavby) se nedávno učili v několika centimetrové vrstvě prachu. Vedení to bylo v podstatě jedno. Naší, bývalé zemědělské škole se přezdívá "ledový palác". Opravdu vtipné, protože už teď v září, tam někdy musíme sedět v bundách. Samozřejmě, škola se bude rekonstruovat. Zvenku. A v říjnu. Takže tam bude ještě větší zima. A třeba to, ze tam minulý rok prasklý trubky, škola byla vytopená a doteď tam hnijou zdi, to už prostě nezajímá. Nechali to tak. Jenom když byl den otevřených dveří, nabílili to. A pod barvou to vesele hnije dál. Samozřejmě, naše moderní učebna vypadá jako z roku raz dva, máme v ní kumbál (zástěnu se dveřmi a nějakým skladem, takže k nám během hodin všichni chodí) a naše tabule je jedna z nejstarších, které se ještě používají. O tom, jak rychlé jsou počítače raději nemluvím.
A teď si tohle převeďte na svět.
Něco se stane. Nám je to prezentováno jako stalo se, ale už je to skvělé, boží. Jen ti, co jsou do toho osobně zapojení ví, jak je to doopravdy. Ale všichni se bojí něco říct, aby vína nepadla na ně. Svět, vláda, politika, boje, obchody. Všechno je to to samé. A lidé se zmůžou jen na "hospodskou politiku".

Zobrazit víc

Jak bys reagoval/a na to, kdyby jsi lhal/a svým rodičům, oni by to zjistili a přestali by Ti věřit ?

Death in life ..
Lhala sem rodičům a už několik let mi nevěří. Sranda na tom je, že se v podstatě nic nezměnilo. Já už svým "rodičům" nevěřím od mala, takže se mě to nijak nijak nedotýká.

Promin za ''otázku''.Děcka ze školy (a ne jen ze školy) i kamaradi se mi furt smějí, že jsem malá, že mám růstou vadu apod.furt mají nějaký kecy a mě už docházi trpělivost, někdy to ignoruju,ale už dál nemůžu. vím že jsem hodně malá,chodim do 9. a i šestačky jsou většší ale stejně ja za to nemuzu.

Co je malé, to je milé! (Pokud to ovšem nejsem já)
Kašli na ně, kdokoli, kdo tě pomlouvá, ti nesahá ani po kotníky. Jenom si kompenzují svoje vlastní problémy. Úkaz jim, že si nad vodou a smeť je jako takové malé, ukr působivé tornádo :)

Když se škádlíš se svým protějškem, co jsi? :D Kousátor, štípátor, lechtivec, boxič, kopátor, očidloubátor, predátor, robocop, plivač, nic - neškádlíš se, objímátor, nebo něco jiného? :D (já osobně jsem tak lechtivý, že radši vždycky berunohynaramenavzátor! :D)

Morlor’s Profile Photo☆EFKΘ☆
Hele, můj přítel je stejný typ jako ty! :D
Když mě totiž chytne nálada, je tohle opravdu nejlepší řešení. Už několik měsíců nosí otisky mých zubů po celém těle, chudáček. Jsem neskutečný kousátor. Kdybych mohla, kousala bych ho pořád a všude.
Lechtací války jsou u nás na denním pořádku. Lechtiví jsme oba, takže jakmile začne jeden, začne i druhý. Neexistuje vítěz.
Když se dlouho nevidíme, jsou z nás objímátoři. Z obou, takže to až tak nevadí. Jenže .. i když je o dva roky mladší, jsem od něho o hlavu menší a o polovinu tenčí. Takže mi při jeho úžasném objetí vždycky malém zlomí žebra a dýchat nemůžu aspoň tak pět minut. Miluju ho a miluju když mě objímá. Ale v téhle chvíli bych opravdu nejraději vztyčila bílou vlajku a utekla! :D

Vedeš si něco jako nástěnku/krabici/deník atd. vzpomínek, úspěchů a něčeho dalšího? Můžeš přidat i fotku ^w^

lobaf’s Profile PhotoBlack Pearl
Mám neskutečné množství krabic, plné kamenů, kinder hraček, pohlednic, mincí, různých upomínkových blbůstek, starých hraček, někde se tady schovává lego, stolní hry, myslím, že je tady ještě i pár kazet, cdček, magnetofon, několik let staré stužky z hubertových jízd, tlustá alba s fotkami ..
Dalo by se tady najít neskutečné množství věcí. Ty nejdůležitější mám vystavené na poličce. Neskutečně ji miluju a chce se mi brečet, vždycky když ji vidím. Občas se probírám i těmi krabicemi a krabičkami. Občas se divím, co všechno si ještě pamatuju.

Čím si myslíš, že se lišíš?

Morlor’s Profile Photo☆EFKΘ☆
Nesnáším malé děti. Mimina mi rozhodně nepřijdou roztomilé a hašení rozhodně pro zavedení metody "vodítka a náhubku".
Vážně. Vím že v tomhle nejsem jediná, ale rozhodně sem jediná že svého okolí. A nikdo to nedokáže pochopit. Pořád mi ty malé potvory cpou pod nos se slovy "Vždyť se podívej, jak sou roztomilí a krásní!".
Dobře, vím, že ti haranti za to úplně sami němužou, že jsou tak ble. Že za to můžou rodiče, protože ši je neumí vychovat. Ale to stejně nemění nic na tom, že je nesnáším.
Řekněte mi, jak někdo může mít rád něco, co ječí přes celý autobus a skáče ostatním lidem po hlavě. Něco, co neustále řve. Motá se tam kde nemá. Dělá bordel. Je naprosto blbé. Smrdí. Myslí ši, že to sežralo moudrost světa a vůbec to nezajímá, že vy jste o nějaké to desetiletí starší.
A dneska .. už čtvrtý den vstávám v pět. Přijedu na stanoviště a co? Malé děcka. Shlukují se do tlup, že kterých se kouří jak z továren, ječí a pobíhají. Jdu že školy? Milióny malých děcek. Kouří, ječí pobíhají. Samozřejmě, po škole jezdím ještě pracovat. Jedu do práce a co? Autobus narvaný malýma harantama, co vás mlátí taškou, ječí a běhají vám přes hlavy. A když jim náhodou něco řekněte, v ten okamžik se objeví rodič, který vás seřve, že si na jeho dítě nemáte co dovolovat. Přijdu do práce a co tam najdu? Malé děcka, co se "chcou povozit na koníčkovi". Samozřejmě že to neumí říct normálně. Ječí.
Po cestě domů ši říkám fajn, mám klid, trhla sem se dřív, tak si doma tak hodinu pospím, než začnu dělat další věci. Jasné, člověk ši říká, že když bydlí na vesnici, barák má x metrů od cesty, že bude mít pokoj, že ano. S touhle myšlenkou sem si lehla, spokojeně zavřela oči a usínala .. když mi pod okny začne ječet sousedovo naprosto vypatlané a nedivila bych se, kdyby poněkud zaostalé dítě.
NeNeNe. Prostě tomu vražte náhubek a přivažte to někde ke stromu. Nebo to zavřete někde do klece, možná se to navzájem pozabíjí. A nebo by si to lidi mohli konečně začít vychovávat.

Zobrazit víc

čo by si robil/a keby ti tvoji rodičia oznámili, že sa rozvádzajú? (ak máš rozvedených rodičov a nejako sa ťa to dotklo, tak sa vopred ospravedlňujem)

Jsem nemanželské dítě. Když sem byla malá, matka měla pár let přítele (ne nebyl to můj otec). Když Ho opouštěla, spadly mi dvě, tři slzy, ale spíš jenom tak že šoku, než ze smutku, ze se v životě budu muset obejít bez něj. Dnes už si na něj ani nevzpomenu.
Teď má tak 3 (?) roky manžela a kdyby se měli rozvádět, bude ní to úplně jedno. Prostě bych jen nějakou chvíli zůstala sama s matkou, než bych se odstěhovala. Nemám s rodiči dostatečně silný vztah, aby se mě tohle nějak dotklo.

Napiš 15.zajímavých faktů o sobě. Nic obyčejného, něco zajímavého. Rozmyslela bych si, jak bych odpověděla, být vámi :)

1) Srdce mi bije a dýchám pomaleji, než většina lidí. Občas se mi stane, že dýchat zapomenu. Celkem sranda, když se dusím a nevím proč.
2) Miluju kočky a kočky milujou mě. Prakticky kdekoli, kde se objevím, objeví se i nějaká kočka. Jsou jednou z věcí, bez kterých bych nemohla žít.
3) Už kolem 6-7 let se pohybuju kolem koní. Víc sem se napracovala a odstarala než odjezdila, ale vůbec mi to nevadí, protože sem koně aspoň poznala z jiné stránky, než většina lidí.
4) Tvrdá práce mě uklidňuje. Když jsem ve stresu, naštvaná, smutná, ale i unavená, jdu manuálně pracovat. Dodá mi to energii, vzpruží mě to, přivede na jiné myšlenky. Baví mě to.
5) Práce mě baví, ale nikdo mě do ní nesmí nutit. Když mi matka řekne, že mám doma udělat to a to, je jasné, že to prostě neudělám. Protože musím. Kdyby mě o to však požádala, nebo bych si něčeho co je třeba udělat všimla sama, udělala bych to ráda a bez protestů.
6) Hodně rychle se učím. Co se manuálních prácí týče, stačí mi jednou, max dvakrát ukazat co mám dělat a zvládám to bez problémů, ať je to jakkoli těžké. Na mnoho věcí přijdu i sama a občas z toho vznikají zajímavé kousky. Co se textů týče, stačí mi, párkrát si je přečíst a umím je odříkat nazpaměť i vlastními slovy.
7) Miluju knížky. Nedokážu si představit, že bych měla žít bez nich. Nedokážu ani spočítat kolik knížek už jsem za život přečetla. Čtu rychle, takže jsem schopná za pár hodin přečíst 500 stránkovou knížku a přitom stihnout i pár dalších věcí. Mým snem je pořídit si všechny Kingovy knihy. A pokud se mi to podaří, tak chci tuhle sbírku rozšiřovat o další autory.
8) Nemám nejlepší kamarády a mám sotva něco, co by se dalo označit jako "poloviční kamarádi". Nechodím ven a ani mi to nijak nechybí. Nemám potřebu svěřovat se. A kdyby už, mám boží spolusedící a pár božích lidí, které znám přes internet. A to mi bohatě stačí.
9) Nesnáším fyzický kontakt. Když mám lepší náladu, tak jsem ještě ochotná tolerovat, že se mě omylem někdo dotkne. Nebo že na mě sáhne někdo z rodiny. Ale většinou jsem schopná po jakémkoli dotyku chytnout hysterický záchvat. Fyzický kontakt se mi hnusí pořád víc a víc. Cestovat HD je pro mě opravdu peklo. Můj přítel je jediný, koho se to netýká.
10) V životě jsem si prošla hodně hnusnými věcmi. Některými ještě stále procházím. Ale vzhledem k tomu, co sem zažila si myslím, že se s tím10 vyrovnávám celkem dobře. Ano, mé zápěstí zdobí pár jizev a alkohol a prášky jsou starými známými. Ale i tohle už je zamnou a žiju víceméně normální život
11) Opovrhuju mnoha lidma v mém okolí. Ne, nepovažuju se za nějakého nadčlověka. Ale když vidím, že se chovají, jaký by neměli mozek a k tomu byli ještě nějak mentálně retardovaní + mentálně zaostalí, nezlobte se na mě, ale tohle prostě nejde. Z některých těch lidí je mi vyloženě na blití.
Omlouvám se, ale víc se mi tady nevleze.

Zobrazit víc

aké je tvoje vytúžené auto?

Řekla bych ti, jaký je muj vytoužený kůň. Ale auta mě zrovna nezajímají. To budu řešit, až si budu nějaké kupovat.
Ale zeptej se mého přítele, ten by ti dál hodně slušný seznam. Dneska mi říkal minimálně o třech dalších, které chce.

Tahle otázka bude možná vyřazovací. Možná taky ne. Na tom nesejde. Ale dejte si záležet. Otázka bude jednoduchá, odpověď bych prosila rozepsanou, což u většiny z vás určitě nebude problém. "Být, či nebýt?" MM: Omlouvám se, do pátku nebude moc otázek, beru nějaké léky a celé dny po nich prospím :-P

Byt, či nebýt. To je, oč tu běží: zda je to ducha důstojnější snášet střely a šípy rozkacené sudby, či proti moři běd se chopit zbraně a skoncovat je vzpourou. Zemřít —spát —nic víc —a vědět, že tím spánkem skončí to srdce bolení, ta stará strast, jež patří k tělu, to by byla meta žádoucí nade všechno. Zemřít —spát.
~
Faleš. Faleš všude okolo nás. Co je to za boj, žít ve falešném světě a snažit se najít své místo v koloběhu života. Někde příjdeš, přijmou tě a cítíš se šťastně. A pak? Pak tě kopnout do zadku, "Těšili nás, už nejsi užitečná. Byla to jen hra.".
Byt či nebýt? Podívej, život plný útrap. Den za dnem tě někdo sráží na kolena. Máš ještě sílu, nechat se znovu a znovu srážet? Ale hlavně .. máš sílu znovu a znovu vstávat?
Vidíš ty lidi? Vypadají šťastně. Vypadají, ale jsou? Ty jsi jeden z nich. Podívej, taky vypadáš šťastně. Ale zeptej se sám sebe a upřímně si odpověz. Jak se cítíš? Ty pocity nejsou tak skvělé, jak se tváříš, že?
Znáš to. Věřil si. Věřil si každé slovo, které ti bylo řečeno. Věřil si slepě, bez důkazů. Ve své víře si nacházel štěstí. Naivní štěstí, naivního snílka. Ale zrada přišla. Nemůžeš už věřit nikomu. Co je to za svět?
Ruku ti zdobí milióny drobných, avšak hlubokých ranek a jizviček. Slza za slzou padá a míchá se s čerstvou krví. Přes rány osudu si vstával a šel dál. Přes rány osudu si miloval, avšak tvá láska se ti vysmála. Co na tomto světě máš? Sebe. Sebe a nic víc.
Byt, či nebýt. To je, oč tu běží: zda je to ducha důstojnější snášet faleš a pomluvy, zlomená srdce, kopance v prachu, deprese a psychický nátlak, či proti moři ovci se chopit zbraně a najít si své místo ve světě, nevzdat se, skoncovat s utrpením. Zemřít —spát —nic víc —a vědět, že tím spánkem skončí to srdce bolení, ta stará strast, jež patří k tělu, to by byla meta žádoucí nade všechno. Zemřít —spát.
(Omlouvám se, jestli to moc nedává smysl, ale moje myšlenky jsou dneska neskutečně chaotické)

Zobrazit víc

Piješ kávu? Ak áno, akú väčšinou? Dávaš si do nej aj mlieko? Ak nie, piješ čaj? Aký? (Lol, divná otázka, ale zaujíma ma to.)

Bez kávy bych nepřežila. Často se stává, že můžu týden v kuse spát sotva 3-4 hodiny a to sem pak zombie žijící pouze na kofeinu.
Moje káva je v podstatě polovina hrnku kafe, trocha horké vody a čtvrt hrnku mlíko .. jo, a ještě cukr. Pro většinu je to tak silné, že to nemůžou pít. Ale já bez toho občas prostě nedokážu fungovat.

Co si pomyslíš, když se podíváš do zrcadla?

Mezmerize ʕ•ᴥ•ʔ ψ
Ahoj. Nevím kdo jsi, ale měla by ses pořádně vyspat. Na fakt, vážně měla. Ony totiž i tvoje kruhy pod očima mají kruhy pod očima. A nebo si to radši nějak zapatlej. Ale byt tebou, udělám to rychle. Přitom si taky namaluj obličej na xycht, aby se tě nikdo neleknul. A ty vlasy dostaň do trochu míň samarovského stylu. Vidíš? To je lepší. Teď už jen mít normální postavu a možná i budeš vypadat jako člověk!

Kdyby jsi momentálně mohl/a mít jedno přání*, co by to bylo? :) * = které by se splnilo :D

~ Call Me Wire ~
Prosím, ať už nemáme na sedm a já nemusím vstávat v pět. Ať to přestane dřív, než umřu.
Hm .. a teď něco splnitelného. Chci s ňom byt napořád, ať se štábem cokoli.

Jaký máš názor na Justina Biebra? Jsi beliber/ka, nebo ho nesnášíš? Důvod proč ho nesnášíš? Kdyby si byla na jeho místě, jak by si řešil/a haters? Měl/a by si je v pí*i, nebo by si plánovala sebevraždu?:D .. :)

pajulka12’s Profile PhotoPeky
Nemám na něj žádný názor. Rozhodně nejsem belieberka, ale můj přítel je. Občas Ho pošťuchuju, že na těch starších písničkách zní Justin jako holka. Což s prominutím opravdu zní. On mi zas občas rýpne do metalu.
Ale Justin je mi dokonale ukradený. Je mi jedno jeho hudba i on samotný. Nikdy sem neřešila jeho aférky, neměla sem důvod se Ho zastávat ano Ho hejtovat.
A být jakákoli slavná osobnost, kdyby mě lidí jakkoli hejtovali, jenom by mě to posouvalo dál. Protože já bych si plnila svůj sen a oni by se nezmohli na to, než závidět.

Otázky čo tu máš mi prídu strašne vážne :D Baví ťa na ne vobec odpovedať?

Jsem cleveland, který neustále přemýšlí. Vlastně ne. Jsem člověk, který nedokáže nepřemýšlet. Spousta lidí mě nemá rádo právě proto, že moc myslím.
Takže když tady přijdu a mužů svoje myšlenky z miliónů věci na které normálně současně myslím usměrnit a koncentrovat na jednu otázku, je to pro mě takový relax. Navíc miluju, když můžu vyjádřit svůj názor.
Takže ano, baví mě to :)

Proč Bůh vytvořil Zemi a lidi na ní? Jaký má záměr s lidmi do budoucna? Zajímá se o to, co se nyní děje ve světě? Chtěl, aby svět vypadal tak, jak ho vidíme dnes? Lze taktéž najít odpovědi na tyto otázky v Bibli? Jestli nejsem věřící, tak radši neodpovídejte.

Hm
Nejsem věřící a omlouvám se, jestli to co napíšu někoho urazí.
Věřím v přirozený vývoj. Nevěřím v boha, protože kdybych v něj věřila, musela bych si myslet, že je to jenom nějaký starý páprda, co si pro zábavu vytvořil zemi a pár lidiček, kteří Ho následně přestali bavit. A taky bych si o něm myslela, že je pěkně blbý, když ty lidičky (kterých už je mnohem víc než pár) nechává ničit naši planetu a všechny ostatní jeho výtvory. A neříkejte mi nic o svobodné vůli, protože tu už dnes stejně skoro nikdo .. vlastně nikdo nemá. Z bible sem četla jen pár úryvků (a mám pocit, že ji psal někdo, kdo ujížděl na LSD, houbičkách a podobných věcech). Nicméně pořád mám v plánu přečíst ji celou.
ALE (!), aby ste si nemysleli, prapůvodní myšlenka křesťanství se mi líbí. Myslím takové to, buďte na sebe hodní. To jenom lidí ji samozřejmě blbě pochopili.
A teď konečně k tomu, proč o tom blábolím. Nevěřím v boha a věřím v přirozený vývoj. Ale zároveň věřím, že je tady nějaká vyšší síla, která lidí sice nevytvořila, ale má s námi nějaké plány a jistým způsobem dokáže ovlivňovat co děláme.a co se stane. Někteří si to ztotožňují s myšlenkou boha. Mě se bůh prostě nelíbí, ale na tu sílu věřím. A věřím tomu, že ona se zajímá o to, co se s námi děje a ovlivňuje to. Možná je to síla, která nás posouvá k rychlejšímu zániku, aby zachránila alespoň poslední zbytky nezničené planety. A co když je to samotná Země .. ?

Zobrazit víc

Jak by ses zachoval/a kdy by si se dozveděl/a že /tvůj tvoje kamarád/ka je psychicky na dně a sebepoškozuje se?

Hm
Nemám nejlepší/ho kamaráda/ku. Problém vyřešen.
Ne, první co bych udělala by bylo, že bych ji střelila pěkně velkou facku a oznámila ji, že je neskutečně blbá. Možná se vám to zdá brutální ale ono to celkem často dost pomůže. Pak bych s ní probrala to, co ji trápí a pokusila se ji nabídnout jiné alternativy, kterými by to mohla řešit.
Rozhodně bych ji ale nenutila, aby s tím přestala. Ne proto, že by se mi to co dělá líbilo, právě naopak, ale proto, že člověk.musí sám chtít přestat. A pokud Ho budete nutit, spíše ho to demotivuje, než aby Ho to motivovalo k tomu, aby přestal. Mnohem lepší je nabízet jiné alternativy a snažit se vyřešit daný problém.

vadí ti (vadila ti) povinná četba ve školách? četl/a jsi vždy poctivě všechny knihy seznamu nebo si jejich obsah odněkud opsala? proč si to udělal/a právě takhle? jakou povinnou četbu si četl/a naposledy a jakou budeš číst-pokud nějakou.

lesya moro
Čtu ráda. Neskutečně hodně moc ráda, ale povinnou četbu nesnáším. I knížku, která by se mi líbila, kdybych se dema rozhodla pro to, že si ji přečtu, bych četla s absolutním odporem z toho, že mě k tomu někdo donutil.
Vždy jsem povinnou četbu přečetla. Nějak sem se k tomu už donutila. Budu to potřebovat u maturity a přece jen .. je to knížka. Až zrovna dneska jsem si z internetu opsala děj malostranských povídek. První knížka kterou jsem nepřečtla a opsala. Je to celkem deprimující, ale k jejímu přečtení jsem se dokopat nedokázala. Takže naposledy jsem povinně četla babičku.
Nechci vědět, co budeme muset číst dál. Máme totiž probírat ztracenou generaci a já opravdu nechci, aby se mi nějaká má oblíbená knížka zprotivila kvůli povinně četby.

Každý mluví o žárlivosti.. Ale co je to žárlivost? Dokážeš ji definovat, nebo vysvětlit vlastními slovy?

Vlastnost, která velice úzce souvisí s paranoiou. Pokud někdo žárlí tak, že ho to pohlcuje, může to ničit lidské vztahy a to nejen ty partnerské. Zároveň však, pokud někdo žárlí s mírou, může tomu druhému ukazat, že mu na něm záleží. Myslím si, že žárlivost je vlastnost vrozená a projevuje se (zvyšuje na vrozené maximum nebo se příliš neprojevuje) podle určitých situací.
V podstatě je to jen "svazek" pocitů, jako je strach, úzkost, možná vztek, smutek a.výše zmiňovaná paranoia, které dohromady žárlivost tvoří.

Je to taková zvláštní otázka. Možná že až nevhodná. Nemusíte ale odpovídat. Jednou jsme se s kamoškami bavili o různých blbostech. A narazili jsme na téma ''Co bys dělala, kdyby jsi propadala z nějakého předmětu a ten učitel/ka by řekl, že za sex Ti dá 1''. Na to se ted ptám i Tebe. Udělal/a bys to?

Death in life ..
Máme dva učitele. Plešatého prcka a obtloustlého, děsivého páprdu. Myslím, že to mluví samo za sebe. No, a učitelky semnou zřejmě, díky bohu, podobné plány nemají.

-.-. / --- // ...- / ... / . / ---- / -. / --- // .--- / . // -. / .- // .--. / --- / -.. / --.. / .. / -- / ..- // -.- / .-. / .- / ... / -. / . / ..--.. /

Morlor’s Profile Photo☆EFKΘ☆
-.../ .- / .-. / . / ...- / -. / .- // .--. / .-. / .. / .-. / --- / -.. / .- // --..-- // --- / -... / -.-. / .- / ... // .--- / . // .--- / . / ... / - / . // - / . / .--. / .-.. / --- // --..-- // -- / .- / -- // -. / .- / .-. / --- / --.. / . / -. / .. / -. / -.-- // .-.-.- // .- / .-.. / . // - / --- // .--- / . // .- / ... / .. // ...- / ... / . / ---- / -. / --- // .-.-.- //
---... / -.--.-
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Bešamelka_mk3 aneta

Napiš o sobě alespoň deset lží.

nickreativnihomenenapadlo’s Profile Photozlajones
- Je tlustá.
- Je blbá.
- Je to blondýna.
- Neumí napočítat do deseti.
- V hodině dává pořád pozor.
- Škola ji vůbec nenudí.
- Není závislá na svém mobilu.
- Bez internetu dokáže vydržet klidně celý život.
- Je závislá na blbých počítačových hrách.
- Má ráda děti.
- Nemiluje svého přítele a netvrdí o něm že je Pako.
- Je velmi milá.
- Nemá ráda knihy, hlavně ty tlusté.
- Pozná, kde je pravá a kde levá.
- Nemá ráda tmavé sklepy a drastické vraždy.
- Nechce spolužákovi vytrhat obočí, svázat ho a narvat do skříňky.
- Miluje svoji matku.
- Nikdy by mikoho nezabila, nezmrzačila ani mu jinak neublížila.
- Nikdy by se nepřiblížila ke koni.
- Má ráda osobu, které se přezdíva "vyholená píča".
- Nenávídí svoji spolusedící.
- Nenávidí kočky.
- Miluje učení, hlavně večer.
- Do školy by chtěla chodit i o prázdninách a o víkendech.
- Má ráda svoji "kamarádku", o které netvrdí že je děvka, ošukala polovinu MS kraje a možna víc a už vůůůbec o ní netvrdí že je totálně vypatlaná.
- Není k lidem upřímna.
- M.

Zobrazit víc

Téměř sedmá hodina ranní. Očekávám nové odpovědi a otázky.. Ale stále nic. Askaři,kdepak jste? O.o Jakou jste měli dnes noc? Také u vás tak hrozně pršelo?

WorldIsWeirdPlace’s Profile PhotoH.A.N.G.man
Sedmá hodina ranní .. to už jsem byla ve škole a dělala že sebe šaška na tělocviku. Ach bože, proč nemůžu trávit více času se svou postelí?
Rozhodně nevím, jaké bylo počasí, protože vyčerpána po náročném dni, jsem padla do postele a v klidu nechala své vědomí, aby mi řeklo sbohem. Dneska to vidím úplně stejně.

Jste hypochondři..? Nebo jste ten pravý opak?

Jsem pravý opak. Jsem schopná klidně i týden dva chodit do školy a pracovat s horečkou, sotva mluvící a vnímající, snažící se vykašlat si plíce, než mě někdo donutí zůstat doma. Týden sem chodila s vyvrtnutým kotníkem a divila se, proč tu nohu sakra nemůžu nacpat do boty. Když sem si vrazila drát do ruky a krev ze mě tekla proudem, oznámila jsem, že to nic není, že si jenom chytnu koně a můžeme jet dál.
Jsem sice schopná zasimulovat, ale obvykle to ani nepotřebuju, protože jsem tak dolámaná že všech úrazů, co sem kdy měla, že si ani nepamatuju, kdy naposledy mě něco nebolelo.
Ale heslo "To se rozchodí!" budu nejspíš prosazovat i na smrtelné posteli.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo AB. tvojepovahajefet

Co tě naposledy hodně pobavilo? :D

natalie
Jsem opravdu šikovný člověk. Dokonce tak šikovný, že jsem ztratila kartu na autobus. Stresovala jsem, že si budu muset vyřídit novou, znova zaplatit měsíčník a jak se budu dopravovat do školy? Takhle vynervovaná jsem se šla odpoledne zeptat na stanoviště, jestli ji někdo nenašel s tím, že určitě ne. A když jsem se tak té paní v okýnku ptala, jenom rak, ani nevím proč sem se podívala za ní. A víte co tam bylo? Nejmíň třicet takových ztracených karet.
Opravdu potěší vědět, že nejsem jediná takový debil.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo tvojepovahajefet AB.

Jak zastavit pláč?

Mezmerize ʕ•ᴥ•ʔ ψ
Já teda noc nebrečím. Spíš skoro vůbec. V podstatě jediné, co mě dokáže rozbrečet je on. A samozřejmě, on jako jediný je schopný mě uklidnit, když začnu brečet. A nebo prostě musím počkat, až mě moje úžasné záchvaty přejdou nebo ušní vyčerpáním. Jinak to nejde.

UPOZORNĚNÍ: Odpovědi všech, komu posílám otázky(a že vás už teda je! :D) se mi ve většině případů líbí. (pokud to není něco typu nevím apod :D) Jen bohužel není v mých silách(nebo spíš v silách asku) vše olajkovat. Myslíš, že je správný bloknutí funkce "To se mi líbí"?

Morlor’s Profile Photo☆EFKΘ☆
Taky posílám otázky celkem dost lidem. A opravdu hodně mě štve, když nemůžu olajkovat všechny, které se mi líbí. Ale při představě, že by ask povolil libovolný počet lajků za den a co sekundu by mi přišla "otázka" typu 50 like za like .. to radši oželím některé nelajknuté odpovědi. Kdyby dokázali všichni lidé používat mozek tak, jak by Ho používat měli, omezení počtu lajků by bylo nesmyslné. Ale takhle .. ?
Co ale opravdu nechápu a nedopátrala jsem se, jaký by to asi mohlo mít význam je omezení zobrazených odpovědí na 5o. Tohle mi možná vadí ještě víc, než omezení lajků, jelikož jako studující a velice zaměstnaný člověk tak mnoho odpovědí prošvihnu.

Kdybych se ti sverila s tim, ze chci ukoncit svuj zivot (coz neni pravda!), je neco, co bys mi k tomu rekl/a? At uz se zname nebo nezname. Snazil/a by ses memu cinu zabranit, nejak me povzbudit (prip. cim?), nebo reknes "je to tvoje volba"? (omlouvam se za mozna zvlastni otazku, jen me to zajima)

Víš, život je strašně vtipná věc. Nejdřív tě potopí na to nejhnusnější dno, pokusí se tě utopit a až pak, až když obstojíš v jeho děsivé zkoušce, začne ti sesílat věci dobré. Chceš se zabít? Nemůžu ti bránit. Taky sem chtěla - a pokusila se o to. Tak ti tedy jen řeknu .. děj tomu ještě nějaký čas. Pokus se najít někoho, kdo ti pomůže. Bude ti připadat, že už uběhla příliš dlouhá doba a nic se nezměnilo? Dobrá tedy. Pokus se zabít se. Pokud umřít máš, umřeš. Pokud je to jen další zkouška, přeji moji štěstí do lepšího života.

Co děláš, když se do tebe zamiluje někdo, koho bereš jen jako kamaráda/kamarádku?

Kristý ✌
TOHLE.TAK.STRAŠNĚ.MOC.NESNÁŠÍM!
A to se mi to stává pořád. Je jedno jestli je to kluk nebo holka, která je heterosexuální a tvrdí, že na holku by nikdy nesáhla. Stejně se do mě zamiluje. V podstatě se nemůžu s nikým bavit. Snad jen třem lidem se podařilo odolat.
Nesnáším ty hodiny přemýšlení, jak dané osobě vysvětlit, že nemám zájem, aniž bych ji ublížila. Což obvykle moc nejde. Pak se trápím, protože se trápí on/a, nějaké přátelství jde úplně do háje a já jsem podle mínění ostatních ta největší svině. A tohle se mi stává i když sem zadaná.
Prosím, prosím, přijďte někdo na to, co ve mě to způsobuje a vemte si to. Já to totiž nechci.

jak se ted citis uprimne

Šťastně. Vím že je to pomíjivý pocit, na to, aby mi vydržel mám příliš mnoho starostí. Ale po dnešku sem zase dostala milión drobných a přesto nádherných důkazů, že vedle mě stojí silná osobnost, na kterou se mužů spolehnout, která mi pomůže a která se mnou bude plout proti proudu.
Vlastně jsem přešťastná. A unavená. Ale tak nějak dobře s správně unavená. A těším se na zítřek. To už se dlouho nestalo.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Míša Natália ♛ Luci.

aký je tvoj vysnívaný darček na narodeniny ? :-)

topinkalol’s Profile PhotoHUBABUBA
On!
Představte si, že vám na narozeniny přivezou obří dort a z něho vyskočí (váš nebo váš vysněný) chlap s mašlí kolem .. ehm .. s mašlí. Ještě kdyby vyskočil z dortu z bílé čokolády.
Hm .. už vím co chci na osmnáctku.

Kdo má méně jak 13 let tak na otázku odpoví název dětskýho časopisu :D (čtyřlístek třeba) Teď k otázce. Je každý člověk na úchylný-perverzní? Nebo opravdu někdo není? Jsi perverzní? Je to přirozené, nebo ne? Co nejperverznějšího tě teď napadne?

Většina lidí, které znám opravdu perverzní jsou. Jenom to prostě nedávají najevo. Ale znám i lidi (určitě s tím nebude mít co dělat to, že jsou všichni nábožensky založení, určitě ne), kteří cokoli co se týče úchylnosti berou jako tu nejhorší věc na světě. Ale o takových lidech se říká, že jsou nejperveznější a často to tak je. Sakra. Už jenom ta představa mě děsí.
Přiznávám se, že perverzní jsem. A celkem dost. A taky se za to nijak nestydím. V podstatě je to lidská přirozenost, tak proč taky, že? A jsem perverzní v mnoha směrech. Co se bolesti, slasti ale hlavně způsobu myšlení týče. Hodně lidí to nedokáže přijmout a odsuzuje to. Tohle se prostě dneska nenosí, že? Ale můžete mi vysvětlit co je špatného na krvi? A na sexu? A nebo na obojím najednou .. ? Ach jo.
Vzhledem k tomu, že můj ask čtou známí (na jejichž znechucené xychty fakt natěšená nejsem), opravdu mladí lidé a lidé, kteří toto nepodporují, budu tolerantní a své myšlenky tady rozvíjet nebudu.

Zobrazit víc

http://ask.fm/oblecsa/answer/118481608394 prosim dasmi like,oplatim :* :)

Bože, děcka, vy už nevíte coby. Místo aby ste šli ven s kámošema, sportovali, pracovali, něco tvořili, něco nového se naučili nebo prostě dělali něco užitečného, tak sedíte doma na prdeli u kompu a žebráte o lajky do soutěže, která vám může nabídnout .. lajky.
Nevím jestli brečet nebo se smát. Litovat vás nebo ostatní. Fakt, tohle moje hlava nebere.

Pravá láska.. Existuje nebo je to jen naivní představa některých lidí..?

Nedávno sem měla tu čest poznat dva naprosto neuvěřitelné lidi. Jemu je 86, ji 84. Jsou spolu od jejich 13 a jeho 15. V životě se nepodvedli, nijak vážně nepohádali. Doteď se vzájemně respektují, mají k sobě úctu, neustále vychvalují jeden druhého. On ji domů nosí kytice růží. Chodí spolu do kina, divadla. Na večeře. Romantické procházky. Jsou spolu přes 70 let a pořád vypadají, jako by se do sebe zamilovali včera.
Od té doby věřím, že pravá láska existuje. A že vypadá právě takhle.

Dan Brown ma užasne knihy,Inferno som dostala na Vianoce a čitala som to už dvakrat je to top :) takisto ako ostatne jeho knihy :3

Jeho knížky jsou neskutečné. Začneš číst a nemůžeš přestat. Když sem četla jeho první knížku, přečetla sem ji za jednu noc. Když sem se od ní konečně odtrhla, celkem sem se divila, kde se tady vzalo ráno. Málo kdo umí takhle psát.

Definuj slova - Deprese - Síla - Touha

DEPRESE
Topím se v tom temném bahně, stahujícím mě dolů. Omotává mě a drží neskutečně pevně. Lepí na mě smutek, problémy beznaděj. Nořím se do něj stále hlouběji a vím .. nebo mě snad samo přesvědčuje že ta pomocná ruka se neobjeví? Snažím se uniknout, ale každý způsob mě jen dostává hloub a hloub. Nemůžu dýchat .. za chvíli mě pohltí docela ..
SÍLA
Stojím na vysoké hoře. Sama a přesto se společností. Sleduju ostatní, jak se snaží vylézt na mou horu a stáhnout mě dolů. Vím, že se jim to nepodaří. Vím že já a moje hora dokážeme zdolat všechny problémy. A i když spadnu z vrcholu kousek níž, dostanu se vždy zpět na vrchol. Není nic co by mě mohlo porazit.
TOUHA
Stojím na pláži a sladké, omamné vlny omývájí mé tělo. Zmítají mnou sem a tam. Lákají mě. Dělají mě závislou. Pomalu mě stahují do sebe. Topím se v nich. V těch sladkých, omamných, lákavých vodách z nichž není návratu. Stahují mě pořád dál, dál, dál .. vím že mě jednou donesou za tím, co nejvíc chci.

Zobrazit víc

Jakou knihu, by jsi mi doporučil/a ? Přečtu všechno :))

Piers Anthony - Inkarnace nesmrtelnosti (5 knih)
Stephen King - Všechny knihy (obvzlášť ráda mám To, Dlouhý pochod, Svědectví, Osvícení, Řbitov zvířátek)
Robert Fulghum - Všechny knihy
David Eddings - Belgariad (5 knih)
Daň Brown - Všechny knihy (doporučuju Inferno)
Terry Pratchett - všechny knihy
Douglas Adams - celá série Stopařova průvodce po galaxii + Dlouhý temný čas svačinu duše.
John Connolly - Nokturna, Na ostří nože
Gene Brewner - Svět podle prota
Wolfgang Hohlbein - Kronika nesmrtelnosti
Clive Barker - Abarat
Paulo Coehlo - Alchymista
Toto se líbí: mrs.X Beth Xoxo Natália ♛ AB. Wasp

Sleduješ fotbal či nějaký jiný sport? Máš nějaké oblíbené týmy nebo třeba hráče?

natalie
Nesleduju žádný sport. Přijde mi to strašně nudné. Sport mám sice ráda, ale jen v realitě. Sedět doma na zadku a sledovat sport (a hlavně fotbal, u toho jsem schopná i usnout) mi přijde jako naprostá ztráta času.

Moje máma mi nedávno řekla, že bych měla poprvé spát s někým, s kým budu chtít být celý život. Co je na tom tak posvátného nebo zvláštního? Můžete mi to někdo vysvětlit?

Poprvé je jen jednou (jak překvapivé), takže na tom opravdu něco je. Já o panenství přišla nedobrovolně. Šíleně toho lituju a mám pocit ..jako .. jako .. jako by mi někdo něco násilně ukradl, připravil mě o možnost volby, udělal mě ..nevhodnou, nečistou, prostě fuj. Opravdu neskutečně hodně lituju, že sem tuhle, pro někoho sice bezvýznamnou věc, nemohla dat tomu, na kom mi opravdu záleží.
Takže, nic se nemá přehánět. Člověk by si měl počkat na někoho, na kom mu opravdu záleží a komu může věřit a nevyspat se s první osobou, která mu přijde do rány, protože panenství/panictví je v dnešní době out. Ale zase beru sex, jako lidskou potřebu a součást vztahu, takže s nějakým "sex až po svatbě" nebo s čekáním do 40 taky moc nesouhlasím.
Je to každého názor. Záleží na výchově a prostředí ve kterém vyrůstate. Ale nemělo by se to ani přeceňovat, ani podceňovat.

Zobrazit víc

Co je pro vás naprosto nepochopitelné ?

Debilita některých lidí. To už vlastně ani není debilita, to je něco nepopsatelného.
Nedokážu pochopit, jak si někteří lidi myslí, že jsou středobodem celého vesmíru, že vše se točí jen okolo nich a že budou mít vše, na co si ukážou. A když to nedostanou, jdou si pro to i přes mrtvoly. Nic jim není svaté. Dělají věci, které by normální člověk neudělal. Dostávají se do stavu, kdy jsou zralí na návštěvu psychiatra. Ubližují lidem a je jim to jedno.
Je jim to jedno, protože oni jsou ti nejkrásnější, nejchytřejší, nejúžasnejší a všichni je musí milovat.

Napiš cokoliv na téma ,,Žvýkačka".

~ Call Me Wire ~
Žvykačka je pěkný hnus, žvýká ji kdo nemá vkus (Karlík a továrna na čokoládu). Tohle mě napadlo jako první.
Ale přiznávám se, sem na žvýkačkách závislá. Nemůžu žít bez melounových orbitek. Vždycky u sebe musím mít aspoň jedno balení a jsem schopná ho za jeden den zlikvidovat.
Začala sem na nich takhle "ujíždět", když sem přestávala kouřit a když sem přestala jíst a zaháněla hlad. Dokáže to vaše tělo na chvíli obelstít. Zřejmě si myslí, že když žvýkáte, automaticky to půjde do žaludku. A taky jsou skvělé, když jste nervózní.
Nejhorší je, že lidí už zjistili, že mám žvýkačky pořád u sebe a neustále je po mě vyžadují. Je to jako bych byla dealer nějaké hodně návykové drogy.

nemohla by si nám poslať otázky typu: čo je podla teba v dnešnej dobe in? alebo aký máš názor na dnešnu dobu? a proste dačo normálne, dajake nazory a tak ;) dakujem za pochopenie

Posílat otázky pro mě vážně není jednoduché. Musí to být něco, na co se ještě neptalo milión dalších lidí, něco, co mě zajímá, jinak mě absolutně nebaví číst odpovědi a snažím se, aby otázky byly různé, aby se v nich každý našel.
Pokud mě otázka tohohle typu napadne, pošlu vám ji. Ale pokud ne, nemůžu sloužit.

Jaký předmět ve škole vám připadá v dnešní době nejvíce užitečný?

Myslím, že to není o předmětu, ale o učiteli. Ano, pro mě je hodně důležitý český a anglický jazyk, odborné předměty. Ale buďme k sobě upřímní. Kdybychom chtěli, tohle se můžeme naučit i doma.
Né předmět, ale učitel vám dává hodně do života. Pokud si jen odvykládá látku a nic víc, nebudete z toho mít nic. Ale pokud je upřímný, formuje váš pohled na svět, rozvíjí diskuze a dává vám možnosti, budete mít nejen víc z daného předmětu, ale hlavně budete mít něco do života. A to je důležitější.

Napiš do odpovědi jedno číslo od 1 do 1667. (Hromadí se mi tu otázky, já nevím na co odpovídat dřív a kdyby jste věděli, jak mě trvá dlouho, než se pro něco rozhodnu, tak pochopíte..) Zároveň se Vás ptám: Je pro Vás rozhodování ( o čemkoliv) těžké, nebo s tím nemáte nejmenší problém?

~ Call Me Wire ~
Myslím, že tě plně chápu, mám přes 3000 nezodpovězených otázek a vybrat si je opravdu peklo. (1oo)
V některých věcech se dokážu rozhodnout hned, aniž bych o tom nějak zvlášť přemýšlela. Ale jsou věcí, nad kterými mužů přemýšlet dny i týdny, a stejně se nedokážu rozhodnout.

Momentálně čtu jednu zajímavou knihu a narazila jsem na větu "Vědění je nebezpečný." Co si o tom myslíš?

God hates us all.
Když nevíš, si šťastný. Když víš, trápíš se.
Je tolik věcí které bych raději nikdy nezjistila. Chtěla bych být znova ta nevědomá, naivní malá holka, která se nemusela ničím trápit. I když kdo ví, má moc. Informace, jsou v dnešní době jednou z nejcennějších věcí.
Všechno má své plus a mínus. Vědět je důležité, ale občas to prostě bojí.

"Kdyby lidé na místo závisti milovali, byl by svět mnohem hezčí." Souhlasíš s tímto citátem? Co si o tom myslíš? Není lepší, když je na světe závist i láska, že je to hezky vyrovnaný? Neškodilo by akorát moc dobra?

Avalencii
Bez zla, nemůže existovat ani dobro. Kdyby se k sobě všichni chovali hezky, bylo by to strašně nudné, jednotvárné. Vlastně by se ani lidi nemohli cítit nijak šťastně. Lidé se cítí šťastně, když jsou kolem nich lidé, kteří se k ním chovají dobře. A kdyby to dělal každý? Byl by to prostě normální stav.
Závist je na místě, i když .. nic se nemá přehánět.

Vyhejti jí, pičku jednu malou !! A opovaž se jí dát nějaké like !! Zaspamuj jí krávu jednu hnusnou, namyšlenou, trapnou, rozmazlenou..! Furt se vytahuje s tou její postavou-,- @Vikulenda

Víš co se stává s těmi, co mi přikazují/zakazují co mám dělat .. ? ^^
Vyhejti jí pičku jednu malou  A opovaž se jí dát nějaké like  Zaspamuj jí krávu

Keby zrkadlo ukazovalo namiesto tvare toho cloveka jeho charakter, myslite si zeby ste sa pri pohlade don zdesili alebo by ste boli prekvapena.?

Svůj charakter znám až příliš dobře na to, abych se mohla leknout nebo abych mohla být překvapená. Ale věřím tomu, že kdyby sme vypadali podle svého charakteru v běžném životě, většina lidí by šokem z toho, jak vypadám odpadla.
Toto se líbí: mrs.X Christiania Drtas

jedna noc nebo vztah? proč?

Rozhodně vztah.
Byly doby, kdy pro mě něco jako vztah neexistovalo. Neznala sem od lidí nic jako lásku, respekt, úctu nebo snad porozumění. Takže jsem tyhle emoce neuměla a vlastně ani nechtěla sama vyjadřovat. Myslela jsem si, že využít a odkopnout je normální. Že je to v pořádku. Že využívání lidí není nic špatného.
Ale ty doby už jsou dávno pryč. Jedna úžasná slečna, mě dokázala částečně "zkrotit" a ukázala mi, že láska, porozumění, respekt a úcta k druhému jsou skvělá věc. Ukázala mi to, ale nenaučila. Nás vztah se důsledkem toho rozpadl. Ale donutila mě o tom přemýšlet a když sem potom měla možnost úletu, zjistila jsem, že už mě to neláká. Že chci něco víc. Někoho, kdo by mě naučil milovat.
A pak jsem potkala jeho. Ne že by mě naučil milovat, on mě k tomu vyloženě donutil. Tím co dělal, tím jaký byl. Ty pocity přišly tak náhle a nečekaně .. a bylo to tak nádherné. I když to občas bolelo. Byla to jedna z nejlepších věcí, jaké jsem kdy zažila. Měla jsem a pořád mám problém vyjadřovat své city. Ale on mě tomu učí a věřím, že se mu to jednou povede.
Co tím vším chci říct .. úlet vám nic nedá. Možná tak krátké pobavení, ale nic víc. Vztah vám dá nekonečněkrát více. Může vám dát důvod žít.

Zobrazit víc

Aká je tvoja sexuálna orientácia? Toleruješ rôzne orientácie u iných? (Viem, že pre niektorých je to stupídna otázka, ale posielam to hromadne.)

Jsem bisexualka.
Hodně lidi mi říká, že to jenom hraju, snažím se být zajímavá. Vraždila bych za to. Dámy a pánové, bisexualita opravdu existuje. To, že si malé .. ehm .. blbky hrajou na to, jak strašně nejsou bi a přitom se jim to hnusí neznamená, že opravdoví bisexualové neexistují.
Už od malá mě obě pohlaví přitahují stejnou mírou. Mám za sebou spoustu úletú, nádherný vztah s úžasnou slečnou a momentálně mám dokonalý vztah s úžasným klukem. Tedy, měla jsem dost možností ujistit se, jak to cítím.
Samozřejmě, jiné orientace respektuji. Je mi upřímně jedno, koho kdo přitahuje. Záleží na tom, jaký člověk je. Odsuzování není k ničemu dobré.

každý z nás měl (nebo stále má) nějakého neoblíbeného učitele, kterého jste třeba nemuseli/nemusíte. dokážeš ale napsat, proč si ho neměl/a rád/a? co vyučoval? jak vypadal? jaký byl?

lesya moro
Ještě teď když si na ní vzpomenu .. ach bože, fuj.
Vypadala jako .. jako .. cosi, obalené sádlem. Pomalu se nevlezla do dveří. Za její zadek by se nemusel stydět ani slon.
Říkala mi "Kataríno", za to sem ji vždycky měla chuť omlátit židli o hlavu. Byla slovenka a pořád na to narážela. A její "Ale děti, mně přeci můžete věřit, řekněte mi všechno." ve mě vyvolávalo touhu zvracet. Byla preventista rizikových jevů, takže ..
.. z toho, že chodím v černé a poslouchám metal byla na infarkt. Říkala mi, že jsem emo a že se určitě sebepoškozuju. A že taku určitě šikanuju spolužáky. Sem satanistka a členka nějaké sekty. Věčně mě probírala před celou třídou. Byla to její oblíbená zábava. Zesměšňovat mě a ponižovat jenom proto, že jsem jiná a nelezu ji fo prdele. Samozřejmě proti mě brzo poštvala celou třídu.
Učila nás němčinu. Od té doby nemůžu nic, co souvisí s německem ani cítit. Učila jsem se dobře, byla sem jedna z nejlepších že třídy, ale to se ji nelíbilo. Takže mi, nehledě na výkon nedala lepší známku než tři. A to jsem i za tu trojku mohla být ráda.
Byla to strašná píča .. a když mi na končí devítky říkala, že ji za to, co pro mě udělala jednou přijdu poděkovat i když stejně v životě nic nedokážu, zůstala sem na ní zírat s otevřenou pusou a nezmohla se na slovo. Hm .. když nad tím tak přemýšlím, asi se na ní půjdu podívat. A vysmát se ji do xychtu, že se ji, i přes její velkou snahu, nepovedlo zničit mě.

Zobrazit víc

V kolik vstáváš? Je to pro tebe utrpení, nebo už zvyk?

Obvykle vstávám v pět. Když jdu ráno běhat, tak ve čtyři a pokud máme zrovna na osmou, tak si občas pospím do šesti.
Nemám s tím žádný velký problém, pokud jdu večer včas spát (kolem jedenácté).
O víkendech se vždycky ráda prospím, ale většinou musím vstávat kolem 6, abych štíhlá všechno, co stihnout mám.

Představ si, že jsi cizí člověk. Dokázal/a by ses kamarádit sám se sebou? Proč ano/ne? (Pokuste se to, prosím, opravdu vzít z pohledu někoho jiného. Nesnažte se vidět jen své špatné vlastnosti.)

God hates us all.
Nejspíš dokázala. Pokud bych se vydržela že začátku, kdy sem extrémně podezřívavá, určitě bych se se sebou dokázala bavit. Sem rent typ, co by za přátele dál ruku do ohně. Jen mi musí dokázat, že za to stojí.

Dá se na tvý mluvě poznat odkud si? Používáš nářečí, nebo se snažíš mluvit spíš spisovně česky?

Avalencii
Myslím, že kdyby se někdo snažil, tak by aspoň přibližně poznal odkud jsem. Nejde o to, že bych mluvila nářečím, i když vyloženě spisovně mě většinou taky mluvit neuslyšíte, ale mám přízvuk.

V televizi hlásili, že se našlo tělo od včerejška hledané holčičky. Dotkla se tě tato zpráva (nebo jí podobné) nějak, nebo jsi jako já a je ti to úplně jedno, ať si umírá kdo chce?

Já, samozřejmě jako největší ignorant, zprávy vůbec nesleduju. Když se o něco zajímám, tak si to sama vyhledám. Fakt mě nezajímá, že tam někdo nějaké Bláži ukradl všechny peníze, protože je blbá a pustila ho k nim, že nějaký politik řeší nějakou bezvýznamnou blbost, že Adolf zabil Máňu a odsedí si za to rok.
Tohle se mě fakt netýká a navíc, nikdy to není 100% pravda. Takže ať si kde chce, umírá kdo chce. Jo, je to smutné, ale já s tím nic neudělám, že ..

Před položením otázky musím položit tuhle otázku. Snesete občas i divnější, úchylnější a blbější otázky? Prostě něco podivného na odreagování. Momentálně mě jedna napadla a nechci si u vás kazit pověst :-D Pokud by vám pak neseděla, můžete ji vynechat :-D

Jako úchylné, divné a zvrácené stvoření takové otázky podporuji! :D

Ty chodis s cernym spinakem?????? fuuuuuuj!!!!!

A hle, pravá povaha lidí se projevila. Na povrch se tváři "Ne, nevadí nám homosexualita, mezirasové vztahy, atp.", ale když jim někdo dá možnost se vyjádřit anonymně, jejich pravý názor je tu.
A .. och, promiň, ale podobnou poznámku sem čekala. A Ne, nenaštvala mě, spíš pobavila. Protože on je pro tebe možná "černá špína", ale pro mě je to nejúžasnejší člověk na světě. A hlavně, narozdíl od tebe, má mozek v hlavě. Hm .. kdo z vás dvou je na tom hůř .. ?

Mrtva nevesta Tima Burtona je taky moje nej. pohadka ^•^ Mohu se jen zeptat, cim te zaujala? :))

Miluju prakticky všechny Burtonovy filmy .. je v nich jisté .. kouzlo. A když se spojí Johny Depp a Burton, to je jako filmový orgasmus.
Ale tenhle film mě nejvíc dostal asi tím, že láska si prostě nevybírá. Nezáleží na vzhledu nebo na živosti dané osoby. Láska je prostě láska. A má mnoho podob. Třeba podobu obětí, jakou mrtvá nevěsta přinesla, aby živí mohli být spolu. Člověk by měl být schopny se obětovat, hlavně co se lásky týče .. a hodně lidí to neumí ..
Toto se líbí: mrs.X Xoxo

Kinder vajíčka. Věc mého raného dětství. Co ty? Jíš je? Byly také nedílnou součástí tvého dětství? Pokud ano, byla důležitější hračka, nebo čokoláda?

Dětství bez kinder vajíček? Neexistuje. Doteď je miluju. Pamatuju si, jak sem ty hračky sbírala a snažila se mít celou "kolekci". Doteď jich mám plnou bednu!
Samozřejmě. Vždycky byla nejdůležitější hračka. Obal se musel sundat tak, aby zůstal v celku, čokoláda se musela rozlomit na dva, přesně stejné díly, pak se musela odhalit hračka (jaké štěstí, když se zrovna hodila do sbírky!), musela se bezpečně schovat a až pak se mohla sníst čokoláda.

Ktorá vec/spomienka/osoba/hračka/zviera/pieseň ti pripomenie detstvo? :)

Moje dětství je příroda. Louky, pole, lesy, zvířata .. ty nejúžasnejší zázraky. Zrovna dneska sem na to vzpomínala. Když jsem šla na autobus od koní, procházela sem kolem pastviny, kde byly krávy. A přiběhlo se na mé podívat tele. Telata jsou strašně roztomilá. A vůbec, krávy jsou nádherná a úžasná zvířata, ale to poněkud odbočuju od tématu. Když ke mé přiběhlo, vzpomínala sem, jak sem jako malá hrála u babiččiných krav s telaty na honěnou. Později, po cestě na autobus sem viděla mloka, par ještěrek a hadů. Kdysi jste je mohli vidět všude. Teď? Teď je to vzácnost.
Chybí mi to časy, kdy sem bosom běhala po lesích a loukách a vůbec nic neřešila .. dokud sem se nevrátila do města.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Nobody Kačenka

Jsi hrozně zajímavá holčina, už ti to někdy řekl? Myslím to v dobrém, vážně. Za jeden den jsem projela nespočet tvých odpovědí a musím říct, že máš v sobě něco, co spousta lidí nemá. Nemáš to v životě lehké. Hlavně se drž a pamatuj, že je tu někdo, kdo tě neskutečně obdivuje.

Děkuju .. :') ani nevíš (nevíte) jak si toho vážím. Nejsem nic víc, než naprosto obyčejný člověk, ničím extra výjimečný. A vlastně nechápu, pro co ve mě si k mé osobě našlo cestu tolik lidí. Ale jsem za to neskutečně vděčná a každý takový "vzkaz" mi vyvolá úsměv na tváři ..
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Gabča Nobody AB.

"Konec začal, když jsem se jednoho pátečního večera vracel domů z práce..." Pokračuj prosím v příběhu. Pokud máš v plánu napsat, že na tohle nejsi, raději tu otázku smaž.

.. a byl to vůbec konec? Nebyl to snad konec začátku? A nebo nový začátek? A nebo .. ? Nemá smysl nad tím uvažovat. Přišel jsem domů a našel smrt. Já blázen! Zabil jsem ji. Nyní musím nastoupit na její úřad. Ha! Nikdy jsem si nepomyslel, že budu pracovat jako smrt.
Co vlastně smrt dělá? Co teď mám dělat? Po oblečení pláště se mé tělo změnilo na kostru. Mohu takhle vůbec vyjít ven? Aspoň že tu kosu nemá .. aha, mám. Jak se mám takhle pohybovat mezi lidmi?
Ale něco udělat musím. Sbohem, bývalá smrti, příteli, jež nyní vypadáš, jako moje mrtvola. Stačí jen překročit práh a vyjít ven. Vítej nový konci ..

Jak moc si vážíš lidí, kterým můžeš věřit na 100%? Dokázal/a bys bez někoho takové žít? Jak těžké je někoho takového najít?

Michelle's brain
Takový člověk je jenom jeden. A žít bych bez něj rozhodně nedokázala. Stačí jen krátký čas, kdy nemůžeme být spolu s já se topím v depresích. Nedokážu si ani představit, že bych bez něj měla být už navždy ..
Takového člověka nejde "hledat". Až bude ten pravý čas, objeví se sám ..

Výjimečně vás prosím o jednoslovné odpovědi, ale na víc otázek. Nepřemýšlej nad ničím, napiš první, co tě napadne. 1. Kdo jsi? 2. Co cítíš? 3. Kam směřuješ? 4. Co umíš? 5. Máš strach? ->Tady se klidně rozepiš více slovy.

Kdo jsem?
Já a oni.
Co cítím?
Bolest a lásku.
Kam směřuju?
Dopředu a nikde.
Co umím?
Všechno a nic.
Bojím se?
Bojím se hodně, že ho ztratím.
Bojím se, že se mi nepodaří zrealizovat mé plány.
Bojím se toho, že se budu bát.

Jaký sport vám připadá nejvíc nebezpečný.. Prosím bez blbých připomínek stylu šachy apod. :D

Nedá se říct, který sport je nenebezpečnější. Ale pro mě osobně, je to jezdectví. Hodně lidí říká, že je to jenom o tom, že si vozím prdel. Ale už jim nedochází, že si tu prdel vozím na x kolovém zvířeti, které má svůj vlastní mozek a já nikdy nevím, co udělá. Jediný špatný pohyb a může mě zabít nebo zmrzačit. Chvilka nepozornosti a může mi ukousnout prsty (dost nehezký pohled, když se to někomu stane), nos, prokousnout mi ruku, zlomit mi jakoukoli kost, vrazit mi kopyto do lebky a udělat z ní placku.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Nobody Los Michalos K Baruu

Jaký si typ? A) Učím se z hodiny na hodinu a poctivě si dělám úkoly B) Učím se pravidelně před každou písemkou C) Učím se těsně před písemkou a úkoly opíšu D) Něco jiného ?

D) úkoly si píšu sama před hodinou nebo vůbec. Učím se jen na odborné předměty, podle rozsahu a důležitosti buď ráno, během školního dne nebo si to těsně před hodinou jen pročtu.
A ano, i s tímhle systémem mám dobré známky.

Kdyby jsi viděl/a někoho brečet (kdekoliv) šel/šla by jsi za ní/m ? Nebo co by jsi dělala ? Nevšímala si toho ?

Hm
Záleží na tom, kdo by to byl. Miláček? Neváhala bych! Někdo známý? V jeho pláči bych se možná i vyžívala (mám svoje důvody), pokud by to nebyl někdo, na kom mi záleží, to bych za ním šla.
A kdyby to byl někdo cizí .. asi bych o tom muselo dost přemýšlet a záleželo by na tom, jakou bych měla náladu a kdo by to byl. Ale asi ano .. asi bych za ním šla ..

Kdo tě naposledy vylekal?:D (Dávám otázky spousta lidem, co neodpovídají nebo napíšou jen 'nevím'..takže je možné, že ti, co mě už nebudou nijak zajímat, tak nebudou mezi mými sledovanými. Neplatí to pro ty, co mám ve sledování nově:D)

natalie
Že by mě někdo vylekal .. to se mi opravdu nestává moc často.
Naposledy to byl nejspíš miláček, když se mi celý den neozval a já věděla, že s ním něco je. To jsem byla vyděšená jak nikdy.
A nebo když mi v noci kočka skočila přímo na hlavu. Opravdu příjemný budíček.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Los Michalos natalie

Dokážeš si priznať vinu?(na dnes všetko. ďakujem za odpovede:))

Přiznat vinu .. hm.
Moje okolí mi je prakticky lhostejné. Takže v situaci, kdy si mám přiznat vinu, nad tím ani nepřemýšlím a "promiň" používám pouze jako zdvořilostní frází a pouze když musím, abych přežila.
Co se ale těch pár lidí (hlavně miláčka) na kterých mi záleží týče, vinu si přiznat dokážu. A taky mě to potom dost trápí. Omluva mi jako náhrada nestačí. Vždy mám pocit, že musím udělat něco víc.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo

vadí ti dojíždění do práce/ školy? dojíždíš? má to podle tebe nějaké výhody? jaké?

lesya moro
Bydlím na vesnici mezi dvěmi městy. Do obou měst to mám sice max 10-15 minut, ale za to musím dojíždět kdykoli cokoli potřebuji. Ráno, do školy mi to nijak extra nevadí. To mám určené dva spoje (na sedmou a na osmou), které mi vyhovují, nejedu daleko (školu mám v sousedním městě), nemusím tedy vstávat nějak extra brzo a čekat na další spoje.
Ovšem dojíždění v jiném čase mi leze krkem. Můj pohyb je omezen dobou, kdy jezdí autobusy. Přes týden to ještě není tak strašné, ale přes víkend? V některé hodiny nejede ani jeden autobus, takže se nikde nedostanu, ani kdybych se na hlavu postavila (nebo se hodinu prošla přes vesnici na jednu, nebo po hlavní cestě na druhou stranu). O to horší to je, když jedu ke koním. Musím dojet do města a pak do další vesnice. Takže když mi nevycházejí spoje, musím třeba i hodinu zbytečně čekat.
Na dojíždění rozhodně nic pozitivního nevidím.

Zobrazit víc

Toto se líbí: mrs.X Xoxo lesya moro

Co tvoje mamka udela kdybys ji chtela treba obejmout?

Moje matka by si myslela, že sem se zbláznila nebo že sem nemocná. Nebo že jedu na fetu.
Co bych dělala já, kdyby se mě matka pokusila obejmout? Měla bych hysterický záchvat a ječela po ní, ať toho okamžitě nechá. Nesnáším objímání. Všeobecně nesnáším, když se musím někoho dotknout. S jistotou, že nepřijdou k úrazu mě můžou obejmout jenom strejda a miláček. Když to dovolím někomu jinému, je to hodně velká událost.

Řešíš už teď Vánoce a nebo to jde zatím mimo tebe? Prožíváš tyto svátky nějak zváště nebo to jen bereš jako volno?

Vá .. cože?
Neřeším vánoce. Vůbec. Vánoce jsou pro mě čas, strávený s rodinou - vzhledem k naší situaci se najíme, rozdame dárky a jdeme si po svém. Ještě většinou ani neslavime 24., protože tatík nemá volno. Dárky dávám jedině miláčkovi a rodičům, takže ty taky neřeším. Vím co jim dám už předem.
Vánoce pro mě prostě nemají význam. Možná Ho získají, až budu mít vlastní rodinu.

Jaká je tvoje oblíbená pohádka?

Mrtvá nevěsta Tima Burtona.
Dračí oči - Stephen King
Malý princ
Moje srdcovky. Klasické pohádky sem neměla moc ráda ani jako malá. Matka mi je přestala vyprávět po tom, co sem se ji vyptávala, jak mohl vlk spolknout Karkulku a babičku aniž by je rozžvýkal, Jakto, že je nezačal trávit a jak mohl myslivec vlka rozřezat a potom zase zašít tak, aby to přežil, když určitě nebyl chirurg. Jo, byla sem trochu divné dítě.
Ale zase mám ráda originální verze pohádek (pokud nevíte - pohádky byly původně psaný pro dospělé a rozhodně neměly happy endy .. spíš bloody endy). Ty vážně nejsou špatné.

Spousta ''teenegrů'' tvrdí, jak své rodiče nesnáší, že jsou nejhorší, apod. .. Ale nevěřím tomu, myslím, že každý z nás najde na rodičích i něco pěkného, třeba jen nějakou maličkost. Zkus se zamyslet a napiš pár kladných vět o mámě a pak i o tátovi. Potom zkus napsat i nějaké špatné. Nestyďte se.

Death in life ..
Můj otec byl ve vězení, když sem se narodila, poslal moji matku do háje, neplatí na mě alimenty a .. hm. Tohle asi moc pozitivní není, že? A to všichni říkají, že sem po něm.
Moje matka je zlomyslný diktátor. A ano, já to považuju za plus. Protože si nikdy nenechala srát na hlavu, vždycky si prosadila svoje, postarala se o sebe, neztratí se ve světě a hodně lidi co ji zná, ji obdivuje. Taky je neskutečně inteligentní. Je jednou z nejinteligentnějších lidí, které znám. A to je vysoká pocta. Je taky manuálně zručná. Háčkuje a plete. Záclony, hračky, oblečení, ubrusy, deky, polštáře .. cokoli by si člověk vymyslel. Bohužel očekává, že dosáhnutí její úrovně. A to už he trochu problém ..

Kde je Bůh, když dojde k tragédii?

Hm
V knize Inkarnace nesmrtelnosti je to vysvětleno tak, že Satan s Bohem uzavřeli smlouvu o duše. Neměli se míchat do lidských životů a Bůh, jakožto dobro, to dodržoval, zatím co Satan, jako zlo porušoval.
Ale já sama na boha nevěřím, takže ..

Taky mám obyčejnou otázku :) - Jaká metoda se ti osvědčila, jako nejlepší styl, jak se něco naučit ? :)

Já se můžu učit jedině v případě, že už nemám čas se učit. Mě totiž učení se nějakých textů extrémně nebaví, i kdyby byly zajímavé. Takže dokud mám ještě čas, tak se do toho prostě nepustím.
Pokud se mám naučit nějakou manuální činnost, stačí, když mi to někdo jednou ukáže nebo na to většinou přijdu i sama. S tím sem nikdy neměla problém.

Jaký máš názor na friendzone ? Stalo se ti někdy, že jsi byla zamilovaná do kamaráda nebo on do tebe? Myslíš,že když je jeden do toho druhého zamilovaný, že se pokazí to pouto mezi kamarády ?

Hm
Tohle nesnáším. Nemůžu se s nikým bavit, protože se do mě vždycky zamiluje. Kdybych byla svině, tak bych toho mohla dokonale využít. Jenže já svině nejsem. A navíc sem zadaná. Takže všem samozřejmě nakonec musím zlomit srdce. Některým i několikrát, protože to zkouší dál, i přesto, že sem jim jasně řekla, že miluju miláčka. Samozřejmě tím jde nějaké přátelství naprosto do háje.
Nevím co ve mě to způsobuje. Ale kdyby to někdo věděl a měl o to zájem, tak mu to ráda daruju.

Zpátky do zvířecí říše:Každé zvíře co žije by mělo být k něčemu užitečné, včely davaj med, kravy davaj mlíko atd, Jsou k něčemu dobrý slimáci?

**#222#**
Tak to vím naprosto přesně. Aby se nad nima mohla moje matka rozčilovat, že ji lezou do záhonů, vybít si nad nima vyřkl, když je vybírá a potom nebyla hnusná na mě.
A nebo se zeptejte slepice, k čemu je takový slimák dobrý. Když našim slepicím hodíte slimaka, jsou si schopné skočit na záda a klovat tu druhou do hlavy, jen aby ho pustila a sežrat ho mohla ta druhá. Takže hádám, že slimák bude skvělá potrava.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo **#222#** ALICE

Jelikož mi spousta z vás odpovídá nezajímavě nebo neodpovídá vůbec (neplatí pro ty, kteří se přihlásili o otázky teprve nedávno a pro ty, kterým odpovědi likuju), rozhodla jsem se dát takovou vylučovací "otázku". Zkus o sobě napsat pár zajímavých faktů a já se rozhodnu, zda stojíš za sledování.

nickreativnihomenenapadlo’s Profile Photozlajones
~ Srdce mi bije pomaleji, než normálním lidem.
~ Dýchám pomaleji, než normální lidi. Než se jednou nadechnu a vydechnu, ostatní to zvládnou tak 2x-3x.
~ Neskutečně rychle čtu. Knížka, klidně i 500 stránková mí většinou vydrží jen jeden den.
~ Mám skvělou paměť. Stačí mi, něco si párkrát přečíst a odříkám to nazpaměť. Co se ale týče dat a jmen, má paměť je katastrofální. Nedokážu si je zapamatovat
~ Mám zvláštní vztah s kočkami. Kde jsem já, jsou i ony. Vyloženě se kolem mě shlukují, lísají se ke mě. U těch, které mám doma, vycítím jejich náladu. Pokud jsou doma, jsou často v mé společnosti, hlavně v noci.
~ Mám zmutovanou kost. Dobře, nevím co to je, ale vypadá to tak. Měla bych s tím jít k doktorce, ale nepůjdu.
~ Dokážu prospat tři dny v kuse.
~ Můžu čtyři dny nejíst, aniž bych pocítila hlad.
~ Občas několik dní nepiju, aniž bych si to uvědomila.
~ Tohohle využívám když mám silné deprese. Moje tělo se vypne a já se věnuju jen svým myšlenkám. Dokážu ovládat své sny.
~ Dokážu se dokonale vcítit do lidí. Pochopit jejich problémy do posledního detailu a pomoct jim. Odhadnout čeho se bojí a co chtějí. Tuhle "schopnost" ale prakticky nepoužívám. O lidech ve svém okolí nechci nic vědět. A u miláčka se spoléhám na to, že když bude chtít, řekne mí to sám. Miluju ho a věřím mu. Nechci z něho "vysávat" informace.
~ Nedokážu nevědět kolik je hodin. Pokud u sebe nemám mobil nebo hodinky, co chvíli se ptám všech okolo, kolik je hodin. Je to celkem otravné.
~ Nerada oslovuju lidi. Mluvím o nich. Když už je musím zmínit v rozhovoru, zmíním jejich příjmení. Skoro nikdy křestní jméni. Když je mám oslovit, raději prostě řeknu "Ehm" a doufám, že si všimnout, že mluvím na ně. Nepamatuju si kdy jsem naposledy miláčkovi řekla jménem. Snad v době, kdy jsme spolu ještě nechodili.
~ Jsem noční tvor. V noci mám problém usnout, přes den usnu klidně i ve stoje.
~ Mám problémy s anorexií.
~ Studuju polygrafii. Většina lidí ani neví, že něco takového existuje.
~ Mám přítele, který je o tři roky mladší.
~ Prošla sem si hodně hnusnými věcmi. Šikana, znásilnění, nemoc.
~ Nemám ráda malé děti.

Zobrazit víc

jak dobrou máš paměť na různé letopočty, jména, vzpomínky apod.?

lesya moro
Na vzpomínky mám hodně dobrou paměť. Ale to je snad to jediné .. Data a jména jsou pro mě horor. Většinou, když má někdo narozeniny, dozvím se to tak týden po tom. A většinou je z toho celkem velký průser. Hlavně když sem zapomněla na narozeniny vlastní matky. Jsem schopná zapomenout i na ty moje. Jediná dvě data, která si pamatuju, jsou den, kdy jsem začala chodit s miláčkem a jeho narozeniny.
A jména .. vždycky někoho potkám a dvě hodiny přemýšlím, jak se to vlastně jmenuje. Tohle se mi stává i u osob, se kterými sem se třeba několik let bavila. Nevím, můj mozek je po tom, co se s nimi nějakou dobu nestýkám zřejmě přesune do sekce "nepotřebné" a uvolní místo novým informacím.

V poslední době dost často slýchávám, jak si moje okolí stěžuje na rodiče. Že jsou zastaralí, blbí, že si s nimi nerozumí...Proč to tak je? Taky na rodiče nadáváš? Jsou pro tebe autoritou nebo spíše kamarády? (nemusíš odpovídat pokud se ti to zdá osobní)

Evička
Já si taky kdysi na rodiče stěžovala. A hodně, i když já k tomu aspoň měla důvod. Dneska ale na rodiče nadává každý druhý. Jenom tak, že srandy. I když jsou jejich rodiče hodní a naprosto v pohodě. Tohle bych opravdu nedokázala.
Mívám chuť, půjčit jim moji matku. Ta by je napravila za pár dní. Kuřáci a alkoholici by pěkně jedli jen placatou stravu (to co proleze pod dveřma). Nějaká drzost? To prostě existuje. A lenost? Chození na akce? NeNe, doma je dost práce, po skončení jste rádi, že žijete, natož abyste měli chuť jít na nějakou akci. (Ne, na tohle sem si nestěžovala a teď sem za to ráda, aby ste si nemysleli).
Ale pro mě, je už její autorita dávno pryč. Kdysi sem se ji bála. Nedovolila bych si nic. Příchod domů, jsem vždy hlásila a přijít o minutu pozdě .. to byl problém. Ale teď to probíhá ve stylu: "Jdu ven." "V kolik budeš doma?" "Nevím, večer. Čau." Taky práce doma, už se mi pomalu, ale jistě vyhýbá. Ale taky to neznamená, že máme nějak kamarádský vztah. Spíš se navzájem, kdykoli můžeme ignorujeme. Když sme spolu, tak chvíli mluvíme a pak si raději jdeme svou cestou.
Nikdy jsme si k sobě cestu nenašly. V nejhorších okamžicích života, mě nechala napospas osudu a já na jakýkoli vztah sní zanevřela.

Zobrazit víc

Dokázali byste odsuzovat své kamarády podle vzhledu? Máte s tím nějaké zkušenosti třeba z dřívějška..?

Jednou sem jednu .. ehm .. existenci (?) podle vzhledu odsoudila. To bylo snad jedinkrát, co sem tohle udělala. Ale protože já, hodná, blbá sem tomu samozřejmě dá šanci, abych na něho mohla změnit názor .. zjistila sem, že jeho vzhled odpovídá jeho charakteru.
Ale jinak podle vzhledu prostě nesoudím. A už vůbec bych si nedokázala vybírat kamarády podle vzhledu. To je ta největší blbost, co může člověk udělat.
Ale lidé kvůli vzhledu vždy odsuzovali mě. Nejdřív kvůli metalovému oblečení, pak kvůli tomu, že sem kašlala na styl a chodila v tom, co mi bylo pohodlné. A teď? Teď sem podle nich prý namyšlená píča. Jenom proto, že se oblíkám tak, jak se oblíkám, maluju se a mám sebevědomou chůzi. Sice mě absolutně neznají, ale kvíz těmto věcem mi nikdo jinak než namyšlená píča neřekne.
Občas mám chuť na ně vykřičet, že takhle sebevědomě jenom vypadám a že je to obranný mechanismus, nic víc. Ale pak si uvědomím, že mi za to stejně nestojí ..

Zobrazit víc

Když jsi ve společnosti, jak vnímáš lidi kolem sebe? Přemýšlíš někdy nad tím, jaké životy druzí mají, nebo je jen bezduše přehlížíš?

Nejsem příliš společenský člověk. Když můžu, společnosti se vyhýbám, nebo se alespoň držím v pozadí. To mi dává dost prostoru na to, abych o lidech, kteří se v mé blízkosti zrovna vyskytují přemýšlela.
Vždycky mě osudy lidí zajímaly a často popouštím uzdu fantazii a představuju si, jaký asi daný člověk je a co má za sebou.

Do jakého státu se chceš přestěhovat ? nebo chceš hnít v ČR ?

Hnít? Lidi, uvědomte si laskavě, že česko je na tom oproti některým zemím opravdu hodně dobře. Navíc máme krásnou zemi a ten kdo opravdu chce, si tady svoji příležitost najde.
Kdyby se mi naskytla příležitost, asi bych se na nějakou dobu v cizině zabydlela. Ale ne napořád, vím, že bych se tady pak vrátila. Ale nevím, jestli chci zůstávat v té oblasti, ve které jsem teď. Asi bych se chtěla přesunout na moravu. Tamější podmínky mi dokonale vyhovují.
Ale to ukáže až budoucnost, že ..

Vadi ti kdyz nekdo neodpovida na tve otazky kdyz tu neni ? ?

Když tady není, tak těžko může odpovídat. Takže ne, nevadí mi to.
Nevyžaduju aby ste na každou moji otázku odpovídali hned po tom, co ji položím. Stačí, když odpovíte na ty, na které chcete, když máte zrovna čas.

Výrobky, které jsou prodávány v obchodech většinou stojí třikrát víc, než kolik stojí výrobní cena. Avšak i přesto výdělek nestačí. Proč tomu tak je?

Na daný výrobek, se musí koupit materiál, to by měla být základní sumě, že které by se určovala cena. Jenže ten výrobek musí někdo vyrobit, jsou k tomu potřeba nějaké stroje, je třeba zaplatit výdaje firmy, takže cena roste. Výrobek se nějak musí dopravit do obchodu, je třeba zaplatit výrobci, cena roste. Obchod sám potřebuje nějaké zisky, cena roste.
V podstatě neplatíme za výrobek, ale za jeho "lidský" faktor. Férové, ne?
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Ethrinne Luci.

Máš za úkol připravit přednášku. O čem bude? Proč zrovna tohle téma? Můžeš napsat, co by tak přibližně obsahovala? Myslíš, že by přihlížející bavila a dala jim něco nového?

O lidech ^^
Sehnala bych lidi ochotné mluvit o svém životě. Oběti domácího násilí, sexuálního zneužití, šikany nebo uprchlíci, dobrovolníci ze zemí třetího světa. Nebo kdokoli jiný, kdo by měl zajímavý osud a chtěl by se o něj podělit.
Přednáška by byla zaměřena na jedno dané téma, o kterém by člověk mluvil (třeba ta šikana). Nejdříve bych řekla něco z teorie. Jsem vzniká, kde se objevuje, jaké má následky a pak bych uvedla osobu, která bude mluvit o svém životě. Následně bych nechala volnou debatu. Ať se každý ptá na to, na co on sám chce, nikdo neposlouchá rád to, co mu někdo nutí a není to zajímavé.
Pokud by to bylo možné, byla by každý týden jedna přednáška vždy zaměřená na jeden z tematických okruhů. Peníze, které by se vybraly, by šly samozřejmě na pokrytí nákladů a to co by zbylo, by šlo na lidi postižené problémem, o kterém jsme se daný den bavili.
Osobně mám ověřeno, že tenhle typ přednášek je nejlepší.

Zobrazit víc

Ty už neposíláš otázky?

Dovolte abych vám to vysvětlila ..
Pluju po řece pocitů a myšlenek. Nedokážu se zastavit. Ne, ne teď, když vím, že můžu změnit svět.
Přemýšlela sem. Hodně. Víc než obvykle. Dostala jsem se na dno a prudce vystřelila vzhůru, abych mohla opět klesnout dolů. V životě jsou lidé, kteří vám budou házet záchranné kruhy. Někteří vám ho hodí jednou a pak, pak už tu nebudou, nebo se něco změní a oni budou právě těmi, kteří se vás budou snažit potopit. Někteří vám ho hodí sem tam. Z dobré vůle, že soucitu. Ale někteří, někteří vám je budou házet pořád. Budou stát vedle vás a podporovat vaše sny. Takových lidí je málo. Měli bychom si jich vážit. Opravdu měli, protože život vám dokáže připravit mnoho překážek a vy nikdy nevíte, do které narazíte a jak moc vás to poznamená.
Uvědomila jsem si, jak moc je pro mě rodina, i když si nerozumíme, důležitá. Jak moc důležitý je můj přítel. A jak moc důležitých je těch pár přátel, které mám okolo sebe. Lidé, lidé všude kolem nás.
Jak moc důležité je všechno, co jsem zažila. Bylo to ošklivé, ale posunulo mě to dál. Díky tomu jsem taková, jaká jsem. Lidé chtějí snadný život, ale co bychom z něj měli?
Přemýšlela sem. Co? Proč? Jak? Lidé, lidé. Jejich životy. Jejich osudy. Co vlastně víme o životě? Co víme o lidech? Co víme sami o sobě? Nic. Soudíme ostatní, soudíme svět, ale sami nevíme, kým vlastně jsme. A já to vědět chci. Chci poznat sama sebe. Chci objevit své já a díky němu poznávat ostatní a svět.
Začala jsem psát. Co? Změť myšlenek a pocitů. Začala jsem psát sama sebe. Ne sama o sobě. Ale sama sebe. Nechápete? Nevadí. Ale já chápu mnohem víc věcí. Mám nové cíle, jiné priority.
Chci poznat lidi. Chci znát i ty nejobyčejnější osudy. Chci o nich psát. Chci ukázat lidem, jací vlastně jsou. Otevřít jim oči. Ano, je mi sedmnáct. Co o tom můžu vědět? Všechno a nic. Tak jako všichni ostatní.
Takže Ne. Neposílám otázky. Odpovídám málo. A možná to tak ještě nějakou chvíli trvat bude. Ale nebude to dlouhá chvíle. Za chvíli tenhle ask bude fungovat znovu. Ale já budu jiná. S novými cíli. A možná právě vy mi s nimi pomůžete. Doufám. Snad ano. A jestli ne, jsou tady milióny cest. Ne každá je snadná. Ale věřím, že každá může být správná, když člověk chce.
Lidé chtějí měnit svět, ale nedokáží změnit sami sebe. Dívají se příliš globálně. Musíme se omezit sami na sebe. Zní to sobecky? Ne. Jsme jako milióny kapek v moři. Jedna je bezmocná, ale když se všechny spojí, mají neuvěřitelnou sílu. Lidé tu sílu mají, ale neuvědomují si to. Nedokáží se spojit tím správným způsobem.
Možná mám jen bláznivé nápady a možná .. možná se vydávám na novou cestu.
Starý poutník v plášti zahalený, on zná, on ví, svět u nohou mu leží. On král ač chudák však, svět vlastní, nemá víc než svůj plášť.

Zobrazit víc

Ty popisy byly strašně geniální :D resp. jak dával otázky a argumentoval... ja nepochopila jak jde jeho čas naopak a zároveň normálně... už to zažil, ale nezažil :D ale obdivuju autora (autorku, nevim :D) za ten nápad, je to skvěle promyšlený: )

Tercess
Jo, to taky doteď nechápu :D a ty tři osoby .. a to jak šlo všechno po zpátku .. bože! :D Vážně by mě zajímalo, jak na to přišel :D
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Luci. Tercess Los Michalos

Proč se dnes cpe rap i do reklam pro děti? Líbí se ti to?

WorldIsWeirdPlace’s Profile PhotoH.A.N.G.man
Jako správný buran, se na televizi nedívám, yeah!
To co je komerční a na co teď všichni "letí" se vždycky cpalo všude. Lidi nedokážou být originální. To by totiž uvažovalo myšlení a .. no, není prostě lepší tam bez práce narvat nějakou ověřenou blbost?

Vůbec nevadí, chápu to^^ Já dočetla dnes Ve skleněných hodinách, jak říkáš, Na bledém oři bylo lepší, tady byl uspěchaný konec a ty vesmírné výlety mě moc nebraly :D strašně se bojím 4. dílů, neláká mě pohled Války, snad to bude fajn :D vím že mam před sebou ještě jednu, ale to mám do týdne prečtený

Tercess
Mě strašně nebavily ty popisy a vysvětlování v tom posledním výletu .. ono to bylo až moc složité. Sem četla, četla, pak sem se zarazila a "cože .. ?" musela sem to číst znova :D
Já se na Marse právě celkem těším .. je v těch ostatních knížkách popsaný nejmíň ze všech, tak sem na něho opravdu zvědavá :D
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Luci. Los Michalos Tercess

Už si dočetla "ve skleněných hodinách"? :D Bavilo tě to víc, než "Na bledém oři"? :)

Tercess
Zrovna dočítám Se zamotaným vřetenem (3). Ale Na bledém oři bylo asi zatím nejlepší. Uvidím co přinesou další dvě, ale ta první byla rozhodně nejlepší. (Tím neříkám že Ve skleněných hodinách a Se zamotaným vřetenem jsou špatné.)
P.s.: promiň za ty knížky, ale teď nic nestíhám ://
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Luci. Los Michalos Tercess

Luštíš křížovky, hraješ logické hry, nebo si jinak procvičuješ svůj mozek? Proč ano, proč ne?

Listím křížovky, sudoku, hádanky, vzdělávám se mimo školu, hraju a dělám logické hry a úlohy. Snažím se, aby mi mozek nikdy nezahálel. Proč? Protože mozek by se dal přirovnat k dítěti. Když se mu věnujete, rozvíjí se. Když ho ignorujete, zakrní a není prakticky ničím přínosný.

jsem zamilovaná do jednoho kluka, chtěl mě ale najednou chce jinou.. já nevím co mám dělat :( brečím kvůli němu, řežu se.. nemůžu se s tím smířit.. co mám dělat? já vím že je to k smíchu, ale nesměj se mi prosím a nezesměšnuj mě.. :(

Upřímně? Si blbá. Promiň, ale fakt že jo.
Co budeš dělat až se vyskytne vážný problém? Vyhodí tě z práce? Opustí tě manžel? Budeš vychovávat děti? To se rovnou zabiješ?
Kluků jsou na světě milióny. Ten, do kterého si jenom zamilovaná ti za to fakt nestojí.

Tak jsem absolvovali první den školy a tu dlouho očekávanou událost máme za sebou. Jaké jsou z toho tvé pocity? Co očekáváš od tohoto školního roku? Těšil/a ses do školy? Co chceš tento rok stihnout - máš nějaká předsevzetí?

Zahájení školního roku přineslo (pro mě již potřetí) znovu stejný poznatek. Naše ředitelka je totální, pitomá, vypatlaná *píp* *píp* * píp*. My studenti totiž nevíme, jak vypadá kráva. A traktor? Co to je? Ehm a musíme se všichni navzájem udělat, že. Teda .. chtěla sem říct, že "škola se udělat dá!". A nepustíme si písničku z pohádky? Nebo si pustíme operu a náš životní cíl bude vidět jí na živo? A pustíme si Happy od Williamse, budeme retardovaně tančit a křičet že sme všichni Happy! A máme Happy školu!
Bože!
Občas mám pocit, že ředitelka na něčem jede. Ne občas, ale pořád. Taky jsme dostali třídu z roku raz dva, do které se pomalu nevlezeme. Budeme muset sedět na recepci. My. Polygrafové. Grafici, tiskaři, fotografové. Budeme sedět na recepci a zvedat telefony. Jo, a naše škola bude fialovou bílá. Zemědělka. Fialová. Jo, to k sobě fakt pasuje. Ach jo.
.
Každopádně bych letos chtěla dosáhnout minimálně znovu vyznamenání. A zúčastnit se pár akcí. Nezbláznit se. Nevím, vlastně kromě toho vyznamenání nemám nějaké zvláštní cíle. Teprve se uvidí, jaké budu mít možnosti. Každopádně chci přežít ty dva roky a urychleně vypadnout, než naše úžasná paní ředitelka vymyslí ještě něco.

Zobrazit víc

Kdo by měl podle vás zahajovat konverzaci? Chlapec nebo dívka? Proč? Jak jste na tom vy? Čekáte až vám někdo napíše a nebo jste to vy, kdo píše jako první? A opět se ptám proč?

Hm .. a není to jedno? Když chci někomu napsat, tak mu prostě napíšu. Proč bych měla řešit pohlaví? Je to blbost. Opravdu nechápu ty holky, co od kluků očekávají, že jim budou psát jenom proto, že jsou to kluci. Nesmysl.
Vzhledem k tomu, že obvykle nemám potřebu si s někým psát, tak nikomu nepíšu. Jedině miláčkovi. Tam to je jenom o tom, kdo si první všimne, že je ten druhý online. Fakt nemáme žádné pravidla o tom, kdo by měl zahajovat konverzaci. Když se náhodou stane, že si chci s někým psát, tak mu prostě napíšu. Nevidím důvod, proč něco řešit. Ale obvykle mám prostě jenom zapnutý messenger a když mi někdo napíše, tak budiž.

napis neco o bolesti prosim..

Bolest. Doprovází nás už od narození. Nejdříve je to ta fyzická. Nemoci, odřená kolena, zlomeniny, vyvrtnuté kotníky, oděrky. Je toho hodně. Ale vždy jsme to přešli pláčem a křikem, vydrželi to nejhorší a ono to přešlo. Ta bolest moc dlouho netrvala.
Ale pak? Pak se přidává bolest psychická. Někdo ji zažije dřív, někdo později. Rozvod rodičů, zneužívání, šikana. Tohle pro některé přichází nejdřív. Pak, což zná každý z nás, je to ztráta/zrada nejlepšího přítele a nešťastná láska. Pocit osamění.psychická bolest má opravdu mnoho podob. A je také mnohem horší, než ta fyzická. Proč? Protože fyzická za chvíli odezní. Zato psychická, se vás bude držet až do konce života.
Vím o čem mluvím. Zažila sem si mnoho bolesti. Té fyzické i té psychické. Pády z koně, neznámé záchvaty, klasická zranění z dětských her a sportu. Z toho všeho sem si odnesla více méně nepoužitelné koleno, spoustu jizev, tetanii a darem sem dostala jednu úžasnou nemoc. A přesto tím nijak netrpím. Tedy .. nijak zvlášť. Není to nic, co by výrazným způsobem ovlivňovalo můj život.
Ale po šikaně, rozchodu rodičů, z toho, že mě nepodporovali a ponižovali mě, znásilnění, zradách a využívání a momentálně se do toho míchá boj s anorexií, po tom všem .. si ponesu doživotní následky. Už teď mě to neskutečně ovlivňuje. Každý jeden, jediný den je ovlivněn mou hlavou a bolestí v ní. Bojím se lidí, mám strach s nimi komunikovat. Mám averzi k dotykům. Snažím se jim vyhýbat jak jen to jde (ano, existují výjimky), nejsem schopna někomu věřit, nemám sebevědomí. Často trpím depresemi, kdy si říkám o kolik lepší by to bylo, kdybych tady už nebyla. Že by bylo lepší přestat bojovat, protože to stejně nemá smysl. Jen málo kdy, se cítím doopravdy šťastná.
Bolest mění lidi. A mění je opravdu hodně. Jaká bych asi ba, kdybych si tohle neprožila? Byla bych .. normální? Nebyla bych ten podivín, kterého všichni nesnáší? Nevím a asi to nemá smysl řešit.
Bolest byla, je a bude. Šťastný ten, kdo se jí vyhne.

Zobrazit víc

Měl/a jsi někdy jako malý/á vši? Jak často? A jak si se jich zbavil/a?

Měla. Skoro pořád. Měla sem (a teď už naštěstí zase mám) dost dlouhé vlasy. A jakmile se někde v okruhu kilometru okolo mě vyskytla veš, bylo jisté, že ji za chvíli budu mít ve vlasech. Matka mi na hlavu vyplácala neskutečné množství antivšího hnusu a nic nepomohlo. Takže vlasy šly dolů a ten zbytek co zůstal mi nabarvila (to byl ještě v barvách čpavek). Vší na chvíli zmizely.
Samozřejmě se za nějakou dobu nezapomněly vrátit. A pak, záhada všech záhad vymřely samy od sebe a od té doby od nich byl klid. Ale vlasy mi zničily tak, že mi trvalo několik let, než sem je znovu dostala do stavu, kdy alespoň částečně vlasy připomínaly.

Achjo taky se ti skola tak hnusi jako me? Ne skola jako takova ale ti lide v ni... ty holky ktere porad nekoho pomlouvaji a hraji si na "BFF" a pak se zase pomlouvaji navzajem. :'(

A tím, že si budeš stěžovat to změníš? Prostě se s takovýma lidma nebaví a máš po problému.

využij tuhle otázku jakkoli chceš)

haughty
Děkuju.
Chtěla bych se omluvit, že teď moc neodpovídám, ani neposílám otázky. Ale momentálně je toho na mě trochu moc. Trochu víc než moc. Jak psychicky tak fyzicky. Nějak nezvládám, to co zvládat mám, natož abych stíhala i ask.
Ještě jednou se omlouvám a hned jak to bude možné vám to vynahradím.

Co je to peklo?

God hates us all.
Celý den od něho nemít jedinou zprávu a vědět, že se mu něco stalo.
Stálo mě to kupu vytrhaných vlasů, nervy, celou noc sem nespala, byla sem myšlenkama totálně mimo, takže sem narážela do věcí a mám kupu modřin.
Nikdy víc. Tohle byla snad nejhorší věc co sem zažila ..

Názor na bezdomovcov? Dávaś im niekedy aj peniaze, poprípade niečo iné? Ak áno, tak čo?

Leslie
Jsou to normální lidé. Někteří dokonce milí a upovídaní. Záleží jen na samotném člověku. A záleží jen na tom člověku, jestli se sebou něco dělá nebo na to kašle.
Peníze jim nedávám nikdy. Párkrát už sem jim dala jídlo, zašla jim jídlo koupit a jedné dámě sem koupila rukavice. S většinou z nich sem si pak ještě povídala .. a neuvěřili by ste, kolik zajímavých věci, vám takový člověk může říct. Jeden z nich, měl vysokou školu a dvě střední. Příběhy některých z nich jsou opravdu .. neskutečné ..

Dneska jsme byly na nakupech. Kdyz jsme jeli v MHD, vystupovala divka,ktera mela tak 9 let,maximalne 10. Umely nehty,boty na podpatku,vyraznou cervenou rtenku,nabarvenou hlavu na cerveno, ano to vsechno na sobe mela. Jaky mate na takovy ''dospely'' deti nazor ?

human error.
V tomhle případě to není o té holce, ale spíš o jejich rodičích. Je jasné, že děcka se budou chtít podobat dospělým. Tak to vždycky bylo a bude. Ale je na rodičích, jestli mají mozek v hlavě a dovolí jim to.
Děcka se chovají jinak, když jim rodiče všechno dovolí a kašlou na ně a jinak, když jim tyhle kraviny zakazují a věnují se jim. Moje matka mi tohle zakazovala. Dovolila mi to až někdy ve 13? 14? Kdysi sem nadávala, teď sem za ti vděčná.

Ty opravdu nikomu kromě rodiny nevěříš? Ani těm, co jsi jim něco řekla a oni to nikdy dál neposlali?

Ehm .. takových lidí je kolik .. ? Um .. eh .. no .. počkej .. 2? S jednou se vidím a komunikuju s ní tak dvakrát za rok. A ta druhá nekomunikuje s lidma které znám. A ani jí neříkám všechno.

Jaká je nejdivnější věc kterou si kdy snědl/a?

**#222#**
Naši sousedi zabíjeli berany. Donesli nám nějaké maso a něco na ochutnání. Všichni mi říkali, ať to zkusím .. samozřejmě sem poslechla. Pak mi řekli, že to byly beraní koule. Děkuju pěkně, už nikdy víc.
Ale kobylky v karamelu zas tak špatné nebyly.

keby si mal/a vymyslieť svoj vlastný nový predmet v škole,ako by sa volal a čo by sa v ňom učilo? :)

ΔL3X
Název předmětu: Používání vlastního mozku
Zkratka: PvM
Náplň: Studenti budou donuceni přemýšlet a mít svůj vlastní vlastní názor. Budou rozvíjet své kreativní myšlení a zkoumat své možnosti.
Tohle by se na školách vážně mělo učit. Někteří lidé to opravdu hodně potřebují.

Napiš co nejdelší vyprávění, kde všechna slova budou začínat na písmeno P. (předložky a spojky začínající na jiné písmeno než je P tam být nemůžou.) A ať to má aspoň trochu děj. :DD

Pravý pardál přišel párat pánu pravou ponožku. Ponožka pokus prchnout provedla. Pardál ponožku potrestal. Půjčil ponožku psovi. Pes ponožku pomočil. Pán pardála propustil.
~
Páni prázdniny přišly po pátku. Propijeme plné peněženky. Pánové pijí panáky. Panáky padají prázdné, puštěné pány prosáklými pálenkou.
Pondělí přišlo po prázdninách, pláčou prázdné peněženky, pláčou pánové.

Válka je odpověď.. Co si o tom myslíte?

Válka je tečkou za debilitou lidí.
Ne. Válka nikdy není odpověď. Je to jako když odpovídáte na otázku otázkou. Pomůže nám válka? A pomůže nám když nebude?
Jenže lidé si toho nevšímají. Neposlouchají doopravdy to, co jim někdo říká. Slyší jen to, co se jim líbí a nevšímají si smyček a toho, co nebylo řečeno. Sobecky sledují jen vlastní cíle. Myslí si, že díky ní budou mít své výhody.
Nehledí na ten původní konflikt, pro který byla válka vyvolána. Nehledí na to, že někdo trpí.
Ne, válka nikdy nebyla, není a nebude odpovědí.

Budeš se vídat s přáteli, které s tebou trávili prázdniny? Potkal/a jsi někoho nového a důležitého? :)

Kristý ✌
Ach jo. Já si fakt připadám strašně trapně, když sem prakticky celé prázdniny pracovala. Všichni se baví o tom, jak si užili dovolenou, kolik toho zažili a kolik poznali nových lidí. A já můžu jen držet hubu a usmívat se. "Úsměv a mávat hoši! Úsměv a mávat!"

Kdyby vám dali možnost rozhodnout, věčný život vám, za cenu ztráty všech vašich blízkých, nebo věčný život vašim blízkým za cenu vašeho zraku. Co si vyberete?

Hm
K čemu nesmrtelnost? Nerozhodla bych se ani pro jedno. Věčný život je spíš trest, Ne dar. I moji blízcí mají své blízké. A museli by sledovat jak všichni postupně umírají. A když by si našli nové známé? Znovu by sledovali jak umírají. Co je tohle za život?
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Luci. Míša

chcel/a by si mať v budúcnosti deti?

Někdy v bodoucnosti .. hodně daleké budoucnosti bych děti mít chtěla. Teda .. spíš jenom jedno dítě. A holku.
Ale teď mi děti přijdou strašně .. odpudivé. Nechápu, jak se nad nima někdo může klidně i hodiny rozplývat. Vždyť vypadají jako malý mimozemšťaň. A věčně křičí. Dělají bordel a .. prostě Ne. Nemám je ráda. Nechci se k ním přibližovat. Nechci se přibližovat k nikomu, kdo o nich mluví.
Já vím, že mě tahle averze jednou přejde. Ale taky vím, že mě přejde jen u mého dítěte. A jestli k němu bude někdo chtít jít a dělat ťuťu ňuňu a být u mě každou chvíli zabydlený, tak poletí oknem.
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Luci. Nobody Lauridžka

akú najdôležitejšiu vec v živote si sa naučil/a?

NIKDY NIKOMU NEVĚŘ DOKUD TI NEDOKÁŽE, ŽE MU VĚŘIT MŮŽEŠ. ALE ANI TAK MU RADŠI NEVĚŘ.
Základní pravidlo, které už nehodlám nikdy porušit. Až na nejbližší rodinu (tam počítám i přítele). Nevyplácí se to. Dneska už si jde každá druhá svině jen za svým a nedívá se na to, že může ublížit jiným. Neříkám, taky občas lžu, ale většina lidi se zřejmě narodila s nějakým psychickým blokem, který jim zabraňuje říkat pravdu. A nebo jim při porodu někdo omlátil hlavu o stůl ..
Toto se líbí: mrs.X Xoxo Nobody Luci. Sharjah

díváš se rád/a na pořady typu Drtivá porážka/Wipeout/Takešiho hrad/pevnost Boyard nebo nějaký podobný? proč ano/ne? přihlásil/a by ses někdy pro peníze do něčeho takového, kdyby jsi dostal/a tu možnost?

lesya moro
Naštěstí absolutně netuším, o čem to mluvíš. Ale i tak s jistotou vím, že bych do toho nešla.

18 let..Těšíte se na tento věk? Zkuste mi napsat nějaké výhody i nevýhody dospělosti..A prosím bez toho, že si můžete kupovat chlast (y)

Tak tohle mě za 3 měsíce čeká ..
Ne, netěším se. Pro někoho to možná není změna, ale mě to přinese spoustu starostí. Přijde mi .. že už je tak nějak pozdě. Že sem toho měla udělat víc. Víc toho stihnout. Víc si vydělat a ne být tam, kde zrovna teď sem. Doteď sem se nemusela nijak starat o vlastní bydlení a živení sebe sama (i když sem to dělala). Ale teď už budu muset. Budu odkázána v podstatě jen sama na sebe. Bude mi teprve 18 a už teď mi chybí ty roky dětské naivity.
Dospělost prý otevírá spoustu možností. Ano, spoustu možností pro další starosti. Nevím, asi na ní kromě řidičáku nevidím pozitivního nic. Možná, až se mi podaří odstěhovat se. To budu mít jednu radost a x dalších starostí. Uvidíme. Teď si chci ještě užít ty tři měsíce, kdy si že mě nikdo nebude dělat srandu, že už sem "dospělá" a nikdo to nebude řešit.
P.s.: už sem říkala, jak strašně se netěším až po mě budou chtít oslavu? Ne? Tak to říkám teď. Nesnáším přítomnost mnoha lidí. Zvlášť když všechna pozornost bude upřena na mě.

Zobrazit víc

Dobré ráno:3 Jak už jsem včera večer psal, tak hned ráno pro vás mám jednu speciální otázku.. Jaký se vám včera zdál sen? Pokud včera nebyl, tak napište váš poslední:)

Spala sem pod třema lapačema snů a adieu na nich vážně něco bude, protože se mi zdál úplně nejvíc, nejkrásnější sen. O něm a o budoucnosti .. vyplnit se to, tak sem ten nejšťastnější člověk na světě.

za kolik bys ho tak prodavala? :)

Cca za 200, možná víc. Náklady mi vyšly na 150 + vevnitř ještě svařovaví drát (d 12cm), který sem ani nepočítala.
Ale pokud by ste někdo měli zájem, můžete mi napsat a můžeme se domluvit a udělám vám lapač na přání (velikost, barva, počet peříček, perličky, saténová stužka x kůže). Samozřejmě záleží na materiálu a velikosti. Myslím, že bych byla schopná vyrobit lapač třeba i do 50-100 kč.

Povídáš si někdy sám/sama se sebou? Při jaké příležitosti nejčastěji? Pomáhá ti to? Připadáš si kvůli tomu divně? Co si myslíš o lidech, kteří to dělají?

God hates us all.
Nepovídám si sama se sebou. Ale povídám si s věcma. Dneska sem mluvila s perličkama. Vyhrožovala sem jim, že je budu mučit, jestli se mi ještě jednou rozsypou nebo nebudou držet na svém místě. Moc to na ně nefungovalo. Nebo si taky často povídám s mobilem. Když se arkád nebo jede pomalu. Nejdřív mu říkám, že je úžasný a boží a pak mu vysvětluju, že ho vyhodím z okna, jestli si nepohne.
Mluvím na brýle, klíče a všechny věci, které zrovna nemůžu najít. Na propisky a fixy, které mi dopisují. Na oblečení, když nevím co si vzít. Na svoje vlasy. Na šňůrky, když se mi zamotají. Na ledničku. Na televizi. Na knížky, když nevím kterou si vybrat.
A strašně často mluvím s kočkama. Klidně jim odvykládám všechny své problémy, než si vůbec uvědomím, že mluvím nahlas. Je ale celkem sranda, že mě vážně poslouchají.
Lidé, co mluví sami se sebou mi nepřijdou divní .. spíš si přijdu divná já.

Zobrazit víc

Co je největším nepřítelem lásky?

haughty
Žárlivost, nepřejícnost a v mém případě rodiče.
Žárlivost vás nutí říkat věci, které vlastně ani říct nechcete. Jenže ve vzteku je řekněte a pak už je pozdě. Taky kvůli ní býváte paranoidní a představujete si věci, které se nestaly. A nebo omezujete druhou osobu, což může být dost nepříjemné. Žárlivost je ve vztahu normální, ale nic se nemá přehánět.
Žárlivost třetí osoby sebou nese nepřejícnost. Všichni se vám do toho začínají plést a snaží se vám váš vztah zničit. A je jim jedno, že to třeba není fér a že kdyby to dělal někdo jim, nebylo by jim to příjemné. Hlavně osoby které se chovají jako děti, kterým někdo vzal hračku. Říkají že milují, ale jde jim jen o to, aby měli to, co máte vy pro sebe.

"Žijeme ve strachu ze sebe samých." Zkus se na tohle téma rozepsat.

Otevři dveře, vidíš?
30 tvých já tam sedí.
Všimni si těch, co jsou nejblíž,
na nich tvá povaha stojí.
A ta co jsou vzadu skryta?
Občas dopředu postoupí,
tvá povaha temná, krutá.
život ti lehce rozvrátí.
Dobře je znáš,
bojíš se jich.
Ukaž svou tvář,
Neboj se již.

čo by si spravil keby ti do konca života hral v hlave hlasktory by ti kázal zabíjať? zabíjal by si alebo by si sa snažil ho nepočúvať?

☯ Luanna
Hele, hele .. a co když už takový hlas v hlavě mám? A mám opravdu silnou chuť Ho poslechnout. Asi to udělám. Jenom musím vymyslet, jak by na mě potom nepřišli. Hm .. Počítá se zabití psychicky narušené osoby, ničící životy svému okolí jako služba lidstvu?

Co by jsi dělal/a kdyby ti teď rodiče oznámili,že jsi adoptovaný/á ?

†Psycho†
Chtěla bych po nich důkaz. Vím že matka by byla schopná říct mi to jenom jako vtip. Rozhodně bych si s ní o tom chtěla promluvit a poznat svoje pravé rodiče. Ale asi bych to nijak neřešila. Matka by pro mě byla pořád matkou, ať by mě porodila, nebo Ne.

http://najky.sk/takto-vyzeraju-skutocne-zeny-na-instagrame-sa-hromadia-fotky-zien-ktore-ukazuju-svoje-nedokonalosti/?utm_source=Petra&utm_medium=fb-lo&utm_campaign=facebook-lo Tento odkaz se mi ukázal na zdi, pod ním byl komentář že je to nechutné. Jaký je na to tvůj názor?

-L
Strie, po rychlém růstu mám taky, ale rozhodně mě ještě nepřepadla touha je vystavovat. Ale proč ne? Pokud žena miluje svoje tělo takové, jaké je, proč by to nemohla ukázat? Je to originální nápad a nevidím na něm nic špatného. Právě naopak. Ženy, dokazují jiným ženám, že se mohou mít rády i s jejich chybami. Chyby má přece každý.
Nechápu, jak někdo muže říct, že je to nechutné. Pokud to byl chlap, tak co bude dělat, pokud si najde přítelkyni se striemi po rychlém růstu? Nebo když je jeho žena bude mít po porodu? To ji takym řekne že je nechutná? To asi ne. A pokud to byla žena, i jí se může stát, že strie bude mít. Bude sama sobě říkat že je nechutná?
Lidé by se měli trochu zamyslet, než něco řeknou/napíšou.

Ted trochu tvorivosti. Vymyslete nejakou basnicku,pohadku, to je jedno co, ale aby tam byly slova - ananas,penezenka,nuz,luk,drogy,stromy,tma. Zkuste to udleat tak,aby tam bylo aspon par rymu.

human error.
Vzali jsem si drogy silné,
účinky jsou vážně divné.
Ananas tu lítá kolem,
nazývá mě velkým volem.
Peněženku prý jsem ztratil,
všechny plány jsem mu zhatil.
Chtěl ať koupím velký nůž,
byl by že mě drsný muž.
Aspoň, že luk mám si vyrobit,
snažil se mi trochu pohrozit.
Hrozící ananas, to je síla,
není to věc zrovna milá.
A tak střílím z luku na strom,
způsobil jsem mnoho pohrom.
Zrovna ananas jsem trefil,
chudák, nijak dlouho nežil.
Tmu mám teďka před očima,
ananasí žena, to je jiná!
Do hlavy mě praštila,
vážně pěkná vidina ..
Nevezmu si drogy více,
mrtvý bych byl do měsíce!
.
.
Jo, nedává to moc smysl, ale nic lepšího asi nevymyslím.

Napiš něco o lhostejnosti. Je opravdu jedno co to bude, cokoliv tě napadne, příběh, báseň, tvou zkušenost...Prostě piš.

God hates us all.
Lhostejnost .. jednoduché slovo, ale dokáže přinést tolik bolesti.
Lidé dokáží být lhostejní ke všemu. K vlastnímu životu i ke štěstí jiných. Svůj život berou jako samozřejmost, ne jako dar. Neváží ho. Myslí si, že jím všechno a všichni padnou k nohám. Tím se dostáváme k druhému bodu. Záleží jím jen na nich, na jejich vlastním štěstí. Nehledí na ostatní. Chtějí jen brát, brát, brát a nedávat nic.
Ničí si svůj život alkoholem, drogami, ubližují si. Jsou lhostejní k tomu, že se jim může něco stát. Chtějí si jen užívat. Užívat, užívat, užívat. Neváží si přátelství a zneužívají ho pro své vlastní účely. Vztah? To pro ně není soužití dvou lidí, ale možnost někoho vlastnit. Nezajímá je, že díky jejich činům někdo trpí.
Utápějí své velevážné deprese v alkoholu a přejídají se sladkým. Už je ale nezajímá, že jiní mají opravdové problémy, nemají ani pitnou vodu a kousek chleba. Existují jen oni. Nikdo jiný.
Lhostejností ke všemu jen ubližují. A když vy se zajímáte a oni zjistí, že díky tomu vám nesahají ani po kotníky? Pokusí se zničit vás i vaše blízké. Je jím jedno komu všemu ublíží. Hlavně že dosáhnou svého cíle ..

Zobrazit víc

Priestor pre myslienky:

Proč .. proč se všechno musí sr .. kazit.
Chcete s někým být, ste štastní a všichni se spojí, aby vám to zničili.
Zvlášť když se do toho pustí psychicky nemocná holka.
Bože.
Proč?
To jsem někoho zabila a karma mi to vrací?
Proč nás lidi prostě nemůžou nechat na pokoji?
V životě by mě nenapadlo někomu ničiť vztah.
Tak proč to ostatní berou jako sport?
Ne, ne, ne. Nebudu se nervovat ..

Dneska je tady nějak mrtvo,tak bych to mohla aspoň trochu rozproudit nějakou otázkou,která bude velice ''zajímavá'' : Na co jsi naposledy zapomněl/a a co to mělo za následky? :D

Kazdyjenejaky’s Profile Photo®I$O
Už ste někdy zapomněli na narozeniny vlastní matky? Ne? Tak to ani nedělejte. Nedopadá to dobře.

Uděláš z obyčejné otázky neobyčejnou? Dej průchod fantazii, napiš s ní příběh, či ji popiš proč právě tahle barva, nebo ji charakterizuj, co pro tebe znamená, prostě cokoliv, kromě obyčejné odpovědi např."zelená." ▼Jaká je tvoje oblíbená barva?▼(omlouvám se jestli to někomu přišlo dvakrát.)

Černá jako barva noci,
jako křídla havraní,
někdo říká, že smůlu nosí,
že je barvou pohřební.
Pro někoho zase šťastnou,
zdá se bytí mnohokrát,
a někteří nad tím žasnou,
myslí si, že je to zkrat.
Se mnou od mala se zdá tu býti,
provází mě životem,
velmi často musím sníti,
co bude až tu nebudem.
Naše černá, barva noci,
zahalí snad celou zem?
a nebo snad jinou mocí,
náš osud bude zachráněn?
Barva smůly, barva štěstí,
křídla temná, zářivá,
andělé tu moknou v dešti,
padá slza bolesná.
Duše ztracené svou píseň pějí,
o tom smutném životě,
a já bydlím v černé zemi,
v prázdné duši, temnotě.
Deprese se tajně plíží,
potichoučku, jako stín,
můj konec se rychle blíží,
na mé známé padne splín.

teď nezáleží na tom, jestli jsi z Prahy nebo ne. Spousty lidí nemají pražáky rády, vznikají i vtípky na jejich účet, jsou uráženi na silnicích za špatnou jízdu, za to, že jsou většinou nepříjemní, většina pražských dětí tráví svůj volný čas v Palladiu apod. Zajímá mě tvůj názor, ať jsi z prahy nebo

lesya moro
Ehm .. Praha? Jo .. Praha.
Nemám názor na pražáky. Proč bych měla řešit někoho, kdo je někde na druhém konci republiky a nemá se mnou absolutně nic společného?

Čo myslíš, že by si videla, keby si sa pozrela do zrkadla z erisedu? (Harry Potter, 1. diel, ukazuje najtajnejšie túžby človeka)

Kathleen-san
Často jsem nad tím přemýšlela, ale nikdy jsem na to nepřišla. Co si vlastně přeju nejvíc? Abych byla zdravá a měla okolo sebe zdravou a šťastnou rodinu? Zestárnout s ním? Něco dokázat? Pokořit jisté lidí? Poznat svého otce? Znát odpověď na otázky? Nevím, netuším.
V jedné HP povídce bylo zrcadlo, které ukazovalo přesný opak. Tedy to, čeho se bojíte, co nesnášíte, opovrhujete tím. I nad tím sem často přemýšlela, ale nikdy jsem na to nepřišla.
Nejspíš je dobře, že taková zrcadla neexistují. Člověk by některé věci neměl vědět. Natož vidět.

záleží ti na tom co si o tobě lidi myslí?

Já: Záleží mi na tom, co si myslí ostatní?
Já2: Záleží ti na tom, co si myslí on.
Já: Ale co ostatní?
Já2: Kdo jsou ostatní? Co jsou ostatní?
Já3: Lidé, vyskytující se v našem okolí a částečně tvořící náš svět.
Já2: Ne, ti tě nezajímají.
Já: Proč?
Já2: Protože nejsou důležití. Důležitý je on. Ostatní ne.
Já3: Má pravdu.
.
.
Takže asi takhle. Ne že by ostatní nebyli důležití v žádném směru. Ale jejich názor pro mě prostě nemá váhu. Neznají mě, nemohou soudit. Záleží mi na tom, co si myslí on, protože je v mém světě důležitou součástí a zná mě snad nejlépe. Ale to je vše.

Myslíš, že je naivita ve vztahu na správném místě? Nepřehání to pár někdy? Nebo si myslíš, že je to kvůli tomu, že mají růžové brýle? Jsi naivní?

Že začátku se předpokládá, že ve vztahu budou lidé naivní. Dělá to zamilovanost. Ona ta naivita časem opadne, až přijde láska. Teda .. měla by. Občas se stane, že někoho ona naivita neopustí a má na partnera přehnané nároky, o kterých on možná ani neví. To rozhodně není dobře, protože to pak často končí hádkami, občas i ukončením vztahu.
Myslím, že já už mám tu dobu naivity za sebou. Přeci jen, za ten rok a půl už ho znám i s chybami, které má a vím co od něj očekávat. Nechci po něm věci, které není schopen nebo nechce dělat. Vidím ho reálně, ne zpoza růžových brýlí a jsem v tomhle stavu naprosto spokojená. Protože i když s chybami, pořád je to pro mě ten nejlepšejší člověk na světě.

Ďakujem za otázky♥ A to keď neodpoviem znamená že som až moc tupá aby som to pochopila:)

Nemáš zač :)
V pohodě, nevyžaduju po vás, aby ste odpovídali na každou z nich. Stačí na ty, na které se vám odpovídá dobře. A nebo taky stačí napsat, že se vám otázky líbí, i když neodpovídáte. Jen chci prostě vědět, že vám je neposílám zbytečně :)

Viděls/as všechny díly Harryho pottera? :D Líbilo se ti to? Jaké postavy jsi měl/a nejradši? :)

Viděla i četla jsem všechny díly. Musím uznat že některé věcí ve filmovém zpracování mě opravdu zklamaly. Ale přesto mám filmy i knížky (ty víc), ráda. Nikdy není špatný nápad ši všechny pustit/přečíst.
Nejraději sem vždy měla Severuse Snapea. Hrozně mě zajímá jeho minulost. To, co ho udělalo takovým, jaký je. Jeho vzpomínky, to ani zpola nevysvětlují a nechávají opravdu, opravdu velký prostor pro fantazii. Je to vlastně dobře, protože jinak by jeho postava nebyla taková, jaká je. Ale myslím, že celá jeho osobnost, by vydala na novou knížku. A rozhodně zajímavou.

Souhlasíš s tím, aby na obaly krabiček od cigaret nechutné fotky o tom, jak kouření škodí? Jaký máš celkově názor na kouření a na to, jak dnešní dvanáctky si vykuřují před školou? Rozepiš se, prosím.

Kristý ✌
Když někdo kouřit chce, tak prostě kouřit bude. A je jedno, kolik hnusných obrázků uvidí, je jedno, kolik hnusných věcí uslyší. Prostě kouřit bude. Pokud lidé, kteří kouřit přestat nechtějí, nebo nemají dostatečně silnou motivaci, což obrázky nejsou, kouřit nepřestanou.
Kouření nemám ráda, ale je mi jedno když někdo kouří. Pokud mě tím nijak neotravuje, je to jeho věc. A ať si kdo chce, kouří kde chce. Jestli to dělá pro frajeřinu, jeho věc. Tohle už jsem přestala řešit dávno. Cigarety už jsou prostě součástí dnešní společnosti, ať se nám to líbí nebo ne. Trochu mi vadí, že kouří miláček. Ale naučil se respektovat to a já ho taky na sílu nutit, aby přestal, nebudu.

Prečo ovce pri daždi nenasiaknu vodou, ale sveter z ovčej vlny áno?

heh
Protože jsou chráněné ochrannou vrstvou vosku, konkrétně lanolínu, který vylučují. Svetr ho nemá jak vylučovat a vlna je během jejího výrobního procesu lanolínu zbavena, tudíž není chráněna.
Hm .. tak škola přece jenom k něčemu je.

Myslíš, že ještě dnes platí, že muž by měl být ochranář? Či už žena si dokáže "ohlídat zadek" sama?

Kristý ✌
Ženy se dokáží postarat samy o sebe, ale to neznamená, že by muž neměl být ochranitel. Osobně bych nemohla být s chlapem, vedle kterého bych se necítila bezpečně, nebál by se o mě a nestaral. Někoho takového bych ani nebrala jako muže, ale jako jakousi nepovedenou parodii.
To je důvod, proč nechápu co holky vidí na těch "swaggerech". Mít tohle vedle sebe, tak ši připadám že chodím s holkou a musím chránit já ji. Vím o čem mluvím, znám tyhle typy. Hm .. ještě je tady možnost že to jsou vychlastaní idioti. A vedle těch by se taky bezpečně asi nikdo necítil. Takže z toho vychází, že ši rovnou můžete najít holku nebo být raději sami. Eh .. jak ši tohle muže říkat chlap ..
Neříkám, že chlap nemůže mít nějaký styl a dobře vypadat. Může. Ale vzhled pro něho nesmí být prvořadý. Co je hlavní je to, že z něj musím mít pocit, že když Ho obejmu, sem v bezpečí před celým světem, kdykoli budu potřebovat něco, co vyžaduje sílu, bude mi schopný pomoct, kdyby mě někdo ohrožoval, nebude mu to jedno, ale zachrání mě. Chlapi pro mě prostě musí doplňovat chybící ženské vlastnosti. Tak jak tomu vždycky bylo. Pokud to chlap nesplňuje, není to pro mě chlap.

Zobrazit víc

Čo by si v živote urobila, keby si vedel, že nemôžeš zlyhať?

Přicestovala bych s ním celý svět.
Ne po drahých hotelech. Nabalila bych si ultra mega batoh, vzala auto a jela bych. Poznávat i ty nejmenší vesničky. Poznávat obyčejné lidi. To jak žijí. Jejich kulturu. Jejich radosti i smutky. Starosti i radosti, jejich obyčejné dny i neobyčejné události. Chtěla bych zachytit jejich emoce. Pomáhat těm, kteří to potřebují a nechat si pomoct od těch, kteří mi pomoct chtějí.
Nechci znát svět jako turista. Chci znát svět jako člověk. Ne města a drahé hotely. Ale pralesy a chudé chatrče. Ne drahé zábavy pro veřejnost. Ale dobrodružství.
Chci z toho všeho udělat dokument. Fotky. Videa. Lidská radost v utrpení. Divočina odolávající pokroku. Celý svět. Různé kultury. Různé zvyky. Různá utrpení. Různé radosti. Příběhy lidí i zvířat. Důkaz toho, že nemusíte být milionáři a přesto se můžete vydat pomáhat lidem. A udělá vás to mnohem šťastnějšími než nějaké peníze.
Spát pod širákem a poznat kouzlo miliónů hvězd. Spatřit divokého ohně. Hledět smrti do oči. Vidět úsměvy i slzy. Tajemství. Hádky a usmiřování. Nemoci. Hlad. Bída. Nevzdělanost. Pomoc neznámých neznámým. Kousky šílenství.
Jednou .. jednou snad.

Zobrazit víc

Je konec prázdnin. Zbývá nám pár dnů. Stihl(a) jsi všechno, co si měla naplánováno? Přišli ti prázdniny dlouhé nebo strašně utekly?

}.¤. Ignis Spei.¤.{
Pro mě prázdniny znamenaly práci a nudu. Zažila sem par skvělých dní, ale většinou to bylo o ničem. Ale na to, že sem si je neužila, utekly strašně rychle. Děsím se toho, až zase budu muset ráno v stávat ve čtyři a chodit spát po půlnoci, abych všechno stihla.

Je nějaké zvíře, z kterého máš strach? :D

Před chvílí z mojí kočky.
Ležím si tak v posteli, pohodička, ask, knížka. Teď poslouchám .. a úplně divné zvuky. Za chvílí zase a zase. Máme dost strašidelný dům, takže já úplně vyděšená, vynervovaná se tím směrem znova otočím a kočka se na mě diva jak na debila. Ani nevím, kdy mi stihla vlézt do pokoje.
Jinak se bojím pavouků, ale to je asi všechno.

like za like?

Tiše stojí, vyčkává,
z povzdálí tě sleduje,
často takhle čekává,
a tvůj život mapuje.
Čeká na tvou chybu jedinou,
stačí malá, maličká,
však stane se ti osudnou,
nepřežije tvá dušička.
Zloděj to je strašlivý,
dej si pozor, dej,
jinak najdou si tě neživí,
přijde taky beznaděj.
Jojojo. Mám blbou náladu a tvořím blbosti

Jaký byl nejhezčí dárek k narozeninám, který jsi kdy dostala, kdy to bylo a od koho byl? :)

Dárky na narozeniny si vybírám sama. Už od mala. Asi se ještě nestalo, že by mě někdo něčím představil. Jo, kámoš. Koupil mi flašku a to sem si myslela, že ani neví, že mám narozeniny. So sad story.

zajímáš se o politickou situaci své země a celého světa? víš, co se dělo v historii, kdo všechno byl prezidentem? kdo je nyní premiérem? apod. zkrátka jestli se o toto zajímáš.

lesya moro
Politika jde naprosto mimo mě. Je mi jedno kdo tam sedí. Ti kteří normálně myslí a bi by schopni něco dělat na to nemají žaludek nebo se tam nedostanou.

http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/116504835547 a jaký má pro tebe význam tento obrázek? Mě napadá jen, že jsi chytrá jako sova :)

Lapače snů vyrábím a od mala jich mám všude plno .. v podstatě mě doprovázejí. A sova mi připomíná moji matku, protože je taky klidná, moudrá, ale rozhodně ji nechcete naštvat. V tomhle duchu mě vychovávala a symbol sovy, mě taky už od mala doprovází. Mám na ty dvě věcí zvláštní, ale krásné vzpomínky.

Dneska jsem si pročítala několik stránek "pro ana" (stránky, které podporují anorexii). Jaký máš názor na anorexii a na to, že začíná být v poslední době populární? Čím víc se k tomu rozepíšeš, tím lépe.

nickreativnihomenenapadlo’s Profile Photozlajones
Jak už sem tady několikrát psala, bojuju s anorexií. Jidlo se mi hnusí, musím jíst násilím. Každý gram je pro mě ten největší trest a rozhoduje o tom, jestli skončím v pekle, nebo se zachráním (je zvláštní mít z něčeho radost a zároveň to nenávidět). Nesnáším svoje tělo, připadám si odporná. Pohled do zrcadla mě děsí. Bojuju se svou vlastní hlavou, se svými myšlenkami. Je to hnus, hnus, hnus.
Nesnáším pro anna stránky. Ty holky jsou jenom malé pitomé pózérky, které neví, co anorexie obnáší. Hrají si na to, jak strašně nejí, ale ani neví, že když netrénovaný žaludek nedostane svojí dávku, stahujou ho křeče a vy zvracíte na prázdno. Píšou, že anorexii máte v hlavě, ale kdyby ji tam opravdu měly, nepíšou tohle na net. Přidávají fotky anorektiček a říkají, jak strašně je to sexy, když vám trčí kosti, ale neví, že v tomhle stavu vám pomalu selhává tělo, ste příliš unaveni na to, aby ste cokoli dělali a orgány nefungují tak jak mají. Vypadávají vám vlasy a procházíte o nehty.
Neví nic a v podstatě si z toho dělají srandu. Vysmívají se opravdovým anorektičkám. Ty holky by potřebovaly facku. A nebo raději dvě. Kdyby si to ony samy zažily nebo měly někoho blízkého, kdo anorexií trpí, zakládaly by stránky antianna.

Zobrazit víc

Chtěla bys tetování? Pokud ano, přidej obrázek toho, které se ti líbí. A pokud se ti jen líbí a nechtěla bys ho, tak taky přidej takové, které se ti líbí :)

Girly Pictures ♡
Tetování bych chtěla, ale až budu starší. Nechci totiž, aby to byl jenom nějaký obrázek, ale aby pro mě mělo opravdový význam. A taky si Ho chci navrhnout sama.
Chtěla bys tetování Pokud ano přidej obrázek toho které se ti líbí
A pokud se ti

Lidé mají často spoustu komplexů. Ale víš, co je to třeba napoleonský, Kainův a nebo Thersitův komplex?

Napoleonský komplex - problém všech malých můžu. Fakt sem ještě nepotkala žádného malého chlapa, který by jím netrpěl. Je fakt sranda, jak se snaží vykompenzovat si svojí malou výšku tím, že si hrají na diktátory. Malé diktátory, HaHa.
Kainův komplex - s tím sem se ještě nesetkala. I když jím vlastně částečně trpí všichni sourozenci. V menší míře si všichni závidí a soupeří mezi sebou. Ale že by byl v takové míře, že by se až nesnášeli .. Ne, na to sem opravdu nenarazila.
Thersitův komplex - o tom by mohlo vyprávět moje zrcadlo. I když mi lidi můžou tvrdit, že vypadám skvěle, já na sobě pořád budu vidět vady a nebudu se sama sobě líbit. Nikdy si nepřijdu dost dobrá na cokoli.

http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/116499356891 A navíc to má naprosto nečekanej konec.. Absolutně jsem nečekal, jak to dopadne.. Myslel jsem, že tam fakt ty pověsti maj podle pravdy a ono to dopadlo tak jak to dopadlo.. :D

Floki Nyril
Jo .. to mě taky naprosto dostalo. Jenom takové "Cože .. ?" :D A navíc to je to, nad čím člověk začne nejvíc přemýšlet. Jestli je to co udělali správné, nebo ne.

poradíš nejaký dobrý film?

Vesnice. Je to neskutečně boží film. Když se na něho podíváte poprvé, řekněte si, že je to strašná blbost. Když nad tím ale začnete uvažovat, uvědomíte si, že je to vlastně geniální a po druhém puštění, se vám bude líbit víc. Rozhodně doporučuji, ale musíte nad tím opravdu hodně přemýšlet.

keby si si mohla vybrať kam pôjdeš po smrti... narodila by si sa ako niekto iný alebo by si žil ako opustená duša vo svete ľudí?

☯ Luanna
Asi bych se chtěla narodit jako někdo jiný. Duchem bych chtěla být jedině v případě, že by semnou byl, jako duch i miláček. Jinak Ne. Muselo by to být strašně nudné a depresívní.

ako prejavuješ svoje city? hovoríš? píšeš? kreslíš?

☯ Luanna
Neprojevuju. Všechny mé city jsou uzavřené v myšlenkách a jen málokdy jim dovoluji je opustit. Mé city znají .. tři osoby. Nikdo víc. A nechci to nijak měnit. Když cokoli kreativně tvorím, nenechávám do toho city a pocity zasahovat.

Co je to vlastně štěstí v životě ? Podle mě úplné štěstí v životě nikdy mít nebudeme, protože si zadáváme další a další cíle, které chceme dosáhnout. Jaký máš na toto názor Ty ? Zkus se prosím rozepsat .. A odpověď tipu ''Nevím'', ''Nechce se mi přemýšlet'', apod. neberu, to radši ani neodpovídejte.

Death in life ..
Co je to štěstí, jsem tady nedávno psala ->
"Štěstí? To je když máš střechu nad hlavou. Dostatek jídla a vody. Dobré oblečení. Dostatek peněz. Možnost vzdělávat se a pracovat. Když tě nikdo netýrá. Nemáš nějakou hnusnou nemoc. Máš rodinu. Přátelé. Někoho kdo tě má rád a pomůže ti, když to potřebuješ. Když máš volný čas, který můžeš trávit podle sebe. Když můžeš vyjádřit svůj názor. Když můžeš z města utéct do přírody. Když žiješ. Všichni sme vlastně štastní lidé, jen si to neuvědomujeme."
.
Neuvědomujeme si to, protože si nevážíme toho, co máme. Chceme pořád víc a víc, jen brát a nedávat. Nedokážeme se podívat kolem sebe a uznat, že všechno co potřebujeme už vlastně máme. Ale proč? Proč sme takoví? Proč se nedokážeme změnit.
"Já chci štěstí" "Zbav se já, zbaví se chci a zbude ti štěstí."
Proč si lidé nedokáží uvědomit, že štěstí není v "brát", ale dávat.
Dokonalý příklad je můj kamarád a kamarádka. On jezdí po světě jako dobrovolník, v podstatě je bezdomovec, všechny peníze dává na ostatní, spí tam, kde ho přespat nechají a žije z toho co mu lidé darují (jídlo). Šťastnějšího člověka sem neviděla. A ona? Má bohaté rodiče, kteří ji koupi vše co chce. Dostane cokoli, na co si ukáže. A přesto je smutná a věčně nespokojená.
Naučme se štěstí dávat a samí jej dostaneme.

Zobrazit víc

Děkuji za otazky!:) Jsou hodně na zamyšleni:) A máš super nazory a odpovědi. Jsi fajn a krasná holka:)) A otazka.. Kdyby si mohla vratit jednu vec/udalost co už se stala. Co by to bylo?)

Nemáš zač a děkuju :)
To jak sem mu ublížila. V životě sem neudělala větší chybu. Byla sem blbá, nedá se to nijak omluvit. Hned bych to vrátila zpět ..

Kdo se podle tebe stará lépe o své potomky? Zvířata nebo lidé? Můžeš svou odpověď zdůvodnit?

Nikdo.
Jsou zvířata, která se ke svým mladým chovají skvěle a jsou zvířata, která své mladé nechávají napospas sobě samým.
Jsou lidé, kteří se ke svým dětem chovají skvěle a jsou lidé, kteří své děti nechávají napospas sobě samým.

Chtěl/a bys být slavný/a na asku? :D

Sláva? Co je to vlastně sláva?
Ne, netoužím po slávě na asku. Mám Ho pro to, abych mohla vyjadřovat svůj názor a zjišťovat názory druhých. Ne pro to, aby o mě každý mluvil a polovina lidí mě milovala a druhá nesnášela. Sem spokojená s tím, jak to je teď. Dělám radost lidem a oni ji dělají mě. Dokonalá symbióza.

Pojďme se bavit,přátelé :D napiš o sobě 5 vtipných nepravdivých faktů :D (omlouvám se všem jedincům bez smyslu pro humor)

Kazdyjenejaky’s Profile Photo®I$O
1. Mám pojmenovaná prsa. Pravé se jmenuje Hildegarda, levé Gertruda.
2. Každý den šňupu drcené růžové tabletky.
3. Mám jednorožce. Jmenuje se Bruno a nosím ho v tašce.
4. Mým životním cílem je vydělávat si jako striptérka.
5. Nemyju se. Chci si na sobě vypěstovat nový druh inteligentní špíny.

Patříš mezi ty, kteří pletou náramky z gumiček? :D kdyžtak můžeš přidat fotku tvých náramkuů....:)

Ne. Ne. Ne. Ne. Ne.
Když se tyhle naramky poprvé objevily, celkem se mi líbily. Říkala sem si jo, proč ne, mohla bych to taky zkusit a nosit, popřípadě darovat. Pak ale přišel ten velký boom a měli je všichni. Úplně všichni a to mi je naprosto znechutilo.

Kdyby po nějaké válce ,epidemii,katastrofě ,třeba přežilo jen pár tisíc lidí v malých skupinách po celém světě a byly stovky kilometrů o dsbe (např, 1 skupina 10 lidí) Myslíte , že by se něco z lidské technoligoie zachovalo(elektronika, zdravotnictví, zemědělství, znalosti)

Hm
Četli jste někdo knížku Svědectví Stephena Kinga?
Super chřipka vyhubila většinu lidí na zemi. Zůstalo jich jen pár tisíc a všichni se sestěhovali do dvou měst (dobří a zlí). Samozřejmě se v každém našel někdo, kdo se vyznal v elektrice, medicíně atp.
Takže předpokládám, že malá společenství by se seskupovala dohromady a nakonec by se našel alespoň jeden člověk pro každý obor. Taky by určitě zůstalo hodně knížek že kterých by se lidí mohli učit taky dvd a různé podobné věci.
Sice by ty znalosti asi nebyly na stejné úrovni jako na konci světa, ale věřím k tomu, že lidi by se k ním velmi rychle znovu dopracovali.

Jelikoz za chvili zacina skola,ted trochu otazka smerujici ke skole. Jaky mate nazor na starou ceskou literaturu? B. Nemcova, K. J. Erben? Tesite se az to bude povinna cetba, nebo jste znechuceny?

human error.
Donutila sem, vyloženě donutila přečíst Babičku. Tak dlouho sem snad ještě žádnou knížku nečetla. Musela sem jí začít číst znovu 6x, než sem jí dočetla celou. A rozhodně vím, že znova už si jí nepřečtu.
Erbena, Máchu, Borovského sem četla a Ne že by mě to nadchlo, ale nebylo to špatné. Ale pokud nebudu muset (což určitě budu), nebudu číst ze staré české literatury nic. Nevím, nějak mi to prostě nesedí.

Rodiče se rozvádí. Vzhledem k tomu, že už ti bylo čtrnáct let můžeš si vybrat u kterého z nich chceš zůstat.. Koho si vybereš a proč?

Pe†®a ʕ•ܫ•ʔ
No, vzhledem k tomu, že otce sem nikdy nepoznala a ani jeden z matčiných přítelů nebyl někdo, koho bych si nějak extra oblíbila .. je volba celkem jasná. Zůstala bych u matky.

Zavíráš oči a přitom posloucháš ticho. Je tak mocné, jak tě obklopuje. Uspává tě do říše snů a sladkých pohádek, kde tě doprovází skřítek, jenž tě chrání na tvé pouti. Na rozcestí mu sbohem dáš, vejdeš vstříc novým dnům a se štěstím v ruku v ruce odejdeš. Nech si zdát po čem toužíš. Dobrou noc :)

Dobrou :)

Dokazes se sam/a o sebe postarat? Myslis, ze jsou lide v dnesni dobe samostatni? Je dobre, ze vlastne vsichni jsou vetsinou prakticky zavisli na ostatnich, nebo by mel byt kazdy pripraveny "byt sam"?

Rodiče mi platí jen nejnutnější věci. Jinak si na sebe vydělávám a všechno si zařizuju sama. Takže ano, řekla bych, že se o sebe dokážu postarat. Už od mala sem byla vedena k samostatnosti, takže to pro mě není nijak velký problém.
V dnešní době není možné být naprosto nezávislý. Potřebujete někoho, kdo vám dá práci a zaplatí vám za ni. On potřebuje vás aby na vaší práci vydělal a z těch peněz vám platil. Když máte peníze, potřebujete někoho, kdo vám dá to, co potřebujete. A on potřebuje vaše peníze aby sám vydělal a platil své zaměstnance. Prostor pro naprostou nezávislost už, tak jako kdysi, neexistuje.
Problém je, že většina lidí je ještě k tomu závislá na svých rodičích. A to přes míru. Myslí si, že je budou živit tak dlouho, jak jen to půjde. A pak, až zjistí, že to není pravda a jsou odkázáni sami na sebe, je pozdě.

Zobrazit víc

Jste hladoví a máte možnost ukrást něco, co vám přidá další hodinu života. Kradli by jste?

Hm
A za tu hodinu bych musela umřít nebo krást znova?
Asi takhle. Kdybych nebyla sama a měla někoho na starost, kráska bych, abych se o něj postarala. Kdybych sebou měla někoho, na kom mi záleží, kráska bych, aby se najedl on. Kdybych měla záruku, že se mi pak dostane pomoci, kradla bych a až bych se vzpamatovala, tomu člověku bych to vrátila.
Pokud bych byla sama bez naděje na záchranu, nekradla bych.
A pokud by to šlo, kradla bych těm co mají nadbytek, protože jim by to nijak neublížilo. Kdybych měla něco ukrást někomu, kdo má sám málo, neudělala bych to.

A vybíráš si otázky, na které odpovíš nebo to bereš prostě od té, co máš úplně nahoře?

Vybírám si ty, u kterých mě zrovna něco napadá (taky záleží na náladě a na tom, v jakém stavu sem. Někdy raději odpovídám na ty složitější, jindy toho nejsem schopná). Ale když mám víc času, snažím se odpovídat na všechny od nejnovější, nebo naopak od té nejstarší.

Veris na nieco?

Věřím sama v sebe. A věřím na něco, mezi nebem a zemí. Nedávám tomu žádné jméno. Prostě je to jistá síla, která je tu s námi.
Někteří jí dávají tvář boha/ďábla, ale mě se to prostě nelíbí (a hlavně neuznávám křesťanské a muslimské atp. bohy). Co se bohů týče, líbí se mi staří egyptští, řečtí bohové, bohové severské mytologie a pod. Ale ani oni nejsou vysvětlením dané síly.
Líbí se mi myšlenka z knihy inkarnace nesmrtelnosti, že tady úřaduje pět mocností. Smrt, Čas, Válka, Příroda a Osud. Všichni se starají o to svoje, zastávají svůj úřad. Není to špatná myšlenka, ale pořád to není vysvětlení.
Nevím, už navždy to pro mě asi bude prostě jenom síla. A vlastně proč Ne? Síla zní dobře a perfektně to vystihuje její podstatu.

Nakupujes rada? Myslim obleceni atd.

haughty
Jo. Nakupuju ráda. Hlavně knížky a věcí z jezdeckých potřeb. I když nemám peníze, ráda do těch obchodů chodím. V jezdeckých potřebách sem schopná strávit klidně celý den. Třeba si jenom povídám s tou paní, co je vlastní. Ale je to boží pocit, být mezi těma varna věcma. To samé jsou knížky. Miluju vůni nových knížek. Jenom tak se procházet a přičítat obsahy těch, co mě zaujaly.
S oblečením je to horší. Ne že bych ho nenakupovala ráda, ale mám strašný problém najít něco, co by se mi líbilo a zároveň to nestálo milióny. Je třeba možné, že projdi deset obchodů a stejně si z nich nic neodnesu. S botama je to to samé.

Co je to štěstí ?

human error.
Štěstí?
To je když máš střechu nad hlavou. Dostatek jídla a vody. Dobré oblečení. Dostatek peněz. Možnost vzdělávat se a pracovat. Když tě nikdo netýrá. Nemáš nějakou hnusnou nemoc. Máš rodinu. Přátelé. Někoho kdo tě má rád a pomůže ti, když to potřebuješ. Když máš volný čas, který můžeš trávit podle sebe. Když můžeš vyjádřit svůj názor. Když můžeš z města utéct do přírody. Když žiješ.
Všichni sme vlastně štastní lidé, jen si to neuvědomujeme.

Tak zdůvodni proč si myslíš, že by vztah vydržel. http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/116387154139

Protože vztah, je založený na lásce a vzájemném porozumění. Ne na sexu. Sex je jenom fyziologická potřeba, která se dá potlačit. Se svým partnerem spíš proto, že chceš. Ne proto, že musíš.
Osobně považuju sex za součást vztahu. Ale kdyby miláček přišel s tím, že z bůh ví jakého důvodu spolu spát nebudeme, neřešila bych to, protože mi stačí pouhá jeho přítomnost, abych byla šťastná.
Znám hodně párů, co jsou spolu už přes 6-7 let a ještě spolu nespali. A nic jim nechybí. Jsou štastní i bez toho.

"Vždy máš na výběr" souhlasíš s tím? Jestli ne, proč ?

-L
Nesouhlasím.
Zeptej se někoho v chudé zemi, nikoho kdo má deset sourozenců, trpí hladem a sužují ho bolesti. Zeptej se ho, jestli mu někdo dal na výběr jak žít. Zajdi do nemocnice a zeptej se nemocných lidí, jestli měli na výběr. Zeptej se postižených lidí, jestli měli na výběr. Zeptej se týraného dítěte, jestli mělo na výběr. Zeptej se nakopnutého psa jestli měl na výběr.
Odpovím ti za ně za všechny. NE.
Buď máš štěstí a dostaneš možnost, hned při narození, nebo trpíš celý život. Pak už na výběr máš, i když jen občas. Pořád tady budou autority, které tě budou tlačit k zemi, utlačovat tvé svobodné myšlení a nutit tě do věcí, které nechceš.
Tohle je život. Život není fér. Neponechává mnoho možností volby. A přesto .. stojí za to, jej žít.

Jaky typ kluku/holek swe ti nejvic libi?:)

Samozřejmě že ten můj nějmilovanější Pakoň se mi líbí nejvíc.
Ne, já nemám žádný určitý typ. Určitě se mi nelíbí kluci, co vypadají jako párátka (mám pocit, že i já bych je zlomila), namyšlení swaggeři, kluci co si myslí že jsou králové světa atp. U holek zas nemusím zmalované, namyšlené barbie.
Ale jinak je mi to celkem jedno. Záleží mi spíš na tom, jaký člověk je. Jestli má nějaké to kouzlo, kterým mě dokonale dostane. Jestli si rozumíme. Jestli je to tak trochu blázen ale i přes to, dokáže brát věci vážně. Ale stejně nikdy nedokážu ani odhadnout, do koho se zamiluju.
Pokud jde ale o lidí, za kterýma se otočím na ulici .. tak to jsou všichni co mají dredy nebo hezkého psa. Zvláštní oči. Dobrý styl. Něco kouzelného čím zaujmou už zdálky. Jsou roztomilí. Atp, atp.

Pro holky: Maluješ se? Proč ses začala malovat? Pro kluky: Líbí se ti namalovaná holka, nebo přírodní krása?

Maluju se, ale nepoužívám nic víc než linky a řasenku. Nějaký make up a podobné blbosti jen ve stavu nejvyšší nouze (to když vypadám jako zombie, sem zelená, mám kruhy pod očima, lekám se seman sebe a musím někam jít), protože se necítím dobře, když to na sobě mám naplácané.
Už ani nevím proč sem se začala malovat, ale vím, že už je to dlouho. A je to dobře, protože když nemám linky, tak mám opticky strašně malé oči a vypadá to divně.

Jak by jste zareagovali,kdyby se do Vás zamilovala osoba stejného pohlaví, jako jste vy ?

human error.
Vzhledem k tomu, že sem bisexalka, v klidu bych jí vysvětlila, že jsem zadaná. Kdybych nebyla zadaná, podle toho kdo by to byl, zašla bych s ní ven, snažila se jí víc poznat a kdo ví? Možná by z toho bylo něco víc.

Otázka na odlehčení :D Jakou máš velikost bot? Jaký styl nejraději nosíš? Kolik máš párů bot? Jaké boty, které máš, jsou tvé nejoblíbenější + foto?

Hm .. 38 cca. Vzhledem k tomu, že si mužů dovolit boty max. z ťami ťami obchodů, pokaždé mám číslo jiné. Většinou chodím jen ve vyšších teniskách, jsou pro mě nejpohodlnější. To ale neznamená, že nemám ráda boty na podpadku. Miluju je. Jen je nemám kde nosit.
Jak už sem nedávno říkala hodně, ale nenosím je. Většinou sem je dostala a nejsou ve stylu, který by se mi líbil. Přemýšlím, že je prodám.
Nemám nejoblíbenější boty, tak sem hodím můj předvčerejší úlovek.
Otázka na odlehčení D Jakou máš velikost bot Jaký styl nejraději nosíš Kolik máš

Znám hodně lidí, kteří si se svými rodiči nerozumí... Jsou špatné a dobré dny a u některých je těch špatných mnohem víc než dobrých.. Sama si občas se svými rodiči vyměním názory a pak toho lituji... Proto se chci zeptat, jaký je tvůj vztah s rodiči..? (Je to celkem osobní, tak nemusíš odpovídat)

-L
No .. můj pravý otec byl ve vězení a pak se odstěhoval fo zahraničí. Takže asi tak.
S mojí matkou je to tak půl na půl. Jsou věci ve kterých si dokonale rozumíme, slepý víc je těch, ve kterých jsme absolutně rozdílné a to je celkem problém. Takže u nás začala platit dohoda, že se navzájem nebudeme vrtat v našich věcech.
Já třeba vůbec neuznávám jejího přítele .. no, teď už manžela. Není to typ člověka, se kterým bych mohla další dobu zůstat v jedné místnosti aniž by mi do pěti minut nestoupl tlak. Taky je strašně hlučný, což mě taky vytáčí k nepříčetnosti. Matka zase nemá ráda mého přítele (aniž by Ho znala HaHa), ale obě si to necháváme pro sebe a nic neříkáme. Ale tohle je nás hlavní problém. Takhle se neshodneme v mnoha věcech, ale obě nic neříkáme, protože jinak to končilo opravdu ošklivýma hádkáma.
Taky jsou problém peníze. Matka je na marodce a její přítel je jediný "zdroj". Vzhledem k tomu, že předěláváme dům, peněz moc nemáme. Ale občas opravdu něco potřebuju a nemám na to z vlastních peněz. Naši mi řeknou, že nemají peníze ani oni a přitom si par dní na to koupí nějakou drahou nepotřebnou blbost.
Nevím, vztah s mými rodiči je většinou o ignorování. Občas, když tady není matčin přítel, sedím s ní v obýváku a mluvíme spolu. Máme plán jak si přivydělat. Ale tohle je asi jediná komunikace, kterou s nimi vedu.

Zobrazit víc

Už jsem tuto otázku jednou pokládala, ale nevadí, ti co odpovídali, už samozřejmě nemusí...Proč většina z nás ignoruje šanci?

God hates us all.
Pokud jde o šanci něco dokázat, většina lidí se jí bojí. Bojí se prodrat do předu a bojovat o ní. Nevěří si. Čím víc o ní přemýšlejí, tím víc pochybností mají. A když už se konečně, pokud vůbec odhodlají, mají smůlu, protože šance se už chytil někdo jiný.
To je podle mě celkem škoda. Je mnoho chytrých a talentovaných lidí, kteří by mohli mnoho dokázat. Je opravdu nemilé, že takoví lidé se toho bojí a většinou tak ztratí životní příležitost. Na druhou stranu, buďme rádi, že jiní to dokázali.
Samozřejmě, někdo svojí šanci může ignorovat, protože je naprostý ignorant a je mu úplně jedno co s ním bude. Ale to už je zas blbosti těhle lidí, která ani moc nestojí za zmínku.
Pokud jde o novou šanci, kterou vám někdo dá ve vztahu nebo v přátelství, lidi to v podstatě ignorujou a neváží si toho, protože si myslí, že když už dostali jednu, dostanou i nekonečně mnoho dalších.

Zobrazit víc

Dnes jsem prošla pár kostelů a katedrálu, a tak mě napadá- Proč jeptišky, faráři, biskupové, mniši atd.. jsou zavázání slibem celibátu? Jaký máš názor na celibát ty?

Učitelka nám to vysvětlovala tak, že kdysi faráři a pod. celé fary a farní pozemky vlastnili. A církev si tam chtěla dosazovat svoje lidi, takže nařídila celibát, aby faráři neměli dědice. Aby to nevypadalo divně, celibát museli dodržovat všichni.
Podle mě je celibát naprostá blbost. Nemyslím si, že by vás absence sexu mohla přiblížit k bohu. Stejně kdysi všichni církevní hodnostáři chodili do bordelů a celibáty byly jen na oko. Pochybuju, že by to dnes někdo dodržoval.

fastfoody. Tvůj názor? proč si to myslíš? Stravuješ se v nich? Viděl\a si nědy video-četl\a článek o tom, z čeho se to vyrábí? Zajímá tě to vůbec, nebo je ti to jedno, hlavně že chutná?

V ff sem byla tak 2-3x (?) za život. Jídlo z nich mi nechutná, je předražené a rozhodně mi nepřipadá, že by to bylo něco, čím by se měl člověk stravovat. Někteří říkají, že tam chodí, protože nemají čas vařit. Kdyby si zašli do normální restaurace, mají za stejnou cenu místo minipidi hamburgeru a pár hranolků kvalitní oběd a taky stejně rychle. Taky si můžou obědnat obědy/večeře až domů. Je to zdravější, vydatnější a mnohdy levnější.
Par videí sem viděla a .. fuj. Sem fakt ráda že tam nechodím. Nevím co na tom ty lidi přitahuje. Dobrá, jednou za čas, ok. Ale když tam někdo chodí pravidelně? Jediné co jim teda fakt závidím je to, že mají tolik peněz, které můžou utratit.

Ženy v montérkách, obleku, motorkářském oblečení, kanadách. Naopak ženy v šatech, sukních, něžném oblečení, podpadky či balerýny. Uveď (ať jsi muž či žena), co z toho se ti líbí, co ne a proč. Uveď svůj styl ať jsi muž či žena.

Nelíbí se mi, ale opravdu nelíbí ty holky, co jsou jako přes kopírák. Kdyby ste je postavili do řady, tak stylem oblečení ani podle obličeje by ste je nepoznali. Navíc, nevím jak to dělají v tom obličeji mají i stejné rysy.
Ale jinak je mi jedno co která holka nosí. Některým sluší obleky, jiným zase sukně a šaty. Některým volné, "vytahané" oblečení jiným zase to upnuté. Hlavně když se v tom cítí dobře.
Já osobně chodím spíše ve věcech pohodlných, protože nikdy nevím, kdy si budu muset zaběhat (autobus), něco udělat nebo koho potkám. Ale když chodím do školy, preferuju spíš ten elegantní styl, cítím se v něm dobře. I když, občas se na to stejně vykašlu a vytáhnu metalová trička a starší kalhoty.

Co si představíte pod slovem VOLNOST ?

human error.
Vzpomněla jsem si na jeden můj zážitek od koní.
V té době jsem jezdila v jezdeckém klubu, nejčastěji na starším valáškovi, který kdysi učil děti. Děti už tam nebyli a všichni chtěli skákat a hlavně jezdit na velkém koni, takže on byl druhořadý. Já velkého koně nepotřebuju, nepotřebuju ani skákat. A on byl pořád ještě dost čilý a když chtěl, byl pěkný hajzlík. Jednou sem tam byla sama, takže sem s ním jela jenom tak, prozkoumat okolí. Když sme jeli zpátky, ze zahrady domu za náma vyjel traktor. Valášek, jako provozák učící děti nebyl lekavý, ale velký hučící stroj, který se mu objevil přímo za zadkem na něho byl trochu moc. A tak prakticky z místa vyrazil tryskem pryč. Já frajerka bez sedla, jenom na ohlávce s vodítkem, sem mu samozřejmě v tu chvíli visela na krku. Divím se, že jsem nespadla. Ale když sem se dala dohromady a on se uklidnil .. a jenom tak sme si tryskali, přes zelené pole, když sem cítila tu práci svalů pod sebou, vítr v obličeji a jeho radost z pohybu .. v tu chvíli sem byla svobodná, jako ještě nikdy. Byl to úžasný, dokonalý pocit. Pořád ještě to úžasný a dokonalý pocit je, kdykoli sedím na koni.
"Koně nám dávají křídla, která my postrádáme."

Zobrazit víc

Dnešní generace lidí je hrozná..žádný respekt ke starším, zničená příroda, žádný klid....co si o tom myslíš? rozepiš se:)

To není generací. To je vývojem technologií.
Když mi moje matka vyprávěla, co dělali za mlada oni, civěla sem na ní s otevřenou pusou, protože oni dalece překročili to, co dělají mladí teď. Rozdíl je v tom, že oni neměli úctu k rodičům (k otci který chlastá a matce, která se mu nedokáže postavit, zastává se ho a odmítá vaše názory to ani moc nejde), ale měli z nich respekt, takže svoje "akce" tajili. V té době se o takových věcech prostě nemluvilo. Moje babička třeba pořád odmítá přiznat, že moje matka není na marodce proto, že není nemocná ale proto, že tak má vice času hledat si práci. V té době totiž nechození do práce a nezaměstnanost "neexistovala". Byla, ale nikdo o ní nemluvil.
Teď děti vychovává víc televize a internet než rodiče. Takže se není čemu divit, že nemají úctu a respekt. Samozřejmě, všude se najdou lidé dobří i lidé zlí. Bohužel, nechápu proč, lidé přehlíží to dobré a mluví jen o tom špatném. Kamarád o dva roky starší než já (19) jezdí po celém světě pomáhat jako dobrovolník. Kamarádka (14) pomáhá všem na vesnici a když za to dostane peníze, věnuje je útulkům, do kterých také chodí pomáhat. Kamarád (25) pomáhá realizovat přednášky s bývalými narkomany. Kamarádka (15), chodí do klubu seniorů, pomáhá jim, mluví s těmi lidmi, snáží se je zabavit. Celá parta kamarádů (13-18) chodí na výlety, ale i do města a sbírá odpadky. Proč se nemluví o tomhle?
A že teď lidí více ničí přírodu. Kdysi měli lidi vyšlapanou cestu a svoje nohy. Když měli štěstí tak koně. Ale to jim stačilo, protože všechno co potřebovali měli ve své vesnici nebo na svém statku. Ale vývoj pokročil, lidstvo se stále více množí a my tak potřebujeme stále více továren a nové, rychlejší cesty. Koho zajímá, že kvůli toho trpí příroda? My přece potřebujeme pokrok!

Zobrazit víc

a v jaký úpravě jestli se můžu zeptat ? :)

U nás se nejčastěji kuře peče se zeleninovou nádivkou. Obvykle si kousek vezmu, ještě se zeleninovým salátem.
Ale vzhledem k tomu, že máme na chtě udírnu, naši vozí kuře vyuzené a to potom, nakrájené na malé kostičky dávám do těstovinových salátů s domácí zeleninou. Je to zdravější a mnohem lepší než řízek :)

Kolik máte doma párů bot? Je to pro vás hodně nebo málo? Jaké boty máte ve své sbírce? Které vám chybí a chtěli by jste si je koupit? Kde nejčastěji nakupujete boty?

Cruel Princess
Vlastně .. mám hodně bot. Jenže v nich nechodím. Mám troje kozačky, jenže dvoje mají vysoký podpatek, na kterém bych se zabila (dostala sem je), dvoje tenisky, po včerejšku i baleríny, a jedny oranžové boty na klínku, žabky. Pak jsou tady boty, které jsem dostala ale absolutně nejsou můj styl, těch je snad šest, nebo boty, které se nehodí jinam něž na speciální události, asi troje.
Vlastně jsem na boty celkem ujetá a jednou .. jednou až budu milionář si koupím úplně všechny boty od Iron Fist. Ale vzhledem k tomu, že nemám příliš mnoho financí, sem spokojena s tím co mám. Možná, že až si trochu našetřím, vyrazím na obhlídku obchodů a nějaké si zase koupím, samozřejmě, žádnou extra kvalitu, na to opravdu nemám .. ale lepší něž nic.

MYslíš si, že vypadáš na svůj věk? že nevypadáš staršejic nebo mladšejic? :D

Já osobně si myslím, že na svůj věk (17) vypadám. Ať už sem upravená a oblečená jakkoli. Ale většinou, když nejsem moc namalovaná a vymóděná, mi lidi tipujou tak 14. A naopak, když namalovaná a dobře oblečená jsem, mi lidi tipují kolem 20-25. Nevím čím to je. Možná tím, že se vidím každý den, ve všech podobách, takže se vidím jinak, něž vidí oni mě.

Co ti naposledy vehnalo úsměv do tváře? A proč?

Včera sem konečně, snad po roce, možná víc (ne, opravdu nepřeháním) měla možnost koupit si na sebe něco nového. Rodiče nevydělávají tolik, aby mě v tomhle ohledu mohli podporovat. Jo, kdyby hrozilo že bych měla chodit bosom nebo nahá, tak mi oblečení pořídí. Taky když mají občas korunu navíc, tak mi něco koupí. Ale nemají ná to, aby mi dávali peníze ná oblečení, když zrovna chci jenom tak něco nového. Já taky nevydělávám tolik, abych si mohla dovolit nějaké nákupy (už z toho důvodu, že peníze jdou ná důležitější věci). Takže sem byla opravdu ráda, když mě v babička v podstatě donutila (nerada od ní beru peníze, sama je potřebuje), abych s ní ná ty nákupy zašla. A jsem opravdu ráda, že to semnou vydržela, protože já vždycky musím prolezt celý obchod, prohrabat se věcmi až dozadu, někdy takhle projít několik obchodů, něž nájdu něco, co by mi vyhovovalo. Včera jsem par takových věcí našla a jsem z toho šťastná ještě teď.
Navíc, se včera objevila šance dalšího přivýdělku, což se vzhledem k mojí situaci hodí vždycky.

Zobrazit víc

Snažíš se dbát na zdravou výživu? Nebo prostě držíš jen tu "bodovou" dietu? Bodová dieta = co vidím, to zbodnu :D

Pokud už vůbec jím, tak se snažím jíst zdravě. Nějakou dobu po tom, co sem přestala jíst chipsy, sladké, mastné smažené jídla a pod. sem zjistila, že mi to vlastně ani nechybí a nemám ná to chuť.

Když tě tedy čeština tolik baví, tak určitě víš, že tvar, který píšeš - 'by jsme', je špatný. Hovorový tvar je bysme a spisovný tvar je bychom. To samé u nesprávného tvaru 'by jste'. Správný tvar je byste.

Když mě čeština tolik baví, píšu správně, spisovně tam kde musím. Podívej, já tady nemám čas sedět celý den. Chodím pracovat, starám se o babičku, musím pomáhat doma a sem ráda, pokud mi zůstane nějaký čas na mě. Takže když už tady odpovídám/posílám otázky, je to ve spěchu a jsem ráda že vůbec můžu. Takže neřeším jestli to mám spisovně správně. Někdy ani nestihnu opravit to, co mi přepíše mobil.

Myslíš si že je nefér vůči studentům, že se musí ve škole přezouvat a učitelé ne?

**#222#**
U nás tohle platí jenom v zimě. To se přezouvají i někteří učitelé. Chodit v kalužích vody by asi nebylo příjemné. V létě, ne že by to neplatilo, ale pokud neprší, všichni ná to kašlou. I většina učitelů to přehlíží. Takže mi to nijak nevadí.

Co si myslíš o tom,když přebere holka holce kluka? Myslíš si že je to víc její vina?

Nemehlo :3
Oba mají vinu stejnou měrou. Kdyby kluk miloval, neodejde. A snažit se sbalit žádaného kluka taky není moc férové. Ale vinu ná tom může mít i ta holka, kterou kluk opustil. Jestli se k němu chovala hnusně, nevšímala si ho.

https://www.facebook.com/l.php?u=https%3A%2F%2Fwww.youtube.com%2Fwatch%3Fv%3Dbgh_o8-NeCg%26feature%3Dyoutu.be%26hd%3D1&h=IAQGa9Ujs Koukni se :)

Hm .. hm. Vyjadřovat se o tom, jaká je tohle sračka, že by se měli lidi přestat ztrapňovat a trávit čas užitečněji (třeba se naučit gramatiku, leda by se vaši "úžasní" tanečníci předělali na holky, to by potom bylo ok), je asi zbytečné, že?

V kolik jdeš spát? a v kolik většinou vstaneš?

Vtipné je, že já už spát šla. Přibližně o půl jedenácté. A vstávala sem teď. To sem si říkala, že se konečně trochu vyspím. No nic.
Přes prázdniny obvykle chodím spát v pět a vstávám v jedenáct. Pokud nemusím vstávat dřív. To prostě vstávám dřív a spát du stejně v pět.
Přes školu chodím spát tak o půlnoci, v jednu a vstávám v šest. No .. někdy o půl sedmé, když se mi nechce.

jaku školu studujes? máš rada školu? učia sa dobre? aké si mala vysvedčenie? skús sa rozepsat:)

Albrechtova střední škola, Český Těšín. Název jak pro placku. A ředitelka tomu taky odpovídá.
Studují polygrafii a můžu říct že mě to zaujalo a celkem mě to i baví. Jedná se vlastně o grafiku, tisk a věcí jim příbuzné. (Btw. Dneska sem na netu našla úplně boží sítotiskovou sadu a málem sem lezla po kolenou aby mi ji naši koupili). Chci v tomhle oboru studovat i dál, tudíž jít na polygrafickou vysokou. A rozhodně by mi nevadilo, kdybych si v tomhle oboru našla i práci.
Druhák sem vycházela s vyznamenáním, třeťáku se celkem děsím, protože příjde ráda změn co se učitelů týče (ty nejlepší vyhodili) a já už teď vím, že se mi to nebude líbit. Navíc nás několik lidí opustilo a opouští, takže se budeme slučovat na jazyky. Další věc, která mi přitíží. Ale nikdy sem neměla extra velký problém se učit, takže to snad nějak zvládnu. Stejně tak následně maturitu a výšku .. snad.

Zobrazit víc

Světový hit Hvězdy nám nepřály. Četl/a jsi knihu? Líbil/a se ti? Viděl/a si film? Je lepší kniha nebo film? Co se ti na té knize/filmu líbilo nejvíce?

Dneska sem na ní narazila v knihkupectví a že zvědavosti, když o ní pořád všichni mluví, sem si přečetla obsah. Vůbec mě to nezaujalo a nemám touhu si to přečíst. Hold mám ráda poněkud jiný styl.

Pokud byste měli možnost změnit jednu věc na našem školství, co by to bylo? Myslím tím, jak jej zlepšit. (Nepište prosím zrušit školu, prodloužit prázdniny, vynechat matiku a podobné věci, zkuste nad tím vážně popřemýšlet).

Viviana •
Jenom jednu? Začít nutit děcka přemýšlet! Většina hodin je o tom, že vám učitel něco odvykládá, pak si o tom napíšete zápis, z toho si pak napíšete písemku a hned všechno zapomenete. Pří tom prakticky nemusíte používat mozek.
Naši češtinářku miluju právě pro schopnost nutit lidí přemýšlet. Kdykoli probíráme nějaké dílo, obsah je pro ní takřka druhořadý. Zajímá ji to, co chtěl autor dílem říct. Nutí nás, aby jsme na to přišli sami, uvažovali o tom, probírali to a pokud je to hodně zajímavé téma, napíšeme se o něm úvahu. Pak porovnáváme své myšlenky. Srovnáváme díla, ve kterých se objeví stejný motiv a hledáme to, v čem se liší.
Pamatuju si moje zkoušení na končí roku, když sem bojovala o jedničku. Spokojeně jsem ji začala žvatlat o autorech a obsahu jejich děl .. za minutu mě stopla a řekla "Chceš jedničku, takže opusťme obsahy a řekni nám, co chtěl autor dílem říct, ve kterých situacích to ukazuje a přirovnej to k dnešní době." Uznávám, že ve mě byla malá dušička. Ale i když sem umělá jenom obsahy, dalo se to z nich krásně odvodit a obkecat to. Když sem zapojila mozek.
A takhle by to mělo vypadat ve všech hodinách. Nutit lidi přemýšlet, zajistit si jejich zájem. Hned bych do školy chodila raději. V češtině jsem se ještě nikdy nenudila a myslela sem vždy na to, na co sem měla. To všichni co mají tuhle učitelku. Kdyby takhle učili všichni, škola by byla ráj.

Zobrazit víc

Blázen, idiot, debil, kripl, kokot a další hanlivé výrazy... Proč se jimi nazývají lidé jenom lehce odlišní? Proč hned nadávky?

Temná Tma
Lidé se vždy báli lidí a věcí, které jsou odlišné a cizí. A jak reaguje většina lidí když se bojí? Stejně jako reagoval člověk jeskynní. Akorát místo "HuaGeHa" a podobných skřeků že sebe vydává nadávky.

představ si situaci, tvoje drahá polovička za tebou přijde s tím že jí určitý bohatý člověk nabídl jeden milión za to že s ním bude mít "jedno postelové číslo" (pohlavní styk :X ). Co by jsi v takové situaci dělal/a? povolil/a by jsi/mu to nebo ne? jak by to asi ovlivnilo váš vztah?

**#222#**
Ne. Absolutně ne. Nikdy. Raději umřu hledem, něž abych mu dovolila se takhle ponižovat. Nebylo by špatné mít milión, ale raději si ho vydřu poctivou práci něž takhle.
Nevím jak by to ovlivnilo vztah .. asi by sme na to oba mysleli a užírali se tím.

Mysliš si že ti "slavni" lidi z asku,jsou pro nekoho zajimavi?:) mas nekoho koho maš z nich rad/a?:) jaky maš nazor na lidi kteři jim dělaji "fan page"?

Tak pro někoho určitě zajímaví jsou, když je sleduje tolik lidí a tolik lidí je obdivuje. I když absolutně nechápu proč. Ano, jsou tady lidé, kteří jsou známí svými názory, mají úspěšné blogy, prorazili na ytb scéně. Fajn, velkém chápu že tihle mají nějaké ty fanoušky. Ale lidí kteří se tady prezentují za slavné a přitom je všichni "obdivujou" jenom pro vzhled a "vtipné" kecy. V podstatě na nich není nic zajímavého.
Nechápu, jak někdo takový může mít svůj "fanklub". Seberte mu internet, vezměte mu peníze rodičů a bude v prdeli. Ne, tohle pro mě nejsou osoby hodné obdivu. Spíše jimi opovrhuju. A lidmi, kteří se k ním modlí jako k polobohům taky. Čas se dá využít mnohem užitečněji něž čekáním na každou jejich novou odpověď a psaním jak sou úžasní a nebo v jejich případě, čekáním na každý nový lajk a snahou ztrapnit se.

Zobrazit víc

https://www.youtube.com/watch?v=N3yw-BuC4Hk -Tohle video je pravé,žádný podvrh.Prosím jenom o jedinou věc...pusť si ho a na celé se podívej.Zabere to jen chviličku,ale stojí to za to.Co si o tom myslíš? A ještě jedna taková maličkost...pošli ho všem přátelům.Omlouvám se,jestli otravuju.Dostalo mě to

Freedom †
Nemám ráda tahle videa. Ten začátek .. fajn, mělo to příběh, dokázalo to vzít za srdce. Ale jakmile tam začaly být fotky a dojemná hudba, automaticky sem to vypla. Tohle ti nic do života nedá. Chvíli ti jich bude líto a pak zapomeneš. Já chci jet do těhle zemí pomáhat, pracovat s téma lidma. Tyhle fotky, to není nic. Promluví si s lidma, kteří si to zažili, pak teprv pochopíš.

Představ si, že je tvá sestra silný alkoholik. Vyhodili ji z práce, byla na léčení, ale jakmile se vrátila, začala pít zase a znepříjemnila tím život všem okolo. Její manžel a syn se odstěhovali k vaší matce. Celá rodina jí odvrhla. Jednoho dne ti opakovaně volá. Zvedneš to? Svou odpověď zdůvodni.

Zvedla bych to. Vždy chci vědět, co mi lidé chtějí říct i když třeba dopředu vím, že kdyby žádali o pomoc, nepomůžu jim. Takhle jim alespoň můžu vysvětlit proč a budou mít důvod o tom přemýšlet. I když třeba budou naštvaní.

Ahoj, posíláš otázky všem, nebo jen těm tebou vybraným? ráda bych totiž dostávala tvé otázky, děkuju:)

Terezka✌
Ahoj, otázky posílám všem. Postupně se pak snažím vyřazovat ty, kteří odpovídají nesmyslně, jedním slovem a pod. nebo neodpovídají vůbec.
Přidám si tě do sledovaných a otázky ti budou chodit.

Když několik tvých kamarádek 'pomlouvá' nějakou holku třeba například za to že spala ze 6 kluky a baví se o tom a tak.. Připojíš se taky ? a nebo je ti to úplně jedno ? (popravdě prosím) Nemyslím úplně pomlouvání ale říkají že je to strašný když je taková a tak. Jestli chápeš

Hm. Nemám žádné kamarádky mimo internet. A ty se navzájem neznají. Problém vyřešen.
Když ale někdo takhle mluví o někom koho znám a není mi úplně lhostejný, buď mlčím a ignoruju to nebo když už to překračuje meze, ozvu se s tím, že by si dámy měly zamést před vlastním prahem. Nebo bych snad o nich měla povykládat já? Okamžitě jsou zticha.
Pokud se ale jedná o holku, která se opravdu kurví a k tomu dělá další stejně hezké věcí, neberu to jako pomlouvání, pouze jako konstatování skutečnosti. A celkem ráda zjistím, komu taková *píp* svým chováním zase zničila život. Ráda jim to pak vmetu do obličeje, když se snaží pomlouvat mě.

Kdybys viděla před sebou někoho zkolabovat, jak byses zachovala? A jak byses zachovala, když bys tam byla sama a kdyby tam bylo lidí více?

Většinou sem já ta, která zkolabuje. HaHa.
Kdyby tam bylo vice lidí, počkala bych, jestli se o danou osobu postará někdo jiný. No jo. Možná je to hnusné, ale nesnáším fyzický kontakt s lidma. A tam by byl nutný. I kdyby to byl/a nějaký/á úžasný/á kluk/holka, stejně bych počkala, jestli se o ně nepostará někdo jiný. Když sem jednou zkolabovala ve škole a zjistila sem, že na mě učitelka mezitím sahala (musela se ujistit že nepotřebuju do nemocnice s blah blah blah), chytila sem hysterický záchvat. Od té doby si ode mě udržovala hezkou vzdálenost.
Kdyby tam ale nikdo nebyl, je jasné, že bych hned volala záchranku a ač s odporem bych provedla nutná opatření.

Kdy máš narozeniny? Těšíš se? :D

28.11. Což už je skoro za chvíli .. teda aspoň pro mě.
Netěším se na ně, protože mi bude osmnáct. Což já bych nejraději přešla v tichosti a prakticky to ignorovala, jako všechny moje narozeniny. Ale vím, že všichni kolem toho budou dělat strašné halo a řešit to. Já to nechci slavit a oni budou požadovat velkou, přinejmenším rodinnou oslavu. A já nesnáším rodinné oslavy. Ještě zvlášť, když se týkají mě. Všichni se na mě budou dívat, jako bych poprvé zjistila co to znamená dospělost. Jako by to hranice osmnácti let určovala.
Ach jo .. já nechci.

Dokazes nes zodpovednost za sve ciny? Nebo se snazis obcas "schovavat," protoze litujes toho, co jsi udelal/a? Myslis, ze plati "co se ma stat, se stane"? Ze je vsechno uz predurcene? Umis si predstavit, jak by to vypadalo, kdyby nikdo nedelal chyby a vsichni byli porad jen stastni a bezstarostni?

Záleží na tom, co se stane. Párkrát se mi stalo že sem před tím utekla, ale většinou se odpovědnosti stavím čelem. Tím že utíkate, nic nezískáte, protože si vás to stejně nakonec najde. Postavit se tomu je mnohem lepší. I lidé se na vás dívají jinak když přijmete zodpovědnost a jsou mnohem ochotnější si o tom promluvit, případně vám odpustit.
Ano, myslím si že co se má stát stane se, ale ne v tom smyslu, že by bylo naplánováno úplně všechno. Naplánovány jsou jen ty nejdůležitější okamžiky v našem životě. Ten zbytek záleží jen na nás. Všechny chyby které mezitím uděláme nejsou chyby, které se stát měly, ale které jsme si zavinili.
Ale kdyby sme ty chyby nedělali a byli bezchybní .. nebylo by to ono. Bylo by to strašně nudné. Kdyby byl každý perfektní, jak by ste si vybrali partnera a přátele? A co ty malé rebelie, kterými si můžeme okořenit život? Ne. Jsem ráda že je to tak, jak to je. Bezchybnost není dobrá.

Zobrazit víc

určitě jsi byl/a se školou na nějaké přednášce ať už na jakékoli téma a určitě jsi nebyl/a jen na jedné. Baví tě přednášky na různá téma? (my měli třeba drogy, AIDS, dospívání...) Která se ti líbila nejvíc a proč? Pokud na žádné přednášky nechodíte, neodpovídej, děkuju.

lesya moro
Nemám ráda školní přednášky. Ukážou nám par obrázků, řeknou několik údajů, všichni se nudí a nikdo z toho nic nemá.
Hlavně přednášky o drogách jsou strašně špatně pojmuté. Má to být protidrogová prevence, ale oni nás místo toho s těmi drogami jen seznámí a udělají "bububu dětičky". Opravdu účinná prevence.
Proč to nemůže být jako opravdové přednášky? Takové, na kterých mluví lidé, kteří si drogovou závislostí opravdu prošli? Na jedné z nich se byla. Nezapomenutelný zážitek. Mluvila tam holka, která si několik let píchala. Ukazovala nám fotky že svého života, jak byla víc a víc na dně. Jak přišla o všechno co měla a v jaké špíně a hnusu žila. Že prodávala své tělo jen proto, aby měla na drogu. Tohle je opravdová protidrogová prevence. Protože tohle vás opravdu zasáhne a uvědomíte si hodně věcí.
Nebo přednášky o domácím násilí. Všechno hezky zaobalí a "bububu dětičky". Ne, opět. Přednáška na které mluvily týrané ženy. Jednu manžel několik let bil, musela chránit své děti vlastním tělem. Žila v neustálém stresu. Když nám ukazovala, jak vypadala když si Ho brala, jak vypadala během té doby a jak vypadá teď, mysleli by ste si, že je to jiný člověk. Ale přes to všechno od něj nedokázala odejít. Až ji málem ubil k smrti. Až tehdy to začala řešit policie a ona byla volná.
A nebo žena, která začala prodávat své tělo, protože ani ona ani její muž nemohli najít práci a museli živit sebe i děti. Dělala to dlouho něž manžel přišel na to, odkud ty peníze má. A co si myslíte že udělal pak? I když si našel práci, nutil ji do toho. Musela spát s muži, kteří se ji hnusili za peníze, které si pak bral její muž. A on si mezitím našel o několik let mladší milenky, protože přece nebude spát s "prošukanou děvkou". Když odmítla, mlátil ji. Nakonec se pokusila o sebevraždu.
Tohle jsou opravdové přednášky. Chápu že ty svoje zaobalené blbosti cpou děckám na základní škole. Ale na střední? Na střední už jsou lidé připraveni na pravdu. Tohle beru jako urážku. Proč se nám snaží lhát, když stejné víme, jaká je pravda .. ?

Zobrazit víc

Tahle otázka bude znít hodně debilně, a pokud nechcete, nemusíte vůbec odpovídat. Strašně mě to ale zajímá. Neurážejte se hlavně. Takže; Koukáte na porno? Nebo takhle. Viděli jste ho už někdy? Jaký na to máte názor?

Péťa ヅ
Každý už se někdy díval na porno. Já teda zastávám názor, že nevím, proč se dívat na něco, co můžu sama dělat. A rozhodně tak z toho budu mít větší požitek.
Přijde mi celkem stupidní v tomhle průmyslu pracovat. Pochopím ty, kteří k tomu byli donuceni finanční situací, ale ti co to dělají dobrovolně? Udělat ze sebe šaška, párkrát zahekat, nechat se pří tom natočit a konec. Aha.
Pro mě je sex o lásce a tohle z něj dělá komerční záležitost. Sex je všude, sex se prodává. Fuj. Taky když se na to dívají male děcka (kdo by jim v tom bránil), berou si z toho příklad a pak to dopadá, jak to dopadá.
Celkově je mi to jedno. Ať si každý dělá a dívá se na co chce. Ale smysl a účel pornografického průmyslu opravdu nepochopím.

,, Pojdte děti! Jedeme do bazénu! " Bazén? Já vždy skončila budto u babičky na chatě a nebo u zubaře jako většina dětí v různých filmech. Co ty? Slyšel/a jsi někdy podobnou větu? Kde jsi ty nakonec skončil/a?

Tohle se u nás nikdy nevedlo. Matka ke mě byla vždycky upřímná. I když sem byla třeba u doktora a ptala se, jako všechny male děcka, jestli to bude bolet, tak mi narovinu řekla, že jo. Což mě sice mírně vyděsilo, ale myslím si, že to bylo lepší.

"Jen zahlídli svět - maj na duši vrásky, tak málo je, tak málo je lásky, ztracená víra hrozny z vinic neposbírá." Vidíš v tom něco? Připomíná ti ten text něco? Piš, co tě právě napadá.

Samozřejmě, krásně to vystihuje naší uspěchanou dobu.
Jen co se děcka začnou trochu orientovat ve světě, vnímat, snaží se být strašně dospělými. Tváří se, jako by na nich ležely všechny problémy světa, právě pro to, že všechno ví, všude byli, všechno zažili. Snaží se dospělým přiblížit tou nejhorší možnou volbou, tedy alkoholem, kouřením, sexem a někdy i drogami. V dnešní době už tyto věcí obklopují děti natolik, že se v třetí třídě stávají vážnými kuřáky, ve páté alkoholiky a v sedmé, osmé jsou sexuálně aktivní s tím, že už dříve experimentovali. Pokud zrovna nejsou venku, aby se věnovali svým neřestem, sedí doma za počítačem a jsou drzí na rodiče. Čím víc, tím líp. Nezajímá je nic jiného než aby byli in a cool a měli swag. Zakládají pro ana a mia stránky, sdílejí psycho obrázky, svoje pořezané ruce (protože trpí vážnou depresí) a tváří se, jak jsou nepochopení světem.
Pro tohle všechno zapomněli, že existuje něco jako láska. Jsou drzí na své rodiče, dělají jim problémy, ale zapomínají, že díky nim, by tady ani nebyli. Že to oni jsou ti, kteří je milují, starají se o ně, živí je a provázejí životem. Rodiče si zaslouží aby jim jejich děti lásku opětovaly. Prarodiče mají jen na peníze, utahují si z nich, z jejich stáří. A přitom právě to stáří, jim dává tolik moudrých rad a prarodiče je milují stejně jako rodiče. Navíc každý jednou zestárneme. Prarodiče si zaslouží úctu a lásku. Stejně tak, jako každý rodinný příslušník. Ano, pokud své děti týraji, je to výjimka.
A láska ve vztazích? Pro ne to neexistuje. Jejich lásku nahradil sex. Nechápou, proč by svoji polovičku měli milovat, starat se o ni, proč by jim na ni mělo záležet, proč by si ji měli udržovat delší dobu. Nechápou, proč by měli být něžní a milí. Jejich cílem je co největší počet sexuálních partnerů. A co že někomu ublíží? O to větší přece budou borci/borky ne? Sex a věci kolem něj jsou kolem nich v takovém měřítku s tolika špatnými informacemi, že ani nejsou schopni to vnímat jinak.
Nemají víru v kouzlo dětství. Tu najdou až v dospělosti, kdy přijdou opravdové problémy a uvědomí si, že se připravili o nejkrásnější část života. Nemají víru v lásku, protože naše internetová společnost je k tomu nevede. Nemají víru v naději na lepší svět, kdy se děti proháněly po venku a jejich jedinou starostí bylo rozbité koleno. Nemají víru v naději. Nemají víru v sami sebe. Nemají víru ve víru. Tahle doba a tyhle zažité zvyky víru zabíjí.
Samozřejmě, netýká se to všech. Existují děti, které ještě mají pravé dětství. S to je dobře. Ale bohužel, týká se to větší části dnešní populace a já sem opravdu zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál ..

Zobrazit víc

Kouříš? Jaký máš názor na kouření obecně? Kouří někdo ve tvém blízkém okolí a jaký máš názor na to? Vadí ti, když někdo kouří?

Kouřila jsem, ale podařilo se mi přestat. Nemám na kouření dobrý názor, ale ať si každý dělá co chce. Hodně lidí v mém okolí kouří. I miláček. Jsem na to zvyklá, takže mi to nějak extra nevadí, pokud ten dým nejde přímo na mě. To mám potom chuť típnout jim to cígo přímo o oko.

Které město je podle tebe horší z hlediska kriminality? (partičky feťáků, bouchači) Č.Těšín x Třinec

Hm .. Těšín. I v Třinci jsou jsou fakt velká hovada (a že lidi z těchto okruhů dobře znám), ale věcí které sem viděla v Těšíně .. eh. Opravdu ne, díky.
Tím zas neříkám, že tam nejsou i fajn a v pohodě lidi. Jsou. Ale přesto ..

Fandíš nějakému sportu ? Jestli jo tak jakému? A jakému týmu ?

Vzhledem k tomu, že jsem z Třince a Třinec žije hokejem .. ani mě se tahle horečka nevyhla. Ale ani tak to moc neprožívám.
Jinak nefandím žádnému sportu. Občas se podívám na nějaké jezdecké závody, ale jinak mě sport absolutně nebaví. Teda baví .. ale v realitě. Dívat se na sport v televizi mi příjde strašně nudné. Naši se dívají na formule, kulečník a americký fotbal. Občas se dívám s nima, ale vždy jen chvíli.
A sport, který v televizi absolutně nesnesu, je fotbal. Když vidím, že někde hraje, velice rychle jsem z toho místa pryč. Jedinkrát mě donutili abych se na něho dívala a bylo to fakt za trest. Než někdo doběhl k jedné brance, tak mu někdo jiný ten míč vzal a běžel a běžel a běžel a než doběhl k druhé brance, tak mu ten míč zase někdo vzal a tak pořád dokola .. fuj. Miluju fotbal když si můžu zahrát, ale tohle fakt ne.

Zobrazit víc

Jsi sprostá/ý? Pokud ano, nemyslíš si, že by se sprostá slova dala nahradit? Nebo si myslíte, že je to někdy prostě potřeba? Pokud ne, myslíte si, že je to tak lepší? Proč?

Péťa ヅ
Většina lidí od koní dokáže být sprostá tak, že by jim kdejaký dlaždič záviděl. Vlastně by se mohlo říkat "mluvíš jako koňák".
Ani já nejsem výjimkou. Když se rozjedu, tak už se nezastavím. Občas se sama divím, že dokážu být tak originální v používání sprostých slov. Jednou sem tím dokonce vyděsila nějakého chodce. Ale tenhle stav je aktuální jen když sem u koní. Jinak sprostě prakticky nemluvím. Ovládám se a sprostá slova nahrazuji. Někteří se mi za to posmívají (kdyby mě tak slyšeli u koní!), ale mě nepřijde právě přitažlivé, když holky mluví jako hovada.
Samozřejmě občas se sprostým slovům nevyhnu. Když něco potřebuju zdůraznit nebo jsem hodně naštvaná. Ale to se stane každému a nevidím v tom nějakou pohromu.

Pokládáš tady na asku lidem otázky? Pokud ano, kde čerpáš inspiraci? Jaké otázky tě nejvíce štvou a jaké máš naopak rád/a?

Tabáková Královna
Ano, posílám otázky. Někdy mě nějaká napadne, ani nevím jak, občas mám kreativní chvilku nebo se ptám na to, co se okolo nás děje nebo na situace, které mě v životě potkaly. A přiznávám se, že když mám úplně prázdnou hlavu, nějakou otázku mi vymyslí maminka.
Mám ráda všechny otázky, ve kterých se můžu rozepsat nebo aspoň vyjádřit svůj názor. Naopak nesnáším když někdo v otázce žebrá, otázky typu like za like, dotazy na můj sexuální život a podobné zbytečnosti.

http://eu-photo3.ask.fm/294/004/855/2390003015-1rsnen7-15nnetohbo85ehf/original/avatar.jpg vždyt nevypada že jseš anorektička? :O Spíš jseš 'tlustá' :))

Anorexie je mentální nemoc. Je v hlavě. Anorektička není jenom holka, co je vyhublá na kost (což u mě za chvíli bude, žebra si můžu počítat jenom od pohledu, bohužel), ale ta, která nenávidí své tělo, připadá si tlustá, i když není a je schopná udělat cokoli aby zhubla -> přestane jíst i za cenu toho, že si zdevastuje tělo a bude trpět.

Napíšeš tady něco o anorexii? Jak to prožíváš a tak? Nemusíš jestli nechceš.

Hm ..
Vlastně už ani nevím jak to začalo. Kdysi sem byla vypracovaná, hubená, měla jsem dokonalou postavu. Každý mi ji záviděl (po tom, co mě přestali šikanovat HaHa). Jenže pak sem nevím proč přestala cvičit a přibrala jsem. A tehdy se mi vrátilo to jak se mi posmívali že jsem tlustá. Dívala sem se do zrcadla a říkala sem si, že musím zhubnout. A jak zhubnout nejrychleji? Přestat jíst.
Tak sem jíst přestala. Jenže co se stane, když je žaludek zvyklý na pravidelný přísun a vy mu ho delší dobu nedodáte? Budete mít křeče a budete zvracet, i když nemáte co. Takhle jsem to zkoušela několikrát, než mi došlo, že to asi nepůjde. Tak sem zase jíst začala, ale postupně jsem snižovala dávky, až mi stačil suchý rohlík na den. Občas i půlka. Samozřejmě jsem mezitím i cvičila, takže kila šla dolů hodně rychle.
Říkala jsem si, ještě chvilku a zase jíst začnu. Ale pořád mi to nestačilo, chtěla sem hubnout víc a víc. Začínaly mi lézt kosti a já o sobě přesto tvrdila, že jsem tlustá. Občas jsem se neovládla a normálně se najedla. Když jsem to následně vyzvracela, protože to žaludek nezvládl, nijak sem to neřešila. Když jsem ale nezvracela, trestala jsem se hladovkami, kdy jsem klidně i několik dní nejedla.
Momentálně se mi jídlo hnusí. Jenom otevřu ledničku a je mi špatně. Nedokážu se dívat jak někdo jí. Mám už jen 44 kilo a uvědomuju si, že na tom nejsem zrovna nejlíp. Jsem slabá, rychle se unavím. To co bych kdysi zvládla hravě, je pro mě problém. Taky nehty a vlasy se mi ničí mnohem rychleji než kdysi. Už v podstatě nevím co je hlad. Je to jen mírně nepříjemný pocit, který mnohdy ani nezaznamenám. Snažím se jíst násilím. Po malých dávkách a postupně je zvyšovat. Ale nejde mi to, vždy se po čase vrátím k hladovění. Přítel mi pomáhá. Nutí mě jíst i když protestuju. Ví, že je to pro moje dobro.
A já vím, že teď bojujúci opravdu důležitou válku. Když vyhraju, přežiju a budu žít normální život. Ale když v téhle chvíli prohraju, odsoudím svoje tělo k pomalému umírání. Přijdu o vlasy, nehty, možnost mít děti, selžou mi orgány, nebudu schopná se sama ani pohnout ..
Děsí mě to. A hodně. Nejsem si jistá, jestli to dokážu vyhrát ..

Zobrazit víc

http://eu-photo3.ask.fm/793/593/339/150003007-1rsscqn-68fc0glrkkh5imf/original/avatar.jpg Vypadá úžasně! :3

✎majdulka04✐
Děkuju :) Teda .. spíš děkuju za ní a za její majitelku :)
Je to úžasné zvíře. Žužla. Okusuje všechno co jí přijde do cesty. Dneska se mi snažila sežrat tričko a kraťasy když sem jí čistila. A když sem chtěla odejít z boxu, chytla mě v zadu za tričko a tahala zpátky. Fakt zlaté zvíře.
Že začátku sem se jí celkem bála, vzhledem k jejímu zlozvyku je to celkem pochopitelné, ale pak sem zjistila, že jenom žužlá, maximálně trochu štípne.
Akorát je chudák nemocná. Je dýchavičná, má problémy s kopyty a začíná se jí to horšit.

Jaký máš názor na anorektičky...chtěl/a bys byt taky ? mysliš si že maji zdravy rozum ?

Nechci jí být už jen proto, že už jí jsem.
Anorexie je nemoc a obvykle jí něco předchází. U mě to třeba byla šikana. Je mi takových lidí líto. Vím jak těžké je takhle žít.
Už jen proto nesnáším pro anna vlohy, stránky atd. Ty lidí, co je zakládají bych stavěla ke zdi a střílela. Oni totiž ani trochu netuší, co to vlastně anorexie je. Myslí si, že když se strašně budou pokoušet nejíst (což se jim nepodaří), vychvalovat fotky anorektiček a psát všem co dělají to samé "jsem s tebou sis", že anorektičkami budou. Sranda, že? Ale anorexie je peklo. Nic víc než hnus.
A právě díky takovým blbům se lidí na ty, kteří jsou opravdu nemocní dívají jako na někoho, kdo to dělá jen pro zábavu. Posmívají se. Pomlouvají. A to mi opravdu nepřijde fér. Kamarádka kamarádky právě leží v nemocnici. Musí přijímat umělou výživu. Selhávají jí orgány. Umírá.
Anorexie vážně není něco, co by mělo mít svoje fankluby a fanoušky. Anorexie je vážná nemoc .. kdy si to lidí uvědomí?

Zobrazit víc

Když někomu napíšete "Jak se máš?", je to jen fráze, abyste nějak začali/pokračovali v konverzaci nebo vás skutečně zajímá nálada toho člověka? Prosím pravdu.

Viviana •
Vzhledem k tomu, že si píšu jen s lidma, na kterých mi záleží a mám je ráda, tak mě to opravdu zajímá. Jinak bych se na to ani neptala.
Pokud mi ale napíše někdo jiný, koho neznám. a zeptá se mě, zeptám se zpět jenom že slušnosti.
Pokud je to někdo, koho znám a na jeho náladě mi absolutně nezáleží, neptám se. A je mi jedno co si ten člověk bude myslet.

37.Kdyby tvůj přísun energie nezávisel na spánku, jak bys tento čas využíval/a ? #B

Bunneyx’s Profile Photo#Bunney
Hm .. sex celou noc? Hm ..
Ne, vážně. Já v noci nespím. Skoro nikdy. Takže většinou čtu, sem na asku, občas si s někým píšu, pokud je ještě/už někdo vzhůru. Kreslím, píšu, něco tvořím, nebo se učím. Kdysi sem se chodila sama procházet ven nebo běhat.

Co bys udělal/a, kdyby umřel někdo, v kom máš největší oporu ?

Death in life ..
Někdo, v kom mám největší oporu je někdo, v kom mám prakticky jedinou oporu. Drží mě nahoře, i když mám tendence padat dolů. A dole je to opravdu hodně ošklivé. Bez něho bych tam byla rychle.
Takže opravdu nevím co bych dělala. Zřejmě bych měla znova deprese a znova se pokusila zabít, abych byla s ním.

Čo väčšina ľudí považuje ako samozrejmosť?

AnneCernikova’s Profile PhotoClarity ^.~
Svůj život. A hlavně svůj pohodlný život.
Většina lidi bere jako samozřejmost, že se narodili do normální rodiny, mají dost jídla, oblečení, všeho. Neváží si těch věcí a plýtvají s nima. Proč? Protože je přece samozřejmost, že ty věcí mají a bude jich pořád dost. Už si ale neuvědomují, že existují lidé, kteří na nedostatek těchto věcí umírají.

Co dnes budeš dělat? Plánuješ si věci dopředu nebo všechno děláš na poslední chvíli?

Firefighter Nadosh
Půjdu ke koním, pustím Gabču a Marcela ven, vyčistím boxy, zkontroluju kobyly, půjdu se s G&M projít. Zavřu je, vyčistím, vyčistím a zkontroluju Sejm, která je nemocná a pojedu domů, hodit si sprchu a spát.
Většinou se snažím, plánovat si věci dopředu, jako dnes. Ale obvykle se něco na poslední chvíli změní, takže si nikdy nejsem dopředu jistá, co budu ten den opravdu dělat.

Asi to tady nepatri,ale snad neotravuju Ja osobne v to kouzlo 'Lapení zlych snu' verim,prijde mi to jako neco kouzelnyho,jeste obzvlast kdyz to pouzivali uz Indiani, Lapac sem si koupil asi před necelymi 3 tydny,a mam ho nad posteli a osobne mi prijde ,ze to vyadava takovou pozitivni energii.

V pohodě :)
Všechny věci mají přesně takovou moc, jakou jim dáme. Právě proto, jsou trochu lepší lapače, které ti udělá někdo koho znáš a má tě rád. Protože už při výrobě do nich dává lásku. A to je ta nejmocnější ochrana.
Lapače jsou skvělá věc, dost mi kdysi pomohly, když sem měla deprese a zdála se mi jedna můra za druhou.

Věříš tomu, že lapač snů má opravdu tu moc zachytit naše sny?

Věřím tomu, že má přesně takovou moc, jakou mu dáme.
Pokud ho má někdo někde pověšený jenom jako ozdobu, je jasné, že svůj účel plnit nebude. Nebude mít žádnou moc.
Ale pokud ho má někdo doma pověšený nad postelí a opravdu věří v jeho moc .. věřím tomu, že opravdu dokáže zachytávat špatné sny a udržovat ty dobré.
Věříš tomu že lapač snů má opravdu tu moc zachytit naše sny

Ahoj,zdravím tě. Pokládám ti otázku,jelikož mě zajímá tvá odpověď:) Brečíš často u filmů/seriálů,nebo jsi typ,ktereho nic nodojme a vždy si udrží "kamený výraz"? Brečel/a si někdy takhle před někým? Rozbrečel/a si se u nějakého filmu,který k pláči vůbec nebyl? A rozbrečel/a si se někdy při hororu?

Eliška☺
Obvykle nebrečím. Vůbec. Jediný film, u kterého mi ukápla slzám byl P.S. I love you. Uznávám, viděla jsem hodně smutných scén, ale jediná moje reakce byla obvykle "hm ..".
Pak jsou tady ale občas stavy, kdy mě dokáže rozbrečet cokoli. Brečím, když na mě někdo promluví, když na mě někdo promluví, když se někdo pohne, když se pohnu já, když cokoli vidím, když spím, když se chci spát .. prostě pořád. To se raději na filmy ani nedívám. Nestačily by mi kapesníky. Díky bohu, že tohle se moc nestává.
Na veřejnosti jsem brečela jenom jednou (stav popsaný výš) a už nikdy víc. Všichni se mě ptali co mi je a já jim nebyla schopná říct, ať jdou do míst, kam slunce nesvítí a dají mi pokoj, protože sem brečela čím dál víc. Totálně sem se sesypala. Za tuhle situaci jsem si ale mohla sama. Takže když sem tehdy řekla nikdy víc .. víckrát už se to prostě nestane.
Před miláčkem brečím běžně. Hlavně když odjíždí. Brečím, jako bych ho izolovat nikdy neměla vidět. Chudák, musí být těžké snášet tyhle moje stavy. Je celkem vtipné, že sem nedokázala brečet na pohřbech, ale od něho mě rozbrečí jediné slovo.

Zobrazit víc

Usmial/a si sa niekedy na silu ?

Adam Hanuliak
Vždycky, když mi matka řekne abych něco řekla, řešila a pod. s jejím manželem, můj "úsměv" vypadá jako kdybych byla psychicky nemocná a ještě chytla nějakou hnusnou křeč.
Ale jinak se usmívám často, i když na to nemám náladu. Nesnáším, když se mě pak někdo pořád vyptává co mi je, proč se tvářím zrovna takhle nebo jestli se mi to nelíbí.

Vztah na dálku ? Co si o tom myslíš ? Zkus se na to téma rozepsat :)

Death in life ..
Vztah na dálku .. o tom se mi ani nechce přemýšlet.
Při představě že by se jeden z nás musel odstěhovat někam daleko a vídali by sme se jednou měsíčně, jednou za půl roku nebyl tak, mi je špatně. Už teď máme z jistých důvodů omezené množství času, které spolu můžeme trávit. A upřímně .. zabíjí mě to. Já jsem prostě člověk, který svého partnera potřebuje cítit vedle sebe. Být v jeho blízkosti. Nestačí mi jen slova nebo fotky. Samozřejmě neříkám, že bych se s ním rozešla kvůli vzdálenosti. Miluju ho, takže bych si musela nějak zvyknout.
Jinak proti vztahům na dálku nic nemám. Pokud se dva milujou, tak proč ne? Ale ta nejistota, co ten druhý dělá, jestli na vás myslí nebo je mezitím s někým jiným a s váma si jenom hraje musí být strašná. Na druhou stranu se říká, že odloučení vztah posiluje. A taky se na toho druhého víc těšíte a vážíte si těch chvilek s ním.
Nevím, nezažila jsem to a upřímně ani nechci, takže se o tom nějak moc rozepisovat nemůžu ..

Zobrazit víc

Zavidim Ti, ze jsi stihla az vazne hubena a pritom mas orsa, takova jaka mas. Neber to prosim zle!myslim to v dobrem,ja kdyz zacala cvicit, prsa sla hned pryc :) jinak, mas suoer odpovedi :)

V pohodě, děkuju :)
Ono je to tím, že už od malá cvičím. I co se prsou týče. A hubená jsem byla pořád. Takže když sem začala takhle extrémně hubnout, stejně na mě nebylo moc tuku, který by mohl jít dolů, takže se mi nic moc nezmenšilo. Teď už ztrácím objem jenom na břichu.

každýho teď zajímá jen váha atd. odsuzuješ lidi jen kvůli tomu? měl/a by jsi raději 5kg podváhu nebo 5kg nadváhu?

Soudit podle váhy, je ta největší blbost. Mám šest kilo podváhu. Skoro sedm. Lidi na mě rvou "Anorektičko!", ale už je nezajímá, že mám potřebu hubnout právě kvůli takovým lidem jakou jsou oni. Protože když na vás někdo dost dlouhou dobu řve "sude, bečko sádla, velrybo" a ještě to doprovází .. no, to je jedno, prostě se vám to vryje do mozku. Máte pocit, že tlustí jste, i když jste vlastně nikdy tlustí nebyli. Já si to nevybrala, nikoho jsem.se o to neprosila. A přesto jsem za to souzena.
Za každou postavou se skrývá příběh o tom, proč je taková jaká je. A lidi nemají právo soudit, dokud ten příběh nepoznají. Teprve až ho poznají se mohou vyjádřit.
Samozřejmě, že jsou lidé, kteří si za svou váhu mohou sami. Osobně znám par lidí, co si svým životním stylem přivodili nadváhu. Vypadají hrozně, pořád si na to stěžují, ale že by se sebou začali něco dělat, to ne. Když vím že je to takhle .. ano, tyhle lidi odsuzuju. Protože jsou prostě jenom líní a blbí. Nic víc.
Ale jinak ne. Moc dobře vím, jaké to je, když se vám někdo směje a odsuzuje vás kvůli váhy. A nechci lidem dělat nic o čem vím, že nechci aby oni dělali mě. Ano, tím že to nebudu dělat, je k tomu, aby to nedělali taky nepřinutím. Ale já osobně ze sebe budu mít lepší pocit. A par jedinců, už to taky ocenilo. Navíc, nikdy nevíte, co se vám přihodí a karma .. karma je svině.

Zobrazit víc

Šel/Šla bys raději na poslední koncert své oblíbené kapely, nebo bys raději strávil/a víkend se svým partnerem, se kterým se nevídáte příliš často a tohle je opravdu výjimečná situace? Partnera s sebou vzít nemůžeš. Co zvolíš a proč? Upřímně. (Ti, co partnera nechtějí, ať radši neodpovídají. :))

God hates us all.
100% bych byla s partnerem. Jo, možná bych si nadávala, že sem si nechala ujít příležitost, ale přece jenom, koncert je chvilkový, partner může být doživotní. Takže je rozhodně lepší volba on.
Rozhodně bych si to vybrala taky z toho důvodu, že mě jeho nepřítomnost zabíjí. Momentálně se spolu nemůžeme stýkat zrovna často. Je záhadou, kdy spolu zase budeme, pokud vůbec. A i tak, spolu můžeme být sotva dvě hodiny a už zase musí jít. Pro celý víkend s ním bych zabíjela.

Na fb teď koluje challenge. Úkolem je vychstnout na sebe kbelík s vodou a nominovat někoho dalšího (Viděla jsem to zatím jen u pár celebrit). Jaký máš názor na takový kolující challenge? Minule bylo vyexování piva třeba. Udělal/a bys to? Máš rád/a takovýhle úkoly nebo si spíš proti tomu? Vysvětli.

Iss
Tyhle challenge mi přijdou jako strašná blbost. Vím, že mě do pár z nich někdo nominoval, třeba do toho piva na ex .. ale proč bych měla pít něco, co zrovna dvakrát nemusím, nebo kupovat někomu basu, jenom proto, že si to někdo vymyslel?
Vím že kluci kdysi v hospodě hráli "vypij nebo zaplať". Každý kdo chtěl se mohl přidat. Buď vypili pivo na ex, nebo platili další rundu. Proč ne? Do hospody je to skvělá zábava.
Ale aby malé, snad ještě ani ne 15 leté děcka "exovaly pivo" (stejně to buď nedali, nebo to na sebe rovnou vylili), točili to a ještě sdíleli na fb s tím, jací to jsou borci .. to si ráda nechám ujít.
A chrstat na sebe kbelíky s vodou, jenom že to někdo řekne a je to teď v módě .. prosím vás, to kdyby někdo řekl "je v módě skákat z nejvyššího mostu v okolí přímo hlavou na beton", tak půjdete a uděláte to? Podle mě se tihle lidi jenom ztrapňujou, nic víc.
Někde v británii (asi) mají chalenge, že si omotají lepící páskou, tím si ho "znetvoří" a snaží se o co nejvtipnější selfie. Jsem zvědavá, kdy to dorazí i k nám. U tohohle by se člověk aspoň trochu pobavil ..

Zobrazit víc

Hádanka:V autě jede otec a syn (pokrevní)A jak to tak na silnicích chodí,najednou se přihodí strašná nehoda.Oba dva jsou vážně zraněni a sanitky je odvezou do dvou různých nemocnic.Syn je na operačním sále,přijde k němu chirurg a řekne:"Nemůžu ho operovat, je to můj (pokrevní) syn!" Jak je to možné?

Chirurgem je matka toho kluka.

Co ty a alkohol? Proč pí/nepít? V kolikati letech jsi alkohol poprvé ochutnal/a? Chutná ti? Pamatuješ si na to, kdy ses poprvé opil/a?

Nejsem odpůrce alkoholu, ale většinou nepiju. Večer si dám s matkou sklenku vína, nebo trochu ostružinovice/jahodovice. Když chce miláček pit, tak si vypiju s ním, ale jinak .. ne. Nemám s alkoholem dobré skušenosti, navíc mi poslední dobou (až na sladké domoviny) moc nechutná. Dokážu se zabavit bez něho a znám lepší aktivity, než opíjení se.
Nepopírám .. na akcích jsem schopná vypít neskutečné množství, ale přijde mi, že tohle už je nějak za mnou a necítím tu potřebu jako kdysi, chodit po večerech pařit.
Alkohol jsem ochutnala už jako malá. Můj strejda to bral trochu .. volněji než ostatní z rodiny. Takže pokud sem si nehlídala svoji colu, brzo v ní byl rum. Ale ani moje matka v tomhle nikdy nebyla moc přísná, vždy mi trochu alkoholu dovolila. Později mi říkala, že si můžu pit jak chcu, ale že problémy mi žehlit nebude a ani vlasy nad záchodem mi nepodrží.
Samozřejmě si pamatuju, kdy sem byla poprvé opilá. Dobře, nepamatuju si čas. Ale událost ano. Bratr manžela mé matky měl kolaudačku, alkohol teklo proudem a nikdo neřešil, že mi nebylo ještě ani patnáct. Následující ráno bylo obvzlášť veselé. Hlavně když se mi matka smála, že je mi blbě.
A poprvé sem zvracela, když sme s partou pili na louce. Naštvala mě jedna osoba a já do sebe nalila dost velkou část 50% rumu. Bez zápitku. Za chvíli sem o sobě nevěděla. Což netrvalo dlouho, protože obsah žaludku šel ven. Od té doby rum nesnáším. Jedno si z té noci ale pamatuju nejjasněji. Kámoše, jak zvracel a zároveň hrál fotbal. Bože .. kde jsou ty časy ..

Zobrazit víc

Jelikož mi na asku někdo psal, že jsem píča, protože se "vytahuju" že jedu na dovolenou, a přidávám fotky a tak, tak se vás zeptám:) Přidáváte taky fotky z dovolený? Statusy, nebo se dělíte o zážitky nebo tak?:)

Péťa ヅ
Hm. Tak vzhledem k tomu, že si naše rodina dovolenou nemůže dovolit a já musela celé prázdniny dřít jak .. em, idiot abych si vůbec mohla koupit aspoň svačinu .. tak tohle se mě vůbec netýká. A uznávám, že když jsem po celém dní tvrdé práce přišla domů, unavená, špinavá, polomrtvá, zapla fb a viděla ty lidi, jak se někde válí, nemusí nic dělat a užívají si, měla sem sto chutí poslat je do míst, kam slunce nesvítí.
Ale zas na druhou stranu, kdybych na té dovolené byla já, taky bych se dělila o zážitky. To je snad normální. Všichni sdílí videa, fotky, dojmy s výletů, dovolených a podobně. Když sme na tom ještě nebyli tak špatně, taky sem sdílela nějaké fotky.
Pokud to někomu vadí, je to jen závist, nic víc.

Ktore boli tie najuprimnejsie oci do ktorych si kedy hladel/hladela?

Jednou, když sem zase umírala na bolest záď, že kterých mě následně bolela i hlava, jsem se doplazila k doktorce s naivní myšlenkou, že mi řekne něco jiného, než že simuluju.
Sedím v čekárně, nudím se, umírám .. a cítím, že se na mě někdo dívá. Malá holka, 4,5,6 let? Přísahám že sem se ji bála. Dívat se do těch velkých, modrých očí bylo .. nedokážu to ani popsat. Nedokázala sem se do nich dívat dýl, než chviličku. Mladá upřímnost, naivita a nezkaženost .. jak dlouho asi ji to vydrželo .. ?

Bojíš se pavouků? Chtěl/a bys je chovat doma?

natalie
Nesnáším pavouky.
*VTIPNÁ HISTORKA*
Byla sem na záchodě a přede mnou se procházel velký pavouk. Samozřejmě, se usadil přímo mezi mnou a dveřma. Já zděšeně stála na záchodě s tím, že nevím co dělat, protože k tomu pavoukovi se prostě nepřiblížím. Za žádnou cenu. Pak mě napadlo, že toho pavouka rychle přeskočím, než si uvědomí co se stalo a pokusí se mě sežrat, otevřu dveře a uteču. Byl by to geniální plán. Za pavoukem sem přistála, kliku sem chytla .. a zjistila sem, že jsou zamčené, takže sem do nich narazila. Ale k tomu pavoukovi sem se ani nepřiblížila!
No .. vzhledem k tomuhle a k tomu, že moje matka z nich má ještě větší strach než já, bych je doma opravdu chovat nemohla.

Co je pro tebe v životě nejdůležitější?

natalie
Dokončit střední školu, dostat se na polygrafickou vysokou, úspěšně ji absolvovat. Vydělat si dostatek peněz, abych se co nejdříve mohla odstěhovat a nastěhovat si k sobě přítele.
Mít šťastnou a zdravou rodinu a splnit si alespoň část snů.
Umřít s tím, že sem nežila zbytečně a něco po sobě zanechala.
Co je pro mě tedy nejdůležitější? Život, štěstí, rodina, láska.

Čo je podľa teba láska?

Leslie
Láska ..
.. to je, když všechno obětuješ jedné osobě, protože víš, že to za to stojí.
.. to je, když myslíš "my" místo "já".
.. to je, když když nehledíš na překážky, ale za ně.
.. to je, když tě nepřítomnost druhé osoby zraňuje.
.. to je, když znáš všechny stinné stránky partnera, ale akceptuješ je, toleruješ a vlastně i miluješ, protože utváří jeho já.
.. to je, když víš že stojí za to bojovat.
.. to je, když nesnášíš děti, ale stejně chceš, aby vaše láska běhala po obýváku.
.. to je, když s jeho blízkostí přichází štěstí a s jeho odchodem mizí.
.. to je, když se pohádate, jakkoli vážně, ale stejně uznáte, že vám ten druhý chybí a jste ochotní hledat kompromisy.
.. to je něco, co přichází postupně, ale chytí se tě to tak pevně, že už tě to nikdy nepustí.
.. je něco, co bolí.
.. nejsou růžové obláčky a srdíčka, je to tvrdá realita.
.. to je když netoužíš po polibcích, ale po objetí.
.. je něco neuvěřitelného, nepochopitelného, nádherného, bolestivého, něžného, tvrdého, něco, co zažijete jen jednou za život.
.. je ten nejsilnější cit.
Pro mě, je láska on.

Zobrazit víc

Prečo nad ostatnými najviac rozmýšľame, keď sú preč?

Leslie
Člověk si nikdy naváží toho co v daném okamžiku má. Pravou hodnotu si uvědomí teprve ve chvíli kdy daný/á člověk/věc není v jeho blízkosti. Teprve tehdy o ní začíná uvažovat.

Otázka pro uživatele facebooku... Kolik máš na facebooku přátel? S kolika přibližně (alespoň procentuálně) se znáš osobně? Píšeš si s většinou, nebo je tam máš jen tak do počtu?

Já sice fb mám, ale tak nějak .. okrajově. Nemám ponětí, kolik mám přátel a s kolika z nich se znám osobně. Přidám si každého kdo mi pošle žádost, není to pro mě důležité, nejsem nijak aktivní. Fb má i svoji užitečnou stránku, ale já ji nepotřebuji, takže ani nevyužívám.
Píšu si většinou jen s miláčkem. Občas s Nicol, Verčou a některými lidmi s asku. V podstatě nepoužívám fb, ale jen messenger. A i ten minimálně.

Myslíš,že je správná kastrace domácích zvířat?

WorldIsWeirdPlace’s Profile PhotoH.A.N.G.man
Souhlasím s ní, když je potřebná. Třeba na vesnici by se mohlo stát, že by kočky/psi mohli mít mladé co pár měsíců. V tom případě je lepší samici vykastrovat, než zabíjet mladé. A nebo že zdravotních důvodů, to také.
Ale jinak s tím rozhodně nesouhlasím. Celá ta operace zvíře změní. A trvá hodně dlouho, než se alespoň vzdáleně přiblíží ke stavu, ve kterém bylo předtím. Není to hezká změna a nevidím důvod, proč do ní zvíře nutit, když to není potřebné.

'věk je jen číslo' nejsem jediná komu přijde, že tohle heslo napadlo nějakého pedofila?

haughty
Věk je jenom číslo. Věk neurčuje vyspělost dané osoby. Někomu může být 50 a ještě nedospěl a někomu může být 15 a může být plně vyspělý. Věk jen odpočítává, jakou dobu už sme na zemi. Může být pro hodnocení orientační, ale nic víc.
A co se věku ve vztahu týče, nevybereš si, do koho se zamiluješ. Znám holku, které je 17 a jejím partnerem je 30 letý muž. Jsou spolu od jejich čtrnácti. Perfektně jim to klape. Peníze, sex? Ne. Není bohatý a ona je pořád panna. Proč tedy soudit?
Samozřejmě že jsou lidé, kteří mají psychickou poruchu, kteří jdou po penězích nebo po sexu. Ale to už je snad jejich věc, ne?

Dokázal/a by si sa ísť pozrieť do väznice? Vieš sem napísať ako by si sa asi cítil/a medzi tými ľuďmi, ak by si vedel/a čo všetko spáchali?

Ruti
Chtěla bych se jít podívat do vězení. Ale ne do těch moderních, kde to mají vězni skoro jako doma. Ale do těch středověkých. Tak, kde někteří hnili v kamenné kobce s trochou slámy jen o plesnivém chlebu a vodě. Kde je pomalu ožíraly krysy a kde neměli možnost spatřit sluneční světlo. Tohle bylo opravdové vězení.
Samozřejmě bych se necítila nijak skvěle, spíš naopak. Ale chtěla bych zažít, jaká atmosféra tam vládne.

Jak velká je hranice mezi láskou a nenávistí?

Mezi láskou a nenávistí? Obrovská. Jen stěží dokážete doopravdy nenávidět něco/někoho co/koho jste milovali.
Ale hranice, mezi zamilovaností a nenávistí .. to už je něco jiného. Ta je neuvěřitelně tenká. Zamiluje tě se, odmítne vás, zkoušíte to, neuspějete, nenávidíte. Ale nejen tu osobu, která vás odmítla. Všechny okolo ní. Zvlášť, pokud si za partnera vybrala někoho jiného.

Je nějaká věc, která tě štve. že ji nemůžeš ani vidět?

Hm .. spíš osoba. Dvě. Tři. Čtyři .. je hodně takových osob.
Jinak třeba týrání zvířat ale i lidí, ničení přírody, plýtvání penězi, jídlem, oblečením, čímkoli. Když mi někdo na otázku odpoví "nechce se mi" nebo smajlíkem. Občas sama sebe. Alkoholiky, feťáky. Špatné zacházení s knihami. Váhu. Strašně moc věcí ..

Pamatuješ si sny..? Jaký byl poslední sen který si pamatuješ..? :D :)

-L
Pamatuju. Mívám strašně reálně sny. Občas po brobuzení nevím, jestli se mi to fakt jenom zdálo, nebo se to stalo.
Naposledy se mi zdálo o něm. Leželi jsme vedle sebe a on mě držel. Jen držel, nic víc. Dlouho. Takové sny mě zabíjí ..

vyzkoušel/a jsi někdy barevné čočky? chtěl/a by jsi? kdyby si mohl/a změnit barvu svých očí, na jakou by to bylo? jakou barvu vůbec mají tvoje oči? líbí se ti?

lesya moro
Když dem si zkoušela čočky (dioptrické), omdlela sem. Od té doby už sem to raději nezkoušela.
Moje oči jsou tmavě hnědé. Když dem naštvaná, jsou černé tak že ani nejde rozeznat nějaký střed. A někdy úplně zesvětlají, ale to se moc nestává. Líbí se mi, ale kdybych si mohla vybrat, chtěla bych oči šedé.

ďakujem za otázky ^^ aj keď nie vždy sa mi podarí odpovedať,lebo niekedy si odpoveď trošku premýšľam :) ale tvoje otázky sú skvelé ^^ rada by som ťa spoznala aj troška viac,vypadáš byť v pohode dievča ^^ ak chceš,potom ti pošlem môj fb (poprípade ty tvoj ^^)

Creepy Child Of Mr.Manson
Nemáš zač a děkuju .. :)
Fb mám v popisku, klidně si mě můžeš přidat a napsat (to platí i pro všechny ostatní) :)

Jak (v jaké situaci a kdy) jsi se nejvíce přiblížil/a smrti?

WorldIsWeirdPlace’s Profile PhotoH.A.N.G.man
Buď když sem se pokusila zabít se (je jedno jak a kdy). Nebo když jsem dostala nějaký prapodivný záchvat a malém se udusila. Doteď nikdo neví co mi bylo. A nebo taky když přes mě přecválal kůň a jeho kopyto mi dopadlo tak cenťák od hlavy.

Jak dlouho ti obyčejně vydrží kredit?

WorldIsWeirdPlace’s Profile PhotoH.A.N.G.man
Dobíjím si 200, většinou platím jen 39 týdně za internet takže .. 5 týdnů.
Rodiče mi za vysvědčení chtěli pořídit tarif. Jenže nějaký idiot mi dobil kredit za 500. Takže teď testuju, za jak dlouho jsem schopná utratí 600 kreditu (stovku už jsem měla vlastní). Trápím se s tím od začátku prázdnin a pořád mi ještě kolem 300 zbývá.

Ráda bych si přečetla nějaký příběh nebo úvahu. Můžeš prosím něco takového napsat? Prostě ti dávám prostor pro rozepsání se :-)

Dlouho mi trvalo, než jsem přišla na to, co bych mohla napsat (a taky než jsem tuhle otázku zase našla).
Nedávno po mě babička chtěla, ať s ní jedu na hřbitov. Odmítla jsem. Miluju hřbitovy ale .. nedokážu chodit ke hrobům známých, když je někdo semnou. Vždycky strašně brečím, moc mluvím (i když vzhledem k tomu, že brečím fakt moc, mi to zrovna nejde), sesypu se .. prostě jsem naprosto v háji.
Přesto, pokud se vyhýbám hrobům známých, jsem na hřbitově jako doma. Morbidní? Možná trochu. Ale strašně mě zajímá příběhy těch lidí, co tam leží. Ne těch, které pravidelně někdo navštěvuje. Ale těch, kteří se ztratili v propadlišti dějin.
Blízko hrobů naší rodiny, je hrob malého dítěte. Snad ještě batolete. Už není ničím víc, než obdélníkem, ohraničeným betonem, ve kterém volně roste tráva. Nemá ani náhrobek, jen obyčejný, dřevěný křížek. My se o ten hrob vždycky starali, snažili se ho udržovat, nosili nové kříže, když se ty staré zničily, nebo ztratily. Vždy, když někdo nesl kytku rodině, nesl jednu i pro něj. Vždy, když se zapalovaly svíčky rodině, někdo zapálil svíčku i jemu. Často jsem u toho hrobečku sedávala a ptala se, kdo asi bylo tohle bezejmenné dítě? Byla to holčička nebo chlapeček? Proč umřelo tak mladé? Co se stalo s jeho rodinou? Mělo šťastný, i když krátký život?
Často se procházím hřbitovem a vyhledávám staré hroby. Pokud to ještě jde, snažím se o ne postarat a zapaluju, pro mnohdy již bezejmenné lidi svíčku. Představuju si, jací asi za svého života byli? Taktéž hroby vojáků. Bojovali za nás. Za naše lepší zítřky. A presto na ne lidé zapoměli. Jejich hroby se rozpadají a jejich jména na památnících se rozpadají. Takhle dopadli ti, kteří se za nás obětovali.
Možná nad tím máchnete rukou a řekněte si: "No a co? Stejně jsou mrtví.". Ale uvědomujete si, že vy takhle jednou skončíte taky? Zapomenutí a nemilovaní .. ?

Zobrazit víc

Ľutoval/a si niekedy niečo, čo si nepovedal/a alebo nespravil/a?

Leslie
Ano .. když jedna osoba umírala, nezašla sem se na něho naposledy podívat a říct mu, že ho mám ráda. Byla sem malá a tak mě chtěli pohledu na něj ušetřit. Chtěli ať si ho pamatuju jako veselého a zdravého člověka .. ne jako někoho, kdo leží upoutaný na lůžku a pomalu a bolestivě umírá.
Stejně si myslím, že to byla chyba a měla sem tam jít ..

34.Jestliže byste věděli, že někdo pravidelně vraždí a policie s tím nic nedělá, přes vaše svědectví, zastavili byste jej? #B

Bunneyx’s Profile Photo#Bunney
Záleží na tom koho by vraždil, proč by vraždil a jestli by vůbec bylo v mé moci ho zastavit. Ale nejspíš bych se o to pokusila. A nebo bych se s ním pokusila udělat nějakou dohodu.

prvním 2, 10 liků? prosiim:))

Argh ..
Jak někdo může napsat myluju tě, myláček, bily (místo byli), nevě děl, chodily (i když se jedná o dva kluky nebo kluka a holku), jazik atp .. ?
Jak takhle můžou psát lidi druhého stupně základních a středních škol, nedejbože lidé, kteří už mají obě školy za sebou? Dobře, dobře. Občas se stane. Ale když má někdo takovou chybu v každém druhém slově? To se ti lidi za sebe nestydí? Já něco takového napsat a ještě zveřejnit (!) jdu se oběsit na první strom.
Vždyť tohle je vizitka člověka. A všichni chceme před ostatníma vypadat dobře, ne? A jak si takoví lidi budou hledat práci? Myslím že nikdo nebude nadšený z životopisu, že kterého by se dalo udělat červené moře.
Bože. Je to náš rodný jazyk. To je tak těžké, naučit se ho? Nebo třeba začít číst? To by ste se ho naučili hned a bez problémů. Ale na to jsou někteří příliš líní, že?
Ach jo, kéž bych měla schopnost rozdávat facky přes internet ..

Zobrazit víc

Proč spolu hned musí dva lidé, kteří se mají rádi, chodit?

Nemusí. Chtějí.
Chtějí dát najevo, že se mají rádi, že k sobě patří, mají mezi sebou nějaký závazek.
Pokud to teda není jako většina dnešních vztahů, kde je ta přízeň hraná. To už je potom jenom frajeřina. "HeHe! Mám další/ho kluka/holku! Sem borec/ka!" A takhle to jde týden co týden. Vlastně nepochopím lidi, kteří s takovýma lidma jdou do "vztahu" i když ví, jací jsou a že můžou být štastní, když jím to vydrží ten týden.
Pokud se ale opravdu mají rádi a znají se nějakou dobu, nevidím na tom nic špatného. Je to krásný pocit, někomu patřit. Jsme polygamní společnost, toužíme po tom, aby někdo patřil nám a aby jsme mu patřili my. A vztah je skvělá možnost, jak to vyjádřit. Taky vám to dá možnost rozvíjet se, protože když spolu začnete chodit, je to přeci jen krůček dál.

Co teď děláš?

Rozhodně se nepokouším opít se, protože by mi bylo blbě další dva dny.
Rozhodně do sebe neházím balík čipsů, protože bych ho stejně za chvíli vyzvracela.
Rozhodně se nedívám na jednu z romantických blbostí které nesnáším, protože brečet 30x za den je málo.
Rozhodně nemám špatnou naladu.

Dokážeš najít něco pozitivního na strachu a cokoli negativního na štěstí ?

Johnnys159’s Profile PhotoJohnny Dahmirez
Samozřejmě.
Strach nás občas dokáže ochránit a štěstí nás zaslepuje. Osobně mám s tím druhým velké problémy. Byla jsem šťastná, nevšímala si náznaků a katastrofa byla na světě.

Zdají se Ti často sny? Pokud ano, o čem jsou? Dávají smysl, nebo jsou to většinou nějaké nesmysly? Jaký nejpodivnější jsi kdy měl/a?

Tabáková Královna
Sny si většinou pamatuju. A poslední dobou dávají smysl až moc. Raději bych se vrátila k těm chaotickým, protože když se budíte kvůli toho, že brečíte, není to zrovna ideální.
Většinou se hodně liší. Vzpomínky, střípky toho co chci a čeho se děsím, varování .. a momentálně budoucnost, která se nikdy nenaplní.
Nejpodivnější bylo, když se mi zdál den dopředu. Následující den bylo skoro všechno tak, jak se mi zdálo. Celkem děsivé.

http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/116005420251 :O A proč pak nepapáš?

LucienneHeidelberg’s Profile PhotoSir Augustin Agnes, tiskař.
Kdysi mě šikanovali a vtloukli mi do hlavy že jsem tlustá. Teď už je sice šikana pryč, ale to že sem tlustá, si myslím pořád. I když mi už začínají lézt kosti a mám podváhu.
Jidlo se mi hnusí. Když ho vidím, dělá se mi špatně. Musím se vyloženě donutit něco sníst, jinak bych byla schopná nejíst klidně i několik dní.
Moc dobře vím, jak na tom jsem. Že když to takhle bude pokračovat, neskončím dobře. To jediné mě nutí násilím jíst. Ale i tak jím neskutečně málo.

Čistě teoreticky – Na 48 hodin se staneš libovolným zvířetem. Jaké by jsi si vybral/a a proč?

Kočka.
Miluju kočky. Jsou to dokonalá zvířata. A taky mají perfektní život. Spánek, jidlo, spánek, trochu se proběhnout po venku a možná něco ulovit, jidlo, spánek. A ještě vás někdo celou dobu rozmazluje.

pamatuješ si dobře datumy? narozeniny v rodině, důležité události apod? nebo ti to dělá problém?

**#222#**
Ne. Nepamatuju si ani datum narození mojí matky. Pamataju si jenom narozeniny miláčka a den, kdy jsme spolu začali chodit. Jinak nic. O většině lidí ani nevím ve kterém měsíci ty narozeniny mají. Musím mít všechno někde napsané, není šance že bych di to zapamatovala.

Já zatím četla jen Nevídané akademiky a Barvu kouzlem. Před tím ještě něco o Cechu zlodějů a jejich akademii. Ale i tak můžu říct, že jeho knížky miluju ♥ Ještě mám doma jednu, ale k té jsem se ještě nedostala :-P

Já se k němu dostala přes filmy. Myslím že to byl otec prasátek .. a ještě něco na co si nemůžu vzpomenout. Pak sem četla Barvu kouzel a Magický prazdroj .. musím se dokopat k tomu, abych si zašla do knihovny pro další.

http://ask.fm/tvojavernaana - Myslíš si, že někteří lidé(většinou holky), jsou natolik "blbé", aby se řídily radami této stránky?

V životě nepochopím, jak může výt anorexie in. Naštěstí pro ne, holky co tyhle pořádný vedou a holky co do takových "poraden" píšou, mají k anorexii hodně daleko. Anorexii buď máte v hlavě a takové poradny vám jsou někde a nebo se snažíte být zajímaví a píšete že strašně nejíte a že jste strašně nešťastné z toho, že jste se najedly (přitom jíte skoro normálně, protože to nevydržíte) a všechny holky, co dělají to samé, jsou vaše sis. Tohle není anorexie. Tohle je čistá debilita.
Věřím tomu, že některé z těch holek se to povést může. Budou pořád ztrácet na váze, obdivovat každou vystouplou kost a pro jejich sis budou vzorem. Jenže pak objeví i ty stinné stránky. Vypadají jim vlasy a zuby, nebudou mít menstruaci, začnou jim selhávát orgány, nebudou schopny chodit ven, protože se hned unaví. Ale pak už bude pozdě, to si ty holky neuvědomují.
Já osobně mám sklony k anorexii. Nesnáším své tělo. Vidím špek tam, kde je jenom kůže. Připadám si tlustá i když mám už celkem solidní podváhu. Jídlo se mi hnusí. Musím se nutit, abych snědla alespoň něco. A to mi stačí jeden pitomý, suchý rohlík. Který samozřejmě nemá žádnou výživovou hodnotu. Dneska mi babička řekla, že jsem zase schudla. Jde to na mě vidět, začínají mi lézt kosti. A já? Já se jen usmála s tím, že jsem ještě pořád příliš tlustá.
Uvědomuju si, že tím že nejím se řítím do osobního pekla. Nechci vypadat jako kostra potažená kůží, nechci pomalu umírat. Ale prostě si nedokážu pomoct.
Tohle ty holky chtějí? Neví jaké je to doopravdy. Teď jim to připadá úžasné, ale kdyby si to zažily, věřím, že by rychle zmoudřely. Ale jak sem říkala, naštěstí to většina z nich nevydrží i když to zkoušejí. Ale tím neříkám, že takové stránky nejsou nebezpečné.

Zobrazit víc

Kedy si naposledy siahol/hla po knihe? Máte doma domácu knižnicu ? :) ako rychlo prečítaš 100 stranovú knihu? Čítas rad/a? :)

Flower^^
Včera večer .. teda spíš dneska ve dvě ráno. Čtu prakticky každý den, nemohla bych bez toho vydržet.
Jedinou nevýhodu, kterou to teď má je to, že čtu strašně rychle, takže mi knížky velice rychle docházejí. Tu 100 stránkovou .. záleží na formátu a písmu, ale asi do 1-2 hodin, kdybych se mezitím nevěnovala ničemu jinému.
Domácí knihovnu máme, ale velká část knížek je u mě, protože po stěhování v ní ještě nikdo neudělal pořádek a mě pak nebaví moje oblíbené knížky hledat.

Pribeh na dobrou noc?:)

Tajemná noc, mlha pod okny proplouvá a malá dívka, snad pětiletá nad bílým papírem skloněna je. Ten papír, pomalu se zaplňuje, monstra z její hlavy se objevují. Tenhle papír, jeden z mnoha, za chvíli na podlaze, mrzí svými druhý přistane.
Tahle dívka malá, neuvěřitelný talent má. Dokáže nakreslit cokoli. Cokoli a jako by reálné to bylo. Kdysi veselé věci kreslila. Veselý a šťastný svět. Jenže rodiče její talent zneužívali a práce její prodávali. Chtěli jich více a více stále, dívka ve větším a větším stresu byla, jak snažila se jim vyhověti. Brzy ji rodiče na vernisáže její začali brát a dívka stále usmívat se musela.
Byla však malá a nezvládala tento stres. Brzy velmi ochořela. Doktor za doktorem chodili za ní, avšak nikdo nevěděl, co dívce bylo. Ve strašných horečkách týdny ležela. Noční můry strašlivé měla a mnoho trpěla. Pak až, jednoho dne, znovu papír a pastely do ruky vzala. Náhle ulevilo se ji, avšak obrazy její už veselé více nebyly.
Stvůry, jenž ve své hlavě měla, ztvárňovala reálně tak, že mohly by v okamžiku z obrazu vylézti. Mohly by? Mohou. Tiše šustí papíry pokreslené a bílými se znovu stávají. Dívčin talent nebyl jen kreslit, ale i tvořit. Bílé stránky se na zem snášejí a stvůry obklopují děvče malé. Děsivý její smích se nese temnou nocí ..

Zobrazit víc

Čemu se nejčastěji věnuješ ve volném čase? Jaké jsou tvoje koníčky? Co tě na nich tolik baví? Jsi kreativní člověk? Zveřejňuješ někde svou tvorbu? Nebo si to radši necháváš pro sebe?

Nejčastěji spím, čtu, pracuju u koní, starám se o babičku, jsem tady nebo trávím čas s miláčkem.
Kdysi sem hodně dotkla, kreslila a psala povídky, ale od doby co nemám blog, už se tomu nevěnuju tak často. Ono to taky bude tím, že blog nemám od doby, co nemám počítač, takže své vyplody nemám jak zveřejňovat.
Kromě toho jsem kdysi háčekova, vyšívala a pletla. Ale to mě prostě přestalo bavit. Slepý hádání, že to zase přijde až budu starší.
Občas taky z nudy pletu náramky nebo se snažím tvořit nějaké blbosti. Zkouším se věnovat kaligrafii.

:DAno taky miluju cetny humor:3:D A nejhorsi je kdyz se proste nemuzes smat (protoze je to Strasne nevhodne:D) Ale proste kdyz musis tak musis:D

Já se málem začala smát na pohřbu mého dědy. Nejde o to, že bych ho neměla ráda, ale pohřby mí přijdou strašně komické. Nejdřív o té osobě mluví někdo, kdo ji absolutně nezná a říká o ní vyloženě samé sračky, pak ti všichni vyjadřují upřímnou soustrast, která rozhodně upřímná nanic, snaží se tvářit zkroušeně a pak se jdou najíst. Jakože cože? Tohle je fakt boží rozloučení s tím mrtvým.

Na YT se objevuje čím dál více tváří, kteří se snaží šířit svou tvorbu. Jaký/jaký je tvoje/tvůj oblíbený/á Youtuber/ka? Popřípadě proč :)

YouTube scénu nemám jak sledoval. Nemám počítač a mobil mí stávkuje. Ale kdysi sem celkem sledovala Smusu, Atiho a NF. Zaujali mě svými myšlenkami, jejich originálním pojetím .. a asi i kouzlem osobnosti.

co by jsi delala kdyby tě nekdo pohřbil zaživa?

Záleží na tom jak by mě pohřbili. Pokud v rakvi, tak bych panikařila, snažila se dostat ven a za nějakou dobu se udusila. Kdyby mě jenom zasypali, tak bych panikařila, polykala a dusila se hlínou a umřela o něco dřív než v rakvi.
A nebo bych se vůbec neprobrala a rovnou umřela. Každopádně, tohle je jen hypotéza, a já rozhodně nehodlám zkoumat, jak bych reagovala doopravdy. I když to je celkem jedno, protože pak bych ti to už stejně neřekla.

Rozumíš černému humoru? Znáš někoho,kdo ne? Jak reaguje na to,když řekneš nějaký morbidní vtip?

WorldIsWeirdPlace’s Profile PhotoH.A.N.G.man
Miluju černý humor. Dělám si srandu i z věcí reálných, že kterých bych asi neměla, ale nemůžu si pomoct. Bohužel většina lidí z mého okolí v něm nenachází zrovna velkou oblibu. A po několika proslovech, kdy mí oznámili jak strašně nechutná jsem, jsem se raději začala smát jen v duchu, sama pro sebe.

Stalo už se ti někdy, že o tobě někdo na asku rozesílal takové to: "Jaký máš názor na (tvoje jméno)?... apod.? Pokud ano, myslel si někdo, že to rozesíláš ty sama? Reagovala si na to nějak?

Včera tady někdo rozesílal "Hejtuj ju, je to píča a můj ask". Abych pravdu řekla, celkem jsem se zasmála. Je mi poměrně líto takových lidí, rozhodně si dokážu představit lepší strávení času. Ale nechala jsem to být. Proč řešit zbytečnosti, že.

V čem se nejvíce podobáš svým rodičům? Vadí ti to? Snažíš se to změnit?

WorldIsWeirdPlace’s Profile PhotoH.A.N.G.man
Svého otce neznám. Všichni říkají, že jsem vzhledově i povahově po něm. Což je celkem vtipné, protože se vykašlal na mojí matku, nějakou dobu utíkal před policií, měl jídel do vězení a teď je údajně někde v zahraničí. Musel mít úžasnou povahu.
Po mojí matce sem zdědila zlomyslnost .. opravdu hodně zlomyslnosti, inteligenci, lásku k sarkasmu a manuální zručnost. Všechny vlastnosti, které na ní nemám ráda se mí naštěstí vyhly a za tyhle jsem jen ráda.

Jak by ses zachoval/a, kdyby jsi zjistil/a že tě tvůj/tvoje přítelkyně podvádí (měla by jsi slovní důkazy- jakože je někdo viděl a tak), ale on/ona by ti pak do očí řekl/a,že to není pravda, že miluje jen tebe ? Věřil/a by jsi jemu/jí nebo ostatním ?

†Psycho†
Není týden, aby se mí tohle nestalo.
Že začátku, jsme se spolu strašně hádali, protože jsem nevěděla komu mám věřit. Teď už to neřeším. Vím, že by mí to už neudělal. A kdykoli mí někdo něco takového napíše, chci po něm nějaký opravdu usvědčující důkaz. Obvykle mí už pak nemají co říct.

Je správné mít kamaráda s výhodami?

WorldIsWeirdPlace’s Profile PhotoH.A.N.G.man
Neřekla bych že je to správné. Ale neříkám ani, že je to špatné.
Rozhodně je lepší, v případě že nechci vztah, ale sex ano, pořídit si kamaráda s výhodami, než se každou druhou noc vyspat s někým jiným. I když u kamarádství s výhodami to většinou brzy přeroste v zamilovanost. Je štěstí, když na obou stranách.

Co si myslíš o BISEXUÁLECH? Prosím,upřímně. Není to jen pro "zoufalce",které nechce opačné pohlaví,ale nechtějí být jen "homo"? (nechci nikoho urazit,zajímá mě,co si o tom myslíte vy)

WorldIsWeirdPlace’s Profile PhotoH.A.N.G.man
Sama jsem bisexuálka. Měla jsem vztah s holkou i s klukem a taky jsem měla obě pohlaví v posteli. A ač mě jedno pohlaví přitahuje možná malinko víc, nebráním se vztahu ani s jedním z nich. Tedy nebránila, vzhledem k tomu, že jsem momentálně zadána.
Pro zoufalce to rozhodně není. Je celkem těžké prohlašovat, že se vám líbí obě pohlaví, i když to není pravda. Nikdo zřejmě není čistý bisexuál, vždy ho jedno pohlaví bude přitahovat víc. To ale neznamená, že se mu nemůže líbit i to druhé.
Momentálně je ale fenomén bisexuality rozšířen tak, že to všichni berou jen jako vtip. Osobně jsem poměrně znechucena těmi, co si na bi jenom hrají, aby byli in. Nikdo mí totiž potom nevěřím, že se jen nepřetvařuju. Nějak ani nedokážu pochopit, co tak in na tom je, když jím to stejně připadá nechutné.

Na tohle mě opravdu zajímá odpověď, i když je to zřejmě totální kravina :-D Půjčuješ někomu svůj mobil? Nemyslím na zavolání, ale moji kamarádi mají v oblibě projíždět galerii atd., tak jestli jim něco takového dovolíš :-P

Nikdy. Nikomu. Dobře, občas miláčkovi, ale vždy pečlivě sleduju co tam dělá.
Nejde o to, že bych tam něčím skrývala nebo tak, ale prostě nemám ráda, když ho má v ruce někdo jiný. A vzít si ho bez mého souhlasu by si nedovolil nikdo. Ani mí rodiče.

presadzuješ len svoj názor a ostatné nemôžu byť pravda? aj ty by si sa divila koľko je prípadov keď žena týra muža je to dosť časté a tiež to nikto nerieši muž sa to boji povedať a keď to aj niekto vidí tak sa smeje keby niečo také spravil muž žene už ju bránia a volajú políciu to je ten rozdiel ;)

LosMichalos’s Profile PhotoLos Michalos
Znova. Nikde sem neřekla že žena nemůže týrat muže. Nikde. Říkám ti jen svoje vlastní zkušenosti. Všichni, kteří jsou týráni. Se to bojí říct. Nejenže bojí, ale časem i nechcou. Všichni brání ty, kteří jím to způsobujou.
A řeší se to všechno. Stejně vážně. Možná že začátku, se to bere jako vtip. Ale stopy po násilí nezakryješ. Po tom fyzickém ani po tom psychickém. Známá pracuje v centru pro týrané ženy. Párkrát se stalo, že tam přišel i muž. Nikdo se mu nevysmál, nikdo ho neposlal do háje. Snažili se mu pomoct. Tak jako všem.
Nepředhazuju svůj názor. Mluvím že zkušenosti. Vím, že týrana jsou obě pohlaví.

40% domáceho týrania spôsobujú ženy 60% domáceho týrania spôsobujú muži takže nehovor že sa nenájde toľko žien ;) na svete je veľmi veľmi veľa takých žien bola by si prekvapená

LosMichalos’s Profile PhotoLos Michalos
Jasně. A počítáš i ty nezaevidivané případy? Statistiky jsou ti k ničemu. Statistiky totiž nevidí všechno. Mohla bych prolézt různé paneláky ve městě a ukazovat ti na byty, ve kterých se objevilo domácí násilí. Nestačil by ses divit kolik jich je. A překvapivě, ani jeden nezpůsobuje žena.
A víš co? Nikdo to neřeší, nikde to není zapsáno jako další případ. Neříkám, ani jsem neřekla, že se nenajdou žádné ženy, které by týraly muže. Ale můžu je podstatně více.
Nechci se tady hádat. Vím jak to chodí. Vyrůstala sem a žila v tom. A stále to je všude okolo mě. Jak už sem říkala několikrát, kdo nezažil, nepochopí.

mám dosť vysoké IQ na to aby som zareagoval rozumne a nie presne tak ako sa nemá v tej danej situácii... vrátiť sa k niekomu kto ťa znásilni a potom následne bije a neviem čo

LosMichalos’s Profile PhotoLos Michalos
Tím chceš říct, že moje IQ je nízké? Hah, děkuji.
Zažil si někdy šikanu? Myslím opravdovou šikanu? Asi né, že? Psychicky té to zdeptá natolik, že si už ani nepřijdeš jako člověk. Ale jako odpad. Donutí té to udělat věci, o kterých si kdysi říkal, že bys je nikdy neudělal.
A ve vztahu, kde té někdo týrá a ponižuje, je to podobné. Si na dně, víš, že to co ti ten člověk dělá, je špatné. Ale když ho posloucháš, děláš to co chce on, je na tebe hodný, milý. A ty po takových stavech toužíš, vytváříš si na tom člověku závislost. Myslíš si, že se k tobě tak hnusně chová, protože si to zasloužíš. Si absolutně na dně, na které té dostává on a přitom ti připadá že té zachraňuje. Opět. Děláš věci, o kterých sis říkal, že je nikdy neudělaš.
Zažila jsem si oboje, vím o čem mluvím. A mohu té ujistit, že moje IQ je dostatečně vysoké. Ale IQ s tím prostě nemá co dělat.
Takže znovu. Nikdy neříkej nikdy, dokud to nezažiješ.

Zobrazit víc

aj keby som niečo také zažil určite by som nereagoval tak ako ty...

LosMichalos’s Profile PhotoLos Michalos
Nikdy neříkej nikdy :) Nikdy nevíš jak v dané situaci zareaguješ a je zbytečné to odhadovat. Možná bys tak nezareagoval, možná jo. Vědět to nemůžeš. Psychika dokáže s lidma opravdu neskutečné věci ..

takeho hajzla co ti to spravil by rovno trebalo dat do plynovej komory :/

Vlastně .. bych mu mohla i děkovat.
Ano, prošla sem si peklem, ale jsem díky němu milionkrát silnější a svá než bych byla, kdybych tohle nezažila. A už nikdy nikoho nenechám, aby nademnou měl takovou moc.
Navíc, na své chování sám doplatil. Teď si peklem prochází on, alespoň co jsem slyšela.

vrátila si sa k nemu? to prečo preboha? -_- vôbec nedáva zmysel čo si potom urobila a prečo si sním vlastne bola...

LosMichalos’s Profile PhotoLos Michalos
Já vím že to nedává logiku. Vlastně ani sama nevím, proč jsem to udělala. Zřejmě pro to, že už mi delší dobu předtím vykoukal do hlavy, že sem něco, co mu patří. S čím si může dělat co chce. Že sem jenom bezvýznamné nic, které všechno to co má, má díky něho. Něco mě nutilo vrátit se k němu.

A čo si spravila potom? :O

LosMichalos’s Profile PhotoLos Michalos
Utekla a nějaký (poměrně dlouhý) čas zůstala doma. Napsala sem mu, že už ho nikdy nechci vidět, blokla si ho, změnila si číslo. Naši ho ke mě naštěstí nepustili i když nevěděli proč. Celkem paradox byl, že místo toho, abych nenáviděla jeho, nenáviděla jsem sebe.
Jenže nikdy není nic tak lehké, já to nevydržela a vrátila se k němu. Mlátil mě a dělal si semnou co chtěl. Až když kámoši zjistili co se děje, podali si ho tak, že už se na mě ani nepodíval.
Trvalo mi dost dlouho, než sem se dala dohromady. Ale teď už je to za mnou. Jen součást minulosti.

http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/115877571547 mala si na mysli @littleivka alebo @littleivkaa? :) :D (egoisticky si namýšľam, že si myslela mňa a zabudla na to jedno áčko :D a keď si myslela mňa, tak to ma teší, že sa tešíš na moje odpovede :)) a keď nemyslíš mňa, tak fail no -,- :D)

Ano, myslela jsem tebe, promiň. Psala jsem to na mobilu, takže víceméně z paměti. Fakt promiň :)

vymyslis prosim pribeh ve kterem jakkoli dominuje pitevna?

Už od malá jsem byla jiná. Vyhýbala jsem se lidem, stranila sem se jich .. a přesto jsem jejich přítomnost tolik potřebovala! Nevím jak, moc si z těch let nepamatuji, jsem se dostala k práci patologa. V přítomnosti těch lidi jsem se cítila dobře. Ano, byli mrtví, ale komu na tom záleží? Byli to lidé. A neodháněli mě od sebe. Mohla sem k ním mluvit a oni mě poslouchali.
Neměla jsem žádný život mimo pitevnu. Byla jsem jen má a má drahá mrtvá těla. Po večerech jsem seděla mezi nimi, popíjela, mluvila a smála se. Nebyla jsem opilá. Prostě jen v náladě. Všechno bylo skvělé .. dokud nepřivezli jeho. Příčina smrti neznámá.
Nedokázala jsem se na něj přestat dívat, neustále sem na něho myslela. Byl tak .. krásný. Pitvala jsem Ho s něhou dosud nepoznanou. Užívala si doteku každé částečky jeho těla, každého jeho orgánu. Večer jsem seděla jen vedle něj, dotýkala se jeho těla. Užívala si to. Nemohla jsem se ho nabažit. Milovala jsem ho.
A pak, jak už to tak bývá, si pro něj přijeli. Chtěli Ho pohřbít! Jeho dokonalé tělo. Moji lásku.
Byla jsem na dně. Přítomnost ostatních mi nestačila. Pořád jsem pod prsty cítila jeho tělo. Nezvládala jsem to, začala jsem se opíjet. Slyšela jsem jeho volání .. odevšad. Jeho hlas byl tak temný a sladký, jen těžko jsem mu odolávala.
.
.
Královna pitevny, na pitevně zemřela, na pitevně leží. Příčina smrti - neznámá.

Zobrazit víc

Děvko!

Hádám, že reaguješ na tu odpověď která je kousek níž. K tomu ti řeknu jen par věcí.
Miluju sex. Miluju kvalitní sex a nevidím na tom nic špatného, vzhledem k tomu, že to automaticky neznamená, že spím s každým druhým. Spíš naopak. To by už totiž nebyl kvalitní sex.
Každá příležitost kvalitně se zhulit s dobrou partou, je dobrá příležitost.
Jsem z moravy. Větší množství alkoholu mi nedělá vůbec žádný problém. Večer s domovinou je fajn večer.
Baví mě experimentovat. Ať už v čemkoli a s čímkoli. Představ si pod tím co chceš.
Mohla bych pokračovat dál, ale nechce se mi.
A víš co je to hlavní? NESTYDÍM SE ZA TO. Mám posunuté hranice, věci které ostatním přijdou nechutné jsou pro mě opakem a jsem na to hrdá. Možná se nezdám, ale i ve mě je malý rebel.

Aký máš názor na toto: http://ask.fm/theyallgaveuponme/answer/115932247258 ? Myslíš, že skutočne existuje niekto, kto sa nedokáže zamilovať? Poprosím úprimný názor, nemusíte nič prikrášľovať. Píšte ako cítite. Som zvedavá a teším sa na vaše odpovede! :-)

maan~lua
Každý se jednou zamiluje. Jenom některým to jde prostě hůř než jiným. Než jsem potkala miláčka, zamilovaná jsem nebyla. Do nikoho. Měla jsem vztahy, ale bylo to o tom, že mi ti lidi padli do oka a cítila sem k ním víc než přátelství, ne však lásku.
Až před dvěmi roky, v do be kdy jsem Ho poznala sem začínala znát nějakou zamilovanost. Práva láska přišla až po půl roce s ním. Naučil mě milovat.
Kamarádka kamarádky se poprvé zamilovala až ve 35 letech.
Nevzdavej se, někdo se určitě najde. A ono yo čekání za to obvykle stojí.

Môžeš ma prosím ťa prestať spamovať otázkami?! Ďakujem :)

Aha.
Lajknete nebo napíšete si o otázky a pak stěžujete, že vám je posílám.
Logika mrtvého křečka v kolečku.
Podepiš se a přestanu ti je posílat. To platí pro všechny, kterým se mé otázky nelíbí.
Příště si ale rozmyslete, co lajkujete nebo o co žadáte.

Na čí odpovědi se nejvíc těšíš?

Vy nedáte pokoj, dokud to nenapíšu, že?
Není to seřazené a je spousta dalších, kteří mají opravdu skvělé odpovědi, ale nesleduju je dostatečně dlouho na to, abych je sem zařadila.
@DanielJamall
@Knight_of_Darkness
@VitaBurian
@enjoycocoon
@MarekMikus
@AzorAzu
@AniveBrain
@MetalHany
@TerezaZapotocka
@Nokurvaprace
@DominikaDrums
@badgirlcz
@KristynaKamo
@MAYMOTO
@AiHatake
@LoryHumble
@littleivka
@SabcaT
@JuliaLegdanova

Dnešní nejčastější předsudky směřují na pankáče... Ale proč? (To že se odlišujem jiným stylem oblíkání a účesem než maj ostatní nemusí hned znamenat to že jsme největší vražedný fetky...)

Emile Buisson
Lidi si na nějakou skupinu dalších lidi udělají názor, aniž by je znali a věděli jak se chovají. A pak podle nich soudí všechny. Zvlášť, pokud se jím nelíbí jejich hudba, styl oblékání a zábavy. A nebo pokud pár z nich udělá nějakou chybu (fet, výtržnictví), už podle nich soudí všechny.
Tohle nemá smysl řešit. Mě poslali k psychologovi jenom proto, že jsem jako malá hodně poslouchala metal a chodila v černé. A taky sem četla horory. Tohle je přeci u dítěte nepřípustné, že.

https://www.facebook.com/photo.php?v=686588088081909&set=vb.100001921712379&type=2&theater Chtěl/a by jsi něco podobného také umět? :)

Floki Nyril
Tohle je neskutečně boží. Dívali jsme se na několik takových videí ve škole, v odborném kreslení. Rozhodně by mi nevadilo to umět.

Kanadská noc... Říká ti to něco?

Tohle.mi.vůbec.nepřipomínej.
Po poslední kanadě jsem se smála ještě tři týdny. A mám zákaz přibližovat se k některým lidem. Jo, tehdy se nás sešla partička pěkně zákeřných lidí.
Ale musím teda říct, že ještě nikomu se nepodařilo udělat něco mě. Díky bohu.

Doufám, že nikoho tahle otázka nepobouří. Představ si (možná ani nemusíš), že máš úžasný a pevný vztah. Byla bys ochotna poslat svému příteli/přítelkyni nahé fotky? Pokud ano, nebála by ses, že se jednou rozejdete a přítel/ přítelkyně se ti pomstí tím, že je někde vyvěsí?

Myslím, že lidi spíše pobouří upřímné odpovědi. A jsem zvědavá, kolik lidí bude mít na upřímnou odpověď odvahu.
Já osobně toho schopna jsem. Nemyslím si, že by byl můj přítel bezcharakterní svině a kdyby sme se rozešli (což rozhodně neplánujeme), někde je rozvěsil. Ano, můžu se plést, ale to budu řešit až pak.
Rozhodně bych mu je neposlala, kdyby sme spolu byli par měsíců, natož týdnu. Ale po tom roce, roce a půl, když už jsme dlouho bez sebe .. proč si to trochu nezpříjemnit?

dej průchod své fantazii a napiš nějaký rým kde budou slova "moucha, vejce, růžová, sardinka"

**#222#**
Dostala jsem vejce,
šel z něj strašný puch,
to je teda něco,
zkazilo nám vzduch.
Líp voní i sardinka,
co na slunci byla,
řekla moje maminka
a pak strašně blila.
Mouchám se to líbilo,
hned se slétly k nám,
mě to malém zabilo
vím, komu ho dám.
Kolem mašle růžová,
libě voní sprej,
válka začne odznova,
dárci zpět ho dej.
.
Vymyslela moje maminka.

Proč nutně sami sebe shazujeme? Proč má většina lidské populace tak nízké sebevědomí? Není tak trochu zbytečné pořád říkat, že něco nezvládnu a že jsem ošklivý/á a že něco neumím, když opak je pravdou? Proč to děláme? Chceme si lichotkou zvednout ego? Jaký je tvůj názor na toto téma?

Někteří lidé, byli třeba kdysi šikanováni a to zavinilo jejich nízké sebevědomí. Někteří jej mají už od narození a třeba to někdo semtam i podpořil. Ale co je zvláštní, je to, že tito lidé to většinou skrývají a tváří se tak sebevědomě jako jen to je. Neříkají že to nedokážou, prostě jdou a zkusí to, i když se bojí.
Většinou má sebe upozorňují lidé, kteří opravdu sebevědomí jsou a chtějí zvednout ego. Hubení, hezcí, inteligentní, talentovaní lidé o sobě tvrdí opak, jen kvůli lichotkám.
Samozřejmě všude existují výjimky, nikoho nechci odsuzovat. Ale takhle to prostě vnímám že svého okolí.
A pak jsou tady samozřejmě situace, kdy jsme deprimovaní nebo se něčeho bojíme a nějakou tu lichotku potřebujeme. To snad zná každý z nás.

Stává se ti často, že už prostě nemáš sílu něco někomu vysvětlovat, tak se na to radši z vysoka... vykašleš, nebo ho jen odbudeš pár slovy, popřípadě s ním začneš souhlasit?

Tohle se mi stává velmi často. Buď už na to nemám sílu nebo prostě vím, že je to zbytečné. Ve škole, s lidma kteří mě znají .. prostě to nemá cenu. Pořád si budou kecat to svoje a nic jiného je nezajímá, jsou zahledění do sebe a příliš zaujatí, než aby byli schopni přiznat chybu a svůj názor poupravit.

Právě jsem něco dočetla, že by neměli holky psát (normálně psát ne nabalovat) zadaným klukům a i obráceně. Že jsou jen laciné děvky. Docela by mě zajímal Váš názor.Myslíš že je to pravda? Jaký názor máš na to ty? A co kdyby tvůj/tvoje nejlepší kamarád/kamarádka byla zadaná nepsal/a bys jí/jemu?

Pokud mu/ji píšou normálně a nenabalujou ho/ji tak v tom nevidím problém. Některým lidem to třeba může vadit (třeba moje Pako je na to absolutně alergické), ale to už je mezi téma dvěma, aby si to vyříkali. Nevidím v tom žádný problém.
Všichni máme nějaké kamarády a kamarádky a nevidím důvod, proč se s nima přestat bavit jen proto, že jste začali s někým chodit. Jednoduchým řešením je všechny je spolu seznámit, pak tenhle problém poněkud odpadá.
Samozřejmě bývalí a bývalky, lidi kteří vás neustále balí, to už je jiný level.
No vzhledem k tomu, že se v podstatě bavím jen se třemi lidmi, by to pro mě bylo asi dost nepříjemné. Ale naštěstí tenhle problém řešit nemusím.

Je zde dívka(14,15) která to má v hlavě srovnaný, a na svůj věk vyspělá, rozumná. Chodí s klukem který je o několik let starší( třeba mu je 20,21).Milují se. Je to podle vás správné? Proč by spolu nemohli být? Nezáleží na nich jestli spolu chtějí být? proč takovéhle páry většinou odsuzujem?

Cruel Princess
Ženy se vyvíjí rychleji, takže je logické, že si budou hledat partnery na stejné mentální úrovni, tudíž starší. A věkový rozdíl 5-6 let není až tak moc. Nevidím tedy důvod proč je odsuzovat, pokud se milují.
Pokud jsou spolu takové páry jen kvůli sexu/peněz, a že je to poslední dobou celkem časté, to už čistě jejich věc. Znám takové lidi a rozhodně jím do duše promlouvat nehodlám. Alespoň mi dávají vzor, kým nikdy v životě nechci být. Ale ani to mi nepřijde jako důvod, proč je odsuzovat nebo pomlouvat.
Mě s přítelem odsuzují proto, že já jsem ta starší. O dva roky a dva měsíce. A většina lidí to má v hlavě zafixované tak, že starší má být muž. Ne žena. Nedokáží pochopit, že spolu i presto vycházíme, rozumíme si a milujeme se.
Odsuzovat podle věkových rozdílů je blbost. Je to každého věc s kým chce mít vztah. A nikdo si nedokáže vybrat, do koho se zamiluje.

Zobrazit víc

prvnímu 25 like + sledování?

Ach jo.
Vysvětlete mi to někdo.
Kluk vzrůstu trpaslíka a tělesné konstrukce rozpůlené špejle. V obličeji vypadající jako křeček po výbuchu přejetý traktorem. Jeho inteligence .. jeho inteligence neexistuje. Produkce jeho slin je extrémně nadměrná. Chováním odpovídá jeskynnímu pračlověku. Alkohol do něj teče proudem.
A teď mi vysvětlete. Jak tohle to individuum může někdo chtít? Jak Ho muzou holky obdivovat jako poloboha? Jak někdo takový, může mít na výběr z tolika holek, že může mít každý týden novou?
Ehm. To jsem vážně tak divná jenom já? Bože, chlap má být chlap. Někdo, kdo vám je oporou a ochráncem. Někdo, kdo se o vás dokáže postarat. Chlap nemá být individuum, které do sebe maximálně umí lít chlast a balit holky.
A ženy .. ženy by přece měly chlapy chtít. Neměly by chtít tohle.
Takže kde je ten problém?

Zobrazit víc

Kdyby si mohl/a udělat jednu, jakoukoli věc, která by změnila svět, jaká by to byla?

Zrušila bych náboženství. Možná ne všechna. Ale islám, křesťanství a jejich odnože určitě. Kvůli náboženství a "víře" zemřelo tolik lidí a bylo tolik zbytečných válek a konfliktů, že je to až nechutné.

Nesnášíš se? Ale proč? Co sis tak špatného udělal/a? Miluješ se? Co na sobě nejvíc zbožňuješ?

lobaf’s Profile PhotoBlack Pearl
Nesnáším se. Proč?
Celý život sem byla vedena k tomu, že jsem na tomhle světě zbytečná. Že sem nula. Odpad. Něco, co si nezaslouží dýchat. Něco odporného a hnusného.
Po tolika letech, co mi tohle vtloukali do hlavy, už si tak vážně připadám.

Každý v životě udělá spoustu chyb, jaká byla ta tvoje, zatím, největší chyba?

Temná Tma
Pokaždé, když mu ublížím, je to ta největší chyba, jakou můžu udělat.
Já totiž nejsem nijak ideální a perfektní člověk. Právě naopak. Mán neskutečné množství chyb, podivností a úchylek. Většina lidí je absolutně nedokáže vystát. Vydrží se se mnou bavit tak měsíc, občas trochu dýl a pak s křikem utíkají (jo, trochu dramatizuju, ale bohužel fakt jenom trošku). Skoro nikdo mě nedokáže přijmout takovou, jaká doopravdy jsem.
Ale on? On je jediný člověk, který mi dokáže být tak blízko. Ve všech mých chybách dokáže najít nějaké pozitivum. Dokáže mě navracet ke světlu a připomíná mi, že i já můžu být plnohodnotným člověkem. Před ním, to ještě nikdo nedokázal. Dokáže to vůbec někdy ještě někdo?
Takže každá věc, kterou mu ublížím, vlastně ubližuje a zabíjí i mne samotnou. Už nikdy mu nechci ublížit. Nechci, nemůžu ztratit někoho, kdo mě zachránil .. a stále zachraňuje.

Zobrazit víc

Prostor pro myšlenky:

haughty
Ach jo. Jsem tak strašně unavená, zesláblá a deprimovaná.
Chci spát. Nekonečně dlouho. Ne. Chci Ho obejmout. Blbost. Chci nekonečně dlouho spát v jeho objetí. Vědět že můžu, protože on mě ochrání.
Vlastně mám toho nejskvělejšího přítele. Je to Pako. Ale je boží. A můj. A umrawwr. Nebýt jeho, už jsem zase na dně. Chybí mi. Tolik mi vadí, že se nemůžeme scházet normálně, musíme se skrývat a tudíž spolu trávíme mnohem méně času. Ale co bych pro něho nevydržela. Tohle je, za to všechno co pro mě dělá jen maličkost.
Ach jo. Sakra. Ach jo říkám nějak často. Co semnou vlastně je? Jo, jo, je mi špatně fyzicky. To proto, že málo spím, přepínám se a jsem nemocná. Tohle vím. Ale proč mi je tak špatně psychicky? Vždyť mám jeho .. Ach jo. Co mi sakra je?!
Chci se zase smát a myslet na ty šťastné a veselé věci. Chci, chci, chci. Bolí mě hlava. Už zase.
Potřebuju postel. Jeho, aby se o mě staral. Aby mi donesl teplý čajíček a kapky proti bolest. Lehl si vedle mě a říkal mi, že jsem krásná, i když jsem nemocná a vypadám strašně. Říkal mi, že mě miluje a všechno bude v pořádku. A já bych po dlouhé době usla a spala léčivým spánkem, protože bych věděla že můžu a že když se probudím, on tady pořád bude. Neopakuju se trochu? Asi jo.
Vlastně .. tohle je jedna z těch věci, co mě trápí. On by tohle všechno dělal. A rád. Ale nemůže. Proč zrovna on musí mít takové rodiče? Miluju Ho. On miluje mě. Jsme spolu štastní. Proč to nedokážou pochopit?
Ach jo. Ach jo. Ach jo.
Ach jo.
Chci odpovídat na otázky. Nemůžu. Můj mozek mi řekl sbohem a vzal si dovolenou. Nechal tady jen svou depresívní část. A ta není zrovna nejlepším rádcem. Ale když ty otázky jsou tak boží a já chci odpovídat!
Ach jo!

Zobrazit víc

Co nebo kdo je to ,,Pes se zastřeleným životem"? Sračky já psát přestat musím, ale zkus to.

LucienneHeidelberg’s Profile PhotoSir Augustin Agnes, tiskař.
Byl jsem stěně když mě našel. Malé, špinavé a zmrzačené štěně. Lidé do mne kopali a odevšad mne vyháněli. Ale on? On mě vzal v k sobě domů. Vyčistil mě. Ošetřil mi rány. Dál mi najíst a nechal mne odpočinout.
Když sme si na sebe oba dva zvykli, začal mne cvičit. Ze začátku jsem byl roztěkaný a nebavilo mě to. Moje pravá přední noha nefunguje tak, jak by měla. Následek úrazu. Myslel jsem si, že hlavně kvůli ní se brzy vzdá. Ale on pokračoval dál. Zkusil sem mu tedy vyhovět.
Trénink byl dlouhý a náročný, ale zesílil sem. I má zmrzačená noha se dala alespoň částečně používat. A on byl spokojený, šťastný. Zjistil jsem že můj život je jeho, on je mým životem a jeho štěstí a spokojenost jsou mými životními cíli.
Postupem času mne začal brát sebou do práce. Alespoň on tomu tak říkal. Že začátku jsem to moc nechápal. Pořád jenom honil nějaké lidi a hádal se s nimi. Postupně jsem zjišťoval, že ti lidé jsou nějakým způsobem zlí. Jako ti, kteří mne kdysi bili. Snažil sem se mu pomáhat jak jen to šlo. Byli sme nerozlučná dvojka.
Až jednoho dne, při jedné z potyček, se ozvala ohlušující rána. On spadl na zem, nehýbal se a něco z něj teklo. Nevěděl sem co mám dělat, nechtěl jsem aby se k němu kdokoli přiblížil.
Nakonec jej odvezli někam pryč a já znovu skončil na ulici. Nikdo se mne nechtěl ujmout, prý jsem byl moc agresivní. Ale já nikoho jiného nechtěl, chtěl jsem jeho.
Dlouho jsem po něm tesknil, až mi došlo, že jeho památku mohu uctít i jinak. Lépe. Ujimal jsem se ostatních psů z ulice a cvičil je tak, jako jsem byl cvičen já. Naše smečka se rychle rozrůstala a zlí lidé z míst kde jsme pobývali rychle mizeli.
A tak jsem si žil svůj zastřelený život.

Zobrazit víc

Proč je virtuální svět tak lákavý?

S.
Virtuální život .. můžeme začít znovu. Můžeme být tím, kým sme vždy chtěli v realitě být, ale nikdy se nám to nepovedlo. Můžeme si najít přátele, kteří budou mít rádi náš charakter, protože náš vzhled vůbec nemusí znát.
Vlastně .. je to záchrana pro ty, kteří jsou v realitě neuznáváni, odsuzováni, utlačováni atp. Na internetu se totiž nikdo na realitu neptá. Neosobnost sociálních sítí nám dodává na odvaze. A tak, i když sme v realitě třeba i totální "nuly", můžeme být na internetu uznávanými a obdivovanými lidmi.
Taky je to možnost pro ty, kteří jsou obdivováni i v realitě, rozšiřovat své impérium.
Ale tohle všechno má i své stinné stránky. Ona totiž moc mění lidi, takže by se nic nemělo přehánět. Pokud se někomu podaří vypracovat na nějaké sociální síti, neznamená to, že dokázal něco extra úžasného a může ze sebe dělat nafoukaného poloboha.

Zobrazit víc

Jaké je tvé postavení k romské hojné populaci v čr? Uvítala jsi je,nebo je naopak do morku kostí nesnášíš? (neber to jako rasismus.Chci jen znát tvůj názor)

Freedom †
Člověk jako člověk. Je jedno, jestli malý nebo velký, zelený nebo oranžový. Každého by měli brát stejně.
Jenže je pravda, že romové mají jisté výhody. Takže nemám nic proti těm, co žijou slušně a pracujou. Stejně jako kterýkoli jiný člověk. Ale ti, kteří se jenom flákají, kradou a žijou z dávek, stejně tak ti co žijou v osadách. Nezlobte se na mě, ale ty bych okamžitě vyhostila ze státu.
Ono totiž není moc fér, že když vás nějaký Rom přepadne - je to v pořádku. Ale když vy se bránite - to už je rasizmus.
Že bílá matka s dítětem dostane minimum a romská matka z toho bez problémů vyžije.
Že vy si musíte vydělávat, dřít na to, co chcete a oni si to prostě ukradnou.
Přesně tohle a mnohem víc jsou důvody, proč nějaký rasizmus a nenávist vzniká. Neexistovalo by to, kdyby jsme měli všichni stejné podmínky. Tak proč to sakra vláda podporuje?! Každý by měl mít stejné podmínky. Každý jeden z nás. A dokud to tak nebude, budu část romské populace brát v pohodě. Ale tu druhou, tu druhou budu k smrti nesnášet.

Zobrazit víc

Podle čeho si vybíráš své přátele?

Temná Tma
Přátelé mi vybírá čas. Jsem ochotná bavit se s každým. Je jen na nich, jestli si časem získají mou důvěru nebo mě zklamou. Jestli si s nimi budu rozumět nebo ne. Jestli o mé přátelství stojí nebo mají jiné cíle.
Na vzhled a to, co jsem o nich slyšela nedám. Vím, že oboje může pěkně klamat.

často se mluví o tom, že spousty holek ve 13 letech už nejsou panny a spousty lidí na to nadává, v kolika je podle tebe tedy dobré o to přijít? posunul/a by jsi věkovou hranici sexu? (pokud někdo nemá rád takové otázky, tak se omlouvám, nemusíte odpovídat)

lesya moro
Mě je to vlastně celkem jedno. Je to jejich věc, jejich tělo. Pokud mají partnera delší dobu, cítí se připravené nejen fyzicky, ale i psychicky, prosím. Ať ten sex klidně mají.
Pokud to jsou ale toho typu, že se jako velké hrdinky opijou a musí všem dokazovat jak dospělé jsou, takže se vyspí s prvním borcem kterého potkají .. hnus. Znám některé, které to dělají i za peníze. Tohle už je debilita v každém věku.
Ale jde o to, že věková hranice patnácti let má svůj význam. Možná jsou některé holky vyspělé už ve třinácti. Ale pochybuju, že by byly všechny. Až budou starší, můžou mít pěkné problémy. Ale jak už jsem říkala, je to jejich věc. Já jim do duše promlouvat nebudu. Ony si samy svoje chyby uvědomí .. až už bude pozdě.

Představ si, že by v jeden den v roce existovala noc, ve které by byly povoleny všechny zločiny (= žádný postih). Krádeže, znásilnění a samozřejmě i vraždy. A ta noc by byla dnes. Odpověz bez zábran. Zúčastnila by ses? Máš někoho, koho bys chtěla zabít? Nebo by ses jen zabednila doma?

Mm .. splněný sen.
Celou noc bych mučila jednu osobu.
Možná bych ji pak ani nezabila .. jenom ať si užije život s bolestí.

další bláznivá otázka (asi už poslední o HP, uvidíme): kdyby jsi prostě musel/a hrát famfrpál, jakou by sis vybral/a pozici? můžeš napsat i zdůvodnění proč, nabídka bude opět na profilu.

lesya moro
Chytač. Sem malá, lehká, miluju risk, rychlost a dokážu postřehnout i nejmenší detaily.

Sluce zašlo za hory, ty zavíráš svá víčka. Přemýšlíš jaké by to bylo, kdyby se přání plnila. Jaké by to bylo, právě mít co chceš. Proč jen snít a nedosáhnout toho? Možná si položíš, ale z hlubokého přemýšlení, vytrhne tě sladký hlas snů. Dobrou noc všem :)

Dobrou :))

Kvůli čemu jste se naposledy naštvali až tak, že jste nevěděli co dělat a byli jste strašně zoufalí? a co jste potom dělali?

Cruel Princess
Zrovna dneska .. ale nechci to sem psát ..
Předtím asi kvůli tomu, že nikdo nerespektoval, že i já můžu být nemocná a chtěli po mě, abych i tak pracovala. A já s tím nemohla nic dělat.

Tvůj názor na drogy?

Co v dnešní době není drogou? Internet, televize, knížky, čokoláda, káva .. všechno. Na čemkoli může být člověk závislý.
Je to hnus, obětovat vše jedné věci. Darovat ji celou svou duši. Pomalu umírat, aniž by jste si toho všimli. Ničiť i své okolí.
Okey. V míře se dá užívat cokoli (kromě opravdu tvrdých drog). To už je život těch lidí, co to dělají. Kdo z nás není na internetu, občas se nenapije. Někteří si občas zahulí, kouří. Dobře. Pokud to nenutí ostatním a nepřehánějí, proč jim v tom bránit?
Ale popovídejme si právě o těch tvrdých drogách. Většinou to začne tak, že si někdo dá jen tak, pro pobavení. Někdo v tom hledá útěchu. Ale důvod vlastně není důležitý. Prostě to udělají, dají si. A tady by mělo být STOP. Někdo se ho chytne, někteří z mála. Ostatní si dají druhou, třetí, čtvrtou dávku. A pak už potřebují další a další. Ničí sami sami sebe. Horší je, že ničí i své okolí. Okrádají své nejbližší. Jsou na ně hnusní a agrasivní. A když už je pozdě? Co pak?
Měla sem kamarádku, která byla závislá. Začala brát, kvůli svého přítele. Byla to fakt pěkná holka. Veselá, přátelská. Vždy pěkně upravená. Za chvíli z ní nezbylo nic. Jen kostra chodící ve věcech, které by pro samou špínu samy stály, kdyby si je sundala. Z jejího slušného chování byly nadávky, drzost a agresivní napadání všech okolo. Pak už z ní byl jen přízrak. Pomalu se ani nehýbala, dokázala jen brát. A nakonec? Smrt. Nebylo poznat, že byla někdy člověkem.
Její matka se psychicky zhroutila a doteď se léčí. Její otec musí platit dluhy, které po ní zbyly. Její sestra začala brát taky a teď je na léčení.
Drogy ničí životy. Je to hnus. Nemám co víc k tomu říct.

Zobrazit víc

Existuje nějaká věc, na kterou máš spoustu vzpomínek a máš jí u sebe? (Např. doplněk, plyšák...)

Yummy
Celý můj pokoj je plný vzpomínek. Plyšáci, kamínky, různé drobnosti, fotky, staré dopisy. Je to všude. Kdekoli se podívám, vybafne na mě nějaká vzpomínka.

Jaký je váš názor na současnou situaci v Rusku? Mě osobně už to leze krkem. Kdo myslíte, že je hlavním strůjcem neštěstí? Co by se podle vás mělo nejlépe udělat? Nebo jdou tyhle věci obecně mimo vás a nezajímá vás to? Myslíte, že je to skutečně předzvěst 3. světové, jak se říká? Nebo jen kecy?

Tohle jde mimo mě. Semtam něco zaslechnu, když se o tom lidí baví, ale pouštím to jedním uchem tam a druhým ven. Když se chcou vystřílet mezi sebou, ať. Já s tím nemám nic společného.
Pokud se do toho nebudou míchat další země, nevidím důvod vzniku třetí světové války.
Což mě přivádí k tomu, že nesnáším posílání vojáků do válek cizích zemí. Válčit by měli ti, co to rozpoutali, ne ti, kteří s tím nemají nic společného.
Jediná věc, kterou sem se souvislosti s ruskem sledovala byla smrt těch .. eh .. tří, čtyř vojáků? Fuj, hnus, ble. Bylo mi na blití z toho divadla. Když mi někdo umře ve válce, tak Ho snad chci v klidu, v pokoji pohřbít a mít u toho ty, kteří toho opravdu litují. Nepotřebuju aby se mi tam motali nějací lidi, kteří si o sobě myslí, bůh ví jak nejsou důležití, je jim úplně jedno, co se stalo a ještě z toho dělat maškarádu pro celou zemi. Peníze, peníze, peníze. O nic jiného tu nejde. Přijde mi, že místo aby ty vojaky uctili, jejich smrt jenom zneuctili.

Zobrazit víc

Co nejčastěji děláváš, když jsi sám/sama, o čem přemýšlíš a jak moc je ti "samota" blízká ?

Johnnys159’s Profile PhotoJohnny Dahmirez
Sama, pokud se nepočítají kočky, sem prakticky pořád. Nevyhledávám společnost jiných lidí.
Většinou čtu, askuju, snažím se něco tvořit nebo spím. Záleží na tom, jakou mám náladu. Pokud dobrou, dělám něco, čím se zabavím. Pokud špatnou, jsem schopna jen hodiny ležet a přemýšlet nad těmi nejhoršími možnostmi.
Samota je vlastně strašně užitečná. Jste jen vy a vaše myšlenky. Poznáváte sami sebe. Měníte a zdokonalujete své myšlení. Zjistíte, jak moc jste kreativní. Můžete v klidu přijít na řešení problémů. Můžete vypnout.
Ano, jsou tady i ty stinné stránky. Deprese, pocity viny, touha obejmout a pocit, že si to nezasloužíte. Ale i to jsou věci, nad kterými se přemýšlet musí. A stejně, jako je jisté, xeon ráno vyjde slunce, nám se vrátí dobrá nálada. A my budeme vědět, že jsme se posunuli zase o kousíček dál.

Zobrazit víc

Čo by si urobil/a ak by si bol/a nesmrteľný/á?

Leslie
Ve stopařově průvodci po galaxii byl mimozemšťan, který byl nesmrtelný. A dál si za úkol urazit každou žijící bytost. Asi bych dělala to samé, protože bych nesmrtelný život nesnášela.
Nechtěla bych být nesmrtelná. Sledovat, jak všichni na kterých mi záleží postupně umírají. Ne. Buď by byl nesmrtelný alespoň i ten, koho miluju nebo ani jeden z nás.

Může být chudý člověk šťastný? Proč ano/ne?

God hates us all.
Samozřejmě, že ano. Pokud má tedy alespoň na základní životní potřeby. Chudí lidé často bývají mnohem šťastnější než ti bohatí. Proč? Protože jsou spokojeni a šťastni za to, co mají a nepotřebují pořád víc a víc.
Mám dvě kamarádky. Jedna z nich má bohaté rodiče a skoro každý den dostane něco nového. Neváží si toho, bere to jako samozřejmost, občas si ještě stěžuje proč to nemohlo být to a tohle a za chvíli je daná věc zničená. Ta druhá má rodiče chudé. Většinou něco nového dostane jen na narozeniny a vánoce, nebo když už to nutně potřebuje. A když už to dostane, má radost, je vděčná, opatruje a stará se o svoje věci. A je ji jendo, že to není značkové nebo nejnovější model.

Bolest. Která je horší ? Fyzická, nebo psychická? Co je opakem bolesti?

Psychická je mnohem horší. Fyzickou můžeš tlumit do doby, než se vyléčíš a víš, že stejně tak či tak přejde.
Ale psychická? Nalepí se na tebe. Dokonale tě ovládne. Dokáže tě shodit na samotné dno. Ano, prášky mohou pomoct. Ale přestaneš je brát? Všechno je zpět. Nevíš jak se ji zbavit. Když je ti líp, nevíš, jestli odešla doopravdy ..
Slast. Slast a bolest mohou být jedno a to samé. A přesto jsou si přesným opakem.

Bláznivá otázka: Představ si, že žijí mimozemšťané zhruba nějak stejně jako my.. A taky si představ, že mají noviny a časopisy.. Co si myslíš, že píšou o nás? Tak jako my píšeme o nich a furt o nich spekulujeme.. :) :D Omlouvám se za mou idiotskou fantazii a za otázku, nemusíš odpovídat :)

Floki Nyril
"Lidé, pořád stejně hloupí a omezení!"
"Lidé, považují za nejlepší vynález hodinky!" (Stopařův průvodce po galaxii)
"Lidské společenství - dokonalá zábava pro nudné dny! Nechte se vidět, zmizte a zdáli pozorujte jejich reakci! Vytvořte kruhy v obilí!"
A nebo by o nás ani nemuseli vědět. Přece jen, pokud je někdo na té úrovni, že může cestovat vesmírem, lidstvo pro něj asi moc zajímavé nebude.

Proč sis založil/a facebook? Uvažoval/a jsi někdy o jeho zrušením? Je ti něčím užitečný? Jsi na něm závislý/á? Jaký máš názor na ty, co tam dávají fotky ve spodním prádle přinejlepším? Dokázal/a by ses bez něj obejít? Kolik času denně na něm trávíš?

Už nevím proč sem si ho zakládala. Zvědavost? Někdo mě přemluvil? Prostě jsem chtěla? Nevím. Už je to noc dlouho na to, abych si to pamatovala.
O zrušení sem neuvažovala. Když sem tam nechtěla být, prostě sem ho nezapínala. Jednoduché řešení.
Stejně Ho prakticky nepoužívám. Jednou za čas si změním profilovku, nápisů nějakou blbost, co mám zrovna v hlavě a tak jednou za týden si projedu hlavní stránku. Vždycky když tam sem,,akorát se naštvu. Nesleduju ani žádné užitečné stránky, takže mi jeho užívání prakticky nic nepřináší.
Jediné co využívám je messenger. Pokud mi někdo napíše nebo pokud si píšu s miláčkem. Spíš hlavně pokud si píšu s miláčkem, nemám moc potřebu psát si i s ostatníma.
Rozhodně bych se bez něj obešla, protože psát si s miláčkem můžu i jinak. A tohle je hlavní důvod proč ho mám.
Ať si kdo chce, dává co chce, kam chce. Je to jejich věc. Jejich tělo. To ony se s tím potom budou muset vypořádat, až je všichni budou brát jako levné zboží .. a nebo je někdo znásilní, což už se taky stalo

Zobrazit víc

další bláznivá otázka-opět ohledně HARRYHO POTTERA- kdyby jsi byla dospělá a žila v kouzelnickém světě, jaké povolání by sis vybrala? na mém profilu se za chvíli zase objeví nabídka, tak se tam prosím podívejte, díky.

lesya moro
Pracovník na odboru záhad. Protože mě po přečtení knížky strašně zajímá co tam je, jak to funguje, kolik tak toho je, k čemu to je a pod. A zajímalo by mě to, i kdybych o knížce nevěděla a žila v kouzelnickém světě. Musí to tam být boží.

co pro tebe znamená rodina,přátelé atd?

Rodina? Pro mě je rodina jen matka, strejda s tetou a babička .. ostatní .. ostatní už prostě ne. Strejda je někdo, komu opravdu věřím a vím, že za ním můžu přijít s čímkoli. Babička .. no, je prostě babička. Matka, je někdo, koho každý den potkávám. A občas má světlé chvilky, ve kterých ji mám opravdu ráda. Ani vlastně nevím, co pro mě ti lidí znamenají. Někdy všechno, někdy nic.
Kamarádi .. to jsou dvě holky, které ani neznám osobně. Presto jsou to ty nejúžasnejší osoby, pro které bych udělala cokoli.
A pak je tu miláček. Ten je pro mě vším. Jsem na něm dokonale závislá. Je celý můj svět.

Čo najviac neznášaš?

Anonymus
Ji. Ji. Ji. A .. ji.
Stáhla bych ji zaživa z kůže.
Nechala krysu, ať se jejími orgány prožere na svobodu.
Natáhla bych ji na skřipec.
Propíchala jehlama.
Donutila ji šlapat na lego.
Vytrhala bych ji všechny vlasy.
Vypíchla ji oči.
Rozčtvrtila ji.
Em .. no. Prostě ji nesnáším. A ještě dlouho bude, jestliže hodlá pokračovat v tom, co dělá.

Postavia ťa pred skupinu rôznych ľudí. Ani jedného nepoznáš a povedia ti, že si máš z nich vybrať niekoho kto sa stane tvojím 'kamarátom'. Jediná možnosť je, že si budeš vyberať podľa vzhľadu. Opíš človeka, ktorého by si si vybral(a). (farba oči, štýl oblečenia, vek atď.)

Ruti
Nevybrala bych si. Raději bych zůstala bez přátel, než abych zjistila, samozřejmě až by už bylo pozdě, že jsem si vybrala špatně. Ale kdybych už musela, asi by to byla nejtišší a nejnenápadnější osoba, která by tam byla.

Říkám si,že kdybych nějakou věc nikdy neudělala,všechno by bylo lepší a jinak. Myslíš si,že by bylo správné tu věc vrátit a udělat jinak? Že by teď bylo všechno lepší? Nebo bychom měli být rádi za to co máme a neohlížet se za minulostí,protože bychom na tom mohli být ještě mnohem hůř?

Není správné něco vracet. Musíme dělat chyby. Jak jinak by sme se mohli ze svých činů poučit a být lepším člověkem? Navíc, nic se neděje bezdůvodně. Kdybychom v minulosti udělali něco jinak, v tu chvíli by nám to mohlo připadat lepší .. ale taky bychom si mohli zničit celý život.
Měli by sme si vážit všeho co se stalo, těch dobrých věcí, ale i těch zlých. Protože právě ty nás posunují dál.

Proč existují druhé šance? Dal/a by jsi druhou šanci?

Lidé dělají chyby. A dělají je často. Ale to je v pořádku, protože kdyby nedělali chyby, jak by se mohli poučit a polepšit? A právě kvůli těchto chyb existují druhé šance. K čemu by nám bylo, že se poučíme a polepšíme, kdybychom to neměli jak dokázat? Kdybychom neměli jak svou chybu napravit?
Záleží na tom, komu bych měla druhou šanci dát. A taky co udělal. Miláčkovi, bych jako naivní husa odpustila vše. Ale někteří lidé, by mi nestáli ani za druhý pohled. Natož šanci.

Existuje činnosť ktorá ťa nikdy neomrzí?

Spánek! Miluju spánek. Kdybych mohla, spím pořád.
Kromě toho ještě čtení, cokoli u koní, cokoli s miláčkem, kreslení, psaní povídek/básniček, provokování lidí, procházky do přírody, focení .. je toho hodně.

Vynucuješ si někdy věci pláčem nebo vztekem? Proč?

Monster❀
Ne. Už když sem malá, shodla jsem, že to nemá cenu. Výchova mojí matky totiž spočívala v tom, že když jsem brečela nebo křičela, prostě mě ignorovala. Samozřejmě, pokud to nebylo něco vážného. A mě to rychle omrzelo, když jsem zjistila, že to nemá žádný účinek.
A vydrželo mi to dodnes. Brečet a vztekat se prostě nemá smysl.

Představ si, že jsi mrtvý. Co si myslíš, že by o tobě pozůstalí pronesli na pohřbu?

Pe†®a ʕ•ܫ•ʔ
Nechci aby na mém pohřbu někdo mluvil. Chci aby všichni vzpomínali sami, na ty zážitky semnou, o kterých vzpomínat chtějí. Aby se se mnou, rozloučili v duchu. Žádné ceremonie. A hlavně žádný naprosto neznámý člověk, mluvící o mém životě, o kterém neví ani ň (tohle na pohřbech nesnáším nejvíc!). A vlastně nechci aby truchlili. Chci aby se opili a veselé vzpomínali, s mou urnou na stole na to, co veselého semnou zažili.

máš rád/a sladké? jaká je tvoje oblíbená sladkost? máš např. oblíbený druh dortu? jaké cukroví ti chutná nejvíc na vánoce?

lesya moro
Hm .. tak zrovna dorty a cukroví jejím vůbec. U nás se na vánoce ani cukroví nepeče. Vždycky nám ho někdo daruje a i to potom ztvrdne, protože ho nikdo nejí.
Dorty jsou to samé. Jediné co mi na nich chutnalo byl marcipán. Pokud tam teda nějaký byl.
Jinak sladké miluju. I když ho moc nejím .. no, teď už skoro vůbec. Když mi někdo nabídne čokoládu, marcipán nebo turecký med, moje sebeovládání prodělává hodně těžkou zkoušku.

v dnešní době se najde až moc lidí (a patřím k nim i já), kteří se neumí starat o květiny, všechno jim v pokoji chcípne ať se snaží jak chtějí. je tohle i tvůj případ? máš zrovna teď v pokoji nějakou živou květinu?

lesya moro
Já nemám problém s tím, že bych se neuměla starat. Vím která kytka co potřebuje. Ale vždycky na ně zapomenu nebo je zlikviduje kočka. Takže v pokoji už nemám nic. Poslední zakrslý stromeček mi uschnul.

když nám někdo řekne lichotku, nesouhlasíme, ale když nám někdo řekne že jsme ošklivý atd. jsme naštvaní?

Chceme být přesvědčováni o naší kráse. Celé je to hra. I lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou krásní, říkají že nejsou, jen aby jim někdo zvedl ego tím, že je bude přesvědčovat o opaku.
A říct o nich, že krásní nejsou? To už součástí hry samozřejmě není. Není přípustné aby se tohle dělo.
Osobně tohle nechápu. Někdo mi řekne že sem krásná? Dobře, děkuju, je to jeho názor. Někdo mi řekne že sem ošklivá? Nelíbím se ani sama sobě, jak bych se mohla líbit ostatním? Jsou to prostě jenom názory lidí, tak proč to tak prožívat a lhát si?

Robíš si nejaký denník? Čo si tam píšeš? po prípade, čo si tam kreslíš?Ak nemáš denník plánuješ si nejaký obstarať?

Nemám deník. Ale píšu si na postel. Mám poschoďovku (kdysi sem měla ségru. Spím dole a polovina těch kratších desek, co nesou matraci je popsaná. Ani nevím jak mě to napadlo. Je to takový mix myšlenek, co sem zrovna měla v hlavě.

Škola. Co pro tebe znamená? Je podle tebe zbytečná? Nebo užitečná? Máš nějakou vysněnou školu, kterou by si chtěl/a studovat, nebo studuješ? Nejoblíbenější předmět ? (Tělocvik, přestávka, výtvarka, hudebka-nepsat!)

Škola. Tam se chodím vyspat.
Ně, vážně. S výjimkou pár hodin, které jsou opravdu zajímavé, si prostě čtu, jsem na mobilu, nebo spím.
Monotónní přednášky o něčem, co v životě nevyužiju mě opravdu nebaví. V tomhle ohledu mi škola opravdu nedává, kromě volného času ke čtení nic.
Ale třeba díky češtině .. nebo spíš naší češtinářce si utvářím pohled na svět, mám možnost rozvíjet své myšlenky. V chemii nám zase všechny ty pitomé názvy a vzorečky prezentuje tak, jak se používají v běžném životě, takže se to lehce naučíme. A od té doby sem poněkud vybíravější, co se složení některých věcí týče. A nebo náš učitel ppr (předtisková příprava) nás bere na fotografické workshopy, na výstavy a přednášky, takže získáme praxi a dobré rady od lidí, kteří tímhle žijí. V tomhle ohledu mi zase dává škola hodně.
Takže to, jestli je škola zbytečná nebo užitečná je jen o přístupu učitelů.
Vždycky jsem chtěla studovat práva. Ale poslední dobou mě opravdu začala bavit polygrafie, kterou teď studuju. Takže bych chtěla ve stejném oboru udělat i výšku a věnovat se ji naplno.
Hudebka .. to už si skoro ani nepamatuju. A výtvarka, ty staré zlaté časy .. teď je to odborné kreslení a je to peklo. Ale nejraději mám asi ty, co sem vypsala nahoře + angličtinu, technické kreslení a tělocvik - který od tohoto roku začnu opět nesnášet, protože nám vyhodili učitele, kvůli kterého sem se i překonala a cvičila.

Zobrazit víc

Ahoj dej prosím kamarádce like https://www.facebook.com/photo.php?fbid=545296462242617&set=a.177798558992411.31635.1000 hádá se že není krásná a myslím si že je to naopak děkuju když ho dáš

Dámy a pánové, pány a dánové, liky na profilovce určují míru krásy!
Honem, pojďme všichni žebrat!

Dovoľuješ starším a skúsenejším niečo ťa naučiť?

AnneCernikova’s Profile PhotoClarity ^.~
Po té praktické stránce ano. Vaření, domácí správě, řízení a takové, v tom si nechám poradit ráda.
Ale co se týče takových těch rád do života .. jo, nechám je, aby mi řekli co chtějí. Ale já raději zakopnu a pak si to budu lépe pamatovat, než abych je poslechla.

Robíš cez školský rok nejaké aktivity?(šport,hudba,maľba atď.) Ak nie čo si o tom myslíš, je to podľa teba užitočné?

Přes školní rok .. takže kroužky? Ne, nesnáším, když mi někdo říká co mám dělat a nutí mě do něčeho, co mě vůbec neláká. Chvíli, asi tak 6-7 let sem chodila do sboru. Asi 2 roky na kytaru, 5 na flétnu, 3 roky na nějaký kreativní tento a 5 let sem tančila. Pak mě to přestalo bavit, takže teď už jen celoročně chodím ke koním.
Jo, je to užitečné. Děcka zabijou volný čas užitečněji, než sezením na internetu, něco se naučí a když je to bude bavit a půjde jim to, tak z nich může i něco být.

Napiš cokoliv na téma: „A někde po té cestě jsme se ztratili“

Christinne
Cestovali jsme spolu světem. Ruku v ruce, od člověka k člověku. Teď i nikdy, občas i pořád. Všude i nikde, tam i támhle. Každý pocítil náš dotek. Ty radost, já smutek. Ty štěstí, já smůla. Ty zdraví, já nemoc. Ty láska, já nenávist. Ty to dobré, já to špatné.
Ruku v ruce, dokonalá rovnováha. A pak? Kdo pustil koho? Ruku v ruce, dvojitá cesta, v ruce prázdno a každý má vlastní směr. Někde po té cestě, jsme se sami sobě ztratili.
Co se stalo? Kde se touláš? Proč už se mnoha lidí na světě, dotýkám jen já? Je to snad tím, že tvůj dotyk odmítají .. ?
Vrať se mi!

Kdybys si měl/a vybrat mezi láskou a zdravím, tak co si vybereš? :)

Lásku.
Můžeš být zdravý, ale když kolem sebe nemáte nikoho, kdo by vás měl rád, budete stejně nešťastní.
V nemoci, vám sice bude špatně, ale dá se s tím žít. A s láskou se to dá zvládat o to líp.
Vlastní zkušenost. Bohužel.

Od kdy je člověk "který pomáhá ostatním" - chytrý neli "jiný" než ovečka.. ? XD jediná věc s kterou s tebou nesouhlasím.. ačkoliv tvůj názor je velmi dobrý. :)

Ovečkodní společnost, je momentálně společnost mámvpičistů. Odkdy tihle lidé pomáhají ostatním? A neříkala sem že ta osoba musí mít všechny tyhle vlastnosti, ale rozdíl mezi nima je :)
Jinak děkuju :)

Proč lidé upozorňují na neovlivnitelné rozdílnosti, "vady" ve vzhledu člověka? Např. velký nos, výška...

God hates us all.
Protože si myslí, že když budou ukazovat na chyby ostatních, ty jejich zaniknou. Nebo taky závidí. "HaHa, tahle je tlustší než já, budu se ji smát! A tahle sice tlustá není, ale stejně se ji budu smát abych ji srazila sebevědomí!"
Lidé už jsou od přírody takoví. Mají potřebu cítit se lepší, než ostatní.

Ideš domov a prechádzaš cez most, na moste vidíš človeka, ktorý chce skočiť a spáchať samovraždu. Čo by si urobila ako prvú vec?

Leslie
Došla bych k němu a řekla:
"Hele, a co budeš dělat až si to v polovině pádu rozmyslíš?"
Potom bych s ním o tom mluvila, zeptala se proč to chce udělat a zkusila mu pomoct. No nejsem zrovna dobrá na tyhle věci, takže doufám, že by mi neskočil během rozhovoru. Ale lepší pokus než nic.

Vymyslel/as někdy nějakou básničku? Dáš ji sem? :))

Splácala sem to teď, narychlo.
Celý svět prošel jsem
s písničkou na rtech,
celý svět prošel jsem
a kreslil po zdech,
s bolestí v srdci.
Po těch zdech kreslil jsem
příběhy světa,
po těch zdech kreslil jsem,
byla tam věta:
byly to omyly, láska já lék, milujte!
Lidé se dívali,
byli však slepí,
lidé se dívali
a jak ten čas letí:
válka! bolest! zrada!
Celý svět prošel jsem,
nyní jsem stár,
celý svět prošel jsem,
teď mluvím k vám:
Milujte! to je váš cíl a lidské hříchy, prosím vás, ty nechte být.

Názor na dnešní generaci? :)

Dnešní generace?
Ovečky, feťáci, swaggeři, děvky a děvkaři, alkoholici, kuřáci, povaleči. Ano, přesně tohle je část naší generace. Lidé bez názoru, které zajímá jen zábava, jako vzor si berou celebrity které se nejčastěji objevují v televizi a časopisech (většinou kvůli jejich skandálům). Jsou to pózéři, chtějí zaujmout ať už jakoukoli blbostí. Nechtějí se vzdělávat. Myslí si, že celá jejich budoucnost se vyřeší sama. Bohužel, o téhle skupině je slyšet nejvíc.
Ale jsou tady i lidé, kteří vlastní názor mají. Jsou chytří, chtějí se vzdělávat, zdokonalovat se, pomáhat ostatním. To co dělají má nějaký cíl, myšlenku, smysl. Pracují na sobě, na své budoucnosti, na svém okolí, snaží se dělat svět lepším. Bohužel právě tito jsou většinou šikanováni a utlačováni. Protože skupinka nahoře je početnější. A skupinka nahoře se svým stádovým chováním, nepřipouští nic, co by bylo odlišné (nebo u čeho by museli přemýšlet).
A takž jsou tady ti, co se pohybují někde mezi. Mají něco z vlastností obou skupinek. Myslí na svou budoucnost, pracují na sobě ale presto jsou to "rebelové", chodí se bavit, sem tam udělají nějaký průšvih. Takový ideální střed. Na ty se zapomíná nejvíce, ale jsou tady.
Dnešní generace není tak špatná jak ji všichni prezentují. Jistě. Má své mouchy. Ale nic není dokonalé. Je třeba dívat se na generaci jako na celek. Na to, že ty "špatné" vyvažují ti "dobří". A nejen na ty "špatné" a pak podle nich soudit úplně všechny.

Zobrazit víc

Názor na dnešní generaci

Co si myslíš, že bude po smrti? :)

Nevím co bude po smrti a ještě nějakou dobu to ani nehodlám zjišťovat. Možná že bude tolik různých "po smrti" v kolik lidí věří. Reinkarnace, nebe, peklo .. atd. A možná nebude nic. To ví jen mrtví.

Měl/a jsi někdy pocit, že by jsi nikomu nechyběl/a, kdybys zemřel/a? (jestli nechceš odpovídat, tak nemusíš)

Péťa ヅ
Jedna moudrá osoba mi jednou řekla: "Víš zlato, není to o tom, komu by si chyběla, kdyby si umřela. Je to o tom, komu chybíš už teď!"
Ano, měla sem ten pocit. Ale už je to dávno pryč.

Máš v okolí někoho kdo je nehorázně otravný ? Vadí ti lidé co se vnucuji nebo ti nevadí? Proč?

Monster❀
Nesnáším vlezdoprdelkování. Nesnáším.
Na základce byla jedna holka, co by v tom vyhrála klidně i mistrovství světa, kdyby se nějaké pořádalo. Nespočítala bych, kolikrát sem ji řekla, že s ní nechci mít nic společného. Jednou sem ji seřvala před celou třídou, že jestli na mě ještě někdy sáhne, rozbiju ji hubu. A ona? Další den přišla, oblila mě, jako lidské želé svými špeky a prosila mě, jestli můžeme být kamarádky. A takhle se chovala ke všem. Učitelům dávala dárečky a byla jim pořád za zadkem.
Fuj, ble, hnus. Notak. Sebeúcta, copak jim to nic neříká? Když se s nima někdo bude chtít bavit, tak se s nima bavit bude. A když se s nima nikdo bavit nechce, no tak hold mají lidí asi nějaký důvod. A tímhle si ta daná osoba nepomůže. Teda .. u učitelů a šéfů to je jiná. V dnešní době platí, že čím hlouběji vlezeš učiteli/šéfovi do prdele, tím líp na tom budeš. A vaše sebeúcta a oblíbenost u ostatních se můžou vžít za ruce a odjet na doživotní dovolenou.
To samé jsou ti, co jsou strašní chudáčci. "Hej, hej, sem slizké něco, co je zralé na psychiatrii, ale sem strašný chudák, lituj mě! Bav se semnou!" Jasně. Tohle už nezvládají ani moje svaté nervy. Co z toho ti lidi mají? Jo, možná někdo povolí a z lítosti se s nima bavit začne. Ale po věcných litaniích na to, jak strašný mají život, je to asi hodně rychle přestane bavit. A zbavit se pak takového člověka .. to je nadlidský úkol.

Zobrazit víc

Keď si bola malá čoho si sa najviac bála ??

--
Surula a Korylas .. ? Tak nějak to myslím bylo? Tím mě pořád matka strašila. Později sem byla spíš na nervy, protože mi nechtěla říct, co to je.
Ale bála sem se hlavně tmy. Venku mi nevadila ale uvnitř? Nedokázala sem být v místnosti, kde je tma doma. Budiž v pokoji, to sem zvládla. Ale když sem měla v chodbě, přejít jen pár metrů k vypínači .. ta představa, že tam nebude a bude tam něco, co mi sežere ruku .. fuj. Natož když sme jeli třeba k babičce. Celou noc sem se nehla z postele. Vlastně sem se nehla ani v posteli, jak sem byla vyděšená, odkud na mě co skočí. Hold mám příliš bujnou fantazii od mala.
Sem ráda, že sem se toho zbavila.

Máš někoho jako svůj vzor? Koho? V čem je tvůj vzor? Dáš jeho/její fotku? :))

Jako své vzory mám par lidí .. jsou přesně tím, čím nikdy nechci být. Díky ním mám neustále chuť se zdokonalovat. Těším se, až je za pár let potkám a vysměju se jim do obličeje.
Shazujou mě za to, jaká jsem. Já sr budu smát jim, až uvidím tu jejich "skvělou" budoucnost

Kde na koupališti je vstup zakázán romům? V Českém Těšíně, nebo v Třinci? A co je podle tebe horší? Romové na koupališti, nebo Poláci?

V Třinci.
Romové mi nevadí, pokud se nechovají jako hovada. Ale poláky nemůžu ani cítit. Když sem sakra v cizí zemí, tak mluvím jejich nebo světovým jazykem. Netahám jim tam svoji hatmatilku a netvářím se, jako by mi to tam patřilo. Naposledy, co sem tam byla, tak jich tam bylo tolik, že česky mluvící osobu by ste snad nenašli.
Jako nic proti polákům, co uznávají že jim to tady nepatří, ale jinak .. sem raději pšt.

Chtěl/a jsi někdy vyběhnout do deště, podívat se k nebi a nechat padat kapky po své tváři? Pokud ano, proč? Pokud ne, proč?

Strašně ráda se pohybuju v dešti. Jednou sem asi 3 hodiny, prostě jenom ležela na louce a nechala ho na sebe padat. Byla sem pak sice dost nemocná, ale stálo to za to.
Uklidňuje mě to a můžu lépe přemýšlet. Taky mi to zlepšuje náladu.

Jaká je vaše první vzpomínka?

Cruel Princess
Rybičky. Nevím proč, ale pamatuju si rybičky. Ani nevím jestli je ta vzpomínka reálná. Ale je z doby, kdy sem byla ještě hodně malý prcek a můj vlastní otec se o mě zajímal. Myslím že to bylo u něho, nebo jeho přítelkyně. A byly tam rybičky v akvárku. Rybičky jsou to jediné co si pamatuju.

Hejtuj jí, je to píča která neví co ze sebou -__- @dominavole

-> "Ahoj, jsem kretén, co neumí nic jiného, než anonymně hejtovat lidi a mám tak nudný život, že k tomu musím pobízet i ostatní! Buď stejná blbka jako já a přidej se! Samozřejmě, mozek odlož a někde zamkni."
Takhle sem tvoji "otázku" přečetla já. A děkuju, ale opravdu nemám zájem.

Radšej sa obmedzíš v jedle a ješ zdravo alebo nikdy neodoláš koláčiku a nezdravím jedlám?

Ve čtvrtek sem nejela nic. V pátek sem neudělá nic. Včera jsem snědla chleba s rajčetem. Dneska mi moje milováná maminka uvařila vajíčko. Zítra si dám domácí chleba s rajčetem.
U mě to je tak, že buď prostě jejím vůbec, nebo vyžeru všechnu zeleninu, ovoce a veškeré pečivo které doma máme. A když náhodou pečivo není, dělám si takové ty "zdravé talíře", takže zelenina, ovoce, sýry a tak.
Když se u nás doma udělá oběd, tak si obvykle taky vezmu, ale u nás se nikdy nevaří něco extra nezdravého. Vlastně už na takové věci ani nemám chuť.
Toto se líbí: mrs.X Jednorožec bez rohu Xoxo

-

DarknessDeStation’s Profile PhotoDarkness DeStation
Momentálně dělám inventuru lidí, kterým posílám otázky. Dost z nich sem už vymazala, a myslím že ještě vymažu že svého seznamu.
To znamená, že "nabírám" nové lidí.
Pokud chce tedy někdo dostávat mé otázky, stačí tohle liknout.

Čo ti najviac pomáha keď si smutná ??

--
Když budete milovat kočky, kočky budou milovat vás.
Vím, že ony tady pro mě vždycky budou, ať se bude dít cokoli.
Němý přítel, který vám vždy naslouchá a setře vám slzy. Vždy vycítí vaši náladu.
Jejich přítomnost léčí.
Čo ti najviac pomáha keď si smutná

Jak se vaší srovnali s tím, že chodíš c cikánem???

"S kým si zas byla?"
"S Dominem."
"Už zas? Chodíš s ním?"
"Už dlouho."
"Jak se vlastně jmenuje příjmením?"
"xxx"
"To je romské jméno ne?"
"Jo."
"Aha."
Takže asi tak. Našim to je jedno. A i kdyby jim na to měli vlastní názor, maximálně mi ho řeknou, ale plést se mi do toho nebudou. Moc dobře ví, že já si do života kecat nenechám. Ostatně, je to můj život, né jejich.

kdyz ti nekdo neodpovi treba 2dny na otazku a vidis ze je aktivni prestanes mu davat otazky? kdy tomu cloveku prestanes davat otazky?

Už dlouho si říkám, že bych si v tomhle měla udělat pořádek.
Nejspíš dneska, si projedu profily všech kterým dávám otázky a pokud týden a déle neodpověděli ani na jednu, otázky jim dávat přestanu. Samozřejmě, pokud je někdo na dovolené, nebo někde pryč a nebo je jedním z těch, jemuž přichází denně opravdu hodně otázek, beru to jako výjimku.
Otázky taky přestávám dávat v případě, že mi na ně někdo odpovídá blbosti nebo jedním slovem.
Toto se líbí: mrs.X Jednorožec bez rohu Xoxo

Aké sú 3 morálne zásady, ktoré nikdy neporušíš?

AnneCernikova’s Profile PhotoClarity ^.~
Většinou, když si řeknu, že něco nikdy neudělám, neporuším, přijde situace, ve které to stejně udělám. Nikdy nikdo neví, kam ho vítr zavane, co příjde a jak se zachová.
Jsou věci, ve kterých sem se poučila a které dělat nechci/porušit. Třeba nelžu mému příteli a nikdy nechci přijít do situace, kdy bych mu lhát musela. Slíbila jsem si, že už se nikým nenechám shodit na dno, ale netvrdím, že se to nemůže stát. Slíbila jsem si, že už budu rozumná a opatrná na své zdraví, ale stejně může přijít moment, kdy udělám nějakou šílenost.
Morální zásady .. jen snaha člověka namlouvat si, že je lepší než je. Nikdy .. slovo, které je bráno na lehkou váhu a podceňováno.

Proč se snům,jako naším přáním,říká stejně jako snům,který se nám zdají v noci?

Kazdyjenejaky’s Profile Photo®I$O
Sny, jsou to, po čem toužíme. I ty, které se nám zdají v noci. Naše tužby, strachy, radost .. to všechno se ve snech odráží.
A ještě jednu věc mají společnou. Sny (přání) mnoha lidí, zůstanou pouze nevyplněnými sny, stejně jako ty, které se nám zdají v noci.

Predstav si, že ti jedného dňa príde list. V ňom bude napísané, že si zdedila 50 000 $. Uložíš si to do banky, alebo to hneď na niečo utratíš? Čo si kúpiš?

Uložila bych si. Postupně bych přidávala to, co už mám našetřeno a to, co si vydělám. Po dokončení střední bych si zařídila vlastní bydlení.

představ si situaci: jsi plnoletý/á, jdeš po ulici a před kinem tě zastaví parta kluků a prosí tě, jestli bys jim nekoupil/a lístky, protože film je přístupný od 15 let a několika z nich ještě 15 nebylo, na film je tak nechtějí pustit. koupil/a bys lístky, kdyby ti dali peníze?

lesya moro
Proč by ne? Lístky do kina nejsou fet nebo něco podobného. Taky sme kdysi chodili na filmy od patnácti, i když nám patnáct nebylo. Oni to v tom kině ani moc nekontrolovali. Přece jenom to není nic, co by se běžně nevysílalo i v televizi.

Víš jak jsi psala o rasismu ? :) .. viz můj přítel ... Dominik , ale není tak vychovaný ..má slušnou maminku i otce , ale on propadl .. ve škole se neučí a dělá "bordel" ... On není ani trošičku slušný !

Kdybych se mohla smát, tak se smát budu.
Promiň, ale znám ho dostatečně dlouhou dobu na to, abych věděla jaký je. A jeho matku na mém asku laskavě nezmiňuj. Děkuji.
Ty si asi ještě nikdy nepotkal/a roma, který by fakt nebyl slušný, že? Takové to individuum, které dřív cítíš než vidíš. Takové to něco, co má IQ nižší než opice. Takové to něco, co na tebe s nožem v ruce skočí a ty radši ani nechceš vědět co s tebou chce dělat. Takové to něco, jehož životním cílem, je chlastat a žít si lehárko z dávek. Nepotkal/a, že? Tak až potkáš, teprv potom si budeme moct promluvit.
No a co že propadl? Já taky malém propadla. Známky neodpovídají inteligenci jedince. A on inteligentní je. To že je líný a nechce se mu učit nějaké pitomosti, které v životě vůbec nebude potřebovat, to už je jeho věc. Kdybych mohla, taky to tak udělám.
A promiň, taky sem dělala bordel když mi bylo patnáct. Většina lidí dělala bordel, když jim bylo kolem patnácti. A mnohem větší. Proč? Protože to už prostě je věk, kdy všichni zkouší co můžou.
A ještě jednu věc. Kdyby nebyl aspoň trošičku slušný, tak s ním asi těžko budu chodit. A nezastavám se Ho jenom proto, že je to můj přítel, ale zastávám se ho proto, že vím jaký je. A neboj se, vážně nejsem zaslepená "zamilovaností".

Zobrazit víc

Jaký máš názor na posílání řetězových zpráv? Myslíš si, že když je tam napsané.."pokud to nepošleš do 12 minut 15 lidem, tak budeš mít smůlu v lásce", tak je to pravda? Proč takové zprávy někdo vůbec vymyslí?

Michelle
Řetězové zprávy vymýšlí buď nějaké blbé dítě, nebo totální zmrdy, který chce naštvať co nejvíc lidí.
Co ale nechápu nejvíc je to, že se na to lidi chytnou a rozesílají to dál. Že tomu opravdu věří. Jako kdyby je mohlo zabít nebo jim zaručit lásku pár písmenek.
Uznávám, že některé řetězovky jsou poměrně milé, ale když vám přijdou 50, už vám to leze krkem i kdyby byly sebemilejší. Nehledě na to, že většina z nich jsou totální pitomosti. To naštve ještě víc.
Občas přemýšlím nad tím, kdyby tyhle lidi někdo zastavil na ulici a řekl jim "Tohle je řetězová zpráva, řekni ji co nejvíce lidem a pak se hned zabij nebo tě zabije můj duch." udělali by to? Asi těžko. Tak proč na internetu tomu věří?

a aký na to máš názor ty? www.novinky.cz/koktejl/343879-prevazeli-zirafy-po-dalnici-zapomneli-na-most.html

Celé mi to příjde jako pitomost. Už jenom to, jak ty žirafy převáželi. Takhle mohly dojít k mnoha úrazům. Taky když vím, že prevažujú takhle vysoké zvíře, naplánuju si cestu tak, abych se takovým mostům. I kdyby si uvědomili že tam je, to chtěli zastavit, ty žirafy vyvést, provést je pod tím mostem a pak znova naložit? Blbost. A taky mě celkem udivuje, že se je třeba nesnažil někdo z ostatních lidí zastavit.
Celé je to postavené na hlavu.

Jakou nejroztomilejší věc, která byla zároven trochu děsivá jste viděli?

Když sem se ráno probudila, seděla na mě kočka, dívala se mi přímo do očí a v hubě měla mrtvou myš.
Jo, je roztomilé že na mě myslí a nosí mi dárečky. Ale mít v posteli mrtvou myš je poněkud nechutné.

Čo si rada dáš na raňajky? Ješ to stále alebo len občas a vie ťa to potešiť?

Nesnídám. Buď to nestíhám nebo vstávám až na oběd. A když se náhodou jednou za x let stane, že to stihnu, tak si stejně vezmu jenom suchý rohlík, protože nejsem zvyklá snídat a nemám hlad.
Ale už se mi párkrát stalo, že sem ta ve 3 - 4 ráno snídala bramborovou kaši, smažené vajíčka nebo grilované maso.

like =2 like?

Na mých rodičích obvzlášť miluju jednu věc. Když jsou nemocní oni, natož když namku bolí hlava, tak je tragédie, když někomu spadne lžička a celý den nikdo nesmí dělat nic, co by vydávalo hluk.
Když sem nemocná já, bolí mě hlava, tak si tatík už od rána, přímo pod mým oknem vrtá a řeže, vesele si píská, radio na plné pecky. A já nemůžu říct ani ň, protože by mi řekli, že se to musí udělat (Zrovna dneska, v tuhle hodinu, jinak by vymřelo celé lidstvo. To že to odkládají už x dní a je potřebnější dělat jiné věci, to už nezajímá nikoho.) a že si za to, že je mi blbě můžu sama.
Fakt neskutečně to miluju.

Každý člověk by chtěl někomu číst duši nebo myšlenky. Ale co kdyby to mohlo být naopak? Co by jste si vybrali - byli by jste sobečtí, nebo by jste chtěli, aby vás někdo pochopil a tím mu dát možnost, aby vás celého přečetl?

Upřímně bych nechtěla ani jedno. Některé věci je prostě lepší nevědět. Představte si, že by ste se podívali do hlavy někomu, na koho milujete a četli by ste si, jak on miluje tu/toho. A jak strašně boží podle něho je a o vás skoro neví že existujete. To by vás asi moc nepotěšilo, že? A nebo by pro vás někdo chystal překvapení, vy by ste si to v něm přečetli a nic by ste z toho neměli. A nebo kolem vás projde vrah. Vy v něm přečtěte, že chce někoho zabít. Co uděláte? Půjdete na policii s tím, že umíte číst myšlenky a že někdo chce někoho zabít? Leda tak se vám vysmějí a vy budete žít s tím, že kvůli vám umřel člověk.
Stejně tak bych nechtěla abych pro někoho byla otevřenou knihou já. Moje pocity, myšlenky, emoce .. ty všechny jsou moje, moje a né někoho jiného. Pochybuju že by mě někdo pochopil, i po tom co by si mě přečetl. Na to je lidská mysl příliš složitá. Musel by mě číst od narození. Každý den, každou hodinu, každou minutu. A i tak by možná nechápal. A vlastně by ztratil svůj vlastní život.
Ne, nechtěla bych ani jedno. Všechno má svě důvody. I to, proč nemůžeme číst myšlenky.

Zobrazit víc

Ahoj, začínám s mou novou stránkou,chtěla bych poprosit o přečtení,budu ráda za likes, otázky a sledování, pokud se ti příběhy budou líbit,pokud jsem ti už psala tak se omlouvám :)

příběhy
Ach jo.
Asi sem někoho zabila.
Nevím koho.
Nevím kdy.
Nevím jak.
Ale tohle je určitě trest.
Takhle blbě už mi hodně, hodně, hodně dlouho nebyla.
Moje hlava se neustále chystá explodovat. Nemůžu se ani pohnout, pak mě bolí tisíckrát víc. Mám v očích písek a na víčkách šmirgl papír. Můj žaludek chce vrátit svůj obsah. A nejspíš sám utéct. A do krku mi někdo zabodal nože. Na plicích mi sedí sakra těžký trpaslík. A teď se ještě někdo rozhodl, že mi snad vyrve z nohy koleno, ale ještě předtím ho provrtá.
Kdybych se aspoň necítila tak kurevsky sama.
Chci obejmout. Od něho. Kde je, když ho potřebuju? Kde jsou, alespoň ta slova, která pohladí? Proč je tu místo nich, něco úplně jiného? Něco .. něco co bolí?
Proč se zrovna teď musím cítit tak méněcenná? Nicotná? Postradatelná? Zbytečná? Jako by se ke mě otočil zády celý svět?
Zrovna sem si málem vykašlala plíci. Bolí mě z toho hlava. HaHa. Možná mi už opravdu selhávají orgány. Říkali že je to možné. HaHa. Blbost. To by nepřišlo tak najednou.
Proč nad tím vlastně přemýšlím a ještě to zhoršuju? Jo, aha. Není tu nikdo, kdo by řekl "To bude dobrý, neboj se, jsem tu s tebou".
Já vím. Musím teď vypadat jako strašný cíťa. Ale mě bývá blbě často. Ovšem nikdy ne tolik. A mám důvod se bát.
Proč to vůbec sakra píšu sem?
Měkne mi mozek.

Zobrazit víc

Prečo práve mačky?

Anonymus
Já .. nevím.
Hodně sem se na ně upnula, když jsem byla šikanována. Měli jsme tehdy perskou kočku Káju (všichni ji říkali Karel). Ona jediná semnou v noci byla, když sem potají brečela, ona mě poslouchala, zůstala semnou. Od té doby s nima mám takový zvláštní vztah. Já vyhledávám je a ony vyhledávají mě.
Spousta lidí tvrdí, že psí sou lepší, protože umí poslouchat. Pravdou je, že kočky taky. Jenom jsou na tom moc povznesené. Lidi je berou jako takový náhradní polštář, mazlíčka na mazlení. Pokud je mají v bytě a zleniví, tak to tak občas i je. Ale kočky jsou lovci, predátoři. Není to jen náhoda, že je kdysi uctívali.
Strávila sem s nimi opravdu dlouhou dobu a vím jak skvělou povahu mají. Vždy jsou vládkeně svého světa. Nejdřív je kočka a až pak všechno ostatní. Není pravda, že vy máte kočku. Kočka má vás. Nechá se pohladit, ale stačí jeden špatný pocit a máte v sobě zaryté její drápy. Necháte ji ležet uprostřed dveří, i když vám překáží. Protože je to prostě kočka.
Baví mě, jak se mě někteří lidi ptají: "A to ti nevadí, že by tě snědla, kdybys umřela?". Protože tohle by udělalo každé zvíře, kdyby ste Ho dostatečně dlouho nekrmili. Kočka možná dřív, pud sebezáchovy. Ale pamatujte, kočka nepatří vám, vy patříte kočce.
Tohle nejsou stvoření, která by byla stvořena pro ochočení. Kočky ochočené nejsou, to spíš lidi. Tak to bylo a tak už to vždycky zůstane. Kočky jsou příliš inteligentní a vznešené na to, aby se nechaly ovládat.
Libilo se mi, jak ve filmu Constantin říkal, že kočky jsou napůl tady a napůl tam. Myslím, že je to pravda.
Kočky nejde popsat. A nejde popsat ani to, proč je milujete. Ani jejich povahu. Každá je jiná, každá je boží. Někteří to možná nepochopí, to už je možnost volby. Mě stačí podívat se jim do očí .. a chápu všechno.

Zobrazit víc

Máš rád/a adrenalin? :D

Miluju adrenalin. Lidi o mě říkají že sem sebevrah.
Na cestě se zásadně nerozhlížím, vždy si výberu toho nejdivočejšího koně, dokonalé rande je pro mě na vodě (sjíždění řeky v noci), nebo někde na skalách. A nebo výlet do divočiny, mezi lvů, tygry a tak. Vždycky sem si chtěla alespoň pohladit irbise. Taky sokolnictví je fajn. Ach jo. Chci nějakou akci ..

Chtěl/a by jsi teď být na jiném místě než jsi? Kde? Proč?

Chci být někde, kde je teplo (HaHa, je tady 20 stupňů a já mrznu.). A kde se o mě, bude někdo starat. Uvaří mi čajíček a tak.
A nebo chci klidně zůstat kde chci, ale chci tady mít miláčka, abych se necítila tak strašně osaměle.
O obojím si můžu nechat zdát.

Jaká je tvá oblíbená knížka ? + její fotka ?

Ehm jo. Mám v pokoji bordel a na stole lebku, ve které je .. bordel.
Tohle je jenom zlomek knížek, které mám ráda. Jsou tady knihy od Kinga a Remarqua, série Stopařova průvodce bo galaxii, Belgariad, všechny knihy Harryho Pottera, knížka Thrillerů, pak knih Školy noci, knihy Dana Browna a kniha Roberta Fulghama. Já prostě nerozlišuju na nejlepší knihy. Dobrá kniha je dobrá kniha.
Jaká je tvá oblíbená knížka   její fotka

Jaký je rozdíl mezi alkoholickým a nealkoholickým pivem kromě toho, že v nealkoholickém není alkohol? :-D

Chutná jinak. Ne, nejsem pivní znalec, pivo mi zrovna moc nejede, ale prostě chutná jinak. Jo a ještě, co jsem si všimla tak chlapi nealkoholické pivo nesnáší a požívají Ho jen v případě nejvyšší nouze.

Ahoj lidi, pokud s tím otravuji, tak to smažte :) Ale prosím vás poradtě mi nějaký učes na dlouhé vlasy. Nejlépe červená barva. Nějaký střih. Pomůže mi to :) kdyžtak obrázek. Děkuju mockrát!

Já to měla ve stylu "tak jak mi to zrovna narostlo". Nejlepší střih, jaký může být.
Ahoj lidi pokud s tím otravuji tak to smažte  Ale prosím vás poradtě mi nějaký

Bojíš sa hmyzu? Ak hej akého? Prečo?

Anonymus
Jo, pavouků. Počkat, jsou pavouci hmyz? Stejně jako hmyz jsou pavoukovci členovci, ale .. jo, jasně pavouci nejsou hmyz, protože jsou pavoukovci. Zatleskejme mé inteligenci.
To je jedno. I když nejsou hmyz, bojím se jich, nevím proč. Už od mala.
A co se dalšího hmyzu týče, začínám mít strach z komárů. Né že bych ječela, kdykoli kolem mě nějaký proletí. Tohle prostě beru jako šanci se jich zbavit. Ale už jsem pokousaná všude. A tím všude, myslím opravdu všude. Vypadám jako bych měla nějakou vyrážku. Kdykoli se pohnu, svědí mě celé tělo, nemůžu usnout. Mám strach, že když se probudím, budu jich mít ještě víc. Já vím, zřejmě se vám to zdá vtipné. Ale věřte mi že není.
Jinak s žádným hmyzem problém nemám. I když uznávám, že když mi na obličej skočila čtyř centimetrová kobylka, nebyl to příjemný zážitek.

Zobrazit víc

V šuplíku je 32 červených ponožek a 32 modrých ponožek. Levá a pravá ponožka jsou k nerozeznání. Taháte po tmě ponožky z šuplíku. Kolik jich musíte vyndat, aby jste měli jistotu, že až se na ně podíváte, máte pár? - Tak schválně, ukažte se :) Podobnou otázku jsem měla na přijmačkách :D :)

Tři.
Ach jo, přijímačky .. kde jsou ty časy.

jaký máš názor na 13 ti leté holky s umělýma nehtama a nabarvenýma vlasama?:-)

Je to čistě jen a jen jejich věc. Abych byla upřímná, taky si barvím vlasy od třinácti. Sice ne z okrasných důvodů .. ale barvím. Když si ty holky chtějí ničit vlasy a rodiče jim to dovolí .. proč ne? Všichni se chceme nějak seberealizovat, líbit se sami sobě. A tohle je rozhodně menší zlo, než tuna make-upu na obličeji. Já sice, vzhledem k mým linkám (bez nich mám strašně malé oči), moc o přírodním vzhledu mluvit nemůžu. Ale by ve svém věku přírodně vypadat měly. A nabarvené vlasy ho tolik nenaruší.
Co se umělých nehtů týká, na ty nemám dobrý názor v jakémkoliv věku. Ona, mě se to mluví, když mám tvrdé nehty a nelámou se mi, ani když je mám dlouhé. Ale když vidím holku, co má x centimetrové pařáty, pokreslené a polepené všelijakýma hnusárnama. Ne. Fuj. Ble.
Žena by měla vždy vypadat dobře. Ale taky by měla být praktická. A pod to umělé nehty rozhodně nespadají. Nemohla bych chodit s holkou, která má umělé nehty. Bála bych se, že při sexu .. dobře, jinak. Bála bych se, že mi s nima třeba vypíchne oko. A nebo ji ho zlomím, popřípadě ji s ním utrhnu i její pravý nehet. Fuj. To už mě dřív dostane holka, co má sice krátké nehty, ale pestěné. Vypadá to mnohem líp. (Já vím že je to strašně povrchní, ale na rukou mi u lidí neskutečně záleží, nevím proč. Možná uchylka)

Zobrazit víc

Ty a televize.. Jak často se na ni díváš? Na jaké pořady? Díváš se na zprávy? Co ti televize přináší? Myslíš, že je to nepostradatelná část tvého domácího vybavení? Co reklamy? Jaký na to máš celkově názor?

Televize .. televize .. jo, už vím, taková ta velká černá placka.
Ně, nedívám se na ni. Nevím, nějak prostě nemám tu potřebu. Nepřijde mi, že by v ní bylo něco zajímavého. Zprávy, kdyby mě už zajímaly, si můžu najít i na netu. Najít si více zdrojů a udělat si v tom o hodně lepší přehled. Seriály jen zabírají čas a místo filmu si radši přečtu knížku. Jo, dobře, když jsem s miláčkem, občas se na nějaký ten film podíváme, ale to se zrovna často nestává.
Nemyslela sem si že to někdy řeknu, ale bez televize a počítače je mi líp. Mnohem líp. Najednou mám na všechno o hodně víc času. Taky víc přemýšlím. Ono čumění do bedny je celkem dobrá vymývárna mozků. Pokud se zrovna nedíváte na dokumenty. Znám lidi, co už nedokáží rozlišit filmovou fikci od reality. A sestra mé kamarádky si myslí, že krávy jsou fialové. Ne, vážně, nechybí mi to.
A co se reklam týče. Jen způsob, jak vymanit z lidí peníze. A zřejmě taky způsob, jak zaměstnat psychicky nemocné lidi. Semtam totiž nějakou tu reklamu zahlédnu, když zrovna něco po našich, kteří jsou v obýváku, potřebuju. A to co jsem viděla, prostě psychicky zdravý člověk vymyslet nemohl. Když už ty reklamy musí být, proč nemůžou být aspoň dobré? Poslední reklama, která fakt stala za to, byla na .. T-mobile .. ? Asi jo. A to už je celkem hodně dávno.

Zobrazit víc

Jaké máš postavení k Rómské populaci u nás v Česku?

Freedom †
Ach jo.
Chodím s romem. Nemám romy ráda. Ironie.
Ale ne, asi takhle. Vždycky sem byla zastáncem hesla, nesuď dokud nepoznáš. A pak sem se jednou v noci procházela městem a najednou .. baf. Skupinka černých "gentlemanů". Fakt strašně fajn a boží pocit, když proti vám stojí par idiotů s nožem v ruce a vyhrožujou vám. To k ním okamžitě zahoříte láskou. A taky obdivem jejich inteligence když skáčou na lidi tam, kde to kontrolujou policajti.
Od té doby jsem trochu zaujatá uznávám. A taky jsem pořádně nasraná, protože s přítelem nemůžu na bazén, vzhledem k tomu že tam jistí lidé dělali nepořádek a odteď tam romové nesmí.
Nesnáším všechny osady. V momentě bych to stavěla ke zdi a střílela. Že jsem rasistka? Zkuste se tam někdy podívat. Špína, hnus, bordel a strach o vlastní život. Nesnáším všechny idioty, co si myslí, že když jsou romové, dává jim to právo chovat se jako hovada, nevzdělávat se, flakat se a brát dávky. Postavit ke zdi a střílet.
Určila bych nějaké normy, podle kterých by se musel každý občan, každý nejen romové jsou ti hajzli, jinak by byl vyhoštěn že státu. Žádní flákači, žádní žrouti dávek, žádné násosky a fetky. Žádné slitování. Nechávat si ve státě hovada, co vás znásilní (ano, případ mojí kámošky) a když je obviníte, svádí to na rasismus .. kde sme? Je tohle normální?
Samozřejmě proti romům, kteří žijí normální a slušný život nic nemám. Viz. můj přítel a jeden kamarád, který má výšku, dvě střední a je to jeden z nejhodnějších lidí které znám. Každý člověk, který žije slušný život má právo na slušné zacházení a neměl by se soudit podle toho, jak se chovají ostatní jeho rasy. Bílí jsou taky pořádné hovada, jenom to nikdo tak moc neřeší.

Zobrazit víc

Je krásný sluneční den, nikde ani mráček. Na louce leží roura, která je ze všech stran průhledná. Přijde k ní jedna kočka dívá se do roury. Přijde druhá kočka a také se dívá do roury. Obě kočky jsou naprosto zdravé, tak proč jedna druhou nevidí?

1) Kočky špatně vidí přes sklo. Takže kdyby staly naproti sobě z té strany, kde není díra a dívaly se přes rouru, neviděly by se.
2) Roura může být zakřivená.
3) Roura může být ucpána.
4) Kočky můžou stát na stejné straně.
5) Může to být jedna a ta samá kočka a v rouře se odrážet. Kočky své odrazy špatně vnímají.
6) Můžou to být dvě různé louky a dvě různé roury.

Proč je většina lidí závislá na nakupování nových věci? Opravdu toho musíme mít tolik a stále utrácet? Proč si lide radši nešetří na něco pořádného (užitečného) a utrácí to za blbosti?

Michelle
Protože se musí chlubit. Ukazat, že na to mají. Že jsou lepší než ostatní.
Já osobně mám k nakupování odpor. Všem obchodům se zdaleka vyhýbám. Nejde o to, že by mě to nebavilo nebo že by mi nova věc neudělala radost. Ale nesnáším utrácení. Jsem strašný šetřílek. Jsem naštvaná že utrácím, i když jsi jdu koupit jidlo v momentě, kdy padám hlady. Chci se co nejdříve osamostatnit, nezatěžovat rodiče po finanční stránce, odstěhovat se, starat se sama o sebe. A kdybych hned utratila všechno, co si vydělám, moc brzo by se mi to nepodařilo
Ale třeba kamarádka, ta si něco nového koupí snad každý den. Její rodiče na to mají a ona bere peníze jako samozřejmost. Často si něco koupí, pak zjistí, že se ji to vlastně ani nelíbí a vyhodí to. Nedokáže si vážit věcí, presto chce stále nové a nové. Chce se jimi chlubit. Chce na ostatní dělat dojem tím, že ona na to prostě má.
Nechápu takové lidi. Ty peníze by mohly pomoct na tolika různých místech. A taky nechápu, proč se takoví lidi hlásí do soutěží. Když na to mám, tak si to koupím a soutěže přenechám těm méně šťastným ne? To si vážně potřebují pořád něco dokazovat?

Zobrazit víc

Ahoj, možno si túto otázku ani nevšimneš.. ja som ti len proste musela napísať, že máš úžasné odpovede:)) .. a či by som prosím mohla od teba tiež dostávať otázky?:)))) A ak by ťa napadlo, napíšeš sem niečo na tému „strach" ?:))

Ahoj, děkuju :)) samozřejmě :))
Strach, co je to vlastně strach? Ne, ne. Špatná otázka. Proč se vlastně bojíme? Co v nás, když jsme byli malí, vyvolávalo pocit, že tma je zlá? Že ve tmě, se skrývají příšery, co nás, když si nebudeme dávat pozor, lapnou za kotník a sežerou? Proč jsme se báli, i v době, když už sme věděli, že tam nic není?
A proč se vlastně bojíme teď? Všechny dospělé strachy, se dají poměrně rychle vyřešit. Tak proč? Proč se bojíme? Co nás nutí se bát? Je to nějaký varovný instinkt? Kód v genech? Proč se jich tak obtížně zbavuje?
Ano, ano. Chápu strach po nějakém hrozném zážitku. Na ten máme důvod. Ale ostatní, iracionální strachy? Třeba že smrti? Každý jednou umře! Tak proč se tím zabývat? Proč si raději ten život neužít, dokud tady jsme? Nebo strach že se s námi rozejde naše polovička. Proč místo žárlení a scén, vyvolaných právě strachem, ji nedokázat, o co by přišla a užít si ten čas s ní? Můžou se stát různé katastrofy. Může se stát cokoli. Ale když se jich budeme neustále bát, nebudeme je spíš přivolávat? Pokud to příjde, tak to příjde. Ale když budeme žít beze strachu, mít kolem sebe přátele, kteří nám případně pomohou, nebude to lepší?
PROČ se tedy bojíme?

Zobrazit víc

Je nějaké slovo, při kterém se ti vybaví nějaká krásná vzpomínka? Je nějaké slovo, které ti přijde naprosto absurdní? (Mimochodem pokud vám moje otázky připadají pitomé nebo nevhodné pro vaši geniální mysl, stačí napsat a já vám je přestanu dávat :-D)

Moje "geniální" mysl obdivuje tvoje otázky! :D
Krásné vzpomínky se mi vybaví při jeho jménu, a při slovech postel, bouřka, louka, koně, kočky, tábor + voda, atp.
Absurdní slovo .. znám spíš hodně absurdních věcí .. ale v jedné knížce bylo "čumprlíček". To nechápu do dnes.

Predstav si že kráčaš po tme zasneženým mestom sama, čo by si robila? Pospevovala si? Rozmýšlala? Púšťala si pesničky?

Anonymus
Tak to je naprosto nereálná situace, protože nesnáším sníh, zimu a města ve tmě. Takže kdyby se tohle stalo, budu s pocitem, že po mě za chvíli někdo skočí a s křikem (který by měl případného zájemce odradit) utíkat co nejdál to půjde. Nejlíp domů, do tepla a sucha.

Žiješ si svůj život, nebo si do něj občas necháš kecat? Ale teď doopravdy.:)

Péťa ヅ
Žiju si svůj život. Sem strašně tvrdohlavé dítě, takže i když mi do něho někdo kecá, stejně si to potom udělám po svojem. I moje matka se už vzdala snahy mi cokoli nařizovat a příkazovat. Raději udělám blbost a spálím se, protože takhle si to budu do budoucna pamatovat líp, než kdyby mě někdo prostě jenom varoval. A taky vím, že ze špatných rozhodnutí můžu vinit sama sebe, což je mnohem lepší, než kdyby mi život ničil někdo jiný.
Ona mě k tomu matka i částečně vychovávala. Věřím, že kdyby věděla, jak to dopadne, tak to neudělá. Ale co. Milovala sem její výchovné metody. Její "pij si jak chceš, já ti vlasy nad záchodem držet nebudu", a poté co sem přišla z akce a bylo mi blbě jenom "dobře ti tak". Takhle to platilo ve všem. Brzo sem se naučila postarat se sama o sebe a dělat věci s mírou, stavět se k ním s jistou opatrností. A nikdy se do ničeho nenechat nutit.

Zobrazit víc

https://www.youtube.com/watch?v=_SOL9qBWNkg Líbí se ti ta písnička?:)

Ne. Bohužel sem byla obdařena něčím, jako hudebním sluchem. A upřímně, klučina by na sobě měl ještě dost, dost, dost makat. Ty jeho nádechy rvou uši.
A ano, rozumím tomu. Několik let sem na sobě dřela, až sem se dostala že sboristky na sólistku.
Toto se líbí: mrs.X Jednorožec bez rohu Xoxo

Máš vysoké (velké?O.o) sebevědomí?

Péťa ヅ
Moje sebevědomí je pod bodem mrazu. Jo, dokážu působit sebevědomě, dokonce tak, že si všichni myslí, že moje ego dosahuje nebeských výšin. Ale když mám promluvit před třídou, oslovit někoho cizího, zajít někam, kde to neznám něco vyřídit .. je mi na omdleni a nejraději bych se schovala někam, kde už mě nikdy nikdo nenajde.
Moje mínění o sobě je "si hnusná, tlustá, blbá, nehodíš se k ničemu, nikdy ničeho nedosáhneš".
Občas jsou chvilky, kdy na tohle zapomínám a opravdu sebevědomá jsem. Většinou, když mě někdo naštve nebo za něco důležitého bojuju. A taky už to není tak tragické jako dřív, kdy jsem před třídou opravdu omdlívala a na nikoho cizího sem se nedokázala ani podívat, natož na něho promluvit.

Ako by si definoval/a ,,slobodu" vlastnými slovami? :)

AnneCernikova’s Profile PhotoClarity ^.~
Možnost volby.
Co jiného je svoboda, než možnost volby? Můžete si zvolit, kde, kdy a jak budete žít, co kdy, kde a jak řekněte, co uděláte, s kým se budete stýkat, kde se budete pohybovat. Volíte si sami, jste svobodní.
Můžete si vybrat jakým stylem a na co budete myslet. Nikdo vám v tom nebrání, nikdo za vás nerozhoduje. Jen vy sami máte milión možností, že kterých si můžete vybrat.
Lidé si myslí, že jsou svobodní. Nejsou. Určují nám, kde můžeme a kde nemůžeme chodit. Jak se máme chovat, co si myslet a co říkat. Ovládají média, zakrývají skutečnosti. Tohle není svoboda. Tohle je manipulátorství.

Vymyslela si někdy vlastní slovo? Pokud ano, podělíš se s námi o něj?

Nedávno jsem předělávala koním ohradu, zakopla jsem a pořezala si ruku o lanko .. wuala, na světě bylo nové sprosté slovo. Do prkupíče.
Náboženským fanatikům říkám "posedlíci".
Místo jít se projít, říkám "procházkovat se".
Holub je "hobul" nebo "hobubl"
Ono je toho strašně hodně, ale jenom tak si na ně nevzpomenu.

Právě teď, v tenhle den, v tuhle chvíli máš možnost zachránit jednoho člověka. Jediný život ze 7 mld. Kdo by to byl a proč?

Shizuka
Nikdo. Kdybych zachránila jen jednoho, jediného člověka, byl by to spíše trest, než dar. To vědomí, že všichni okolo tebe jsou mrtví a ty si jediný žijící člověk na světě .. no, zřejmě nic příjemného.

Projíždím internetem a náhle mi pod nos vjede dobré téma opět k zamyšlení. Jsme skutečně odlišní jak si myslíme? (Pokus se rozepsat, tohle téma mě zajímá :) )

Shizuka
A tak jses narodil. Jsi člověk. Tedy, zatím člověka moc nepřipomínáš. Si taková holoprdelatá kričící věc. Celkem malá a baculatá. V prvním období budeš mít prostě jen hlad. Budeš chtít pít a hodně spát. Budeš si zvykat na svět, mimo matčino břicho. Ano, ta skvělá osoba, která tě tak rozmazluje a živí tě, je tvá matka. A dá li pan bůh, bude tě doprovázet celým tvým vývojem. Víš, to máš ty i všichni ostatní stejné. Milujete svou matku, chcete pít a spát. Vlastně i vzhledově jste si podobní. To si kdysi, ve vašem věku byli všichni lidé. Jste prostě stejní.
Ale pak, pak začnete růst a vyvíjet se. V tom už se začnete lišit. Ty zacneš mluvit dříve, než tvůj kolega soused, ale on zase začne dříve chodit. Vidíš? Poprvé se v něčem lišíte. Ale jinak jste pořád stejní. Chcete jíst, hrát si, poznávat svět a spát.
Podívej! Je z tebe malý človíček a jdeš se seznámit s ostatními! Budeš si s nimi hrát a budete se poznávat. Každý bude přicházet na to, co se mi líbí a co ne. Co ho baví a jaké lidi má rád. Vidíš? Vaše rozdílnost zase roste, a přece jste všichni stejní. Ještě ne plně vivinutí, ale všichni si chcete hrát, poznávat svět, poznávat své okolí a získávat a rozvíjet své schopnosti.
Ach! Jak rychle to uteklo! Konec hraní, je třeba se opravdu vzdělávat. Naučíš se číst a počítat, poznáš přírodu a naši zemi. Dozvíš se tolik důležitých věcí! A každého z vás, bude bavit a půjde mu něco jiného. Budete si vyhraňovat svůj styl oblékání, hudby, zábavy, budete třídit své přátele a prožívat své první lásky. Jste stále rozdílnější. Už nejste jako vejce vejci. Vnímáš to? Ale přesto jste si pořád podobní. Máte své pocity a názory, chcete se prosadit a mít přátele, chcete se bavit.
Nyní přichází střední škola. Už jsi skoro hotový člověk. Už víš co chceš a jdeš si za tím. Vždyť ty už ses i doopravdy zamiloval! Vidíš to? Jak jdou někteří kolem tebe s davem a jiní se snaží odlišit se, co to jen jde? Ano, někteří jsou opravdu jiní, u některých je to póza. Jiný styl, jiné názory, jiný druh zábavy, jiné lásky. Rozdílnost. Všude kolem tebe. I ty jsi jiný, všichni jste. Ale podívej, přeci jste pořád stejní! Chcete něčeho dosáhnout, někam to dotáhnout, užívat si života, najít si partnera. Stejní ..
Už pracuješ. Všichni jste se rozlétli do všech stran. Ten dělá to a ta zas tohle. Všichni máte jiné ambice, ale přesto, už šašek si začínáte být jako vejce vejci. Touha po vydělávání peněz, po rodině, po zázemí, po svých vlastních dětech, po spokojeném životu. Zůstala vám vaše osobnost, formována mladím. Ale už nejste tak rozdílní jako dřív. Nene.
Ach! Jak rozkošné! Tvé děti procházejí stejnými etapami, kterými sis prošel taky! Ale ty už si starý, schneš a blížíš se smrti. Tak už to chodí, jsi člověk. A stejně, naprosto stejně jako všichni staří lidé chceš být milován a v klidu dožít svůj život.
Vidíš človíčku? A takhle to na světě chodí. Rozdílní a přeci stejní.

Zobrazit víc

Člověče na druhé straně, máš rád kaktusy?

Miluju kaktusy! U nás doma jsou všude. A vzhledem k tomu, že matka nesnáší všechno co kvete, tak nám kvetou častěji, než by kaktusy kvést měly. Boží pohled.
Už od mala sem jich v pokoji měla plné okno .. za chvíli se mi tam ani nechtěly vlézt, protože strašně rychle rostly. Kdykoli u nás byla nějaká botanická výstava, musela jsem nějaký koupit.

"Monsters don't sleep under your bed, they sleep inside your head." Jak tohle chápeš a co si pod tím vlastně představíš?

Shizuka
Přestali jsme kontrolovat příšery pod postelí, když jsme si uvědomili, že jsou v nás.
Jako děti, nás děsila představa toho, že na nás něco, odněkud vyskočí a sežere nás to. Protože, přesně tak jak tvrdil King v knížce To, dětské strachy jsou mnohem jednodušší. Dokáží jim dat určitou podobu, ale take proti nim, díky jejich ztvárnění lépe bojovat. Jejich strach je tady to, co číhá pod postelí, aby je draplo za kotník.
Jenže čím starší člověk je, tím jsou jeho strachy složitější. O rodinu, aby měl dobré výsledky ve škole, v práci, kdekoli. Jestli jej ten a ta miluje a co kdyby ho/ji ztratil? Už jim nedokáže dát pevnou podobu. Jsou to jen myšlenky uvnitř jeho hlavy. Démoni, které si sám vytváří. A pro vlastní zisk je vypouští ven, aby ublížovali ostatním.
Ne, dětské strachy mi přijdou mnohem krásnější, i když tehdy, tehdy to tak nevypadalo. Teď bych se k ním nejraději vrátila.

Zobrazit víc

Monsters dont sleep under your bed they sleep inside your head Jak tohle chápeš

Existuje podle tebe Karma? Pokud ano, věříš v ni? Pokud ne, proč si myslíš že ne ?

Dear Karma. I have a list of people you missed. Třeba tu čubku blbou, co mi dělá že života peklo, už dávno mohl srazit náklaďák.
Karma, nebo něco podobného jako ona, určitě existovat bude. Přeci jen, je něco na tom, že když se budeš k ostatním chovat hnusně, oni se k tobě budou chovat stejně. Jenže proč, když se k ostatním chováš dobře, oni se k tobě stejně chovají hnusně? A proč těm velkým podvodníkům všechno vychází?
Poslední dobou mi karma přijde jako líná panička, co prostě sem tam na někoho ukáže prstem, ale zase si myslím, že by nebylo dobré její moc podceňovat.
Existuje podle tebe Karma 
Pokud ano věříš v ni 
Pokud ne proč si myslíš že ne

Měl/a jsi někdy pocit osamění? Takového, že i ve společnosti lidí jsi se cítil/a sama, že ti nikdo nerozuměl a nedokázal pochopit? (Btw. doufám, že tyhle otázky nevadí.)

Shizuka
Mívám ho často. Je to jeden z důvodů, proč pořád nosím sluchátka. Protože když je náhodou nemám a poslouchám rozhovory lidí .. přijdu si strašné jiná, divná, nenormální, osamělá. Když poslouchám, jak se někdo vesele baví o akcích a o nákupech, o zážitcích s kamarády, o výletech .. a já vím, že o tomhle dokážu sotva uvažovat, nezažívám to, natož abych se o tom s někým bavila, připadám si jako jediná svého druhu.
Celkem mě trápí, že oni nemají o věcech, o kterých přemýšlím, o kterých se chci bavit já ani ponětí. Cože? Jaký špatný školský systém? Cože? Jaký hladomor? Jaké oteplování? Jaká bída? Jaké nemoci? Jaká politika? Cože je to vlastně vlastní názor? Já vím, já vím, tohle neplatí o všech. Ale o většině ano. A mě to přijde smutné, raději se stáhnu do pozadí a budu si připadat sama, než abych se zbytečně pokoušela, vtlouct jim něco do hlavy.
.
.
Ne, ne, nevadí, jsem za ně ráda :)

Zobrazit víc

"Je lepší být optimista a mýlit se, než být pesimista a mít pravdu." Co si pod tím představíš? Můžeš se klidně rozepsat.

Shizuka
Já jsem teda spíše toho názoru, že je lepší být pesimista a být potěšen, než být optimista a být zklamán.
Uznejte sami. Jako optimista se na něco strašně těšíte, představujete si, jak strašně úžasné to bude. A pak to přijde a je to katastrofa. Asi se nebudete cítit nejlíp, že?
Ale když si to jako pesimista vykreslujete v černých barvách, jak strašné to bude a když to přijde, budete buď připraveni a nebo nadšeni, že je to mnohem lepší, než jste čekali. Není to vážně lepší?
Já už se tím řídím celkem dlouho. Všechno co má přijít, si představuju trochu horší, než to doopravdy očekávám. Snažím se na to příliš nerešit. A ještě se mi nestalo, že bych byla zklamaná. Zato jsem dostkrát měla mnohem větší radost z maličkostí, než jakou bych měla normálně. Já vím, negativní pohled na věc není moc boží, ale mě se v tomhle vyplácí. Když se občas neuhlídám a strašně se na něco těším, představují si to lepší než to je .. ten pocit zklamání je mnohem horší, než pocit toho, že sem měla pravdu v pesimistickém přístupu.

Zobrazit víc

Červená karkulka- sežrána vlkem. Jeníček a Mařenka-málem upečeni ježibabou. Popelka- týrání macechou. Sněhurka-služka sedmi trpaslíků. Tři prasátka-strach z většího jedince, vzpoura .. Mohla bych postupně vyjmenovat spoustu pohádek. Myslíte že nám dávají pohádky dobrý vzor do života?

Pche. Říkají ti něco bratři Wilhelm a Jakob Grimové? A teď nemyslím film Prokletí bratří Grimů, ale ty skutečné, kteří vážně existovali. To oni napsali O perníkové chaloupce, Červenou Karkulku, O sedmi kůzlátkách, Sněhurku a sedm trpaslíků ale i popelku. Možná né přímo vymysleli, ale mají na tom velký podíl. A víš jaké byly jejich pohádky? Kruté, hrůzostrašné, děsivé, ale s mravním ponaučením. A víš proč byly takové? Protože byly pro dospělé. Hodně lidí si myslí, že pohádky jsou něco pro děti, ale není to tak. Kdysi to byly děsivé příběhy pro dospělé a až později byly přepracovány pro děti (kdo ví proč). Proto v nich zůstaly tyhle děsivé scény, protože to byl jejich základ, ke kterému prostě později přidali šťastný konec.
Ale ano, ponaučení do života nám dávají, s tím úmyslem totiž byly psaný už původně.

Zobrazit víc

Dělá ti problém mluvit nebo si s někým psát v cizím jazyce? Myslíš, že je dobré vyučovat na základních školách dva cizí jazyky? Je to potřebné nebo bychom se bez toho obešli?

Viviana •
Pokud je to angličtina, problém mi to nedělá. Na všechny filmy a seriály se dívám v angličtině. A taky se snažím číst anglické knihy. Mimoto máme na škole skvělou učitelku, která dělá že nám nerozumí, když mluvíme česky, takže konverzaci (během školy) cvičím často. Slovensky umím taky celkem obstojně. Akorát s poláky by to byla poměrně jednostranná konverzace. Rozumím jím, ale neřekla bych ani slovo.
Je dobré vyučovat na všech školách dva jazyky povinně. Ale ten druhý by si měl každý zvolit sám. Mělo by mu být dáno na výběr alespoň že tří, čtyř jazyků a né tak, jak to funguje u nás. Musíme se učit německy a náš názor nikoho nezajímá. Jenže já němčinu nesnáším. Díky učitelky že základky, nesnáším všechno, co se německa týká. Jak se mám teda tu němčinu naučit, když k ní mám odpor?
Zřejmě by sme se obešli i bez druhého jazyku. V dnešní době je hlavní angličtina, a ostatní je takový bonus. Pokud někdo bude chtít, může se učit jazyky mimo školu a věřím, že takhle si Ho naučí mnohem líp. Ale ono není na škodu, umět aspoň základ dalšího jazyků. Nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit. Jsou země, které jsou na svůj jazyk hrdé a někteří jedinci s vámi nebudou komunikovat jinak, než jejich jazykem.

Zobrazit víc

Napiš cokoli na téma ,,znovuzrození''

Kdysi, když jsem ještě byla malá, byla jsem jiná. Už od mala jsem četla, poslouchala jinou hudbu než ostatní, jinak se oblékala a bavilo mě učit se. Byla jsem něčím jiná, ale taky jsem byla naivní, nezkušená a slabá. Svěřila jsem svou důvěru špatným lidem. Nechala jsem je, aby semnou manipulovali, využívali mě a myslela si, že tohle je přátelství.
Když jsem přišla na to, že je něco špatně, bylo už pozdě. Přišly výhrůžky. Když to neudělaš řekneme tohle a uděláme tamto. Co mi zbývalo? Neuměla jsem se bránit.
Postupně přišly i posměšky, byla jsem jen panákem, který skákal tak, jak oni pískali. Jen něco, na čem si zvedali sebevědomí a vyvíjeli špatnou náladu. Posmívali se mi za chyby, které měli oni, né já. Utápěla jsem se v tom a trvalo dlouho než jsem o tom někomu řekla. Ovšem to mě zničilo ještě víc, protože mě nikdo neposlouchal. Ani jeden jediný člověk.
Zřejmě tehdy mě občas napadaly myšlenky, jaké by to asi bylo nebýt tady. Jaké by to bylo odejít a zbavit se jich. A jak se stupňovala šikana, stupňovala se i četnost těchto myšlenek. Co za lidi donutí dítě, aby muselo dojít až k tomuto bodu?
Pak přišel den, když už jsem to nevydržela. Už ve mě nezbývala jediná jiskřička naděje, nebo snad odhodlání. Udělala jsem to. Pokusila jsem se opustit tenhle svět. Nikdo neměl přijít, nikdo. A přesto mě našli. Našli mě včas, aby zabránili tomu, co jsem měla v plánu.
Když jsem se probudila v nemocnici, nevěděla jsem co se děje. Kde jsem, kdo jsem, co se stalo? Bohužel jsem na to velice brzy přišla. Narazila jsem rovnou do kruté reality. Testy, zkoumání, otázky, testy, vyšetření, domlouvaní a pak .. pak domů. Zpátky za nima.
Ale tentokrát? Už to nebylo stejné. Připadalo mi, jako bych se znovu narodila. Jako by mi ta část, která mi kdysi chyběla, byla nyní přidělena a já se jím konečně mohla postavit. Byla jsem jimi poznamenána, ale byla jsem silná a mohla jsem začít žít.

Zobrazit víc

Myslíš, že se naštveš snadno? Nebo jsi spíš ve většině nepříjemných situací v klidu? Co tě poslední dobou nejvíce štve? Kdo tě naposledy naštval a jak?

Jsem neskutečný flegmatik. Takže většinou všechno řeším v klidu. A i když mě třeba něco naštve, vypěním uvnitř a pak to stejně řeším v klidu. Řešit věci jinak nějak nemá smysl. Čím si pomůžete, když na někoho budete křičet? Akorát vás bude bolet v krku. Když někdo začne křičet na mě, začnu se smát. Nevím proč a už mi to nadělalo par problémů, ale prostě si nemůžu pomoct.
Snad jediné případy, kdy fakt vybuchnu jsou, když mě něčím naštvou rodiče a když mě něčím naštve on. To potom mívám neskutečné stavy a je lepší se mi vyhnout. Už sem si jednou málem zdemolovala pokoj. A taky kdykoli se někdo zmíní/vidím ji. To mi stačí k tomu, abych byla naštvaná celý den ..
Poslední dobou mě taky celkem vytáčí počasí. Jo, je fajn že je teplo a někteří ze sebe můžou dělat placky vedle bazénu se zmrzlinou v ruce. Ale já musím pracovat. A celý den strávený na poli, kde není jediný stín ve dnech, kdy neustále práží slunce .. no, na náladě, zdraví ani energii mi to nepřidá. Ještě když mi všichni neustále píšou, jak si užívají dovolenou. To opravdu dokáže potěšit.
Naposledy jsem se asi "naštvala" sama na sebe. Dělám to pořád. Třeba když jím. Nebo jsem líná cvičit. A nebo místo něčeho užitečného sedím tady na asku. Koupím si nějakou blbost třeba i za deset korun. Kdybych mohla, začnu mlátit sama sebe.

Zobrazit víc

Léto se pomalu připravuje přehoupnout se do druhé poloviny. Jaká byla pro tebe ta první část léta? A aby to nebylo jen tak jednoduché, zkuste to všechno shrnout do jedné krátké věty. (Dobré, ušlo to, super, fajn- nejsou věty!)

Vyčerpávající, pracovní, vystresované dny plné starostí, zachraňovaly dny strávené s miláčkem, kterým by se klidně dalo říkat rehabilitační hodinky.

Co jste udělali s věcma, který vám dal/a vaše ex( tričko, šátek, plyšák...) ? Nechali by jste si je- kam by jste je dali? Zničili by jste je-jak? Pokud jste ještě neměli kluka/holku či nic nedostali, představte si to :)

Cruel Princess
Vzhledem k tomu, že sem kdysi k nikomu necítila víc než mírnou náklonnost, všechny tyhle blbůstky se mi pořád válí někde po pokoji. Pomalu už si ani nevzpomenu, že jsou zrovna od toho nebo té.
Ale kdybych se rozešla s miláčkem .. nevím, asi bych si je všechny nastěhovala do pokoje a brečela do nich. A pokud by je nechtěl vrátit (přeci jen skříň mu vykrádám celkem často), skončily by někde ve skříni, pod mým oblečením a ve slabých chvilkách bych je vytahovala a vzpomínala. Já vím, že to není zrovna nejlepší řešení .. ale asi bych si nemohla pomoct.

Jak se právě cítíš?

Vacuous person.
Připadám si strašně osamělá, zranitelná, méněcenná, unavená ..
Nikdy jsem si nemyslela, že by ve mě tyhle pocity mohl vyvolat jeden jediný člověk. Ale tenhle jeden jediný člověk mi dál život zase do pořádku. Ukázal mi, že i někoho jako já je možné milovat. Že i já pro někoho můžu být jedinečná.
A teď, když už jsem pět dní bez jeho přítomnosti, den jsem od něho neměla ani zprávu .. cítím se opravdu hodně. Doteď jsem ani netušila, jak hodně jsem na něj fixovaná. Že vlastně jenom díky jeho přítomnosti se zase můžu smát.
Nelíbí se mi to, taková fixace na jednom člověku prostě není dobrá. Ale na druhou stranu zase cítím, že takhle to má být ..
Nemá smysl nad tím přemýšlet. Chci spát .. prostě jen spát, celou tu dobu, dokud zase nepřijede a neobejme mě ..

Proč je dnes pro lidi tak důležité hromadit věci\peníze? Nahromadí velké jmění, ale je jim to k ničemu, když ho nemají s kým sdílet. Proč se lidé pořád za něčím honí? když chodíš po krámech a chceš si něco koupit, ptáš se sám\sama sebe, jestli to opravdu potřebuješ?

Upřímně, taky se snažím mít co nejvíce peněz. Vyloženě se za nima honím. Ale u mě je to touha po tom, se co nejdříve odstěhovat a osamostatnit se. Taky když něco potřebuju, musím si to kupovat sama, rodiče mi nic nepřispívají. Ne že bych si něco kupovala často. Stačí mi to co mám a pokaždé, i když si kupuju třeba jen jídlo, vidím jak jsem dál od svého snu. Taky, vzhledem k tomu, že mám mladšího přítele, všechno co se financí týče, obstarávám já. Takže hold šetřit musím. Ale zase bych honbě za penězi nedokázala obětovat čas, který mám vyhrazený na ty, na kterých mi záleží. Ti budou vždy důležitější.
Co se ostatních týče, je to prostě touha po tom, aby byli co nejlepší. Aby si mohli dopřát ten největší luxus, ty nejmodernější technologie. Aby je lidé obdivovali. V dnešním světě .. houby, vždycky to fungovalo tak, že ten kdo má peníze, má a může všechno. Bohatým a uznávaným projde všechno. A lásku si taky můžou koupit. Komu záleží na tom, že není pravá? Oni ji prostě mají. A to jim stačí.
Ano, myslí si, že peníze jsou všechno. Ale vzhledem k tomu, jak se dnes všechno vyvíjí, peníze za chvíli budou jen bezcennými cáry papíru. Už teď jsou země, kde jsou vám peníze k ničemu. Proč? Protože tam není jídlo které by jste si mohli koupit. Ani to zdraví není na prodej. A co budou naši boháči dělat pak? Až to tady bude vypadat všechno stejně? Jak je jejich peníze zachrání?

Zobrazit víc

Podívej se kolem, co vidíš? Svět, který ti rozevírá své velké obzory. Chceš někam vycestovat? Kam? Proč právě tam?

Chci procestovat celý svět. Ale ne jako bohatý turista v luxusních hotelech. Chci si sbalit megahodně velký batoh a prozkoumat, jestli se ještě najdou lidi, kteří k sobě přijmou turistů tuláka. A nebo se ubytovat k někomu, kdo by se na stejnou dobu ubytoval ke mě. Chci poznávat i ty nejchudší a nejnezajímavější lidi, chci znát jejich příběhy, jejich svět. Chci poznat nebezpečí, které oni zažívají každý den, chci vědět jaké to je, přežívat jen s tou nejchudší potravou, jaké to je, nemít strechu nad hlavou a najít radost i v těch nejnicotnějších věcech.
Chci odjet pomáhat jako dobrovolník, tam, kde je toho třeba a pomáhat těm lidem, kteří si to zaslouží. Nepotřebuju za to peníze, stačí mi ty zážitky a jejich vděk ..

Jaký byl pro vás tenhle týden? (minulé ponděli až včerejšek) Zažili jste něco neobvyklého, poznali jste někoho, cokoliv?

Cruel Princess
Dokud mi neodjel miláček, byl naprosto skvělý - s ním. Když odjel, šlo všechno do háje. Ale aspoň jsme si to předtím užili. Pizza a filmy - nejlepší kombinace!

like=%?

Kočka knižní.
Vyskytuje se všude, kde je větší počet knih. Spí na nich a občas je i žvýká. Pokud si vypůjčite nějakou její knihu, sedne si přímo na ní, nebo před vás tak, aby ste nemohli číst. Když si ji nevšímáte, vydává odpudivé skřeky, kterými si vaši pozornost stoprocentně získá. Poté vydává zvuky jako porouchaná sekačka
like

Pozeraš televíziu a tam vidiš že človek ktorý zavraždil alebo sa o to pokúsil dostane max.5 rokov väzenia ..no človek ktory spravil nejaky podvod s peniazmi a okradol štát dostane 7- 12 rokov väzenia ..je podľa teba normálne že v dnešnej dobe sú pre spoločnosť cennejšie peniaze ako ľudský život?

www.trestni-rizeni.com/dokumenty/trestne-ciny-paragrafy/vrazda-a-zabiti
www.trestni-rizeni.com/dokumenty/trestne-ciny-paragrafy/znasilneni-a-sexualni-natlak
www.trestni-rizeni.com/dokumenty/trestne-ciny-paragrafy/neopravnene-opatreni-padelani-a-pozmeneni-platebniho-prostredku
www.trestni-rizeni.com/dokumenty/trestne-ciny-paragrafy/tyrani-osoby-zijici-ve-spolecnem-obydli
www.trestni-rizeni.com/dokumenty/trestne-ciny-paragrafy/tyrani-zvirat
www.trestni-rizeni.com/dokumenty/trestne-ciny-paragrafy/neodvedeni-dane-pojistneho-na-socialni-zabezpeceni-a-podobne-povinne-platby
www.trestni-rizeni.com/dokumenty/trestne-ciny-paragrafy/padelani-penez
www.trestni-rizeni.com/dokumenty/trestne-ciny-paragrafy/kradez
www.trestni-rizeni.com/dokumenty/trestne-ciny-paragrafy/lichva
www.trestni-rizeni.com/dokumenty/trestne-ciny-paragrafy/loupez
www.trestni-rizeni.com/dokumenty/trestne-ciny-paragrafy/ublizeni-na-zdravi
Vím že si to nikdo nepřečte, ale já jen aby bylo jasno, jak je to s těmi tresty co se peněz a života týče.
U nás je maximální trest 20 let. Muže se prodloužit na doživotí, ale nevím kdy a nechci vám lhát. Příjde mi to strašně málo. Myslím si, že lidský život má rozhodně větší cenu, než dvacet let. A to ten trest těch dvaceti většinou ani nedosáhne.
Taky mi příjde strašně hnusné, kolik člověk dostane za týrání zvířete, stejně tak člověka. Je to přibližně stejný trest jako za podvody a padělání peněz. Já vím že dvacet let je málo, aby ty tresty mohly být hodně rozličné, ale i tak je to hnus.
Mělo by se to celé předělat. Znovu by se měl zavést trest smrti a tvrdé, povinné práce. A taky by se měla prodloužit doba trestů, aby byly alespoň trochu spravedlivé. Hrajeme si na strašně humánní společnost, chováme se k vrahům a podvodníkům lidsky. Ale chovají se oni lidsky ke svému okolí? Ne. Proč se k ním tedy tak chováme my?
Promiň, ale televizi a pod. nesleduji, takže ti k tomu řeknu jen tolik.

Zobrazit víc

Aha, tak to jo. Asi už jsem vlezlá hodně, ale jak jste se našli?:) Promiň, ale strašně mě to zajímá, neznám skoro žádný pár, kde je starší holka. A když už, tak jsou dospělí a není tomu klukovi třeba 15, jako tvýmu.:))

V pohodě :)
Přes fb a kámoše si mě našel jeden kluk a strašně chtěl ať za ním přijedu. Nechala jsem se ukecat a začala za ním jezdit. Samozřejmě, na sídlišti se všechno rychle rozkřikne, takže i můj (tehdy budoucí) přítel rychle zjistil, že tam jezdí nějaká nová holka. Našel si mě na fb a začali jsme si psát. Nedlouho potom jsme se poprvé potkali (nikdy na to nezapomenu, lítal tam s lament na vlasy a zapalovačem a málem podpálil vlasy holce, se kterou sem tam byla :D). Od té doby mě chtěl a snažil se mě získat. Samozřejmě se v tom chvíli motali i jiní kluci a on měl celkem pověst děvkaře, ale po nějaké době, co jsem ho opravdu poznala (a párkrát sme spolu ulitli), sme spolu začali chodit. Ten věk sem ani tehdy nějak neřešila, vůbec mi nepřišlo že by byl o tolik mladší :)

Jaký je podle tebe největší problém v téhle době ?

Ďurky
Lidstvo ztratilo nejdůležitější hodnoty.
Pro mladé lidí je důležité, aby měli co nejvíce likes, ať už na fb či na asku. Dělají všechno proto, jen aby je získali. A když už vylezou ven, je to samý sex, drogy, alkohol .. prostě pořádná párty. Nezajímá je vzdělání, sport, zdokonalování sama sebe. Ne. K čemu by jim to asi tak bylo, když mají svou "popularitu" a "fans"?
Všichni se ženou jen za penězi. Skrblí a křečkují, aby oni měli co nejvíc a neohlíží se na to, že ty peníze třeba někdo potřebuje víc. Že kvůli své touze po nich, zanedbávání své známé a rodinu.
Hledí jen do budoucnosti. Chtějí nejnovější technologie, ty nejlepší a nejdražší věci. Ženou se za nimi a nehledí na to, xeon ničí přírodu, která je už po staletí živí a dává jim život.
Křičí do světa, že to co lidstvo dělá je špatné, ale přitom to dělají taky a křičí jen pro to, aby je ostatní obdivovali a vzhlíželi k nim. Ne proto, aby pomohli.
Samozřejmě, najdou se tady výjimky, ale těch ubývá. Kdo by taky v dnešní rozmazlené, zhýčkané době, byl ochotný se zvednout a jet dělat dobrovolníka třeba do Afriky? (Prosím, ať už je mi osmnáct.) Prakticky nikdo, že?

Zobrazit víc

Vyberte si 1 neživou věc ( př. kartáček, postel,talíř..) a zkuste napsat pár vět o tom, jak se ta věc musí cítit když jí používáte.

Cruel Princess
Ahoj, já jsem jezdecká přilba. A vlastní mě strašná blbka. Když mě používá, napne mi řemínky tak, že to strašně bolí! A taky do mě pořád strká to její dlouhé, hnusné háro, po kterém uvnitř mě zůstane plno vlasů. Strašně to pak lechtá! A skoro vždycky semnou mlátí o zem. To ji snad příjde jako zábava? Vždyť se poškrábu! A můžu se i zlomit! Copak to nechápe?!
Když už mě konečně sundá a já bych měla mít klid a zasloužené, pěkné místečko k odpočinku .. tak mě hodí do pilin! Do obyčejných pilin ve kterých určitě nějaké zvíře dělalo bůh ví co! Nemám tam ani světlo, a leze po mě spoustu ohavností, které mají strašně hodně nohou. A zabydlují se ve mně! Fuj! Copak je tohle nějaký život? Já chci pěkné měkkoučké místečko, kde bude spousta světla a žádná havěť!
.
.
Moje přilba je vážně celkem chudák. Asi se i překonám, vyčistím ji a pověsím.

Zobrazit víc

Čím nejtrapnějším jsi chtěl/a být jako malý/á?

#kkk
Jako malá sem chtěla být mrtvá. Veselé dětství.
Ani potom jsem nad tím moc neuvažovala. Až v tak osmé, deváté třídě sem chtěla být právnička, ale to mi zakázali.
Jo, vlastně chci být doteď kočka. Nic nerešit, jenom žrát a spát.

Je něco, co má opačné pohlaví a ty bys to chtěl/a taky? (Fyzicky, psychicky /netuším jak jinak nazvat nějakou schopnost/, jak chcete...)

Fyzickou sílu, ale toť asi vše.
A kdybych náhodou chtěla (jako že nechci), být na škole preventista rizikových jevů, tak bych taky chtěla být povahově jako chlap. Ženy se na problémy dívají příliš emotivně a moc nepřemýšlí, třeba než zavolají sociálku. Z vlastní zkušeností vím, že chlapi se tyhle věci snaží řešit spíš sami a logicky, což je v mnoha případech o dost lepší.

Ako by si využil to, ak by si bol na týždeň iné pohlavie? Čo by si robil? :3 (How would you used it if you were the other sex for a week? What would you do? // Jak można wykorzystać je, jeśli były inne seks przez tydzień? Co byś zrobił?) hehehe ~

~Inu (´•ω•`)♡
Za predpokladu, xeon bych zrovna s nikým nechodila (opravdu nevím jak bych příteli vysvětlovala, že se na týden bude muset stát bisexuálem), mě vždycky zajímalo, jaký je sex z pohledu chlapa. Ať už se ženskou nebo s chlapem .. takže bych asi celý týden experimentovala O.o

Like = Like ?

Ach jo. Miluju vesnici. Vyjdu si jenom tak ven, čerstvě probuzená, v tom v čem sem spala (jeho košile a kalhotky), že se prostě jenom zeptám matky, jestli ji můžu sníst műsli a místo toho honím po celé zahradě slepice, snažím se jim přistřihnout křídla, rýpu se v záhonech a starám se o králíky. Jo, neměnila bych.

Ako chápeš to, že sme padlý Anjeli?

Anonymus
Kdysi se výrazem "Padlý anděl", označovaly ženy, které přišly o panenství.
Kámoška to bere tak, že když jsme se narodili/byli zplozeni, vlétl do nás anděl, tedy spíše, že jeden anděl padl a vtělil se do nás, jako naše duše. A osvobodí se teprve, až umřeme.
Já to takhle neberu. Andělé jsou nahoře. Kdyby už je shazovali za to, že něco provedli, při dopadu na zem, už přeci nemohou mít křídla, že? A co je anděl bez křídel? Nic. Je člověkem. Začne nenávidět a jeho andělská podstata je pryč.
Nejsme andělé, jsme prachobyčejní lidé, volající po záchraně.

V čem podle tebe záleží a naopak nezáleží na věku? Jak moc "pravdivé" je to tvrzení: Věk je jenom číslo...?

Ono moc nezáleží na věku (neříkám, že na něm nezáleží vůbec!), ale spíš na vyspělosti daného jedince. Je jasné, že když bude chtít chodit 13letá s 30 letým (nebo taky naopak), moc jim to klapat nebude, protože ve 13 myslíte na to jak si užívat a ve třiceti spíše na to, aby ste založili nějakou tu rodinu.
Ale třeba pokud je rozdíl mezi vámi deset let a míň, muže vám to klapat úplně v pohodě. To už vím z vlastní zkušenosti. Kamarádky mají partnery, kteří jsou od nich o šest a o deset let starší. A žijí spolu naprosto spokojený život. Přítel mojí matky je od ní o pár let mladší, i můj přítel je o tři roky mladší. Matka a on spolu mají dokonalé manželství a my spolu skvěle vycházíme.
Samozřejmě pokud si hledáte práci/brigádu, tam už o ten věk jde. Málokdy vezmou někoho pod 18. A i když vám už 18 je, tak raději vezmou někoho staršího, kdo má vice zkušeností. Ale zase by těžko mohli vzít 90 letou babičku, která skoro nemůže chodit aby jim dělala třeba servítku.
To samé je sport. Dokážete si představit jak by to vypadalo, kdyby se prohlásilo, že na věku nezáleží a ve stejné disciplíně, by spolu soutěžili dospělí i děti? To by asi nebylo moc fér, že?

Zobrazit víc

Kdyby sis mohla vybrat, byla bys raději matkou, které zemřelo dítě nebo dítětem, kterému zemřela matka? Proč?

Viviana •
Chtěla bych být dítětem (ale tak do šesti let), kterému zemřela matka. V mých sedmnácti už si z tohohle věku nepamatuju absolutně nic. A i kdyby na mě ztráta matky zanechala nehezké vzpomínky, dokázala bych se ještě pořád fixovat na někoho jiného a tolik by mě to neužíralo.

Ty si skoro zomrela? :O napíšeš to sem, alebo ak by si bola tak dobrá, tak do otázky? (nebudem písať ako anonym)

Bylo to tady už několikrát. Kvůli šikaně jsem se pokusila o sebevraždu. Naštěstí (bohužel?) Mě včas našli a zachránili, ale dodnes si nesu následky psychického rázu.
Podruhé jsem dostala nějaký záchvat, ani doktoři dodnes neví jaký a málem sem se udusila.

Zdravím :) Teprv se psaním začínám :) Ale nepodíváš se ke mě na ask? :)

Stories :)
Ahoj. To že začínáš, jde vidět. Nemá to příběh, strašně spěcháš, máš tam až příliš přímé řeči. Ale každý někdy začínal a věřím že se to zlepší. Co je na tom ovšem nejhorší, je ta gramatika. Než budeš něco psát, nauč se prosím tě alespoň to, kde se píše i/y.

Co je smysl života ?

Pro mě? Pro mě je to dělat ho šťastným, dodělat školu, udělat výšku, popřípadě další školu, odstěhovat se od rodičů, najít si práci která mě bude bavit, vžít si ho, mít s ním dítě, dobře ho vychovat, prožít krásné stáří a umírat s tím, že nemám čeho litovat, něco jsem tady zanechala a že on, byl po celý život po mém boku šťastný.

To ty odpověďi otvíráš všechny najednou? Kolik jich más neotevřenych? :-D

Čtu všechny vaše odpovědi. A vzhledem k tomu, že jsem na mobilu, je to sakra složité. Ale já ty otázky pokládám proto, že mě odpovědi zajímají, takže si je číst chci. Otvírám je jednu podruhé a pokaždé se musím vracet na předchozí stránku. Momentálně mám nepřečtené tři.
Toto se líbí: mrs.X Jednorožec bez rohu Xoxo

Jaký máš názor na lidi, kteří neumí přiznat chybu, všelijak se vymlouvají, urážejí, jen aby zůstali dokonalými?

Monster❀
Je mi jich líto. Protože dokud si chybu nepřiznají, nebudou moct pracovat na jejím napravení/odstranění. Budou s ní muset žít pořád dál, i když by už dávno nemusela existovat. Chyby mají svůj důvod. A jejich popíraním ničíme sami sebe.

Zažil/a jsi někdy neopětovanou lásku?

Ne. Teprve on mě naučil milovat. Předtím sem neznala, ani co je to zamilovat se. Možná sem někoho chtěla, ale když on nechtěl mě, zkusila sem to ještě naposledy, pokrčila rameny a neřešila to. To samé, když mě někdo opustil nebo podvedl. No a? Život jde dál.
A sním? S ním jsem tak šťastná, jak jen můžu být.
Zažila jsi někdy neopětovanou lásku
Toto se líbí: mrs.X Jednorožec bez rohu Xoxo

Kdybys mohl/a na jeden den být někým jiným - osobou z tvého okolí, tvým kamarádem/kou, bratrem/sestrou či slavným zpěvákem/čkou, hercem/čkou - kdo by to byl? Proč? Co bys ten den dělal/a? Jsi rád/a sám/sama sebou a spokojen/á s tím jak žiješ nebo bys radši svůj život s někým vyměnil/a navždy?

Chtěla bych být ona. Zničit ji všechno co jen můžu a nadělat ji co nejvíc problémů. Ať se v tom utápí a trpí. Ne nejsem zlomyslná. Jen chci, ať cítí to samé co já.
Ale jinak bych nechtěla být nikým jiným. Můj život sice není ideální, často o něco zakopnu, nedaří se mi. Ale sem to já. A on mě takovou jaká jsem miluje. Co víc bych si mohla přát? Co je víc než jeho láska? Nepotřebuju aby mě ostatní uznávali a měli rádi proto, že jsem někým jiným. Raději budu nenáviděna, ale budu to já.

Ak by si svoju povahu mala priradiť k nejakému zvieraťu,aké by to bolo?

Kočka.
Jsem pánem sebe sama, pravidla dodržuju jen v přítomnosti ostatních lidí. Když chci, dokážu být milá ale ve vteřině dokážu vytáhnout drápy. Nejraději bych celý den spala, ale když chci, dokážu být extrémně pracovitá. Jsem věrná jen jedinému člověku.
Ak by si svoju povahu mala priradiť k nejakému zvieraťuaké by to bolo

Máte nějaké své místo, kam chodíte když se potřebujete uklidnit, brečet, nebo prostě jen chcete bejt sami a to místo vám k tomu pomůže?

Cruel Princess
Ke koním. Vždycky když mám špatnou naladu, chci být tam. Nic neuklidní víc, než povídání si s koněm, při čištění. Při ničem se nepřemýšlí lip, než při práci okolo stájí. Nejde se neusmát, když vám ty čtyřnohé paka prohledávají kapsy, jestli nemáte něco dobrého. A když nemáte, tváří se uraženě a ignorují vás.
Už jenom ta vůně koňského těla a čerstvých pilin, ržání mého muže na uvítánou .. už jenom to je lék na veškeré problémy.

ja sa ťa bojím ak by si to dokázala :O

Nejsem člověk, který by měl potřebu zabíjet bez rozmyslu.
Ale když mi někdo opravdu hodně ublíží, pokusí se mě připravit i to nejcennější co mám .. začnu ho nenávidět. A ta nenávist každým dnem roste, i když ten člověk v mém životě dávno není.
Jestli se mi v budoucnu naskytne šance zbavit se jich .. zbavit se jich bolestivě a nijak to neohrozí mě, ani mé blízké, udělám to.
Necítím smutek, když někdo umře. Já taky málem umřela. A koho to zajímalo? Nikoho. Málem jsem umřela vinou lidí. Proč bych měla mít výčitky? Proč bych měla cítit smutek, když oni zemřou vinou mou? Sami tenhle můj stav zapříčinili.

V jedné z mých oblíbených knížek bylo místo, kterému se říkalo Dogan. Bylo to jakési řídící centrum emocí, bolesti, energie... Představ si, že máš v sobě také takový Dogan a jsou v něm ukazatele ŠTĚSTÍ, ENERGIE, DOBRÉ NÁLADY, (domysli si další)... Na kolika bude který procentech? Snad to chápeš.

A hele King.
Momentálně by bylo všechno na nule. Cítím se jako feťák, kterému vzali drogu.
Jindy by to ale asi bylo:
Energie: 99%
Dobrá nálada: 75%
Štěstí: 100%
Touha vraždit (vztek): 50%
Smutek: 20%
Naděje: 50%

Vymysli deset slov na S,E,Y,X,Z, tak schválně :D

S - sex, sranda, symptom, synapse, synagoga, super, surrealismus, styl, substrát, stereometrie, stigma, suita steeplechase, stereotyp, stagnace
E - endoskop, enkláva, epicentrum, epický, epidemie, epilog, epitaf, epopej, epos, esoterický, etapa, eufemismus
Y - hostit, ytrium, ypsilon, Yvonne, Yveta, YouTube, ytong, yamaha, ydra, yeti
X - xantipa, xenofilie, xenofobie, xerografie, xylografie, xenie, xerofilní, xerotický, xenomorfní, xerodermie
Z - zen, zoo, závist, závislost, zámek, známka, zygota, zralost, zdraví, zločin

Ahoj, zkoukneš prosím a pomůžeš mi v soutěži o foťák? :) http://ask.fm/Misaxxx12/answer/116996976228

To víš že ti pomůžu. Dám ti dobrou radu. Zvedni prdel od kompu a jdi si na něj vydělat. Uvidíš, že z něho budeš mít mnohem větší radost, než když ho získáš pomocí žebrání a otravování lidí.

Máš občas pocit že sa ti svet otočil chrbtom, otočil naruby? Je to niekým zapríčinené alebo je to len obavami z niečoho? Máš najlepšieho priateľa\priateľku ktorému veríš už nejaký čas? Ak hej ublížil\a ti už nejako?

Anonymus
Můj svět se neustále přetáčí, otáčí, dělá kotrmelce a staví se ke mě zády. Vždycky, když si myslím, že už se všechno ustálilo, někdo nebo něco příjde a s výsměchem zase všechno zničí a já nevím co dělat.
Možná je to lepší, než žít naprosto perfektní život, ve kterém je všechno ideální a dobré, protože to by byla poněkud nuda. Takhle se aspoň poučím a získám zkušenosti. I když mě to občas dostane na dno.
Na nejlepší kamarády a kamarádky nehraju. Ani na obyčejné kamarády. Prostě jsou lidé, s kterými jsem ochotná občas zajít ven a bavit se s nimi. Jsou lidé, které znám už neskutečně dlouho, ale vídám se s nimi jen občas a tehdy si řekneme, co se v našem životě děje a víme, že nemusíme mít tajemství. Jsou lidé, které si držím od těla a jsou lidé, které bych na místě nejraději umučila k smrti.
A pak je tady miláček. Tomu už věřím dlouhou dobu a vím, že mu můžu říct cokoli. I když mě hodněkrát zklamal a ublížil mi. Vím, že je tady pro mě vždycky když ho potřebuju a nezradil by mě. Každý dělá chyby. Ale on stojí za to, abych mu je odpouštěla.

Zobrazit víc

Někteří z vás tvrdí, že si ask zakládali proto, aby zjistili něco o lidech. Ptám se, objevili už jste něco zajímavého? Co už víte? Pokud mezi ně nepatříš, můžeš stejně tak zhodnotit, jak tu na tebe lidé působí. Pro obě skupiny platí: Vynechejte všechny ask stránky a sběrače "lajčíků".

Upřímně, když jsem si ask zakládala, bylo to z nudy. Ale teď, je jedním z důvodů to, abych o lidech něco zjistila. Máš pravdu.
A co jsem zjistila? Pro většinu lidí je ask místo, kde mohou ukázat svou pravou tvář, své reálné emoce, aniž by za to byli odsuzováni svým okolím. Chtějí, aby se jich ostatní ptali na něco, nad čím se dá přemýšlet. Protože přemýšlet chtějí, chtějí vyjadřovat svůj názor. A i když v tom nejsou zrovna mistry, snaží se a neustále se zlepšují. Taky mají touhu hledat lidi se stejnými, originálními nebo prostě jen dobrými názory. Jsou na ne zvědaví, chtějí je vyzvídat. Chtějí dát téhle stránce nějaký smysl, být upřímní, říct lidem, kteří mají ask jen pro lajky, že je to ztráta času.
Většina těhle lidí je v reálném životě neuznávána a odsuzována. Chtěli by změnit svět, milují přírodu a zvířata, chtějí něco dělat pro ostatní. Jsou to opravdu hodní, milí a chytří lidé. Kterým by měla být dána šance, aby něco dokázali.

Zobrazit víc

http://ask.fm/KaciHotova/answer/112998363970 co si myslis na to video, ma ta holka pravdu? Nebo to jsou picoviny co rika? Ma i jine odpovedi na svojem profilu na tenhle temat. Dik za odpoved.

Když se neumím vyjadřovat, netočím videa. Celkem důležitá zásada.
Ale jo, v podstatě má pravdu. Celý systém křesťanství je pěkně ne nic. Hlásali, že mají žít jak nejlépe umí, neužívat si, podřizovat se bohu, žít v chudobě, nepáchat hříchy a sami se opíjeli, chodili do bordelů a žili si v luxusu z peněz jiných. Jejich systém taky zajišťoval, že bohatým všechno projde a chudí budou trpět. Manipulovali s lidma. Všemu, co jim řekli, lidi uvěřili. Nedokázali uvažovat racionálně. Když už se mluvilo o tom upalování. Ženská zachránila kozu z potoka a hned je čarodějnice, musí se upálit. Byla hodně krásná? Čarodějnice, upálit. Byla hodně ošklivá? Čarodějnice, upálit. Narodila se v divnou dobu? Čarodějnice, upálit. Vyznala se v bylinkách? Čarodějnice, upálit. Když se ty ženské přiznaly a upálili je rovnou, byla to ta lepší možnost. Když se nepřiznaly, mučili je tak dlouho, že by souhlasily s čímkoli a stejně je upálili.
Říkáte si, jo to bylo kdysi. Ale je to snad dneska jiné? Hlásají pořád to samé, kázání ani nemají smysl (párkrát sem to musela poslouchat, opravdu "příjemný" zážitek), nechají si platit za to, že kecají nesmysly na svatbách a pohřbech o lidech, které absolutně neznají. Žijí si v luxusu. Podívejte se jak si žije Papež. To je dokonalý příklad toho, že se má všechno obětovat bohu a žít v chudobě.
Nemám nic proti víře samotné. Ale tohle je jen manipulace a využívání lidí. Nic víc.

Zobrazit víc

O prázdninách má většina z nás poměrně dost volna, je něco co bys přes prázdniny chtěla stihnout, dokázat, udělat? Něco, na co přes školní rok nemáš čas?

Pro mě prázdniny znamenají práci, práci a práci. Občas mám ještě míň času, než přes školní rok. Není nic takového co bycha chtěla stihnout udělat. Všechno co chci už dělám a nemám další cíle.
Akorát se snažím být s ním co nejčastěji, protože na to, přes školní rok opravdu čas není.

Situace: Máš přítele/přítelkyni a máte odjet na dovolenou. Když se vrátíte z dovolené, jeho/ji začne bolet hlava a tvá to dlouho a tak zajde k doktorovi a zjistí ji rakovinu oka. Při operaci jí obě oči odebrají. Jak by ses zachoval/a? Zůstal/a by jsi s ním/ní? Nebo by jsi ho/ji opustila? Upřímně.

Oú .. no, rozhodně bych to nechtěla zažít. Ale i když by to bylo těžké, zůstala bych s ním. Nemiluju ho kvůli jeho očím, kvůli toho že vidí. Miluju ho, pro to, jaký je uvnitř. A tohle by se, ani se ztrátou očí nezměnilo.
Pomáhala bych mu to překonat a vím, že by sme si na to oba, alespoň částečně zvykli. Slepota lásce nebrání.

Jak poznáš, že jsi opravdu a vážně zamilovaný/á a že tu osobu miluješ a nedokázal/a by ses té osoby jen tak vzdát?

Jé :3
Každý den bez něho, mám horší a horší náladu. Myslím na něj pořád a nedokážu myslet na nic jiného. Usínání zásadně v jeho tričku, v ničem jiném. Musím mít na sobě neustále nějakou věc od něho (náramek/prstýnek). I když mi hodně ublíží, nedokážu mu neodpustít. Jsem ochotná udělat všechno, jen abych si ho udržela. V jeho náručí si připadám malinká, bezbranná, ale výjimečná. Vím že když Ho objímám, objímám celý svůj svět. Už jenom při představě, že bych měla žít bez něj, se mi stáhne žaludek, zatmí před očima, začnu brečet, připadá ní, že nic nemá cenu a trvá mi dlouho než se vzpamatuju. Žárlím i na zem, po které chodí a na postel, ve které spí. Jediným mým cílem je, aby byl šťastný. Vím, že mu můžu věřit víc, než komukoli jinému. Miluje moje kočky a ony milujou jeho (ano, je to pro mě důležité). Nedokážu mít špatnou náladu když jsem s ním, zlepší mi ji už jen jeho samotná přítomnost. Cítím se divně a smutně, když mě ráno nebudí jeho zprávy a neusínam s jeho přáním dobré noci a sladkých snů. Dokážu si s ním představit celý život. Přitahuje mě každý milimetr jeho těla, jeho hlas i jeho vůně. Jenom vedle něho dokážu hned usnout a nerušeně spát, protože vím že můžu, že on nade mnou drží ochrannou ruku. Neustále o něm musím mluvit, všichni co mě znají, už Ho berou jako moji neodlučitelnou součást ..
Každý den, milióny drobností dokazují, že bez jeho přítomnosti nejsem schopna žít. Jsem na něm dokonale závislá. A prostě poznám, cítím, že on je ten dokonalý ..

Zobrazit víc

Odsuzuješ lidi, podle toho jak vypadají ? Vadí ti tlustí lidé? Proč je odsuzujeme?

Neodsuzuju. Nejsem natolik dokonalá, bezchybná a perfektní, abych si to mohla dovolit. Neříkám, když vidím někoho, kdo by sice mohl, ale stejně neviděl sprchu už snad rok a mohl by nosit jiné oblečení, ale to co má na sobě by samo stálo, kdyby Ho sundal, udělám si svůj obrázek.
O mě třeba všichni říkají, že na první pohled, vypadám jako namyšlená píča. Když mě poznají, říkají, že větší blbost by o mě snad nikdy říct nemohli. Nemám to ráda. Nemůžu za to jak vypadám. A nehodlám se jenom kvůli jejich názoru měnit. Ale prostě mí to vadí.
Takže se každého snažím nejdříve poznat, než si o něm začnu něco myslet. I za ošklivým vzhledem, se může skrývat nádherné srdce. I za nádherným vzhledem, se může skrývat ošklivé srdce. Člověk nikdy nemůže za to jak vypadá, jak chodí oblečený. Tak proč Ho za to soudit?
Nemám ráda lidi, Kteří jsou tlustí nebo mají celulitidu a nic s tím nedělají. Hlavně ženy. Jsem toho názoru, že žena by měla vždy vypadat dobře a něco pro to dělat. Dneska, když jsem byla na horách, bylo tam plno krásných, mladých holek. Samozřejmě v minikraťaskách. Když sem se jim podívala na nohy, chtělo se mí blít. Vážně. Já mít na nohách takovou celulitidu, špeky jako ony, v životě bych do minikraťas nevlezla. Jsou mladé. Mají plno času. Proč třeba necvičí? Proč si nekoupí nějaký krém? Kamarádka s tím měla taky problém. Stačilo chvíli cvičit a mazat a nepoznali by ste, že nějakou celulitidu měla. Tak kde je problém?
Tím se dostáváme i k těm tlustým lidem. Je rozdíl mezi tlustý a tlustý. Ano, někdo to může mít v genech, může být nemocný. Ale stačí, když bude cvičit, to tělo si zpevní a bude vypadat dobře. Ale ti, kteří vypadají jako lidské želé, házejí do sebe jednu věc za druhou, ale všem vykládají jak strašně hybnou .. nesnáším.
Možná je to trochu povrchní. Ale pro mě je tohle jenom lenost.
Proč odsuzujeme? Protože jsme povrchní a ve všech hledáme chyby. To aby náhodou oni, nebyli lepší než my.

Zobrazit víc

Mají tě zvířata rádi? A naopak?

Kočky mě milujou. Ať už jsem kdekoli, vždycky si mě nějaká najde. Miluju když jenom tak sedím v poli a najednou je okolo mě tlupa koček a všechny chtějí drbat. A samozřejmě se jich pak nemůžu zbavit.
Taky psí ke mě mívají dobrý vztah, i když určitě ne, tak dobrý jako kočky. Často ke mě přijdou i naprosto cizí a nedají mí pokoj, dokud je nepohladím.
Koně si taky dokážu poměrně rychle získat. Pod rukou mí nedělají problém ani ty největší potvory. Když na ne sednu, to už je jiná. I nejhodnější kůň mí vyhazuje, uskakuje a dělá blbosti. Většinou mí to nevadí (to bude asi tím), takže je nechávám. Ale nedělá mí problém je udržet.
Prakticky všechna zvířata mě mají poměrně ráda. Asi že mě cítí, že je tak neskutečně miluju. Jednu dobu jsem pomáhala v útulku. Odvrhnutý pes nejlépe ocení vaši lásku. Taky jsem si o žádném zvířeti nikdy nemyslela že je špatné. Stačí se jim věnovat, dat jim lásku a i z největší potvory může být mazel.

Zobrazit víc

co mas s kosti? :[

Já nevím :D Ani nevím jestli to je kost. Na ukazováčku pravé ruky, tam kde se spojuje s dlaní, mám takovou menší bulku. Nejde to vidět, ale rozhodně jde cítit. Na dotek je tvrdá a nebolí to. Muže to být i špatně narostlý kloub. Takové podivnosti se u mě vyskytujou často.

Kolik chces mit deti?

Jedno. Maximálně. Pokud vůbec.
Já totiž nemám ráda děti. Nemám ráda minima, nemám ráda batolata .. nemám ráda všechny děti tak do dvanácti let. A nesnáším, když to někdo nedokáže pochopit, vnucuje mí je a snaží se mě přesvědčit, jak strašně roztomilé jsou. Nejsou.
Vždycky když vidím venku, na bazénu nebo kdekoli ty prcky pobíhat a ječet, mám chuť jejich rodičům darovat vodítko a lepicí pásku.
Já vím, že jednou to dítě budu chtít a tohle myšlení mě přejde. Ale taky vím, že stejně budu mít ráda jenom to moje a ty ostatní pořád ne. A taky vím, že jestli nad ním někdo bude chtít dělat ťuťuňuňu, poletí pryč po hlavě. Na tohle sem neskutečně alergická.

Co miluješ? Co nesnášíš? Čeho se bojíš? klidně napiš i více věcí u každého :)

Miluju jeho. Nejvíc.
Miluju svého druhého muže (fotka), miluju hory, přírodu západy a východy slunce, svoji postel, dobré jidlo, kočky, koně, každého jednotlivého člověka, který mě sleduje, dobrou náladu, sprchu po namáhavém dni, všechny věci, kterýma se liším, jeho oblečení (spíše ty trička které mí daroval a spím v nich), spánek, práci, knížky, focení a svůj foťák, svůj pokoj, možnost vyjádřit svůj názor ..
Nesnáším tu (představte si všechny nadávky co znáte) píču, tohle (nadávky) počasí, po kterém mám pocit, že mí exploduje hlava, pocit bezmoci, když jsem bez něho ..
Bojím se? Bojím se že ho ztratím. A pavouků. Vím že se na mě všichni hromadně domluvili a chtějí mě zabít.
Co miluješ 
Co nesnášíš 
Čeho se bojíš 
klidně napiš i více věcí u každého

Z jednoho dnešních trendů je i sebepoškozování. Jaký máš na něj nároz? Řezal/a ses někdy?

Proč je mí vždycky, když se řekne "dnešní trend", na blití?
Sebepoškozování je blbost. Blbost všech blbostí. Nic se tím nevyřeší, možná vám tak na chviličku bude líp.
Ale člověka který se sebepoškozuje kvůli něčeho a člověka, který je pózér, rozeznáte lehce.
Ten, který má opravdové problémy to skrývá. Pózér to vystavuje. Fotí na sociální sítě, všem o tom vypráví. Aneb "dnešní trend". Nechápu co z toho lidi mají. Vždyť jenom vytrubují do světa, že jsou prvotřídní idioti a trpí nedostatkem pozornosti. A navíc, co mají z těch jizev? Jo, teď před ostatníma budou vypadat drsné a cool .. ale až budou starší? Až budou mít děti a ony se jich na ně zeptají? Co jim řeknou? "To víš zlato, řezal jsem se jenom proto, že sem nevěděl zaujmout jinak, tehdy to bylo in." Vážně? Jojo, většina se sebepoškozuje tak že jim tam ani nic nezůstane nebo si to prostě kreslí fixem. Fakt frajeřina.
Jo, přiznávám se, řezala sem se. Víte co je vtipné? Když mě šikanovali, vůbec mě to nenapadlo. A pak jsem to udělala kvůli takové .. krávovině. Ani jsem nad tím nepřemýšlela a pak už bylo na přemýšlení pozdě. A teď mi ty jizvy zůstanou celý život. Jo. Jsem idiot.

Zobrazit víc

Kdyby jsi mohla mít jednu nadpřirozenou schopnost, jaká by to byla?

Zastavit čas a být s ním nekonečně dlouho!
Ně, vážně. Asi bych nadpřirozenou schopnost mít nechtěla. Jo, bylo by to v některých věcech užitečné. Ale taky bych ji nemusela využívat jen na ty dobré věci, ale mohla bych ji začít zneužívat a možná bych se i změnila.
Ně, nechtěla bych ji, všechno má svou dobrou, ale i zlou stránku. A všechno by mělo být ponecháno přirozenému řádu.

Napíšeš sem tak 5 lidí u kterých se ti líbí odpověďi na tvoje otázky prosím?

Nenapíšu :)
To jestli se mí nějaká odpověď líbí, poznáte podle toho, jestli ji lajknu nebo ne. Opravdu lajkuju jen ty, co se mí líbí.
A ano, jsou sice lidé, na jejichž odpovědi se těším, ale nebudu je tu psát, protože nechci nikomu zvedat ego, ani nikoho urazit. Každý z vás, by měl vědět jak dobře odpovídá. Jestli se té odpovědi věnuje, nebo ji odflákne.

Nechceš začít odpovídat?!

Aha.
Tak hele. Vstávám v šest, jdu pracovat, domů se vracím v osum, nebo jako dneska v deset. Pracuju manuálně, takže jsem dost unavená. A víš co? Ještě se snažím při každé volně chvilce alespoň rozesílat otázky a lajkovat odpovědi.
Když se vracím domů, jsem ráda že jsem schopna dat si sprchu a najíst se. Fakt nejsem ve stavu, kdy bych mohla přemýšlet.
Když mám náhodou den volná, tak si ho chci užít s miláčkem.
Odpovídám jak jen můžu. Ale jestli ti to příjde málo, pojď pracovat místo mě. Já to ráda přijmu.

Napiš o sobě pár neobvyklých faktů.

~ Srdce mi bije pomaleji, než normálním lidem.
~ Dýchám pomaleji, než normální lidi. Než se jednou nadechnu a vydechnu, ostatní to zvládnou tak 2x-3x
~ Neskutečně rychle čtu. Knížka, klidně i 500 stránková mí většinou vydrží jen jeden den.
~ Mám skvělou paměť. Stačí mi, něco si párkrát přečíst a odříkám to nazpaměť.
~ Mám zvláštní vztah s kočkami. Kde jsem já, jsou i ony. Vyloženě se kolem mě shlukují, lísají se ke mě. U těch, které mám doma, vycítím jejich náladu. Pokud jsou doma, jsou často v mé společnosti, hlavně v noci.
~ Mám zmutovanou kost. Dobře, nevím co to je, ale vypadá to tak. Měla bych s tím jít k doktorce, ale nepůjdu.
~ Dokážu prospat tři dny v kuse.
~ Můžu čtyři dny nejíst, aniž bych pocítila hlad.
~ Občas několik dní nepiju, aniž bych si to uvědomila.
~ Tohohle využívám když mám silné deprese. Moje tělo se vypne a já se věnuju jen svým myšlenkám. Dokážu ovládat své sny.
~ Dokážu se dokonale vcítit do lidí. Pochopit jejich problémy do posledního detailu a pomoct jim. Odhadnout čeho se bojí a co chtějí. Tuhle "schopnost" ale prakticky nepoužívám. O lidech ve svém okolí nechci nic vědět. A u miláčka se spoléhám na to, že když bude chtít, řekne mí to sám. Miluju ho a věřím mu. Nechci z něho "vysávat" informace.
~ Nedokážu nevědět kolik je hodin. Pokud u sebe nemám mobil nebo hodinky, co chvíli se ptám všech okolo, kolik je hodin. Je to celkem otravné.
~ Nerada oslovuju lidi. Mluvím o nich. Když už je musím zmínit v rozhovoru, zmíním jejich příjmení. Skoro nikdy křestní jméno. Když je mám oslovit, raději prostě řeknu "Ehm" a doufám, že si všimnout, že mluvím na ně. Nepamatuju si kdy jsem naposledy miláčkovi řekla jménem. Snad v době, kdy jsme spolu ještě nechodili.
~ Jsem noční tvor. V noci mám problém usnout, přes den usnu klidně i ve stoje.

Zobrazit víc

Asi jsem tu otázku špatně podala, takže trošku jinak :) "I zastavené hodiny mají dvakrát denně pravdu." Co si pod tím představíš? Zkus popřemýšlet.

God hates us all.
I člověk, který neustále lže, musí občas říct pravdu. I když u něj, narozdíl od těch hodin, jde mnohem hůř poznat, kdy nelže.
Nemám ráda takové lidi. Jo, dobře, jsem prvotřídní lhářka. Ale jenom u těch, u kterých vím že musím. Nedokázala bych takhle lhát třeba miláčkovi nebo kámošce. Nikdy to nepřinese nic dobrého. Nechápu co z toho ti lidi mají.

Být či nebýt?

Být či nebýt? To je, oč tu běží. Zda je to ducha důstojnější snášet střely a šípy rozkacené sudby, či proti moři běd se chopit zbraně a skoncovat je vzpourou. Zemřít .. spát, nic víc .. a vědět, že tím spánkem skončí to srdce bolení, ta stará strast, jež patří k tělu, to by byla meta žádoucí nade všechno. Zemřít .. spát.
Doufám že jsem to nenapsala blbě. Alespoň něco mí z té školy v hlavě zůstalo.
Já vím, jam vím, tohle jsi zřejmě nechtěla.
Takže menší úprava:
Být. To je, oč tu běží. Je to ducha důstojnější snášet střely a šípy rozkacené sudby.
Ano, občas se zdá, že by bylo lepší prostě si lehnout a spát navždy. Život sebou nepřináší jen to dobré, ale i opravdu těžké zkoušky. Ale stejně, jako ráno musí vyjít slunce, tak se všechno musí v dobré obrátit. Což o to, že pak příjde další zkouška? Alespoň si budeme vice vážit hezkých chvil.
Vím o čem mluvím. Chtěla jsem to ukončit. Všechno. Navždy. Ale jsem ráda, že jsem to neudělala. I když jste na dně, jsou tady věci, pro které se vyplatí žít. To jen vy je možná nevidíte. Ale jsou tady a vždy budou.

Zobrazit víc

Média čím dál častěji informují o bojových psech. Jaký máš názor? Existují nějaká bojová plemena vůbec? Myslíš si,že za agresivní chování psa může majitel,či pes sám?

Nic jako bojové plemeno psa neexistuje. To je to samé, jako by jste řekli, že existuje bojové plemeno lidské. Celkem blbost, že?
Ano, pes, stejně jako člověk, se může narodit agresivní, protože to zdědil. Po předcích, v genech. Každý pes, má ve své přirozenosti být alespoň trochu agresivní. Přeci jen, jsou to bývalí vlci.
Ale stěně i pes , jsou stejní jako dítě. Potřebují pozornost a pevnou ruku. Když ji nemají, a vyrůstají si prostě jen tak, je jasné, že zdivočí. Pokud ale mají dobrý výcvik, někoho kdo je miluje, i z nejagresivnějšího psa se může stát miláček.
Nedávno se probíralo, že při soutěžích v parkuru vběhl do kolbiště pes a pokousal jednoho koně. "Bojové plemeno, měl by se utratit, jsou to zlí psi." Tohle tvrdila média. Ten pes vyrůstal mezi feťáky. Určitě tedy měl "dobrou" výchovu. Koně určitě nikdy neviděl. Jak z toho tedy můžou obviňovat toho psa?
Kamarádka má sedm rotvajlerů. A ti jsou označováni za bojové plemeno. Když je vidíte za plotem, jak se perou, řekli by ste jo, je to pravda, jsou děsiví a agresivní. Ale když vlezete mezi ně, poznáte je, zjistíte, že ten pes je v podstatě takové mírumilovné psí tele, co miluje drbání. A jediné, co vám udělá je to, že vám poslintá ruku.
Bojová plemena neexistují. Je to jen o výchově a přístupu.

Zobrazit víc

Co pro tebe znamená ask.fm? Kolik času zde trávíš? Uvažovala jsi už někdy nad jeho zrušením? Proč?

K tomu, co pro mě znamená, už sem se vyjadřovala tady.
ask.fm/DarknessDeStation/answer/114878205147
Trávím tady opravdu hodně času. Pokud zrovna nepracuju nebo zrovna nejsem s miláčkem, jsem tady pořád.
A i když tady nejsem, nevypínám si internet v mobilu, takže mí neustále chodí upozornění.
Ano, chtěla jsem si ho zrušit, ale ještě v dobách, kdy mi sem psali lidé, které znám osobně a byly to samé urážky, výhrůžky a přání toho, abych co nejdřív chcípla. Bylo to od nich fakt milé. Jsem ale ráda, že jsem to neudělala a změnila své odpovědi na ty, které mám teď.

Daj sem fotku s veľkým a širokým úsmevom! :)

Ten zatraceně divný pocit, když si uvědomíš, že se ani na jedné fotce nesměješ.
Ano, je stará.
Ano, nejsem namalovaná.
Ano, vypadám divně.
Ano, je to kvalita na dvě věci.
Ano, je to JEHO tričko.
A ano, mám na sobě kraťasy.
Na téhle fotce se usmívám asi nejvíc. A to jich mám stovky. Vždycky se tvářím jako masový vrah '^'.
Daj sem fotku s veľkým a širokým úsmevom

Na čo najradšej spomínaš?

Anonymus
Na chvilky s ním. A hlavně večer, když mí chybí. Nebo když mám špatnou náladu, a potřebuju si ji zlepšit. Když sem unavená. Jo, dobře, prostě pořád. A usmívám se u toho jako idiot.
Taky na to, co jsem zažila u koní. Jak sem málem přišla o prsty (:D), na ten neskutečně boží pocit, když se jen tak projíždíte po poli a nemusíte nic řešit, když za váma ten Pakůň příjde a začne se o vás drbat a prohledávat vám kapsy ..
Na to všechno skvělé, co sem kdy zažila a vykouzlilo mí to úsměv na tváři.

Nazvali tě lidé někdy "bláznem" či "divným"? Proč? Jak jsi na to zareagovala?

N.
Ta divná.
Ta, co nemluví.
Ta, co poslouchá vadnou hudbu.
Ta, co moc přemýšlí.
Ta, co mluví z cesty.
Ta, co dělá divné věci.
Ta šílená.
Ta bez vkusu.
Tohle slyším neustále z každého rohu. Pokud si to jen šeptají, ignorují to. Nevidím důvod proč reagovat. A když to sdělí mě, ať už do očí, nebo anonymně, jen jim poděkuju. Jsem ráda, že jsem jiná než oni.

Co pro tebe znamená ask a všechny sociální sítě?

Ask je pro mne možnost vyjádřit svůj názor, ptát se na názory ostatních a hledat lidí, se stejným názorem, jaký mám já, nebo s názory, které mí přijdou zvláštní, kvalitní a zajímavé.
Poslední dobou pro mě znamená opravdu hodně. Můj názor pro nikoho nikdy míč neznamenal, vždycky sem byla jenom ta divná holka, co mele blbosti a moc přemýšlí. A teď najednou, lidi můj názor zajímá? Proč? Nechápu .. Ale každá otázka, každý nový lajk a sledování .. to vše mě neskutečně potěší. Ne proto, že by to bylo číslo kterým se mužů chlubit, ale proto, že vidím, že se lidem mé názory líbí. Což je pro mě novinka .. ale krásná.
Taktéž každá nova odpověď. Těší mě, že si lidi dali tu práci, odpovědět zrovna na mou otázku a že se jim líbí.
Ostatní sociální sítě? Facebook vlastně ani moc nepoužívám, jen messenger. Abych si mohla psát s miláčkem, popřípadě někým kdo mí napíše. Ale jinak pro mě neznamená vůbec nic.
Pak už mám jen instagram a tím pouze zaháním nudu a sleduju lidi, kteří svými fotkami okouzlují, mají v nich příběh.

Zobrazit víc

Jaký máš názor na lidi, co odsuzují ostatní jenom kvůli tomu, že čtou? Čteš? Jakou knihu jsi naposledy přečetla? Myslíš si, že člověk který čte má navrch, nad člověkem, který nečte? Proč?

Michelle
Jsou to idioti. Čtení rozvíjí fantazii, schopnost přemýšlet, soustředit se a zlepšuje paměť.
Ti, kteří nadávají na ty co čtou, posmívají se jim, jsou většinou negramotní igmoranti, co nemají vlastní názor a potřebují si zvednout ego. Jednou toho budou litovat, ale co už, je to jejich věc.
Já čtu. Čtu hodně. Pořád. A je mí jedno jaký je to žánr. Dobrá knížka je prostě dobrá knížka. Čtu už od mala a jsem za to opravdu ráda, dalo mí to hodně do života.
Naposledy?
Škola noci - P.C. a Kristin Castovy
Thriller - antologie sestavená Jamesem Pattersonem
Svědectví - Stephen King

Díváš se na horory? Sám, nebo s někým? Jaký horor jsi naposled viděl/a?

Nedívám se na televizi a počítač nemám. Takže filmy jdou v podstatě mimo mě.
Akorát když je u mě miláček a nikdo není doma, většinou se na něco díváme. Takže ještě nedávno jsme se dívali na Silent Hill.
Jinak horory miluju, ale spíše v knižní podobě.

Co by jsi koupila svému taťkovi na narozeniny kromě voňavky,ponožek,řetízku,alkoholu,bomboniery nebo náramku?

Dopis. "Ahoj tati. Mám se dobře i bez tebe. Doufám že se těmi pěti stovkami, co mí máš posílat a že kterých sem neviděla ani korunu udusíš. Je fajn že se mí chtěl vidět. Mohl bys, kdybys mě neopustil. Tvá "milováná dcera".
Jo, dobře, já vím, takhle to myšleno nebylo.
Záleží na tom, co má rád (což já nevím). A nebo mu něco vyrob ručně, něco mu Nakresli nebo tak. Kup mu nějakého šíleného plyšáka, seriálové tričko nebo tričko s vtipným nápisem. To už musíš vědět ty, co mu udělá radost.

Proč je havran jako psací stůl? (viděla jsem to nedávno v hodně odpovědích na otázku "co je největší hádanka ze všech?", tak chci znát vaši odpověď) Jak si na to odpovíte?:)

Péťa ヅ
Sám autor řekl, že ta hádanka nebyla vymyšlená pro to, aby měla odpověď. Sám sice dvě uvedl (znám je, ale neřeknu je), ale není krásnější když nemá odpověď? Právě v tom je její kouzlo. Existují věci, které odpověď prostě mít nemají a tak by to mělo zůstat.

Nepochopím lidí co nadávají na svoje rodiče. Píčo!

Já na ně snad nadávám?
Vždycky sem chodila slušně oblečená (jo, dobře, nějaký ten rok už si na oblečení vydělávám sama, ale to je snad pochopitelné, když je mí sedmnáct), hladu jsem neumřela a věci které jsem nutně potřebovala mí taky pořídili. Na zbytek sem si dokázala vydělat sama.
To, že řeknu, že nemáme dobrý vztah a že sem díky tomu dost samostatná, fakt neznamená že na ně nadávám.
Trošku pouvažuj než něco napíšeš :))

Aká čokoláda je tvoja obľúbená? :'3 (What's your favorite chocolate?/ Jaka jest twoja ulubiona czekolada?)

~Inu (´•ω•`)♡
Bílá. Mohla bych ji jíst pořád. A je jedno jestli je to ta kvalitní nebo takové ty divné, co chutí odpovídají svojí ceně. Věřím tomu, že kdybych měla možnost, umřu na předávkování bílou čokoládoou.

Jaký máš vztah s rodiči? Lepší s mámou nebo s tátou, s kým si víc rozumíš? Co tě na tvých rodičích mrzí a za co jim seš naopak vděčná? Můžeš se jim svěřit? Jsou pro tebe oporou?

Ehm ..
Náš vztah - já se vyhnul tobě, ty se vyhneš mě a všechno bude v pohodě.
Víc si asi rozumím s matkou, pokud se to tak dá říct. V par věcech sem po ní, takže občas i můžeme o něčem mluvit. Hlavně je strašně fajn, že když jsem na někoho naštvaná, hned mí poradí nejvhodnější způsob vraždy.
Ale jak sem už řekla, spíše se sami sobě vyhýbáme, takže že bych si za nima chodila pro radu, svěřovala se jim a byli mí oporou se opravdu říct nedá. Tohle všechno dělám jen v krajní nouzi, protože vím, že je to stejně nezajímá. Ale zase jim mužů vděčit za to, jak sem samostatná. Otce sem viděla naposledy, když sem byla mimino a v životě na mě nedal ani korunu. A matka mě nechávala topit se v problémech. To mě opravdu naučilo se o sebe postarat.
Na chlapy, se kterýma pak chodila se taky nedalo spolehnout. Ten první sotva vyměnil žárovku. A ten se kterým je teď, vlastně už její manžel je přesně ten typ člověka, který nemám ráda.
Ale to je v podstatě jedno, na svou rodinu nejsem nijak vázána. Budu s nima, dokud nedodělám výšku .. nebo spíš dokud si nenajdu práci a pak jim řeknu sbohem.

Zobrazit víc

Dostat trest za něco co jsi neudělal/a. Dostat lekce, o které jsi nikdy nežádal/a. Dostat rány, které tě ničí zevnitř. Dostat možnosti, které nejdou využít. Dostat poslední šanci a zahodit ji. Dostat život a přesto neumět žít. (Napiš, jak to chápeš a co sis pod tímhle vším představil/a.)

Christinne
Narodila jsem se a byla za to trestána. Dostala jsem nespočet lekcí, které mne naučily, že jsem zbytečná, neschopná přítěž, o kterou se nikdo nežádal. Říkali mí slova, která byla jako rány bičem, jen zevnitř, na duši. Dostala jsem možnost něco dokázat, vzdělávat se ale byla jsem příliš malá a nedokázala se jim postavit, nemohla jsem jich tedy využít. Měla jsem poslední šanci postavit se jim, ale zahodila jsem ji. Byla jsem příliš lhostejná. Dostala jsem dar života, ale nikdy jsem neměla možnost naučit se žít.
Kdo jsem? Jsem neplánované dítě, které zničilo život svým rodičům a oni jej proto ničí mě.
Každý může tohle všechno zažít. Někdo část, někdo úplně vše. Každý, nedá se tomu zabránit. Tohle je prostě život ..

Zapojíme trochu Vaše mozkové závity? :D Kdo na to neodpoví pohádkou ať neodpovídá vůbec :) Vymyslete příběh, aby v něm byly použity tyto slova - hrábě, království, strom, čokoláda, chemie, princ

Bylo nebylo, jedno království, ve kterém žil smutný princ. Jeho rodiče umřeli již když byl malý a na něj padla starost o celou zemi. Neměl kamarády, nikoho, kdo by mu byl blízký. Okolo něj bylo jen chladné a odměřené služebnictvo.
Když bylo princi osmnáct let, rozhodl se, že to změní. Pořídil si chemickou laboratoř, kde trávil celé noci a dny. Jen když bylo potřeba, aby plnil své ponovnické povinnosti, svou laboratoř opustil. Lidé si šeptali, co to tam asi dělá? Jediné co věděli bylo, že do jeho laboratoře proudí obrovské množství čokolády.
O dva roky později, najednou všechno bouchání a rámusení ustalo. Laboratoř utichla. Lidé netrpělivě očekávali, cože to jejich princ vymyslel. Shromáždili se na hradním nádvoří a čekali na princův příchod. Ten se po několika minutách objevil a v ruce měl .. hrábě. Naprosto obyčejné, staré hrábě. Lidé se nezmohli na jediné slovo.
"Mí drazí poddaní," zvolal princ "toto jsou kouzelné hrábě! Když jimi pohrabete pod stromem, začne na něm růst čokoláda, o které je známo, že vytváří dobrou náladu! Nyní procestuji celou zemi a v každé vesnici vytvořím alespoň jeden strom, na kterém bude růst čokoláda, aby mohl být každý veselý!"
A jak princ řekl, tak také udělal. Cestoval celou zemí a vytvářel čokoládovníky. Všichni byli nadšeni a prince všude s láskou vítali. Čokoládovníkům se začalo říkat stromy dobré nálady.
Až jednou, v poslední vesnici, která mu zbývala, jej přepadli a pokusili se mu hrábě ukrást. A hrábě se zlomily. Plakal princ nad svou ztrátou, plakala celá vesnice. Avšak jedna dívka nesmutnila. Cestovala do sousední vesnice a jednu větvičku z jejich stromu odřezala. Rychle se vrátila zpět a sedm dní a nocí její konec ve vodě namočený měla, až větvička pustila kořeny. Zasadila dívka strom, zamiloval se do ní princ.
Nevracel se už na hrad nešťastný, věděl již, že ta nejsilnější chemie je láska.
A od těch dob bylo království známo, jako země šťastných stromů a šťastného prince.

Zobrazit víc

Pôsobíš na mňa, tak.. temne, záhadne, tak odlišne od ostatných a to sa mi páči...si taká už od mala, alebo za to môže nejaká udalosť v tvojom živote? :)

Děkuju.
Ne, kdysi sem byla milé a veselé dítě. Jako všichni ostatní.
Pak přišla šikana, smrt kamarádky, pokus o znásilnění, smrt v rodině.
Zřejmě tohle mě změnilo ..

pises basne?

Dominika Drums
Občas. Není to nic extra úžasného .. ale někdy, jako bych nějakou báseň prostě potřebovala napsat.
~
Jde v kráse, nocí i dnem,
je tvým životem, je tvým snem.
Čekáš na ni, marně snad?
Jde v kráse, paprsek slunce, měsíce lesk,
Tebe souží smrtelný stesk.
Čekáš na ni, jak dlouho již?
Jde v kráse, životem i smrtí,
s tebou nekonečným prostorem letí.
Slzy padají na tvůj hrob.
~

Jsou dva typy kluku. Hodne hodnej, ale ne moc peknej. Sexy a krasnej ale docela devkar. Proc holky jedou na "drsnaky"? Vybiras kluky ocima nebo srdcem? Koho by sis vybrala a proc? Jestli chces dostavat me otazky dej like.

hvezdicka
Jsou dva typy holek. Ty, co nevědí co chtějí a ty, co to vědí moc dobře.
Ten první typ potřebuje experimentovat, zkoušet, láká je dobrodružství a to přesně jim poskytují ti drsňáci.
Ten druhý typ už uvažuje usedleji a hledá si někoho, kdo se postará o ní a případně i o její budoucí rodinu.
ALE
Každá žena má tzv. "Zachráncovský komplex" a myslí si, že právě ona toho drsňáka zachrání, že se kvůli ní zlepší, bude to naprosté zlatíčko a bude jí uctívát jako bohyni. Jen některé ho hold mají silnější a jiné ho dokáží potlačit.
Každá žena chce chlapa, který jejímu dítěti předá co nejlepší geny a bude jí, i její rodině ochráncem. A to v mužích, kteří jsou zakřiknutí a vypadají jako poloviční špejle, i kdyby byli sebevíc hodnější prostě nevidí.
Samozřejmě všude se najdou výjimky (u dnešních malých holek stále častěji), které tyhle typy, co vypadají jako holku, které se zlomí, sotva zafouká větříček zlomí, prostě přitahujou.
Když jsem začínala s miláčkem, byl to taky ten typ, co se strašně předváděl a ocucával se s každou druhou. A trvalo dlouho než Ho to přešlo, ale já už předtím věděla, že u něho to je jenom maska.

Zobrazit víc

Myslíte, že bude třetí světová válka? Odůvodni odpověď.

Bude.
Nemyslím si že by byla teď, v nejbližší době. Ale lidí je prostě moc. (Ano, už zase vás otravuju s přelidněním.) Nedokáží žít vedle sebe tak namačkáni. Všichni se budou hlásit o moc, o více místa. Možná, že jednou budeme muset bojovat i o jidlo. Války jsou nevyhnutelné. Byly, jsou a budou, na tom nikdo nic nezmění. Lidé se nezmění.
Ale každá válka byla k něčemu dobrá. Udržovala populaci v rozumné míře a po každé větší přicházel nějaký pokrok, krok k lepšímu.
Ano, myslím si, že třetí světová válka bude. Nemyslím si, že se jí dožijeme my, nebo naše děti. Ale myslím si, že až příjde, bude potřebná a změní svět, kdo ví, pár let po ní, možná i k lepšímu.

Kdyby ti tvůj nejlepší kamoš, řekl, že umírá na rakovinu, jak by ses zachovala?

Muhehe, nemám nejlepšího kámoše. Na tohle prostě nehraju.
Ale kdyby mi to řek třeba miláček .. nejdřív bych na něho jenom šokovaně, s otevřenou pusou zírala. Pak bych ho obejmula, brečela a přesvědčovala bych ho, že všechno bude dobré, že s ním celou dobu zůstanu, že ho miluju.
A přesně to bych taky udělala. Zůstala s ním a podporovala ho, dávala mu naději. Ať už by to dopadlo jakkoli, neopustila bych ho, i kdybych se měla probít přes všechny doktory i jeho rodinu.
Ale nechci na to myslet, rakovina je hnusná věc. Už mi na ní dvě osoby umřely .. nebylo to zrovna příjemné. Už jen když jste se na toho člověka dívali, jak se z něj stává zombie kostra, poražená kůží .. nechcete s tou osobou zůstat v jedné místnosti, je vám špatně i když je to člověk, který je bank velmi blízký. Chcete utéct a být co nejdál, ale nemůžete. Musíte se usmát a tvářit se optimisticky, nesmíte dát najevo, že vás to psychicky naprosto ničí.
Je to hnusná nemoc. Nejen pro toho, kdo jí trpí, ale i pro všechny okolo.

Zobrazit víc

Můžou z lásky vzniknout přátelé?

Ne. Může vzniknout láska z přátelství, ale nikdy ne naopak.
"Ale vždyť ta a ten se rozešli a teď jsou tak skvělí kámoši"
Jojo, to bude tím, že se nikdy doopravdy nemilovali. Bylo to prostě jen přátelství s výhodami, i když oni si mohli namlouvat, že to bylo něco víc. Stará láska nerezaví. Kdyby se opravdu milovali, už navždy k sobě budou cítit víc než jen přátelství. Vzpomínat jaké to bylo a chtít to znovu. Přátelství by bylo jen přetvářka, možnost, jak tomu druhému zůstat na blízku.

Mluvíš pravdu, ale nikdo ti nevěří. Jak se cítíš?

Ach, jak známá situace.
Pokud se to netýká mě, nebo něčeho co by mi nějak ublížilo, prostě to nechám plavat. Oni si na tu pravdu jednou přijdou sami. A jestli už bude pozdě .. tak to už je jejich věc.
Ale když se mě to týká, jsem ukřivděná a zklamaná. Ale odhodlaná dokázat, že mám pravdu. A většinou se mi to podaří, hold, praxe ..

Představte si. Můžete se vrátit do historie (v jakékoliv zemi, v jakémkoliv období) a mohli byste něco změnit. Zabít někoho, zvolit někoho jiného za krále nebo tak různě. Kam byste se vrátili a co byste změnili? Proč?:)

Péťa ヅ
Nevrátila bych se a nezměnila nic.
Jo, bylo by strašně fajn, zabránit válkám a dosazovat na trůn jen ty nejhodnější a nejchytřejší. A všude by skákali růžoví králíčci a všechno by bylo boží, hurá, hurá.
Jenže tím, že bych změnila minulost, by se změnila i přítomnost. Představte si, kdyby nebyla ani jedna válka. Všichni lidi by si žili šťastně a spokojeně, vesele by si po nocích šu .. by se rozmnožovali, nikdo by nezredukoval jejich řady a dneska by nás tu bylo tolik, že by sme se museli požírat navzájem, abychom přežili. Lákavá představa, no ne? Byl to hnus, ale bylo to třeba.
A tak je to se vším. Všechno se děje z nějakého důvodu, i když to nemusí být zrovna příjemné.
"Vrať se v čase, šlápni na motýla a můžeš zničit celý svět."

Jaký máš názor na GMO?

gacru×ia
Přiznávám že nevím co si o tom mám myslet.
Jo, jo, má to svoje výhody. Méně chemie, potraviny mohou rychleji růst a zůstanou déle poživetelné, mohou růst i v extrémních podmínkách, kde by za normálních okolností nevyrostly. Takže by se dalo zabránit hladomoru ve všech zemích a byl by dostatek jídla pro "stále rychleji rostoucí populaci" (a pak že nemáme problémy s přelidněním. HaHa). A vzhledem k tomu, že američani už to nějakou dobu jí, tak to asi nebude ani škodlivé.
Ale příjde mi to strašně .. nepřirozené. Rajče má být rajče a ne něco, do čeho si někdo vpravil novou genetickou informaci a vypadá to, jako rychle rostoucí, červená dýně. Kdysi všem stačily potraviny takové jaké jsou a byli prostě rádi že je mají. Dneska? Každý s jídlem jen plýtvá. Víte kolik dobrého, požívatelného jídla lidi vyhodí jen proto, že se jim nelíbí a jsou zhýčkaní? A pak vznikají nedostatky a je třeba se uchylovat k takovýmto řešením.
Ano, jsem ráda že něco takového existuje, kdyby někdy nastala doba, že to opravdu budeme potřebovat. Ale zasahovat do toho, co vytvořila příroda by se nemělo. A krajní nouze neomlouvá, můžeme si za ní sami.

Zobrazit víc

Co způsobilo, že se svět tak rychle změnil?

Michelle
Nezměnil se svět, změnili se lidé.
Vyvíjejí se nové technologie, nové technologie nám umožňují vyvíjet více nových technologií. A rychleji. Kráčíme dopředu mílovými kroky. Ženeme se dopředu, pořád dál a dál, ale už se nedokážeme zastavit.
Proto se "svět" tak rychle mění. Protože mě nestojíme o to, aby byl stejný, ale šel dopředu. Byl pořád "lepší a lepší" ..

Proč lžeme o tom jak se máme? Napíšeme "Fajn" když to není pravda? Děláváš to taky?

Proč bychom říkali někomu, koho to absolutně nezajímá, jak se máme?
Dneska už je otázka "Jak se máš?" jen prázdnou frází. Prostě jen zahájení konverzace, aby se neřeklo a ten druhý se třeba neurazil. Nikoho to opravdu nezajímá.
Asi jen třem, čtyřem osobám řeknu, jak se mám. Jinak automaticky odpovídám "fajn" nebo "v pohodě". Vím že tomu druhému je jedno, co mu napíšu. A kdybych mu třeba i napsala že blbě, tak Ho to nebude zajímat aby mi poradil nebo zlepšil náladu. Ale aby to věděl a šířil dál.
Mě taky nezajímá jak se lidi mají. Nezajímají mě oni, tak proč by mě měla zajímat jejich nálada? Takže se ptám jen pokud mě to od té osoby opravdu zajímá. Pokud mne zajímá ona. Jinak ne.

Like = 2 otázky ?

Sakra, sakra, sakra!!
Mám na prstu bulku! Co to je?!
A bolí to když na to tlačím!
Sakra .. sakra!
Bylo to tam už dřív nebo se to udělalo až teď?
Mám to někomu říct nebo mám věřit své taktice "to přejde, ať je to cokoli"?
Vypadá to, jako zmutovaná kost.
Ach jo, jsem strašný ciťa.
Chce to klid. Prostě budu dělat, že to tam není. A ono to hezky odpochoduje pryč. Jo. To bude nejlepší.

Co tu s námi po celý život "vydrží" déle: štěstí nebo bolest? Odpověď zdůvodni.:)

Péťa ヅ
Dokud bude existovat bolest jedněch, bude existovat radost druhých. Dokud bude existovat bolest druhých, bude existovat radost dalších. Je to začarovaný kruh. Obojí s námi bude stejně dlouho.

Můžu se zeptat taky; co bys řekla celýmu lidstvu? Pokud to tu už někde máš tak se omlouvám.

Daniel.
Podívejte se kolem sebe. Co vidíte? Milióny a milióny malých, bezvýznamných článku zalezlých ve velkých, betonových krabicích. Jejich smysl života je všude spěchat, množit se a být na sebe navzájem hnusní. Ano. Tohle jste vy. V podstatě se chováte jako krysy. Co budete dělat, až vám ty betonové krabice nebudou stačit? Až nebude dostatek jídla? Sežerete se navzájem? A co až se dostanete do pasti, kterou na sebe sami líčíte svým "pokrokem"? Vy nemáte ocásek který by jste si mohli ukousat ..
Rozhlédněte se znovu. Vidíte ty louky? Ty lesy? Tu dívku zvěř? Vidíte? Tohle je to, co vás živí. Tohle je to, díky čemu jste byli stvořeni a díky čemu žijete. Dýcháte. A jak vy se k tomu chováte? Bezohledně to ničíte a pak tomu říkáte "kruté živly", když se příroda brání. Copak vy nejste krutí? Ve své zahleděnosti do sebe, ničíte vše okolo. Vidíte ty krávy, slepice a ovce? Vidíte je, jak se spokojeně pasou? A teď se podívejte kousek vedle. Zvíře namačkané na zvířeti. I když, to už není zvíře, to je mutant. Vidíte ty zlámané nohy? Trpí jen proto, aby vy jste měli dost masa, mohli se množit a ublížovat stále více.
Prosím vás, zpomalte. Dívejte se kolem sebe, přemýšlejte o svých činech. Vciťte se do těch, okolo vás. Buďte na sebe tak milí jak jen to jde. Ně, nazakazuji vám vaše hříchy. Není dobro bez zla, není světlo bez tmy. Ale neničte to, co vám dalo život. Měli by jste být vděčni a vážit si toho. Respektovat, že jsme si všichni, nejen lidé s lidmi, ale i lidé se zvířaty rovni a že bez nich, bychom tady nemohli být. Respektovat, že jste jen nicotnými články v tom všem.

Zobrazit víc

Co si myslíš o růžových jednorožcích?

Raději mám duhové. Hlavně proto, že ten můj, vypichuje lidem oči. Jsou to prostě skvělá zvířata.
Jo a taky mám kokodýla (ne, nechybí mi tam R). Ten mě chrání před beruškama. A draka, ten je zase skvělý dopravní prostředek a taky žere ty co nemám ráda.
Ach jo. Proč si o mě lidí myslí že nejsem normální?

Čo si myslíš o ľuďoch ktorí navštevovali/navšetevujú psychológa?

Je mi jich líto. Lidé kteří navštěvují, nebo navštěvovali psychologa, jsou lidé, kteří mají nějaký problém. A problémy, pokud jste na ně sami mají tu nepříjemnou schopnost rozmnožovat se a získávat nad vámi kontrolu. A když se tak stane, nedopadá to nejlíp.
Taky si jich cením a obdivuji je. Za to, že byli schopni vyhledat/přijmout pomoc a uvědomit si, že jí opravdu potřebují. Že jsou schopni řešit svůj problém tím lepším způsobem a pracovat na sobě. Dokáží o tom mluvit. Protože tohle je jedna z nejtěžších věcí. Já to nedokázala.

Miluji tvoje otázky, jsou inteligentní zajímavé a originální. Doufám jen, že je nepřestaneš klást. ^^ Pokusím se ti to také někdy oplatit. :)

Cain -Servant of hell
Otázka bez odpovědi je jen párem bezvýznamných slov, vyřčených do zapomění.
Děkuju :)
Dokud mi nedojdou nápady, rozhodně je klást nepřestanu. A hlavně pokud budete odpovídat stejně dobře jako doteď.
Děkuju, cením si toho :))

Máš možnost, změnit na sobě jednu věc. Co by to bylo?

Michelle
Asi bych na sobě nezměnila nic.
Dobře, kecám, změnila bych zuby. Už teď si šetřím na operaci.
Ale jinak. Moje psychika je mírně v háji. A vzhled taky není ideální, ale co? Takhle jsem se narodila, takhle mě zformovala společnost, takhle jsem se vypracovala. Kdybych na sobě cokoli změnila, už bych to prostě nebyla já.
A já chci být já. Nejsem žádná hvězda, nikdo hodný obdivu. Nejsem ničím výjimečná ani speciální, ale takovou jala jsem mě miluje on a to mi stačí

Proč někteří lidé, chtějí dobrovolně zemřít? (zkusme to brát v naší věkové hranici, tedy cca od 13-19)

Hm .. o tom už jsem se tu někde myslím rozepisovala? Nevadí.
Není to touha zemřít. Tedy alespoň ve většině případů. Ono jde totiž o to, že tohle je momentálně in, cool, SWAG, nebo co za sra ...*píp* slovo se teď momentálně používá. Většina lidí je strašně záhadných, vydeptaných a psycho. Všude mají takové ty obrázky z opuštěných nemocnic, psychiatrických léčeben a tak. Přitom, kdyby se na takové místo dostali nebo něco divného zažili, posrali by se z toho strachy. Neříkám, jsou třeba lidí jako já, kteří mají svoje zkušenosti a opravdu se jim to líbí. Ale na každého takového je tu 30 vypatlaných děcek, které to dělají jenom pro image.
A k tomu patří i řezání se a touha po smrti. "Mám málo lajků, chci se zabít.", "Rozešla se semnou moje životní láska (HaHa), chvil se zabít.", rodiče mi nekoupili Isračku, chci se zabít.", "Všímá si mě málo lidí, chci se zabít.". Vážně nechápu kdo tuhle módu vymyslel? Cokoli se stane, tak to budu řešit tím, že se budu chtít zabít a budu strkat fotky pořezaných rukou na fb? Ach lidí litujte mě, jsem strašná chudinka, sice mi jde jenom o vaší pozornost, ale vy jste tak blbí že si to neuvědomujete, tak mě honem litujte.
Aha. A skutečný svět co? Ptáček vyletí z hnízda a realita ho nakope do prdele. A nebo snad, když je nevezmou do práce, cleric do kanceláře šéfa a budou vyhrožovat, že si na místě probodnou srdce propiskou? Jo. To určitě zafunguje.
Tohle jsou prostě jenom rozmazlemé děcka, fracci, co nikdy nepoznali, jaké je to opravdu trpět. Co jsou to opravdové a vážné problémy. A víte co? Já bych jim přála to poznat. Protože jejich chování mě hluboce uráží.
Je tady totiž plno, opravdu hodně lidí, kteří mají nějaký problém. Opravdový, vážný problém. Ale oni mlčí. Trpí potichu a až to všechno jednou překročí únosnou mez, nebudou křičet do světa, že se chtějí zabít. Půjdou a udělají to.
A kdo pomůže jim? Kdo pomůže těm, kteří byli šikanováni, biti, ponižování a trápení? Kdo jim pomůže, když se všechna pozornost soustřeďuje na ty, kteří pomoc nepotřebují? (Pokud teda nepočítáte par facek, ty by jim prospěly.)

Zobrazit víc

Taky jsem zažil podobnej sen, během kterýho, když jsem se probudil, tak jsem měl ty škrábance na stejných místech, jako v tom snu + jako bonus okolo byly v pokoji rozházené věci.. Přičemž to nemělo co způsobit.. Taky mám ze snů obrovskej respekt.. Není dobrý si s tím zahrávat no..

Floki Nyril
Jo to hnus a pěkně to ovlivní pohled na věc. Ovšem je poměrně vtipné, že čím víc člověk věří, tím pravděpodobnější je, že se mu to stane. Protože víra .. víra je branou do jiných světů.
Ti kteří si s tím hrajou sou hlupáci, pokoušet se ovládnout něco tak nebezpečného .. je to tak riskantní, že to ani nestojí za to.

Myslíš, že nás může zabít sen a nebo něco v něm, jako ve filmu Noční můra z Elm Steet? K popřemýšlení uvádím, že film je inspirován skutečnými událostmi a je přímo natočen v domu, kde umřela celá rodina během spánku a je to přičteno snu, jelikož si prý všichni stěžovaly, že je mají děsivé,apod. :)

Floki Nyril
Jé, Noční můry z Elm Street :3
Miluju ty knížky. Viděla sem i film, ale upřímně, nestál za nic.
Ano, sny mohou zabíjet. Sice to asi nebude Freddy (jedna, dvě, Freddy jde .. :3), kdo to bude způsobovat, ale i sen vás může stát život. Hlavně jeho neuposlechnutí.
Existují místa, která nemají ráda lidskou přítomnost. Když se k ním přiblížite, upozorní vás. Vidiny, sny, špatné pocity. Neuposlechnete? Zbaví se vás. Viděli jste Dům v růžích (Stephen King)? Dům zabíjel může a "vstřebával" ženy. Potřeboval, aby jej někdo neustále stavěl a rozšiřoval. Podobná energie se drží i na jiných, skutečných místech. Co k tomu říct? Špatné pocity, nemusí být jen pocity milé děti. Všechno má svůj důvod.
Co se týče přímo snů .. jednou se mi zdálo, že jsem uprostřed lesa a honí mě vysoký, extrémně rychlý muž zahalený v kápi. Při běhu lesem jsem se samozřejmě na některých místech poškrábala o větve a odřela. Nemohla jsem se probudit, i když mi obvykle nedělá problém své snění přerušit. Nakonec mě vzbudil můj vlastní křik, když jsem ve snů upadla a on .. to bylo par centimetrů od mého obličeje. A pointa? Když jsem se probudila, měla jsem na sobě škrábance a byla jsem odřená na přesně stejných místech. Cítila jsem se, jako bych pravé uběhla maratón. Poškrábala jsem se sama u udýchaná byla jen proto, že jsem byla vyděšená? Možná, nevím. Každopádně od té doby mám že snů respekt a neberu je na lehkou váhu. Co kdyby se to někdy opakovalo a bylo to reálnější, než by se mi líbilo?

Zobrazit víc

Prostor pro myšlenky.

Miluju tě. Tak neskutečně moc tě miluju .. Si pro mě jako droga. Jen s tebou mi svět připadá krásnější, jen bez tebe nemůžu být.
Ne, nemůžu. Chybíš mi. Každým dnem, každou hodinou, každou minutou, každou vteřinou .. Mučí mě přemýšlet nad tím, kde jsi, co děláš, nebo jestli ti chybím. Měla bych přemýšlet nad jinýma, důležitějšíma věcma, ale nemůžu. Usídlil ses nejen v mém srdci, ale i v mozku.
Ale každý děláme chyby. Každý, každý každý. A obvzlášť já. Občas si to ani neuvědomuju, ale když pak vidím, jak ti tím ubližuju, měla bych trpět. O dost víc než teď. Výčitky nenesou ničím. Měla bych být trestána. Psychicky, ale hlavně i fyzicky. Protože si to zasloužím.
Promiň, promiň, promiň.
Ale slova jsou zbytečná. Neznamenají nic, já vím. Nevrátí to, co se stalo, neutiší žal. Přesto ..
Promiň, promiň, promiň ..
Měla bych to odčinit. Ale jak? Ano, ano pracuju do úmoru, jen abych mohla .. něco zařídit. Splnit ti sen. Ale copak to stačí? Stačí to snad. Jsem celá jen tvá, fyzicky i psychicky. Ale stačí to snad? Kdybys mi řekl skoč, půjdu a bez rozmyslu to udělám. Ale stačí to snad? Dávám ti všechno, všechno co mám. Ale stačí to snad? Miluju tě .. Ale stačí to snad?
Ne, ne, nestačí, protože dělám chyby a ty se nedají odpouštět, natož zapomenout. Jsem skoro dospělý člověk, ale přesto se nedokážu vyhnout takovým stupiditám. Nedokážu být pravou ženou.
Vlastně .. vlastně by si semnou ani neměl být. Měl by si být s někým, kdo pravou ženou být dokáže. S někým kdo se o tebe dokáže postarat a nebude dělat chyby.
Měl bys ..
Miluju tě.

Zobrazit víc

Na vrcholku vlastní hory hledáme poznání o sobě samém. Na dně vlastních pekel jsme se teprve našli . (Je na tobě, jak s touhle otázkou naložíš ale pokus se být co nejvíc kreativní.)

Christinne
Byla jsem bohatá, vlivná a úspěšná. Byla jsem na vrcholu. Užívala si, nehleděla na ostatní a byla sobecká. Smyslem mého života byly večírky, utrácení co největšího množství peněz a úlety. Myslela jsem si, že moje sebevědomí, sebestřednost, schopnost užívat si .. myslela jsem si, že tohle jsem já. Opravdu já, se všemi vlastnostmi, které mám už od narození.
Pak jsem ale o všechno přišla. O úspěch, vliv i bohatství. Ze dne na den, to všechno zmizelo do nenávratna a já se ocitla na ulici. Najednou tady nebyly otcovy peníze, za které bych si mohla koupit všechno co chci. Ne, musela jsem žebrat a plazit se po kolenou abych si vyžebrala na trošku jídla. Už tady nebylo oblečení drahých návrhářů, ale špinavé hadry, ať bylo léto, nebo zima. Nebylo tady nic, nic z mého předchozího života. Ale byli tady oni. Oni mi ukázali, že přátelství, solidarita a empatie vám dokáží zachránit život. A já zjišťovala, že to cosi s tatínkovými penězi byl jen klam, jen něco, co že mě udělala moc. Až tady jsem zjistila, jaká opravdu jsem. Že chci pomáhat lidem, pracovat na sobě a dokázat, že se zvládnu vypracovat i sama.
A já to dokázala. Vypracovala se a měla zpět, tentokrát už opravdu vlastní peníze. Ale nebyla jsem taková jako dřív. Žádné užívání si, večírky a úlety. Ne. Tentokrát jsem to byla opravdu já a pomáhala sem lidem, tak nejlíp, jak jen jsem dokázala. Pamatujte, ne nahoře, ale v pekle najdete své pravé já.

Zobrazit víc

OVCE .. Napiš cokoli tě napadne při tomhle slově. I kdyby to měl být popis zvířete, rozepiš se :)

Moje milováná, leč slepá, presto úžasná ovečka Gabka! Je naučená slyšet na své jméno a chodí za vámi jako pejsek. Strašně ráda běhá a přitom skáče tak metr do vzduchu. Je zvyklá všude chodit s Marcelem (poník) a občas se mu, když se pasou ztratí a to potom křičí tak, že ji jde slyšet až ke stájí. A miluje když jí někdo drbe, to už se jí pak nezbavíte.
Jako druzí se mi vybaví lidé a jejich stádové chování. Ten řekne tamto, tak na to budeme mít stejný názor, i když vlastně nevíme proč. Ten nosí tohle, pojďme to nosit všichni a bude to strašně SWAG. A víte co? Pojďme se po všech opičit a kopírovat je, nemít vlastní názor a chovat se jako naprostí idioti. Budeme boží! No a co že nic nevíme, k čemu by nám to bylo? Ještě by sme museli přemýšlet, takhle stačí aby nám někdo řekl co máme dělat. Cože? Jaký nefungující systém okolo nás? Kde Ho vidíte? Vždyť oni tvrdí že je skvělý, tak je skvělý.
Hnus, hnus, hnus. Nejen že takoví lidé ubližují sami sobě. Ale ubližují i těm okolo a příjde jim to naprosto normální. Kde s takovou dojdeme? Když lidé s názorem a mozkem na právem místě, se drží v ústraní, odstrkováni a nepochopeni a tihle .. tyhle ovce tvoří svět? Ano, ano moc mění lidi. Ale nebude to taky tím, že v těch "vládnoucích" vrstvách není nikdo takový, kdo by tomu rozuměl, že normální lidi na to prostě nemají žaludek?
Ale křičet potichu je zbytečné. Je potřeba křičet nahlas .. a spolu.

Zobrazit víc

OVCE   Napiš cokoli tě napadne při tomhle slově I kdyby to měl být popis zvířete

Přemýšlel/a jste někdy o tom v jakém jazyce přemýšlí lidé co jsou od narození neslyšící? Neví přeci jak se které písmenko vyslovuje a jak zní.

V jakém jazyce přemýšlejí male děti, které se ještě žádnému jazyku nenaučily?
Myšlenka je hlavně vizuální a pocitový jev, i když se to tak možná nezdá. Máte v hlavě myšlenku, vidíte ji, cítíte ji, ale nevíte, jak ji vyjádřit slovy. Už se vám to někdy stalo? Určitě. Tohle je myšlenka.
I neslyšící lidé se dokáží naučit číst, odezírat ze rtů. Dokážou se také učit jazyky, i když to mají mnohem těžší než my. Zřejmě tedy budou rozmýšlet tím jazykem, který je jim nejbližší. Tím který dobře ovládají. Neslyšící lidé mohou mluvit. I když naučit se to musí být hrozně složité. Proč by tedy mělo být záhadou, jak přemýšlejí?

Jaký máš vztah s rodiči? Proč je to zrovna tak? Vyhovuje ti to? Zkus se trochu rozepsat prosím. Pokud je to příliš osobní otázka, odpovídat nemusíš :)

Můj vztah k mým rodičům je .. zvláštní. Občas si rozumíme, ale většinou se navzájem vyhýbáme aby jsme spolu nemuseli komunikovat. Nedopadá to totiž dobře. V mnoha ohledech mám na svět a na svůj život úplně jiný pohled než oni. A tohle nejsou schopni akceptovat. Navíc jsme si prošli věcmi, které nejsou zrovna ideální .. ale tohle už raději rozebírat nebudu.
Nevím jestli mi to zrovna vyhovuje, ale už jsem si na to zvykla a asi bych to nijak neměnila.

Srovnáváš se s lidmi? S kým nejvíc? Je dobré se srovnávat s ostatními? (A znovu bych se chtěla zeptat, jestli stojíte o moje otázky, protože většina z vás neodpovídá. Chápu, je léto, ale ocenila bych aspoň jednu odpověď. Nevztahuje na ty, co jsou pryč a na ty, co moje otázky teprve začali dostávat.)

God hates us all.
Srovnávám se jen s jednou osobou, nedokážu si připustit, že bych snad v něčem byla horší než ona. Je to taková moje motivace, abych na sobě pracovala a neustále se zlepšovala. Potřebuju si dokázat, že někdo jako ona mi nesahá ani po kotníky. A dokázat to taky ji, aby si uvědomila, s kým si zahrává.
.
.
.
.
.
O tvoje otázky samozřejmě stojím, jsou skvělé. Omlouvám se, pokud ale občas neodpovím, přeci jen nemám tolik času, kolik bych chtěla a otázek stále přibývá.

Určitě už se ti někdy stalo, že si k Vánocům nebo narozeninám dostal/a něco, co se ti nelíbilo. Jak si v tu chvíli zareagoval/a? Tvrdil/a si, že se ti to líbí, nebo si to řekl/a na rovinu? Co je podle tebe lepší?

Abych pravdu řekla, stalo se mi to možná .. jednou? Většinou sem prostě ráda, že jsem dostala vůbec něco, takže takové to líbí/nelíbí sem vůbec neřešila.
Ale tehdy jsem narovinu řekla, že ať se nezlobí, že se mi prostě absolutně netrefili do vkusu, ale že to stejně pokusím využít.
Ono jde dost o toho člověka kterému to máte říct. Pokud víte, že by ho to hodně ranilo, že je to, co vám dál třeba něco, na čem si dál hodně práce, je lepší tvářit se nadšeně a později to dát někde bokem, vytáhnout to pouze, když bude daná osoba v okolí. Pokud by mělo hrozit, že vám něco podobného pořídí i příště, stačí naznačit, že na něco hodně drahého šetříte, takže by se vám hodily peníze.
Pokud je to ale někdo, u koho víte, že raději ocení upřímnost a je ochotný akceptovat, že se spletl, nevidím důvod proč to zatajovat. Můžete to s ním probrat a nakonec si možná dárek příště budete vybírat vy.

Zobrazit víc

Jaký máš názor na focení aktů? Přijde ti to normální?

Názor .. ? Když to někoho baví, ať.
V dnešní době už je to naprosto normální a přirozené. Když někdo má tělo na to, aby ho ukazoval, ukazovat ho chce a zrovna tímhle způsobem, nevidím důvod, proč by to neměl udělat.
Navíc, jelikož studuji školu, která se věnuje i focení, chtěla bych zkusit něco takového nafotit, že strany fotografa samozřejmě. Zkusit se má všechno a ve fotografii obvzlášť. Každá skušenost navíc se hodí a nikdy nevíte kdy a jak ji využijete.

Jsou nějaká témata, o kterých nerad/a mluvíš? Jaká to jsou?

Viviana •
Rodina, kamarádi a detailní probírání mojí minulosti.
V podstatě jsem schopná říct o všem něco, aniž by mi to bylo nepříjemné. I když některé odpovědi nebudou plnohodnotné, ale i to je lepší než nic.

Jsi manuálně zručný\á, nebo spíš pracuješ hlavou? Vadí ti práce jako dělání na zahradě, okolo domu, stavba něčeho aj.? Resp. nevadí ti ušpinit si ruce? Jak si na tom s domácími pracemi tj. uklízení a údržba domu? Co tě z okruhu tázaných prací nejvíc baví\nebaví?

Musím se pochválit a říct, že poměrně dobře zvládám oboje.
Práce mi rozhodně nevadí, právě naopak. Vzhledem k tomu, že chodím ke koním je to pro mě součást života. Uklidit boxy, postarat se o koně, uklidit před stájí, natřít stáj, nakosit trávu, přesunout ohradu, starat se o vodu .. nemohla bych bez toho žít. I když se večer vracím domů úplně mrtvá a neskutečně špinavá (a lidi se na mě dívají jako na největšího debila a vyhýbají se mi, jako by byla práceschopnost nakažlivá), je mi to jedno. Miluju manuální práci. Skvěle se u toho přemýšlí, opálíte (nebo taky spálíte) se u toho rychleji, než kdyby ste jak placky někde celý den leželi a ještě se vám vyrýsujou svaly.
Pokud mám ale cokoli dělat doma .. tak to už je horší. V případě, že naši nejsou doma, uklízím poměrně dobrovolně a ráda. Pokud ale doma jsou a říkají mi, že mám udělat to a tam to, no .. prostě to neudělám.
Ale strejdovi sem na baráku taky pomáhala strašně ráda. Vždycky sem nosila a dělala ty nejtěžší věci a byla naštvaná a hnusná na všechny chlapy co mi chtěli pomoct :D. Celkem sranda stát naproti někomu se šroubovákem a vyhrožovat mu, že jestli mi s tím pomůže, přínosný ho.
Nevim, vadit mi nevadí asi nic, když mě do toho nikdo nenutí. Matka totiž v mém dětství žila s přítelem, který snad nedokázal ani posit zahradu sekačkou. A natřít nebo zbít poličku? Opravit dveře od skříně? To neexistovalo. Musím mu uznat, že teda jako žárovku vyměnit uměl. Ale naučila sem se, dat si všechny chlapské práce, které potřebuju sama.
Nejvíce mě ale baví vše okolo koní.

Zobrazit víc

Co ty a základy českého pravopisu? Snažíš se psát čárky, tam, kde mají být nebo ti to je jedno? Vadí ti lidi, co dělají chyby ve větách? Nebo popřípadě když si s někým píšeš, vadí ti, když píše gramaticky nesprávně? Setkala ses s chybami někdě v novinách, časopisech popřípadě na internetu?

Snažím se psát gramaticky správně, ale na mobilu je to poněkud obtížnější. Bez automatických oprav to jde strašně pomalu a s nimi ty chyby prostě občas uděláte. Tady si svoje odpovědi, po napsání nečtu, protože vím, že bych je celé klidně i několikrát přepsala a nakonec by z toho byl naprostý blábol.
Pokud ale píši na počítači, psát správně česky mi problém nedělá. Taktéž, když musím něco psát rukou. Ve škole sem vždycky měla z češtiny za jedna, už jen proto, že gramatiku jsem znala z knížek a z nich jsem měla rovněž rozvinutou fantazii.
Když si ale píšu s někým na fb a podobně přes mobil, nějak extra to neřeším. Prostě rychle naklikám to co potřebuji, čárka sem, háček tam. Ovšem interpunkce je to jediné, v čem v takových konverzacích polevuji.
Nesnáším lidi, kteří nedokáží napsat gramaticky správně jedinou větu. Ano, chyby občas děláme každý, ale nevědět, kde se píše i/y, psát velká písmena náhodně uprostřed věty aniž by se jednalo o nějaký název nebo jméno, nenapsat ani jednu čárku nebo jí napsat naprosto špatně ve větách o několika souvětích .. z toho mám černo před očima. Nechápu, že se za sebe nestydí, když neovládají ani základy jazyka země, ve které žijí a ve které se většina z nich narodila.
Vzhledem k tomu, že studuji školu, na které se jako povinný předmět vyučuje typografie jejíž součástí jsou i korektury, chyby v časopisech, novinách, knihách ale i letáčcích nacházím běžně. Už je to pro mě taková "nemoc z povolání" tyto chyby hledat.

Zobrazit víc

Myslíš, že smrt doprovází něco dobrého? Tím myslím spíše pocitové chvilky.

Shizuka
Záleží na tom, jaká smrt to je.
Pokud umírate, po dobře prožitém životě, ve kterém toho moc nelitujete, víte, že jste po sobě něco zanechali, udělali tady par dobrý věcí a víte, že teď už je prostě ten čas odejít .. ano, myslím, že smrt bude příjemná.
Pokud se jedná o nehodu, nemoc nebo něco podobného a vy víte, že máte život před sebou, nechcete umřít, nejste smíření, smrt zrovna dvakrát příjemná nebude. Budete s ní bojovat, snažit se vrátit zpátky.
A pak jsou tady případy, kdy jste mladí. Máte celý život před sebou. Ale někdo vás k tomu donutí. Zdeptá vás psychicky tak, že začnete nesnášet celý svět a život všech. V tom případě je smrt také příjemná. Protože víte, že ať po ní příjde cokoli, bude to mnohem lepší než tohle.

Proč dáváme a dostáváme další šance? Zasloužíme si to?

God hates us all.
Protože nikdo není bezchybný. Každý z nás může udělat chybu a záleží jen na tom, jestli to byla opravdová chyba, omyl, za který si tu druhou šanci člověk zaslouží a nebo toho jen využívá. Určitou roli také hraje to, jak velká chyba to byla a jaké měla následky, protože existují věci, které odpustit nelze.

Preferuješ knihy nebo filmy? Proč? Jaké jsou tvé oblíbené knihy/filmy? Změnily nějak tvůj život?

God hates us all.
Knihy. Na filmy se ani nemám kde dívat. Jsem bez počítače a v obýváku jsou věčně naši.
Ale filmy, které mi rozhodně něco dal je Zelená míle. Oblíbené jsou skoro všechny filmy Tima Burtona, Hvězdný prach, Krev jako čokoláda. Horory od Stephena Kinga, pokoj č.1408.
Knihy mám vlastně raději už jen proto, že u nich můžu rozvíjet svou fantazii. Když vidíte postavu ve filmy, už si jí pořád představujete takhle. Když čtete popis v knize, vždy si jí můžete představit trochu jinak. Taky studují obor, který se jimi částečně zabývá. Miluju vůni knih, ať už nových, nebo starých. A rozhodně neexistuje nic lepšího, než si při bouřce, sednout oknu s hrnkem čaje/kakaa a číst si.
Rozhodně mě změnily Na západní frontě klid, Růže pro Algernon, Alchymista. Ty mě ovlivnily zřejmě nejvíc a ráda se k ním vracím. Oblíbené knihy tady vypisovat nebudu. Byl by to hodně, hodně moc dlouhý seznam. Každopádně tam patří všechny knihy Stephena Kinga, Dana Browna, Roberta Fulghuma. Za zmínku ještě stojí série Stopařova průvodce po Galaxii, Svět podle Prota, série Belgariad.

Zobrazit víc

Co je základním pravidlem života?

God hates us all.
Podle vlády, je to - musíš tolerovat systém.
Podle našich genů - musíš zplodit potomky.
Podle lidské povahy - musíš být co nejúspěšnější, musíš přežít.
Podle mě? Miluj to, co di dává něco do života, mej radost z maličkostí a veď plnohodnotný život.

Pořád tady zmiňuješ svého přítele. Napíšeš o něm a o vašem vztahu něco?

Dobře, dobře.
Poprvé mi napsal 30.10. a poprvé sme se viděli jen par dní potom. V jeho městě, pod balkonama, lítal tam se sprejem na vlasy a zapalovačem. A holce, se kterou sem tam přišla malém podpálil vlasy. Ještě jsem ho ani neznala a už mě rozesmíval.
V té době sem byla zadaná (s idiotem) a pak chtěla ještě někoho jiného (dalšího idiota, teď už to vím). Ale on se pořád snažil, vždycky chtěl pusu .. a rozhodně nikdy nešel odbýt. Mezitím, na základě tyčky od lízátka vznikla nějaká sázka, už si to moc nepamatuju a když prohraju, měla jsem mu dát francouzáka až budu nezadaná. Prohrála jsem a dala mu ho.
Od té doby sme spolu začali ulítávat a on se začínal ptát na vztah. Já váhala, měl celkem pověst děvkaře a neznalá jsem to tak, jak bych chtěla. Nakonec jsem mu však 7.2.2013 přibližně kolem půl osmé řekla ano.
Za tu dobu se stalo hodně věcí .. a my se hodně změnili. Dost jsme si ublížili a nějakou tu chvíli trvalo, než jsme si uvědomili, že jeden bez druhého nemůže být. Nebudu probírat co všechno se stalo. Některé věci jsou mi nepříjemné a vlastně je to víceméně naše věc.
Ale teď .. teď jsem tak neskutečně ráda, že jsme to spolu vydrželi. Je to ten nejlepšejší, nejbožejší a nejúžasnejší člověk, jakého jsem kdy potkala. I když mi pořád připomíná že jsem malá, pořád jsem kvůli něho schopná probrečet noc, vždycky když jí u mě v posteli, celou mi jí pokype a podrobí, pořád řeší, naprosto zbytečně, jak s nim můžu být když on je černý a já bílá, je občas až moc žárlivý .. i když to všechno co mě občas štve a mrzí.
To vždycky on je ten co mi zlepšuje náladu. Hlavně když se na něho snažím být naštvaná. Stačí mi být s ním pět minut a už mě to přejde. To právě on mě vytáhl z toho největšího hnusu, ve kterém sem byla. To s ním zažívám to, co sem s nikým jiným nezažila. To jenom on mě může pořád provokovat. Jenom na něm mi tak záleží. Jenom on mi toleruje moje výstřelky a šílenosti. Jenom on je tady pro mě vždycky když to potřebuju. To v jeho objetí se cítím malinká, zranitelná a jako bych v rukou držela celý svůj svět. To on mě nevzbudí, když na něm přes den usnu a pak tvrdí, že prostě nemohl když sem byla tak roztomilá.
Nejde slovy popsat co k němu cítím. Nechci ho nikdy ztratit a chci, aby nám to už napořád vydrželo tak, jak to máme teď. Abych se vždycky, když mi řekne "miluju tě", cítila, jako ten nejšťastnější člověk na zemi. A chci, aby se semnou on cítil stejně tak šťastně, jako já s ním.
Miluju ho - a to mluví za vše.

Zobrazit víc

Pořád tady zmiňuješ svého přítele Napíšeš o něm a o vašem vztahu něco

Znám vaše odpovědi,ale záliby a koníčky ne. Napsal/a by jsi mi nějaké?Děkuji. :)

Vacuous person.
Mým koníčkem je dělat mého přítele tak šťastného, jak jen to jde.
Kromě toho, se starám o poníka a slepou ovci, jezdím na koních a pracuju okolo nich. Tomuhle se věnuju .. myslí že už sedm let? A pomalu se z toho stává styl života.
Taky čtu. Hodně a všechno. Nemůžu určit nějaký žánr, od všeho se mi líbí něco. Dobře napsaná knížka je dobře napsaná knížka.
Píšu a kreslím, sama pro sebe. Jen tak pro radost nebo abych se zbavila smutku.
Fotím, nebo respektive fotila jsem, dokud jsem měla počítač. Byla jsem zaměřená hlavně na přírodu, ale nedělalo mi problém nafotit cokoli. Teď už fotím jen ve škole, jsem ráda že na to byl zaměřený celý jeden ročník. Budu neskromná a pochlubím se, že už mám zasebou jeden úspěch, kdy si výherce Perun Sky Marathonu, vybral právě mou fotky, kterou doložil k popisu závodu a ta následně kolovala internetem.
Cvičím a běhám. Tedy .. pokud zrovna nepřijdu naprosto mrtvá z práce.
Trénuji svou mysl. Vybírám si různé logické úlohy a přemýšlím nad nimi tak dlouho, dokud je nevyřeším. Občas to opravdu dá zabrat, ale stojí to za to a dost mi to v životě pomáhá.
Taky příroda je mým koníčkem. Podnikám výlety, lezu na hory, nejraději spím pod širákem, brouzdám se bosá v trávě a pozoruju divoká zvířata.
Je toho ještě hodně čemu se věnuju, ale myslím, že tohle je to podstatné, co dělám nejčastěji.

Zobrazit víc

Mohou lidé kontrolovat vlastní osud?

God hates us all.
Částečně.
Nemůžeme ovlivnit jak a do jaké rodiny se narodíme, jaké lidí potkáme, co se nám přihodí, jaký talent budeme mít, jestli budeme smolaři nebo šťastlivci. Jestli budeme nemocní, jak dlouho budeme žít a jak umřeme. Nemůžeme ovlivnit spoustu věcí, ale na druhou stranu ..
Záleží jen na nás, jak moc se necháme svým okolím a rodinou ovlivnit. Jestli se budeme vzdělávat, snažit se, dřít na sobě a dostaneme se tam, kam chceme a nebo na to budeme kašlat a skončíme jako .. no, každý ví jak nechce skončit. Můžeme ovlivnit, kteří lidé v našem životě zůstanou a které pošleme do pryč. Ano, někteří se nám do nej mohou motat i tak, ale je zase na nás, jak se s tím vyrovnáme a jak to budeme řešit. Je na nás, jestli svůj talent využijeme, nebo jej necháme ležet na nás. Jestli se s tím, co se nám přihodí hrdě vyrovnáme nebo se tím necháme zničit. Jestli dokážeme proměnit smůlu ve štěstí a se vším se poprat i kdyby to měla být nějaká hnusná nemoc.
Ano, to osud rozdává karty, ale je jen na nás, jak s nimi budeme hrát. Hrajme s nimi tedy tak dobře, aby jsme si, až příjde konec, mohli říct, že sme prožili skvělý život a ničeho nelitujeme.

Zobrazit víc

Někteří lidé stále říkají, že chtějí zemřít. Proč tedy nezemřou? Co jim brání? Bojí se snad? Pokud ano, proč tedy pořád "touží" po smrti?

God hates us all.
Protože umřít není zrovna lehké. A oni umřít ani nechtějí.
Znám (bohužel), několik takových lidí. A jedna holka je fakt extra případ. Chtěla se zabít kvůli všeho. Venku pršelo? Chtěla se zabít. Nějaký kluk ji nepozdravil nebo neoplatil úsměv? Chtěla se zabít. Ztratila svou životní lásku (byla s nim max. týden a do par dní měla nového)? Chtěla se zabít
Tohle jsou prostě lidi, kterým jde jenom o pozornost. Dělá jim dobře, když jich všichni litujou a snaží se jim to rozmluvit. Většinou se ještě řežou, pro efekt. To aby je ostatní litovali ještě víc.
Příjde mi to strašně ubohé. Pokud někdo musí tohle dělat aby zaujal .. co bude dělat v opravdovém životě? Třeba až je nevezmou do jejich vytoužené práce? Vyhrožovat v kanceláři šéfa, že si na místě propíchnou srdce propiskou? Co budou dělat, až přijdou vážně problémy? Jak je budou řešit, když si neumí vyřešit ani pubertální blbiny?
A navíc .. uráží mě to. Je tady tolik lidí, kteří opravdu potřebují pomoct. Ti ale mlčí. Nepoutají na sebe pozornost. A pokud se budou chtít zabít, udělají to. Tajně, tiše, tak aby o tom nikdo nevěděl. Vím to. Vím to z vlastní zkušenosti a uráží mě, když nějací vypatlaní idioti využívají tak vážné věci k jen k tomu, aby na sebe upoutali pozornost. Vážně jim přeji, aby si prošli opravdovými problémy.

Zobrazit víc

Zabil/a bys jednoho nevinného člověka, kdybys tím ušetřil/a život deseti?

God hates us all.
Záleží na tom, kdo by těch deset bylo. Jestli bych je znala, měla/neměla ráda, jak by ti lidé měli zemřít a vlastně záleží i na tom, kdo by bylo těch deset.
Ale nejspíš ano, nejspíš bych to udělala (i když to je proti mé teorii o přelidnění).
Ne pro hrdinství, to s radosti přenechám jiným. Ale asi by mi bylo líto jejich rodin. Vlastně i rodiny toho jednoho. Ach jo, tohle je strašně složité .. možná by bylo lepší nechat věcem přirozený průběh.

Uhm.. no.. keď som si čítala tvoje odpovede.. prídeš mi ako silná osobka! ^^ preto ta obdivujem :3 že si si toho očividne dosť prežila a zvládla si to ^^

~Inu (´•ω•`)♡
Aha .. jsou lidé kteří si zažili mnohem horší věci ..
Ale děkuju :))

Dala som ti sledovanie :'3 uuhmm, ak ti to nevadí, chcela by som sa spýtať, či by som mohla dostávať otázky.. ak ich teda davas, pretože sa mi strašne páčia tvoje odpovede a tvoje otázky sú určite takisto úžasné ~ zaujal ma tvoj opis seba a velmi ta obdivujem ^^

~Inu (´•ω•`)♡
Děkuju, už tě mám ve sledování, takže moje otázky budeš dostávat :))
Jen by mě zajímalo .. za co mě obdivuješ? :O

Napiš něco o sobě. Ráda bych věděla kdo mi dává tak inteligentní otázky! =) ..Napiš ještě nějaký Tvůj oblíbený citát! =)) Děkuju!

Tak strašně nerada o sobě píšu/mluvím. Vlastně neznám sama sebe, takže je to pro mě dost těžké, ale ..
Jsem sedmnáctiletá osoba, ženského pohlaví. Netěším se, až mi bude osmnáct. Žiju v díře, totálním zapadákově, ale aspoň tady máme hezkou přírodu. Jsem jedináček, i když pár let jsem měla nevlastní sestru. Děkuji pěkně, znova bych nechtěla.
V dětství jsem si prošla šikanou, fyzickou i psychickou, pokusila jsem se o sebevraždu. Zanechalo to na mě následky a dodnes se cítím méněcenná, ošklivá a tlustá. Později, nebudu probírat jaké, na mě zanechal následky víceméně úspěšný pokus o znásilnění.
Takže není zrovna udivující, že nemám ráda lidi. Děsím se jich. I když to skrývám, snažím se být přátelská, nejraději bych od všech utekla pryč. Což mě přivádí k tomu, že si o mě všichni myslí, jak strašná píča, svině a pod. jsem. Nejsem, jenom se k nim prostě chovám tak jak oni ke mě a nejsou schopni to vydýchat. Ve skutečnosti sem člověk poměrně ochotný pomoct (i když už vím že pro dobrotu na žebrotu je jedno z nejpravdivějších rčení), milý, vděčný a mírumilovný. Dobře, většinu lidí co znám bych nejraději doživotně mučila. Ale za to už si můžou sami.
Nesnáším, když se mi někdo sere do života. Já se o ně taky nestarám, tak proč by oni o mě měli? Zvlášť, když se mi snaží zničit všechno co jde, kopírovat mě atp.
Můj celkem samotářský život zachraňují knížky. Miluju když se díky nim dokážu dostat do jiného světa. Taky ráda kreslím a píšu. Sama pro sebe, samozřejmě.
Doma mám momentálně tři kočky. Buchtu, Štěně (Koko) a malou kočku (oficiální jméno je Barča. Ble, kdo normální by dál kočce jméno Barča? Až bude dost velká, odveze si ji kamarádka mé matky.) Náš dům, kromě koček, mě, králíků, slepic, nespočtu pavouků a komárů obývá ještě má vlastní matka a nevlastní otec. Říkám mu jménem, nikdy jsem nikoho neoslovila "tati".
Mám přítele. 7.8. spolu budeme rok a půl. Celkem to letí, připadá mi, jako bych s ním byla měsíc. Neskutečně ho miluju. Momentálně je on smyslem mého života a i když se nám to všichni snaží zničit, ani za nic bych se ho nevzdala. Trávím s nim skoro všechen volný čas co mám.
Když nejsem s ním, trávím čas u koní. Už to pro mě není jen volnočasová aktivita, ale i práce. Upřímně, natřít dvakrát celou stáj je sebevražda. Mimo nutných prací okolo stáje se starám ještě o tři kobyly, mini poníka a slepou ovci.
To je zřejmě všechno. Snad už jen zbývá říct, že díky své výchově a tomu, co jsem si prožila, mám jedno své skryté já. Kruté, sadistické a pomstychtivé. Lituji lidí kteří ho poznali a poznají.
Citáty:
Že je mi kůň milejší než ty, člověče, říkáš že je hřích? Kůň mi zůstal v bouři věrný, ty ani ve vetru.
Dobrá nálada ti den sice nezlepší, ale nasere tolik lidí, že stojí za to ji mít.
Buď tím kým chceš být, ně tím, koho ostatní chcou.
Opravdový člověk dělá to co chce, ně to co může.
Lva nezajímá, co si o něm ovce myslí.

Zobrazit víc

Co bys dělal/a kdybys nachytal/a svého partnera při nevěře? Zažil/a jsi to někdy? Jak by ses zachoval/a v takovéhle situaci?

Christinne
Zažila jsem nevěru. A upřímně, není to příjemný pocit.
Je to jako .. kdyby vám někdo vyrval srdce, nasadil do něj červa, který ho bude pomalu a bolestivě pojídat a vrazil vám ho zpátky. Jako kdyby vám někdo dal sprchu tou nejledovější vodou a vaše srdce přitom zmrzlo. Nedokážu si představit, jaké by to bylo, vidět ho přímo při tom ..
Nachytat ho přímo při tom, nevím co bych dělala. Asi bych na ně křičela .. ně, spíš bych špitla tiché děkuji, brečela a utekla se schovat někam pryč. A nebo .. ne, nedokážu si to ani představit, natož abych odhadla, jak budu reagovat.
Každopádně, když jsem to zjistila po tom, co se to stalo .. brečela jsem. Hodně. A byla zklamaná a zničená. Ale presto jsem to po čase vydýchala. Odpustila. Ale nezapomněla. Doteď mě to ještě straší, ta představa, že by ..
Přesto jsem ráda že jsem to odpustila. Každý děláme chyby - a já ji udělala taky. Nevím, jestli bych to odpustila někomu jinému, ale jeho opravdu miluju a nelituji toho.

Zobrazit víc

Situaci: Všichni tví přátelé jsou na jednom místě a popíjejí. Ty vidíš, že někteří už jsou silně pod vlivem alkoholu a mají dost. Přesto tě nutí, aby ses k nim přidal/a. Co uděláš? Přidáš se k nim a ponecháš svůj osud náhodě? Nebo na pospas výsměchu řekneš ať toho nechají, odejdeš a pít nebudeš?

Z vlastní zkušenosti, raději odejdu.
Nejsem ten typ, co by potřeboval pít. Ano, napiju se, ale jen občas a s mírou. Opravdu opilá jsem byla jen 3x, a díky, stačilo mi. Vlastně mi to příjde nechutné. Ono o člověku dost vypovídá, když se neumí bavit bez alkoholu.
Často se mi stávalo, že sem s takovýma lidma byla venku, ale nepila. Dalo mi dost práce přesvědčit je, že moje ne, opravdu znamená ne. Nakonec sem ješte některé tahala domů, protože nejsem ten typ člověka, který by někde nechal ležet opilého známého.
Takže shrňme si to .. být s lidma zpitýma pod obraz se nevyplácí. Ať už pijete s nima, nebo ne. Je lepší odejít, i když mají kecy, čas se dá využít i užitečněji.

Chováš se ve skutečnosti (venku, v reálném životě... nevím, jak to mám napsat) stejně jako tady na asku? Pokud ne, kde je tvé pravé já?

Ne. Nemám důvod se tak chovat i ve skutečnosti. A po tom co se teď stalo, už vůbec ne.
Dokázala bych se tak chovat, ale lidi by to brali jako možnost mě zase potopit.
Abych pravdu řekla, tak ven nechodím. A kámošku mám jen jednu - přes internet. Takže mi zbývá jen škola. A tam většinou záleží do nějakého tmavého kouta a jsem spokojená, když mi všichni.dají pokoj. Stejně tak, kdyz už musím někam jít, snažím se na ulici, nijak se neprojevovat.
Nemám ráda ty lidi. Nemám ráda to jak se chovají, jak mluví .. proc bych jim tedy měla ukazovat své pravé já? To se raději budu tvářit, že zapadám mezi ně a mé pravé já, bude schováno uvnitř mé hlavy. Schováno v bezpečí, aby se mohlo projevit, kdyz to bude potřeba a nebo když to bude bezpečné ..

Co dělá dokonalý vztah dokonalým?

God hates us all.
Dokonalý vztah neexistuje. Uznejme, že by to byla trochu nuda.
Existuje skvělý, boží a nebo úžasný vztah.
A za tím stojí roky hádek, vzájemného porozumění, škádlení se, prožitých okamžiků, sdílená radost, ale i smutek, důvěry a hlavně lásky.
Přichází po tom, co odejde zamilovanost a nastoupí práva láska.
Pak ho dělá skvělým už jen souznění dvou lidí, kteří ví, že v sobě mají celý svůj svět.

Ahoj, jsme poradna, chtěly bychom ji pořádně rozjet, podporis nás ? Zeptej si a klidně i sleduj, za vše moc děkujeme.. pokud jsme poslaly promin...Vaše Poradna

Poradna 4 teens
Další malé holky, které si hrají na ženy, co znají celý svět? Těhle "poraden" jsou to stovky a ješte sem nenarazila na žádnou, která by za něco stála. Normální člověk se půjde zeptat přátel/rodiny/partnera/doktora a nebude mít potřebu, radit si od někoho, kdo o tom nic neví.
Vážně, co vás nutí tohle zakládat? Pomáhat lidem můžete i jinak. Co takhle dobrovolnické práce? Samozřejmě, při tom by ste nemohly sedět doma na prdeli, že?

Pokud by tvůj/tvoje partner/ka chtěl/a sex až po svatbě, respektoval/a bys to, nebo bys vztah ukončil/a? Proč?

God hates us all.
Mám li být upřímná, sex beru jakou součást vztahu.
Ale pokud bych tu osobu opravdu milovala, nedělalo by mi to problém. Vlastně mi to příjde krásné, že si s tímhle chce někdo počkat na toho/tu pravou. A v téhle době je třeba si toho cenit. Dneska už všichni panictví/panenství považují za něco, čeho je třeba urychleně se zbavit. Já o to třeba přišla nedobrovolně. Dala bych nevím co za to, abych to mohla vrátit a počkat si.

Názor na tetování? proč si ho nechávají lidé udělat? Chceš tetování? Má mít nějaký význam, nebo si ho necháš dělat jen proto, že je vizuálně hezké? Pokud už kérku máš, přilož prosím její fotku a vysvětli její význam, pokud nějaký má a není ti to nepříjemné :)

Strašně se mi líbí. Tedy, jak na kom. A taky záleží, co má daný člověk vytetovaného.
Nelíbí se mi, když má někdo vytetovaného třeba anděla .. nebo prostě nějaký obrázek bez významu, který ani není ničím originální. Když už tetování bez významu, tak nějaký ornament .. a nebo se mi strašně líbí, strejda má vytetovanou roztrženou kůži a pod ní tělo jako stroj.
Když se někdo rozhodne, že si pokryje celé nebo větší část tetováním, beru, nemusí to mít význam a většině lidí to sluší.
Taky nemám ráda, když si někdo mladý nechá něco vytetovat jenom proto aby byl "cool". Co budou dělat až se jim to za par let přestane líbit? I když, to už je jejich věc.
Podle mě, by mělo mít tetování nějaký význam. Já osobně zřejmě budu mít možnost, nechat si vytetovat čínského draka obmotaneho kolem celého těla od kotníku až po klíční kost. Jeho páteř bude obsahovat nejdůležitější data v mém životě, která budu postupně doplňovat a možná i jejich význam. Taky ten čínský drak pro mě něco znamená. Ale i tak, nevím jestli do toho nakonec opravdu půjdu.

Zobrazit víc

Vývoj (po všech směrech) nás tlačí kupředu, pokud nestačíš či nechceš se přidat, pak jsi odvržený a budeš jen těžko někým přijímaný. Dnešní doba je velmi rychlá a musíme se v ní naučit chodit. Jenže co když se někdo zastaví? Co když se vydá opačný směrem?

Christinne
Odmítneš systém? Budeš to šířit? Budeš zlikvidován.
Dnešní doba nepřipouští, aby byl někdo jiný. Nedejbože, aby měl vlastní názor. Dnešní doba vyžaduje, aby lidé slepě věřili tomu, co jim ti, kteří vládnou předkládají.
Mám kamarádku, která nemá televizi, nesleduje dění ve světě, kašle na léky a léčí se bylinkami, nechodí oblečená podle nejnovější módy, ale jen v tom, co ji příjde pohodlné, mobil má jen kvůli práci. Kdyby mohla, žila by tak, jak lidé žili v době ještě před elektřinou. Ti kteří ji dobře znají, mají ji rádi. Ale ostatní ji opovrhujou, nesnáší a pomlouvají.
Proč? Je jiná, nepodřizuje se pravidlům. A to je v dnešní době hřích.

„Dočkat se důsledku dříve než příčiny.“ Vysvětli mi, jak to chápeš a uveď mi nějaký příklad, kdy se to může stát.

Christinne
Když někdo jedná v afektu - třeba se pohádá se svým přítelem/kyní s naštvaný ho/ji podvede. V podstatě nezná příčinu proč to udělal, proč to řešil zrovna takhle, ale důsledkem ne katastrofa.
A nebo když někdo udělá něco, co ostatním lidem příjde hloupé nebo zlé a ostatního odsoudí, aniž by věděli proč to ten člověk udělal. Tedy důsledkem je pomlouvání, bez opodstatněné příčiny.
A nebo když někdo jedná instinktivně. Prostě jde, udělá to a vznikne důsledek, aniž by o tom přemýšlel a měl k tomu důvod (příčinu).

Byl/a jsi někdy blízko smrti? Myslím třeba topení se, spadnutí pod auto,... Jaký jsi měl/a pocit? Co se stalo a proč? Byla to jen nehoda nebo to byl záměr?

Viviana •
Byla. Dvakrát.
Jednou to byl záměr, jednou .. no, prostě to záměr nebyl.
Poprvé sem cítila, že prostě jenom usínám s myšlenkou, že budu konečně volná .. nechci probírat jak, kdy, ani proč.
Podruhé jsem dostala záchvat, nikdo neví proč, ale málem jsem se udusila. Byla jsem vyděšená. Hodně. Co a proč se to semnou děje? Nechci umřít, teď, když už sem si prošla tou nejhorší krizí a znova se postavila na nohy ..

Vysvětlíš tedy to s tou knížkou? :) Budu ráda,zajímá mě to.

N.
Nejprve musí knihu někdo napsat, vyfotit, nebo nakreslit ilustrace, vytvořit informace pro obálku. Toto všechno se pak může ještě změnit, ale tenhle krok je zásadní. Poté se autor obrací na nakladatelství(=knihy, vydavatelství=časopisy).
Kniha následně putuje do DTP studia, kde se vytváří její grafický vzhled. Materiály jsou zpracovávány do konečného vzhledu tiskoviny. Výsledkem je PDF dokument, který obdrží tiskárna.
Následuje PREPRESS (předtisková) příprava -> výběr vhodné tiskové technologie, potiskovaného materiálu a dalších potřebných materiálů (laky, fólie, lepenky), příprava výrobního procesu. Celý dokument se před odesláním do tisku musí zkontrolovat. (Zapomněla jsem říct, že před tvorbou PDF probíhají korektury. Víte že korektor může z knihy vyhodit slovo, když to nenaruší kontext textu a odstraní tak typografické chyby?)
Následně se vyrobí vhodná tisková forma.
Přecházíme k PRESSU, tedy k tisku. Pro knihy se nejčastěji používá technika archového ofsetového tisku. Po vytištění můžeme tiskovinu zušlechtit lakováním nebo laminací.
POSTPRESS - úpravy po tisku.
ŘEZÁNÍ - řezání papíru na formát vhodný pro další zpracování
SKLÁDÁNÍ - přeložení archů, výsledkem je složka
NALEPENÍ - např.: předsádky, přílohy
PŘÍPRAVA PRO DALŠÍ ZPRACOVÁNÍ A POUŽÍVÁNÍ - např.: perforace, děrování, rýhování
SNÁŠENÍ - kompletace knižních složek do nesvázaného kompletu ve správném pořadí
KOMPLETACE BLOKU - vytváření pevného nebo rozebiratelného posnášeného bloku (tzv. vytvoření vazby. Vazby mají označení V1 až V8 může být i V(číslo)a, V(číslo)b)
OŘÍZNUTÍ BLOKU - oříznutí že tři stran (hlava, pátá, břicho) na výsledný formát
KULACENÍ BLOKU - zakulacení bloku před spojením s knižní deskou
OŘÍZKA - nanesením barvy nebo kovové fólie na jednu nebo vice ploch řezu
PŘIDÁNÍ DOPLŇKŮ - čtecí stužka, kapitalek ..
ŘEZÁNÍ MATERIÁLU PRO DESKY - lepenka, hřbetník, potah
ZHOTOVENÍ KNIŽNÍ DESKY - spojení přířezu pro desky pomocí lepidla
ZUŠLECHTĚNÍ DESKY - ražba, potiskování, výseky
KULACENÍ DESKY - zakulacení hřbetu desky tak, aby odpovídalo zakulacení bloku
MONTÁŽ VÝROBKU - spojení desky a bloku
FORMOVÁNÍ VÝROBKU - vylisování drážky, zatuhnutí lepidla
KOMPLETACE VÝROBKU - dodání přebalu, příloh ..
ZABALENÍ VÝROBKU - jednotlivě nebo skupinově do ochranného materialu, poté pro transport
Pak se kniha odešle do obchodů a odtud se dostane k vám.
Samozřejmě že celý proces je mnohonásobně složitější, ale doufám že jste to i takhle ve zkratce pochopili.

Zobrazit víc

Čo ťa fascinuje? Môžeš pridať aj obrázok.

Lana Banana
Dnešní móda, pořizovat si dítě v 15-17. Ehm .. vážně? Ty holky, jsou pořád ještě puberťačky bydlící u rodičů, co jsou s budoucím otcem sotva rok, dva, pokud ne míň. Ano, existují výjimky, které se o to dítě vážně budou umět postarat. Ale většina?
V tomhle věku, ta holka nemá dodělanou ani střední, natož aby měla svoje peníze. A kdo ji bude živit? Její přítel? Pokud vůbec pracuje, tak jak chce z jednoho platu uživit sám sebe, přítelkyni a ještě i děcko? To zřejmě nepůjde, takže ji budou muset živit rodiče.
Taky je to věk plný možností a pochybuju, že by ty holky bavilo pořád jenom sedět doma a starat se o děcko, když se všichni okolo nich, budou chodit bavit, budou si užívat života. Vzdělávat se - což ony nemůžou, půjdou poprvé do práce - což ony nemůžou a zřejmě i po tom, co bude dítě dost staré si ji jen se základním vzděláním nenajdou, nebo na vysokou. Prostě se tím připraví o kus života.
A jak se o to dítě chtějí postarat, když se neumí postarat ani samy o sebe?
Nevím, podle mě, si dítě logicky pořídíme až v době, kdy budu dostatečně zralá se o něho postarat, budu mít dodělané školy, stálou práci a příjem, vlastní bydlení a partnera, se kterým po několika letech života, to dítě opravdu budu chtít. Ale zřejmě sem zastaralá ..

Zobrazit víc

Jak to máš s tím jak si tady někde psala že si pripadas tlustá???

Ach jo.
Jak už sem tady několikrát psala, kdysi mě šikanovali. A jedna z věcí, pro kterou mě šikanovali bylo to, že jsem prý byla tlustá. Nebyla, ale to je nezajímalo, pro né bylo hlavní že do mě můžou rýt. A když vám dost lidí, dost dlouhou dobu říká, že jste tlustí, začnete si tak opravdu připadat, i kdyby ste vypadali jako poloviční špejle.
Šikana sice zmizela, ale pocit toho, že jsem tlustá zůstal. Vážím 47 kg a mám podváhu. Tedy, tohle říkají tabulku. Já si připadám, jako kdybych vážila tak 90kg a špek na mě jenom přetékal. Přitom kdybyste mě chtěli chytit jenom za tu kůži, museli by ste se hodně snažit.
A tak se snažím hubnout. Říkám si, že jednou příjde ta hranice, kdy i já si budu muset říct, že hubená opravdu jsem. Zatím se snažím dostat na 45kg. Snažím se dostat se tam hlavně cvičením, ale nedokážu si pomoct, přestávám i jíst. Jim jen pokud už vyloženě musím, abych nezvracela z hladu. A to si vezmu maximálně suchý rohlík. Nebo rohlík s rajčetem. Když sním něco víc, což občas musím, aby to nevypadalo divně, nesnáším sama sebe. Představuju si, jak se to jídlo přeměňuje v tuk a ten se mi usazuje na břichu. Pokud přijdu domů, unavená a hladová z práce tak, že je mi už všechno jedno, přecpu se. Vším co leží okolo. Můj žaludek to samozřejmě nezvládne a jidlo, i když nechci vyzvracím.
Nikdy se nechci dostat do fáze, kdy bych vypadala jako kostra potažená kůží. Nechci. Ale taky si nechci připadat tlustá. Nesnáším pohled do zrcadla a pokaždé když projdu kolem váhy, slyším jako by na mě volala "Koule! Špeku! Tlusťoško!". Nedokážu si pomoct.
Možná to jednou překonám, možná se miláček naštve a bude mě hlídat abych opravdu jedla. Jen doufám, že to jednou přejde ..
A teď ještě jeden vzkaz pro ty, co to nemají v hlavě, ale chtějí být anorektičkami proto, že chtějí zaujmout nebo se jim to líbí. Jste vypatlané píče! Zamyslete se nejdřív nad tím, jaké to opravdu je, jaké to má následky a neničte si život.

Zobrazit víc

Kdybys měl/a stroj času, co bys přeskakoval/a a co vracel/a?

God hates us all.
Stroj času bych nechtěla.
Život má běžet tak jak má a nikdo by do něj neměl zasahovat. Jo, bylo by fajn něco přeskočit, nebo něco zopakovat. Ale zopakovaná věc ztrácí kouzlo okamžiku a jak bychom se mohli poučit z chyb, kdybychom je přeskočili?

Navštěvuješ nějaký blog? Vlastníš sama nějaký? Myslíš, že je to dobře využitý čas? Jaký máš na to názor?

Viviana •
Kdysi sem měla svůj blog a navštěvovala jsem plno dalších. Ale když jsem přišla o počítač, přestala jsem jak publikovat, tak sledovat ostatní.
Blog je skvělá věc. Můžete vyjádřit své myšlenky, ukázat svá díla, podělit se o to, co se vám líbí, co vás zajímá a ptát se na názory ostatních. Tedy, pokud ovšem máte něco v hlavě.
Shit blogy, některých slečen .. třeba ty, na které každý den píšou, kolik toho snědly, kolik zhubly a jak moc cvičily. Koho sakra zajímá, že nějaká anorektička sežere jabko denně?
A nebo blogy krásy. Dobře, některé jsou na úrovni. Ale většina? Koho zajímá, že se nějaká 13letá holčima zrovna dneska navlikla zrovna do tohohle a namalovala si nehty tak, že to vypadá, jako by se jí na ně vylila polovina laků které má?
A nebo blogy, které vám radí jak na vztah a na život. Milé bravíčko ..
Takhle bych mohla pokračovat dál a dál, protože tyhle blogy převládají nad těmi normálními.
A cením si těch, které mají nějaký smysl.

Zobrazit víc

Vypiš všechna svá dosavadní fyzická i psychická zranění.. Kdy, kde, a proč se ti to stalo? Názor na psychické týrání, domácí násilí, týrání zvířat? Názor na sebepoškozování?

Oú, tak to by sme tady byli opravdu hodně dlouho. Jsem magnet na úrazy.
Ale vypichnout bych mohla:
Záchvat, který jsem kdysi dostala, málem se udusila skončila jsem na poměrně dost dlouhou dobu v nemocnici. Doteď nikdo neví co mi bylo.
Když jsem v zimě spadla na ledě a narazila si koleno. Doteď s ním mám problémy. A nikdy nezapomenu na toho idiotskeho doktora, který mi řekl, že mám normálně chodit do školy, když byla pěkná kupa sněhu, u nás nebyla proházená cesta a já sotva udělala krok.
Když mi kůň málem ukousl prst.
A když sem spadla z koně tak blbě, že jsem dostala kopačku do hlavy. Příjemný zážitek.
Z těch psychických bych nejspíš vybrala jen šikanu. Dlouhodobou a celkem brutální.
A vlastně ještě .. pokus o znásilnění .. ten bych řadila k psychickým i fyzickým úrazům.
Psychické týrání je hnus. Ti, kteří tohle dělají druhým, si neuvědomují, jak moc to může člověku ublížit. Mě to poznamenalo do konce života, mnoho lidí se kvůli toho zabilo. Je smutné, živě to "šikanátory" nevedlo ani k zamyšlení.
Jsou dva druhý lidí, kteří se sebepoškozují. Idioti, kteří se snaží být strašně cool, chtějí být litováni a vzbuzovat pozornost. A pak ti, kteří mají nějaký vážný problém a zkoušejí všechna možná řešení. Těch je mi upřímně líto.
Domácí násilí .. upřímně mě fascinuje, že oběti nedokáží svého tyrana opustit. Na jednu stranu je chápu. Na tu druhou .. asi bych si to musela sama zažít, což opravdu ne, díky. Rozhodně to nebude příjemný zážitek a těm, kteří týrájí bych přála zažít to samé.
Týrání zvířat, je ten největší hnus. Už jenom proto, že se ta zvířata nemohou bránit. Udělala bych z těch lidí krmivo nebo hnojivo. Ať jsou aspoň k něčemu užiteční.

Zobrazit víc

Čím je človek starší, tým... (doplň)

Lana Banana
.. více má let.
Ono se to.takhle nedá říct, každý z nás je totiž jiný. Myslím, že pro většinu lidí by mohlo platit .. tím tvrdší život má. Protože tím jak rosteme a dospíváme, musíme řešit více problémů, osamostatňovat se a starat se sami o sebe. Což není zrovna dvakrát lehké.
Taky by se dalo říct .. tím více zkušeností má. Protože ty s věkem přeci přibývají, že? Otázkou je, jestli se z nich člověk poučí.
Ale to je asi vše. Rozhodně bych tak, jako většina, netvrdila, že je moudřejší. Protože i starý člověk může rozum postrádat.

Myslíš že je v dnešnej dobe ťažšie napísať dobrú knihu alebo natočiť dobrý film?

Lana Banana
Těžké je obojí. Nedá se říct co více. Za obojím je spousta tvrdé práce. A nejen jednoho člověka.
Problémem taky je, že každý z nás má jiný názor na to, co je to vlastně "dobré". To, co ocení jeden, nemusí ocenit druhý.
Ale příjde mi, že poslední dobou jsou filmy hlavně o efektech a příběh se v nich ztrácí. Což podle mě není zrovna nejlepší. Protože na filmy se díváme hlavně kvůli příběhu ..

Co tě jako první napadne když se řekne "bolest"? Jak si na tom v tomto ohledu ty? Dáš se snadno zlomit? Nebo vydržíš hodně? (Myslím teď fyzicky i psychicky)

Já nevím .. poslední dobou, co se bolesti týče si připadám strašně .. otupělá. Ať už se to týká fyzické či psychické bolesti. Tu fyzickou sem nikdy moc nevnímala. Přece jen, chodím ke koním a tam se mi stával jeden úraz za druhým, časem už sem si proti bolesti vybudovala jistou odolnost a když se mi něco stalo, začala sem se smát - a takhle to mám pořád.
Psychicky jsem kdysi byla opravdu hodně zranitelná. Lidé toho využívali a vyústilo to mým zhroucením a pokusem o sebevraždu. Poté jsem se tak nějak .. uzavřela. Odmítala emoce a málo co mě dokázalo ranit. Teď už cítím normálně, ale dostat se mi pod kůži je pořád hodně těžké.
Tedy .. teď. Jak už jsem psala, teď si připadám otupělá, jako by vlastně ani žádná bolest neexistovala. Co to je? To neznám? Nevím čím to je, snad tím že jsem tak unavená, ale rozhodně se mi to nelíbí .
Každopádně, kdybych ztratila nějakou blízkou osobu, myslím, že by se bolest vrátila velmi rychle.

Zobrazit víc

Jaká je tvoje představa ideální dovolené? Proč zrovna tam? Co tam budeš dělat? Pojedeš sám\sama, nebo s sebou někoho vezmeš? Přilož fotku toho místa, jak by to tam asi mělo vypadat :)

Moje ideální dovolená .. upřímně by mi stačilo jenom vytáhnout si na zahradu lehátko a nic nedělat. Momentálně je to pro mě splněný sen.
Ale kdybych měla tu možnost, jela bych buď poznávat česko, protože je fajn, znát svou zemi nebo do nějaké stáje v horách. Jen tak se projíždět po nádherné přírodě, nic nerešit .. miluju koně, miluju přírodu, zbožňuju tuhle kombinaci. A nebo bych prostě jenom vyrazila někde pod stan. Utéct od civilizace.
Nejspíš bych sebou vytáhla miláčka. Jenom jeho, protože jinak bych dovolenou brala jako útěk od známých lidí - ale bez něho prostě nemůžu být.
Promin, fotku nepřidám, jsem moc unavená na to, abych něco hledala ://

Pověz mi prosím o těch barvách :) Jak jsi dávala otázku, co se týče vidění barevně a tak :)

Uznávám, že vzpomínat na prvák bylo celkem hard, ale dala jsem to dohromady.
Tak tedy, PROČ VIDÍME BAREVNĚ?
Lidské oko vnímá barvu jako světlo, odrážející se od předmětů. To, co mu dodává jeho charakteristickou barvu, je jeho schopnost světlo pohlcovat nebo naopak odrážet. Když světelný zdroj dopadne na předmět, některé jeho frekvence jsou pohlceny. Zbývající se odrazí a vytvoří v oku barvu. (Kdyby světlo nesvítilo, barvy by nebyly.)
JAK SE BARVA V OKU VYTVÁŘÍ?
Na sítnici oka jsou dva druhý buněk, které jsou citlivé na světlo:
TYČINKY - získaly název podle svého tvaru. Vnímají intenzitu světla a díky tomu můžeme vnímat černobílý obraz. (Odstín jasu)
ČÍPKY - nám umožňují rozlišovat barvu světla, tedy právě díky ním vidíme barevně. Jsou citlivé na tři základní barvy - červenou, zelenou a modrou (RGB barevný prostor). Jejich různým poměrem vznikají barevné odstíny. (Odstín barvy).
MÍŠENÍ BAREV
ADIKTIVNÍ - je způsob, kterým oko vytváří barvy.
Představte si tři velké reflektory (červený, zelený, modrý), které svítí na bílé plátno. Pokud všechny tři reflektory míří na stejné místo, vznikne barva bílá. Pokud na něj svítí jen dva, vzniká barva určitá (např.: červená + zelená = žlutá). Pokud budeme měnit intenzitu svitu reflektorů, získáme různé odstíny barev. Tento systém využívají také např.: monitory.
SUBTRAKTIVNÍ - proces je v podstatě proces opačný a každý z nás ho velmi dobře zná. Míchali jste temperky, kdyz jste byli malí? Ano? Tak to jste míchali barvy subtraktivně. A jistě si pamatujete, že čím víc barev, tím tmavší patlanice to byla. Základními barvami tohoto systému jsou cyan - azurová, mangenta - purpurová a žlutá. Překrytím těchto tří barev vznikne černá. (Tedy barevný prostor CMYK). Tento princip je využit v tiskárnách.
No .. doufám že to alespoň trochu chápete .. :))

Zobrazit víc

Tobě nevadí že je tvůj přítel cikán???

Ano, ano. Hrozně mi to vadí. A právě proto ho tak neskutečně moc miluju.
Asi takhle. Neřeším to. Milovala bych ho, i kdyby byl zelený s oranžovýma tečkama. Miluju ho pro to, jaký je, né pro to, jak vypadá. On vážně nemůže za to, že se prostě jenom narodil trochu tmavší (a rozhodně se mi to líbí víc, než nějaká, leč bílá tyčka, co jí postavíš ke zdi a už jí nenajdeš). Ale každopádně, to všechno je jedno. Pro mě je boží, úžasný, skvělý a miluju ho takového, jaký je.
A pokud tohle psal někdo známý, kdo slyšel moje rasistické narážky .. prostě nemám ráda určité skupiny lidí. Když vás někdo přepadne, obvykle ho moc rádi mít nebudete. A pokud máte možnost si na něho zanadávat, uděláte to.
Ale jinak .. je jedno jak člověk vypadá, pokud to není zmrd.

Přemýšlíš, někdy o tom kam směřujeme? Jakým směrem se odebíráme, co myslíš? Jdeme správně? Z kolika cest máme na výběr?

Christinne
Řekla bych ti kam směřujeme, ale nechci býti sprostá.
Lidstvo, respektive ti výše postavení si vybrali cestu peněz, moci a slávy. Nic jiného je nezajímá. Vzhledem k tomu, že oni nad námi tu moc opravdu mají, doplácíme na to hlavně my. A tohle rozhodně není správné.
Máme na výběr tolik cest! Cesty, na kterých leží láska, úcta, dobro, pracovitost, ochota pomáhat, snaha, radost, mír ..
Je skvěle když si tuto cestu někdo z těch níže postavených tuto cestu vybere, ale i kdybychom si jí vybrali všichni, stále budeme doplácet na ty, kteří mají moc. A ať už se k moci dostane kdokoli, zajímá se především o sebe. Tak to vždycky bylo, je a bude.
Nezbývá, než si vybrat tu svou cestu a doufat, že nás povede dobře až k cíli.

Co si představíš pod pojmem "dokonalost"? Čím myslíš, že to je, že si zamilovaní lidé myslí, jak je jejich drahá/drahý dokonalost sama? Stalo se ti to někdy?

~Skérotik~
Dokonalost ..
.. každý den strávený s ním
.. východ a západ slunce
.. příroda
.. kočky, koně
.. sprcha a postel po náročném pracovním dni
Dokonalost je strašně relativní pojem. A v podstatě neexistuje. Nic není doopravdy dokonalé, jen ty to tak vnímáš. Celý život může být dokonalý, pokud ho tak budeš vidět.
Nevím čím to je a naštěstí se mi to ještě nikdy nestalo. Ano, miluji svého přítele, ale vždycky sem věděla, že má svoje chyby a akceptovala je. Ale nikdy mi nepřišel dokonalý. Je boží, skvělý a úžasný. Ale dokonalý ne. Myslím si, že vztah s někým, kdo je dokonalý, by mě asi ani nebavil, tudíž díky bohu za to.
Podle mě, se právě podle totohle pozná rozdíl mezi láskou a zamilovaností. Pokud "miluješ" svou polovičku ve dnech, kdy jí vidíš naprosto dokonalou a bezchybnou, je to zamilovanost. Když jí miluješ i přes to, že znáš její chyby, je to láska.

Zobrazit víc

Co tu bylo před námi, už víme. Ale co tu bude po nás? Tedy pokud tu po nás vůbec něco či někdo bude..

Christinne
Jednou sem viděla naprosto úžasný dokument.
Co by se stalo, kdyby všichni lidé, najednou, z neznámého důvodů zmizeli?
Odpověď je prostá. Příroda by si vzala to, co jí patří. Budovy a stavby všeobecně, které by nikdo neudržoval, by se rozpadly, sesypaly. Tráva by prorazila i asfaltem, hráze by se přetrhly. Kočky by měly ráj a většina psu by vymřela, protože jsou zhýčkáni člověkem. Divoká zvířata by se vrátila do měst. Ovzduší by se pročistilo. Známky toho, že jsme tady někdy byli by postupně zmizely.
Tohle tady bude po nás. Nespoutaná krása neporušené země. Možná, že by se časem, třeba z opic, vyvinul nějaký druh, podobný nám. Ale moc bych tomu nevěřila. Proč by se měl vyvíjet tímhle směrem, když v přírodě je mu mnohem lépe a má všechno co potřebuje .. ?

Je tam někdo? Je tam někdo, koho to zajímá? Někdo, kdo poslouchá? Někdo, kdo tě uslyší?

God hates us all.
Ahoj, tady všechna tvá já. To milé i to ďábelské, to rozumné i to šílené, to zbabělé i to odvážné. Jsme tady všechna. My ti rozumíme, poradíme, posloucháme. Budeme uvnitř tebe vést války, jen abychom dospěla k tomu, co pro tebe bude nejlepší.
Nekřič, my slyšíme i tvůj šepot. Utiš svůj hněv, my vymyslíme tvou pomstu. Raduješ se? Budeme se radovat s tebou.
Protože ty, ty jsi naše všechno.

Skoro nic o vás nevím, tak mě tak napadlo, že byste mi mohli o sobě něco napsat. :))Nemusí toho být moc.

Christinne
Neznám sama sebe, tak jak bych mohla .. ?
Ale budiž.
Jsem naprosto obyčejný sedmnáctiletý člověk, uvězněný ve své vlastní hlavě. Díky bohu za to, jsem ženského pohlaví.
Letos budu začínat třetí ročník oboru polygrafie. Celkem mě štve, že nikdo neví co to je. Ve zkratce grafika a tisk - jsem hodná, nemusíte si to hledat. Baví mě to, hlavně focení a následná úprava. Díky škole jsem se účastnila Hyundai Perun Sky Marathonu a vyzkoušela si, že být fotograf může být pěkně o držku. Rozmrzala a usychala jsem ještě tři dny. Stejně to bylo super.
Doma mám tři kočky. Štěně, Buchtu a Barču (to jméno sme jí nedali my a je pěkně pitomé, až bude dost stará, vezme si jí kamarádka mých rodičů). Neskutečně je miluju a nedokážu si představit život bez nich.
Mám taky přítele. Toho sice nemám doma, ale rozhodně by mi to nevadilo. Jsme spolu už rok a půl a upřímně doufám, že nám to vydrží co nejdéle. Je to strašné Pako, ale stejně ho neskutečně moc miluju a bila bych se za něj do posledního dechu.
Chodím se starat o poníka a slepou ovci. Slyší na své jméno, je skoro jako pes. Jsou tam taky tři kobyly, ale kvůli množství práce u stáje, je nestíháme jezdit. Vlastně mi to ani nevadí. Stačí mi, když se jdu proběhnout po louce s těma dvěma, nebo strávím den tvrdou prací.
Miluju přírodu. Žiju jí. Jsem schopna vstávat ještě za tmy a jít sledovat východ slunce. Brouzdat se bosá v trávě s běhat po lese. Nerada trávím čas ve městě a jsem opravdu ráda že bydlím na vesnici.
Nemám ráda male děti a každého, kdo to nedokáže pochopit a vnucuje mi je. Nemám ráda lidi. Města. Romantické filmy. Seznam toho, co nemám ráda by byl hodně dlouhý.
Momentálně sem poprvé v životě spálená. Je to hnus. Moje záda vypadaly jako rajče s proužkem.
Prošla jsem si šikanou a zanechalo to na mě následky. Jsem snad až příliš nedůvěřová, myslím si, že nikdy k ničemu nebudu dost dobrá a mám náběh na anorexii.
Miluju mučení, jednou si chci vyzkoušet některé mučící techniky. Třeba na těch co mě šikanovali nebo na jedné vypatlané blbce, co mi znepříjemňuje život. Hlavně techniku jménem krysa. Do nějaké nádoby, nejlépe skleněné, any jste viděli dáte krysu a tu pak přiložíte otvorem na břicho oběti. Krysa se prostě proškrábe a prokouše ven.
Už nevím co psát. Nemám ráda povídání o sobě, nikdy nevím co říct. Ale tak snad jsi z tohohle zjistila alespoň něco.

Zobrazit víc

Jsi žárlivá? Jaký máš na to pohled?

N.
Ehm .. Jo, dobře, jsem.
Né moc, věřím mu, takže k tomu obvykle nemám důvod. Pokud mi ho ale zavdá, dokážu být pěkně nepříjemná. Vím, že není mým majetkem, na který bych měla právo jenom já, takže ho v ničem neomezuju. A když se kolem něj motá jedna "velmi úžasná" osoba, taky se ovládám, abych ji na místě nerozbila tu její vymatlanou držtičku.
Kdo miluje, ten žárlí, ke vztahu to patří. Takže osobně proti tomu nic nemám. Pokud se to ovšem nepřehání. Když vám někdo pravidelně kontroluje všechny zprávy, nepouští vás ven a dělá vám scény. To už není vztah, to jste jeho majetkem. A s takovým člověkem by asi nikdo žít nechtěl. To už jste jen krok od toho, aby vás začal mlátit. Ano, je otázka, jestli mu k tomu dáte důvody a nebo to dělá sám od sebe. V obou případech ten vtáhl ale nemá cenu. Bez důvěry to prostě nejde, že?
Pokud ale někdo žárlí stylem, že se o vás prostě jenom bojí (HaHa, stejně jako já, ale .. ), je to celkem roztomilé ( .. já nejsem roztomilá nikdy!). Máte důvod navíc, vysvětlovat mu, jak strašně a proč ho milujte a že vás daná osoba pro to a tamto vůbec nezajímá. Ten jeho pohled stojí za to.

Zobrazit víc

Jsi žárlivá Jaký máš na to pohled

Existuje někdo, komu bezmezně věříš a se vším se mu svěříš? Jsi spíš důvěřivý\á, nebo naopak? Jak vycházíš s lidmi? Jsi přívětivý\á, nebo se na cizí lidi mračíš a snažíš se je odehnat?

Ano, existuje. A občas mu říkám i takové věci, které slyšet nechce. Chudák. Ale hádám že už si zvykl, co jiného mu zbývá.
Jak už sem psala níže, jsem extrémně nedůvěřivá a získat si moji důvěru je hodně těžké. Také proto by se dali lidé, kterým věřím spočítat na prstech jedné ruky.
Jsem celkem solidní flegmatik, takže s lidma vycházím celkem dobře. Vlastně, když mě lidi poznají, strašně mě milujou, pak ale vždycky příjde zlom a začnou mě nesnášet. Vážně by mi nevadilo, kdyby mi někdo vysvětlil, proč ten zlom vždycky nastane. Občas si připadám jako mimozemšťan, co má nějakou zbraň na okouzlení lidí a ta po čase přestane fungovat. Jinak ale, pokud už s lidma komunikovat musím, nemám žádný problém.
Pokud s nima komunikovat nemusím, to už je horší. Nemám ráda lidi, takže jsem radši když si ode mě drží odstup. Ano, pokud ode mě něco potřebují, chtějí se semnou na chvíli o něčem pobavit, dobře. Ale jinak by se v mé blízkosti zdržovat nemuseli. Kvůli toho strašně nesnáším třeba cestování v autobuse. Všichni se na vás tlačí, dělají xychty .. a prostě vůbec, narušují můj osobní prostor a neignorují mě tak, jak bych si přála.

Zobrazit víc

Uvěříš lidem snadno? Nebo je nejdřív musíš víc poznat a jaksi si je prověřit? Stalo se ti někdy, že jsi potkal/a člověka a když ses mu podíval/a do očí, hned si prostě věděl/a, že mu můžeš věřit a říci mu cokoliv?

Jsem extrémně nedůvěřivý člověk. Kdysi jsem.svou důvěru vložila do nesprávných rukou a .. nedopadlo to dobře.
Od té doby nevěřím nikomu, kdo mi neprokáže, že je mě důvěry hoden. A to může trvat klidně i roky. Taktéž, když mě někdo zradí, jen velice obtížné si získává mou důvěru zpět. A je opravdu hodně pravděpodobné, že už si jí nezíská nikdy.
Né, že bych věřit nedokázala, některým lidem bych klidně svěřila svůj život. Ale vím, že mě mé okolí nesnáší a nejraději by mě jen využilo - což mě přivádí k důvěře hrané. Kdykoli mi někdo z těch, co mě nesnáší napíše a hraje si na strašného kamaráda, oplácím mu stejnou mincí, tvářím se důvěřivě a naivně. Vypadá to, jako bych mu říkala všechno, ale buď to jsou jenom bezvýznamné blbosti nebo lež. Dělám to tak dlouho, dokud nezjistím, o co člověku jde. Klidně si o mě myslete že jsem píča, ale díky tomuhle sem se vyhlásí mnoha katastrofám.
Né, nikoho takového sem nikdy nepotkala a nemyslím si že někdy potkám.

Zobrazit víc

Kolik cm máš dlouhý vlasy?

Hele, měrit ti to vážně nebudu. Mám je prostě .. dobře, pro mě jsou krátké, pro ostatní dlouhé. Mám je po zadek. Ale chci je mít dlouhé minimálně tak, jako na té fotce. Musela sem si je ostříhat a teď mi znova dorůstají.
Kolik cm máš dlouhý vlasy

Děláš něco pro svoje zdraví? Zdravá životospráva, dostatek spánku,... Cvičíš nebo nějak sportuješ? Jsi spokojený/á s tím, jak vypadáš? Kdyby sis měl/a vybrat: jíst, klidně i nezdravá jídla a potom cvičit / raději se omezit v jídle?

Viviana •
Jim zdravě, hodně piju a cvičím (pokud teda v ten den nejsem unavená z práce).
Nedělám to z nějakého přesvědčení, jako "jo, budu dělat tohle a budu zdravá, WooHoo", ale prostě mě to baví. Navíc, kdybych nebyla ve formě, nezvládala bych práci. A taky si připadám tlustá. Jo, kdyby ste mě viděli, tak mi řekněte, že jsem blbá, protože vypadám jako tyčka. Ale já si prostě připadám, jako kdybych měla tak 40 kilo navíc. Může za to moje minulost. Šikana je prostě hnus. V podstatě mám náběh na anorexii. Ne fyzicky (i když tam už k tomu taky moc nechybí), ale psychicky. Musím se nutit k tomu, abych snědla aspoň něco. A podívat se do zrcadla .. to je pro mě horor. Takže sice jim zdravě, ale příliš málo. Místo toho, abych jedla, raději piju. Jen to cvičení provádím ve zdravé míře.
Ale jinak sem se svým vzhledem celkem spokojená, nic bych na sobě neměnila.
Kdybych si mohla vybrat, bylo by to méně jíst a vice cvičit. Upřímně, uvažovat takhle není vůbec příjemné. V horkém dni, projdete kolem stánku se zmrzlinou a mohli by ste se osvěžit .. ale vy místo toho, sledujete své hubené nohy, které vám přijdou objemné a těstovité a říkáte si, že i ta zmrzlina by vám v objemu přidala. Dostat se mi teď do ruky ti, kteří za tohle můžou .. vyzkoušela bych si všechny své znalosti ohledně mučení.

Zobrazit víc

Ahoj byl bych moc rád když se podíváš na muj kanál kde digitálně kreslím YouTubery:) Také by mě potěšil nějký komentář :) tinyurl.com/ToversArts

Proboha, to to nestačilo poslat jednou?!
Hele, nesnižuj se pod svou úroveň. Pokud si dobrý v tom co děláš (podívala bych se ráda, celkem mě to zaujalo, ale jsem na mobilu), lidé tě budou sdílet a vyhledávat sami. Ti, které si získáš takhle, ti možná dají lajk, něco napíšou a do pár minut už ani nebudou vědět že existujou.
Sem unavená, takže hodná. Ale příště, prosím tě, nespamuj, nežebrej, neponižuj se - a hlavně ne na mém profilu. Taky by se mohlo ukázat mé zlé já.

Co pro tebe znamená obejmutí? Objímáš lidi často? Proč? Obejmula bys klidně úplně cizího člověka, kdyby o to požádal?

Viviana •
Pro mě je to vyjádření lásky bez slov. Takové "miluju tě" vyjádřené pohybem. Můžu tak člověku ukázat, že mi na něm záleží, že je mi s ním dobře, ukázat mu, že mu věřím. Že si ho chci držet co nejblíž a nechci ho pustit. Tohle je pro mě momentálně jediný význam obejmutí.
Já totiž strašně nemám ráda lidi ve svém okolí. Kdyby mě někdo z nich obejmul, asi se pokusím zlomit mu minimálně aspoň nos. Nevidím důvod, proč by na mě měla šahat, nějaká pitka bez mozku, co objímá každého na potkání. Pustit si jí do takové blízkosti .. ne. Ble, fuj. Ale nejde jenom o tohle.
Já prostě potřebuju mít svůj osobní prostor. A ten nesmí nikdo narušit. NIKDO kromě miláčka a mého strejdy. Ani moje vlastní matka. Pokud se o to někdo pokusí, začíná třetí světová. Můj osobní prostor je můj. A nikdo mi do něj nemá co lézt. Natož na mě ještě sahat. To je taky důvod, proč nemůžu být v místnosti, kde je hodně lidí, ale to už je jiné povídání.
I tak se ale objímám poměrně často. Na miláčkovi sen nalepená kdykoli můžu. A přiznávám se, je mi sedmnáct, ale pořád objímám plyšového medvěda!
Kdysi sme s kamarádkou jely do cizího (jiného, než v jakém sme bydlely) města a pobíhaly a cedulkou "Objetí zdarma". Nemám ráda lidi a nesnáším když mi někdo narušuje osobní prostor. Ale tohle bylo prostě .. jiné. Byl to boží pocit, když jsem mohla vykouzlit úsměv na tváři, naprosto cizí osobě. Nemám ráda lidi, ale když jsem obejmula naprosto cizí stařenku, a viděla ty slzy štěstí v její tváři .. prostě neskutečně úžasný zážitek. Ráda bych to zopakovala, jenže už do toho nikdo nechce jít semnou.

Zobrazit víc

Prostor pro myšlenky.

Boze. Už hodinu sem chtěla spát.
Přestaň myslet. Přestaň! Přestaň! Přestaň!
Fajn, takhle to nepůjde. Pustím si nějakou pomalou, uspávající písničku.
Chtěla bych ho mít u sebe .. sakra! Ne. Chci spát!
Zkusím to znova .. jedna ovečka, dvě ovečky. Prestaň! Tím že si budeš dělat srandu sama že sebe si nepomůžeš.
Dýchej, prostě jenom dýchej, soustřeď se na to ..
To jak sem si dneska málem kapla barvu do oka bylo celkem vtipné.
Takhle to nepůjde.
Půjdu se najíst .. a nebo ne, to už neusnu vůbec .. ták budu .. prostě nebudu poslouchat sama sebe!
Hm..
Hm..
Hm..
Proč se lidi dívají na sedmnácti letou holku, která se vrací večer v létě domů, unavená a špinavá z práce ták divně? To jako holky nemůžou manuálně pracovat? Nebo snad vypadám jako barbie, která by to nezvládla? A nebo je divné už vůbec jenom to že pracuju? Dobře, když už sme u toho .. proč se na mě dívali tak vražedně? Jako bych jim tím, že jsem pracovala, zabila polovinu rodiny .. Nebylo to tím, že jsem nebyla ták čistá, upravená a zmalovaná, jak se od dnešních holek očekává? Ach jo .. já se v těch lidech prostě nevyznám..
Hm ..
Já vlastně nechtěla přemýšlet. Fajn.
Proč neexistuje ovladač na mozek? Vždycky bych si ho jenom přepla do toho módu, který by se mi zrovna hodil. Teď spánek, zítra normální fungování a přes školu extra soustředění! Proč to ještě nikdo nevynalezl? Vlastně .. to bychom museli mít v mozku čip. A tím by nás mohli ovládat. A to by nešlo ..
Sakra!
A dost!
Vzdávám se ..

Zobrazit víc

co máš dneska v plánu??? a jak si začala svuj den???

Dneska už mám v plánu jen spát a odpočívat. Měla jsem den pracovní, takže začal rozcvičkou a pokračoval osmi hodinami nepřetržité práce. Jediné na co sem se po příchodu domů ještě vzchopila, byla sprcha, suchý rohlík a postel.
Tímto bych se taky chtěla všem omluvit, že sem dneska nerozesílala otázky ani neodpovídala, ale jsem prostě příliš unavená. Sotva vidím na písmenka. Zítra vám to vynahradím.
Teď už vám řeknu jen dobrou noc - a nechť vás provází síla!

Procházíš se sám/a potemnělou ulicí. Do sluchátek ti hraje tvá oblíbená hudba a ty se jí necháváš unášet. Kam tě sebou bere? Jsi pořád tu nebo jsi v jiném světě? Jak vypadá ten tvůj jiný svět?

Christinne
Nesnáším potemnělé ulice. Už jednou sem měla takové milé překvapení. Takže kdybych jí procházela, rozhodně nemám sluchátka a procházím velmi rychle.
Ale když jdu se sluchátky kdekoli jinde, záleží to na náladě. Když jí mám blbou, prostě vypnu a jenom si představuju, že jsem s ním. Když dobrou, záleží na tom co poslouchám.
Jsem schopna představovat si všechny okolo mě jako zombie a přemýšlet, kde bych se asi schovala a co použila jako zbraň. Jednou sem si představovala všechny nahé (nedoporučuji! Budete se bezdůvodně chichotat a vypadat jako idioti). A nebo se ulicí prochází drak, kolem něho cválá duhový jednorožec a kolemjdoucí žere kokodýl.
Ale moje nejoblíbenější představa je, že všichni lidi zmizí. Ticho, klid, pořádek, žádné blbé pohledy, které by na mě házeli. Na místo, kde bylo město, se vrací příroda. Už ste někdy viděli růst strom že třetího patra? Ne? Zkuste si to představit. A místo chodníku jen zelený heboučký koberec trávy. No .. rozhodně by mi nevadilo, kdyby tohle bylo realitou.

Zobrazit víc

Co už nikdy nevrátíš přesto, že bys chtěl/a? Snažíš se zlepšit svůj život? Staráš se nějakým způsobem o přírodu, matku Zemi? Nebo si řekneš „jeden člověk nic nezmění“?

Christinne
Chtěla bych vrátit a smazat všechny ty hádky s ním. Ano, některé sice byly k dobru, ale většina z nich, byla naprosto zbytečná.
Chtěla bych vrátit a nechat ty doby, kdy sem byla malá a celý svět mi byl ukradený, radovala sem se z každé maličkosti a nevěděla co je to zrada a zklamání.
Samozřejmě. Cvičím. Ne jenom, že se konečně blížím ke své staré postavě, ale cítím se lépe. Mnohem lépe. A taky mě nezastaví každý maličký kopeček. Kromě toho se taky učím - dobrovolně. I o prázdninách - ukamenujte mě. Nejenom věci do školy, ale třeba plést náramky, rozvíjet svou duši, něco ohledně koní, řídit (tohle sem raději nenapsala, kdyby náhodou) atp. Takhle jsem schopna mnohem rychleji se naučit věci které mě nebaví a věnovat se těm, které mě baví. Vyloučila sem že svého života všechny zbytečné lidi. Jsem teď sice svině a .. no a tak podobně. Ale mužů se jim jen smát, jak tahají ke dnu sami sebe. Je toho mnohem víc, ale tohle je takový základ ..
Kromě toho že třídím, pořádaly sme s kamarádkou "hon na odpadky". Prostě sme vyrazily do nějaké části města a sbíraly, sbíraly a sbíraly. Lidi co nám je házeli k nohám s tím, že když už je sbíráme, nemusí hledat popelnici .. mají štěstí, že sem jim ten pytel neomotala kolem hlavy. I když, jim by to asi bylo jedno, když ji stejně nepoužívali.

Zobrazit víc

Ohlédni se zpět na ty roky, ohlédni se a zavzpomínej si. Zavzpomínej na všechno, na to zlé i na to dobré. Uvědom si, jak tě to změnilo. Uvědom si, kým tě tvá minulost udělala. Pověz mi, jak se teď cítíš?

Christinne
Nemám tě za tuhle otázku ráda. Vážně ne.
Přemýšlela sem nad tím celou noc a je mi fakt hrozně. Jo, jsem ráda, že sem se dostala na jinou, mnohem vyšší úroveň, než na jaké jsem byla. Ale to co sem dovolila lidem aby semnou dělali? Zasloužila bych si facku. Možná dvě i tři. Škoda že mi je moje mysl nemůže dát.

Co hodláš dělat následující týden? Já zítra odjíždím na tenisové soustředění, takže se tu mějte pěkně a odpusťte mi, že teď nebudu odpovídat, tudíž ani nedávat otázky. Ale prosím, nezapomeňte na mě, nevynechávejte mě. Až se vrátím, pokusím se na všechno postupně odpovědět. :-) Díky a ahoj.

Tereza Vaníčková
Doufám, že si to užiješ, já budu mít týden pracovní.
A neboj, otázky budeš dostávat pořád :)

Je všeobecne známe, že dnešná mládež nečíta knihy. Donútil/a by si ich aby si nejakú tú knihu prečítali, resp. zaviedol/a povinné čítanie? Akú knihu by si odporučil/a?

Sayu-chan n.n
Donutila bych je přečíst tolik knížek, že by sem jim z těch nepoužíváných hlaviček kouřilo. Vážně, jejich slovní zásoba je ták neuvěřitelně okleštěná ..
Zavedla bych povinnou četbu. Dětem by rodiče četli už od mala. Pokud jim v tomhle věku nečtou, je pravděpodobnost že si ke knize najdou cestu mnohem menší. Od .. 7 let by děti a musely přečíst každý měsíc určitý počet knížek. Samozřejmě by se to vztahovalo na všechny lidi, ne jen na děti. Volba knihy by byla čistě jen na nich. Až zas takový týrané nejsem (HaHa).
Ale bylo by povinné, přečíst si alespoň jednou za život:
~Daniel Keys - Růže pro Algernon
Ta kniha vám vážně změní pohled na lidi kteří šikanují ostatní, na ty, kteří jsou "pomalejší" a na vědecké pokusy.
~Erich Maria Remarque - Na západní frontě klid
Není od věcí připomenout si, že za to, co teď máme musel někdo bojovat.
~Paulo Coelho - Alchymista
Donutí vás přemýšlet nejen o životě.
A kdybych nad tím uvažovala déle, určitě by jich bylo víc. Ale také by bylo povinné číst si knihy, které se probírají ve škole. Od každého autora jednu.
Je opravdu škoda že na většině škol už neexistují čtenářské deníky.

Zobrazit víc

na to jsi přišla jak ? :D Pandorožec ? :)

Pod Vlivem :D
Jednu dobu mě tady všichni hejtovali. A já na ne nechtěla být sprostá, proč taky, že? Takže sem si vymyslela plno věcí typu "ať ti jednorožec vykouří/vypíchne oko, ať ti kokodýl (ano, to R tam nanic schválně) sežere klávesnici" atp. bylo toho fakt hodně. Jenže vzhledem k tomu, že ostatní si nedokážou vymyslet svoje, ták mi to všechno pokradli. A tvrdili, že to určitě nemají ode mě, že to mají od někoho jiného. To určitě.
Ták sem si vymyslela pandorožce (dřív když mi řekli že jsem píča, tvrdila jsem že sem duhový jednorožec .. chybí mi chudák, teď ho používá nějaká *píp* bez mozku) s tím, že sem věděla, že to nepoužívá nikdo jiný. No, teď už takovou odvahu neměli a mě to zůstalo.

Co ty a závislosti? Existuje nějaká věc, osoba či činnost, bez které nedáš ani ránu? Je nějaká věc, kterou když si jednou nedopřeješ, jsi celá/ý nervózní, třeseš se apod. dokud ji nedostaneš? Co tě k tomu přivedlo? Nebo se na nic a na nikoho nevážeš a jsi plně samostatná/ý? Co ty a návykové látky?

Jediný bez kterého nemůžu být je on. Když sem bez něj dlouho, mám houpačkové nálady. Většinou špatné a pak mi jebne, vyhoupnu se a mám je až přehnaně dobré. Abych pravdu řekla ták to nesnáším. Ne kvůli němu, ale kvůli té závislosti. Nesnáším závislost, ať už je jakákoli.
To bude taky důvod, proč žádnou jinou nemám. Kouřila sem (jo, stres dělá svoje), ale už dávno sem přestala. Drogy neberu, piju jenom výjimečně, sladké mě neláká, všeobecně bez jídla dokážu vydržet dlouho, kafe nepotřebuju a internet už nehraje vůbec žádnou roli.
Vlastně .. kdyby mi někdo zakázal přístup k přírodě, asi bych zešílela. Brouzdat se bosá v trávě a běhat po lesích, sledovat západy a východy slunce, cítit plno života okolo, i když ho nevidíte, vůně lesa po dešti .. ne, bez tohohle bych vážně nedokázala být.
Ale to je asi jediné. Být bez knížek by mi vadilo. Ale už mám ověřeno, že to bez nich vydržím. Stejně ták jako bez lidské společnosti.

Zobrazit víc

Proč se tak bojíme smrti?

Tereza
Protože je pro nás velkou neznámou.
Bude umírání bolet? Co bude až tady nebudeme? Zapomenou na nás rychle? Bude nějaký život po životě?
Nikdo neví, co bude pak. Možná se reinkarnujeme. Možná tady zůstaneme strašit jako nějaká energie (duch), možná to bude jenom jako spánek, naše vědomí se prostě vytratí a možná se přesuneme do úplně jiné dimenze. Kdo ví?
Ale četli jste někdy výpovědi těch, co prožili malou smrt (na par sekund byli mrtví než je zase oživili)? Ráda bych se s vámi podělila o to, co říkali, bohužel můj mozek semnou zrovna nechce spolupracovat, takže si to raději najděte sami. Co na nich ale bylo zajímavé, a co si pamatuju, bylo, že se většina s nich shodovala. Výpovědi různých lidí, z různých koutů světa, kteří se neznali a jejich výpovědi jsou si velmi podobné. To asi nebude náhoda, že?
Jedna z věcí, které lidí ještě trápí je to, že tady po sobě nezanechali žádný odkaz. Nesplnili své životní cíle atp.
Takže, dobrá rada před smrtí? Žijte tak, aby jste pak mohli vzpomínat na každý jeden úžasný den, jako odkaz tady zkuste zanechat alespoň děti a to co příjde pak .. berte prostě jenom jako novou výzvu.

Zobrazit víc

20 likes a jedna otazka prosim?

20 facek a kopačka do zadku?
K čemu vám ten ask je, když jediné co tady děláte je, že dáváte lajk za lajk a ptáte se na něco, co vás absolutně nezajímá lidí, které neznáte a stejně si to ani nepřečtete?
Tomu se říká smysluplné využití času, dámy a pánové.

Kdybys měl/měla možnost napsat poslední dopis jen jedné osobě, komu bys ho napsal/napsala? Proč?

Tereza
Nevím jestli bych té možnosti chtěla využít. Ti kteří mě znají, by přeci věděli, proč bych to chtěla ukončit, ne? A proč to vysvětlovat někomu, kdo mě nezná? K čemu by to bylo?
Ale kdyby už, napsala bych ho jemu. Ale nejspíš jenom proto, abych se mu omluvila, že jsem porušila slib, že ho nikdy neopustím .. a že ho stejně pořád miluju.
Nic víc.

Mluviš o tom jak je ti bez kompu líp a stejně sedíš tady xDDDD

Ach jo.
Budu tady až do rána. Pak si sbalím knížku, kafe a foťák, navleču na sebe obří mikinu, minikraťasy, nejpohodlnější tenisky a odnesu to všechno na louku. Ještě za tmy si půjdu zaběhat. Pak si sednu tam, kde sem si nechala ty věci. Tedy, ještě předtím se budu chvíli brouzdat bosá v trávě. Budu fotit a přečtu kousek z té k knížky. A pak jen nudu pozorovat okolí a přemýšlet, načež půjdu domů.
Ale jo, máš pravdu, samozřejmě :)
Toto se líbí: mrs.X Jednorožec bez rohu Xoxo

Sleduješ Pretty Little Liars, Gossip Girl nebo něco podobného?

Tereza Vaníčková
Ne, kdysi sem sledovala PPL a hodně dalších seriálů, ale teď už televizi zapnu opravdu výjimečně. A počítač nemám vůbec.
A vlastně je mi bez těch věcí mnohem líp. Mám o hodně víc času, číst, kreslit, psát a hlavně myslet.

Popiš svůj vysněně strávený den. Máš neomezené možnosti stejně jako peníze. Propusť uzdu fantazii.

Christinne
Můžu popustit uzdu fantazii jakkoli budu chtít .. ale vysněný den prostě nemám. Dny trávím ták jak chci .. a to mi prostě stačí. Ale abych to jenom takhle neodflákla, můžu ti popsat vysněný rok.
Sbalíme si obří batoh, jen ty nejnutnější věci. Hodím ho do auta, seberu foťák a pojedu. Kam? Po světě. Všude. Chci prozkoumat i ty nejodlehlejší vesničky. Zjistit jak žijí lidé z různých společenských vrstev, poslechnout si jejich příběhy. Zachytit štěstí, radost i smutek naprosto neznámých lidí. Zkusit, jestli jsou tady pořád ještě lidé, kteří vás vezmou pod svá křídla, nechají u sebe přespat vandraka a ukazat vám jak se u nich žije. Chci se po roce vrátit a být jiná. Poznat tu největší chudobu a vědět že i v ní existuje radost a věci, kterých si můžeme vážit. Vědět, že ty nejodlehlejší kouty země jsou právě ty nejkrásnější. Zažít dny plné kouzel, dobrodružství, adrenalinu, štěstí, smutku, slz. Mít v sobě dojem, zažít něco, co už navždy zůstane uvnitř mě. Na co budu ve stáří vzpomínat a vědět, že existence lidstva nebyla zbytečná a já zažila něco, pro co se oplatilo žít.
Možná sem jen naivní snílek, možná se mi to podaří uskutečnit. Musím doufat a věřit v to.

Zobrazit víc

Byla by jsi schopný/á vzdát se svého snu jen ku prospěchu někoho z Tvých blízkých? Svou odpověď zdůvodni :)

Kerolajn.
Byla bych ochotná vzdát se svých snů jen kvůli němu. Proč? Protože ho miluju.
Mohla sem jet do Anglie, Ameriky a Nizozemí, na rok odložit školu a prostě cestovat, první instinkt byl "Ano, jedu!", ale nakonec sem tady zůstala s ním, počkám až se odstěhuje od rodičů (pochybuju že by ho pustili dřív) a vezmu ho sebou. Doufám, že to semnou přežije.

Co si myslíš o větě: "Lidé kácejí stromy a dělají z nich papír aby na něj mohli posléze napsat 'Chraňte přírodu!'." ?

Kerolajn.
To je to samé jako "Bojovat za mír je užitečné asi ták jako souložit za panenství".
Lidé potřebují dělat "velké skutky", zviditelňovat se, ale nezajímá je, že bez tohohle by mohli pomoct o dost víc.
Třeba momentálně - čtyři cesti vojáci padli v zahraničí. Co udělala vláda? Dělá z toho strašné Haló, sám prezident byl na pohřbu, všichni se z toho uděláme. Vážně, nebylo by pro ne větší úctou, kdyby je mohla v tichosti pochovat jejich rodina, která nad nimi opravdu projeví lítost, bez toho aby tam tajtrlikovali nějací "důležití" pánové, kterým jde jenom o reklamu?
Vážím si těhle lidí, co za něco bojujou. Ale tyhle války mi přijdou naprosto zbytečné - a tyhle oběti taky. A kdo za ne může? Obyčejní lidi? Ne, vláda. Ale už mlčím, tohle by bylo na dlouho.
Lidé kteří za něco chtějí bojovat, to obvykle dělají potichu, bez zisku. Nemusí se nějak propagovat. A když už, ták jen velice skromně. Preci jen, kdo pomůže víc? Dobrovolník, který na vlastní náklady jede pomáhat potřebným, nebo idiot, co si jen nechává platit za roznášení letáčků?

Zobrazit víc

Plníš si své sny, nebo je necháváš pouhými sny? Můžeš uvést nějaký konkrétní příklad?

Nesním si svůj život, žiju si svůj sen.
Od mala sem milovala koně - již několik let se věnují jezdectví.
Miluju kočky - po dlouhém boji doma dvě mám.
Vždycky sem chtěla někoho, kdo mě udělá šťastnou - prošla sem si kvůli toho peklem, ale nevzdala sem se.
Chci se brzy osamostatnit - už teď si na to odkládám peníze z brigád.
Já vlastně nemám velké sny, jen ty obyčejné, malé a všechny jsou si podobné. Nepotřebuji moc snít, prostě žiju realitou a užívám si ji. Pro mě je realita můj malý sen, protože si jí dokážu udělat kouzelnou.

Co víme jistě?

Sajiis21’s Profile PhotoSΔrah.
Že když má člověk kočku, nenají se v klidu! (Málem sem přišla o kousek jazyka, nos, oko a stejně byl můj boj marný a o jidlo sem přišla).
Ale teď vážně.
.. že se nevyhneme smrti
.. ráno příjde nový den
.. že pokud umře láska, umře i naše duše
Co víme jistě

Jaký máš názor na to, že lidstvo hledá další planetu k životu? Nemyslíš si, že když na téhle planetě žijeme tak bychom s ní měli i zemřít?

Christinne
Naše planeta bude za chvíli neobyvatelná. Lidstvo by se totiž dalo přirovnat ke krysám - rychle se mnozí a zamoří vše co můžou.
Dnes už mají děcka holky v 15, 16, 17. Většina těch dětí zůstane na krku buď rodičům nebo jdou do děcáku. O par let později, v době kdy už na to mají opravdu věk a normálního chlapa, si pořídí další dítě, dvě. Na průměrnou rodinu připadají cca 3 děti. A to nemluvím o těch, kde jich mají třeba sedm. Věk lidí se taky zvyšuje. Takže počet populace roste geometrickou řadou.
Čím víc lidí, tím je potřeba více práce - otevírají se další továrny které zamořují prostředí, více potravy - pole pro pěstování a louky .. ehm, budovy pro chov zabírají více a více místa, stejně ták je třeba místo na bydlení.
Kácí se vice stromů, je více aut, více odpadu. Více všech škodlivých věcí a méně těch dobrých.
A ne že by s tím někdo něco dělal. Stačilo by, aby se uvedl v platnost, že na rodinu může připadat pouze jedno dítě, dokud se počet populace nesníží. Poté by mohly být povoleny dětí dvě, to už by růst populace nijak extrémně neovlivnilo.
Ale my to raději budeme řešit ták, že si najdeme novou planetu a zničíme i jí. To je opravdu logické.
Nikdo už se nedívá na to, že tahle planeta nás stvořila a dává nám všechno co potřebujeme. Neváží si toho.

Zobrazit víc

Máš hodně dobré odpovědi. :) Líbí se mi. Ináč-miluješ sama sebe? Jsi šťastná?

N.
Děkuji :)
Ne, díky své minulosti jsem se nesnášela. Ale pracuji na tom a dostala sem se do fáze, kdy se už jenom nemám ráda a dokážu na sobě ocenit některé věci. Možná že se časem propracuji k tomu, abych se začala mít ráda.
Ale šťastná jsem. A hodně. Mám skvělého přítele, rodinu, střechu nad hlavou, neumírám hladem, mužů se vzdělávat a chodit ke koním. Co víc si může člověk přát?
Toto se líbí: mrs.X Jednorožec bez rohu Xoxo N.

Věříš v reinkarnaci? Čím bys chtěla být v příštím životě?

Není to špatná myšlenka. Ale věřím v poněkud jiné věci.
Každopádně bych chtěla být nějakým zvířetem. Nejlépe kočkovitou šelmou, žijící někde, kam ještě nedosáhla ruka člověka. Běhat si po lesích a po loukách. Užívat si radosti z lovu a být hrdá na své potomky.

Jaký vliv má na tebe počasí? :)

Andrea
Když prší uklidňuje mě to. A inspiruje. Ale jinak má mě počasí žádný větší vliv nemá. Přes den stejně obvykle spím, pokud zrovna nejsem s tím mojim, u koní nebo nepracuju.
Když sem kdysi hodně chodila fotit, milovala sem takový ten moment těsně před tím, než začalo zapadat slunce. A to muselo být hezké počasí. Ta zlatavá záře tančící po louce je neskutečně nádherná věc.

Zkoušela jsi někdy vegetariánství /veganství? Co si o tom myslíš?

N.
Ne, nemohla bych být vegan ani vegetarian, protože miluju maso. Ano, známí mi sice říkají králík, protože jim pořád nějakou zeleninu nebo ovoce. Ale život bez masa? Ne, díky.
Samozřejmě, ať si každý ji co chce. Ale ono to taky není úplně nejlepší, strava by měla být vyvážená. Pokud je někdo vegetariánem od mala a tělo si na náhražky zvykne, budiž. Ale pokud někdo maso normálně jí a třeba ve dvaceti se rozhodne, že bude vegetarian. Nemusí to dopadnout zrovna dobře. Kamarádka si naprosto zlikvidovala klouby.

Jakou nejbláznivější věc bys chtěl/chtěla zkusit?

Tereza
Chtěla bych si skočit padákem. Vlézt do klece k tygrovi. Mít kolem sebe alespoň dvacet hadů. Proběhnout a milovat se nahá v dešti. Chtěla bych na sekundu umřít, jen abych věděla jaké to je. Plavat vedle krokodýla. Vypichnout někomu oko vidličkou. Zkusit lidské maso. Někoho zabít. Postavit se doprostřed náměstí s kytarou a zpívat lidem, jen ták pro radost. Vzít si spacák a něco málo oblečení a stopovat po celém světě ..

Udělej recenzi na cokoliv, co tě napadne. Pokus se o to aby obsahovala jak kritiku, tak i pochvalu.

Christinne
Jezdectví.
Pro někoho je to sport, pro mě ale životní styl.
Není nic krásnějšího, než když přicházíš ke stáji/ohradě a ti čtyřnožci té vítají ržáním. Neexistuje lepší pocit, než když sedíš na jejich zádech, prožíváš tu svobodu, cítíš práci svalů a radost zvířete při cvalu. Nic nezahřeje víc, než když je čistíš a oni se místo toho chtějí mazlit. Jsou to pocity, které ani nejdou popsat. Za tu dobu, kterou sem u koní strávila, sem zažila mnoho radosti, adrenalinových, sebevražedných zážitků a mnoho lásky.
Ale nic není zadarmo. Vstávání v pět ráno, abych je pustila, nakrmila a v zimě tahání 5 litrovych kýblů, aby měli vodu. Namožené svaly při kydání boxů a spálená záda, nebo naopak mrznoucí končetiny při celodenním přesouvání ohrady, aby se měli kde pást. Neskutečné množství, neskutečně nehezkých úrazů. Posměšky ostatních. Seno ve vlasech, které nemůžeš vyndat ještě tři dny. Omluvy rodičům, že za všechno co se stalo, si můžete sami.
A pokud jezdíte ve veřejné stáji. Malé namachrované pičinky, co si jen chodí vozit zadek a vám se smějí, když pracujete.
Ale přes všechno to, co se stalo a čím si musí člověk procházet, stojí to za to.

Zobrazit víc

Co ty a sprostá slova? Vyslovuješ je často? Myslíš, že kdyby se jich všichni vzdali, bylo by na světě trochu hezčeji?

Viviana •
Sprostě mluvím, jenom když sem naštvaná. Hodně naštvaná. A když sem s jednou z mých kamarádek. Jinak se sprostá slova snažím omezovat na naprosté minimum. Teda .. dneska sem se vyznamemala když sem řvala sprostě na celý barák .. :D ale za to mohla opět moje debilita. Mám dlouhé nehty. Hodně dlouhé. A nelamou se mi. Takže místo abych si jeden z nich zlomila, prostě se mi ta část, která není přirostlá k prstu přehla přes tu část, která k němu přirostlá je. Když sem si Ho chtěla dat zpátky, bolelo to ještě víc. A taky z toho teklo celkem dost krve, takže sem za chvíli vypadala, jako kdybych se pokoušela někoho zabít. :D
Ale zpět k tématu. Já myslím, že je na každém z nás v jaké společnosti se pohybuje. A lidi, jejichž mluva se jim nelíbí z té společnosti mohou vyloučit. Ale je fakt, že kdyby se všichni naučili aspoň trochu ovládat bylo by to lepší.
Ona totiž jedna z věcí, které mi opravdu zvedají žaludek, jsou holky, které na sebe přes celou ulici ječí ty nejsprostsí nadávky. A pak, vybert si svou princeznu ..

Zobrazit víc

Co si myslíš o šikaně? Šikanoval tě někdy někdo? Šikanoval/a si někdy někho ty? Co bys udělal/a těm, co šikanují slabší?

~Skérotik~
Šikana? Fuj, ble, hnus. Sama sem si ji prošla. Bylo toho na mě tolik, že jsem skončila v nemocnici a poznamenalo mě to na celý život.
Všem, kteří někoho šikanujou, bych přála aby zažili to samé. A věřím, že by se zhroutili hodně rychle, protože uvnitř to jsou jenom malé, ustrašené krysy.

Čteš knihy? Jestli ano, jaké jsou tvé oblíbené? Četl/a jsi Zločin a trest?

Jack
Čtu. Čtu hodně. Čtu, kdykoli můžu.
Oblíbené .. neskutečně miluju všechny knihy od Stephena Kinga (Carrie, To, Zelená Míle ..). Jednou bych od něj chtěla přečíst úplně všechny. Zatím se k tomu cíli velmi rychle blížím.
Taky mám hodně ráda všechny knížky od Dana Browna (Šifra mistra Leonarda, Digitální pevnost, Infrrno ..). Když už se do nich jednou začtěte, prostě nejde přestat.
Na západní frontě klid a Vítězný oblouk o Remarqua, ty knížky mi změnily pohled na svět.
Celá série Stopařova průvodce po galaxii. Od toho samého autora (nemůžu si vzpomenout jak se jmenuje) také Dlouhý temný čas svačiny duše.
Samozřejmě také Harry Potter, Hobit a Pan prstenů.
Abarat.
Harry Harrison, Robert Fulghum, série Belgariad .. né, Stop!
A mnoho dalších, to bych psala ještě hodně dlouho.
Tady je většina toho co jsem četla www.cbdb.cz/uzivatel-8907-kejti
Ani jedna z těch knížek nebyla vyloženě špatná.
Ne, zločin a trest sem nečetla. Probírali sme to ale ve škole a celkem mě to zaujalo, takže se chystám přečíst si to. Ovšem nemám zrovna ráda ruský styl psaní.

Zobrazit víc

Jaký máš názor na dnešní zvyky nejlepších kamarádek? Myslím ty holky, okolo patnácti, i mladší, i starší, co si jen tak z lásky říkají cubka, pipina, děfka..? Máš nějakou kamarádku, se kterou se chováš úplně stejně?

Tereza Vaníčková
Mám jednu takovou kamarádku. Je asi jediný člověk, se kterým mluvím sprostě. Ale rozhodně né kvůli efektu. Známe se už fakt hodně dlouho a chodily sme spolu ke koním .. a to je místo kde se nadávkama fakt nešetří. Nějak nám to už zůstalo. Ale zase je pravda, že bych ji nikdy neřekla že je "moje děvka" nebo "pipinka". Spíš na ní vyjedu že je píča blbá když mě štve.
Ale takové to, když si dvě holky dají fotku na fb a píšou k ní popisky tohohle typu .. vážení, doneste kýbl, budu blejt. Většinou to jsou holky, co za flašku roztáhnou nohy na lavičce v parku a kouří na počkání. Jde jim jenom o to, aby tím byly zajímavější a myslí si, že na to kluci poletí. Poletí, ale jen ti, co je ošukají v nejbližší vhodné uličce. Ale co, proti gustu ..

Ahoj, narazila jsem na tebe asi před hodinou. Příjdeš mi jako člověk, který to má v hlavě srovnané. Tvoje názory mě udivují a tím ti nechci lézt do zadku. Jenom ti chci říct jak tě obdivují. A teď k otázce.. Užíváš si prázdniny? Proč ano/ne?? (Mohla bych tě poprosit o pár otázek?? Předčastně díky^^)

I'm fucking Fabulous!
Ahoj, děkuji :))
Zatím sem si užila jen ty dny, kdy sem byla s ním. Jinak mám prázdniny spíše pracovní. A taky sem se nedávno úžasně spálila. Není noc lepšího, než když jedeš unavená a spálená po práci domů a všichni se tě ptají, jestli si zrovna přijela z dovolené -__-'

Co si myslíš, že je naší největší chybou? Udělali jsme mnoho chyb ale co je tou největší za celou existenci lidstva? Dokážeš nějakou určit?

Christinne
Lhostejnost a braní všeho jako samozřejmost (vím že má být jenom jedna, ale tyhle spolu kráčejí ruku v ruce)
Vykacení deštných pralesů? No a co? Ono to nějak samo doroste.
Globální oteplování? No a co? Ono se to samo nějak spraví.
Za chvíli se lidstvo přemnoží? Dojde jídlo? Prostor k životu? Znečištění dosáhne neúnosné míry? No a co? Vždyť je samozřejmé, že to místo a jídlo tady vždycky byly, takže se to nějak zvládne. To se samo nějak spraví.
Vyhubili sme mnoho živočišných druhů a vyhubíme další? No a co? Proč bychom je potřebovali? Určitě se vyvinou další.
Vláda a náboženství s námi manipuluje? No a co? Vždyť je to přece normální.
Vzdělání upadá, hranice začátku sexuální aktivity klesá, pijí a kouří už i male děti, přibývá výtržností? No a co? Svedeme to na špatnou generaci, ono se to nějak vylepší samo.
A mohla bych pokračovat dál a dál .. samozřejmě se to netýká úplně všech, ale většiny ano. Proč se snažit něco dělat, když to udělá někdo kdo příjde po nás, že.

Zobrazit víc

Zkus se zamyslet, pojmi to jak chceš. Jak na tebe působí pouliční lucerna?

Tereza
Kráčím temnou ulicí. Tma přede mnou, tma za mnou, vedle mě banda polointeligentních opic. Mírný pocit strachu a vzrušení.
Kráčím dál a pomalu se přede mnou objevuje zlatavá záře. Ostrůvek bezpečí a naděje.

Když si přečteš moje odpovědi, názory a vidíš moji povahu a jméno, jakou přezdívku bys mi dala? Jakým jménem bys mě pojmenovala'

Tereza Vaníčková
Promiň, já nikdy na vymýšlení přezdívek ani jmen nebyla.
Ták aspoň ty odpovědi ti pochválím :)

http://ask.fm/Kejta158 vyhejti jí!!!!!píča lesbická!!!

Promiň, ale jsem bisexuálka.
A nesnáším taková zakoplexovaná hovada, která mi říkala Píčo leZbická (-____-'), jenom proto, že slovo bisexualka pro ne bylo příliš dlouhé.
Ale protože sem hodná, dám ti dobrou radu do života.
Vypni ask, Vypni PC a vypadni hledat svůj mozek.
Netešilo mě a doufám že už na sebe nikdy nenarazíme.

Je ve tvém životě něco, čeho upřímně lituješ? Jsi člověk, který si všechno vyčítá a bere vinu na sebe nebo dáváš vinu jiným?

Viviana •
Lituji, že sem kdysi dovolila lidem, aby si semnou dělali co chtějí a dostali mě na absolutní dno.
Mám strašně malé sebevědomí, takže všechno dávám za vinu sobě. Občas to vypadá, že se chci prostě jenom litovat a to mi celkem vadí .. protože já to vážně cítím ták, jako bych za to mohla já.

Doba, kdy budou vyčerpány všechny nápady (hudba, litaratura, umění celkově). Myslíš, že nastane, nebo je nevyčerpatelné množství nápadů?

Tereza
Nenastane. Každý člověk je jiný, myslí jinak, takže každý z nás může přijít s nějakým novým, originálním nápadem.
Navíc, pořád se budou dít nové a nové věci o kterých se může psát, skládat a pod.
Taky někdo může novým originálním způsobem zpracovat věci staré.

"Jsou jen dvě cesty, jak žít svůj život. Jedna je, jako by nic nebyl zázrak. Druhá je, jako by všechno byl zázrak." Jak tomu rozumíš? Myslíš si, že zázraky se skutečně dějí? Sami od sebe? Nebo za vším hezkým stojí někdo, kdo tomu napomohl a dal si práci, abychom my mohli být šťastní?

Vše záleží jen na úhlu pohledu. Můžeme brát jako zázrak každý nový den. A nebo ho prostě můžeme brát jako samozřejmost.
Pro mne je třeba zázrakem každý východ a západ slunce. Každé zrození nového života. A vlastně celý život každého tvora i rostliny má zemi. Je pro mě zázrakem, když se někdo dokáže smát i v těžké životní situaci. Když někdo pomůže někomu, koho nezná a nic za to neočekává. Když stařičký, poněkud mrzutý poník vedle vás dokáže běžet s větrem o závod a v té chvíli si užívat život plnými doušky. A zná snad někdo větší zázrak než je láska?
Ale třeba moje kamarádka tohle všechno bere jako samozřejmost. Nedokáže se těmihle věcmi nadchnout ták jako já. Bere to tak, že se ty věci dějou, děly a dít budou. Ták proč se tím vzrušovat?
Ani jeden pohled na svět není ideální, ale presto so myslím, že ten můj, je alespoň trošku lepší.
Zázraky - z části se dějí samy od sebe, ty přírodní hlavně. Ale taky jsou tady ty, o které se zasloužíme my, lidé.
Ale jak sem psala na začátku. Je to jen o tom, jak se na to díváš ty.

Zobrazit víc

Napiš cokoliv na téma: „Světlo v temnotě“

Christinne
Nevleze se mi to tady celé. Zbytek je v odpovědi pod touhle.
Už dva roky trčím v téhle díře uvědomím si, když spočítám čárky, vyryté do zdi. Každá znamená jeden týden. Ty první už se skoro ztrácejí, už je pomalu ani necítím .. musím je počítat po hmatu. Jediným zdrojem světla je škvíra pode dveřmi. Za tu dobu už sem si na tmu zvykla. Když jsem hodná a poslouchám, rozsvítí mi. Donese nějakou knihu, povídá mi co je nového ve světě. Ale to se stalo naposledy před rokem. Zklamala sem ho a zasloužím si žít ve tmě.
Unesl mne 10.7.2012. Dlouhou dobu poté, mi vysvětlil, že se do mne zamiloval na první pohled a můj únos plánoval skoro rok. Pamatuji si ten první den. Probudila sem se ve tmě. Na vlhké posteli, nevěděla jsem, co se stalo ani kde jsem. Nedlouho poté se ozvaly kroky a místnost zalilo světlo. Stačila jsem jen zahlédnout obrys mužské postavy, když se dveře zase zavřely. Byla sem vystrašená .. ne. Klepala jsem se strachy. A on šel pomalu ke mě. Šeptal mi, že to bude dobré, že mi neublíží, když s ním budu spolupracovat. Zpanikařila sem, když se mě dotknul. Ale on mne znovu uklidňoval. A hladil mě. Ták láskyplně a něžně. Když se mě dotknul tam dole, nevydržela sem to a pokusila se utéct, uhodit ho, vykroutit se z jeho objetí. To ho naštvalo. Poslední co si pamatuji, než mne pohltila temnota bylo, že mne škrtil a zároveň do mě surově pronikal.
Další den jsem se probudila v kaluži krve a děsila se toho, co příjde. Věděla jsem že příjde. Čekat v té tmě bylo příšerné. Když jsem se dočkala, znovu projevil svou milou stránku. Ošetřil mi zranění a donesl mi jídlo. Nechal mne, abych se posilnila a pak vše začalo znovu. Bránila jsem se a on byl krutý. Ták to šlo den za dnem, dokud jsem nepochopila, že bude lepší spolupracovat.

Zobrazit víc

-

DarknessDeStation’s Profile PhotoDarkness DeStation
Nakonec sem si začala sex s ním užívat. Dokázal být neskutečně něžný. A když viděl, že jsem ochotná a spolupracuji, začal mi nosit lepší jídlo, nechával mi světlo, zůstával semnou a povídali jsme si i poté, co ukojil svůj chtíč. Nevím kdy se to stalo, ale zamilovala jsem se do něj. Po modřinách a oděrkách už na mém těle nebyla jediná památka. A já ho pozvolna přesvědčovala, aby mne vzal aspoň má krátkou procházku ven.
Byl to nádherný pocit, vidět zase po roce zemí ozářenou sluncem. I když jsem mu již odvykla a bolely mě z něj oči, užívala sem si to. A on mne hlídal. Hlídal, abych mu neutekla, ale zároveň se radoval semnou. Ale pak jeho ostražitost polevila a mne napadlo .. co kdybych zkusila utéct? Zkusila jsem. Byla jsem však příliš slabá na to, aby se mi to podařilo. Jediné, čeho jsem docílila bylo, že jsem jej naštvala.
Poté co mě zmlátil, sem byla skoro tři dny mimo. Přestal mi věřit a byl zase krutý. Občas mi ani jídlo nedonesl, vzal mi deku. Mrzla jsem. Tehdy jsem se do něj zamilovala ještě víc. Už jsem nemohla žít bez jeho přítomnosti. Byla sem naštvaná sama na sebe, že ho ták trápím. Sama jsem se mu nabízela. Plazila jsem se po kolenou, aby mi alespoň částečně odpustil.
Už nikdy mi neodpustil. Už nikdy nezůstal a nepovídal si semnou. Vlastně .. nemluvil vůbec. Jen si užil a šel. Ale já se snažím a věřím. Věřím, že jednou zase promluví a bude zůstávat.
Netoužím už po volnosti. Netoužím po světle. Po světě tam venku. Toužím jen po něm. To jen on je mým světlem v temnotách mé zakalené mysli.
Miluji ho ..

Zobrazit víc

žebrání o lajky je pravidlo té soutěže :)))

NicoleBicole’s Profile PhotoNicole Bene
Eh .. a nepřipadá vám to .. trochu ubohé?
Bože .. soutěž je o tom, že máte SOUTĚŽIT ve svých dovednostech.
Takhle si rovnou můžete jít kleknout k bezdomovcům na ulici a místo o peníze žebrat o lajky. Vyšlo by to úplně na stejno. Tedy vlastně asi ani ne. Vás by bylo víc a byli by ste otravnější.
Nenapadlo vás, že by ste mohli místo toho dělat něco užitečného?

http://ask.fm/AmazingBeautifulPic/answer/115522231962dáš mi prosím like :) oplatím 5 like :) Děkuji

NicoleBicole’s Profile PhotoNicole Bene
Ehm .. co vy z těch lajků máte?
Jíte je?
Máte z nich peníze?
Je to pro vás něco jako orgasmus, když vám někdo dá lajk?
Oživí to vaši mrtvou babičku?
A nestydíte se za sebe? Není vám trochu trapně když musíte žebrat? Já žila v domnění, že soutěže jsou o tom, jak dobrá je vaše práce, ne o tom, pro koho bude žebrat víc lidí.

Kdyby ti na dveře zaklepala dívka, tvrdila, že je tvá vnučka z budoucnosti a varovala tě před různými lidmi a událostmi, uvěřil/uvěřila bys? Jak by ses zachoval/zachovala?

Tereza
Hm .. nejdřív bych po ní chtěla nějaký důkaz že je to opravdu moje vnučka. Kdyby mi potvrdila tohle, pozvala bych ji dál, poslechla si, co mi chce říct. Pak bych asi chtěla vědět, proč je ták důležité, abych si na tyhle situace/lidí dala pozor. Přece jenom, když za vámi přicestuje někdo z budoucnosti, musí pro to mít nějaký vážný důvod. Jinak by to dělali lidé pořád. A já si vážně nepřipadám jako někdo, kdo by měl měnit svět.
Pořádně bych nad tím popřemýšlela, popřála ji příjemnou cestu zpět. Až by se přiblížila první situace, před kterou by mě varovala, byla bych opatrná ale stejně trochu nedůvěřivá. Přece jen - důvěřuj ale prověřuj. Kdyby se opravdu vyplnilo co ona řekla, byla bych ji vděčná a věděla co dělat příště. A kdyby ne .. život by šel prostě dál.
I když uznávám, že moje první reakce by byla, že bych stala uprostřed dveří s otevřenou pusou a pak hodně vyzvidala, jak to bude v budoucnu vypadat.

Zobrazit víc

"Když ti bude nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe." Myslíš, že je to pravda? Nezůstane přeci mnoho dalších stínů před tebou?

Tereza
Nezůstane. Ale ty stíny za tebou taky nezmizí.
Prostě .. je ti úplně fuj, hnus, ble, na nic, ták se prostě na den nebo víc, vykašleš na všechno a půjdeš si užít život podle sebe, otočíš se ke slunci. Takže stíny na chvíli padnou za tebe, problémy prostě odložíš. A stejně ták, jako slunce zapadne nebo zajde za mrak, nastane zase čas problémy řešit. A když ten čas příjde, si odpočatá, netahá tě to ták moc ke dnu a máš jasnější hlavu.
Jo, pokud nemáš mozek v hlavě a počítáš s tím, že když se k nějakému problémů otočíš zády, on se urazí a půjde jinam, ták bys tenhle citát ani neměla znát. Nebo by tě ty problémy taky mohly sežrat.
Ale jinak je to skvělá technika, když už nevíš co dál. Sama ji často používám.

Píčo!

Vážně to příjde vtipné jenom mě? Když se dají dohromady děvkař a kurva, jsou spolu chvilinku a už je z toho životní láska? Když si všude píšou jak strašně se milujou a jak se kvůli sobě trápí? A když se pohádají musí o tom všichni vědět a rozebírat to s nima? A pak dělat, že to byla hádka skoro ták závažná, jako obě světové války dohromady a že ini sou strašně silní že to překonali, a že jim to nikdo nepřeje a ten svět je ták nespravedlivý? A tvrdit, že takových hádek přece ještě bude, ale oni se ták strašně milujou a překonají to a budou spolu na vždy?
Ne, vážně to nikomu nepřipadá vtipné? Ani smutné? Protože tohle vážně vtipné a zároveň smutné je. Jestliže my jsme špatně vychovaná generace, jak proboha bude vypadat generace vychovaná jimi?!

"Pokud chceme vidět duhu, musíme se smířit s deštěm." Jak to vysvětlíš? Souhlasíš s tím?

Tereza
Skvěle řečeno.
Musíme si projít překážkami, chceme li dojít k vysněnému cíli. Nic není zadarmo. Všechno něco stojí. Nic nedostaneš jenom tak.
Stejně tak jako za dokonalým vztahem stojí spousta hádek, prověřování, zklamání, stejně tak, jako když chceme něčeho dosáhnout, musíme na sobě tvrdě pracovat, přijímat počáteční neúspěch a učit se, stejně tak, chceme li vidět duhu, musíme se smířit s deštěm.
Samozřejmě že s tím souhlasím. Mohla bych to aplikovat na celý svůj život.

Pokud by ti na dveře zaklepala Smrtka a dala ti tvé poslední přání, co by to bylo?

Tereza
Prosím, zaříď aby on na mě co nejrychleji zapoměl a netrápil se. Aby si našel někoho, kdo z něho udělá nejšťastnějšího chlapa na světě. Aby žil dlouho, byl zdravý, měl dokonalou rodinu, skvělou práci a úžasné bydlení. Aby mu vše vycházelo a jeho život byl jako procházka růžovým sadem.
Na mě nezáleží, klidně si mě odveď tou nejkrutější smrtí. Ale na něm záleží. Na něm a na jeho štěstí.

Co si myslíš o rovnátkách a lidech s rovnátky celkově? Nosil/a jsi někdy rovnátka? Případně nosíš nebo nosit budeš? Pokud ano, jaké si z toho měl/a pocity - Nevadilo ti je nosit, nebo bys je nejradši rozdupal/a? Když se podíváš na člověka, co má křivé zuby, vadí ti to?

Na některých lidech to vypadá strašně roztomile .. vím, že jim to ták nepřijde, ale některým vážně sluší. A i kdyby ne, je lepší se s nimi nějakou dobu trápit než mít hnusné zuby. Vím o čem mluvím. Měla sem je mít. Ale nebyly peníze, nebyl čas zajít tam a tam. A pak už prostě bylo pozdě. Mám geneticky špatné zuby. Teď bych potřebovala některé vytrhat a nahradit umělými. Jeden mám dokonce zlomený a rozdrolený. Ale to samozřejmě nikoho nezajímá. Vím že až budu dospělá, budu muset vysolit pěkné peníze aby mi je spravili. Ale raději na to ty peníze dám, než se trápit a nechat se za to omlouvat.
Samozřejmě že pohled na člověka s ošklivými zuby mi není příjemný, ale zase je tu možnost, že on za to nemůže a vím jaký musí být pohled na mě, takže rozhodně za to nesoudím.‎

Prostor pro myšlenky.

Miluju tě.
Vážně už jsou tahle slova pro většinu lidí jen otřepanou frází? Frází kterou musí svému partnerovi/partnerce říkat co pet minut hned první den co spolu jsou? A nebo ještě lépe, co pet minut psát na zeď?
Copak jde milovat každý týden někoho jiného? Vždyť když někoho opravdu miluju, myslím na něj dnem i nocí a nedokážu si představit život bez něj. Takže kdyby mě opustil, asi těžko na něj do dne zapomenu a budu milovat jiného.
To už práva láska, ty pravé pocity už prakticky nikomu nic neříkají?
Miluju tě -> vyspi se semnou.
Miluju tě -> kup mi tohle a tam to.
Miluju tě -> nechci být sám/sama na valentyna.
Miluju tě -> jenom proto, abych nebyl/a sama a všem ukázala že o mě někdo stojí.
Miluju tě -> jenom abych ji/jeho naštvala.
Vážně musí tahle slova přebírat tyhle odporné významy? Co je tohle za odpornou módu?

Zobrazit víc

Na co právě teď myslíš?

Fajn, fajn.
To zvládnu.
Prostě si lehnu jinak.
Sakra! Takhle to taky bolí.
Zkusím si to namazat, možná to bude lepší.
Počkat, jak mám sama sobě namazat záda?
To zvládnu! Už to skoro mám!
Sakra! Do háje! Nesnáším svoje nehty! To bolí!
Fajn, klid, prostě to dodělej.
Super, mám to na posteli. Vypadá to divně. Sakra.
Utřu to a lehnu si.
Jak si mám křičí lehnout když to bolí z obou stran?!
Zkusím to takle.
Bože! Kašlu na to ..
Pro vysvětlení - včera sem koním přesouvala ohradu a vzhledem k tomu, že tam nebyl žádný stín a já byla skoro devět hodin na přímém slunci jen v plavkách a kraťasech, sem z obou stran krásně opečená. Miluju svojí debilitu.

Máš už nějakou představu o budoucnosti? Podělíš se o ní?

Tereza
Mám, mám.
Chci dodělat střední a jít na výšku - stejný obor. Polygrafie. Pokud mě to teda nepřestane bavit, úspěšně odmaturuju a přijmou mě.
Chci si najít práci, nejlépe v oboru nebo v oboru jemu podobném.
Něco si našetřit a najít si vlastní bydlení. Nejlépe někde na vesnici, nebo na okraji města. Rodinný domek by byl ideální, ale na ten zřejmě budu muset šetřit poněkud déle.
Chci si k sobě nastěhovat svoje Pakoň, vzít si ho a možná s ním mít prcka.
Ale nechám to na osudu, jak se všechno vyvine ..

Jaký máš názor na jídlo? Jsi zastáncem zdravé výživy, nebo ti je jedno co jíš? Jsi vegetarián\ka, vegan\ka? Jaký na ně máš názor? Proč některá zvířata jíme, a druhá milujeme? Jaké je tvé oblíbené jídlo a proč? Jaký máš vztah k vaření, zahrádkářství, gurmánství? Která cizí kuchyně tu chutná nejvíc?

Jim sice málo .. ale zato jídlo miluju. Většinou jím zdravě .. ne proto, že bych si říkala že musím, ale proto, že jsem si na to zvykla a chutná mi to. To ale neznamená, že když na něco nezdravého dostanu chuť, že bych si to nevzala .. a nebo se tím nepřejedla. Třeba takové domácí placky .. mňam.
Ať si každý ji co chce, ale podle mě by měla být strava vyvážená. V mase o pod. jsou složky které potřebujeme. Ano, dají se nahrazovat i jinak, ale není to zrovna ideální a znám hodně vegetariánů, kteří na to doplatili. Pokud je někdo vegetarián od mala, nemá to takový vliv, ale pokud se někdo rozhodne ták ve dvaceti, že maso prostě jíst nebude, nemyslím si, že by to tomu tělu nějak prospělo. Ale to už je každého věc.
Já třeba miluju všechna zvířata a stejně je jím. Koně naprosto bezvýhradně miluju, ale že by mi vadily narážky na koňský salám? Ani náhodou. Teď to ode mě bude hnusné, ale pro některé koně jsou jatka vysvobození (jejich náprava by vyšla na milióny .. a kdo ty peníze má?) a proč tím pádem jejich maso aspoň nezužitkovat? On to bude spíše blok v hlavě a výchovou. V číně ji všechno. Proč my bychom nemohli taky? Protože jsme zvyklí na to, jak to chodí u nás. Nic víc.
Nemám své oblíbené jídlo .. jsou jídla která upřednostňuji před ostatními, ale že by těm nějaké hrálo prim, to asi ne.
Nemám ráda vaření, když vařím pro sebe. Buď prostě narychlo splácám něco dohromady, nebo prostě nejím vůbec. Pokud ale vařím pro někoho, to mě baví hodně. Hraju si s tím a experimentuju, snažím se aby to bylo co nejlepší.
Přes zahrádkáření je tady spíš moje mamka, ta je do toho blázen, ale neznám nikoho, kdo by neuznal, že jídlo z doma vypěstovaných surovin, je mnohem lepší, než to že surovin z obchodu. Jsem vážně ráda že bydlím někde, kde máme možnost si většinu věcí vypěstovat sami.
Cizí kuchyni moc nemusím. Možná ještě tu italskou, ale nejradši mám rozhodně tu naši.

Zobrazit víc

Jakým způsobem dáváš najevo vztek, smutek, štěstí, lásku, překvapení, zklamání, ignoraci? A naopak, jak reaguješ, když tě někdo ignoruje, řve na tebe, překvapí tě, zklame tě, je kvůli tobě smutný, je díky tobě šťastný, jakýmkoli způsobem ti projevuje lásku? Jsi schopen\a lásku dávat a přijímat?

Většinou své emoce nedávám najevo. Dobře .. prakticky nikdy, jenom snad u dvou, tří lidí.
Když sem naštvaná, snažím se vysvětlit proč, čím mě ta osoba naštvala a nebo nemluvím vůbec, dusíme to v sobě a moc nevnímám okolí.
Když sem smutná, snažím se to skrývat. Většinou se prostě jenom míň směju. Pokud sem opravdu hodně moc smutná, uzavřu se do sebe, na nikoho nereaguju, nemluvím, straním se ostatních.
Když sem šťastná, je že mě menší šílenec. Vtipkuju, směju se, dělám blbosti .. ostatní to většinou vůbec nepochopí - ale to mi vůbec nevadí.
Lásku .. to už ví on sám. A to stačí.
Zklamání - buď to tomu člověku okamžitě řeknu a nebo hned přecházím do fáze, kdy jsem z toho smutná.
Ignoraci .. onen člověk pro mě přestává existovat. I kdyby mi vrazil, jeho existenci prostě nepřiznám. Když se o něm baví někdo jiný, dělám, jako že nevím, kdo to je.
Když někdo ignoruje mě (a to se stává dost často), prostě to nějak neřeším. Pokud to je ovšem osoba, na které mi záleží, snažím se zjistit, proč mě ignoruje a napravit to, co jsem udělala špatně.
Pokud na mě někdo řve .. s tím mívám strašné problémy. Začnu se totiž smát. Toho člověka to vynervuje ještě víc a už sem kvůli tomu párkrát dostala. Nevím proč to ták mám .. ale celkem ráda bycha se toho zbavila. Když se ovládnu, tak se situaci snažím v klidu vysvětlit a v klidu argumentovat. Nikdy neřvu jenom proto, že někdo řve na mě.
U překvapení záleží na tom, kdo to je a jak mě překvapí - většinou to sice nikdo nedělá, takže to řešit nemusím. Ale pokud to je příjemné překvapení, poděkuju a ocením to. Pokud nepříjemné .. ták to řeším podle situace.
Když je kvůli mě někdo smutný .. a záleží mi na něm, snažím se to nějak napravit, rozveselit ho. A hlavně se snažím, aby kvůli mě nikdy smutný být nemusel.
Když je šťastný .. jsem prostě šťastná i já.
A když mi někdo projevuje lásku .. mám li být upřímná .. nesnáším to. Dobře, pokud je to miláček, prostě mu ji opětuji. Pokud je to ale někdo jiný? Vím že ho budu muset zklamat a jenom přemýšlím jak to udělat ták, aby to bolelo co nejmíň. Stejně mě za to potom nesnáší i když prostě ví, že bych ho kvůli ním neopustila.
Lásku dávám a opětuji jen jemu a mým čtyřnohým miláčkům. Nedokážu ji dávat i někomu jinému a stejně ták ji nedokážu od někoho jiného, kromě nich přijímat.
Abych řekla pravdu, tohle se mi psalo dost těžce, protože pokud se nebavíme o pár výjimečných osobách, jsem ták trochu citový ignorant. Možná za to může moje minulost, ale city které vidí ostatní jsou většinou jen iluze, hra. Dává mi dost velký problém projevit jak se cítím i těm, u kterých vím, že toho nevyužijí.

Zobrazit víc

Co děláš, když nemůžeš usnout? Stává se ti to často? Na co před spaním myslíš? usínáš často se sluchátkama? V čem přesně ti to pomáhá? V kolik chodíš obvykle spát a kolik hodin spánku potřebuješ, abys byl\a druhý den použitelný\á? :)

Nepamatuju si den, kdy bych usnout mohla. Většinou přemýšlím .. o něm. O tom co všechno ještě musím udělat, udělat bych měla a mohla. O minulosti a tak podobně. Když už je toho na mě moc, snažím se přemýšlení vyhnout. Jdu kreslit, číst si, zapnu telku (30x přijedu všechny programy, načež zjistím, že tam opravdu nic normálního není a pustím si film), cvičím a nebo jdu běhat (klidně i ve dvě ráno). Vzhledem k tomu, že se mi v noci spí špatně a lépe mi to myslí, přes školní rok se taky učím. A tak celkově všechny věci dělám radši v noci a spím přes den.
Když můžu, chodím spát v pět ráno a stačí mi naspat čtyři, pěti hodin. Když mi pak spánek chybí, prospim třeba celý den. Když musím ráno vstávat, chodím spát kolem půlnoci.
Se sluchátky neusínám nikdy. Mám pocit že sem do nich zamotaná nebo se zamotám, tlačí mě v uchu .. a prostě je to nepohodlné. Občas si pustím hudbu bez sluchátek -> soustředím se pak na ni a ne na své myšlenky, ale to se stává málokdy.

Zobrazit víc

Toto se líbí: mrs.X Jednorožec bez rohu Xoxo

Máš sourozence? Pokud ano, kolik a jaký je mezi vámi věkový rozdíl resp. kolik jim je :) jaký k nim máš vztah? Vycházíte spolu dobře? Pokud jsou mladší, máš tendence je vychovávat, nebo vše necháváš na rodičích a spíš je kazíš? Jste si se sourozenci spíše podobní, nebo jste povahou každý úplně jiný?

Sourozence nemám a ani bych mít nechtěla. Jsem samotář a zakládám si na svém soukromí .. už jenom ta představa, že bych musela s někým sdílet pokoj mě děsí.
Kdysi sem měla sestru (než se mamka rozešla s přítelem). Už několik let sem o ní ani neslyšela .. a vážně nemůžu tvrdit, že by mi chyběla.

Myslíš, že by bylo lepší, kdybychom si mohli vybrat osobu, do které se zamilujem?

Tereza
Myslím si že nebylo.
Kdybych si mohla vybrat, vybrala bych si bývalého kamaráda. Dredy, vymakané tělo, často ležel v knížkách, rád se jen ták potuloval v lese a po loukách, miloval zvířata, věnoval se jezdectví, záchraně zvířat .. a byl mi v hodně věcech neskutečně podobný. A ano, chtěl mě.
JENŽE tohle mi nezaručí, že bych s ním byla opravdu šťastná. Ano, nemusela bych přemýšlet jestli mě chce nebo ne, ale k čemu by to bylo, kdyby ten vztah potom nefungoval?
Ano, takhle sem byla často zamilovaná do těch, co mě nechtěli, ale zase mě to v něčem poučilo a vím, že život jde dál a ten pravý se hold ještě neukázal.
Takhle sem skončila s někým, koho bych si mít tu volbu asi nevybrala (i když .. možná jo, ale to bych ho musela už v té době hodně dobře znát) ale jsem teď ta nejšťastnější osoba.
Některé věci by se měly nechat na osudu.

Zobrazit víc

Jakou nejhorší přezdívku jsi kdy měl/a? Vadilo ti když ti tak někdo říkal? Jak ti říkají teď a libí se ti ta přezdívka?

Monster❀
Můj učitel za základky na angličtinu, mi říkal Pocahontas. Přímo ta přezdívka mi nevadila, ale nechtěl mi říct, PROČ mi ták říká a prorok, kdykoli mě ták někdo oslovil, mohla sem vyletět z kůže.
Taky sem nesnášela, když mi někdo říkal Kachničko.
A jednu dobu, sem pro všechny byla jenom Ta divná, Ta co udělala to a tamto .. nebylo to příjemné.
Jinak sem asi žádnou hroznou přezdívku neměla. Možná to bude tím, že sem kolem sebe nikdy neměla dost lidí na to, aby mi vymýšleli přezdívky.
Momentálně mi všichni říkají Dark, Darky, Darkyna (podle Darkness DeStation) a nebo Kejtý - s tím sem nejspokojenější :)

Co je to štěstí? Jsi ty šťastný/á?

~ Call Me Wire ~
Štěstí? Pro mě je to ..
.. když mám někoho, kdo mě vždy podrží, pomůže, poradí a je tady vždy pro mě.
.. když mám někoho, kdo mě bere takovou, jaká jsem i přes mé nedostatky a mou minulost.
.. když mám někoho, na koho se mužů těšit po dlouhém a namáhavém dni.
.. když mám někoho, v jehož náručí se cítím maličká a bezbranná, ale vím, že je to v pořádku, protože on mě ochrání.
.. když mám někoho, o kom vím, že je schopný se o mě postarat.
.. když přicházím ke stáji a vítá mě nadšené bečení a řehtání.
.. když ke mě přijde kterákoli z mých koček, hodí na mě jejich klasický nevraživý pohled a přítulí se ke mě.
.. když kterákoli z mých koček vycítí mou náladu a zlepší mi ji, nebo mi vybíjí energii hrou.
.. když pořádám závody s metrovým poníkem a ovcí a jen ták volně běžíme loukou a prožíváme extázi radosti.
.. když vidím jakékoli dobře prosperující zvíře plné radosti že života.
.. když mužů sledovat západ a východ slunce.
.. když sleduju zrození nového zvířecího života.
.. když mužů fotit.
.. když mužů jen ták sedět v lese/na louce, dívat se na nebe a okolí a nechat se unášet svými myšlenkami a splývat s přírodou.
.. když mužů sledovat západ a východ slunce.
.. když to všechno můžu sdílet.
.. když můžu pomoct někomu, kdo si to zaslouží.
.. když můžu udělat radost osobě, kterou mám ráda.
.. když se můžu jen ták procházet v dešti.
.. když můžu, pozorovat bouřku.
Když můžu, za oknem, zabalená v dece a s čajem v ruce sledovat venku řadící sněhovou vánici.
.. když si můžu přečíst dobrou knihu.
.. když mi někdo oplatí úsměv.
.. když vím, že mě čeká den plný konstruktivní práce.
.. když mě bolí tělo, po tvrdém tréninku.
.. když objevím někoho, kdo má i v této době mozek v hlavě.
.. když si vychutnávám dobré jídlo a pití.
.. když žiju v zemí, kde se nemusím na každém kroku bát o život.
.. když můžu tvrdě pracovat pro svůj sen.
A takových drobností i nedrobností jsou milióny. Štěstím pro mě jsou obyčejné radosti dne. A mohu říct, že díky němu, mým čtyřnohým zmrdečkům a stále vice času, který trávím v přírodě a nad knihou .. ano. Jsem šťastná.

Zobrazit víc

Co je to štěstí Jsi ty šťastnýá

Co je tvůj sen? Jak dlouho ho máš? Co děláš pro jeho uskutečnění?

~ Call Me Wire ~
Můj sen?
Dodělat střední, jít na výšku.
(Možná si udělat par dalších škol)
Pracovat v oboru (nebo aspoň v nějakém, jemu podobném).
Mít kde bydlet.
Mít skvělého partnera, vzít si ho a mít s ním dítě.
Pořídit si malý domeček s rozlehlými pozemky a zřídit si minifarmu (jsem nenáročná, chci jen krávu, dvě, nejspíš Jerseyku, par ovcí, koz, nebo minulost, slepice, králíky, hafo psů a ještě víc koček, miniponíka a jezdeckého koně, kterého si chci vypiplat od hříběte, husy, kachny .. a možná pštrosa, lamu a ondatry).
Upřímně by mi stačil ten domeček.
Ale pokud bych měla i minifarmu, rozhodně by mi to nevadilo.
A i když nemám ráda děti, umožňovala bych jim, za malý poplatek, který by šel celý na zvířectvo poznat život mimo město ..
Zatím sem u toho, že vycházím druhák s vyznamenáním, snažím se sehnat co nejvíce brigád a šetřit .. a mám přítele, se kterým by mi nevadilo strávit zbytek života (a hlavně mi povolil minifarmu!).

Zobrazit víc

https://www.youtube.com/watch?v=9xWr5U4hO3k Jaké pocity v tobě vzbuzuje tato písnička? Jaký máš názor na tuto kapelu a na to, že stále ještě spolu hrají?

Floki Nyril
Je fajn vypnout Highway to Hell .. abych si pustila Highway to Hell :D
Tu písničku naprosto neskutečně moc miluju. Vždycky se mi při ní vybaví film Malý Nicky, Satan junior (skvělý film, doporučuju! A přísahám že ten, kdo mi to DVD ztratil, zhyne pomalou a krutou smrtí .. ) a prostě se na něho musím podívat.
Jinak ji poslouchám vždycky, když mám špatnou náladu, protože je v ní něco, co mi ji zlepší, poslouchám ji když musím manuálně pracovat, protože je energická a .. dobře. Poslouchám ji pořád.
Obdivuju všechny kapely, které spolu dokážou dlouho vydržet. Protože kapela je něco jako rodina, milenka i nejlepší přítel najednou. A upřímně, v těchto vztazích nebývá vždy vše zrovna růžové.

Jaký máš názor na covery písniček? Je dobře, že je někteří interpreti dělají a nebo ne? Pokud se ti nějaký cover líbí, tak jaký? :)

Floki Nyril
Covery jsou skvělá věc, protože pokud se jim věnuje člověk, který pro to má opravdu nadšení a rozumí toho, může vzniknout i z naprosto otřesné písničky, písnička naprosto úžasná. Taky je celkem zajímavé, poslechnout si jednu a tu samou písničku v několika žánrech a soudit, ve kterém z nich zní nejlíp.
Taky pro začínající kapely a zpěváky to může být dobrý způsob jak se dostat do povědomí lidí a rozjet svou vlastní tvorbu.
Pokud se tomu ovšem věnuje člověk, bez špetky talentu a przní i legendární a boží písničky .. popravit a to hned! Taky známé kapely by se tomu měly vyvarovat - možná občas, dobrá. Ale mohlo by ti být bráno, jako ztráta originality.
Dovolím si doporučit vám The Fergies (a upřímně doufám, že mám správný odkaz, protože ytb na mobilu mi nejede), protože některé jejich covery jsou opravdu boží - m.youtube.com/?#/user/freakmorice
A jeden z mých oblíbených (nejoblíbenější nemám) by mohl být třeba tenhle:
http://m.youtube.com/?#/watch?v=Up8re5cNHm4

Zobrazit víc

Jaký je tvůj názor na ask.fm? Proč jsi si tu založil/a účet? Co si myslíš o lidech, kteří tady na asku jsou? Omlouvám se, pokud jste měli už někdy podobnou otázku, ale zajímá mě to.. :)

Floki Nyril
Jako hodně ostatních, založila sem si Ho z obyčejné nudy. Čehož ostatní hned využili, aby mě "vyhejtovali", ničili mi vztah a podobně. Jsem totiž velmi oblíbený člověk, hlavně milý, ochotný a nenásilný ale kdyby mi někdo řekl jeho názor do očí, proměnila bych se v draka a upekla je zaživa. Ha Ha Ha.
Ask je skvělá věc, ale problém je, že většina lidí Ho bere jako prostředek, jak se udělat zajímavými, mít husté odjeby (většinou okopírované) a jak někomu anonymně, aniž by jim to ublížili sdělit svoje mínění o jejich osobě. Uznávám, že při čtení těhle "názorů" se mi celkem solidně rozšířila má zásoba sprostých slov. A taky chuť, otřískat jim o hlavu slovník spisovné češtiny.
Na druhou stranu, jsou tady lidé, kteří jsou opravdu něčím zajímaví. Svými koníčky, názory, vzhledem .. a nebo vším dohromady. S tohle je skvělá možnost, jak svou vlastní zajímavost ukazat světu, najít lidi se stejnými názory, koníčky a podobně. Sama sem díky němu našla par opravdu skvělých lidí a jsem za to neskutečně ráda.
Co mě tady dojímá nejvíc, jsou ale poradny. Naivní, nezkušené 13 leté slečny nepoučené životem radí, jak si najít přítele, jak si Ho udržet, jak na první sex, jak zhubnout, jak si vypracovat tělo .. blah blah blah, aniž by o tom samy něco věděly. (Omlouvám se těm, kteří sou výjimkou a opravdu o tom něco ví.) Nejenže nechápu, jak vůbec může takovou holku napadnout tohle si založit .. ale už vůbec nechápu ty lidi, co jim tam píšou. Vážně, to nemají nič lepšího na práci? To nedokážou sami uvažovat i nad těma nejprimitivnějšíma věcma .. ?

Zobrazit víc

Podle čeho si vybíráš oblečení, které si ten den oblečeš? Je to sice blbá otázka, ale mě zajímá odpověď, protože často přemejšlím, jestli nad tím ostatní taky přemýšlí tak jako já.. :D Popř.. Jaké oblečení z toho, co ti leží ve skříny, máš nejradši? :)

Floki Nyril
Pokud nestíhám (což se mi stává poměrně často), prostě hrábnu do skříně a doufám, že nevytáhnu něco propáleného, politého něčím nevypratelným nebo něco, co okousali koně nebo roztrhly kočky .. :D
Pokud ovšem stíhám, první myšlenka se věnuje tomu, jak je venku. Jsem schopná půl hodiny stát s rukou vystrčemou z okna a přemýšlet, jestli je dost teplo nebo dost zima na tohle nebo na tam to. Když vyřeším tohle, přichází na řadu nálada. Pokud není nejlepší, vytáhnu něco univerzálního, co se hodí všude, je to hodně pohodlné a tím to končí. Pokud ovšem mám dobrou náladu, vybírám podle toho, kam jdu (nikdy bych si nevzala sukni jinam, než do školy a do města bych asi těžko šla ve vytahaném volném tričku a ustřižených kraťasech, ve kterých většinou hraju fotbal nebo pracuju), jestli se budu muset převlíkat (koně), jak dlouho budu venku (a tudíž budu mít tohle oblečení na sobě) a koho bych mohla potkat (slintající kámoš, čumící vám do výstřihu a nevnímající ani jedno vaše slovo není zrovna ideál). Potom stejně ještě hodnou chvíli stojím před zrcadlem a zkoumám, jestli mi všechno ladí.
Pokud se pro mě někdo staví a čeká, zkracuju to všechno na pětiminutový proces.
Nejoblíbenější kousek .. tričko Nirvana, tilko HellBuny a červené kraťasy :3

Zobrazit víc

Jaký hudební nástroj máš nejradši? Na jaký nástroj by jsi chtěl/a umět hrát? A na jaký nástroj umíš hrát, pokud umíš? :)

Floki Nyril
Kdysi sem hrála na flétnu, kytaru a klavír. A pokud se hlas taky počítá jako nástroj, x let jsem chodila do sboru. Jenže moje hudební období už mě nějak přešlo, takže teď už všem jenom hraju na nervy.
Kytaru jsem vždycky měla nejraději. Nikdy nezapomenu na ty večery u ohně, kdy sem si nejdřív nadávala, že kromě těžkého báglu táhnu i ji, ale nakonec se to vyplatilo.

Jak hodnotíš právě ukončený školní rok? :) Dopadl podle tvých představ? Jaké cíle bys chtěla splnit ten příští?

No .. vyšla sem druhák s vyznamenáním. Vzhledem k tomu, že už sem Ho neměla od .. no prostě hodně dlouho, je to pro mě opravdu velký úspěch.
Školní rok celkově .. bylo tam pár fajn chvilek, pár úžasných chvil a taky par momentů, kdy bych se nejraději odstřelila. Pokud to takhle bude vypadat i příští rok, až na jeho zakončení (raději bez komentáře) vůbec mi to nebude vadit. A rozhodně by mi nevadilo, dosáhnout zase vyznamenání.
Toto se líbí: mrs.X Jednorožec bez rohu Xoxo

Máš raději hrané nebo animované filmy? Co se ti líbí na animovaných? Jaký animovaný je tvůj neoblíbenější? Co ti na animovaných vadí? Co ti přijde jako výhoda hraných? A naopak, co ti přijde jako nevýhoda hraných filmů?

Floki Nyril
Dobrý film, je prostě dobrý film. A je jedno jestli je hraný nebo animovaný. Jde o příběh, emoce a zpracování.
U animovaných je výhodou to, že můžete dat průchod své fantazii a můžete stvořit cokoli. Ták, jak se cokoli může stát. Nic není nemožné! A taky mi příjde, že u některých pohádek, když jsou hrané, už to prostě není ono. Třeba taková sněhurka a 7 trpaslíků. Prostě .. ne. Stará kreslená verze je nejlepší. A nebo filmy Tima Burtona! Mrtvá nevěsta a podobně. Stejně ták jako si nedokážu představit život bez nich (ano, miluju je), nedokážu si je představit hrané. Sice můžou trochu poblbnout hlavu dětem, protože jim přijdou možné věci, v realitě nemožné, ale zase si nemyslím, že by si to nedokázaly časem srovnat v hlavě.
U hraných je zase výhodou reálnost. A taky většinou dokáží lépe "hrát na city" a vykreslit některé situace. A taky se s nimi můžeme vice sžít. I když to občas bývá nevýhoda, protože si je lidé potom převádějí do reality a není to zrovna 2x nejlepší. Znám par holek které si nedokáží najít vztah jenom proto, že jsou zblblé sledováním slaďáků. A možná i výhodou je, že v nich není možné vytvořit úplně všechno. Fajn, je, ale filmy které zakládají na efektech, většinou ztrácejí svůj příběh. A to není zrovna nejlepší.

Zobrazit víc

Sportuješ? Jaký sport děláš? Co tě k němu přivedlo, a jak dlouho už ho děláš? :) uveď proč sportuješ, popřípadě proč nesportuješ.. každý člověk by prý měl za den ujít 10 000 kroků, aby se udržel v kondici. .Co si o tom myslíš? Jaký je tvůj sportovní vzor? :)

Věnuju se jezdectví, už .. no, hodně dlouho. Sice se teď víc starám než jezdím, ale i tohle by se dalo označit za sport, protože je to pěkná makačka.
Kromě toho chodím každé ráno a večer běhat a aspoň dvě hoďky, někdy klidně i dýl, do omdlení cvičím doma. Klasické posilovačky, hlavně na břicho.
A proč to všechno? Protože nesnáším svoje tělo. Svoji postavu. Ve svých 17 vážím stejně, jako holky o x let mladší a o hlavu menší. 47,8. Cca 2 kila podváha. A já si stejně připadám hnusná. Tlustá. Nedám si pokoj, dokud nebudu vážit aspoň 45. Kdysi sem se spokojila s 50, teď .. teď už ne. Možná až dosáhnu 45kg a na břiše budu mít vánočku, možná si dám pokoj. A možná taky ne a bude že mě čím dál tím víc tyčkovitější cosi. Ano, vím že je to hnus, ale psychika je mocná věc ..
10 000 kroků? No. Myslím si, že asi nikdo si nebude počítat každý den kroky :D. Každému stačí k tomu, aby se udržel ve formě něco jiného. A všichni by se měli, každý den hýbat. Aspoň trochu. Pomáhá to nejen po fyzické stránce, ale i po té psychické. A když to začnete dělat pravidelně, zvyknete si na to a možná vás to i začne bavit.

Zobrazit víc

Toto se líbí: mrs.X Jednorožec bez rohu Xoxo

Jaká byla tvá nejoblíbenější hračka v dětství? Proč jsi tu hračku měl/a tak rád/a? :) Chybí ti?

Floki Nyril
Plyšový koník.
Mamka mi často vyprávěla, že hned když sem ho uviděla poprvé, dostala sem takový zvláštní "chci ho" výraz. Smířila sem se s tím, že ho nebudu mít, protože je málo peněz. Ale pokaždé když sme byli v tom obchodě, chodila sem ho se stejným výrazem kontrolovat. Nakonec mamka ušetřila a koupila mi ho.
Od té doby jsem ho nedala z ruky, byl všude kde sem byla já, usnout bez něho bylo nemožné a když se mi ho někdo pokoušel vzít .. no, i takové zdánlivě roztomilé malé dítě dokáže být nebezpečné.
Nakonec už z něho odpadavaly kusy vycpávky a byl několikrát šitý. (Svědomitě sem se o něj starala, ale časté cestování udělalo svoje). Celkem by mě zajímalo kde zmizel, při stěhování, u babičky mamčina bývalého přítele a nebo mi ho mamka vyhodila ..
No, každopádně moje plyšáková mánie mi vydržela do dnes a ještě pořád jich mám slušnou sbírku. A hračky koní, karmě vyměnila za koně reálné.

Zobrazit víc

Jaký máš názor na cirkusy?

~ Call Me Wire ~
Ehm, fajn, nic proti když tam ze sebe dělají šašky lidi. (Mimochodem nesnáším klauny. Měl by proti ním být nějaký zákon.) Ale nesnáším drezurovaná zvířata. Teda .. spíš nesnáším ty, co je cvičí. Pochybuji, že by tělesná konstrukce zvířat byla stavěna na takové šaškování. A taky pochybuji, že by to bylo něco, co by dělali ve volné přírodě, takže je to taky proti jejich přirozenému pudu chování. Dlouhá přeprava v kamionech asi taky nebude něco, po čem by zrovna toužili.
Péče o ně taky často nebývá zrovna prvotřídní (vlastní zkušenost). V těhle podmínkách to ani moc nejde. Ale i tak. Mohla by být lepší.
Prostě si myslím, že v cirkuse by měli vystupovat pouze lidé. A pokud by tam měla být zvířata, ták pouze v místě, kde má cirkus zimoviště, bez převozu a s prvotřídní péči.

Jak myslíš, že se lidstvo dostalo na planetu Zemi? Věříš dokumentům o evoluci, které nám jsou překládány? Připouštíš možnost, že jsme sem byli sesláni nějakou vyšší mocí? A co Bible, jak je to s jejím příběhem o příchodu lidí na Zemi? Jak je to podle tebe?

Jak vznikl vesmír? Jak mohlo z ničeho vzniknout něco? A pokud tady bylo něco před vesmírem, jak mohlo vzniknout to? Kde to vlastně končí? Nic nemůže být nekonečné.
A když už tohle všechno vzniklo, jakou náhodou vznikla právě naše Země? Jakou náhodou se stalo, že jsme se vyvinuli my? Právě takoví jací jsme?
Jo, na evoluci něco bude. Zřejmě nejpravděpodobnější příchod lidí na zemí. Ale dokáže to někdo zrekonstruovat? Dokáže někdo vytvořit prostředí, ve kterém vznikaly první buňky a pak to samé, ve kterém se milióny a milióny let vyvíjely?
Dokud někdo nedokáže tohle, není jisté, jestli v evoluční teorii nejsou nějaké mezery.
Každopádně, je to mnohem lepší vysvětlení, než že se někdo nudil, jenom ták pro zábavu vytvořil si planetu se zvířaty a dvěmi lidmi (přemýšleli ste nad tím někdy? Jestliže Eva a Adam byli jediní dva lidé na zemi, koho si potom vzaly jejich děti? Samozřejmě svoje sourozence. A koho si brali to, co přišli po nich? Svoje sourozence. V podstatě i my jsme pořád jedna velká rodina. A co se stane když má někdo dítě v příbuzenském stavu .. ? Prostě fuj.) a po nějaké té době Ho prostě přestala bavit.
Možná že nějaká vyšší moc to, že jsme se tady objevili zařídila. Ale pochybuji že by to bylo zrovna takhle.

Zobrazit víc

Co bys dělala kdybys měla na jeden den neomezený rozpočet, mohla být úplně s kýmkoliv bys chtěla (přítel, celebrita..) a mohla jít na jakékoliv místo/místa na světě a dělat si co chceš..?

Neomezený rozpočet? Přispěla na organizace které opravdu pomáhají zvířatům. Na lidi, s jakýmkoli postižením, kteří ho nezneužívají a snaží se se sebou něco dělat. Na knihovny, které se svými akcemi snaží přivést lidi ke čtení. Na organizace, ve kterých se dobrovolníci snaží pomáhat tam kde můžou.
A samozřejmě, jsem člověk, takže bych byla taky trochu sobec a přispěla naším na barák, sobě bych koupila všechny vysněné knihy a koně.
A den bych chtěla strávit jako někdo, z chudé rozvojové země. Proč? Protože by mě to naučili opravdu si vážit toho, co mám a mít radost z každé maličkosti.

Jaký máš názor na Lékařství? Myslíš, že je dobře dnes lidi léčit pomocí prášků, chemoterapií a jinými chemickými prostředky? Proč se opustilo od bylinkářství, které lidé provozovali po stovky let a úspěšně? Proč a z čeho myslíš, že vzniká rakovina? Je podle tebe chemoterapie jedinou správnou léčbou?

Eh .. prášky.
Jediné prášky které jim, jsou HA, i když bych jich měla jíst o dost víc. Ale žiju i bez toho, že?
Ano, v jistých případech tahle chemie pomáhá. V jistých případech zachraňuje životy.
Ale cpát ji do sebe den co den, kvůli naprosto zbytečných věci, které by se daly vyřešit bylinkami, zdravější stravou a častějším pohybem? To kit příjde krajně nelogické.
Hlavně když si na to tělo potom zvykne a v případě že bude chemie opravdu třeba, už na ní tělo nebude reagovat ták jak by mělo.
Jinak na lékařství a lékaře poslední dobou opravdu nemám dobrý názor, protože když nemůžou přijít na to co vám je, označí vaše bolesti za simulaci. Skvělý přístup.

Čím myslíš, že je dané sebevědomí jedinců? Narodí se s tím, že prostě budou až moc sebevědomí a egocentričtí? Nebo jak lidi mohou být se sebou spokojení? Dá se to naučit? Pokud ano, tak jak?

Floki Nyril
Někteří se možná narodí s tím, že jsou trochu sebevědomější než jiní .. ale většinou se sebevědomí formuje tím, v jaké společnosti daná osoba vyrůstá, jak moc ji rodiče podporují a chválí atp...
Sebevědomí jde časem získat, ale je to těžké. Hodně. A většinou to zůstane u toho, že budete sebevědomí jen na povrchu a uvnitř se budete užírat pochybnostmi ..
Jsem toho jasným důkazem. Pro rodiče nikdy nebylo dobré nic co jsem udělala. Okolí mě shazovalo za to, že jsem se jinak oblikala, poslouchala jinou hudbu .. takže v té době, bylo mé sebevědomí na bodu mrazu. A to mu vlastně ještě dost lichotím. Ale postupem času sem na sobě začala pracovat, víc sem psala, kreslila, publikovala to na internetu a konečně se mi dostalo aspoň nějakého uznání. Začala sem cvičit a už jsem neposlouchala kecy, o tom jak hnusná jsem, ale o tom, jak chcou mít mou postavu. Potkala sem lidí, kteří mě uznávali takovou, jaká jsem. A z šedé myšky, která se pomalu bála promluvit i na lidi, které zná, se stával zdravě sebevědomý člověk. Presto mě asi vždycky budou přepadat myšlenky na to, že nejsem dost dobrá na to, abych měla to co mám. Že jsem ještě pořád ta malá, divná, ošklivá kacha které se všichni smějí.
Oproti tomu si myslím, že ti, které vychovávali v tom, že jsou nejlepší, nikdy nebudou mít pochybnosti a sebevědomí jim neklesne, i kdyby je kdo ví kdo, kdo ví jak shazoval a ponižoval. A tohle taky není zrovna moc dobré. Bavit se s takovýma lidma a nerozbít jim hubu, je občas umění.
Je škoda, že nikdo neví, jak se dostat na ten zlatý střed.

Zobrazit víc

Kde se podle tebe bere individualita jedinců a jejich originální názory, myšlenky? Proč je málo takových lidí, kteří jsou opravdu originální myšlením, názory, inteligencí..?

Floki Nyril
S originalitou se rodí každý z nás. A pořád ji někdo v sobě máme. Jenže většina z nás ji potlačuje, jenom proto aby zapadli do davu a ostatní je přijali. Bojí neúspěchu a posměchu, když budou jiní.
V kopírování ostatních vidí možnost, jak prorazit, protože touhle cestou už přece prorazil někdo jiný, je jisté že jim se to tedy povede taky, že? Bohužel (nebo snad bohudík?) je čeká jen hořké zklamání.
A přitom znám tolik skvělých lidí, kteří by sklízeli úspěch se svými vlastními myšlenkami a stylem. Přesto si hrají na někoho jiného, aby je ostatní brali mezi sebe, nepomlouvali je za to, že jsou jen trošičku odlišní. Bojí se toho. A moc.Mě to příjde jako strašný nesmysl. Proč být milován za to, že jsi někým jiným? Proč se vůbec tvářit že jsi někdo jiný když se v té roli necítíš dobře? Na co ti jsou kamarádi, kteří neuznají tvé vlastní já?Ano, vím že bych o tomhle měla mlčet. Jsem jedna z těch, o kterých opravdu málo lidí ví, jací doopravdy jsou. Ale nikdy jsem neuznávala pravidla a dokázala si otevřít hubu, když se mi něco nelíbilo. A to už umí, nebo spíš je schopen udělat málokdo. A stejně tak být sám sebou.

Zobrazit víc

Měl by se na světě zavést trest smrti? Jak by se měli trestat lupiči, násilníci, vrazi, daňoví podvodníci? Jaký máš názor na zabíjení, mučení, věšení a jiná opatření proti zločincům ve středověku a pozdější době?

Ach .. středověk .. :3
Ano, ano, sem ujetá na mučící techniky. Na všechny.
Co se týče trestu smrti, jsem rozhodně za. Sice trošku jinak .. ale k tomu se dostanu.
Zloději - useknutí prstu až celé ruky, podle míry prohřešku.
Násilníci - rok, měsíc, týden, podle toho co udělali, den co den by si zkoušeli jinou mučící techniku.
Daňoví podvodníci, podvodníci obecně a snad i politici - by si mohli užít špínu ulic bez jediné koruny a pomocí kohokoli jiného.
A vrazi ..
Pokud by zabili živitele rodiny, nastoupili by na jejich místo. Živili by celou rodinu a oni sami by neměli vlastní zisk.
Pokud by zabili někoho, bez koho by bylo lidstvu líp, týden lehkého mučení mučení, přeci jen, zabili lidskou bytost.
Co se trestů za ostatní vraždy týče, byl by to trest smrti. Ale žádná jehla. Veřejná poprava. Oběšení, nebo stětí hlavy.
Myslím že tohle by stačilo k tomu, aby si lidi rozmysleli, co chcou udělat.
Samozřejmě by sme museli mít kvalitní soudy, které by prošetřily důvody proč někdo udělal to co udělal a určily spravedlivou míru trestu.

Zobrazit víc

Je nějaké místo s temnou minulostí, které chceš navštívit? Pokud ano, tak jaké a co tě na něm fascinuje? Líbí se ti temnota nebo máš raději pozitivitu?

Floki Nyril
Černobyl .. nedávno sem viděla dokument .. a ne, nedá se to ani popsat.
Nikdy bych neřekla, že na mě dokáže tolik zapůsobit par opuštěných dětských postýlek s hračkami .. chtěla bych cítit tu atmosféru .. cítit osudy těch lidí ..
To samé se týká koncentračních táborů ..
A míst, kde lidé často páchají sebevraždy ..
Cítit a alespoň trochu pochopit .. protože pochopit zcela, se nepodaří nikdy ..
Je nějaké místo s temnou minulostí které chceš navštívit Pokud ano tak jaké a co

Proč myslíš, že sériový vrazi jsou většinou geniální? Proč myslíš, že přes svou genialitu se dávají na cestu sériových vrahů? Myslím např. Jacka Rozparovače, Zodiaca.. Oba byly nadprůměrně chytří, nikdo je nedokázal odhalit a ani s pomocí dnešní technologie to nedokážeme... Co je k tomu vedlo?

Floki Nyril
"Čím víc v mozku, tím míň v srdci"
Proč nepoznat smrt? Proč nepoznat co se děje s člověkem, když umírá? Proč nepoznat, jaké to je, když někomu vyhasínají oči? Když mizí ta jiskra života? Proč při poznávání neznámého, nezbavit svět, lidí, kteří nejsou nikomu užiteční?
Oh, ano, ano. Morální zásady. Svědomí. Ale proč? Není vražda jako vražda. Zabít někoho, kdo celý život pomáhá ostatním? Fajn. Ne. Ale zabít někoho, kdo celý život jenom ubližuje, šíří kolem sebe hnus, všechno kazí a k ničemu se nehodí? Plnou párou vpřed. Možnost pro experimentování, pokusy.
A myslím, že obdobně to mají lidé, kteří jsou opravdu geniální. Stanoví si cíl .. a jdou si za ním. Nedívají se na to, co si o tom myslí ostatní. Proč taky? Jak by mohl obyčejný, průměrný člověk ocenit genialitu smrti, umírání a reakcí těla v této době, když se smrti bojí? Když mají své morální zásady?
Jak by mohli lidé, kteří odsuzují každého .. každého kdo je jen trochu jiný, trochu chytřejší než oni, pochopit jejich myšlení? Proč by se jim takoví lidé nemohli pomstít?
Sweeney Todd (opravte mě pokud to píšu špatně). Zabít lidi, kteří ničí život ostatním a udělat z nich potravu. Není tohle naprosto geniální myšlenka? Zbavili bychom se lidského odpadu, snad i přelidnění a mohli bychom nakrmit ty, co to potřebují. ALE, mohl by snad tohle přijmout někdo, kdo má své morální zásady, svědomí a není schopen dohlédnout vyšších cílů? Není schopen přemýšlet.
Ještě nikdy nikdo nepřemýšlel nad tím, proč si sérioví vrahové vybírají své oběti podle určitého vzorce? Ještě nikdy nikdo nepřemýšlel nad tím, že mohou sledovat vyšší cíle, které my nechápeme?
Všichni se na ně dívají jako na kruté a bezcitné netvory, ale napadlo vůbec někdy někoho, že by mohli že světa udělat lepší místo?
Ano, ano. Né všichni. Někteří vraždí jen pro potěšení ..
Ale bez své geniality, by tohle nikdy nedokázali. Snad by na to ani nepomysleli.
A co se dnešní technologie týče .. ta myšlenky reprodukovat nedokáže .. jak bychom je tedy mohli odhalit .. ?

Zobrazit víc

Myslím Dominika Tancoše píčo;)

Inteligence některých lidí je opravdu obdivuhodná.
Tu píču si laskavě strč do libovolného tělesného otvoru, ale nestrkej ji ke mě na ask.
Jestli tě zajímá jestli s ním jsem, ták aspoň řekni proč nebo mi napiš na fb. Taky se klidně můžeš zeptat jeho.
A příště, ti s tvým vyjadřováním ani nebudu odpovídat, ták se potom nediv :))
Toto se líbí: mrs.X Jednorožec bez rohu Xoxo

Kdyby jsi měl/a možnost žít v kterékoliv době v historii, jaká by to byla? Uveď důvod a co by jsi v té době chtěl/a dělat.. :)

Floki Nyril
Každá doba má své pro a proti, ale chtěla bych zůstat tady .. nebo spíš když se bavíme o čase, teď. Možná jen o pár let zpět.
I když všichni mi říkají, že se svou povahou bych se hodila do středověku jako krutá vládkyně, vyžívající se v mučení :D

Jaký je tvůj názor na legalizaci marihuany? Měla by být legální? Neměla? Je lepší marihuana nebo alkohol? Co je pro uživatele a společnost nebezpečnější? Vyzkoušel/a jsi ji někdy? Pokud ano, jaké to bylo?

Floki Nyril
Je vcelku jedno, jestli bude marihuana legalizována, protože jediné co se změní bude to, že stát bude brát peníze z jejího prodeje. I když si ji stejně všichni budou shánět nelegálně, nebo si ji pěstovat, protože to prostě bude levnější.
Co se týče toho, jestli je horší nebo lepší než alkohol .. není ani jedno. Znám lidi kteří hulí a jsou úplně v pohodě, znám lidi, kteří pijí a nesvěřila bych jim ani právě utržený lístek že stomu. A stejně tak z nám lidi, kteří pijí a jsou úplně v pohodě a znám lidi co hulí a jsou v úplně jiné dimenzi. Záleží jenom na míře a na daném člověku. Mělo by se předpokládat že všichni máme mozek a umíme ho používat.
Samozřejmě u marihuany není takovým rizikem otrava a závislost. Taky nemá ták omamující účinky jako alkohol. Takže by v tomhle souboji mohla vyjít s lepším skóre.
A přiznávám se, jsem člověk který musí zkusit všechno, takže ani tomuhle jsem se nevyhla. Co se účinků týče, vždycky záleželo na tom s kým jsem, kde jsem, jakou mám náladu atp. takže mě často čekalo překvapení .. no detaily si nechám pro sebe.

Zobrazit víc

Přemýšlel/a jsi někdy nad záhadným zmizením lidí, kteří se již nikdy nenašli a ani neměli důvod k tomu, aby někam utíkali? Co myslíš, že se s nimi stalo? Proč zmizeli? Jaktože po nich není ani stopy? Jaký na to máš názor?

Floki Nyril
To, že si někdo myslí, že důvod zmizet neměli, to ještě nutně nemusí být pravda. Mohli prostě celou dobu mlčet a když už toho na ně bylo moc, prostě se vzít a odjet, změnit identitu a usídlit se někde jinde.
Taky prostě mohli změnit identitu, vzhled a nastěhovat se hned do bytu vedle a nikdo by je nemusel poznat.
A kdyby ho neměli .. mohl je někdo unést. Zamknout si je někde ve sklepě a provádět své zvrácené pokusy. A po jejich smrti je rozpustit v kyselině, hodit někde do opuštěných bažin, spálit a ták podobně. Nemusel by se najít jediný důkaz.
A nebo .. mohli natrefit na brány do jiných dimenzí. Existují přeci místa, kde se lidé a věci strácejí až nápadně často.
A nebo .. si prostě jen mohli stopnout vesmírnou loď a pustit se za dobrodružstvím .. (ano, čtu stopařova průvodce po galaxii)

,,Šaty dělaj člověka" - napiš na tohle téma cokoliv.

~ Call Me Wire ~
"Je mi jedno co má v hlavě, hlavně když nějak vypadá .. !"
Dovolím si citovat jednu osobu mužského pohlaví, kterou mi nedávno bylo ctí poslouchat při cestě autobusem.
Kam sme se to dopracovali?
Je smutné že se všichni dívají na ty nejméně podstatné věci. Vsadím se, že kdyby někdo vynalezl stroj času a přišel by ho prezentovat v odraných hadrech, nikdo by ho neposlouchal. Kdyby další den přišel dejme tomu v obleku a pronesl tu samou řeč, nosili by ho na rukou.
Což mi připomíná .. četli jste Harryho Pottera? Druhý díl (tajemná komnata)? A pamatujete si na našeho drahého profesora Zlatoslava Lockharta? Když za ním Ron a Harry vletěli do kabinetu a on jim říkal jak je to doopravdy s jeho hrdinnými činy a knihami? Ne? Nevadí. To co z jeho proslovu vyplývalo, je to, že sice můžete být génius, ale nikdy nebudete mít takový úspěch jako supermodelové v tom nejlepším oblečení.
Abych pravdu řekla .. mám s tím bohaté skušenosti. Můj styl by se dál popsat jako "je mi jedno co mám na sobě, hlavně když je to pohodlné". A když takhle vyjdu ven (velké vytahané tričko, ošoupané boty a kraťasy), všichni ohrnují nos a dělají že mě neznají. Když na sebe hodím to, co je teď "in", najednou sou to největší kamarádi a můžou se s prominutím posrat, jenom aby je všichni viděli v mé blízkosti.
Jo, hold lidem jde o ty opravdové hodnoty ..

Zobrazit víc

Sedím uprostřed lesa . Kolem sebe mám zapálené svíčky. Čekám až bude úplněk a pak ..... ( Doplň. Je to jen na tvojí fantazii)

.. příjde on. Temná postava, zahalená v plášti, jen jeho nebesky modré oči září do tmy. Čekám na něj už dlouho. Už dlouho vím, že jsme pro sebe stvořeni.
Celé ty roky mi radil a našeptával. Byl neustále semnou .. v mé hlavě. A já si libovala a ukájela se jeho přítomností. Až bolestně jsem toužila dotknout se ho a netrpělivě očekávala tento den.
Řekl mi, že v den mé dospělosti si pro mne příjde. Řekl mi, kde ho mám čekat a co mám udělat.
Za dvě minuty .. za dvě minuty přesně, odpluje mrak a vynoří se ta stříbřitá koule .. Lehám si, můj dech se zrychluje. Jsem nervózní. Cítím že se blíží, cítím .. kroky vedle svého těla. Kleká si ke mě a pohladí mě po bělostném krku.
"Konečně jsi má .. "
Najednou nechci .. nechci aby se mě dotýkal, nechci aby tady byl. Chci se vykroutit z jeho objetí, utéct .. !
Vím že bojovat je marné, přesto se o to pokouším. Směje se. Jeho krutý a ledový smích trhá mou duši na kusy.
Pak už jen cítím, jak do mne proniká a slyším křik. Křičím to snad já? Ano .. asi ano.
Trvá to nekonečně dlouho. Každá částečka mého těla je spalována bolestí. A pak .. pak je najednou konec. Nedokážu otevřít oči a podívat se na něj. Nedokážu .. nedokážu nic. Chci jen umřít.
Cítím, jak se nademnou naposledy sklonil. "Až příjde čas, přijdu si pro něj .. a pro tebe taky", políbí mne na čelo a odchází.
Zvedám se a odcházím domů. Vím, že to neukončím, vím, že donosím jeho potomka, vím, že jsem příčinou skázy lidstva až všechno zlé povstane pod vládou jeho potomka a ovládne svět. Ale mě už to bude jedno. On si pro mne příjde, zaboří zuby do mého masa .. a má pozemská existence, bude mít navždy klid ..

Zobrazit víc

Toto se líbí: mrs.X Jednorožec bez rohu Xoxo

Který člověk ti přijde jako největší génius všech dob? Je jedno, kdo to bude.. Může to být vědec, skladatel, politik, fyzik.. Prostě kdokoliv.. Proč ti tak připadá?

Floki Nyril
Pro mě je génius každý, kdo dokáže říct svůj názor, prosadit si ho, nejít se stádem a presto poslouchat názory ostatních, debatovat o nich, přijímat kompromisy a uznat chybu. Plní si své sny i přes veškeré překážky.
Všechny vynálezy, objevy, války atp. to vše přeci začalo tím, že měl někdo nápad, myšlenku, věnoval se ji, realizoval ji a prosadil. I když Ho třeba ostatní považovali za divného blázna.
Je škoda, že tohle už dneska dokáže málo kdo.

Jaký máš názor na dnešní styl učení a celkově školství? Jsi spokojená a nebo by to podle tebe mělo být jinak? Jak?

Floki Nyril
Ach .. naše školství ..
Natřískat nám do hlavy co nejvíce zbytečných informací, které v životě nevyužijeme a říkat tomu všeobecný přehled.
A to nás prý má škola připravit do života.
Učitelé se bojí říci jak to doopravdy chodí a opakují to co jim řekne vedení, jen aby nepřišli o místo.
Vlastně mi připadá, že z nás chtějí vychovat roboty, co jim na požádání odvykládají tu a tu definici a odkývají všechno co jim řeknou a přikážou.
Demokracie. HaHa.
Obory by se měly vytvářet tak, že by podle určitého zaměstnání určili předměty, které nás v praxi naučí co budeme potřebovat. K tomu bychom si dobrovolně mohli přibírat předměty z podobných .. a nebo ne, proč jenom podobných, z libovolných dalších předmětů a mohli ták studovat několik oborů najednou. Hodiny by nás bavily, protože sme si je sami zvolili a nebylo by to jen takové nudné drmolení o něčem, co si ani nemůžeme vyzkoušet a zřejmě ani nikdy nevyužijeme.
Předměty jako je čeština a dějepis bych nechala. Základem by bylo to, co se týká země ve které žijeme a kdo by chtěl, mohl by si k tomu přibrat i zahraničí. U češtiny by samozřejmě byla povinná gramatika a časté slohovky, aby si lidi rozšířili slovní zásoby a nemluvili/psali jako .. nebudu se vyjadřovat.
A co se týče těch, kteří by se učit nechtěli? Prosím, poslala bych je dělat tu nejtvrdší práci, která je zrovna potřebná s pracovní dobou nejméně .. 12 hodin.
Škola by měla být něco, co nás baví, kde se můžeme rozvíjet a vyjadřovat svůj názor .. ne tohle.

Zobrazit víc

Jaký máš názor na posednutí ďáblem? Můžeš být ateista, ale jak chceš pak vysvětlit, že z nenadání ti lidé levitovali, chodili po zdech, apod.? Jak mohli mluvit cizími jazyky, které se neučili? Myslíš, že to skutečně mohl být ďábel nebo máš jiné vysvětlení?

Floki Nyril
Jsou všude mezi námi. To jen lidé nevěří, nevidí je. Závidím jim. Protože pokud jednou uvěříte, uvidíte je, nejde to vzít zpět.
Je prostě něco mezi nebem a zemí. Něco mezi námi. Něco, co se dobře maskuje a občas to plní nějaký úkol .. nebo prostě má chuť si hrát.
Nevěřím v boha tak jak v něj věří křesťané. Ale věřím, že je tady NĚCO, nějaké dvě síly, které dokáží manipulovat lidmi a měnit hranici mezi "dobrem a zlem", chcete-li tomu ták říkat. Věřím, že denně potkáváme desítky jejich zástupců, kteří se pohybují mezi námi. Stačí jeden pohled do očí a má vás ve spárech ledová hrůza nebo se naopak cítíte dobře, spokojeně, se vším smířeně. Ne? Nikdy se vám to nestalo? Buďte rádi, mě se to stává běžně. A občas je to opravdu nepříjemné.
Pokud některý z nich dostane svůj úkol, nebo se chce jen pobavit, půjčí si člověka. A pak přicházejí příznaky posednutí. A není to jen levitace a mluvení cizími jazyky. Může se taky stát, že někdo vyvraždí celou svou rodinu a ani si to nebude uvědomovat.
Četla jsem knížku .. o chlapíkovi, který se chtěl stát exorcistou. Údajně ji sám napsal a byla podle skutečných událostí. Ani by mi nedělalo problém tomu věřit. A to mi bylo z některých pasáží až na zvracení. Proč o tom teď ale začínám. Zaujalo mě, že Vatikán a představení katolické církve exorcismus zakazovali. Nedokazuje přeci existence ďábla existenci boha?
A tím se dostávám k další věci. Proč temné síly projevují svou moc častěji a vypadá to, jako by síly dobra někde usnuly? Možná, vezmeme-li si základ z bible .. Ďábel je svržený anděl. Svržený na zem. To díky němu je svět poznamenán jeho hříchem. Nosíme v sobě tady jeho část? Budeme s ním už doživotně vice spjatí než s tím nahoře? Jsme jim tedy více a lépe ovlivnitelní? Využívá toho? Je to tedy důvod, proč jeho existenci vidíme na každém rohu, zatím co "boží" zázraky, jako by mizely? Měly na nás stále menší vliv?
Otázka plodí otázku, zlo plodí zlo a dobro plodí jen další zlo, že strany ostatních.

Zobrazit víc

Jaký máš názor na facebook? Má na náš život pozitivní nebo spíše negativní vliv? Myslíš, že je to jen zbraň pro naše vlády a tajné organizace, aby získaly informace o nás a měli nás více pod kontrolou a mohli proti nám pak třeba něco použít? Co si o facebooku myslíš?

Floki Nyril
Facebook .. kdysi sem tam trávila celý den, sjížděla zeď a sledovala každou "novinku". Teď už v podstatě používám jen messenger. Na fb se objevím jednou za par dní, podívám se na profily lidí, kteří mě zajímají, na stránky, které mě zajímají .. a tím to končí.
Pokud lidí fb používají tak jako já, žádný extra velký vliv to na ně mít nebude. Maximálně se s někým zakecají a další den budou nevyspaní. Pokud tam však někdo sedí celý den, nemá klid dokud nedostane aspoň 50 nových lajků, nepodělí se o všechno co přes den dělali (u holek by se dalo dodat, nepřidají fotku, kde toho na sobě mají tolik, jako by neměly nic) a jisti jedinci si nepostěžují, Jak je ten život krutý, že nedostali iBlbost, že je (ve 13) opustila životní láska .. a tak podobně, vliv to na ně má. A velký.
"Modrý svět" pro ně znamená víc, než ten opravdový. Jejich vztah je pro ně to, že jim jejich miláček (kterého milují po dvou dnech co jsou spolu a zřejmě se i stejnou dobu znají) napíše na zeď Jak je miluje a srdíčka a pusinky a podobné s prominutím sračky. Pokud to není vztah přes celou čr (HaHa. Vztah.) a vídají se spolu, co pet minut je tu nová aktualizace toho, co dělají, nebo nová fotka. Kamarád pro ně není ten, kdo s nimi chodí ven, ale ten kdo jim toho nejvíc lajkuje a komentuje.
Skupiny typu "Přidej sem koho chceš" .. k tomu se dá říct jediné - nezažiješ, nepochopíš. A věř že zažít nechceš.
Co se vlády týče .. sledují nás vždy a všude. Paranoia? Ne. Pokud by si někdo dal tu práci a přečetl si smluvní podmínky, zjistil by, že všechno, co na fb udělá, si společnost ponechává a je to jejím vlastnictvím. A vláda dokáže získat přístup ke všemu, že? Někteří mají vážně naivní iluze, že když si nastaví zabezpečení na "pouze přátelé" sdílejí vše pouze s přáteli.
Nevím. Nemám Facebook moc ráda. Jediné za co mu vděčím je to, že jsem díky němu potkala jednu z těch nejužasnějších osob. Jinak by mi asi nevadilo, kdyby fb nahradilo staré, dobré ICQ .. nebo Skype. Hlavně proto, a na to jsem výše zapoměla, že fb dokáže solidně ničit vztahy.

Zobrazit víc

Proč lidi páchají sebevraždy? Proč lidi zabíjejí?

~ Call Me Wire ~
Proč opouštět tento svět?
Většinou nás k tomu někdo dožene, přinutí. Šikana, posměšky, pomluvy, využívání .. strašné legrace. Ovšem jen pro jednu stranu a jen dokud z toho není nějaký problém. Smutné je, že ti, kteří nás do toho stavu doženou, donutí nás ublížit si, si ani nepřipouštějí, že by udělali něco špatného.
A nebo nějaká velká osobní ztráta. Ta může být také důvodem.
Znásilnění, přepadení, úraz, který vám zničí život.
Záleží na daném člověku, Jak silný je a jestli s tím bude bojovat.
Co se vražd týče .. teroristi i jim podobní vraždí, aby dosáhli svého cíle.
Vlády z toho samého důvodu, jen to maskují tím, že války jsou potřebné.
Někomu rupne v hlavě a připadá mu to jako sranda.
Někdo vraždí, aby se pomstil ..
Ale co my víme. Zeptej se vrahů, co sem jim tak asi mohlo honit hlavou.

Jaký je tvůj názor na křesťanství? Věříš, že někdy mohl existovat Ježíš Kristus? Čím byl tak výjimečný, že letopočet je před ním a po něm? Věříš, že je bible napsaná lidmi, skrz které mluvil bůh? Jaký máš celkový názor na náboženství? Měla by existovat a nebo by se měla zakázat?

Floki Nyril
Hm .. Křesťanství ..
Nechci polemizovat o tom, jestli se cokoli, co je napsáno v bibli stalo. Nechci polemizovat o tom, jestli ji napsala patra magorů, kteří se zrovna nudili, nebo lidé, ke kterým opravdu promlouval Bůh. Nechci polemizovat o tom, jestli existuje, nebo ne. Tohle všechno mi příjde naprosto zbytečné. Jsou prostě lidé, kteří v to věří a jsou lidé, kterých se to netýká. Já patřím do té druhé skupiny.
Faktem je, že proti křesťanům a jejich víře nic nemám. A celé křesťanství mi příjde strašně zajímavé. Ano, některé věcí jsou opravdu nesmyslné (co opravdu miluji, je když někdo prosazuje "a lev pásl se s beránkem jako se sobě rovným" nebo Jak to je. Chápu ten význam. Ale dokážete si to představit? Velkou, kočkovitou šelmu, Jak se pase vedle beránka?), ale některé, kdyby křesťané opravdu dodržovali, mohlo by tady být i líp. Líbí se mi jak to bylo kdysi a Jak ještě stále někteří stáří lidé věří. Nikomu to nevnucují, chovají se laskavě, popovidají si o tom s vámi, i když zastávate jiný názor, dodržují pár zvyklostí. Tohle je přesně to, co se mi na tom líbí.
Jenže tady nastává jedno velké ALE.
Dnešní, moderní křesťané už takoví nejsou. Ano, existují výjimky, ale stále více se setkávám s křesťany, kteří svou víru vnucují, dodržují naprosto nesmyslné řády a nesnáší vás, když si myslíte něco jiného než oni. A tohle už se mi nelíbí. Protože ač nemám nic proti víře, nesnáším církev. Dělá z lidí ovce a nejde jim o nic víc, než o peníze a o moc. Jediné za co sem ochotna ji uznávat je to, že podporovala umělce, a tedy částečně díky ní máme nespočet neskutečně nádherných památek. Ale to ji nepomůže k tomu, abych ji přestala nenávidět. Znám lidí, kteří pro církev pracují. A snad jen jeden z nich to opravdu dělá pro to, že věří a miluje svého boha. Do kostela bych už v životě nevlezla. Poslouchat někoho naprosto cizího, Jak mluví o sobě a přikazuje mi Jak bych se měla chovat? Né Né Né a Né. Pro mě je církev jenom vymývání mozků. Ták jako kdysi pánové díky církvi nutili své poddané poslouchat, dnes je to jen o tom, udržet si moc.
A já se samozřejmě zase rozepsala a dostala se mimo téma. Omlouvám se tedy těm, co to budou číst.

Zobrazit víc

Chceš bydlet v Česku nebo spíše někde zahraničí? Pokud v zahraničí, tak z jakého důvodu? Pokud u nás, tak co tě tu drží a proč si nevybereš zahraničí? A preferuješ vesnici, menší město a nebo velkoměsto? :)

Floki Nyril
Mám ráda Česko. Máme opravdu nádhernou zemi. Rozhodně by mi nevadilo tady zůstat. Ovšem kdybych měla tu možnost přestěhovat se někam do zahraničí, asi bych ji využila. Brala bych to jako novou příležitost, zkoušku obstát v cizím prostředí, naučit se nové věcí, poznávat jiné kultury. Ale i kdybych se odstěhovala, jsem si jistá že bych se sem ještě chtěla vrátit. I kdyby jen jako starý člověk, který chce jen dožít svůj život někde, kde se narodil, zná to tam a miluje.
Rozhodně bych se však nechtěla stěhovat do města a už určitě né, do velkoměsta. Jsem člověk který miluje přírodu a musí s ní být v kontaktu, nestále. Také mi příjde, že lidé na vesnici jsou poněkud veselejší, milejší a přátelštější. Uznávám že i vesnice má své nevýhody a město výhody .. ale už bych to neměnila.

Jaký máš názor na schopnosti jako telekineze, levitace, telepatie, apod.? Myslíš, že je možné, aby to uměli všichni? Máš pro to nějaké vysvětlení? Čím myslíš, že je způsobeno, že to několik jedinců dokáže? Nebo myslíš, že je to pouze nějaký trik?

Floki Nyril
Člověk plně nevyužívá celou kapacitu svého mozku. A já věřím, že přesně v těch částech, které nevyužíváme, jsou skryty tyto schopnosti. Nejen tyto, ale mnohem víc.
Někteří, mají prostě mozek vyvinutý jinak. A využívají tu část, kterou nevyužíváme my. Ovšem často za tu cenu, že nejsou schopni plně využívat tu část, kterou využíváme my. Takže sice mají úžasnou schopnost, ale nedokáží normálně žít.
Možná, že kdybych svůj mozek už od mala trénovali, mohli bychom normálně žít a přitom mít i nejednu speciální schopnost.
Avšak k tomu bychom se potřebovali odprostit od televize, internetu a podobných věcí.
Protože tyhle schopnosti v sobě máme zakódovaný všichni. Jen s věkem a tím, Jak otupujeme svou mysl mizí. Vždyť přeci všichni máme občas tušení, která se nakonec ukáží, jako pravdivá. Občas se stává, že dvě osoby myslí na stejnou věc .. a je toho mnohem víc ..

Zobrazit víc

Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel.. :) Nikdy mě nenapadlo, že by někdo mohl měnit důsledky válek a nebo takhle.. :) Máš plusko za styl myšlení :P

Floki Nyril
Děkuji :)
Myslím, že právě tohle by bylo to první, co by měnili. Přeci .. o co jde lidem? O moc. Co by získali kdyby změnili války, které se týkaly území? Větší území a tedy i větší moc. :)
Tohle je strašně složité téma .. a věřím, že tady každý přišel s něčím, co nenapadlo toho druhého ..

Co si myslíš o čase? Dá se přesunout zpět do minulosti a nebo nahlédnout do budoucnosti? Plyne čas stále dál a nebo se neustále každý děj opakuje v různých intervalech? Jaký na to vše máš názor? Popř. věříš, že se někdy podaří sestrojit stroj času?

Floki Nyril
Čas je jenom neskutečná svi.. ne, dobře. Nebudu sprostá.
Čas je krutý a neústupný. Nad nikým se nesmiluje..
Posunout .. posunout se asi nedá. Ale můžeme se vracet zpět. Ve svých vzpomínkách a snech. Je dobře, že minulost nemůžeme změnit. Změnili by jsme celou přítomnost. Ano, vím sice co bych chtěla změnit a nejraději bych to změnila hned. Ale i kdyby mi dali tu možnost, asi bych to neudělala. Kdyby se nestalo to a tohle, nebyla bych taková, jaká jsem teď a nemusela bych poznat ty samé lidi, které znám. Ano, možná bych se měla líp, ale co kdyby ne? Minulost je něco, s čím by si lidé neměli zahrávat. Měli by se s ní smířit a přijmout ji. Ale nic víc.
Tím se dostáváme k otázce stroje času. Ano, myslím si, že by mohl být vynalezen, ale nemyslím si, že by to přineslo cokoli dobrého.
Dokážete si představit, že by všichni cestovali zpět a měnili si budoucnost podle libosti? Věřím tomu, že někomu by se někomu podařilo vymazat celý svět.
A i kdyby ho měla v rukou jen vláda? Stejně by hleděla jen ve svůj prospěch. Věřím tomu, že by hlavně měnila výsledky válek. Dokážete si představit 50x změněnou válku? Dokážete si představit, co by to udělalo s přítomností? Dokážete si představit co by se stalo, kdyby se nám v minulosti dostalo techniky, na kterou ještě nejsme připraveni?
A co se budouchnosti týče .. ano, mohou nám ji ukázat sny. A od jisté doby věřím, že i karty a podobné věci .. ale je dobře, že doopravdy nevíme co se nám stane. Snažili bychom se to totiž měnit .. a nesoustředili bychom se na to, aby jsme si život opravdu užili ..
Čas a tohle všechno má svůj smysl. Plyne dál jako nezastavitelná řeka. Dává nám možnost rozhodnout se, poučí nás z chyb, a dá nám možnost je napravit. Ne tý minulé chyby, ale tý budoucí. A přesně takhle to má být.

Zobrazit víc

Kdo jsi?

~ Call Me Wire ~
Kdo jsem?
Zrcadlo, zrcadlo, řekni jen, co se skrývá pod povrchem?
Jsem člověk. A možná, možná že jsem taková, jaká být chci.
Jsem to, co že mě udělala společnost. To, co jsem pak zformovala do nějaké podoby.
Jsem snílek. Chci snít. Jsem někdo, kdo má rád naději.
Jsem .. sama nevím kdo jsem. Ví snad někdo opravdu jaký je? Jsou situace, kdy překvapujeme sami sebe a možná právě tehdy, se ukazuje naše pravé já. Snad kdyby sme si vyposlechli ty, kteří nás znají a dali všechny jejich verze dohromady, zjistili by sme, kým jsme.
Vím, kdo chci být, nevím, kdo jsem.

Jak často sleduješ televizi? Myslíš, že má nějaký vliv na naše chování a na naši mysl? Odůvodni svůj názor. :)

Floki Nyril
Nesleduju .. výjimečně si pustím film, ale to je vše.
Televize, stejně jako internet, je jen manipulační nástroj. Ano, získáme tím všeobecný přehled o světě. Nebo spíše jejich pohled na dané události. Nikdy nezjistíme úplnou pravdu.
Ukazují nám, co si máme kupovat, vnucují nám to, vymývají nám mozky jejich nakažlivými znělkami. Nenechají nás přemýšlet, přejímáme jejich názory, ničíme si fantazii. Začínáme si myslet, že to co se děje v seriálech/filmech, se může stát i nám.
Stáváme se závislí, televize běží pořád, i kdyby jen měla vyplnit ticho ..
Televize je skvělý vynález .. jen špatně používány ..

Mohla bych se zeptat, co tě dohnalo až k tomu, co si se snažila udělat? Já mám teď taky strašné problémy, a přemýšlela jsem, že to všechno skončím,. Už nevím jak dál, nemám se komu svěřit, všichni mě mají někde a já nevím jak dál

Můj ask sleduje moc známých, na to abych to rozebírala detailně ..
Ale šikana, nikdo mě nepodpořil, všichni mě jenom shazovali, smáli se že sem jiná, neměla sem ani podporu ze strany rodiny. Jenom moje nejlepší kamarádka u mě jako jediná zůstala .. ta pak ale měla nehodu .. a to byl pro mě osudový zlom ..

Jak by vypadal svět, kdybychom byli všichni slepí?

~ Call Me Wire ~
Sakra .. to si ani nedokážu představit.
Ale asi by byl .. strašně omezený.
Nedovedu si ani představit, Jak by jsme někam cestovali, ani jezdit by jsme nemohli .. a nebo se vůbec orientovali v městě, dokud by nás to někdo nenaučil ..
Jak by vůbec mohla existovat veškerá povolání. Třeba obchody .. každý by prostě přišel a vzal si co chce. nikdo by mu v tom nemohl zabránit ..
Tedy .. ne, stop. Jinak.
Otázka je, jestli by sme oslepli najednou, nebo by všichni byli slepí už dlouho.
V případě prvním .. chaos, zmatek, nic by nefungovalo .. a právě jsem si vzpoměla na den trifidů. Takže tohle téma končí ..
Ale pokud by sme byli slepí už dlouho .. možná by se u nás vivinula nějaká jiná lokace, třeba za pomocí zvyku .. a všechno by mohlo fungovat prakticky normálně ..
Ale nevím .. tohle je pro mě vážně něco nepředstavitelného ..

Zobrazit víc

Sáhl/a jsi si už někdy až na úplný ,,dno"?

~ Call Me Wire ~
Bohužel .. před pár lety.
Ještě pořád mi to připomínají jizvy, náramek z nemocnice a ošklivé sny ..
Je smutné, kam až mohou lidé někoho zahnat jen pro to, že je jiný. Že si neuvědomují, že by takhle také mohli skončit a že to vůbec není příjemné.
Zvláštní je, že i když bych mohla být naštvaná na ně .. jsem naštvaná na sebe a nedokážu si odpustit, že jsem jim něco takového dovolila.

No.. Je rozdíl, že ještě před 50ti lety lidi měli úctu k minulosti, historii a k tomu, kolik lidí pro ně umřelo.. Dnes je to katastrofa :/

Floki Nyril
Ještě před pár lety lidi žili v souladu s přírodou a vážili si každého nového dne ..
Za chvíli už si nikdo nebude vážit ničeho ..

A pro mě je ctí, že je ti ctí :O Taky nad tím často přemýšlím a proto jsem chtěl vědět, jak se na to dívají ostatní a abych si trošičku rozšířil obzory.. :) A píšeš to správně, musím jen souhlasit.. :) Ale lidi si toho neváží a neuvědomují si to, kašlou na to a vše to zahazují..

Floki Nyril
Ono to bude tím, že už se to lidí bezprostředně netýká. Proč se zabývat něčím, co už za mě někdo udělal? Proč bych se měl zabývat tím, s čím někdo bude mít problémy, až já tady nebudu? Proč vlastně všechno řešit, když se to udělá samo?
A myslím si, že právě tenhle přístup nás jednou zničí ..

Skvělá odpověď a nezbývá než smeknout klobouček.. :) Navíc máš pravdu ve všem, co jsi napsala a do písmene s tebou souhlasím.. :)

Floki Nyril
Je mi ctí, když se mi od tebe dostane takového uznání :)
Celkem dost dlouho sem se tím zabývala, a strašně mě mrzí, když to někdo z téhle stránky nechce vidět a dělá jako by se ho to netýkalo. Protože se to týká nás všech. Ti lidé bojovali za lepší zítřky. Za ty naše. A pro většinu z nás, jako by to nic nebylo .. je celkem smutné to vidět.

Jaká událost dějin lidstva ti přijde nejzajímavější a nebo nejdůležitější? Rovnou odůvodni.. :)

Floki Nyril
Nejdůležitější? Celé období dy prehistorický člověk zjišťoval, jak se postarat o svůj život. Bez toho, bychom tu asi dnes nebyli. (Nebo možná?)
Jinak mi příjde, že všechny události jsou stejně důležité.. Historie je o malých kapitolách tvořených malými lidmi. Kdyby se ten nerozhodl, že udělá tohle a nevedlo to k tomuhle, mohla dnešní doba vypadat úplně jinak. Možná líp, možná hůř. Proto nejde dělit na ty důležitější události.
Ale neskutečně zajímavé mi přijdou války. Proč se zrovna tenhle, rozhodl že zaútočí támhle a umřel přitom někdo úplně jiný, nic se tím nezískalo a následky byly katastrofické. Ano, války mění svět, ale jakým způsobem?
Navíc systém toho, že se nějaký malý mužíček rozhodne udělat tohle a toto, ostatní za něj umírají a trpí a on si sedí tam kde je mu dobře (ehm .. nepřipomíná nám to naší vládu?) mi příjde poněkud směšný a zároveň k pláči.
Ještě k tomu výhrou/prohrou válka nekončí. Málo kdo si to uvědomuje, ale lidé, kteří si ji prožili, nesou následky dál. A mnozí z nich umírají né ve válce, ale ještě dlouho po ní, na její následky.
Skvělým příkladem je knížka Na západní frontě klid. Donutila mě dívat se na válku Ne z pohledu nestranného diváka, který se na ní dívá jako na událost, možná ještě sleduje rozhodnutí a zbraně které byly použity. Ale dívat se na ní jako člověk, vidět ty malé kapitoly a vidět tu pravou realitu.

Zobrazit víc

Líbilo by se ti, kdybychom všichni byli stejní? Poslouchali stejnou muziku, četli stejné knihy, nosili stejné oblečení, jedli stejné jídlo, učili se stejně věci.. Proč ano/ne?

~ Call Me Wire ~
Ne, Ne, Ne, Ne a Ne.
Tím by zanikla veškerá originalita. A co by sme bez své jedinečnosti byli? To by místo nás rovnou mohli postavit roboty.
Ne, to jak se chováme, to jak vypadáme, jaké knížky čteme, co máme rádi, jakou hudbu posloucháme .. to nás dělá jedinečnými a umožňuje nám to hledat lidi nám podobné, aby jsme mohli navazovat přátelství. Sdílet s nimi zážitky, starosti i radosti, které by tímto zanikly také.
A kdyby sme v podstatě ani necítili nic, jak by sme si hledali partnery? Postavili by sme se do fronty a někdo k tomu zmocněný by nám ho vybral? Tohle už by nebylo nic víc, nic víc než jen chov lidského plemene.
A kdyby sme se učili stejné věci .. buď by sme se museli naučit úplně, úplně všechno. Být doktory i úředníky, opraváři i učiteli, což pochybuji že by lidský mozek zvládl, nebo by sme se nemohli učit nic. A Jak by sme potom jako komunita fungovali? Kdo by léčil nemocné? Nebo, když sme všichni stejní, existoval by snad nějaký všelék? Pochybuji. A kdo by opravil to, co by se pokazilo? Nikdo.
A co by sme v takovém případě ve volném čase dělali? Buď se od rána do večera učili, nebo prostě nedělali nic. A kdyby sme nedělali nic, kde by sme sháněli jidlo? Pitnou vodu?
Představ si to. Živí roboti ve městě, kde nic nefunguje, nic se neděje, nikdo nic necítí, všechno se pomalu bortí, lidé umírají .. a všem je to v podstatě jedno.

Zobrazit víc

Odsuzuješ lidi podle vzhledu? "Dáš (hodně)" na první dojem?

~ Call Me Wire ~
Vždycky si vytvořím názor podle prvního dne, který s danou osobou strávím a jen těžko ho potom měním. Vím že bych to takhle dělat neměla, ale prostě to nejde.
Ale zase na druhou stranu nesoudím podle vzhledu, nebo podle toho co sem o někom slyšela, dokud s ním aspoň ten jeden den nestrávím ..

Co na sobě máš a naopak nemáš ráda? Každý by měl být trošičku sebekritický ale zároveň by na sobě měl dokázat najít i dobré věci.. Můžeš napsat vzhled i vlastnosti.. :)

Floki Nyril
Tohle nemám ráda .. vážně Ne.
Ale z povahy:
+
Dokážu se postavit problémům čelem.
Jdu si za tím co chci.
Jsem upřímná i když to nemusí být příjemné.
Pro lidí na kterých mi záleží jsem schopná udělat cokoli.
Vždycky se na věci dívám že všech stran, než si vytvořím názor.
Nebojím se myslet jinak.
-
Jsem namyšlená, sebestředná mrcha k lidem co neznám nebo se mi nelíbí. (Né že bych to na sobě neměla ráda, ale často mě to přivádí do problémů)
Jsem příliš závislá na jistých lidech.
Moc projevuju emoce.
A co se vzhledu týče .. jsem vlastně spokojená.
Jak ták zjišťuju, mám na sobě ráda skoro všechno .. ale ono to asi bude tím, že kdykoli se mi na mě něco nelíbí, okamžitě se to snažím měnit (jako teď například postava a závislost na jistých lidech)

Co(/kdo) je to dokonalost?

~ Call Me Wire ~
Dokonalost? Kočka. Asi to nedokážu vysvětlit ..
Mám doma dvě kočky (měla jsem tři) a to co mi ony daly do života, mi už nedá nikdo.
Strašně se mi líbí Jak jsou své, řídí se jen samy sebou, nikdo jiný je nezajímá a stačí jim ke štěstí ták málo.
A přes to všechno, jak společnost lidí nemusí, když si s nimi získáš jisté pouto, jsou tu vždy pro tebe. A upřímně .. útěcha kočky je mnohem lepší, než útěcha člověka ..
(A ano, jsem úchylná na kluky co milují kočky.)
Cokdo je to dokonalost

Kdo/co je pro tebe fascinující? Proč?

~ Call Me Wire ~
Církev. Ne víra, proti té nic nemám.
Ale .. když chci v něco věřit, prostě v to věřím a nenechám si diktovat JAK v to mám věřit. To si lidé do teď neuvědomili, že těmhle institucím jde jen o peníze, moc a slávu? Že jim vůbec nejde o lidi?
Proč byla kdysi víra povinná? Aby chudí lidé poslouchali své pány a odváděli desátky. Proč kněží hlásají že máme žít v chudobě a blah blah blah? Aby si oni sami mohli užívat za peníze lidí v bordelech a opíjet se. Proč se kdysi upalovalo? Jen aby církev upevnila svou moc, ukázala, že tohle si může dovolit.
Copak tohle všechno lidé nevidí?
Vážně, církev, její manipulatorství a lidé, kteří na tohle naletí mě nikdy nepřestanou udivovat.
(Znovu, proti víře samotné nic nemám)

Jak by podle tebe vypadal dokonalý den? (nehleď na prostředky ani reálnost)

~ Call Me Wire ~
1. Kdyby vzhled lidí odpovídal jejich povaze a chování.
2. Kdyby musel každý člověk na světě strávit den naprosto sám, v úplné tmě, jen se svými myšlenkami.
3. Kdyby lidé říkali jen pravdu.
4. Kdyby se všichni starali jen o sebe a ty na kterých jim záleží (nemyslím tím pomoc těm, kteří to potřebují, ta by zůstala) a neodsuzovali ty, které neznají.
5. Kdyby si uvědomili své chování - hlavně vůči přírodě.
Je toho hodně, ale co se mě osobně týče .. stačí mi sklenka vína, má postel, dobrá knížka (nejlépe od Kinga) a má nějmilovanější Mňau.

Dokážeš se změnit, aby si zapadl/a, nebo se někomu líbil/a? (Nevím jestli jsem to dobře napsala; např. člověk který se ti líbí poslouchá nějakou hudbu a kouří, tak jestli začneš kouřit a poslouchat to co on, aby si se mu ,,víc líbil/a"..)

~ Call Me Wire ~
Můj přítel je belieber, kouří a věčně lítá venku.
Já poslouchám metal, nesnáším kouření a když jdu ven, ták většinou jen ke koním.
Ne, nezměnila bych se pro nikoho. Buď mě má někdo rád a přijme mě takovou, jaká jsem, nebo mě prostě rád nemá a vím, že mi za to nestojí.

Myslíš si o sobě, že jsi oblíbený/á?

~ Call Me Wire ~
Vím že jsem extrémně neoblíbená.
A upřímně? Vůbec mi to nevadí. Musela bych být stejná jako oni, aby mě měli rádi a já se takhle ponižovat nehodlám.
Vážně, radši pro ně budu píča od hnoje, ale budu znát přírodu a vážit si ji.
Radši budu namyšlená, že se s nimi nebavím, ale nebude se že mě stávat alkoholik, děvka, nevzdělanec a pod.
Radši budu snášet pomluvy, než být jedna z ovcí.
Mohla bych pokračovat dál, ale myslím, že to všichni znají ..

Jsi zajímavá,ale něčím vláštním jiná. Líbí se mi tvé odpovědi a jde vidět,že jsem narazila na dalšího člověka s hrstkou rozumu. Na anonymy kašli,nesahají ti ani po kotníky!

Vacuous person.
Všichni jsme něčím jiní, ne všichni však mají odvahu to ukázat. Ale děkuji :)
Bohužel, jsou to lidé, které poměrně často potkávám, tudíž se jimi zabývat, alespoň trochu, musím.
Na druhou stranu .. jejich stádové chování, "inteligence", swag a podobné věci mi přijdou opravdu úsměvné.
Ale znovu .. děkuji :)

nějaké horory z prostředí nemocnice nebo psychiatrické léčebny prosím ? :3

Zklamu tě. Jsem bez počítače tak dlouho, že už se ve filmech neorientuju.
Horor který jsem viděla naposledy byla asi Mama, ale víc ti fakt neřeknu.
Mužů ti doporučit Carrie, To, Osvícení nebo další Kingova díla. V knižní podobě je to neskutečné psycho a co jsem slyšela, ani filmy nejsou špatné.

něje schopný jej to dať?? tak prečo stale zufa a verí mu ?? ;) prečo si nenajde niekoho kto jej to da??? ;) verim že ma tolko možností ako si najsť niekoho lepšieho!

Oh! To jé ták roztomilé že všichni žijete můj život a víte všechno stejně dobře já :3 Že ten vztah prožívate spolu semnou :3 Nechcete se za mě třeba i začít učit? :O Za to bych vás milovala :3
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo Nikol

jo tady mas velkou drzku a pises at si ji klidne sezere ale pritom mu pises jak se zabijes ze to bez nej nema cenu a pritom se oblizujes s patrikem na lavicce trapne ;))) kdyz uz tak mej rozum a najdi si nekoho lepsiho ;))) kdyz vidis ze o tebe nema zajem

:'DDDDDDDDDDDD
Fajn, za chvíli se udusím smíchy :)
Kdyby chtěl, už semnou nějaký ten pátek není :)
Jenže tohle s váma nemá smysl řešit, protože vy máte svoji verzi a zbytek vás nezajímá. Co už, tohle zase nezajímá mě :)

nejsem blby vím a co patrik ??? myslis ze jsem vas nevidel ??? a co tam ten??? jak si to dominikvi rekla az po pul roce ??? nevis co chces devenko, karina je lepsi nez ty todle by mu neudelala kdyz uz ho chce taky 3 roky a cele 3 roky s nikym nic nemela

Ne, blbý nejsi, akorát neumíš psát :)
Já vím moc dobře co chci. Zeptej se jeho, jestli to ví on :)
Ano, s Patrikem si to denně rozdáváme, přímo uprostřed třídy. Už nám na to udělali speciální místečko :3 Já vím, boží :3
Tak ať si s Karinou je, já mu v tom nebráním :)
Strašně si otvíráte ty vaše "vimotoběvšechno" tlamičky a přitom nevíte ani ň :)
Upřímně? Směju se vám :)

jojo, nic vic mi neřekneš co ?.. nic proti zlato, ale tohle bylo od tebe fakt trapné, a ještě mi řict, ty jsi na mě sral ?.. a co ty ?.. ja chodil do posilky, a ty si šoustáš s jiným ?.. a to ho ani neznáš ?.. necháš si ho jezdit k tobě, vyspíš se semnou, a život pokračuje dal a mě to řekneš až pak?

Nick D.O.D
To že sem trapná si mi už říkal :) Já vím, nejreálnější :)
Ale jo, máš pravdu, jsem tady ta píča já. Ty ses ke mě vždycky choval ták háku sem si to zasloužila a to co sem udělala se nedá omluvit. Fakt si tě nezasloužím.
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Tak proč si ho podjebala s tím párkem ??? a pak tady vypisuješ že bys mu to nikdy už neudělala že ho strašně miluješ, prober se holka nevíš co chceš a jesi tady zas napíšeš svoji "dokonalou" větu že ho miluješ ale že to je jedno a sračky další tak to sorač ale viděli tě 3osoby na kase s Patrikem ;)

Ale jo, máte pravdu, užijte si to :)

jsi ta nejhorší, a proto hážeš na mě že ti říkám že jsi děvka, zlato, pokud vim za celý rok 3 měsíce a dvacet dva dnů neřekl že jsi děvka nikdy jsem to neřek a nikdy ti to neřeknu, jediné za co jsem se ti smál bylo to, že jsi seděla na zastavce ''SEMNOU'' a vyprávěla mi jak toužíš po sexu s holkou..

Nick D.O.D
Klidně si ho vykuř.
Nezapomeň ho/ji vyšukat.
Tys byla venku? HAHA! Tys nepila? HAHA!
Vykurvi se tam s kým chceš.
Nezapomeň mě podjebat.
kdykoli někam jdu :)
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

je z toho dojebaný ve škole pořád mluví o tom jak moc mu chybíš , že nemáš na něj jednou čas , on to pochopil , ale to že jsi mu neřekla to že jdeš s tím hovnem do parku , to ho nasralo , dojebalo ho hlavně to že sis na něm ležela , a věděl že mu to ani neřekneš, on se alespon s nogovou hned přiznal

Jojo, přiznal. Hned po tom, co mi ona napsala.
Víš proč sem mu nic neřekla? protože stačí abych šla ven s kámoškou a nadává mi do děvek. Fakt příjemný pocit když mi ten, kterému ták chybím řekne že sem děvka a můžu si vykouřit každého, koho potkám.
Nikoho nezajímalo když sem byla dojebaná já, nikoho nezajímalo když jsem celé noci probrečela - pro tohle jsem u vás byla děvka. Ta největší.
Nikoho nezajímá že šetřím sama na sobě, jenom abych mohla přijet. Nikoho nezajímá nic, co se týče mě. Já sem permanentně ta nejhorší.

to že se mu libi garabikova znamená u vas že ji hned chce jo ?! a to že ona se na něj vysrala a ležela si na spolužákovi v parčíku , a jeho tam nechala samotného stát v dešti ? jo je to děvka !!!

Oh, to je roztomilé :3 Ona ho nechala stát v dešti :3 Ona na něho nikdy hodiny nečeká v jakémkoli počasí :3 Ale to jé všem jedno, že? :3 Jste fakt vtipní.
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Kamarad??? vzpmatuj se strašně píšeš že jesik tě domin ještě jednou pdjebe že už konec ale přitom se plaziš po Patrikovi seš jenn děvka nic vic nezasloužíš si kluka !!! mrtko

Aha.
Když mě podjebe, sem děvka.
Když se snažím dělat všechno, co mu na očích vidím, sem děvka.
Když jdu ven s kámoškou, jsem děvka.
Když mám kámoše, jsem děvka (samozřejmě on si může mít kámošek kolik chce).
Když nic nedělám, jsem děvka.
Když mi někdo okomentuje fotku, jsem děvka (add. bod č.4)
Když dýchám, sem děvka.
Být váma zavřu ty vaše vypatlané tlamičky, protože nemáte páru o čem mluvíte.
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Na jakou otázku nerada odpovídáš?

Hiuor Xeder
Jak se máš? - od lidí, které to nezajímá.
Jste pořád spolu? - od lidí, kteří nám to nepřejí.
Co je nového? - od lidí, kteří ani neví co je starého.
Nechceš jít ven? - od těch, co ví že řeknu ne a stejně se tváří uraženě když odmítnu.
Co ve škole?
Proč cvičíš?
Máš mě ráda?
Proč se chováš ták jak se chováš?
Proč nemůžeš dělat to, to a to?
Proč jsi udělala/neudělala/řekla/neřekla tohle a tamto?
Proč ho/ji nemáš ráda?
..
Když nad tím ták přemýšlím .. prostě nemám ráda otázky celkově.

Proč se lidé bojí být obrazem toho, po čem touží, co si myslí, obrazem své duše a svého svědomí? Proč je tolik lidí okopírovanou podobou někoho jiného?

Hiuor Xeder
Protože se bojí neúspěchu a posměchu.
V kopírování ostatních vidí možnost, jak prorazit, protože touhle cestou už přece prorazil někdo jiný, je jisté že jim se to tedy povede taky, že? Bohužel (nebo snad bohudík?) je čeká jen hořké zklamání.
A přitom znám tolik skvělých lidí, kteří by sklízeli úspěch se svými vlastními myšlenkami a stylem. Přesto si hrají na někoho jiného, aby je ostatní brali mezi sebe, nepomlouvali je za to, že jsou jen trošičku odlišní. Bojí se toho. A moc.
Mě to příjde jako strašný nesmysl. Proč být milován za to, že jsi někým jiným? Proč se vůbec tvářit že jsi někdo jiný když se v té roli necítíš dobře? Na co ti jsou kamarádi, kteří neuznají tvé vlastní já?
Ano, vím že bych o tomhle měla mlčet. Jsem jedna z těch, o kterých opravdu málo lidí ví, jací doopravdy jsou. Ale nikdy jsem neuznávala pravidla a dokázala si otevřít hubu, když se mi něco nelíbilo. A to už umí, nebo spíš je schopen udělat málokdo. A stejně tak být sám sebou.

Zobrazit víc

Cítila jsi se někdy v nějakých situacích totálně bezmocná? Mám na mysli ty okamžiky, kdy cítíš, jak každým kouskem tvého těla proudí obrovský příval strachu, úzkosti a beznaděje. Jestli ano, v kterých situacích to bylo?

Hiuor Xeder
Bohužel.
Když sem nevěděla kde je pravda a měla sem strach, že ztrácím to nejcennější co mám.
Když mi umírala kamarádka.
Když mě ostatní srazili na dno a drželi mě tam.
Když jsem se nemohla smířit s tím co se mi stalo.
Je toho hodně.
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

to byla jako narazka na karin ??? ze resi picoviny ?? sam jsem nepochopil proc ona dostala toho zdupa

Všichni řešíte píčoviny! Bože! Ten udělal to, ta udělala tohle a tohohle sežrala obří fialová žába. A vám to může být jedno, protože se nejedná o vaší prdel.
Co je mezi mnou a Dominem, je mezi mnou a Dominem. Ne mezi váma.
Kurva je mu 15 a jestli vy si to neuvědomujete, tak má vlastní mozek, kterým, pro vaše velké překvapení umí myslet.
A mě zase to, že bych pro vás byla špatná, i kdybych zachránila svět, vůbec nezajímá.
A ano, říkejte si že jsem píča, že odpovídám takhle a nejsem na vás nejmilejší. Ale na tohle dneska fakt nemám náladu.
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

V čem podle tebe spočívá existence člověka na tomto světě? Máme všichni nějaký konkrétní cíl?

Hiuor Xeder
Jediný lidský cíl je ničit, ničit, ničit a ničit.
Dělat vše jen ve vlastní prospěch a neohlížet se na ostatní.
Zničit a zabít vše co se nám zrovna nehodí nebo nelíbí.
Nedívat se na to, že naše činy někomu ubližujou.
Plýtvat vším, co je nám dáno.
Nedávat nic na oplátku.
Jednou zničíme sami sebe.
Vlastně .. už teď se ničíme.
Ne, nejsem pesimistická, ale realistická, ať si myslí kdo chce, co chce.

to musi byt strašně pěkné když kratky ma kvuli tobe problemy za ty cucfleky a za prachy ze ti dluzi a jeho mama za to zdupala karin ze to prej dela ona nedivim se ze se malo vidate videl jsem ty cucfleky a to je vazne moc boze ses fakt blba je ti vazne 17???

Ach jo, sem ta nejblbější, nejvymatlanější pičinka :((
Ale aspoň se neseru do věcí, do kterých mi nic není, nekecám píčoviny a moje gramatika není na úrovni žáka první třídy :))

Jaký máš názor na to, že je marihuana považována za ilegální drogu i když je to jen volně rostoucí rostlina, která nebyla nijak vyprodukována lidskou činností a má i léčivé účinky?

Hiuor Xeder
Hm ..
Kdo chce, ten si trávu sežene, kdo jí chce pěstovat kvůli léčivosti, má nějaké státem povolené množství.
Pokud se to nepřehání, policie to ani moc neřeší (pokud nemusí), pokud to někdo přehání, je to idiot, jeho risk a výhodou je, že pokud někdo pěstuje -> prodává, jde mu plná částka a stát nemá další věc na které by mohl bohatnout.
Takže, ono je vlastně jedno, jestli legální nebo nelegální. (I když ano, v porovnání, třeba s alkoholem, to je celkem blbost)

Nechapu proc furt jsi s dominem:-) Podvadis ho i on tebe-.- jak trapné... Stejně jsem te dnes videl jak si ze synkem,a libas se sním:)

:'DDDDDD Jo? Fakt? :'DDDDDDDDDDDD
A kdy si mě viděl? V tu dobu co jsem zrovna zvracela? Nebo v tu co sem sebou sekla a zase mě malém museli vézt do nemocnice?
Určitě v té první části. Můj milenec totiž strašně rád polyká předtrávené jídlo :33
Nesnaž se, nejde ti to :*

Co je tvým snem?

Stáhnout jí z kůže za živa.
Vytáhnout jí mozek rozžhaveným drátem nosem ven.
Přivázat jí mezi čtyři koně a rozehnat je od sebe pryč.
Vypíchnout jí oči starým, rezavým, tupým hřebíkem.
Použít na ní středověké mučící nástroje.
To všechno si natočit a pouštět si to jako večerníček.

Dodržuješ nějaký jídelníček když cvičíš?

V podstatě jo, ale né kvůli toho, že cvičím, ale kvůli toho že jsem si zvykla.
Ráno plevel, večer, plevel. Na oběd to co je zrovna v ledničce, přes den, pokud mám hlad, rohlík s plevelem. A neskutečné množství vody.
Ale občas mě chytí žravka a sním všechno co vidím :D

Jak často jezdíš za Tancošem ?Dlouho jsem vás spolu neviděl. To máte asi hodně na hovno nevědět co ten druhý dělá a ským je.ne? Baví vás to spolu ještě?A nechybí ti?

Nejezdím, jezdila bych kdyby do mě hned každý nepičoval. Jezdí on zamnou .. když může a když je kasa ..
Je to na nic, ale když si věříme .. dá se to zvládat ..
Baví, čím dýl spolu nejsme, tím radši jsme když spolu být můžeme a víc si to užijeme ..
Chybí a neskutečně .. ale neudělaš nic ..

Karina je lepší než ty!!!

Buďte ták laskavi a prestaňte mě tímhle spamovat.
A uvědomte si že to není o tom jak kdo vypadá, ale kdo s tím co dělá. Taky sem kdysi z jistých důvodů a hlavně po tabletkách vypadala jako tyčka. A co jako? To, že jsem se rozhodla s tím něco dělat a pro změnu vypadala jakou koule a pak na sobě dřela, dokud sem se nedostala do stavu, že jsem byla spokojená sama se sebou je moje věc. To co dělá ona se sebou je zase věc její.
To, že se s nikým nebavím je taky moje vlastní rozhodnutí. Volný čas aspoň využívám k tomu, abych na sobě dřela, starala se sama o sebe a dostávala se výš. Moje volba, né vaše.
A jestli tu ještě někdo bude vytahovat to, jaké jsem to měla a pořád ještě mám těžké, může se ke mě stavit a omlátím mu pánev o hlavu. Protože tohle je moje věc a já si nehodlám stěžovat, s někým se veřejně dělit, dělat že sebe chudinku ani nic podobně. To samé platí pro ty, co tvrdí že vyhrožuju smrtí. Ha. Na to jste přišli kdy? Pardon, ale nejsem ten typ co by tohle dělal, aby ho někdo litoval, to fakt nepotřebuju. Kdybych se chtěla zabít, udělám to bez keců aby o tom nikdo nevěděl. Logika.
A mimochodem, porovnávat někoho s někým je píčovina. Hlavně mě s ní. Ha Ha.

Zobrazit víc

Ne vážně, chtěla bych být jako ty. Jdeš si za svým a neohlížíš se na ty co tě chcou shodit, máš skvělý vztah i přes to, co se stalo, máš boží postavu pro kterou makáš i když nemůžeš, si tady pro kámoše i když sama si na dně .. Závidím všem co se s tebou baví a chci být jako ty.

Takový může být každý, nevidím důvod, proč bych pro tohle měla být vzorem.
A jestli se semnou chceš bavit, stačí napsat.

Nemáš vůbec zač ...... strašně bych si přála , aby to každý pochopil ... a nechal vás už být ... ale bohužel se najdou i takový závistivci .... popravdě s Dominikem chodim do třídy a vim jaký je ... ale ať už je jaký koliv , je tvůj takže už je nechte všichni být ... milujou sea to je hlavni :3

Kdyby to pochopili, byla bych strašně ráda, ale vím, že se to nestane, už jenom pro to, Jak mě nemají rádi :)
Co už, nevzdám se ho .. a už vůbec ne kvůli blbým kecům :))
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Já nechápu co vám na Kejtý vadí .. s Dominikem jsou spolu šťastní a strašně sladcí ... chápu , že každý má právo vyjádřit svůj názor , tak to dělám taky:) ... Příjde mi velmi stupidní, že jim tady píšete tohle .. pokud se mají rádi , tak tím , že tady budete psát tohle nic nedokážete:) ... a vám drž

Děkuju .. :))
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Tak sorry ale moc se nechovás na to že bys nekoho měla tady tě očividne někdo balí a ty ho ani neodmítnes tak nevim

Mám hned všechny poslat do háje? Když se jen snažím zjistit kdo to je? Ono se sice říká jaká sem svině, ale zklamu tě, není to pravda.
A navíc, je trochu rozdíl jak se chovám tady a jak ve skutečnosti.
Všichni dobře ví, že jsem zadaná a nemají šanci - teda, aspoň ti, co mi aspoň trošičku znají.
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Nemáš styl.

To mě mělo urazit? Aha.
Promiň, ale existujou důležitější věci.
Chodím v tom, v čem se mi chodí dobře a většinou hlavně v tom, co si můžu zašpinit, protože narozdíl od vás mám pořád někde dost práce.
A taky nepotřebuju být namalovaná jako miss světa a už vůbec mě neštve když sem rozmazaná.
Tyhle věci prostě neřeším. Tak je na mě neřešte ani vy.
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

jsem s klukem pomalu 7 měsícu a na asku jsem měla o něm samé ale samé pomluvy vůli kterých jsme se málem rozešli:) a jsme spolu do teď tak zatnětě pěstí to zvládnete i když vás to nebaví :) P.S: jsem ráda že vidíš!:D:D

Jediné štěstí že do mě takhle pičujou celý život, ták sem na to zvyklá :D No, fakt jim nehodlám udělat tu radost, že se s ním rozejdu, protože oni řeknou :) :D
P.S.: A víš že si mě můžeš přidat? Normální lidí nevraždím :D a bude to lepší než tohle :)
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Jebej ty čuráky!:D dominika znám dlouho chodila jsem s ním na základku :) jen závidí ti čuráci že ty ho máš a on tebe nebo na opak úplně se tomu směji jak se vás snaží rozhádat ale vy to zvládnete strašně vám to sluší a přeji vám to :D ps:lajkla jsem ti dvě fotky myslím:D

Díky :)) no, já už se moc nesměju, už mě to, s prominutím, kurevsky nebaví, ale co už :))
P.S.: Vidím, vidím :D
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Fakty o Kučí?

1) Moje láska :*
2) Moje malá čubka :*
3) Sviňka :3
4) Můžu se na ní spolehnout, že když mám problém, řekne mi ať jdu do piče že sem blbá :D
5) Miluje mě -__-'
6) Udělala sem z ní bisexualku :D*
7) Moje sis ^^
8) Chce semnou spát -__-'
9) Chodí jako strašně sexy tučňák :D
10) Plánuje semnou dokonalé vraždy :3
11) Chce abych se rozešla s Dominem, abych si s ní a s Májou mohla dát trojku :D
12) Nejde ji nemilovat :D
13) prostě musíš poznat abys pochopil :*
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

chudak domin s nim akorat jen vyjebavas jak tak vidim ;) ste blbí ooba dva ano domin je beztak jen tvuj dalsi pokus ;) dalsi hracka je mi te lito mas smutny zivot :) podet kdyz ti na nem ani nezalezi

Vy fakt všichni píču víte :)
Svoje pokusy sem si nikdy ták dlouho nenechávala :) Neměla sem důvod :)
A to jestli k němu něco cítím je moje věc, to jestli on cítí něco ke mě zas jeho :)
Oba spolu jsme z nějakého důvodu, ne? :)
A jestli semnou vyjebává, to je taky jeho věc :) Co dělám já, je rovněž moje věc :)
Nemáme vztah který by nám každý záviděl, ale JE TO NAŠE VĚC :)
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

probrat se máš proto protože je ti 17 a si ganz vypatlana a nemaš žadnej rozum nejde mi o to vas tu rozjebavat ale jde o to ze mas na víc a ne na todle řikam je ti 17

A co že mi je 17? A promiň, ale nemyslím si, že mě znáš natolik, abys o mě mohl/a říct že jsem vypatlaná. Jinak bys mi to totiž řekl/a do očí :)
Fajn, beru že to ták někteří vidí, ale soudíte a neznáte :)
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

aha tak o tom jsem tez slysel/a ale to je stara vec ne ??? tak jako kdyz uz slysim od lidi ze spolu nejste me to dojalo po takovem dlouhem vztahu :)

No, včera rok a dva měsíce a doufám že bude přibývat i přes ty kecy a to co se stalo - na obou stranách :)
Ono to, že spolu nejsme, se částečně šíří i proto, že nás už dlouho nikdo neviděl venku .. hold lenost je svině :D
Ne, já už to neřeším, on zná můj názor, a řešit tohle je úplně zbytečné :)

No co tak posloucham od jinych tak to ze s tebou neni ale nevim proc do toho zatahujou Káju :/

Hezké no :)
Kvůli jejich úžasné aférky. A protože chcou aby byl s ní.
Vím že mě ti lidí nesnáší a já nemám potřebu s nima trávit čas, aby poznali jaká opravdu jsem. Ale jsou prostě věci, do kterých by se motat nemuseli.
Jestli chcou aby se semnou rozešel, mají to říct jemu a ne, naprosto zbytečně, zkoušet tohle.
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

asi nejak tak :) ocividne to je mezi vami dost napinave proto se o vas tak lidi zajimaji ale nechcu se do toho michat jen me udivuje ze slysim od kazdeho neco jineho a tak jsem se jen ptal/a

Napínavé? Ani ne, všechno máme vyřešené :) To se jenom všem nelíbí že s ním sem zrovna já. A udělalo by jim velkou radost kdyby byl s někým jiným ^^
Eh, celkem by mě zajímalo co všechno se říká .. -__-'
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Kejtý ? :3 může drak zautočit ? :3 Milé svině anonymské ^^ dlouho mi tady jeďte do moji Kejtý pecky a uvidíte jak si vás vycmuchám a dostanete :3 ^^ Takové svině , které žárlí ..:3 svině :33 dlouho mě serte :3 a klidně přijedu to si ty peníze vemu :3 a udělám si výlet :')

Stankova.Veronika
Kašli na to .. nemá to cenu ^^
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Tys musela být zajímavé dítě :D

To teda :D
Když ostatní holky vozily panenky v kočárku, já přemýšlela, jak využít toho, že jdou panenkám barbie oddělat hlavy :D (nakonec sem měla sbírku! :D)
Učitelka mě poslala k psycholožce protože sem moc nosila černou a myslela si, že jsem satanistka :D (5 třída :D)
A poslouchala jsem jenom metal, což mě vyřadilo že společnosti - ani mi to nevadilo :D
Krásné dětství :3 :D
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Když budeš urážet Jusstina tak si fakt pomůžeš.

Podívejme se na to takhle.
Někdo ti urazí skupinu kterou máš. Naprosto bezdůvodně.
Ty vůbec netušíš kdo to je, ale zkusíš odpovědět fotkou která Justina uráží.
A co se stane? Samozřejmě se na tebe oboří autorka "otázky" a dalších padesát belieberek.
Hm .. není to zvláštní?
Takže já, vzhledem k tomu, že proti němu nic nemám, nebudu urážet Justina, pokud ani vy nebude urážet to co mám ráda já.
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Zastáváš se ho jenom proto že tě ma omotanou kolem prstu!

Zasmáli jsme se :'D
- zastávám se ho proto, že všachna tahle obvinění jsou jedna velká lež
- zastávám se ho proto, že ho miluju
- zastávám se ho proto, že je to ta nejúžasnější osoba jakou jsem kdy poznala
A omotanou kolem prstu? Opravdu ne. Kdyby chtěl, bez problému by se na mě mohl v těch chvílích, kdy jsem si to zasloužila vykašlat a najít si někoho lepšího. Ale nebudu ti brát tvou "pravdu" ..
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

http://ask.fm/DarknessDeStation/answer/106997191387 Ten pocit, když fakt nemám čas a musím se budto učit nebo pomáhat doma, a jí je vážně špatně nebo jí něco bolí je vážně trapné no :'33**..

Nick D.O.D
Ono je celkem vtipné, že všichni ví všechno o tom, kde jsme kdy byli a co jsme dělali :O A hlavně jaké máme probléy a jak to mezi náma je :O Taky bych o nás chtěla vědět tolik co oni :'(
Toto se líbí: Xoxo

daš 20 faktu o karine kdys se spolu tak bavite ???

Hm.. je jen pět lidí, kteří spadají pod pojem "tak se spolu bavit", ale budiž. Jen jich budeš mít poněkud méně ^^
1. Chceme spolu do školy stěhovat koně ^^
2. Ale nemá koně -__-'
3. Ani jednorožce -__-'
4. V jistých ohledech jsem ráda že sem ji poznala
5. 'Miluju' Ják nás všichni porovnávají -__-'
Toto se líbí: Xoxo

Miluješ ho ale je ti jedno že tě podjebává. Dobrá si ;)

Že je mi to jedno?
... nevíš, kolik nocí sem probrečela
... nevíš, jaké myšlenky se mi honí hlavou, než jdu spát
... nevíš, jak se cítím, když jedna z nich píše o něm a já nad tím zase začnu přemýšlet
... nevíš, jaké to je, když mi to každý připomíná
... nevíš, jaké to je, tvářit se jak ti to je všechno jedno, i když tě to ničí
... nevíš nic, tak laskavě drž hubu
Toto se líbí: Xoxo

Mohla bys kurva začít odpovídat?!

Oh.. vám ještě nedošlo že když neodpovídám tak vás ignorují :O
Chudáčci.. vaše IQ asi nebude moc vysoké :'(
Ale aby ste měli klid...
Karina mě zajímá asi stejně jako.. hm.. fajn, nic mě nenapadá ^^ prostě mě nezajímá vůbec ^^
A Domina miluju a nic z toho co tady ze sebe vysypete to nezmění ^^
Přeju co nejhorší rok 2014 ^^
Toto se líbí: Xoxo

Nevadí ti že tě porovnávají s Karinou?

:'DDDDDDD
Ať si dělají co chcou, říkají co chcou, kdo mě zná ví jaká sem a nepotřebuje mě s někým porovnávat.
Pochybuju že ti co to píšou by mě aspoň potkali venku.
Mám lepší věci na práci sledovat jestli si lidi na kterých mi vůbec nezáleží myslí že jsem horší/lepší než někdo.
Ti na kterých mi záleží mi to řeknou do očí.
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Proč Karinu a Domina neřešíš?

Řekni mi proč bych měla :D
Já k tomu vím svoje a to mi stačí ^^
A ať si vykládá kdo chce co chce, ať sem podle vás jenom blbá naivka.. budiž, na názoru někoho, kdo se nezmůže na víc než na anonymní chytrosti, mi vážně nezáleží ^^
Ale kdyby ste třeba přestali rýt, nikdo by takové .. eh .. blbosti neřešil ;)
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

vybrala bysis jednoho kluka a jednu holku ze tridy a napsala o kazdem 20 faktu? ..

Jediná ze třídy, koho znám natolik dobře, abych o ní sestavila 20 faktů je Týna :P
1) Týna
2) Kostřicová
3) Moje žena :3
4) Milujeme Andyho :3
5) Nedávno u mě spala :D
6) 20, 28 :'DDD
7) Vždycky s ní vykutím nejlepší hlášky :D
8) Pomůže mi zabít jednu osobu :3
9) Chápe mojí šílenost :D
10) Každou chvíli pozná nějakého nového synka :D
11) Zajímalo by mě, kde je bere :D
12) Rozvaluje se -__-'
13) Má megalitický mobil a stejně si ho pořád zapomíná :D
14) Má super bráchu :D
15) Nechápe jak dělám jednu věc :3
16) Nemá moc ráda sladké, ale miluje kostky cukru :D
17) Chce abych ji na stěnu nakreslila hvězdu BVB
18) Je závislá na seriálech
19) Miluje pána prstenů a star wars :3
20) Miluji když spolu vyřváváme hlášky z Páru Pařmenů :3
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Fakta o Dominikovi?

1) Pakoň
2) Žena
3) Štve mě :D
4) Miluju ho :3
5) Ale občas bych ho nejradši uškrtila :D
6) Nemá mě rád :(
7) Umí čarovat :D
8) Pořád se hádáme -__-' :D
9) Nedokáže uznat že mám pravdu :D
1O) Je extrémně lechtivý :D (vůbec toho nezneužívám :3 :D)
11) Nesnáší když ho koušu :3 :D
12) Snaží se mě podvádět s mojí kočkou :D
13) Bojí se mých rodičů :D (nedivím se mu O.o)
14) Používá mojí voňavku -__-' :D
15) Fetuje mi vlasy :D
16) A myslí si že si je barvím snad každý týden :D
17) Belieber
18) Nemá rád Andyho -__-'
19) Má skvělý výraz když mu pustím screamo verzi Jusstina :3 :D
20) Vyprávění které by měl za 5 minut, mu obvykle trvá půl hodiny, protože nemůže najít správná slova :D
2O) Žárlí :D
21) Někdy až moc -__-'
22) A nevěří mi -__-'
23) Chtěl mě nechat spát, jenom aby mi mohl sežrat čokoládu :D
24) Vždycky když je poblíž, seká se mi mobil -__-' :D
25) Miluje Hildu! :D
26) Koupí ji kopačák :D
27) Ehm.. lízátka O.o :D
28) Pár lidí z mojí třídy ho ustavičně sleduje, a on o tom ani neví :D
29) Nevěděl, že má ňuňaté tiky :3
3O) Je úžasný, skvělý, boží, nejlepšejší :'3*
31) Dokáže mě naštvat tak jak nikdo jiný -__-'
32) Urážlivka :D
33) Něco mu vysvětlovat je za trest :D
34) Vždycky mi po něm voní celý pokoj :D
35) Při psaní s ním mám vždycky nervy :D
36) Vydržel to semnou přes 1O měsíců
37) To chce potlesk :D
38) Za některé věci, které udělal bych ho nejraději poslala někam -__-'
39) Ale jsem ráda že jsem to neudělala :3
4O) Nesnáší když vibruje :D
41) Vzteká se, když se mu směju :D
42) Občas nějak nevím o čem mluví :D
43) Občas to neví ani on :D
44) Jo, je prostě nejbožejší :3 :D
45) Strašně rád mi kecá do mobilu když s někým volám -__-'
46) Je mu pořád zima :D
47) Nesnáším, když mi půjčuje mikinu/bundu aby mě zahřál, když vím, že bude zima jemu -__-'
48) Za tu dobu co s ním sem, toho máme zažitého tolik, že některým věcem ani nevěřím :D
49) Občas něco dělá jenom proto, aby sledoval jak se vztekám -__-'
5O) Má boží plešku :D
51) Dělá si ze mě srandu že jsem malá -__-' (Nejsem! :D)
52) Když jsme u mě, tak prostě nedokážeme vyjít včas na bus :D
53) Nesnáší náš kopec :D
54) Podle něho píšu "chytré slova" :D
55) Ale jemu se prostě jenom nechce přemýšlet :D
56) Je pravda že zrovna my dva sme se hledali až sme se našli :D
57) Nemohl pochopit "Dneska je krásně, dneska by to šlo" :D (Nesmála sem se :D)
58) Naše dohoda on - koně, já - c-walk pořád platí :D
59) A brzo se vyplní :3 :D
6O) Jeho nejlepší stránku moc lidí nezná -__-'
61) Prostě inteligent :D
62) Strašně dlouho mu trvá než odepíše -__-' :D
63) Už mě nic nenapadá :D
64) Souhlasil že by bylo fajn být kachnou :D
65) Zadek, Bee Do Bee Do
66) Ráno mě nikdy nechce pustit -__-' :3 :D
67) Chodím kvůli něho pozdě :D
68) Miluje Blem Blem :D
69) 69
7O) Miluju ho, je nejlepšejší, nejbožejší, nejúžasnější a nejperfektnější :'3** (a názory ostatních mě nezajímají ^^)

Zobrazit víc

Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

15 faktů o Staňkové

1. Je to miláček, prcek, láska :3
2. Miluju jí :3
3. Je dokonalá a boží :3
4. Je stejná jako já :D
5. Jenom o něco málo šílenější a úchylnější :D
6. Miluje mě :D
7. Občas nechápe co ji vlastně píšu :D
8. Prázdniny s ní budou the best :D
9. Nás dvě spolu nikdo nepřežije :D
10. Neví koho vlastně chce :D
11. Pořád chce poradit -__-'
12. Nechápu ji :D
13. Má nedostatek :D
14. Nechce nikoho znásilnit :'( :D
15. Je to moje pakoňka :3

Na tobě jsou leda tak dobrý ty kozy co máš až pokólena :')

:'DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
Smála bych se kdybych mohla :'D
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Ahoj hezká profilka:) mám pro tebe nabídku neboj není to fake :) můžeš i odmítnout---> Dárky zcela ZDARMA jak na to ? dej like na 50 odpovědí @marketva až to budeš mít napiš 'hotovo (je to ve slevě ty dárky jinak je normálně dáváme za 70 like) promiň jestli jsem ti touž posílal

:'DDDDDDDDDD
K čemu mi bude nějaká virtuální placka? ^^
Vy bez těch lajků fakt nejste schopní žít ^^

Nemůžu si pomoct ale pořád v tobě vidím tu malou holku co manipulovala s celým svým okolím a byla schopná skočit do kluka o hlavu většího jenom proto, že ji zabral houpačku :D Ať si říká kdo chce, co chce, si pořád stejná :)

Mm.. oblíbené rodinné historky.. :D
Jak malá Sláviková shazovala starší a větší kluky z JEJÍ (!) houpačky, jak se hádala s učitelkama a děsila doktory :'3
Um.. jo, je pravda, že jsem se nezměnila :D :)
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

-

DarknessDeStation’s Profile PhotoDarkness DeStation
Ům.. tak fájn ^^
Všechny otázky na téma Domin, Karina a moje blbost mažu
Ani to že mě budete spamovat 5 otázkama za minutu vám nepomůže
Je to moje věc co dělám a čemu věřím
Cením si toho že mi to napsala, ale můj život, moje rozhodnutí
A je mi jedno že sem podle vás blbá, naivní, ničím jim vztah a pod.
Je to můj život, né váš
Těšilo mě (HaHa), mějte se krásně, a vypadněte z mého asku ^^

Vy si nedáte pokoj že? 1) ani nevíte proč s Dominem pořád je 2) jestli ona je blbá a naivní tak ostatní musí být na úrovni opic 3) teď má o dost větší problém (který si mimochodem řeší dobře po svém) než tohle! Kurva miluju jak někdo neví a pičuje -.-

Klíd, klíd ^^
Kdo zná, zná ^^
A můj.. problém.. tady vytahovat nebudem..
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

co zase zakecavam omg????:D:D:D:D wtf nechapu jak mu muzes porad verit kdyz te stale podjebava:D:D:D

Tak ti to vysvětlím jinak.
Jdeš za ním, řekneš mu to.
On řekne že ne.
A ty uděláš co? Nic, protože mu to nedokážeš.
Takže prosím, jestli pro mě něco máš napiš mi na fb. (Stačí i jméno)
Jestli ne, nemá cenu tohle dál řešit.
A do to, jak já si to s ním budu řešit, nebo jestli mu věřím (což ty nemůžeš vědět) ti už nic není :)
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

5 LIKE + 1 otázka prvním 3 Lidem ? :)

Ten pocit když můžeš jít ze školy o půl hodiny dřív, protože máš napsané písemky a když běžíš na bus který ti jede za minutu s padajícíma botama a oblečená jenom na půl :DD
Lajk, a lajknu to co se mi bude líbit.

Soudíš podle vzhledu?

Never.
Upřímně.. Na co ti budou hezcí kamarádi, když ti při první příležitosti podrazí nohy? Na co ti bude hezká druhá polovička když tě bude neustále podvádět?
Jo.. můžeš se s nimi pochlubit.. ale co víc?
A proč by měli být lidé, kteří nevypadají jako supermodelové / supermodelky, být horší?

Napíšeš mi básničku? Nějakou smutnou?

Za okny snáší se stín,
k tobě již bliží se tvůj známý splín,
slzy již kanou.
Myšlenky tenmé, jak havraní peří,
hlavou ti běží,
nevítány, nežádány.
Kdo jen tvé chmury zažene v dál?
Možná ten, který ti srdce vzal?
Netušíš.
Možná že čas,
vrátí ti zas,
co jiný vzal.

Co si myslíš o slavných z asku?

Neznám, nezajímají mě, nesleduju je..
Upřímně... řekněte mi co dokázali, že jsou slavní? Čím si to zasloužili.
Z toho jak jim ti které sleduju občas něco lajkujou vím, že někteří se aspoň snaží pobavit - fajn, beru že jsou známější.
Ale u většiny mi příjde, že jsou "slavní" jenom kvůli vzhledu. Sláva asi jako tučňák na poušti.
(Nepočítám vyjímky které jsou známější díky názorům)

abyz chcipla!!!

Návod pro lepší život - verze pro blbé anonymy
1. vypni pc/ntb/mobil...
2. rozběhni se proti zdi (pokud si líný, stačí když si pořádně vrazíš)
3. měl by sis uvědomit že jsi debil (pokud ne, opakuj bod číslo 2)
4. kup si pravidla českého pravopisu a slovník spisovné češtiny
5. přečti si je
6. přestaň se starat o ostatní
A hned se budeš mít líp! :))
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Jsou pro tebe liky důležité?

Bez nich nemůžu žít! :'O Jsou pro mě víc než vzduch, voda a jídlo! :'O Pokud jich denně nedostanu minimálně 50, umřu :'O
Okey, vážně, i kdybych měla -17373901 liků tak je mi to jedno :'D Nevím, někdo si možná tím, že jich má hodně něco dokazuje.. jinak fakt nevím k čemu jim jsou :D A to já vážně nepotřebuju ^^
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Víš co nechápu? Domin je belieber a ty miluješ bvb.. a většinu belieberů nesnášíš.. jak spolu můžete vydržet? :D

Nad tím sem nedávno přemýšlela :D
Nevím, já proti Justinovi nic nemám a už sem si na něho nějak zvykla :D
A BVB poslouchám když s ním nejsem..
A oba sme spokojení :D
Tak když ti někdo řekne, že si píča jenon proto, že neposloucháš to co oni? :'DDDD Nepochopím
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Slohovku o Dominovi?

Ům.. moje nejúžasnější, nejlepšejší, nejňuňatější, nejperfektnější, nejbožejší, nejdokonalejší žena :3
10 měsíců s ním - největši nervy i nejšťastnější dny. Hodně hloupostí, chyb, slz a bolesti, ale zároveň lásky, radosti a porozumění.
I přes všechno co se stalo, nelituju že sme spolu, i když nedávno to vypadalo jinak.. no - kdo ví, ví.
Teď.. teď můžu prohlásit že jsem nejšťastnější - jen díky něho :3
Protože miluju, když ho můžu provokovat a říká že mě za to nemá rád, když mě rozesměje i když bych ho nejradši škrtila, když se mě milionkrát zeptá co mi je i když mi nic není, jak se bojí mých rodičů jako by to byli masoví vrazi i když proti němu nic nemají, když mě podvádí s mojí kočkou, když mi i přes moje nemalé protesty půjčuje mikinu/bundu, že souhlasil s tím že by nebylo špatné být kachnou, naše smysluplně nesmyslupné konverzace, kdž mi něco vypráví a nemůže najít správná slova a snaží se to popsat jinak, když se mi pokaždé v jeho blízkosti zaseká mobil, když s ním málem seklo když sem mu pustila Justina ve screamo coveru a je alergický na můj styl hudby, že první co každé ráno vidím je jeho Believe, když mi jediné jeho obejmutí zlepší náladu, když mi po něm voní celý pokoj, že mě podrží vždycky když to potřebuju, že mu můžu věřit...
Protože prostě miluju jeho..
I se všema jeho chybama i přes všechno co se stalo..
Jeho mi nikdo nenahradí, bez něho nemůžu být..
S ním sem nejšťastnější a díky něho zapomínám na problémy..
I kdybych psala rok tak bych nedokázala vyjádřit jak moc pro mě znamená..
MILUJU HO

Zobrazit víc

Slohovku o Dominovi

Kdo je pro tebe nejdůležitější?

7.2.2013 - Nejvíc
Palačinky, skittles, kleknul si a vytáhnul ho
Žralok v píči, bambůš, kráva utopená v umyvadle
Hodně společných známých kteří mě neznají, básničky, chce uškrtit jistou osobu, změna orientace
Psaní si přes školu, jeptišky, tučňák s rohem
Takový ten pocit když kolem tebe proletí jednorožec a zeptá se kolik je středa.
Oni už se podle toho poznají :))
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Většina lidí co se snaží být jako ty je strašně trapná a nedaří se jim to.. Jak to děláš že tebe pro to všichni milujou?

Nevím jestli mě má pro to někdo rád, je mi jedno jestli se to někdo snaží kopírovat..
Ale víš proč to u mě nepůsobí až tak trapně? Protože to není póza. Protože je to mojí součástí. Nedokážu si sama sebe představit bez Blem Blem, duhového jednorožce, draka a ostatních podobných věcí. Nedokážu si představit že bych se chovala tak jak chtějí ostatní a nevymýšlala takově blbosti, protože bych to prostě nebyla já.
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Slohovku o Dominovi????

Pokud by ste sjeli trochu níž, tak by ste zjistili, že už kdysi jsem říkala NAPOSLEDY -__-' Co na tom nedokážete pochopit?! -__-' Ale fajn..
Nebudu tu psát nic o tom jak sme se poznali, jak sme spolu začali chodit a pod. Proč taky?
Je to pakoň a miluju ho - i když nepopírám, že jsou chvíle, kdy bych ho nejradši uškrtila :3 A on to moc dobře ví -__-' Dokáže mě vynervovat tak jako nikdo jiný. Opravdu jsem kvůli něho nikdy nehodila mobilem někam do.. pryč z nervů.. opravdu ne. Ale stejně na něho nedokážu být naštvaná dlouho - a to ví ještě líp.
Musím ovšem uznat, že mu dost dlužím. (Ha! Vím, že chcete vědět, Ale víte co? :3 Já vám to neřeknu :P) I když on to popírá..
A je mi ho vlastně občas celkem líto.. ale když ono je strašně roztomilé, když se bojí, že ho kousnu :D Vím, že mě za to nemá moc rád.. ale už jenom ty jeho pohledy za to stojí :D
A mírně nechápu jeho úchulku na moje vlasy.. :D Nevšimla sem si, že by chutnaly nějak extra dobře? :D I když pořád lepší, když mi je ožižlává, než když se mi je snaží vytrhnout :D
Mám ho dokonale přečteného ^^ Vím že má zara (ehm.. věc za kterou bych vraždila) ještě dřív než mi to řekne, přesne poznám kdy mi lže, a kdy mi říká čistou pravdu, kdy je naštvaný (když to skrývá dostává strašně roztomilý tik :3). Jenže to on ještě pořád nepochopil.. nevádí ^^
Eh.. sama nějak nechápu, že za necelé tři týdny už to bude deset měsíců. (Nebudu říkat, že dobrých nebo špatných - prostě našich) Vzhledem k tomu všemu co mezi náma bylo (btw. ne, už to nehrotím).. se opravdu divím, ale jsem ráda že i přes to všechno jsme spolu :3 Jak už jsem říkala na začátku - MILUJU HO :3

Zobrazit víc

50 faktů o tobě?

Ste se zbláznili ne? :D
1) Jsem jednorožec
2) Za necelý měsíc mi bude 17
3) Jsem šílená
4) Málo kdo ví jak moc :D
5) Nemám nejlepší kámošku
6) Ani nejlepšího kámoše
7) Ale mám nejlepšího pakoně
8) Miluju ho
9) Jsem lechtivá
1o) Hodně
11) Ale lechtat mě může jenom pár osob
12) Miluju kousání :3
13) Skoro nikomu nevěřím
14) Moje kočky mám radši než většinu lidí co znám
15) I když té mladší říkám že je chodící chlupatý sud
16) S stejně je nejlepší
17) Miluju filmy Tima Burtona
18) Nejvíc asi Mrtvou nevěstu
19) Jsem závislá na Kingovi
2o) Mám v plánu přečíst všechny jeho knížky
21) Vlastně mám ráda horory všeobecně
22) Nikdy nezapomenu, když sem se byla dívat na horor u něho :D Nepamatuju si, ani jak se jmenoval.. a to jsme se opravdu dívali :D
23) Ale vím, že nic moc hororovitého na tom nebylo
24) Mám pokreslený pokoj
25) Nechávat tužku v mojí blízkosti prostě není dobrý nápad
26) Jsem malá, egoistická, manipulátorská mrcha
27) Ale všichni si už na to zvykli ^^
28) A stejně mě milujou :3
3o) Dobře, většina mě nesnáší, ale nezajímá mě to
31) Zajímají mě jenom ti, které mám ráda já
32) Poslouchám to, co se mi líbí
33) Ale nejlepší stejně navždy zůstanou Iron Maiden, Metallica, BVB a pod.
34) Jsem závislá na seriálech
35) AHS, HIMYM, VD, TBBT, PLL, Lost...
36) Všechno mě bolí
37) A vyjímečně si za to nemůžu sama
38) Miluju humor
39) Ten můj ale málokdo pochopí
40) Stačí mi, že ho chápe on
41) Nesnáším když o mě lidi tvrdí, že sem anorektička
42) Nejsem a nikdy jsem nebyla -__-'
43) Nemám ani boží postavu, ale jsem za ni ráda
44) Kdysi jsem psala
45) Ale kvůli jedné osoby jsem přestala
46) Hodně lidí tvrdí, že je to škoda
47) Není
48) Tohle mě vůbec nebavilo -__-'
49) Nechápu v čem vám to pomůže
5o) Znova už to nikdy psát nebudu

Zobrazit víc

Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Povídku? :')

Nope, ale řekni ti krásný příběh s ponaučením, chceš? :)
Byla jednou jedna kočička, a ta měla nádherný, dlouhý, huňatý, lesklý ocásek. Jednou zahlédla na druhé straně cesty krásného statného kocoura. Řekla si, že kočička s takovým nádherným, dlouhým, huňatým a lesklým ocáskem se mu bude určitě bude líbit a přeběhla na druhou stranu. Jenže když přebíhala, auto ji její nádherný, dlouhý, huňatý a lesklý ocásek přejelo.
Kočička přemýšlela, co teď bude dělat? Bez jejího nádherného, dlouhého, huňatého ocásku přeci za krásným a statným kocourem nemůže. Rozhodla se tedy, že si pro svůj nádherný, dlouhý, huňatý a krásný ocásek doběhne. Jenže když pro něj běžela, auto ji přijelo hlavu.
A ponaučení? PRO JEDEN OCAS HLAVU NEZTRÁCEJ! :)
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Zítra se uvidíme kote ;) , jinak proč šukaš s více klukama na jednou mě to nevadí, ale těm ostatním to může vadit :) :-*

Roses are red
violets are blue.
I have five finger
and midles for you.
So turn aroung
and go away...
Oh, wait... I forgot
have a nice day! :))
Pokud nejsi natolit inteligentní aby sis to přeložil strýček google ti rád pomůže ;)
Jó.. a ještě jednou mi řekni kotě, a tvůj xycht si popovídá se zemí ;*
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Zlato...? Slohovku ....Beybee ....! :D ještě:3* Měří víc než já....-.- :D já kolem 150-160....:D

Stankova.Veronika
Tak chce se mi, že? :DD
Poznaly sme se na xku.. před nevím jakou dobou :D Ze začátku sme se neměly moc rády.. ani neví proč :D Ale pak sme se zakecaly a byla z nás neroylučná dvojka :D Pamatuju si jak sme všem lezly na nervy.. hlavně Pájině :D Ale ty naše konverzace fakt stály za to :D
Od té doby si můj miláček :3 Víš o mě všechno.. :D O těch chatech kdy ti to sděluju radši nemluvit :D Jenom tys mě pochopila v tom co sem udělala -__-' A zlepšila mi náladu :D A jenom díky mě si extrémně sexy, malinký dráček :D
Už se těším až pojedu za tebou :D Do Švýcar.. :D Nikdo nás tam nepřežije :D A počkej až poznám tvýho bráchu s tím údajně sexy zadkem.. :D A Fabia.. A dám vás dohromady :D Skončíte v křoku :D Konečně! :D
Nejvíc mě vždycky baví ti radit :D Hlavně v jistých věcěch :D Pamatuju si na začátky :D Nedávala sem :D
Miluju že ty si pochopila - aspoň částečně mojí debilitu :D A chápeš moje šílené nápady... Občas :D Je celkem sranda když někdy vůbec nevíš o čem to vlastně mluvím :D
A hlavně když si posíláme fotky :D A naše boží skupina s videama :D Tam se někteří synci dostat tak sou v sedmém nebi :D
Prostě tě miluju :3 A neboj.. sem tvoje (Ale i jeho!! :D)

Zobrazit víc

ty že zatahuješ?:DDD Milý anonyme:')) .. jak jsem ji viděla po prve ve škole tak sem se až lekla jak je hubená;')) a ty tady tvrdíš že zatahuje když to břicho má tak pořad?:'33 Je hezké že si to mysliš :') ale asi ji dosti neznaš abys tady mohl/a tvrdit tudle poznamku:')) Schovej se Cíťo :'))

KajiiNaa547’s Profile Photo•Káčko•
Ti co neznají vždycky ví nejlíp :'3
Neřešit :))

Co si to psala Hannysovi? Že se tak změnil?

Představ si... že ti zbývá pár hodin. Cítíš jak tě nemoc požírá zevnitř. Pomalu ale jistě. Přemýšlíš nad vším, co si udělal. Pravé kamarády si vyměnil za ty s chlastem. Užil sis, fajn, ale kde sou ti "kamarádi" teď? Někde si užívají a na tebe si ani nevzpomenou. Pár z těch, kteří tě mají opravdu rádi tě sice navštívili, i přes to, co si jim udělal. Ale v jejich očích vidíš sice i lásku, ale hlavně smutek a bolest.. bolest kterou si způsobil ty.
Usínáš. Zdá se ti o těch dnech s nimi. O těch bezstarostných dnech bez bolesti. Ale najednou se ti ztrácejí ve tmě.. a ty padáš, můžeš si za to sám. Najednou se objevuje záchranná ruka. Její.
Probouzíš se se slzami v očích. Ona. Ta, která se snažila, starala se o tebe a stála při tobě i když ostatní byli proto ní, ty sám ses ji smál a užíval sis s jinými. Nevážil sis ji, ale ona tě milovala, proto při tobě stála, i když to věděla.
Uvědomuješ si, že ti chybí.. Že ji miluješ.. Že ji chceš ještě naposled vidět. Ale začínáš se propadat do tmy. Tam, kde už nic není - sám...
Nikdy nevíš co se stane.. proto si važ toho, co máš, dřív než o to příjdeš...
Tohle platí nejenom pro Hanyse.. Ale neříkám nic...

Zobrazit víc

Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Pico!!! Celou dobu s s domikem jenom vyjebavala a vyuzivala!! Abys zhorela v pekle!!!!

Tak se milý anonyme seber, jdi za ním a řekni to jemu ^^ A možná si tě i, jako bonus, nechá ^^
Ale buď tak laskav, a opusť můj ask, protože mě to vůbec nezajímá :D
A asky ostatních taky můžeš nechat na pokoji, protože sou na tom stejně jako já :))
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Proč nechodíš s Lukám? Tě pořád chce a navíc je hezčí a povahově lepší než ten kokot co s ním teď si.

Lukám? Snad Lukášem ne?
Protože bych si radši nechala dobrovolně amputovat nohu, než bych s ním chodila.
Hezčí? :DDDDDDDD Oproti němu vypadá Domin (ano, má jméno) vypadá jako Adonis :3
A povahově lepší? :DDDD Jestli on je povahově lepší, tak já sem Dalajlama -__-'
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

:DD Tak jsme projížděla zeď a hle Káča tu má ASK, tak koukne se. Promiň, ale já už se jen směji, hej lidi vzpamatujte se, už jen to jak nadáváte Kače svědčí o vaši nulové inteligenci :D je mi vás upřímně líto, váš život musí být vážně nudný:D Nechtěla bych;) měli by jste se sebou něco dělat:P

Jak se sebou může něco může dělat někdo, kdo nemá na víc než anonymně nadávat a pomlouvat?
Neřešit :D kdo mě zná ví.. :)
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

Lásko moje..? :D 50. Faktů..! :D Pro tvou krásnou,a nejlepší kamarádku verunku..! :P :D. Která tě moc Miluje...:P :D

Stankova.Veronika
1) Jsi Verča
2) Staňková
3) V občance máš "Staněk" a vůbec se ti to nelíbí :D
4) Je ti 15 a já ti to nechtěla věřit :D
5) Poznaly sme se na xku
6) Všichni nás tam drbali a nás to bavilo :D
7) Seš hezká
8) Hezčí než já, ale strašně ráda tvrdíš opak :D
9) Miluješ mě (a já tebe :D)
1o) Si šílená
11) Ale ne šílenější než já :D
12) Taky si úchylná :D
13) Ale ne úchylnější než já :D
14) Úchylná si částečně díky mě :D
15) Psala sis s Dominikem
16) A neřekla mi to
17) Naštvalas mě! :D
18) Posloucháš moje výlevy o něm :D (promiň.. :D)
19) Strašně ráda píšeš statusy o všem co řeknu :D
2o) Provedeš můj ženiální plán na ukradení Fabiovy mikiny :D
21) Občas nechápeš co ti vlastně říkám :D
22) Pomohla si mi s mojí krizí, když sem nevěděla co chcu
23) A jako jediná mi řekla že bys zamnou stála ať už bych se rozhodla jakkoli
24) Si můj miláček
25) Myslíš si o mě že sem alkoholik i když to není pravda :D ale chápu že z toho co ti vyprávím to tak může znít :D
26) Směješ se mým úchylkám :D
27) Jednou spolu půjdeme ven
28) Naše okolí to nepřežije
29) A ty vydržíš nonstop! :D
3o) Dlouho sme se spolu nebavily
31) Ani jedna neví proč :D
32) Naše hádky sou nekonečné :D
33) Podporuješ a vylepšuješ moje blbé nápady :D
34) Smála ses mi že sem malá
35) A dělala ze mě pedofila :D
36) Naše písnička je Dlouhá noc :D
37) Dlužím ti fotku
38) Dlužíš mi hovor na skypu :D
39) Pomáháš mi vymýšlet smsky :D
4o) Brečela si u popelky :D
41) Máš psa kterého strašně ráda venčíš :D
42) Směješ se mi když musím ráno vstávat :D
43) Myslíš si o mě že sem nymfomanka
44) A že ráda týrám svoje okolí
45) Ale není to pravda! :D
46) Divím se že si to semnou vydržela tak dlouho :D
47) Tohle byl strašne blbý nápad :D
48) Asi proto že byl můj :D
49) Sem prostě boží a ty to víš :D
5o) Doufám že si spokojená :D

Zobrazit víc

1o faktů o tobě a Dominovi??

Tohle píšu poprvé a naposledy, žádné slohovky a žádné další fakty -__-'
1. Je to pakoň a je ženiální
2. Dlužím mu za jeho ženialitu cenu
3. Když si spolu píšeme strašně mě nervuje (Jednou mu tu klávesnici o hlavu fakt otřískám :3)
4. Dluží mi jednorožce ^_^
5. Strašně nás baví navzájem se provokovat
6. Nikdy sem ho nějak moc nepraštila, i když občas mám chuť ho uškrtit -__-'
7. Je jediný člověk, kterému pořád věřím i přes to všechno co se stalo
8. Máme spolu dohodu, že když on semnou půjde na koně, já se naučím c-walk (nikdy k tomu nedojde :D)
9. Strašně ráda mu dělám chutě chvíli předtím, než jedu domů :D
1o. Neuvěřitelně moc ho miluju :3
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

To nezakecáš :D

Nikdy nebudeš mít ve vztahu 1oo%, vždycky to bude maximálně 8o%. A občas se prostě objeví někdo, kdo má těch zbývajících 2o%. No je na tobě, abys zvážil, jestli vyměníš 8o% za 2o% ;)
Takže jo, sem tam se prostě objeví někdo, kdo se mi hodně líbí a je pro mě zajímavý a začnu se s ním třeba víc bavit, ale to neznamená, že s ním hned skočím do postele, a vyměním vztah za úlet, který mi dá o hodně míň.. Tak se laskavě vzpamatujte ;)
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

No tak to bude s tebou asi hodně špatne když si toho všimnu aj ja.Ale nechapu proč se nebavíš s více lidma když si totalně v pohodě a jedna z nejlepších kamošek co člověk muže mit

I kdybych měla nějaký problém, pořád je to můj problém ;)
A proč bych se měla bavit s více lidmi, když mi bohatě stačí tohle? Vím, že těmhle můžu věřit a nepotřebuji riskovat, že mi zase někdo podrazí nohy :)
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

no fajn.myslela jsem ze aspon ty budes mit rozum.ma vice hateru nez ty a to uz je slusne.

Oh, teď se cítím jako celebrita :33 Mít haters je teď in :'O
Hele, jestli to opravdu potřebuješ probrat do detailu, tak napiš na fb a já se s tebou pobavím tam, no myslím, že tahle konverzace už nemá moc cenu ;)
A promiň, já rozum mám -> proto chcu ten normální důvod :))
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Rozsvitit by se melo vam. Nechapu ze se za nej ve tride nestydite

Já moji třídu řeším asi tak, jako to, že je teď venku tma , no nehodlám do někoho pičovat, pokud k tomu nemám dobrý důvod. A vzhled k tomuhle vážně nepatří, nehodlám se snižovat na úroveň povrchních blbek, co si myslí, že vzhled je všechno. Protože opravdu není.. Takže asi tak ^^
A teď, stěna čaká, máš už i kamaráda, můžete si skočit spolu ;D
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Proč neodpovídáš na fb??

Neodpovím ti v případě..
1. že sem offline (uvědomte si to už konečně!)
2. Když sice sem online, ale dělám něco důležitějšího
3. Když mi napíšeš že po mě něco chceš, ale neobtěžuješ se napsat ani "Ahoj"
4. Když se s tebou nebavím ani v reálu
5. Když mi blbne fb a nechodí mi zprávy
6. Když tě nemám ráda
7. Když celá konverzace s tebou je vždy typu "Ahoj" "Ahoj" "Jak je" "Fajn, ty?" "Fajn"
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Dožiju se někdy dne, kdy nebudeš ze všech dělat debily a nebudeš do nich rýpat..?

Jak jen ti to říct.. NE!
A víš proč? Protože lidi ze sebe dělají debily sami a ano, i já sama, nejsem žádný nadčlověk, jenom si prostě všímám okolí a nebojím se zasmát sama sobě.
A rýpu snad do někoho bezdůvodně? Ne, jen říkám svůj názor, i když.. vím že bych někdy mohla být milejší, ale tohle už zas bude mojí škodolibou povahou ;)
A hádám, že ty budeš právě jeden z těch, do kterého sem rýpala/udělala z něho debila. Víš, zkus se zamyslet nad tím co sem ti řekla, možná si něco uvědomíš. Já se taky zamýšlím nad věcmi, které mi lidi říkají. A jestli ti nic necvakne, tak se omlouvám.
A pokud budeš mít pořád nervy, nikdo neříká, že mi to nemůžeš vrátit.
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Slohovečku prosím :D

Kate
Nepros to ti nepomůže :D
Radši mi jdi shánět ty blonďáky :D A nezapomeň že tam musí být i kuchař a cukrář :D A máš už připravené místo v pokoji? :D Už mám sbaleno a uvařeno :D Pár dní u tebe zůstanu a pak jedeme do mojeho 5* hotelu :D Aspoň ti pak konečně ukážu ty zlaté hvězdičky co sem si speciálně kvůli tebe koupila :D A musíme si nahoře pořídit nějaké velké apartmá, aby se nám tam vlezly i naše boží dětičky ve vanskách :D A hlavně ti musíme sehnat někoho, kdo tě bude ráno pozorovat :D
A jinak děkuju za podporu, když sem stanovala před vlastním barákem a mrzla.. :D A byla naštvaná na tu *píp* *píp* *píp* *píp* *píp* :D
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu Kate

Slohovku o Marký?

Marký.. miláček můj :D Ty naše pičovinky co děláme vždycky když sme spolu.. nemají chybu :D Oslovit kluka jako holku.. 2x za jeden den :D To může jenom ona :D Nebo zabít rybu okem :D Topit se ve vodě, která není ani po kolena :D Jezdit na růžovém drakovi :D Řvát semnou přes celé město že ... kouří ptáky za pade :D Prostě můj blbeček :D A ty přespávačky :D Prý "Je mi zima.." "Neobejmu tě!" "Stačilo by, kdybys zavřela to okno" :D Nebo "Podíváme se na film?" "Nebudu s tebou spát" :D Moje malé úchylné prasátko :D Protože jenom ona může rok chtít jednoho kluka, který ji chce taky ale nikdo jim to nedokáže domluvit :D Nemálo nervičky sem měla :D "Tak už spolu kruci buďte když se chcete" :D V životě sem neviděla aby byl někdo červenější než oni dva :D
http://www.youtube.com/watch?v=yTYVXMiHgpkDarknessDeStation’s Video 60295530971 yTYVXMiHgpkDarknessDeStation’s Video 60295530971 yTYVXMiHgpk
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Slohovku o šimonkovi ? :) :D

Šimon.. kdybych ho měla vystihnout jedním slovem, tak - pako :D Ale nemyslím to nijak zle :D Jenom má prostě občas svoje chvilky :D A to jeho "Vem nějakou kamarádku" taky nemá chybu :D I když mám chuť omlátit mu za to hlavu o zeď :D Ale vzhledem k tomu, že už se konečně naučil říkat Kejtý, by se mu to dalo prominout :D A dalo by se mu prominout i to, co udělal s těma kámoškám se kterýma sem přijela :D A i to, že když je najebaný chová se jak... :D Ale jinak dokáže pomoct když to potřebuješ.. hlavně za jeden jistý den mu musím neskutečně poděkovat.. ^^
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Slohovku o mě ? :D

Ver Čáá
Slohovku o tobě.. ok.. :D
První co mě napadlo ve spojistosti s tebou "zapleteš mi ty vlasy?" :D a "Máš vlnu?" :D
Jinak neskutečně dík za ty chaty, když sem byla ve škole :D Asi bych bez tebe umřela nudou :D
A hlavně.. nadrženost 4ever.. :D Ty debaty neměly chybu :D
Tvoje aférka s Šimonem :D "Říkám ti udělej .., nebo .. ale už se rozhodni!" :DD "Chce abys se za něho přimluvila.." :DD
Tvoje "přespávání" u mě :D
Hledaní kuličky na tvůj pirs :D Co 5 minut "Už ses po tom podívala? Nezapoměla si na to? Už ho máš?" :D
A potom to moje čekání na bus :D "Chcípnu tu! -__-' Jé.. Kuba :3" :DD
Btw.. Ještě pořád nemáme ty tvoje neskutečně dlouho požadované fotky.. :DD

CHCI SLOHOVKU ZLATO:D!

MAYMOTO’s Profile PhotoNikki #HEARTLESS SILENT
Nicolka :33 Moje vázička :3 Jedna z těch nejúžasnější kamarádek které mám :3 Jedno z těch, kterých si nejvíc vážím :3 Protože ty vždycky víš nejlíp jak mi je :3 Protože ty si vždycky ochotná snášet moje "úžasné slohovky když sem najebaná :3 Protože s tebou vymýšlím ty největší pičoviny.. :3 Žralok v píči :D A žerou draci puding? :D A nevadí ti ten ocas při lítaní? :D Právě sem utopila krávu v umyvadle :D A musíš pečovat o bambus :D Protože jenom s tebou ty naše úchylné chaty :3 A tu šlehačkovou bitvu někdy uděláme! :D Protože ty si vždycky ochotná poslouchat moje problémy, poradit mi a nebo semnou nadávat na ty čubky.. :3
Protože tě mám prostě nejvíc ráda.. :33

Slohovku o Hanysovi?

Hanys..? Je ten nejlepšejší zmrdeček :3 Sice sme spolu byli venku jenom párkrát, ale stálo to za to :3 Protože když tě honí kokodýl a co 5 minut narazíš za střízliva do značky.. :D To jde jenom s ním ..:3 Když sme se poznali, tak sme se sice nesnášeli, ale stačila jenom hodina a pár slov a už nás nikdo nemohl rozdělit.. :D A vůbec mi nevadilo že mě celou slil tou nejlepkavější minerálkou a pak mě lepil na stromy a smál se mi, že jdu domů jak retardovaný tučňák :D To on je semnou vždycky do 4 do rána na webce a poslouchá všechny ty pičovinky co mě napadnou :D Hlavně bacha na lítající křečky! :D A ať ti neupadne ruka a nejde někoho znásilnit :D Jenom on to semnou vydrží, když mu tam celou dobu brečím a uklidňuje mě dokud neusnu :3 Jenom on mi slíbil že mi koupí duhového poníka a udělá mi z něho batmana :D
Prostě bez něho by to nešlo :33
(A než si někdo něco domyslí - Ne, nic spolu nemáme a ani mít nechceme. Přátelství je dostačující)
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=RBumgq5yVrADarknessDeStation’s Video 59687815131 RBumgq5yVrADarknessDeStation’s Video 59687815131 RBumgq5yVrA

Zobrazit víc

DarknessDeStation’s Video 59687815131 RBumgq5yVrADarknessDeStation’s Video 59687815131 RBumgq5yVrA
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Tys ulítla s Hanysem?!!

Samozřejmě ^^ A mám s ním 3 děcka a pozítří desetileté výročí ^^ A vůbec nám nevadí, že já chodím s někým jiným ^^
-__-' Nechcete se už vzpamatovat? Miluju jednoho a nepodjebala bych ho. Nemám to zapotřebí. Jo, někdy bych ho sice nejradši uškrtila, bývám na něho naštvaná, nespočítala bych kolikrát sem kvůli něho brečela... Ale to prostě ke vztahu patří, nic nemůže být jenom růžové. Miluješ? Tak to překonáš, když ne, tak si prostě hledáš někoho jiného. A já si nikoho jiného hledat nechci a nechci ani Hanyse, díky pěkně (nic proti.
Ty vaše drby už mě upřímně nebaví. Jestli se nudíte, tak si běžte hledat mozek a naučte se ho používat, nebylo by to marné. A nerýpejte se do věcí, do kterých vám absolutně nic není. Vadí vám, že jsme spolu? Tak to řekněte do očí nebo jděte do ...
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Jaké to je lidi býr každý den s kamilem a myslet si že jí podjebavám s kolatkovou a ''50 dalšíma'' ? Jste trapní,myslíte si že toho víte víc než já o svém vlastním životě, Miluj utě lasko a nepodjebu tě , nikdy .. vy co se schováváte za anonymem jste vážně ubozí, dejte jí už pokoj ..

Nick D.O.D
Zlato, neřeš je.. je to zbytečné, akorát nervy pak.. :)*
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Jste tak trapní nebo co?!Nikoll sice s Dominem parkrat ulitla,ale to jen diky tomu protože domino všem holkám říka to stejný a kejt už by taky konečně mohla pochpit,že s ní domin jenom podjebává.A nechte kejt napokoji,sice mě nemá ráda,a mít asi ani nebude,ale je to hnus co vy děláte.

Abych byla upřímná, taky v tom nejsem zrovna nevinně, ale je to naše věc..
Ovšem.. dík, a celkem by mě zajímalo, kdo si?
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Jste tak trapní že si myslíte že mě tímhle kritizováním naserete jo ?:DDD Jste k smíchu vy krávy,něco vám povím.. Kejtý miluju ze všeho nejvíc na světě, je to sice první holka do které jsem se tak silně am oc zamiloval, ale nikdy bych tě nepodjebal lásko, miluju tě,a ty anonymní sráče mám v píči,bye

No, to nikdy by sice potřebovalo poupravit.. ale..
ILY.. :**

Stejně je Drongová píča ;)

Stejně si píča ty, že ji to neřekneš do očí, ale musíš to psát na ask mě ^^
Prosím, přestaňte ji tady řešit - máte s ní problém? Tak si ho vyřeště s ní. Já fakt nemám důvod ji tady rozebírat, nemám sice potřebu se s ní nějak bavit, ale nic proto ni nemám, takže s tímhle si jděte jinam ;)
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

1o faktů o tobě?

1. Nesnáším, když mě někdo kopíruje - hlavně hlášky
2. Je mi jedno, když do mě někdo pičuje - lidi na kterých mi záleží, mě opravdu znají a ví svoje
3. Mám doma dvě kočky - mám je radši než většinu lidí co znám
4. Občas bývám agresivní
5. Když jsem u koní, baví mě uklízet
6. I PŘES VŠECHNO CO SE STALO, MILUJU JENOM JEHO :3
7. Nemám nejlepší kámošku, jako přátele beru tak 1o lidí, zbytek vlastně ani nemám moc ráda, přesto se snažím udržovat neutrální vztahy (Některým se omlouvám)
8. Nerada si někoho pouštím k tělu, nesnáším, když se na někoho musím vázat (vyjímkou je jedna osoba), nevěřím lidem a radši jsem sama nebo s jednou osobou, než v kolektivu více lidí
9. I kdybych umírala, tak se to radši budu snažit rozchodit, než abych šla k doktorce
1o. Když se nudím, píšu básničky
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Mrdko!

Ejakulát
(Přesměrováno z Mrdka)
Lidský ejakulát
Lidské spermie (pod mikroskopem)
Ejakulát je výměšek pohlavních žláz samce skládající se ze spermií a semenné (seminální) plazmy.
Spermie jsou produkovány ve varlatech a semenné plazma v přídatných pohlavních žlázách. Vlastnosti ejakulátu, tzn. množství a hustota spermií; barva; vůně; pH; množství…, jsou dány druhem zvířete. Kvalita ejakulátu určuje vhodnost samce pro použití k plemenitbě.
Ejakulát má nejčastěji mléčně bílou, až světle nažloutlou barvu, je vláčný s vyšší viskozitou. Ejakulát slouží jako přenášející člen spermií během rozmnožování, které se uvolňuje během zvýšené sexuální aktivity. Poskytuje ideální prostředí pro spermie, které v něm jsou schopné po jistý čas přežít a tedy umožnit oplodnění vajíčka.
Promiň, ale takhle si vážně nepřipadám ^^

Zobrazit víc

Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Taky bys už mohla dostat rozum a poslat Domina do piče.

Ale né :O Zase někdo, kdo ví líp než já, co chcu a co je pro mě dobré :O Jak milé :3 Kdybych na to nebyla alergická -_____-'
So Sweety, kdybych měla nějaký důvod poslat ho do piče, tak ho tam už dávno pošlu nemyslíš? Takže si prosím, nech svoje přechytřelé názory pro sebe, a nebo aspoň napiš důvod a nejlépe bez anonymu, pak si s tebou možná popovídám :3
Ale být tebou, tak to nedělám. Na tohle jsem vážně alergická. Kdo mě zná, tak to ví. Což mě přivádí k tomu -> jestli nevíš ani tohle, jak můžeš komentovat můj vztah?

To je jedno, prostě tu něco hoď

Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

OMFG :D Ten boží pocit když si zase Kejty hraje aby nasrala co nejvíc lidí :DD S Lukynem nic neměla, to bych ji musel rozbít hubu :D A pokud vím, tak obličej má v pořádku, takže klid :D

Protože Kejtý si hraje ráda.. :3 :D
Proč bys mi měl rozbít hubu? :D Já někomu říkala že mi má rozbít hubu, kdybych byla moc najebaná a hrozilo by, že s někým ulítnu? :D
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Neber si to zle já jenom že tu mluvíš o tom že si našla někoho kdo tě dělá šťastnou a říkáš tu někomu miláčku.

A to že mě někdo dělá šťastnou a říkám mu miláčku automaticky znamená že s ním, nebo s ní musím hned něco mít? Nemám.. A nebo snad mám? I kdyby je to moje věc. Tohle tady nehodlám rozebírat. Ani Domina ;)
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Slohovku o té Nicol..?

Nicol..? Nejúžasnější, nejkrásnější, nejpohodovější, nejperfektnější kámoška jakou si jenom můžu přát :3 Jo, známe se spolu sice jenom přes net, ale i tak toho o mě ví snad nejvíc ze všech lidí. Jenom ona přesně ví, co k němu cítím, jenom ona chápe ty moje šílené i depresivní nálady.. a jenom ona je dokáže všechny přetrpět. To ona je ta, se kterou si můžu popovídat vždycky, když mě něco trápí.. ta která mi s tím vždycky pomůže a ta, která mi vždycky zlepší náladu.. To před ní nikdy neutajím, že semnou něco není v pořádku.. Ona semnou vždycky vydrží vzhůru, klidně i do rána a pořád máme o čem povídat. Jenom ona zná moje šílené teorie (Žralok v píči! :DDD). Jenom ona ještě nezešílela z mých tragicky napsaných slohovek..
Prostě je to jedna z nejlepšejších lidí které znám, mám ji šíleně moc ráda a jsem neskutešně šťastná, že jsem ji poznala.. :))))

Zobrazit víc

Proč ho miluješ..?

Protože.. jenom on vždycky přesně pozná kdy mám nervy..
Protože.. jenom on mě vždycky dokonale uklidní..
Protože.. jenom on mi může vytrhat polovinu vlasů a hrát si s nima, aniž by mi to vadilo..
Protože.. jenom on ví, co mě vždycky dokáže naštvat..
Protože.. jenom on přesně ví co mám ráda..
Protože.. jenom on mě donutil.. ....
Protože.. jenom s ním se cítím opravdu šťastná..
Protože.. jenom on zná moje slabá místa..
Protože.. jenom jemu věřím tak, jako nikomu jinému..
Protože.. jenom on mi dokáže vždycky zlepšit náladu..
Protože.. jenom s ním mám za sebou 4 měsíce a 18 dní hádek a usmiřování..
Protože.. měla-li bych ti to říct ve zkratce.. Miluju ho, protože on je prostě on.. A tohle je jen zlomek všeho.. ^^

Tak ty si dobrá píča, aby ste oba chcípli

Tak fajn.. je večer, jsem unavená, je mi zima, blbě a nic se mi nechce, přesto se pokusím být slušná.
Je čistě moje věc s kým chodím, ulítávám, spím, bavím se a podobně. Je čistě moje věc jak se chovám a co říkám. Máte právo vyjádřit svůj názor, ale všechno má svoje meze.
Říkejte si co chcete, i přesto, že mi ohledně tohohle lhal a ocenila bych, kdyby mi řekl pravdu, byla bych míň naštvaná než sem teď, konec mu nedám a věřit mu budu. Klidně si tu kecejte něco o tom jak semnou vyjebává - mám v piči, je to moje věc.
Takže - přeju hezkou zábavu, ale vaše hejty vám nepomůžou :*
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Obdiv, nedokázala bych chodit s takovým čurákem

Štěstí pro mě.. ;)
A prosímtě, za celkem krátkou dobu sem si o něm vyslechla jaký je čurák, kretén, kokot a podobně.. O sobě sem neslyšela nic moc lepšího.. A představ si, asi tě to překvapí, že už mě to nebaví. Taky do nikoho bezdůvodně a ještě anonymně nepičuju.. Vy by ste taky nemuseli ;)
A ještě něco.. kdybych si o něm myslela, to co vy pořád tvrdíte, tak s ním asi nejsem ;)

Věříš tomu že tě domin podjebává ?

Ok, vememe si tuhle situaci - příjde za tebou tak 1o známých lidí a řekne ti "Tam sem ho viděl s tou, tam byl s tou, s tou dělal tohle a s tou zas tohle" pak ti to napíše ještě pár jiných. I lidi kteří mě znají jenom chviličku a prostě mi nemají důvod lhát. On sám ti napíše že chce pauzu, protože ho chce ta, a nedlouho na to, že miluje jinou..
Takže, vžij se do toho a zeptej se sám/a sebe, věřil/a bys?

Názor na Biebera a Beliebers a na 1D a Directioners?

Né že bych je milovala, ale nic proti nim nemám a občas si je poslechnu..
A Beliebers a Directioners? Nevadí mi, pokud to ale nepřehánějí. V případě, že ostatním svoje "miláčky vnucují, a musí být podle nich nejlepší bych vraždila. Každý má právo na to, mít vlastní oblíbenou hudbu, a le nemá právo vnucovat ji někomu jinému a ještě ho hejtovat když mu nedá za pravdu.
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Tvůj názor na anonymy?

Není anonym jako anonym..
Ti, anonymové, kteří pouze slušně vyjadřují svůj názor nebo se ptají na normální mi nevadí. Každému se přece někdy stalo, že se chtěl někoho na něco zeptat, nebo mu něco říct, ale neměl na to odvahu.
Ale ti, kteří pouze hejtujou a to většinou lidi, které ani neznají.. Ti mi šíleně lezou krkem. Každý člověk má právo na svůj styl, na svá vlastní rozhodnutí a na to jak žije a nikdo nemá právo mu do toho mluvit. To, že se někomu nelíbí, to co jim, nutně neznamená, že ti druzí jsou ti nejhorší..
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Je fakt,že plno lidí bere to,že je někdo něčím odlišný...jako něco špatného a nedokážou si to rozmluvit.:)Je mi těch lidí fakt líto,že neumí otevřít oči a uvědomit si,že to není nic špatného...

Jsem opravdu ráda že se tu najdou i normální lidi :)
Odlišnost vždycky byla brána jako něco zlého.. Jako dokonalý příklad poslouží středověk a inkvizice - lišíš se? Pojď, trochu se ohřeješ na hranici. A to hlavně pokud si ženská.. A obávám se, že se k tomuhle zase brzo propracujeme, když vidím jak to dneska chodí..
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Za to se neděkujé:)Ale taky už mě to nebaví jak pořád rypou,jaci sme atd..oni jsou asi nějake hvězdy:))...Bože vzala bych jim hlavu a rozplacla ji o zěď...asi někde ztratili mozek,nebo ať si promyslí to co píšou;))* Většinou to sou jen sračky,Vypada to že maji moc nudný život:))

KajiiNaa547’s Profile Photo•Káčko•
Děkuje, sem slušně vychovaný člověk :)
Vždycky se najde někdo, kdo do tebe bude rýt, když nebudeš zapadat do stáda. Lidi se vždycky báli odlišných věcí. A zároveň, závidí těm co ten strach dokázali překonat a sou sami sebou :)
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Božéé nedaji ti pokoj?Uplně ubohé sem psát:D-.-" Tady jde vidět to že někteří fákt nejsou normální a hodilo by se jim skočit pod auto:))*Takže anonymové vy si myslíte že víte všechno nejlíp,ale tak to není:) Oproti Kejtý ste takhle ↔ malíí:))*

KajiiNaa547’s Profile Photo•Káčko•
Tyo.. od tebe bych to nečekala.. ale dík :))
Neřešit je, na svou omezenost jednou doplatí sami :)
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Proč pořád narážíš na dnešní děcka? Jako ty bys byla jiná ;)

Promiň, ale já jiná opravdu jsem. Nebudu o sobě tvrdit, že jsem svatá. Nekouřím, piju, sexuálně žiju, vyjímečně si zahulím a mluvím sprostě. Ale neopíjím se každý den do němoty každý den, nezhulím za den krabku, dvě a nevyhulím několik skel. A svůj slovník se taky poslední dobou taky snažím ovládat.
Místo toho všeho, si radši přečtu dobrou knížku, vyrazím za přátely a bavíme se i bez alkoholu a podobných věcí, podívám se na nějaký film nebo si něco nakreslím.
A proč na ně pořád narážím? Protože mi příjdou absolutně... nechutní. Když vidím na akci 12-13 letou holku, s flaškou v ruce, jak zvrací někde do příkopy a ostatní nad ní stojí a smějí se. Když poslouchám známé jak vykládají s kolika lidma a kde spaly (Je mi 16 a nespala sem s tolika lidma jako ony ve 13), o kolik starší ti kluci byli a o tom jak si za to některé dokonce nechaly i zaplatit... Když vidím, jak dnešní holky v tomhle věku chodí oblíkané a zmalované jako staré kurvy. Když místo toho, aby si normálně zašly ven sedí za počítačem a stěžují si jací sou kluci strašné hovada, jak s nima vyjebávají.. tak promiň, ale z toho je mi na blití.
Já v jejich věku lítala venku a mým největším problémem bylo rozbité koleno. A jsem za to opravdu ráda. Taky jsem ráda, že sem vyrostla na dědině a naučila si vážit přírody. Je těžké uvěřit tomu, že dnešní městské děti ani neví jak vypadá kráva, jí samou chemii a ničí sami sebe.
A narážím na to ještě z jednoho důvodu. Kdysi jsem dost tvrdě narazila a byla zvyklá starat se o sobe sama. Když vidím, jak dnešní děcka dostanou všechno na co si jenom ukážou, zabíjela bych. Ano, vím sice že za to můžou rodiče.. ale i tak..
Takže ano, nejsem svatá, mám svoje chyby, ale tohle už je prostě moc...

Zobrazit víc

Nejhraj si na chytrou ty mrdko! Si jenom vyjebaná lesba tak drž piču!

Já si nehraju na chytrou, já ti jenom říkám svůj vlastní názor. A na rozdíl od tebe, se aspoň vyjadřuji slušně.
Napsala sem ti tady už dvě slohovky, ale tobě to očividně nestačilo, takže si to sjedem ještě jednou:
1) Jsem bisexuálka
2) Láska je láska a na vzhledu, pohlaví, rase, výšce, věku, vzdálenosti a podobných věcech nezáleží. Lidé,kteří jsou homosexuální, jsou naprosto normální. Můžu tě ujistit že nemají osm očí, pátou ruku, rohy ani žádný mimozemský prvek. Jediné co je na nich jiné, než na tobě, je to, že mají rádi osoby stejného pohlaví - což je normální a vlastně i hezké. Rozhodně je to hezčí a normálnější než chování dnešních "dětí".
3) Tentokrát už naposledy tě prosím, abys přestal hejtovat a trochu se nad tímhle zamyslel :)
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Já chci sloh :'3333 O MĚ ! :3

MAYMOTO’s Profile PhotoNikki #HEARTLESS SILENT
Tákže.. moje milovaná vázičko.. čti pozorně, napíšu ti pohádku.. :3
Bylo nebylo, jednoho krásného dne se bambůš nudil a prudil na asku hluboko do noci. Už myslel že to vzdá, ale v tom si ho přidala jedná osůbka. Tak si s ní bambůš začal psát a hned první den si padly do oka. Mohly spolu mluvit prakticky o všem, rozuměly si, měly stejné názory. A tak bambůš začal poznávat vázičku a zjišťovat, že je to jedna z nejúžasnějších osob které zná, protože:
° Ji vždycky pomůže když to potřebuje
° Ji rozesměje
° Rozumí jejím problémům
° Nezalekla se toho, jak moc mrdlá na hlavu je
° Je tu pro ni kdykoli
° Dokáže ji dodat sebevědomí
° A prostě je perfektní..!
Tím bych ti chtěla říct - mám tě neskutečně moc ráda a sem neskutečně moc ráda že sme se poznaly! :3* :)

Všichny lesby a bukvice měli chcípnout! Dřív než příjdete na to jak se rozmnožit! Nepotřebujeme tady víc takových hnusů! Je to hnusný a nepřirozený!

Myslím, že by spíš mělo být v zájmu lidstva zakázáno rozmnožovat se takovým lidem jako si ty. Protože tvoje genetická výbava by se opravdu dál dostat neměla.
A promiň, ale to že je někdo lesba (jsem ráda že sis vštípil/a aspoň to, že se tam píše s) nebo gay neznamená, že neví nic o rozmnožování. Myslím že takhle zaostalý může být jedině někdo, kdo pochází z fanatické, křesťanské rodiny (Ano, pro mě je hnus zrovna tohle. Proti náboženství nic nemám, ale pokud je vše ve správné míře.)
Tohle že je hnusné a nepřirozené? Náhodou je krásné, že láska se najde všude, a aspoň někdo bere člověka takového, jaký doopravdy je a nehledí na to, jestli má nějaký blbý SWAG a zapadá do stáda zmanipulovaných ovcí. (Ano, narážím na tebe)
Mě spíš přijde hnusné a nepřirozené to, že v dnešní době mají 12-13 leté děcka nachlastané a našukané víc než já v 16.
Prosím tě - moc tě prosím, použij mozek a zamysli se nad tím co sem tady napsala a další anonymní hejty si strč někam, protože tady nikoho nezajímají :)

Zobrazit víc

Zasraná lezbo!

1) Ou, tvůj slovník je opravdu úžasný :O Když už tak, tak leSba..
A tohle je stejně jedno, protože já nejsem lesba ale bi.
Být lesba tak asi nechodím s Dominem a dalšíma X lidma, nemyslíš?
2) Opravdu je mi tě líto, pro tvou omezenost. Láska je láska. Na pohlaví, věku, rase, výšce, vzhledu, vzdálenosti a podobných věcech vůbec nezáleží. Záleží na tom, jaký člověk je, jak se k tobě chová a co k němu cítíš.
No tak jsem chodila s holkou, a co? Závidíš mi to snad? Je to naprosto normální a nestydím se za to.
A ty by ses měl/a vzpamatovat. S takhle úzkoprsýma názorama nikam nedojdeš. Ale já ti nebudu kecat do tohohle, a ty mi udělej laskavost, a taky mi do toho nerýpej ;)

Jsi belieber? Tak poď do ní, je to píča, co nadáva ne Biebra! Kurva jedna. http://ask.fm/EmiHideaki/answer/44778062803

Ou.. asi se ti to nebude líbit, ale tuhle osobu znám a vím že by do někoho neryla jenom tak ;)
Každý má právo na svůj styl, tak mu ho nechte a nekomentujte.
A prosím, nauč se vyjadřovat slušněji o lidech, které ani neznáš ;)
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Jak to doopravdy bylo s Patrikem? (Promiň že píšu anonymně, ale kdybych ti napsala na fb pošleš mě do háje ale verzi od Nataly se mi moc věřit nechce)

Byli nebyli, jednou dva malí prcci. Ňuňatý a Ňuňatá. Byli to hodně dobří kamarádi. Vyrůstali spolu, věděli o sobě všechno a naprosto si důvěřovali. Postupem času se z nich stali nejlepší, nerozluční kamarádi. Spolu s nimi tam bylo pár dalších lidí, ale k nim si nevytvořili tak silnou vazbu jako k sobě.
Ti dva si žili spokojeným a idylickým životem, dokud se jeden z nich nezamiloval. Ňuňatá byla šťastně zadaná, ale Ňunatý ji nechtěl ztratit, a tak se dohodli na tom, že zůstanou přáteli a na té úrovni udrží. Jenže to se nelíbilo ostatním. Mysleli si, že ví líp, co Ňuňatá chce a potřebuje a proto se ji mermomocí snažili zničit její šťestí a dát ji s Ňuňatým dohromady.
Ňuňatá se to snažila nějak vydržet, jenže s tím co se dělo, to už na přátelské úrovni udržet nešlo - a to znamenalo konec. Jednoho krásného dne (lilo jak z konve) se tedy za nimi vydala, oznámit jim, že bavit se s nimi sice bude, ale už méně, není to totiž takové jako dřiv.
A ten den padla osudová věta "buď já, nebo on" A Ňuňatá si nevybrala Ňuňatého, vybrala si toho koho milovala a stále ještě miluje. A ostatní se postavili proti ní...
Pokud se ti ta slohovka nechce číst - nikdy sem s ním nic neměla, ani mít nechci. Neposlala sem ho do háje bezdůvodně a nezradila je.

Zobrazit víc

Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Kéž byste ty i ten tvůj čurák chcípli! Mrdko jedna vyjebaná!

Ten pocit, když přesně víš, kdo tohle píše a je ti to úplně jedno protože ti ten člověk za ty nervy nestojí..
So.. Moje milá Natálko.. Taky ti do života přeju všechno nejlepší a hlavně to zdraví protože toho nikdy není dost.
Napíšu to tady jenom jednou a ostatní nadávky mažu. Nevidím důvod proč na něco takového reagovat. Ano, Patrik mě hodněkrát vytáhl ze dna, ale v okamžiku, kdy vyslovil větu "Vyber si, buď já nebo on." U mě skončil. Pravý kámoš tě nikdy nenechá vybírat mezi ním a někým koho miluješ.
Dali ste mi toho do života hodně a stáli u mě když jsem to potřebovala, ale tentokrát ste se zachovali jako malé děti. Mysleli jste si snad že naše "parta" spolu bude navždy? Že všichni spolu budeme chodit jenom mezi sebou a budeme šťastní do konce života? Pohádka by to byla krásná, ale v životě to takhle nechodí. I vám muselo být jasné, že jednou potkáme i někoho jiného, kdo v našem životě bude zaujímat velkou roli a postupně se rozejdeme. V životě prostě jednou musíš jít dál, a já někoho takového našla.
Čekala jsem že se s tím vyrovnáte normálně, že to budete respektovat, ale vy ste se nakonec postavili proti mě. Nebyli ste šťastní z toho že sem byla šťastná já, ale snažili se mi to mermomocí zničit. Tleskám, zřejmě se vám to povedlo. Doufám že ste se sebou spokojení ;)

Zobrazit víc

kvuli take blbosti se chceš zabít? akorát chceš ze sebe udělat chudačka aby tě všichni litovali, je mnoho horšich ale daleko horšich věci, co ty řešiš je akorat pičovina, jdi se lečit mrdko!!

S radostí :* Víš ty vůbec co se v mojem životě děje? Nevíš ;)
Ten status byl reakcí na něco, né upozorněním "Hej lidi, litujte mě jaká sem chudinka, budu předstírat že se chcu zabít tak mě všichni politujte"
A na závěr? Miluju lidi co o mě nic neví a serou se do mě.. MucQ :*
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Fakt vtipný/á jsi anonyme/ko... Ne, nic mi za to neslíbila, dělám to pro to,že chci a protože jí mám ráda. Mrdat se mnou? povedenej vtip. Kejtý je zadaná a já taky,takže si vyliž nebo vykuř kokota anonyme/ko. Ano,takový názor zastávám i já, jenže oni na to nemaj koule ti to říct do očí...

MAYMOTO’s Profile PhotoNikki #HEARTLESS SILENT
:))
Jo..inteligence.. zvyšovat si ego anonymním hejtováním -___-'
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Mám -----> Tebe:)* ale fakt.. no stress.. nestojej ti za nervy :) normální člověk by se podepsal. A nehejtoval by pod anonymem. Já se v 89% hejtovních otázek podepisuju.

MAYMOTO’s Profile PhotoNikki #HEARTLESS SILENT
Ano :3*
Jo, jenže tihle fakt normální nejsou..
Jo, zastávám názor, že když něco chcu, tak to řeknu do očí, a nedělám takové blbosti.. -___-'
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

co si jim dala za to aby to tu napsali?? silibila si ze se s nima vykmrdas?!?! a pak ze bys niky nepodvedla!!!

1) nevím co je to "silibila", "vykmrdas" a "niky"
2) Podle sebe, soudím tebe. Takže to, že tohle děláš ty neznamená že to musím dělat i já ;) Nepotřebuju falešné kámoše které bych do něčeho nutila. A navíc, svoje bitvy si umím vybojovat sama, ale kdybys mě znal/a tak to víš ;)
3) Podvést někoho mi příjde jako ten největší hnus. Tudíž, opravdu nemám potřebu to dělat. Vážně nevím k čemu by mi to bylo ;)
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Já Tebe taky Kejtý ! ... Jebej na ně, maj dost nudnej život,že řeší tvůj.Závidí ti to ,že jsi šťastná .. oni jsou šerední a proto je nikdo nechce, mrdej jejich hejty.Jsou to nuly a do očí by ti to neřekli :3!!! Přes kabely umím být drsná i já.

MAYMOTO’s Profile PhotoNikki #HEARTLESS SILENT
Ty u míš být drsná i bez kabelů, máš totiž božího bodyguarda :3*
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Vole nezáviďte jí dokonalej vztah s Dominem,když se milujou,tak ať si jsou spolu a vám do toho může být píča!! ne,nehraje si s lidma Kejtý je úžasná holka a já jí mám ráda .. né , nenamotala si mě,ale mohli by jste chcípnout vy. Čubky a zmrdi anonymní. Nechte jí svobodně žít. !!!!!! není to váš life

MAYMOTO’s Profile PhotoNikki #HEARTLESS SILENT
Víš že tě mám strašně ráda? :3 :))
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

namotala sis dalšiho čuraka?! jenom potřebujes aby se tě nekdo zastal co?! Pak si zas najdes jinou hračku!! cubkko vymrdaná!!

Nepřipadáte si poněkud uboze? Nemám potřebu "namotávat" si lidi aby se mě zastalo. Když to chcou udělat, tak to udělají, nenutím je do toho, asi mají svoje důvody, nemyslíte? A promiň, ale já lidi za hračky fakt nepovažuju. Ty možná jo, co já vím, ale mě tohle příjde jako ubohost ;)
Jo, a ještě.. hejtovat do lidí, které ani neznáš je hodně trapné, zkus si to uvědomit ;)
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

jenom si s domcou hrajes a vyjebavas s nim! cubko vymrdana!

Jasně, hraju si sním a proto s ním sem už přes tři měsíce. Kdybych si s ním hrála, tak ho pošlu do háje hned tak po týdnu a najdu si na hraní někoho jiného. Lidi, přemýšlejte nad tím co tu píšete -___-' Je to celkem ubohost srát se do něčeho o čem nic nevíte ;)
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Nelžu, si strašně hezká, a i přesto se chováš přirozeně, bavíš se s každým bez rozdílu. Na každého se snažíš být milá, nikomu neublížit pokud to není fakt potřeba. Pro přátele bys udělala cokoliv. Si strašně talentovaná, ale nikde se nevychloubáš. Vážně, si ta nejlepší osoba kterou znám :)

:'O To potěšilo.. :) Můžu vědět kdo si? :))

Jak si představuješ ideální vztah?

Ou.. Ideální vztah? Měla by v něm být hlavně důvěra. Jak můžete být s někým komu nevěříte? Upřímnost - řekni mi s kým deš a kam deš po pravdě, i kdybys šel ven s nějakou kámoškou, ok, nebudu ti bránit pokud se budeš chovat tak jak máš (tím se vracíme k důvěře). Měli by sme si mít co říct. Není příjemné když někde s někým sedíš a trapně mlčíš. To samé se týká i konverzací přes fb/skype a pod. Napsat si 3 věty a konec? To mi nepřipadá zrovna ok.
Nemuseli by sme spolu být každý den, přece jen, každý má svoje kámoše a svoje soukromí, ale i tak by sme měli mít nějaké společné známé a nějaké stejné zájmy, aby, kdyby už sme ten čas spolu trávili stál za to. Neměli by sme se stydět projevit před sebou každou stránku, ať už tu dětskou, šílenou, pesimistickou nebo vážnou a brát se prostě takoví jací sme a hlavně nesnažit se předělávat se k obrazu svému.
A hlavně? Hlavně by sme se měli mít rádi. Opravdu rádi, nepředstírat žádné city a upřímně se milovat...

Zobrazit víc

Co si myslíš o lidech,kteří soudí ostatní jenom podle toho co o nich slyšeli a podle jejich prvního dojmu?

Upřímně? Jsou to hlupáci. Podle prvního pohledu a drbů nikdy nepoznají jaký člověk doopravdy je. A pak si třeba stěžují že všichni sou stejní hajzli. A obtěžovali se poznat je? Ne. Myslím si že to je největší chyba dnešní doby. Všichni dají jenom na vzhled a na to, kdo má kolik pěněz a kolik lidí ho obdivuje. A přitom tihle lidé většinou bývají ti nejhorší a ti, kteří nemají pár přátel a nevypadají jako modelky/modelové bývají ti nejlepší a nejupřímnější přátelé..
Vím o čem mluvím.. sama s tímhle mívám problém, všichni mě doudí podle toho jak vypadám a podle toho co o mě slyšeli...

Si jenom mrdka vyjebana! Jenom vyjebavas s lidma! kezby te rakovina chytla ty cubko! nesnasim te! a vsichni ostatni taky!

:O Tohle se mě strašně dotklo :O Teď určitě nebudu spát a celou noc probrečím :O :'((((
Víš, až mi tohle řekneš do očí a vysvětlíš mi jaký máš důvod si tohle myslet, tak tě možná budu brát vážně ;)

Mrdko!

(Přesměrováno z Mrdka)
Ejakulát je výměšek pohlavních žláz samce skládající se ze spermií a semenné (seminální) plazmy.
Spermie jsou produkovány ve varlatech a semenné plazma v přídatných pohlavních žlázách. Vlastnosti ejakulátu, tzn. množství a hustota spermií; barva; vůně; pH; množství…, jsou dány druhem zvířete. Kvalita ejakulátu určuje vhodnost samce pro použití k plemenitbě.
Ejakulát má nejčastěji mléčně bílou, až světle nažloutlou barvu, je vláčný s vyšší viskozitou. Ejakulát slouží jako přenášející člen spermií během rozmnožování, které se uvolňuje během zvýšené sexuální aktivity. Poskytuje ideální prostředí pro spermie, které v něm jsou schopné po jistý čas přežít a tedy umožnit oplodnění vajíčka.
Nepřipadám si tak -___-'
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

30 faktů o tobě, video :)

Promiň, video nebude, je mi blbě :/
1. Jmenuju se Kateřina
2. Nesnáším svoje jméno
3. Jsem realista
4. Nesnáším učení
5. Miluju jednu úžasnou osobu
6. Jdu si tvrdě za tím co chcu
7. Miluju koně a jezdectví
8. Ráda čtu
9. Přátelé jsou pro mě víc než rodina
1o. Se svou rodinou nemám vůbec dobré vztahy
11. Spím s plyšákem kterého jsem dostala od jedné skvělé osoby
12. Jsem závislá na kávě a čokoládě
13. Jsem naprosto šílená
14. Jsem spokojená sama se sebou
15. Ráda píšu básničky a povídky
16. Můj první kluk se jmenoval David
17. Někoho opravdu milovat jsem začla až teď
18. Bez váhání bych do kohokoli skočila kdyby něco udělal mým přátelům
19. Jednu stěnu v pokoji mám polepenou dopisy, básničkami obrázky a citáty mých přátel - zbožňuju ji
2o. Miluju provokování
21. Nesnáším když na mě někdo kroměpřátel šahá
22. Svoje myšlenky někdy nechápu ani já sama
23. Občas manipuluji lidmi aniž bych si toho byla vědoma
24. Jsem extrémně líná
25. Nesnáším když někdo fotí mě, ale miluju když můžu fotit já
26. Znamením jsem střelec.. Nesnáším některé své typické vlastnosti
27. Nevzdávám se
28. Ujíždím na seriálech jako je Jak jsem poznal vaši matku a teorie velkého třesku
29. Když mi je blbě nebo mám špatnou náladu, jsem hnusná na všechny okolo.. a užívám si to
3o. Vyplňovat tohle mě vůbec nebavilo

Zobrazit víc

Prý naprosto v pořádku :D Ti si spíš naprosto v nepořádku a ještě si nakazila ostatní :D Úchylná, mrdlá na hlavu, šílenec do počítačových her, skvěle vaří a totální svině.. A ještě kozatá, na to sem málem zapoměla :D Hele nejsi ty snem všech kluků? :D

Hele, já nejsem nakažlivá!! :D Počkej, tohle měl být můj popis? :D To se ti teda moc nepovedlo :D

Proč sis založila ask? Nevadí ti, co tu lidi píšou?

Nevím.. Asi z nudy :)
Vlastně ani ne. Aspoň popravdě vím co si o mě lidi myslí. Né že by mi to vadilo. Ten kdo mě zná, ví jaká opravdu jsem a když mu něco vadí, řekne mi to do očí. Na názoru těch ostatních mi vlastně až zas tak nezáleží. Proč se zabývat někým kdo mi nezasahuje do života?

Jak si představuješ ideální vztah?

Ou.. Ideální vztah? Měla by v něm být hlavně důvěra. Jak můžete být s někým komu nevěříte? Upřímnost - řekni mi s kým deš a kam deš po pravdě, i kdybys šel ven s nějakou kámoškou, ok, nebudu ti bránit pokud se budeš chovat tak jak máš (tím se vracíme k důvěře). Měli by sme si mít co říct. Není příjemné když někde s někým sedíš a trapně mlčíš. To samé se týká i konverzací přes fb/skype a pod. Napsat si 3 věty a konec? To mi nepřipadá zrovna ok.
Nemuseli by sme spolu být každý den, přece jen, každý má svoje kámoše a svoje soukromí, ale i tak by sme měli mít nějaké společné známé a nějaké stejné zájmy, aby, kdyby už sme ten čas spolu trávili stál za to. Neměli by sme se stydět projevit před sebou každou stránku, ať už tu dětskou, šílenou, pesimistickou nebo vážnou a brát se prostě takoví jací sme a hlavně nesnažit se předělávat se k obrazu svému.
A hlavně? Hlavně by sme se měli mít rádi. Opravdu rádi, nepředstírat žádné city a upřímně se milovat...

Zobrazit víc

A já ti k tomu jasně řekla, že být s čurákem co si tě vůbec neváží a oblbuje každou blbou je pro tebe ztráta času a jenom se zbytečně dojebáváš, když bys mohla být s někým kdo tě má OPRAVDU rád a kdo si tě OPRAVDU váží! Kejtý, vzpamatuje se. Já tě mám ráda, ale za tohle ti fakt musím říct že si piča

Zlato.. ty víš že na tohle ti řeknu jedině to samé co předtím.. :)
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu Sabča

Proč Ti nadávají? :D

Terezka▪_▪
Menší problémek s mojím starým -__-' Psal ostatním holkám jak strašně je miluje i když sme spolu chodili.. -__-' Takže teďka pořád hádky.. ale to já ho dojebávám, já sem ta nejhorší -__-' Chápeš? :D

Nech si to projít hlavou...ale ono je to nejhorší.Pochybovat o někom s kým jsi..a čekat a bát se toho,než se zas něco takového stane...záleží jestli ho miluješ natolik aby jsi byla ochotná mu dát šanci aby se změnil.Nebo už mu nevěříš a vzdáš to s ním..

Já právě nevím jestli mu vůbec ještě můžu věřit. Předtím sem mu věřila 1oo%, věřila sem, že ví co dělá.. Ale to asi byla chyba. A já už prostě nemám na to, všechno tohle řešit.. Není to první problém který jsme měli. Kdybych ho nemilovala, tak už s ním dávno nejsem. Ale teď? Fakt nevím...

Snad najdeš někoho,kdo takový nebude.. O Dominovi..se říká,že je děvkař,ale myslím,že si většina myslela,že se změnil..když s tebou začal..ale asi ne no.Záleží co se též stalo mezi váma no ;)

Problém je, že já už fakt nevím čemu mám věřit.. A už vůbec nevím co bude lepší, zůstat s ním a věřit tomu, že se změní, ale stejně v koutku duše čekat, že se zase stane něco takového, nebo dát šanci někomu jinému...

Seš totální píča! Záleží ti jenom na vzhledu!

Mě že záleží jenom na vzhledu? Promiň, ale já už dávno pochopila že vzhled je jenom přežitek. Na co ti bude hezký kluk když tě bude mlátit a podvádět? Na co ti budou hezké kámošky, když tě budou za zády pomlouvat? Tohle já fakt nepotřebuju. Mě záleží na tom co mají lidi v hlavě a jestli to umí používat. Záleží mi na tom jak se chovají. A jestli mají třetí oko, hrb nebo čtvrtou ruku.. můžou za to? Ne. Tak mi řekni proč bych je podle toho měla soudit? A věř mi, že ti, kteří nevypadají jako modelky/modelové, jsou právě ti nejlepší kámoši a lepší pro vztah. Protože si toho umí vážit. Takže asi takhle ;)

Ahoj :) 1. jak se máš? 2. kolik ti je? 3. Oblíbený film/seriál? 4. Oblíbená pohádka? 5. Máš kluka? 6. Jak dlouho spolu jste? 7. Oblíbený sport 8. Oblíbený předmět 9. Oblíbené jídlo 10. Jak se jmenuje tvoje nejlepší kámoška? 11. Co děláš? 12. Hraješ na něco? 13. Máš domácího mazlíčka? 14. Kde bydlíš?

Alloha :)
Fajn, 16, HIMYM, Na vlásku, Áno, toho nejlepšího :3, 7.4. dva měsíce, Jezdectví, Ájina, Pizza, Nejlepší kámošku momentálně nemám, Ask, fb, skype, hudba..., Na flétnu a na kytaru, Ano, 2 kočky, Třinec :))
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

1. Proč mi to tam lajkuješ, když nemám absolutně ponětí o tom kdo si?:DD 2. Umřela bys pro osobu, která je ti.. blízká?:D 3. Nic mě nenapadá, dej si sama otázku a uděláme jako že sem to byl já, ju?:D Okay ^^

Nudím se :D
Pokud by bylá hóóóóódně blízká, tak možná jo
Děkuju, přežiju to i bez toho.. ale dík za návrh :D

1. Jak se máš?, 2. Co děláš? , 3. Kolik ti je? , 4. Máš kluka?, 5.Kde jsi už byla? (zahraničí) , 6. Tvůj vzor? , 7. Nej. písnička? , 8. PC nebo NTB? , 9. Popiš se jedním slovem , 10. Místo které chceš v životě navštívit :) , 11. Nejlepší kamarádka? + dej mi otázky taky ;))

1) Fájn
2) Fb, ask, skype...
3) 16
4) Áno :)
5) Německo, Slovensko, Polsko, Španělsko, Itálie, Francie...
6) Nemám
7) Nemám
8) záleží co potřebuju dělat. Když upravuju fotky nebo dělám grafiku tak 1oo% PC, ale jinak NTB
9) Šílená
1o) Irsko :)
11) Nemám :)

1) Jak se máš ? .. 2) Co děláš ? .. 3) Jaká je tvoje nejoblíbenější barva ? ... 4) Tvoje nejoblíbenější písnička ? ... 5) Co škola? ... 6) Co ráda děláš o volném čase ? ... 7) Máš kluka ? .. 8) Jaký je tvoje nejoblíbenější jídlo ?.... 9) Máš ráda Justina Bibera ? ..10)Tvoje oblíbená hudební kapela?

1. Fájn :)
2. Ask, fb, skype, hudba.. :)
3. Červená :)
4. Nemám :)
5. Pohoda :)
6. Sem s mojima milovanýma :)
7. Áno :3
8. Pizza :3
9. Né že bych ho milovala.. ale nic proti němu nemám :)
1o. Nemám :)
Toto se líbí: Paja. Xoxo Jednorožec bez rohu

Holka ty bys měla střepat hlavou, fotit kozy si umí každý a chlubit se tím, že nejsi panna a ještě slovo panna napsat takto "pana" tak to seš frajerka!

Tralalá, kdybys mě znal/a tak víš že je to narážka na jistou věc. A kdo říkal že se tím chlubím? Lítám snad po ulici a vyřvávám to do okolí? Ne ;) Nesuď pokud neznáš :) A podpis by taky neškodil ;)
Toto se líbí: Paja. Xoxo Jednorožec bez rohu

Kdo ti to lajkne, napíšeš mu : 10 % - a ty jsi člověk? 20 % - bez komentáře ._. 30 % - bez tašky na hlavě nechoď ven 40 % - nelíbíš se mi 50 % - ujde to 60 % - hezký/á 70 % - krásný/á 80 % - nádherný/á 90 % - wow *-* 100 % - :O ???

jop :)

Udělala si to beztak jenom proto zes ho chtěla ty cubko!

Ty jsi nějak retardovaný/á? Nebo si prostě jenom blbý/á? S Michaelem bych nic neměla ani kdyby mi za to platili. Protože synek, který mlátí jenom tak ze srandy svoji holku, pro mě není synek. Není pro mě ani člověkem. Je to jenom špína ;)
a navíc, pokud se to k tobě nedoneslo, tak sem zadaná ;) A nemůžu si stěžovat ;')

Stejně si ji do te nemocnice dostala ty!

Ano, já sem ji vzala ruku a podřezala žíly ;)
Promiň že nehodlám přihlížet jak mi nějaký čurák mlátí kámošku a ona se ještě dobrovolně nechává a říká že si to zaslouží. Promiň že sem to tak nenechala, ale tohle mi prostě příjde jako největší hnus co může být ;)

Kežby Natala chcipla!

Můžeš mi říct jaký máš důvod tohle říct? Pokud vím, ta holka si toho dost prožila. A stejně tak její kámoši, ale i přesto ji mají všichni rádi protože je to boží holka, a vždycky když mohla pomohla nám. Nikdy nikomu neudělala nic špatného. Takže se ptám znova. Co ti dává právo tohle říct? Jaký máš pro to důvod?

Ahoj :) 1) Jak se jmenoval film nebo seriál, kterej si naposled viděl/a? 2) Jak často chodíš do bazénu? :D 3) Na čem si byl/a naposled v kině? 4) Barva trička, které máš na sobě? :D 5) Koho si naposled seřval/a nebo mu dal/a facku? :DD

Alloha :)
1) Krev jako čokoláda
2) V létě.. hodně často, přes zimu vůbec :D
3) Tak to už je dlouho.. ale myslím že to byl Harry Potter 7 druhá část
4) černá :D
5) Dneska :D
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu Xoxo

že prej si dostala přes piču co? no když máš kluka nemáš psát druhým, bůh ví co a s kým ještě někde děláš když nejsi s dominem..děvkooo

1) Jo, dostala sem tak, že mě ani poznat nejde ;)
2) Nepsala sem mu já, psal on mě a že s ním pudu ale s kámoškou, to sem mu taky nepsala ;)
3) To víš no.. už tak s 2o synkama sem spala za tu dobu co s ním chodím ;)
Aneb, zatleskejme všem idiotům co hovno ví a pičujou pod anonymem ^^

no kopy a něco s mámou... -_- a na smsky ser.. nezapoměn' že to může posílat furt ten samej člocěk dokola jen proto abys byla nešt'astná.. ser na to ;) už se mi to párkrát taky stalo akorát že mě psaly že si mě najdou a že sem kurwa atd.. :/

Nikol ka :'33
Jéj.. tak to dobře znám.. :/ Tak já to moc neřeším.. ale když ti chodí co 5 minut, tak to není moc příjemné :/
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

taky na piču :/ a co se stalo?:'O

Nikol ka :'33
už přes půl hodiny mi tu chodí smsky z netu typu "Fajně sem si užila s tvojím starým" "Chcípni čubko" "Natalu si do nemocnice dostala ty" a pod.. Kámoška mi oznámila, že semnou končí, protože sem prý ulítla s jejím starým (Přes půl roku sem ho neviděla -___-').. Mamka od kámošky má raka... prostě pohoda večer.. :/ A co se stalo u tebe? O.o
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Ahoj,tady máš otázky. :) 1 - Jak se máš? :) 2 - Tvoje oblíbená barva? :) 3 - Tvůj oblíbený předmět ve škole? :) 4 - Máš nějaké domácí zvířátko?Pokud ano,jak se jmenuje? :) 5 - Tvoje oblíbené roční období? :)

STORMER Δ
Hojky :)
Fajn :)
Červená :)
Ájina :)
Áno, 2 kočky - Elišku a Štěně (Ano, moje kočka se opravdu jmenuje Štěně :D)
Léto :3

Ahoj :D 1) Nejhorší nadávka, kterou si řekla? 2) V kolik si dnes stávala? :D 3) V kolik pujdeš spát? 4) Kolik máš online lidí? :D 5) Kolik máš FB přátel? :D 6) Nejhorší hmyz? :D 7) Do kolika si dnes měla? :D 8) Kolikrát si opravdu někoho milovala? :D 9) S čím sis ráda hrála? :D 10) Máš doma plyšáka?

Alloha :D
Netuším, většinou moc nenadávám.. a když už, tak jsem tak naštvaná že si to nepamatuju :D
v 5 -___-'
Asi kolem jedenácté
1o5 :D
42o :D
Komáři -___-'
Neměla.. :D
2x
Jako kdysi? :D S bárbínama.. stříhala sem jim vlasy a trhala hlavy :D A jestli je to myšleno teď.. tak se radši nevyjadřuju :D
A né jednoho :D
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Kdybys mohla něco změnit, co by to bylo? Kdyby měl člověk, kterého nemáš moc ráda problém se kterým si neví rady, ale ty na ten problém znáš řešení, pomohla by jsi? Jak dokazuješ lidem okolo sebe, že je máš ráda?

Ff
Víc upřímných lidí a míň těch, co si pořád jenom na něco hrajou, pomlouvají všechny okolo sebe a hrajou na víc stran
Záleží na tom jak moc ho nemám ráda. Pokud by sme nebyli vyloženě nepřátelé, tak asi ano :)
Řeknu jim to, pomáhám jim a sem tu pro ně kdykoli potřebujou :)
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Ořechy x mandarinky ?:P Růže x dárek?:P Párek x knedlík!?:D.. Máš kluka?:)..Znáš HZM?:)..Máš skype?:( ..Dáš skype?:D Jak moc si na fb?:) Na jakou školu chodíš?:) Justin Bieber x One direction?:) Bikiny x jednodìlné plavky?:DD Nejlepsi komedie co znas?:)..Jak se ti libim?:P..Udelej video nake :D. ..

SMN
Mandarinky, dárek, ehmh.. párek! :D, Jop :) áno :3 Mám skype (Katuchanka -klidně si přidej :D), skoro porád.. na mobilu :D Polygrafickou :), 1D, bikiny :D, Pf.. netuším, já radši horory.. :D Celkem dost :D Video.. až budu doma :D (si pak kdyžtak napiš :D)
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu SMN

A co ty ?1. Kde trávíš nejvíc času? 2. Kolik lidí je pro tebe OPRAVDU důležitých? 3. Které roční období by si chtěla aby teď bylo? 4. Jaké povolání je tvoje vysněné? 5. Věříš že kluk s holkou můžou být nejlepší kámoši?

Pavel Bořek Richter
1. Venku s kámošema :)
2. 4.. za nic na světě bych je nevyměnila :)
3. Léto :3
4. Netuším :D
5. Áno.. :)
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Kejtyna vzpamatuj se! Nemusíš si hned za všechno brát zodpovědnost! Já sice chápu že to sou tvoji kámoši a že tě to štve ale nic s tím neuděláš! Ty si prostě fakt na všechny až moc hodná! (Už sem ti to několikrát říkal i do očí!)

Já už ti k tomu taky řekla svoje... A pořád si myslím že by bungee bez gumy byl nejlepší nápad -_-' komu by chyběla vymrdaná píča? -_-'
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

Básničku! Ty víš jakou :3

Pokojem se plíží tma,
jsme tady jen ty a já.
Ležíme tělo na tělo,
to mé se lehce zachvělo.
Cítím tvou ruku na noze,
podlehneme dneska touze?
Ruka tvá putuje výš a výš,
ty sám moc dobře víš co smíš.
Polibek dopadá na ústa má,
dnes v noci chci být jen tvá.
nemám tě ráda.. už sem ti to někdy říkala? :D

Můj miláášek! :D Pararampadampapam ^^ ejhle pak ji čeká zrada, žížalu má místo hada - omámením sotva dýše, němě zírá na horznýše neřeš proč a jak, prostě po něm skoč! zabalím se do krabice a nechám se poslat k tobě domů.. večer..^^ bude ti to stačit? :D Někdy repete blbečku! :D A né že ne! :D

Jasný :D U vás zas přespím a .. muhehéé ^^ Zas můžete spát na zemi :D Ale flašku už sváma nehraju! :D
Toto se líbí: Xoxo Jednorožec bez rohu

nechapu jak muses neco mit s takym picusem!! te chce tolik dobrych sinku a ty si zacnes zrovna s takim idiotem!!

Češtin ti asi moc neříká, že? ^^ A promiň, ale je to na mě s kým co budu mít :) A kdybych si o něm myslela to co o něm říkáš ty, tak s ním asi nic nemám, nemyslíš? ^^ a příště, až zas budeš pičovat se aspoň podepiš ^^
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu

protože vím,že jsi neuvěřitelně náladová,když tě něco rozhodí naštvaná,miloučká,když něco potřebuješ, narcistická,když si s tebou někdo píše nebo povídá a ptá se tě na něco a krásně naivní,když ti někdo něco slíbí,protože vím,že krk je tvým slabým místem,místem které dělá z ne ano,proto tě miluju..

Tak na to si měl myslet přetím, než si udělal to co si udělal, nemyslíš..? ^^
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu

Tak tohle je trochu moc, Kat. Uvědomuješ si, že tihle lidi právě dělají něco jako šikanu? Tohle je akorát na policii. Jestli se ti sráči neuklidní, sama je nahlásím. Srabi jedni podělaní! Nemálo je vykastrovat. A to si piš, že to umím. Jinak, jak se máš? :)

Prosimtě neřeš to, takhle se jim akorát směju a do očí mi to stejně neřeknou, tak co? Jenom prostě dokazujou jak sou ubozí :) Jinak.. ale jó, sice mám ještě jeden nenší problém, ale jinak je to fáájn :) cty? :)
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu

Zmetci no, to jsou ti zavislaci na kompu co si myslí že jsou best! Nemají kámoše, nechodí ven sou na kompu, a pičujou do ostatnich a venku: http://www.google.cz/imgres?hl=cs&tbo=d&biw=1280&bih=899&tbm=isch&tbnid=xjTEM8BkIyvgSM:&imgrefurl=http://ultradownloads.com.br/papel-de-parede/Meme-Ui-Que-Medo/

nic nenaděláš.. takoví tu budou vždycky..
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu

si kurva myslis ze si nejak zajimava a ze me s tema odpovedma odjebavas?! se vzpamatuj holcicko protoze nesi nic vic nez jenom blba vyjebana devka! se divim ze s tebou rodice muzou zit v jednom baraku! byt tvoje matka tak te uz davno zabiju a prokazu lidstvu laskavost! sak pockej ty se jeste dockas!

Myslím že k tomuhle už ti vážně nemám co říct. Snad jen - di se léčit!
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu

Co si o sobě myslíš ty kurvo vypatlaná?Si myslíš že když po tobě jede každý synek tak si nějaký boss? Že si ostatním můžeš jenom tak rozkazovat a dělat si z nich prdel?Čubko, neumíš nic než roztahovat nohy, tak si nehraj na něco co nejsi!A laskavě už drž tu svoji hnusnou hubu, nebo o ni brzo přideš!

Skus mi to říct do očí, pak teprv se budu obtěžovat s odpovědí :)
Toto se líbí: Jednorožec bez rohu

Si jenom vypatlana pica co neumi delat nic jinehonez roztahovat nohy povysovat se nad ostatnima a delat prechytrelou a mysli si ze je kralovna dveta!!! fakt by me zajimalo na co si to hrajes kravo!!!

Co já se na sebe ještě nedovím :DDD Nevím mno, asi si hraju na princeznu :D Princeznu šlapku, můžeš taky jestli chceš :DDDDDD

Jazyk: Čeština